Návrh zákona o telekomunikacích

Telekomunikace patří celosvětově k nejdynamičtěji se rozvíjejícímu odvětví, které je vysoce atraktivní pro investory a vytváří svou infrastrukturou podmínky pro celkový růst ekonomiky. Telekomunikace jsou základním a nezbytným předpokladem pro vznik tzv. informační společnosti. Rozvoj tohoto odvětví se výrazně zrychlil v těch zemích, které včas reagovaly na nové podmínky a přijaly novou legislativu, která ukončila telekomunikační monopol a otevřela cestu konkurenci. Země, které zaváhaly dohání dnes toto zpoždění urychleným přijímáním nové, liberální telekomunikační legislativy. Důkazem toho je i přijetí dohody o liberalizaci telekomunikací v rámci WTO(Světové organizace pro obchod). Vláda České republiky k této dohodě přistoupila v září roku 1997.

Současná právní úprava představovaná zákonem č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění dílčí novely (zákon č. 150/1992 Sb.) a následující drobné novely stanovené v zákoně č. 253/1994 Sb., o změně zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, neodpovídá pokročilému stupni rozvoje tohoto odvětví a není v souladu se společenskoekonomickým systémem, ani se stavem odvětví po privatizaci hlavních telekomunikačních provozovatelů. Právní nejistota zájemců o vstup na telekomunikační trh je signalizována orgánům exekutivy i zákonodárcům stále naléhavěji. Zájem zahraničních investorů investovat do telekomunikací v České republice je značný, dosud je však odrazuje naprosto nedostatečná legislativa a přetrvávající monopol v oblasti telefonní služby.

Neobstojí ani fakt, že před přijetím novely zákona o telekomunikacích v dubnu 1992 vycházeli již její zpracovatelé ze závazných dokumentů zpracovaných Telekomunikační komisí tehdejších Evropských společenství, zejména ze Zelené listiny, která už znamenala značnou liberalizaci v telekomunikacích. Současný rozvoj tohoto odvětví a zájem o podnikání v něm již vyžaduje podstatně důslednější a konkrétnější normativní rámec.

Proto se předkládá návrh zákona, který má nahradit dosavadní zákon o telekomunikacích, který musí dát do souladu zájmy a potřeby společnosti a který plně respektuje právo Evropského společenství.

Zákon musí především přinést právní jistotu osobám vstupujícím do odvětví jako podnikatelé, kterým to zákon musí umožnit v širší míře než dosud a kteří chtějí vědět, jaká práva a povinnosti pro ně vyplývají z jakých konkrétních oprávnění a jaká jsou pravidla konkurenčních vztahů, které vzniknou jako projev liberalizace.

Právní jistotu oproti dnešnímu nejednoznačnému vymezení jejich práv a povinností musí zákon přinést zákazníkům poskytovatelů telekomunikačních služeb. Dále musí tento zákon zabezpečit ochranu veřejného zájmu všude tam, kde je nutno oprávnění jednotlivce za přiměřenou náhradu omezit, je-li to potřeba ke všeobecnému prospěchu.

Důvody k nové legislativní úpravě lze tedy nalézt z neobecnějšího hlediska jak vně, tak uvnitř odvětví. Hlavní zásady státní telekomunikační politiky, schválené dne 10. srpna 1994 usnesením vlády č. 428, jsou vesměs splněny a překonány. Tyto zásady především definovaly základní střednědobý cíl rozvoje telekomunikací - co nejrychlejší zvýšení nabídky, tj. zvýšení počtu hlavních telefonních stanic na více než dvojnásobek tehdejšího stavu do roku 2000 a zlepšení průchodnosti sítě. Současně bylo rozhodnuto, že akciové společnosti SPT TELECOM, a.s., do které vstoupil zahraniční strategický partner, společnost TelSource, bude poskytnuta exkluzivita v oblasti provozování meziměstských a mezinárodních telefonních služeb poskytovaných po pevné síti do konce roku 2000, přičemž projevem nástupu liberalizace odvětví bylo ustanovení státní politiky, které mělo umožnit podnikání v místním telekomunikačním provozu i jiným operátorům. Tato zásada však nebyla realizována mimo jiné pro nevyjasněné právní vztahy. A tak i místních sítích, až na dvě zcela nepatrné výjimky přetrvává monopol SPT TELECOM.

V souladu s hlavními zásadami telekomunikační politiky vydalo Ministerstvo hospodářství v březnu 1996 také dvě licence ke zřízení a provozování veřejné rádiové mobilní digitální sítě v systému GSM a to společné firmě SPT TELECOM, a. s. a konsorcia amerických společností Atlantic West - společnosti EuroTel, provozující již analogový systém NMT 450, a na základě výběrového řízení nové společnosti RadioMobil, a. s., jejímiž akcionáři jsou České radiokomunikace, a. s. a mezinárodní konsorcium CMobil B. V. V oblasti mobilní telefonie se tak vytvořilo konkurenční prostředí jehož pozitivní výsledky jsou stěží přehlédnutelné. I zde však vzniká mnoho nejasností díky nedokonalé legislativě

Vstup více provozovatelů do sféry telekomunikačního podnikání na základě vládního usnesení ještě zdůraznil skutečnost, že právní řád nenabízí až dosud předpis, který by stanovil principy liberalizace a související nezbytné regulace telekomunikačního trhu České republiky.

Urychlení přípravy nového zákona o telekomunikacích si vyžádaly i úkoly stanovené Evropskou dohodou, kterou uzavřela Česká republika s Evropským společenstvím a jeho členskými státy, platnou od 1. února 1995, o přípravě přistoupení České republiky k Evropské unii. Konkrétní úkoly pro odvětví telekomunikací jsou stanoveny v několika článcích dohody a v Bílé knize Evropské komise. Z těchto dokumentů vychází podstata obsahu nového zákona, který je nutno bezodkladně přijmout, a který ustanoví zejména:

1. liberalizaci podnikání v telekomunikační infrastruktuře, veřejných telekomunikačních službách a mobilních komunikací tak, aby se telekomunikace staly bez překážek základnou rozvoje ekonomiky a bezpečnosti a obrany státu,