Nezbytnost a naléhavost přijetí tohoto zákona vychází z důvodů spočívajících ve vnitrostátním právu i v právu Evropské unie, do níž se naše republika chce v dohledné budoucnosti plně integrovat. Jde o to, že čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanoví právo na informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů, prakticky zde však není adekvátní rozpracování tohoto ústavního práva na úrovni zákona. Z toho vyplývá častá neochota a neschopnost výkonné moci státu adekvátně reagovat na žádosti občanů a environmentálně zaměřených občanských sdružení o poskytnutí informací týkajících se životního prostředí.
Evropská unie pak v rámci společného, komunitárního práva stanoví v řadě směrů závaznými směrnicemi minimální standard, který musí členské státy ve svém vnitrostátním právu splňovat. Mezi takovými oblastmi je i privilegovaná oblast volné přístupnosti environmentálních informací, jež jsou v dispozici státních orgánů a jimi řízených institucí.
Jde o širší vývojový trend. Lze odkázat na dokument "Agenda 21" ze Světové konference o životním prostředí a rozvoji konané v roce 1992 v Rio de Janeiru, kde se v 10. principu praví: "... otázky životního prostředí je možné nejlépe řešit za účasti všech zainteresovaných občanů ... každý jednotlivec by měl mít náležitý přístup k informacím o stavu životního prostředí ... Stát by měl napomáhat a podporovat povědomí a účast veřejnosti tím, že vytvoří podmínky pro rozsáhlé zpřístupňování informací".
Zároveň se na bázi Hospodářské komise OSN pro Evropu připravuje návrh Úmluvy o přístupu k informacím o životním prostředí a účasti veřejnosti v rozhodování o záležitostech životního prostředí, kde má být široce zakotven přístup k informacím v evropských státech, nejen členských zemích EU, ale i v zemích střední a východní Evropy, u nichž se předpokládá, že se stanou rovněž stranami této úmluvy. Její schválení se očekává v časovém horizontu měsíců.
Je zřejmé, že v oblasti environmentálních informací zřetelně převažuje veřejný zájem na zpřístupňování informací nad zájmem na jejich utajení či chápání těchto informací ryze jako předmětu zbožněpeněžních vztahů. Toto pojetí vychází jak z platného ústavního pořádku ČR, tak i z pojetí, jež je dnes vtěleno do právních řádů vyspělých evropských států a jež je vyžadováno Evropskou unií.
Zákony obdobné předloženému návrhu přijaly jednotlivé členské státy EU (zejména německá spolková úprava zákonem ze 7.7. 1994 tzv. Umweltinformationsgesetz a obdobná rakouská úprava Umweltinformatiosgesetz z 27.7. 1993), a to na základě a k provedení Směrnice Rady ES o volném přístupu k informacím o životním prostředí č. 90/313/EHS ze 7.6. 1990, jež stanoví takové závazné podmínky, jež české právo zatím nesplňuje. Aby tato nekompatibilita byla včas před vstupem České republiky do západoevropské integrace odstraněna, předkládá se tento návrh zákona.
Vzhledem ke stěžejnímu významu tohoto předpisu ES následuje v českém překladu jeho plný text: