Základním smyslem předkládané novely je odstranění tvrdosti zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, a sice u daně dědické v I. skupině /příbuzní v přímé řadě a manželé/. U této skupiny dědiců je obtížně zjistitelné, jak se podíleli na vytvoření zděděného majetku.
Je v zájmu společnosti podporovat ekonomickou nezávislost rodin na státu a neodčerpávat peníze z majetku, který byl často tvořen právě silnou motivací zajistit budoucnost potomků.
Stát se nijak nepodílel na vytváření děděného majetku, naopak v průběhu jeho tvorby inkasoval přímé i nepřímé daně /daň z příjmů, DPH apod./. Nemá tedy žádné právo participovat na úmrtí, navíc zdědit majetek v některých případech znamená prodat jej i za nevýhodných podmínek, aby se uhradily výdaje spojené s dědictvím /notáři, soudci, znalci v oboru cen, advokáti apod./.
Odbourávat daňové břemeno, zvláště pak u daní přímých, je v souladu s moderními pohledy na daňovou soustavu a zrušení daně dědické v řadě přímé neohrožuje náš vstup do EU.
Celkový výnos daně dědické je ve srovnání s jinými daněmi zanedbatelný /v roce 1996 činil 97 mil. Kč/, naopak správa této daně je spojena s výdajovou stránkou státního rozpočtu.