Uvádění výrobků na trh je spojeno s administrativními povinnostmi výrobců a dovozců. Vymezení těchto povinností je dosud obsaženo v právních předpisech převážně s původem v centrálně řízené ekonomice. Tehdy tyto předpisy spolu se závaznými technickými normami a působením státního zkušebnictví tvořily součást centralizovaného systému, kterým se stát snažil určovat i jakost výrobků. Přes výrazný pokrok, kterého bylo dosaženo v posledních letech při jejich liberalizaci, již dále pokročit nelze bez změny pojetí celého systému. Další liberalizace je přitom nezbytná jak z hlediska vytvoření náležitého klimatu pro podnikání, tak i z hlediska usnadnění zahraničního obchodu.
Technické požadavky na výrobky jsou v České republice obsaženy převážně v právních předpisech vydávaných jednotlivými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady v rámci zmocnění obsaženého v příslušných zákonech. Tyto předpisy upravují technické požadavky především konkrétním způsobem. Uvedený resortní přístup se podstatně liší od pojetí uplatňovaného v Evropské unii, kde úprava technických předpisů je většinou komoditní (předpis upravuje pro určité skupiny výrobků všechny technické požadavky, které je nutno regulovat ve veřejném zájmu). Dále se v Evropské unii prosazuje liberální pojetí těchto technických předpisů. Požadavky jsou v nich formulovány převážně obecně s tím, že je současně formulován právní předpoklad v tom smyslu, že tyto obecné požadavky je možno splnit buď dodržením nezávazných evropských norem nebo jiným stanoveným průkazem o shodě použitého technického řešení se soudobými poznatky vědy a techniky. Takové pojetí je podstatně přijatelnější pro podnikatelskou sféru než dosavadní pojetí, kde vlastnosti výrobků jsou stanovovány do velkých podrobností předpisy, které pak jsou často zastaralé a brzdí podnikání. Rozhodujícím zákonem stanovujícím podmínky uvádění výrobků do oběhu je zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon pochází z r. 1968 a byl vícekrát novelizován, naposledy v r. 1992, kdy byly především zrušeny instituty suplující dříve neexistující trh prostřednictvím státního posuzování jakosti a kdy byla umožněna autorizace nestátních subjektů jako státních zkušeben. Umožněno bylo rovněž uznávání zahraničních certifikátů pro usnadnění zahraničního obchodu.
Se zákonem o státním zkušebnictví úzce souvisí zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb., který byl koncipován jako zákon přechodný, umožňující zvládnout složitý přechod od technických norem jako zcela závazných dokumentů k normám jako doporučením, jak je tomu ve všech státech s tržní ekonomikou. I tyto technické normy byly původně nástrojem centrálního řízení. Byla v nich obsažena ustanovení na ochranu veřejného zájmu, kterou je nutno zajistit i nadále. Pro zrušení obecné právní závaznosti technických norem bylo proto nutno stanovit potřebnou lhůtu. Od l.l.1995 existuje místo původních 25 tisíc závazných technických norem již jen méně než 300 norem obsahujících závazná ustanovení. Ostatní technické normy jsou nezávazné. Postupně tak mizí důvody, které vedly k přijetí úpravy z r. 1991, a je možno přijmout úpravu definitivní, plně srovnatelnou se stavem ve státech s liberální ekonomikou.
Návrh zákona je koncipován tak, aby odstranil nedostatky současného stavu a výrazně vyjádřil přesun z odpovědnosti státu za preventivní působení v dané oblasti k odpovědnosti podnikatelů za výsledek jejich činnosti.
Návrh vychází ze zásady, že stát musí určovat především podstatné, rámcově definované technické požadavky na výrobky, omezené na ochranu veřejného zájmu na zdraví a bezpečnosti osob a na ochranu majetku a zabezpečovat potřebné prostředky. Těmi jsou jednak soustava nezávazných českých technických norem plně sladěných s mezinárodními a především evropskými normami, jednak systém posuzování shody výrobků s požadavky technických předpisů a technických norem, krátce v souladu se zahraniční vžitou terminologií posuzování shody. Pro zabezpečení posuzování shody je vytvářen rámec soustavy autorizovaných a akreditovaných osob, nemajících již povahu orgánů státní správy.
Při tom se zavádí pojetí vyjadřující, že především ten, kdo chce výrobky vyrábět nebo dovážet (uvádět na trh), musí znát stav soudobých technických poznatků vyjádřených zejména v českých technických normách a znát i rizika spojená s užíváním výrobků a principy ochrany před nimi. Realizací návrhu bude dosažen výchozí stav, plně srovnatelný s obecně uznávanými podmínkami liberální ekonomiky, a budou vytvořeny nezbytné právní podmínky pro plnění čl. 75 Evropské dohody a tím pro zapojení ČR do vnitřního trhu EU (současně i EHP).
S tím je spojeno i řešení umožňující efektivní a průkazné přejímání technických předpisů (směrnic Rady ES) upravujících technické požadavky na výrobky v zájmu zdraví a bezpečnosti osob a ochrany majetku, a to formou nařízení vlády tam, kde by jinak vzhledem ke kompetencím více resortů bylo nezbytné jeden předpis EU rozdělit do více resortních předpisů. To by vedlo ke ztrátě konzistentnosti předpisů a k nepřehlednosti našeho právního řádu pro podnikatele. Vyloučit není možno ani to, že některé části směrnic by nebylo možno takto přijmout pro nedostatek kompetencí. Návrh obsahuje řešení problému při zachování stávajících kompetencí jednotlivých ministerstev a současně vyhovuje požadavku na komplexnost náhrady dosavadního zákona o československých technických normách a zákona o státním zkušebnictví, vyplývajícímu z předchozích jednání k návrhu zásad zákona o českých normách v r. 1994.
Realizace návrhu:
a) ve vztahu k občanům nepřinese povinnosti a naopak jim zjednoduší dokazování v případných soukromoprávních nárocích na náhradu škod způsobených výrobkem a hrozbou účinných sankcí vytvoří prostředí obavy výrobců z prodeje nebezpečných výrobků,
b) ve vztahu k podnikatelům přinese administrativní zjednodušení odstraněním správního řízení při zkouškách výrobků a tím i určité možné snížení nákladů a současně zvýší jejich odpovědnost za výrobky, které uvádějí na trh a odpovědnost autorizovaných a akreditovaných osob za správnost jimi vydaných certifikátů a dalších dokumentů,
c) ve vztahu ke státní správě přinese snížení počtu orgánů vykonávajících státní správu,
d) ve vztahu ke státnímu rozpočtu přinese zvýšení požadavků nad rámec současného stavu odhadem o 5 milionů Kč ročně na nákup vzorků výrobků nezbytných pro činnost orgánu dozoru, které jsou v současnosti odebírány pro kontrolu bez náhrady a na úhradu nákladů autorizovaných osob, pokud budou k dozoru přizvány. Na druhé straně budou příspěvky ze státního rozpočtu omezeny jen na činnosti uskutečňované výlučně ve veřejném zájmu. Celkový dopad do státního rozpočtu by měl být téměř vyrovnaný.
Velmi významný je očekávaný dopad do celkového klimatu pro podnikání. Jedná se o významnou deregulační iniciativu, která se může podle zahraničních pramenů týkajících se obdobných iniciativ promítnout do tvorby hrubého národního produktu ve výši řádově až procenta. Dalším efektem bude výrazná podpora exportu, neboť zákon umožní odstranit významné překážky obchodu vůči EU a ESVO, které již dnes tvoří nejvýznamnější zahraničně obchodní partnery. Stejný systém by měl být zaváděn i ve státech CEFTA. Na straně druhé budou liberalizovány i dovozy. Realizace návrhu umožní i napravit současný nevyhovující stav, kdy o rozsahu státních kontrol, který má zmíněné nezanedbatelné dopady do celkové hospodářské politiky státu, často rozhodují státní úředníci na nižších úrovních.
Realizace návrhu přinese negativní dopady do hospodářských výsledků dnešních státních zkušeben. Provedený předběžný průzkum ukazuje, že v některých případech, kde dosud bylo schvalování výrobků hlavní náplní práce, dojde až k 90 % propadu. Zákon vytvoří předpoklady pro odstátnění většiny těchto institucí, postupovat se bude podle individuálních privatizačních projektů.
Realizace návrhu umožní
a) vytvořit základní důkaz o plnění čl. 75 Evropské dohody (dosažení plné kompatibility s EU v oblasti technických předpisů, evropských norem a postupů pro posuzování shody),
b) vnitrostátně zabezpečit plnění příslušné části Dohody o technických překážkách obchodu, která je součástí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace publikované sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb.,
c) začlenit do českého právního řádu tyto předpisy (dokumenty) ES:
- Směrnice Rady EHS 92/59 z 29. června 1992 o všeobecné bezpečnosti výrobků (s výjimkou částí týkajících se výlučně členů EU),
- obecné principy Rezoluce Rady ES č. 90/C 10/01 z 21. prosince 1989 o globálním přístupu k posuzování shody,
- obecné principy Rozhodnutí Rady ES č. 93/465/EHS z 22. července 1993 o modulech na různé fáze posuzování shody a pravidlech pro udělování a používání označení shody CE, určených do harmonizovaných směrnic s technickým obsahem,
- obecné principy Rezoluce Rady ES ze 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám (85/C 136/01),
d) vytvořit podmínky pro racionální zavádění technických předpisů ES tak, aby každou technickou směrnici ES nebylo nutno přebírat formou zvláštního zákona.
Návrh zákona je v souladu s ratifikovanými mezinárodními smlouvami a v souladu s ústavním pořádkem České republiky.