Předložená novela zákona o bankách, tzv. velká novela, navazuje na změny, zakotvené v zákoně o bankách cestou dříve připravené malé novely. Zatímco malá novela reagovala na aktuální potřeby vzniklé v souvislosti s korekcí hospodářské politiky státu, provedené v dubnu 1997, tato novela by měla zásadním způsobem přispět k obnovení důvěry v bankovní systém a k vyřešení některých problémů bankovního sektoru, a to způsobem respektujícím legislativu Evropských společenství (ES).
Uplynulé období, poznamenané nejprve sérií kolapsů menších bank, následně turbulencemi na finančních trzích a problémy investičních fondů, odhalilo určité mezery v legislativě, zejména absenci či malou účinnost represivních postupů vůči subjektům působícím proti zájmům bezporuchového fungování bankovního a finančního sektoru.
V novele půjde o zpřesnění a na mnoha místech též o zpřísnění ustanovení upravujících bezpečný provoz bank a pravomoci regulátora, a to v zájmu bezpečného fungování bankovního sektoru a především v zájmu zajištění co možná nejvyššího stupně bezpečnosti úspor vkladatelů.
Novela by měla také výrazně přispět k posílení transparentnosti, ale i právní jistoty v bankovním podnikání. Vývoj v bankovním sektoru v uplynulém období ukázal, jak nebezpečné může být ovládnutí banky akcionáři, jejichž jednání není motivováno úsilím o zabezpečení prosperity banky, nýbrž pouze úsilím o rychlý finanční zisk realizovaný jak na úkor vkladatelů, tak i ostatních věřitelů banky.
Těžiště novely spočívá v zakotvení účinných postupů proti držitelům bankovních akcií, kteří porušují nebo obcházejí zákon a nezaručují zdravé fungování bank. K eliminaci vlivu akcionářů na banku není využit institut vyvlastnění, jde tedy o postupy plně v souladu s Listinou základních práv a svobod a v souladu s právní úpravou vyspělých evropských zemí. Nejde o oddělení akcionářů od jejich majetku, nýbrž pouze od jejich vlivu na banku, ukáže-li se, že tento vliv je nebo může být pro banku zhoubný.
Změny v pojetí nucené správy vycházejí z toho, že její výkon podle dosavadní právní úpravy byl málo efektivní a nevedl k výsledku, který předpokládal zákonodárce, tedy k ozdravení předmětné banky.
Zakotvení regulace mezibankovního platebního styku do zákona má upevnit bezpečnost bezhotovostního platebního styku, zajistit krytí uskutečňovaných plateb a jejich rychlost - atributy nezbytné pro dobré fungování finančních trhů.
Významná změna se dotýká pojištění vkladů v souvislosti se zahrnutím vkladů právnických osob do systému pojištění. Po zvýšení maximálního limitu pro výplatu z Fondu pojištění vkladů provedeného malou novelou dochází tedy k dalšímu podstatnému přiblížení pojetí pojištění vkladů legislativě ES.
V souvislosti s rekodifikací občanského a obchodního práva by měl být přibližně na přelomu tisíciletí přijat nový moderní zákon o bankovnictví, plně kompatibilní se směrnicemi ES.
K článku I:
Novela zákona o bankách
K bodu 1:
Zákon nadále nepočítá s existencí bank ve formě státních peněžních ústavů. K další existenci banky v této právní formě není žádný důvod, neboť i stát v roli zakladatele banky může využít formu akciové společnosti. Jediný dosavadní státní peněžní ústav - Konsolidační banka - by měl být vyčleněn z bankovního sektoru a jeho postavení by mělo být upraveno zvláštním zákonem.
K bodu 2:
Navrhovaná úprava zohledňuje dosavadní poznatky povolovacího procesu a stanoví oprávnění České národní banky v povolení působit jako banka vymezit konkrétní rozsah povolované činnosti a současně stanovit podmínky, které musí banka splnit před zahájením povolených činností a které musí dodržovat při výkonu povolené činnosti. Možnost upravit povolení působit jako banka bance přímo "na míru" umožní zohlednit postavení banky na trhu, její možnosti a specifika, což je výhodné nejen pro banky samotné, ale i pro jejich klienty.
K bodu 3:
Vypouští se text, který počítá s existencí státních peněžních ústavů.
K bodům 4, 7, 40, 45, 47:
Formulační úprava odstraňuje určitý nedostatek formulace "v dohodě s Ministerstvem financí". Tato formulace je v určitém rozporu se správním řádem, který nepřipouští společné rozhodování dvou správních orgánů.
K bodu 5:
Před vydáním rozhodnutí o žádosti o povolení působit jako banka, jakož i před vydáním souhlasu pro vstup akcionáře do banky, který má podíl na hlasovacích právech 5% a více je nutno posoudit, zda akcionář je dostatečně finančně silný, aby v případě potřeby mohl navýšit základní jmění v bance nebo jiným způsobem posílit finanční pozici banky.
Dále se zkoumá, do jaké skupiny majetkově a personálně propojených osob akcionář patří, čím se tato skupina zabývá, zda je transparentní, jak tato skupina jako celek hospodaří, jaká je její zadluženost a pod.
Významní akcionáři musí být důvěryhodní, což neznamená jen, že fyzické osoby nebo členové vedení právnické osoby musí být občansky bezúhonní (s čistým trestním rejstříkem), ale také, že musí řádně plnit své daňové a další povinnosti vůči státu, nesmí být předmětem zájmu policie v souvislosti s vyšetřováním trestného činu nebo předmětem zájmu jiného orgánu, který se zabývá monitorováním podezřelých transakcí (např. analytický útvar Ministerstva financí), jejich reputace na trhu by měla být dobrá (nejen, že musí ctít zákony, ale také profesní etiku), v minulosti by neměli působit ve finančních institucích a bankách, které zkrachovaly nebo se dostaly do vážných finančních problémů apod.
K bodu 6:
Opis rejstříku trestů na rozdíl od výpisu z rejstříku trestů obsahuje i zahlazené tresty, což umožní lépe posuzovat bezúhonnost fyzické osoby.
K bodu 8:
Dosavadní právní úprava zakotvuje pouze odnětí povolení působit jako banka jako určitou sankci za nedostatky v činnosti banky. Je však třeba zohlednit i případy, kdy banka resp. její valná hromada rozhodne sama o tom, že povolení působit jako banka nehodlá dále využívat. Dalším specifickým případem je situace, kdy je odňata licence zahraniční bance v zemi jejího sídla. To všechno jsou případy, při kterých nepřichází v úvahu odnětí licence jakožto sankční opatření. Proto zákon zakotví případy tzv. zániku povolení působit jako banka, kdy sankční odnětí licence je pouze jedním z těchto případů.
K bodu 9:
Požadavek na složení představenstva minimálně ze dvou třetin z vedoucích zaměstnanců banky je odůvodněn potřebou zjednodušit a zprůhlednit proces řízení banky. Aby představenstvo mohlo plnit své funkce vyplývající z obchodního zákoníku, zákona o bankách a z dalších právních předpisů a opatření České národní banky, zejména řídit banku a rozhodovat o jejích záležitostech (kromě rozhodnutí příslušejících valné hromadě), musí jeho členové mít přímý kontakt s problémy banky, podílet se na jejich řešení, předcházet jejich vzniku a se znalostí věci pozitivně ovlivňovat fungování banky, její strategii a politiku.
Navrhované složení představenstva umožní rovněž efektivnější výkon bankovního dohledu, který mimo jiné posuzuje způsobilost osob ve vedení banky, a rovněž vytváří partnera, vázaného zákonnou odpovědností za hospodaření řízené organizace.
K bodu 10:
Dozorčí rada může být volena pouze valnou hromadou, nikoli zaměstnanci banky. Důvodem tohoto ustanovení je zkvalitnění práce dozorčí rady banky, která se významným způsobem podílí na kontrole činnosti banky z hlediska jejího stabilního a obezřetného vývoje. Nový odstavec 6 řeší situaci, kdy zaniká pracovní poměr zaměstnance banky, který je současně členem představenstva. K témuž dni, kdy zanikl pracovní poměr, zaniká i členství v představenstvu.
K bodu 11:
Odlišně od obchodního zákoníku se konstruuje odpovědnost členů statutárního orgánu za škodu způsobenou věřitelům banky. Jedná se o přímou odpovědnost na rozdíl od obecné úpravy, která upravuje pouze ručení členů představenstva, za předpokladu, že nelze dosáhnout uspokojení z majetku společnosti a společnost vůči nim neuplatnila nárok na náhradu škody.
K bodu 12:
Zákon prohloubí informační povinnost bank vůči veřejnosti. Jedním z nových prvků je povinnost čtvrtletně zveřejňovat údaje o složení akcionářů, o činnosti banky a finančních ukazatelích. Podrobnosti stanoví právní předpis České národní banky.
Praxe ukazuje, že jedním ze způsobů, jak posílit tržní disciplínu účastníků finančního trhu, to znamená i bank, je zveřejňování informací o sobě. Čím více informací je zveřejněno, tím je tržní disciplína efektivnější. Kromě požadavku na zveřejňování základních údajů z účetních výkazů (rozvaha a výsledovka) budou banky povinny zveřejňovat údaje o struktuře akcionářů, t.j. jména akcionářů, kteří vlastní 10% a více z celkových hlasovacích práv na bance, jejich podíl na hlasovacích právech, obor podnikání, hospodářské výsledky akcionářů-právnických osob, případně informace o ostatních podnicích, propojených majetkově nebo personálně s akcionářem a o finanční situaci takového konglomerátu. Dále půjde o zveřejňování údajů o kapitálovém vybavení, koncentraci rizik a systému jejich řízení, případně o nápravných opatřeních, uložených bance bankovním dohledem a pod. Předpis je v současné době připravován.
Předkládání materiálů v cizojazyčné podobě by mohlo oddálit eventuální uložení opatření k nápravě v důsledku časové prodlevy způsobené překladem. Proto je ukládána bance i pobočce zahraniční banky povinnost mít k dispozici příslušnou dokumentaci v českém jazyce.
K bodu 13:
Hlavním důvodem regulace bank je snaha zabezpečit zájmy jejich vkladatelů. Proto zákon přímo přikazuje bankám postupovat v jejich činnosti obezřetně a nepoškozovat zájmy vkladatelů. Reakcí na tzv. tunelování bank je zákonný zákaz uzavírat nevýhodné smlouvy pro banku. Za takové budou považovány zejména smlouvy, které banku zavazují k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo k plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Smlouvy uzavřené v rozporu s tímto ustanovením budou absolutně neplatné.
K bodu 14:
V souladu se zásadou volného pohybu kapitálu a nediskriminací investorů, která je jednou ze stěžejních zásad ES, nebude nadále vyžadován zvláštní předchozí souhlas České národní banky ke vzniku majetkového podílu zahraničních osob na bance již zřízené. Limity, při jejichž překročení je nutno si vyžádat předchozí souhlas České národní banky, jsou platné jak pro tuzemské, tak pro zahraniční investory. Nově se zakotvuje nutnost vyžádat si tento předchozí souhlas k platnosti smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části. Stejný souhlas bude požadován i v případech, kdy jde o usnesení valné hromady, že akciová společnost nadále nebude vykonávat činnost, ke které je třeba povolení působit jako banka.
Pro výkon bankovního dohledu je potřebná včasná informovanost o některých záležitostech podstatných pro fungování banky. Proto zákon zakotvuje pro banky povinnost předem informovat Českou národní banku o změně stanov, jde-li o změnu ve skutečnosti, která musí být ve stanovách uvedena na základě požadavku obchodního zákoníku nebo tohoto zákona a o personálních změnách ve statutárních orgánech banky a na místech vedoucích zaměstnanců banky. Další případy se týkají aktivit banky ve vztahu k zahraničí. Půjde o záměr otevřít pobočku v zahraničí či o záměr založit v zahraničí právnickou osobu nebo se na ní majetkově podílet.
K bodu 15:
Vypuštění ustanovení § 16 odst. 3 souvisí se zahrnutím této problematiky do ustanovení § 20 odst. 5, kam věcně patří.
K bodu 16:
Pro účely sledování majetkových účastí je nutno mít přehled o majetkových účastech bank na jiných právnických osobách. Proto zákon zakotvuje povinnost oznámit bez zbytečného odkladu nabytí kvalifikované účasti na právnické osobě České národní bance.
K bodu 17:
K určitému zpřísnění dochází v posuzování obchodů s osobami, které mají k bance ve smyslu § 19 zákona zvlášní vztah. Doposud podléhalo regulaci pouze poskytování úvěrů těmto osobám, nyní se tato regulace rozšiřuje i na případy, kdy banka zajišťuje závazky těchto osob. I z těchto obchodních případů totiž může bance vzniknout ztráta. Proto i o těchto obchodech bude rozhodovat statutární orgán banky na základě rozboru příslušného obchodu a finanční situace žadatele.
K bodu 18:
Zákon vyloučí ustanovení obchodního zákoníku upravující poskytování úvěrů, půjček a záruk akciovou společností z aplikace na banky. Jinak by o každém takovém obchodě musela rozhodovat valná hromada.
K bodu 19:
Rozšíření okruhu osob, které mají k bance zvláštní vztah, o právnické osoby pod kontrolou bank je logické, neboť v těchto případech dochází k faktickému "podřízení" aktivit těchto právnických osob a k propojení jejich činností se zájmy bank, které nad nimi mají kontrolu.
K bodu 20:
Zákon nově definuje tzv. hlavního akcionáře jakožto osobu, která má sama nebo ve shodě s jinou osobou kvalifikovanou účast na bance.
K bodům 21 a 22:
Současná právní úprava nemá žádné nástroje proti akcionářům, kteří se chovají proti zájmům stability banky a bankovního sektoru. Jedním z hlavních cílů novely je tuto situaci změnit, což návrh činí v § 20 a 20a. K tomu je třeba několik kroků:
Především je důležité zabezpečit, aby orgány bankovního dohledu měly v každém okamžiku možnost získat přehled o akcionářské struktuře banky. Proto dá zákon bankám možnost vydávat pouze zaknihované akcie (zákon takto omezuje pouze podobu akcií s hlasovacím právem, pro akcie prioritní není podoba stanovena a zákon nebude regulovat ani jejich držitele). U prioritních akcií však bude eliminována možnost spojení těchto akcií s hlasovacím právem.
Dále zákon zavádí povinnost vyžádat si u České národní banky předchozí souhlas při nabytí určitého majetkového podílu na bance reprezentovaného určitým procentem (10%, 20%, 33%, 50%) akcií s hlasovacím právem z jejich celkového objemu. Regulátor má tudíž možnost ovlivnit složení akcionářů a zabránit nežádoucí osobě ve vstupu do bankovního sektoru v roli majitele či spolumajitele banky.
Žadatelé o získání předchozího souhlasu budou ze strany České národní banky posuzováni stejným způsobem jako zakladatelé banky v řízení o povolení působit jako banka. Pokud bude nabyt majetkový podíl v rozporu se zákonem, právní úkon není neplatný, ale Česká národní banka má možnost odejmout příslušnému akcionáři jeho akcionářská práva, čímž reálně eliminuje jeho vliv na banku. Koncepce neplatnosti právního úkonu se pro tyto případy nehodí, neboť může dojít k dalším prodejům a zneplatnění celého řetězce právních úkonů by bylo téměř nemožné, zejména tehdy, kdy dochází k obchodování prostřednictvím automatizovaných obchodních systémů.
Regulátor musí mít možnost před konáním valné hromady banky zkontrolovat seznam akcionářů banky a posoudit, zda jejich majetkové podíly jsou získány v souladu se zákonem. Proto se zakládá povinnost banky předložit České národní bance výpis z registru emitenta zaknihovaných akcií, pořízený ke dni, který o 7 dní předchází dni konání valné hromady. Česká národní banka v tomto seznamu označí akcionáře, kterým byla již dříve odňata akcionářská práva a u kterých nově shledala důvod pro jejich odnětí. Tímto důvodem není jen nabytí akcií v rozporu se zákonem, ale i případ, kdy vliv majitele akcií je nebo může být na újmu řádnému a obezřetnému vedení banky. Proces odnímání akcionářských práv probíhá ve správním řízení, zákon umožňuje České národní bance uplatnit institut tzv. předběžného opatření, podání opravného prostředku proti rozhodnutí o odnětí akcionářských práv nemá odkladný účinek.
Valná hromada banky se nesmí konat bez písemného vyjádření České národní banky k výpisu z registru emitenta a banka nesmí připustit účast osob označených ve výpisu. Pokud by přesto došlo k porušení zákazu konání valné hromady nebo k připuštění označených osob k účasti a hlasování, má Česká národní banka možnost navrhnout, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady. Tuto možnost bude mít vždy, koná-li se valná hromada v rozporu s právními předpisy nebo stanovami.
Ustanovení § 20 vychází z II. bankovní směrnice (89/646/EHS), ve které je v článku 11 v bodu 5 uvedeno: "V případech, kdy vliv akcionářů může mít negativní dopad na hospodárné a řádné řízení instituce, členské státy budou vyžadovat, aby příslušné orgány podnikly přiměřená opatření k ukončení tohoto stavu. Taková opatření mohou spočívat například v soudních příkazech, sankcích proti členům správních rad a ředitelům nebo zastavení výkonu hlasovacího práva spojeného s akciemi vlastněnými příslušnými akcionáři."
Problematikou bankovního platebního styku se zabývá § 20b. Od roku 1992 provozuje Česká národní banka ve svém zúčtovacím centru jednotný systém mezibankovního platebního styku v české měně, dosud pouze na základě vyhlášky (č. 51/1992 Sb.). Zákonná úprava má přispět ke zvýšení ochrany bank a vkladatelů při provádění bezhotovostního platebního styku. Systém je postaven na zásadách snížení systémových rizik, které jsou prosazovány v zemích EU - krytí jednotlivých plateb, neodvolatelnost zúčtování. Výhodou jeho umístění v centrální bance je možnost využívat data k analytickým účelům a obezřetnému dohledu. Česká národní banka získává přehled o platební kázni bank, o povinných minimálních rezervách.
Ve prospěch koncepce jediného zúčtovacího centra hovoří počet obyvatel České republiky, počet bank, účtů a zúčtovaných položek, které jsou relativně nízké. V případě odnětí povolení působit jako banka je možno účet platebního styku zablokovat proti debetům - to může být praktické i při řízené likvidaci banky. Také zákonná odpovědnost za plynulost a hospodárnost platebního styku vede Českou národní banku k návrhu uzákonit pro Českou republiku efektivní systém, který navíc nezatěžuje banky a tudíž ani jejich klienty neúměrnými cenami.
Zákaz soudního omezení dispozic s peněžními prostředky na účtu platebního styku vychází z praktických zkušeností České národní banky; na tomto účtu jsou zúčtovány peněžní prostředky klientů a opatření soudu by vedlo k ochromení platebního styku banky i dalších partnerských bank v řetězci mezibankovního platebního styku. Banky si v České republice mohou vzájemně zřizovat účty v české měně pouze v souladu s vyhláškou České národní banky. Zřizování těchto účtů v cizí měně nebude omezováno.
Opravné zúčtování je v platebním styku nástroj potřebný, ale v současné době je jeho právní úprava nedostatečná. Při opravném zúčtování jde o jednostranný zásah banky do účtu klienta, který banka provádí k nápravě chyby způsobené v platebním styku touto nebo jinou bankou (ve většině případů jde o převod prostředků mezi klienty různých bank). Zákon proto stanoví povinnosti chybující banky ve vztahu ke klientovi a přesně vymezuje její právo vyslat storno bance, která vede účet neoprávněného příjemce. Dále stanoví povinnosti této banky ve vztahu k bance chybující a právo provést zásah do účtu neoprávněného příjemce. Zákon zakazuje storno na účtech správců daní; příslušná právní úprava postupu správce je předmětem zákona o správě daní a poplatků.