Předkládaný návrh novely zákona ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 91/1995 Sb. - dále jen "zákon o požární ochraně") vychází nepřímo z usnesení branně bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 344 ze dne 3. dubna 1996. Toto usnesení reagovalo na zprávu ministra vnitra o stavu zabezpečení požární ochrany v roce 1995 a byla v něm mj. odsouhlasena nezbytnost zpracování nové právní úpravy sociálního zabezpečení příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky(dále jen "příslušníci").
Charakter činností při likvidaci požárů, živelních pohrom a jiných mimořádných událostí vyžaduje vysokou profesionalitu, fyzickou a psychickou odolnost příslušníků Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen "HZS ČR") a jejich přísně koordinovanou činnost. Proto je přímo zákonem o požární ochraně stanovena organizace HZS ČR na polovojenských zásadách. Zároveň jsou
Uvedený stav je předmětem sílících kritických připomínek, které vycházejí z toho, že poslání příslušníků je obdobné jako poslání policistů, tzn. ochrana životů, zdraví a majetku občanů. Obdobné poslání nemá a nezbytné povinnosti zabezpečující jeho naplnění nemusí plnit žádná jiná skupina zaměstnanců v pracovním poměru. Příslušníci pracují často v rizikových a v zátěžových situacích, ve zdraví škodlivém, zakouřeném a jedovatém prostředí, ve výškách a nad volnými hloubkami. Vzniká zde nejen nebezpečí ohrožení vlastního života, ale i ohrožení života ostatních příslušníků a zachraňovaných osob. Přitom příslušníci kolem 50 let věku již v řadě případů nejsou schopni zvládnout nároky profese v důsledku zhoršujícího se zdravotního stavu a samozřejmě též v důsledku přirozeně se snižující fyzické odolnosti (obratnosti, síly). Na příslušníky se přitom vztahuje obecná úprava podmínek vzniku nároku na plný starobní důchod, tj. dosažení věkové hranice 62 let.
Vzhledem k výše uvedenému zde tedy vzniká nutnost řešit situaci příslušníků, jejichž pracovní poměr skončí zejména ze zdravotních důvodů před dosažením věku 62 let. Je třeba kompenzovat značnou sociální újmu, která doprovází odchod příslušníka. Sociální zajištění odchodu by mělo návazně garantovat plynulou výměnu personálu HZS ČR, a tím udržovat stav vysoké výkonnosti tohoto sboru a tak i služeb veřejnosti, které jí poskytuje.
Navrhuje se proto zakotvit do novely zákona alespoň dva instituty, související se skončením pracovního poměru příslušníků, jimiž jsou odchodné a náhrada za ztrátu na platu.
Navržené instituty se budou vztahovat na všechny příslušníky, kteří "vykonávají službu" k předcházení požárům i k jejich zdolávání, s výjimkou případů, které jsou v zákoně jasně definovány, tzn. nebudou se vztahovat na zaměstnance HZS ČR, kteří vykonávají pomocnou a administrativní činnost. Prováděcí předpis k zákonu o požární ochraně (vyhláška MV č. 294/1995 Sb.) vymezuje odlišení příslušníků ve výkonu služby od ostatního aparátu.
Navrhované je v souladu s konvencí Mezinárodní organizace práce, podle které jsou všichni, kdo přímo plní úkoly požární ochrany, zařazeni do skupiny pod názvem "personál požární ochrany".
Návrh zákona není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani se závazky České republiky z mezinárodních smluv podle Čl. 10 Ústavy ČR.
Náklady na zavedení výše uvedených sociálních institutů jsou pro první rok propočteny ve výši 32 milionů Kč, s postupným nárůstem v dalších letech. V desátém roce se předpokládá maximální částka v roční výši 77 milionů Kč, s následnou klesající tendencí v důsledku dosažení příznivé změny ve věkové struktuře příslušníků. Uvedený počáteční nárůst nákladů vychází z předpokládaných odchodů početně silné, věkově nejstarší skupiny příslušníků ze zdravotních důvodů.
Domníváme se, že přijetím předkládaného návrhu budou vytvořeny prozatím přijatelné sociální podmínky pro příslušníky a zároveň budou vytvořeny předpoklady pro pozdější přechod HZS ČR mezi orgány plnící úkoly státní služby.
K Čl. I:
K § 57b
Nárok na odchodné mají všichni příslušníci v případě skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů (příslušník pozbyl dlouhodobé způsobilosti konat dále dosavadní práci na základě lékařského posudku ...). Nárok na odchodné mají dále příslušníci starší 45 let v případě skončení pracovního poměru, pokud takové skončení nebylo vyvoláno důvodem, jakým je pracovní nekázeň a obdobné problémy na straně příslušníka. Výše odchodného se zvyšuje podle principu "věrnostního", tj. podle trvání pracovního poměru. Vždy však musí jít o skutečný výkon služby v HZS ČR. Stropem odchodného je šestinásobek průměrného měsíčního platu. Úprava v odstavcích 4 až 6 má omezit možnosti spekulativního chování.
K § 57c
Jde o kompenzační nárok směřující pouze k prokázaným zdravotním důvodům u věkově starších kategorií příslušníků. Kompenzace má omezenou dobu trvání. Pro příslušníky starší 45 let činí 5 let a pro příslušníky starší 55 let trvá nárok na tuto dávku až do odchodu do starobního důchodu (zpravidla již nemožná rekvalifikace). Další podmínkou nároku je, aby pracovní poměr příslušníka k součástem tvořícím HZS ČR trval, a to i s možným přerušením, déle než 8 let.
Vyplácení náhrady je možné, když oprávněný dosahuje příjmu svou aktivitou nebo je mu poskytována "pomoc v nezaměstnanosti". Nárok se vyplácí na žádost. Oprávněný musí poskytovat zaměstnavateli informační a dokládací součinnost.
Příjem oprávněného ze zkrácené pracovní doby se bude přepočítávat tak, jako by pracoval po celou, zákonem stanovenou dobu v týdnu (odstavec 5).
Příjem ze samostatné činnosti oprávněného se zjišťuje na základě daňového přiznání za zdaňovací období, náhrada se tudíž bude vyplácet zpravidla v ročním intervalu. U příjmu ze závislé činnosti, kde lze odhadnout jeho měsíční výši, se používá systém záloh a vyúčtování.
Nároky vyplácí zaměstnavatel (vždy určitá součást HZS ČR), u kterého příslušník ukončil pracovní poměr.
K Čl. II
Účinnost zákona se stanovuje tak, aby bez ohledu na konec legislativního procesu k přijetí zákona zaručovala, že se jeho realizace započne od prvého dne v měsíci, což je praktické pro zjišťování a vyplácení peněžních nároků a zároveň, aby se počátek účinnosti zákona zbytečně neodkládal.
V Praze dne 12. listopadu 1997
předseda Senátu
............................