Návrh zákona o hnojivech

Zákonná úprava vychází plně z koncepce již schválených zákonů, a to ze zákona o odrůdách, osivu a sadbě, zákona o krmivech a zákona o rostlinolékařské péči. Je podrobně rozvedena v návrzích čtyř prováděcích vyhlášek včetně jejich příloh. Jedná se o tyto vyhlášky:

1. Vyhláška, kterou se stanoví rizikové prvky, rizikové látky, jejich limitní hodnoty pro jednotlivé skupiny hnojiv, statková hnojiva a pomocné látky, jakož i přípustné odchylky, podrobnosti označování a balení hnojiv a pomocných látek a typy hnojiv.

2. Vyhláška, kterou se stanoví závazné postupy pro odběr vzorků hnojiv, pomocných látek a statkových hnojiv a pro provádění chemických rozborů, biologických zkoušek a testů.

3. Vyhláška, kterou se stanoví podrobnosti o skladování hnojiv a statkových hnojiv, způsob používání hnojiv a pomocných látek na zemědělské půdě a lesních pozemcích a vedení evidence o jejich použití.

4. Vyhláška, kterou se stanoví postupy pro odběr vzorků a pro provádění chemických rozborů zemědělských půd a postupy pro odběr vzorků a provádění chemických rozborů ke zjišťování půdních vlastností lesních pozemků.

K § 1

Účelem zákona je obdobně jako v zemích EU stanovit podmínky pro uvádění celého sortimentu hnojiv do oběhu včetně odborného dozoru nad jejich používáním. Toto ustanovení vymezuje oblast působnosti zákona a dále podmínky, za kterých se zákon, vztahuje i na statková hnojiva.

K§ 2

Zákon přejímá terminologii používanou ve směrnicích ES a aplikovanou v zákonech o hnojivech Rakouska a SRN. Rozděluje látky užívané ke hnojení na hnojiva a pomocné látky a specifikuje rozdílnosti jejich účinku. Vymezuje skupinu statkových hnojiv, pro kterou je v dalším textu zákona řada odlišných úprav, definuje jednotlivé skupiny pomocných látek a pojmy používané v dalších částech zákona. Pro upřesnění pojmu dovozce je v poznámce uveden odkaz na zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, který definuje pojem deklaranta, jímž se rozumí osoba, která činí celní prohlášení a kryje se v případě dovozu hnojiv s označením dovozce.

K § 3

Toto ustanovení zavádí povinnost registrace hnojiv před uvedením do oběhu, čímž se nahrazuje dosavadní systém schvalování podle zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví. Jednoznačně jsou vymezeny povinnosti výrobců, dovozců a dodavatelů hnojiv, cílem je zajistit uvádění do oběhu pouze bezpečných výrobků. Ustanovení specifikuje možnosti přípustných odchylek od stanovených údajů.

K § 4

Ustanovení vymezuje podmínky registrace pro žadatele. Na rozdíl od současného způsobu schvalování hnojiv se zavádí jejich registrace na základě zjištěné shody s typem uvedeným v příloze vyhlášky. Většina typových hnojiv je shodná s typy uvedenými v zákonech Rakouska a SRN a ve směrnicích ES, čímž jsou v maximální možné míře odstraněny překážky vzájemného obchodu. Správní lhůta registrace typového hnojiva tzn. nejpozději do 60 dnů od podání žádosti, znamená podstatné zkrácení lhůt registrace proti současnému stavu.

K § 5

V této části zákona je řešen kromě náležitostí rozhodnutí o registraci problém doby platnosti rozhodnutí v návaznosti na dobu použitelnosti hnojiva. V současné době existuje řada hnojiv uvedených do oběhu v době platnosti rozhodnutí o jejich schválení, která zůstala v obchodní síti, i když rozhodnutí o jejich schválení už neplatí. Tento nedostatek zákon odstraňuje jednoznačným vymezením povinností osob odpovědných za uvedení do oběhu.

K § 6

Současný způsob zveřejňování seznamu schválených hnojiv je tímto ustanovením upřesněn, a to zejména výčtem údajů, které je možno publikovat.

K § 7

Požadavky na označování a balení hnojiv vycházejí ze směrnic ES aplikovaných v zákonech Rakouska a SRN tak, aby překážky vzájemného obchodu byly minimalizovány. Požadavky konkretizují obecně formulovaná ustanovení zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Každé hnojivo musí být opatřeno písemným návodem na použití včetně varovných označení. Výjimkou jsou pouze statková hnojiva dodávána výrobcem (původcem) přímo spotřebiteli.

K § 8

Bylo opakovaně prokázáno, že nevhodné skladování hnojiv může vést ke zhoršení jejich kvality, případně až k jejich znehodnocení. Ustanovení zákona a návazně příslušné vyhlášky podrobně vymezují zásady skladování pro jednotlivé druhy hnojiv.

K § 9

Dosavadní schvalování hnojiv podle zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů, se zaměřuje na uvádění hnojiv do oběhu, ale netýká se používání hnojiv. Správné hnojení na zemědělské půdě sleduje zabezpečení výživy rostlin na požadované úrovni, zabezpečení kvality a hygienické nezávadnosti produkce a udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti. Tento úkol nelze splnit jen zajištěním kvality hnojiv uváděných do oběhu, ale i stanovením a následně dodržením podmínek pro jejich použití na zemědělské půdě a popř. na lesních pozemcích.

Směrnice Rady ES č. 91/676/EHS z 12.12.1991 uvádějí mimo jiné pravidla dobré odborné praxe v zemědělství, která obsahují ustanovení týkající se použití hnojiv z hlediska množství, způsobu jejich aplikace, skladování a vedení záznamů o jejich použití. Tyto směrnice jsou aplikovány v legislativě zemí EU. V současnosti např. v novele zákona o hnojivech SRN a v navazujícím nařízení o zásadách dobré odborné praxe při hnojení z ledna 1996. Ustanovení zákona a prováděcí vyhláška uvádějí povinnosti podnikatele v zemědělství hospodařícího na zemědělského půdě a lesních pozemcích při používání hnojiv a zákazy nebo omezení, které sledují zájmy agronomické, ekologické a hygienické a jako celek odpovídají směrnicím ES a jsou blízké legislativě např. SRN.

Evidence o používání hnojiv a pomocných látek je nutná i pro vlastní potřebu podnikatele v zemědělství v zájmu ochrany vod a půdy jako počátku potravního řetězce před rizikovými prvky z hnojiv jakož i k provádění odborného dozoru při kontrole dodržování ustanovení tohoto zákona. Bližší upřesnění obsahuje prováděcí vyhláška.

K § 10

Agrochemické zkoušení půdy se u nás provádí od r. 1940, ústav je zabezpečuje systematicky na veškeré zemědělské půdě podle zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, a podle vyhlášky č. 119/1981 Sb., o agrochemickém zkoušení půd, jejíž pojetí však již neodpovídá současným potřebám. Stávající zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ukládá uživatelům ZPF povinnosti především z hlediska ochrany životního prostředí, ale zjišťování půdních vlastností neřeší. Ustanovení zákona na úseku agrochemického zkoušení půd je blízké systémům uplatňovaným v dalších evropských státech, např. v SRN, a Nizozemí a sleduje důsledné zjišťování parametrů půdní úrodnosti a zabezpečení a zlepšování trvalé produkční schopnosti zemědělsky využívaných půd.

Systém provádění agrochemického zkoušení půd zajišťuje celostátně jednotný postup vzorkování, analýz a vyhodnocování výsledků; počítá s tím, že se na jeho zajišťování budou vedle ústavu podílet další pověřené právnické a fyzické osoby.

Do roku 1992 bylo agrochemické zkoušení realizováno na celé výměře obhospodařované zemědělské půdy v tříletých cyklech. Rozsahem představovalo odběr, analytické zpracování a vyhodnocení výsledků přibližně 170 tisíc půdních vzorků ročně s postupným poklesem na 140 tisíc vzorků. Od roku 1993 byla prodloužena délka intervalu zkoušení na 6 let. Důvodem pro tuto změnu byla nižší intenzita hnojení, potřebná úspora financí i délka cyklu zkoušení půd v sousedních státech např. SRN a Rakousku. V současné době je ročně zpracováno necelých 60 tisíc půdních vzorků, což představuje přibližně třetinu kapacity využívané v minulosti.

Agrochemické zkoušení zemědělských půd uváděné v § 10 počítá rovněž s šestiletým cyklem, který započne 1.1.1999. Potřebné finanční prostředky na prozkoušení 450 tisíc ha ročně (asi 50 tisíc vzorků) činí cca 11 mil. Kč. Vzhledem k velmi výraznému snížení rozsahu zkoušení při zachování současného metodického postupu je možno tuto činnost i v navrhovaném zákonu pokrýt dosavadními finančními prostředky. Nižší finanční prostředky by znamenaly redukci na úkor objektivnosti výsledků zkoušení. Vzhledem k tomu, že původní náklady na agrochemické zkoušení zemědělských půd se pohybovaly ve výši cca 30 milionů Kč, považujeme navrhovaný rozsah za výrazně úsporný.

Přehledy o stavu a vývoji sledování agrochemických vlastností půdy zajistí ústav a bude je předávat do státních informačních systémů. Těžiště využití výsledků bude u ministerstev zemědělství a životního prostředí a u dalších orgánů státní správy . Zároveň se předpokládá, že výsledky budou využívat i podnikatelé v zemědělství. Ustanovení zákona doplňuje prováděcí vyhláška.

K § 11

Zjišťování půdních vlastností lesních pozemků není legislativně řešeno ani dosavadním zákonem č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby ani zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích. S ohledem na nepříznivý zdravotní stav, poruchy růstu a vývoje lesů, které byly zapříčiněny zejména mimořádným imisním zatížením značné části lesních ekosystémů při neexistenci podkladů o chemických vlastnostech lesních půd je nutné na části ploch zajistit sledování půdních vlastností lesních pozemků. Výsledky sledování budou využity pro návrhy na ozdravná opatření půd a na úpravu vodního režimu v lesích. Přijetím tohoto ustanovení se zajistí celostátně jednotný postup při odběru vzorků, jejich analyzování a při vyhodnocování výsledků. Konkrétní postup je zpracován v prováděcí vyhlášce.

K § 12

Ústav jako orgán odborného dozoru nad dodržováním ustanovení zákona a prováděcích vyhlášek k němu, musí být vybaven pravomocemi, které umožňují výkon tohoto dozoru. Oproti dosavadním právním úpravám se rozšiřuje rozsah oprávnění ústavu ukládat opatření k odstranění nedostatků při zjištění nedodržení povinností na úseku uvádění hnojiv do oběhu, jejich skladování a používání včetně postihu pokutou. Zákon dále rozšiřuje pravomoc ústavu o vyslovení zákazu užití hnojiv neodpovídajících podmínkám zákona.

Kontrolované subjekty musí zaměstnancům ústavu poskytnout nezbytnou součinnost k provádění odborného dozoru.

K § 13

Zvláštní opatření není sankcí. Toto ustanovení tedy nemá represívní charakter. Zvláštní opatření je ukládáno v zájmu odvrácení nebo snížení škod při zjištění nedostatků, které by mohly ohrozit zdraví lidí, zvířat a životní prostředí.

Odvolání proti rozhodnutí o zvláštním opatření nemá odkladný účinek.

K § 14

Nakládání s hnojivy, které je v rozporu se zákonem, ohrožuje zdraví lidí, zvířat a životní prostředí. Takové počínání je nezbytné postihnout majetkovou sankcí, jejíž výše je v návrhu odstupňována podle míry společenské nebezpečnosti protiprávního jednání.

K § 15

V zájmu zajištění základních občanských práv a svobod a právní jistoty subjektů je nezbytné, aby se na rozhodování o jejich právech a povinnostech vztahoval zákon o správním řízení. Tím je zabezpečeno i přezkoumání těchto rozhodnutí soudem podle občanského soudního řádu v souladu s Listinou základních práv a svobod.

Ustanovení o tom, že o odvolání proti rozhodnutí ústavu rozhoduje ministerstvo, vyplývá sice z kompetenčního zákona, ale v zájmu vyloučení pochybností je zde opakováno. Odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí ústavu při výkonu odborného dozoru musí být se zřetelem na účinnost rozhodnutí vyloučen.

K § 16

K provedení ustanovení zákona se ministerstvo zmocňuje k vydání čtyř vyhlášek s názvy vyjmenovanými v obecné části.

K § 17

Ustanovení odstavce 1 má umožnit, aby hnojiva a pomocné látky, jejichž použitelnost dosud trvá, bylo možno uvádět do oběhu. Odstavec 2 ponechává řízení o schvalování hnojiv a pomocných látek zahájená podle dosavadních předpisů, v platnosti s tím, aby byla ukončena podle tohoto zákona. Provádění agrochemických zkoušek zemědělských půd se ponechává podle vyhlášky č. 119/1981 Sb. vzhledem k šestiletému intervalu zkoušení do skončení účinnosti.

K § 18

Problematika hnojiv a agrochemického zkoušení zemědělských půd byla dosud řešena jedině v zákoně č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby. Po nabytí účinnosti navrhovaného zákona je možno ustanovení týkající se této problematiky v citovaném zákoně zrušit a tím zrušit i celý zákon, neboť jde o poslední platná ustanovení.

K § 19

Navrhovaná právní úprava je velmi aktuální a měla by nabýt účinnosti co nejdříve. Vyžadují to i mezinárodní předpisy, jimž je nutno náš právní řád přizpůsobit. Včasné přijetí zákona je prospěšné i pro podnikatele, kterým umožní lépe realizovat jejich výrobky v členských zemích EU a ESVO.

Účinnost vyhlášky č. 119/1981 Sb., o agrochemickém zkoušení zemědělských půd se ponechává, jak je odůvodněno shora. Zákonnou oporou vyhlášky se stává tento zákon.

V Praze dne 8. října 1997

Předseda vlády :

Prof. Ing. Václav Klaus, CSc. v.r.

Místopředseda vlády a ministr zemědělství :

Ing. Josef Lux, v.r.