|
I |
k vládnímu návrhu na vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s novým zněním Protokolu II a Protokolem IV Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
souhlasí s novým zněním Protokolu II o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných prostředků a Protokolem IV o oslepujících laserových zbraních přijatých na jednání první hodnotící konference Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, která byla podepsána bývalou ČSSR dne 10. dubna 1981 a jejímž signatářem se stala na základě notifikace sukcese generálnímu tajemníkovi OSN ze dne 22. února 1993 Česká republika s účinností ode dne 1. ledna 1993.
|
II |
V souvislosti se zvýšenou aktivitou OSN při obraně míru ve světě a zabezpečování pomoci zemím, které byly postiženy válečnými událostmi si světové společenství stále více začalo uvědomovat, jaké zákeřné nebezpečí představují "zapomenuté" protipěchotní miny v místech, ve kterých probíhaly válečné operace. Tyto zbraně tvoří jednu ze základních překážek návratu mírového života do míst, kde byly použity. Od počátku devadesátých let do současnosti bylo těmito zbraněmi zabito nebo doživotně zmrzačeno nejméně 200 000 civilních obyvatel, převážně žen a dětí. Snaha pomoci zemím postiženým tímto "minovým morem" se ukázala jako velmi nákladná a časově náročná. Není dostatek vhodné techniky a personálu, který by byl schopen tyto úkoly urychleně plnit. Především postižené země, ale i mezinárodní humanitární organizace a dokonce i země vyrábějící miny si začaly uvědomovat, že jediným schůdným řešením, jak se tohoto nebezpečí natrvalo zbavit, je vyhlášení zákazu výroby a použití protipěchotních min.
Určitá omezení pro používání min v rámci vojenských konfliktů obsahuje Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky se třemi dodatkovými protokoly (dále jen Úmluva), byla uzavřena dne 10. října 1980 v rámci Konference o odzbrojení v Ženevě. Toto jednání bylo první důležitou mezinárodní konferencí o vybraných druzích konvenčních zbraní od roku 1907. Ve své preambuli Úmluva stvrzuje jako princip mezinárodního práva, že válčící strany nejsou ve výběru způsobu či prostředků vedení boje neomezeny.
Do současné doby se stalo smluvními stranami této Úmluvy 62 států.
Protokol I zakazuje používat jakékoliv zbraně, jejichž primárním účinkem je zranění střepinami, které jsou v lidském těle nezjistitelné rentgenovými paprsky. Protokol II omezuje používání min, nástražných min a jiných prostředků. Stanovuje pravidla jejich kladení a zakazuje jejich použití proti civilnímu obyvatelstvu. Protokol III omezuje použití zápalných zbraní a zakazuje jejich použití proti civilnímu obyvatelstvu.
ČSSR tuto Úmluvu podepsala 10. dubna 1981 v New Yorku. Úmluva byla schválena vládou ČSSR usnesením č. 96 ze dne 9. dubna 1981. Federální shromáždění ČSSR vyslovilo souhlas s Úmluvou svým usnesením č. 28 ze dne 23. června 1982. Ratifikační listina byla uložena u OSN dne 31. srpna 1982. Úmluva vstoupila v platnost 2. prosince 1983. Česká republika se stala signatářem Úmluvy na základě notifikace sukcese generálnímu tajemníkovi OSN ze dne 22. února 1993 s účinností ode dne 1. ledna 1993. Do současné doby se stalo smluvními stranami této Úmluvy 62 států.
Na počátku 90. let začaly sílit požadavky světové veřejnosti a humanitárních organizací na zabránění šíření a nezodpovědné používání některých konvenčních zbraní. Hlavní důraz byl položen na protipěchotní miny, kterých je položeno více jak 110 miliónů v 64 zemích. Tyto miny nejenže každoročně zabijí nebo zmrzačí 20 000 civilistů, ale jsou rovněž brzdou zemědělského a průmyslového rozvoje, znemožňují návrat uprchlíků do svých domovů.
V souladu s ustanoveními Úmluvy a na základě iniciativy GT OSN se uskutečnila první hodnotící konference Úmluvy. Jejím cílem bylo Úmluvu revidovat s důrazem na zpřísnění existujícího omezení výroby, prodeje a použití protipěchotních min a jiných zbraní, které mají nerozlišující účinek. Konference byla zahájena dne 25. září 1995 ve Vídni, její závěrečné zasedání skončilo dne 3. května 1996 v Paláci národů v Ženevě.
Již na prvním zasedání byl schválen návrh nového protokolu, který řeší zákaz použití laserových zbraní (dále Protokol IV), které by byly primárně předurčeny k oslepení. Dne 3. května 1996 bylo schváleno nové a zpřísněné znění Protokolu II.
Konference přijala závěrečnou deklaraci, která oceňuje dosažené výsledky. Na druhé straně vyzývá další státy, aby se staly členy Úmluvy a tak podpořily její univerzálnost. Dosažený stav je považován za přechodný. Konečným cílem je úplný zákaz protipěchotních min. Zpřísněním Protokolu II a doplněním Úmluvy o Protokol IV došlo k celkovému jejímu posílení. Tímto bylo do jisté míry vyhověno požadavkům světové veřejnosti a humanitárních organizací na zabránění šíření a nezodpovědnému používání některých konvenčních zbraní.
Podle znění Úmluvy podléhají oba Protokoly schvalovacímu mechanismu stejnému jaký byl uplatněn u základní Úmluvy, tj. ratifikaci. Protokoly vstoupí v platnost 6 měsíců od data kdy dvacátý stát zašle ratifikační listiny GT OSN jako depozitáři této Úmluvy.
Dopisem ze dne 23. října 1996 vyzval GT OSN smluvní strany, aby urychleně přistoupily ke zmíněným smluvním dokumentům.
Nejdůležitější opatření a změny Protokolu II a jeho technické přílohy
Platnost Protokolu byla rozšířena i na vnitřní ozbrojené konflikty. Každá smluvní strana nebo strana konfliktu je zodpovědna za všechny miny, nástrahy a jiná výbušná zařízení, které použije a zavazuje se je odstranit, zničit nebo provozovat v souladu s Protokolem. Byly stanoveny postupy pro používání min a jiných výbušných zařízení včetně povinnosti vést o nich záznamy. Byl rovněž stanoven režim pro jejich uchovávání a předávání. Doporučuje se omezit vývoz min.
Bylo zakázáno používání protipěchotních min, které nejsou detekovatelné, min pro minování na dálku, které nejsou opatřeny samodestrukčním nebo samodeaktivačním zařízením a výbušných zařízení upravených tak, že vybuchují při jejich vyhledávání běžně používanými minohledačkami.
Smluvní strany si vyhrazují právo odložit plnění některých technických opatření na dobu maximálně 9 let. Přechodné období bylo zavedeno na žádost Číny, Pákistánu, Ruska a některých dalších. Evropská unie spolu s asociovanými zeměmi (i ČR) ve svém společném prohlášení označila toto období za zbytečné nebo přinejmenším neúměrně dlouhé.
Uplatňování jednotlivých ustanovení Protokolu II bude mít dopad na resort obrany především v oblasti vojenského plánování obrany území České republiky. Bude nutné provést úpravy příslušných normativních aktů týkajících se bojového použití výbušných zátarasů, minových polí a výcviku vojsk. Protipěchotní miny, které patří mezi základní obranné prostředky AČR při zajišťování obrany České republiky, bude nutné nahradit novými, v ČR dosud nepoužívanými prostředky. Náklady na jejich vývoj a zavedení do ozbrojených sil nelze zatím přesně vyčíslit.
Ve výzbroji AČR je v současné době celkem 373 840 kusů protipěchotních min v celkové hodnotě cca 263,8 mil. Kč. Protipěchotních min, které neodpovídají požadavkům nového Protokolu II je celkem 44 353 kusů. Jejich likvidaci lze realizovat několika způsoby:
1. Delaborací silami armády (nutnost zajistit technologické linky a personál) s náklady do 2 mil. Kč.
2. Delaborací v civilním podniku při nákladech do 5 mil. Kč.
3. Výbuchem s využitím sil a prostředků 61. a 62. asanačního pyrotechnického odřadu, což by vyžadovalo minimální náklady (pouze za přepravu ze skladů do místa likvidace).
Z porovnání všech aspektů spojených s likvidací protipěchotních min je nejvýhodnější řešení uvedené v bodě 3. Tento způsob je nejrychlejší a nemá závažnější dopady na životní prostředí. Obdobným způsobem již byly zlikvidovány desetitisíce kusů vojenské munice nalezené v bývalých vojenských prostorech Ralsko a Mladá.
Od 3. května 1996 je součástí Úmluvy. Hlavní ustanovení zakazují používat laserové zbraně specificky sestrojené tak, aby jejich výlučným bojovým účinkem nebo jedním z bojových účinků bylo způsobení trvalého oslepnutí nechráněného zraku. Oslepnutí, k němuž dojde v rámci náhodného nebo průvodního účinku při legitimním vojenském použití laserových systémů, včetně laserových systémů používaných proti optickým zařízením, není součástí zákazu.
Uplatnění zásad Protokolu IV do praxe nebude činit ČR žádné potíže a nebude mít finanční dopady. AČR tyto zbraně nevlastní a Česká republika tyto zbraně nevyvíjí ani nevyrábí.
V historii je to poprvé, kdy se podařilo omezit určitý druh zbraně dříve, než byl vůbec zaveden do výzbroje armád.
Závěr:
Přijetím zpřísněného znění Protokolu II úsilí směřující k úplnému zákazu těchto zbraní neskončilo, pokračuje široká diplomatická aktivita na všech úrovních. Především z iniciativy Mezinárodního výboru červeného kříže, Mezinárodní kampaně za zákaz min a celé řady států, jako Kanady, Dánska, Norska, Rakouska a dalších, byla problematika protipěchotních min zařazena na pořad jednání 51. Valného shromáždění OSN. Toto přijalo dne 10. prosince 1996 rezoluci číslo A51/45S vyzývající k co nejrychlejšímu uzavření smlouvy o všeobecném zákazu protipěchotních min. Pro rezoluci hlasovalo 155 zemí a nikdo nebyl proti.
Dne 1. října 1996 přijala EU rezoluci, ve které potvrdila svůj zájem na přijetí úplného zákazu protipěchotních min. Vyjádřila rovněž společný souhlas s pokračováním moratoria na jejich vývoz.
Do současné doby již 27 států oznámilo ukončení používání protipěchotních min. Státy jako Kanada, Dánsko, Německo, Norsko, Belgie, Švédsko, Rakousko či Jižní Afrika se rozhodly, na základě dobrovolnosti, zničit zásoby všech protipěchotních min. Další státy NATO jako USA, Francie, Velká Británie se zavázaly, že zničí 30 až 70 procent svých zásob těchto zbraní v průběhu let 1997-98.
Státy Střední Ameriky, na základě rezoluce Organizace amerických států, která vyzývá k vyhlášení západní polokoule za území bez protipěchotních min v roce 2000, přijaly plán, ve kterém se zavazují, že do uvedeného roku vytvoří pásmo bez protipěchotních min.
ČR již v roce 1994 reagovala na požadavky světového společenství vyhlášením moratoria na další šíření protipěchotních min. Tříleté moratorium na jejich export bylo přijato usnesením vlády číslo 553 ze dne 5. října 1994.
Z iniciativy Kanady byla vytvořena tzv. "Ottawská skupina" sdružující země podporující uzavření smlouvy o všeobecném zákazu protipěchotních min již v prosinci 1997. První konference této skupiny se uskutečnila ve dnech 3. - 5. října 1996 v Ottawě za účasti zástupců 70 států a nevládních organizací. ČR se zúčastnila v roli pozorovatele. Ve dnech 12. - 15. února 1997 se ve Vídni uskutečnilo setkání expertů k projednání prvního návrhu smlouvy o úplném zákazu protipěchotních min, který připravilo Rakousko. Setkání se zúčastnili zástupci 111 států a 4 mezinárodních organizací. Některé státy jako Kuba, Srí Lanka, USA, Velká Británie, Rusko a další, se zde pokusily zbrzdit proces přípravy této smlouvy. 18. září 1997 Závěrečná diplomatická konference v Oslo přijala text Úmluvy o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a jejich zničení.
|
III |
Protokol o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných prostředků (Protokol II), který je přílohou Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky ("Úmluva"), se tímto pozměňuje. Pozměněný text Protokolu má následující znění:
1. Tento Protokol se vztahuje na použití min, nástrah a jiných zde popsaných prostředků na souši, včetně min kladených za účelem zabránění přístupu do pobřežních pásem a vodních cest nebo brodů, ale nevztahuje se na použití protilodních min na moři nebo na vnitrozemských vodních cestách.
2. Kromě situací uvedených v článku 1 této Úmluvy se tento Protokol bude vztahovat i na situace uvedené ve společném článku 3 Ženevských úmluv z 12. srpna 1949. Tento Protokol se nebude vztahovat na situace vnitrostátních nepokojů a napětí, například na vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a jiné činy podobné povahy, které se nepovažují za ozbrojené konflikty.
3. V případě ozbrojených konfliktů, které nejsou mezinárodní povahy a které probíhají na území některé z vysokých smluvních stran bude každá strana konfliktu povinna uplatňovat zákazy a omezení podle tohoto Protokolu.
4. Žádné z ustanovení tohoto Protokolu se nebude uplatňovat s cílem ovlivnit svrchovanost státu nebo povinnost vlády všemi zákonnými prostředky udržovat nebo znovu nastolit zákonnost a pořádek ve státu nebo hájit národní jednotu a územní celistvost státu.
5. Žádné z ustanovení tohoto Protokolu se nebude uplatňovat s cílem ospravedlnit přímé či nepřímé vměšování, a to z jakéhokoliv důvodu, do ozbrojeného konfliktu nebo do vnitřních či vnějších záležitostí vysoké smluvní strany na území, kde probíhá konflikt.
6. Aplikací ustanovení tohoto Protokolu na strany konfliktu nepatřící mezi vysoké smluvní strany, jež přijaly tento Protokol, se přímo ani nepřímo nemění právní postavení těchto stran či právní postavení sporného území.
Pro účely tohoto Protokolu:
1. "Mina" označuje veškerou munici umístěnou pod zemí, na zemi nebo v blízkosti země či jiného povrchu a určenou k explozi přítomností, blízkostí nebo kontaktem osoby či vozidla.
2. "Mina pro minování na dálku" označuje minu, která není umísťována přímo, ale je dopravována pomocí dělostřelectva, řízené střely, rakety, minometu nebo podobnými prostředky či shazována z letadla. Miny dopravované z pozemního zařízení vzdáleného méně než 500 metrů se nepovažují za "miny pro minování na dálku", za předpokladu, že jsou použity v souladu s článkem 5 a navazujícími články tohoto Protokolu.
3. "Protipěchotní mina" označuje minu určenou především k explozi přítomností, blízkostí nebo kontaktem osoby a způsobující vyřazení z boje, zranění nebo usmrcení osoby nebo osob.
4. "Nástraha" označuje jakýkoli prostředek či materiál, který je určen, zkonstruován nebo uzpůsoben k tomu, aby usmrtil nebo způsobil zranění a který působí neočekávaně při styku nebo přiblížení osoby ke zdánlivě neškodnému předmětu nebo při provádění zdánlivě bezpečného úkonu.
5. "Jiné prostředky" označuje ručně umístěnou munici a prostředky, včetně improvizovaných výbušných prostředků určených k tomu, aby usmrtily nebo způsobily zranění či poškození a aktivované ručně, dálkovým ovládáním nebo automaticky po uplynutí určité lhůty.
6. "Vojenský cíl" označuje, pokud jde o objekty, veškeré objekty, které svou povahou, umístěním, účelem nebo užitím účinně přispívají k vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, obsazení nebo neutralizace za okolností existujících v daném okamžiku představuje jednoznačnou vojenskou výhodu.
7. "Civilní objekty" jsou veškeré objekty, které nejsou vojenskými cíli definovanými v odstavci 6 tohoto článku.
8. "Minové pole" je určitý prostor, v němž jsou systematicky umístěny miny a "zaminovaný prostor" je prostor, který je nebezpečný vzhledem k přítomnosti min. "Klamný zaminovaný prostor" znamená prostor bez min, který má budit dojem minového pole. Termín "minové pole" označuje i klamná minová pole.
9. "Zaznamenání" označuje fyzické, administrativní a technické úkony určené k získání veškerých dostupných informací umožňujících určení polohy minových polí, zaminovaných prostorů, nástrah a jiných prostředků za účelem registrace v oficiálních záznamech.
10. "Samodestrukční mechanismus" označuje zabudovaný nebo připojený automatický mechanismus, který zajistí zničení munice, do níž je zabudován nebo k níž je připojen.
11. "Samoneutralizační mechanismus" označuje zabudovaný automatický mechanismus, který uvede munici, do níž je zabudován, do nefunkčního stavu.
12. "Samodezadjustace" označuje automatické uvedení munice do nefunkčního stavu nevratnou eliminací (vyčerpáním) součástky, například baterie, která je pro fungování munice nepostradatelná.
13. "Dálkové ovládání" označuje ovládání pomocí příkazů na dálku.
14. "Prostředek znemožňující manipulaci" označuje prostředek, který má chránit minu a který je její součástí, je s ní spojen nebo je k ní připojen nebo umístěn pod ní a který se aktivuje, když dojde k pokusu o odstranění miny.
15. "Transfer" zahrnuje, kromě fyzického pohybu min při jejich dovozu na území státu nebo vývozu z tohoto území, také postoupení vlastnických práv k minám nebo kontroly nad nimi, ale nezahrnuje postoupení území, kde jsou umístěny miny.
1. Tento článek se vztahuje na:
(a) miny;
(b) nástrahy a
(c) jiné prostředky.
2. Každá vysoká smluvní strana nebo strana konfliktu je v souladu s ustanoveními tohoto Protokolu odpovědná za veškeré miny, nástrahy a jiné prostředky, které použije, a zavazuje se je vyhledat, odstranit, zničit nebo udržovat podle ustanovení článku 10 tohoto Protokolu.
3. Za všech okolností je zakázáno použít jakékoli miny, nástrahy nebo jiné prostředky, které jsou svým určením nebo povahou zaměřeny na to, aby způsobily nadměrné zranění či zbytečné utrpení.
4. Zbraně, na něž se vztahuje tento článek, budou důsledně v souladu s normami a omezeními, které stanoví Technická