Oblast bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích je dnes upravena vládním nařízením č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů, a právními předpisy vydanými na jeho základě. Stará úprava již v některých věcech neodpovídá současným podmínkám a je nepochybné, že celá problematika vyžaduje zásadní komplexní právní řešení. Jeho příprava se však ukazuje jako velice komplikovaná a vyžádá si delší čas, než se původně předpokládalo.
Bohužel skutečnost, že povinnosti fyzických a právnických osob a působnost orgánů státní správy jsou nyní upraveny ve vládním nařízení a ve vyhláškách vydaných k jeho provedení, vyvolává pochybnosti o tom, zda je dnešní úprava vůbec platná, s ohledem na článek č. 4 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu je třeba uvést, že právní praxe v době vzniku uvedeného vládního nařízení považovala tato nařízení za právní akty se silou zákona (proto například tato nařízení obsahovala i zmocnění k vydání prováděcích předpisů, což by u aktu, který by byl chápán jako podzákonný, nebylo možné). Vzhledem k principu kontinuity právního řádu tedy zřejmě nelze zcela zpochybňovat platnost dosavadní právní úpravy.
Tyto pochybnosti jsou však neustále znovu vznášeny, a to i v hromadných sdělovacích prostředcích. Důsledkem uvedeného stavu je, že již samotné diskuse na toto téma vyvolávají nejistotu ohledně platného právního stavu. Tato nejistota se pak může negativně promítat do chování účastníků silničního provozu, zejména ve smyslu nedodržování platné právní úpravy, zpochybňování pravomocí a působností orgánů Policie České republiky apod. Tento přístup k platné právní úpravě a chování z něj vyplývající však již samy o sobě ohrožují bezpečnost silničního provozu, tj. ohrožují životy a zdraví jeho účastníků a hrozí škodami na majetku, a to bez ohledu na výsledek "teoretických" formálně právních diskusí o platnosti stávající právní úpravy.
Aby se výše uvedeným důsledkům zamezilo, byly legislativní práce na přípravě nové právní úpravy rozděleny do dvou etap.
Cílem první etapy je zpracovat a přijmout co nejstručnější překlenovací zákonnou úpravu, která by nahradila uvedené vládní nařízení č. 54/1953 Sb. a vytvořila tak, v souladu s požadavkem Listiny základních práv a svobod, zákonný podklad pro dosavadní podzákonnou právní úpravu, která zůstane prozatím v platnosti. Tím by měl být nastolen stav právní jistoty ohledně platnosti stávající právní úpravy.
Ve druhé etapě pak bude připravena nová komplexní právní úprava celé oblasti.
Předkládaný návrh odpovídá první z výše uvedených etap. Stanoví jen nejobecnější povinnosti fyzických a právnických osob a podrobněji upravuje působnost Policie České republiky a Ministerstva vnitra.
Úprava zásadně nepřináší žádné věcné změny. Jediné výjimky představují případy, v nichž došlo již dříve ke změnám, které se do právní úpravy dosud nepromítly. Jde tedy o pouhé promítnutí systémových a systematických souvislostí. Realizace návrhu tedy nebude vyžadovat zřízení nových pracovních míst ani poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu.
K § 1:
Ustanovením se zakládá působnost Ministerstvu vnitra a Policii České republiky (v souladu s ustanovením § 2 odstavec 2 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů) k výkonu státní správy ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.
Zároveň se zakotvuje, v souladu se současnou úpravou i skutečností, soustava orgánů, které jsou v rámci Policie České republiky pověřeny výkonem státní správy v této oblasti. Způsob ustavování vedoucích pracovníků těchto orgánů je ponechán v rámci stávající právní úpravy provedené v zákoně o Policii ČR a v zákoně o služební poměru příslušníků Policie ČR.
K § 2:
Ustanovení upravuje působnost Ministerstva vnitra jako ústředního orgánu státní správy ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Přejímá se dosavadní stav, pouze u užití dopravních značek a zařízení se dosavadní působnost Ministerstva vnitra rozšiřuje i na silnice pro motorová vozidla (rychlostní silnice). Tato úprava odpovídá nadregionálnímu charakteru těchto pozemních komunikací a z hlediska rovnováhy působností i návrhu zákona o pozemních komunikacích, podle kterého je silničním správním úřadem ve věcech dálnic a rychlostních silnic Ministerstvo dopravy.
K § 3:
Soustavu dopravních inspektorátů v rámci Policie České republiky završuje Ředitelství služby dopravní policie, jehož existence vyplývá z § 3 odst. 3 a 7 zákona o Policii České republiky. Tato struktura soustavy orgánů policie pověřených výkonem státní správy ve věcech bezpečnosti a plynulosti silničního provozu je nezbytná vzhledem k organizaci policie i z hlediska potřeb výkonu policejní služby. Navrhované řešení i stanovené působnosti v podstatě přebírají dosavadní právní i faktický stav.
K § 4:
Zachování stupně krajského dopravního inspektorátu je potřebné především z kapacitních důvodů pro potřeby odvolacího řízení. Jako účelné se jeví ponechat na tomto stupni i rozhodování ve věcech učitelů autoškol.
K § 5:
Působnost okresních dopravních inspektorátů v podstatě přebírá stávající právní stav. Dochází k některým věcným a terminologickým zpřesněním, zejména s ohledem na navazující právní úpravu, např. na zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích. Jako překonané ustanovení se ruší možnost uložit přestupci proti pravidlům silničního provozu mimo přestupkové řízení a sankci z něj plynoucí i povinnost účastnit se školení o těchto pravidlech.
Odstavec 2 upravuje případy, kdy je z hlediska efektivnosti výkonu státní správy i policejní služby potřebné umožnit, aby tyto působnosti mohly vykonávat i jiné útvary policie než dopravní inspektoráty, případně policisté zařazení do těchto útvarů. Navržená úprava odpovídá současnému stavu.
Ustanovením odstavce 3 se přebírá uvedená obecná povinnost ze současné podzákonné úpravy.
K § 6:
Ustanovení upravuje okruh oprávnění policisty při výkonu dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu. Pokrývá standardní situace, se kterými se lze při výkonu tohoto dohledu setkat. Oprávnění uvedené pod písmenem a) umožňuje výkon působnosti stanovené v § 2 odst. 1, písmeno i) zákona o Policii České republiky, oprávnění uvedená pod písmeny b) až f) slouží ke zjištění skutečného stavu věci ve vztahu k plnění povinností stanovených právními předpisy a oprávnění uvedená pod písmeny g) až i) jsou bezprostředními zásahy, které mají ochrannou funkci ve smyslu zajištění bezpečnosti silničního provozu.
K § 7:
V odstavci 1 se stanoví základní obecné povinnosti při účasti na silničním provozu.
V odstavci 2 se obecně stanoví požadavek na zajištění bezpečnosti silničního provozu v případě, kdy osobní poměry jednotlivce nezajišťují jeho bezpečnou účast na silničním provozu. Konkretizace podmínek bezpečné účasti je již ponechána prováděcímu předpisu.
K § 8:
V odstavci 1 je stanoven základní předpoklad účasti vozidla v silničním provozu, a to odkazem na zvláštní právní úpravu.
V dalších ustanoveních je upravena povinnost řidiče podrobit uvedené vozidlo kontrole dodržování stanovených nápravových tlaků a oprávnění pohraničního celního úřadu nepropustit do tuzemska nebo z tuzemska vozidlo, které jeho řidič předepsané kontrole nápravových tlaků nepodrobí. Úprava navazuje na příslušná ustanovení Celního zákona.
K § 9:
V odstavci 1 se z dosavadní podzákonné úpravy přebírají obecné podmínky, které musí splňovat řidič kteréhokoli vozidla, tj. např. i cyklista.
V odstavci 2 a 3 jsou obecně stanoveny základní podmínky pro řízení motorového vozidla v silničním provozu. Jejich konkretizace je ponechána prováděcímu předpisu.
Pro úplnost je zařazeno i ustanovení o oprávnění k řízení drážních vozidel, která jsou užívána v silničním provozu, a to odkazem na zvláštní právní úpravu.
K § 10:
Ustanovení upravuje odlišnou působnost pro stanovení místní úpravy silničního provozu v uvedených městech, na účelových komunikacích a pro umístění uvedených dopravních značek. Přejímá se dosavadní úprava.
K § 11:
Ustanovení se věcně nedotýká materie upravované tímto zákonem, ale zákonem č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon). Vzhledem k tomu, že tento zákon uvedenou povinnost neobsahuje, je nutno toto ustanovení převzít z vládního nařízení č. 54/1953 Sb. do tohoto zákona, a to do doby, než bude uvedená povinnost, samozřejmě v modernizované podobě, upravena v novém zákoně o pozemních komunikacích.
K § 12:
Ustanovení recipuje dnešní právní stav, kdy tato úprava patří do působnosti Ministerstva dopravy.
K § 13:
Ustanovení obsažená ve stávající právní úpravě a obecně zmocňující k provedení odchylné úpravy uvedených záležitostí v resortech obrany, vnitra a Bezpečnostní informační služby se zpřesňují odkazem na příslušné zvláštní zákony, případně podle v průběhu doby vzniklé praxe. Cílem je stanovit rozsah zmocnění pro odlišnou právní úpravu a zabránit možnostem příliš širokého extenzívního výkladu.
K § 14:
Ustanovením se z dosavadní právní úpravy do nové přenáší hmotněprávní podklad pro již existující zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a příslušné kompetenční ustanovení pro Ministerstvo financí ČR. Touto úpravou se nahrazují příslušná ustanovení vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů.
K § 15:
Zrušuje se celé vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů, a ta ustanovení platných vyhlášek, jejichž věcný obsah byl převeden do zákona a jejichž současné ponechání ve vyhláškách by mohlo vést k nejasnostem při výkladu platné právní úpravy.
K § 16:
Je žádoucí, aby překlenovací úprava nabyla účinnosti co nejdříve.
V Praze dne 23. července 1996
Předseda vlády: