Důvodová zpráva

Důvodová zpráva k Zpráva RTV

Sněmovní tisk: č. 413, 2. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

Důvodová zpráva, vycházející z doporučení EU, je v rozporu s paragrafovaným zněním, neboť Úřad definuje jako orgán nezávislý. Doporučujeme proto uvážit, zda Úřad má být nadán kompetencí k vydávání právních předpisů a zda má jeho předsedu skutečně jmenovat vláda.

§44 (3) g)

- Požadujeme připojit slova: "v oboru rozhlasového a televizního vysílání v součinnosti s Radou,"

§53

viz námitka k části deváté.

§55

- Za slova "mění se takto:" požadujeme následující znění:

"§2 odst.(1)

b) podílet se v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem na státní správě kmitočtového spektra určeného pro rozhlasové a televizní vysílání (odkaz na telekomunikační zákon v platném znění),

j) podílet se v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem na vytvoření plánu využití kmitočtového spektra v oboru rozhlasového a televizního vysílání,

k) rozhodovat o přidělení kmitočtů provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání (soubor technických parametrů),

l) dávat souhlas k rozhodnutí o kmitočtovém přídělu pro provozovatele vysílacích rádiových zařízení vydávaném Českým telekomunikačním úřadem v oboru rozhlasového a televizního vysílání (odkaz na telekomunikační zákon v platném znění)."

(Odstavce a, c, d, e, f, g, h, i, zůstávají beze změny.)

- odst. (3) Požadujeme vypustit slova: "a plány využití kmitočtů pro vysílání"

V Praze dne 9. února 1998

Č. 10

2 PŘIPOMÍNKY K NÁVRHŮM ZÁKONŮ

(AUTORSKÝ A TISKOVÝ ZÁKON)

Připomínky k návrhu věcného záměru autorského zákona

Obecně:

Z návrhu není zřejmé, jak bude řešen institut vzdání se práva (ve stávajícím autorském zákoně je upraven). V návrhu je uveden pouze v pasáži o výkonných umělcích, jinde chybí.

Část druhá

Pozastavili jsme se nad úmyslem předkladatele upravit bezpodílové spoluvlastnictví a výkon rozhodnutí. Dle našeho názoru obecná úprava v občanském zákoníku je dostatečná.

Část třetí

V návrhu zákona se předpokládá zavedení principu smluvní volnosti, není jasné, zda příslušná ustanovení o smlouvách budou mít kogentní či dispozitivní povahu, jako doposud - se sankcí neplatnosti v případě nedodržení stanovených náležitostí smluv. Ze záměru není patrné, jak bude tento stav řešen.

Definici nevýhradně a výhradně poskytovaných oprávnění bude třeba věnovat dle našeho názoru zvýšenou pozornost. V návrhu jsou tyto pojmy vysvětleny nepřesně, jejich výklad by mohl být zavádějící.

Nepochopili jsme, proč pouze pro výhradní převody práv bude v zákoně stanovena obligatorní písemná forma, podle našeho názoru právě pro nevýhradní převody bude písemná forma potřebnější, zejména s ohledem na jistotu dalších subjektů, které budou moci uzavírat autorskoprávní smlouvy ke stejnému dílu.

Z návrhu není jasné, jaký bude následek v případě, že nebude dodržena zásada slušnosti při stanovení autorské odměny - bude takové ujednání neplatné?

K dílům vytvořeným ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru by neměla být dle našeho názoru stanovena navržená přísná pravidla, zde by měla být dána přednost smluvní volnosti.

Část pátá

V pasáži o době ochrany audiovizuálních děl není řešeno jednoznačně, kdo je autorem dialogu. V praxi by mohlo dojít ke komplikacím při jeho identifikaci. Vzhledem k tomu, že jsou zde uváděny konkrétní autoři filmového díla, bude třeba se jednoznačně vypořádat i s tímto autorem.

Zároveň se domníváme, že režisér divadelního díla a audiovizuálního díla by měl mít v novém autorském zákoně analogické postavení.

Podle našeho názoru je třeba vyjasnit pojem výkonu autorských práv u výrobce audiovizuálních děl. Ani současný stav není jednoznačný.

Podle stávajícího autorského zákona je autorství k autorskému dílu věc skutková, z toho vyplývá, že autorství resp. spoluautorství by mělo být možno dovozovat i u dalších tvůrčích profesí s návazností na výpočet doby trvání autorských práv.

Z návrhu není zřejmé, zda cese, na základě které bude výrobce audiovizuálních děl vykonávat autorská práva bude zákonná či smluvní.

Část šestá

Podle našeho názoru by zde rozsah práv neměl překročit rámec římské úmluvy a stávajícího zákona.

Práva televizních organizací

Podle našeho názoru by měla být tato práva analogická k právům výrobců, dále by měl předkladatel zvážit, zda by práva televizních kabelových organizací neměla být upravena samostatně jako zvláštní právo.

Není nám jasné, co je zamýšleno úpravou rozmnožování "pro osobní nebo soukromé užití" u práva nakladatele na odměnu.

Část osmá

Nechápeme, proč právo k druhému a dalšímu převodu vlastnictví originálů děl výtvarných umění (droit de suite) jako právo, které má vyloženě osobní charakter má být spravováno hromadně.

Z hromadné správy by jednoznačně měly být vyloučeny vysílací organizace - v souladu evropskými předpisy.

Pozastavujeme se u postavení organizací vykonávajících hromadnou správu jako nevýdělečných organizací. Podle našeho názoru jsou tyto organizace svoji podstatou výdělečné a nevýdělečné postavení by je neoprávněně zvýhodňovalo z hlediska daňového.

Schválené tarifní odměny, které předpokládá návrh, nelze podle našeho názoru uvedeným způsobem vyjmout z ochrany hospodářskosoutěžních předpisů. Upozorňujeme, že i v evropském právním systému byly tyto dohody předmětem sporů, zejména proto, že zde ochranné organizace vystupují jako monopoly. Pro uvedenou úpravu se nepředpokládá v návrhu se zavedením střešní organizace, která by řešila honorářové otázky. Podle našeho názoru by tato úprava byla v rozporu s Listinou.

Část devátá

Z úpravy není zřejmé, zda se postihnou všechny druhy pirátství.

Připomínky k návrhu věcného záměru tiskového zákona

V následujícím textu není posuzována otázka práva na informace. Předpokládáme, že bude předmětem separátní obecné úpravy.

1. oblast úpravy a definice pojmů (bod l,2 návrhu):

- není zřejmé, proč má být vžitý a v zákonech používaný termín "hromadný informační prostředek" (srov. např. kompetenční zákon, zákon o regulaci reklamy) nahrazen jiným pojmem (hromadný sdělovací prostředek),

- navržená dikce nepostihuje nové technologie (např. Internet),

- z negativního vymezení pojmu periodický tisk vyplývá, že zákon by se vztahoval i na školní a studentské časopisy, aniž je zřejmé, zda to je skutečně úmyslem předkladatele,

- navržená definice šéfredaktora není pro účely tohoto zákona vhodná, neboť vyjadřuje soukromoprávní vztah mezi vydavatelem a šéfredaktorem, který je pro zákon irelevantní,

2. povinné údaje (bod 3 návrhu):

- tiráž je nutno dát do souladu s živnostenským zákonem (zejm. § 45) - např. chybí umístění organizačních složek u zahraničních osob a provozovna u právnické osoby,

- ad písm. d): dáváme k úvaze, aby "místo, kde lze uplatnit právo na opravu, odpověď či dodatečné sdělení", bylo označeno jako redakce, což odpovídá zavedenému úzu, a promítlo se takto i do definice základních pojmů

3. evidence periodického tisku (bod 4 návrhu):

- Potřeba jednotné evidence titulů na centrální úrovni je nepochybná. Je otázkou, zda zájmům, uváděným v návrhu, skutečně poslouží změna registračního principu s konstitutivním účinkem na pouhou evidenci, navíc u nestátní instituce bez správních kompetencí. Evidenční místo se navíc nekryje s místem sankčním a v návrhu není dostatečně zajištěno jejich propojení. Návrh nepočítá ani s tím, že by vydavatel předkládal živnostenský list. Problematická bude rovněž kontrola povinností vydavatele ze strany Národní knihovny, která ostatně nemá exekutivní pravomoci např. k porovnávání sdělených údajů se skutečným stavem, vymáhání ověřených dokladů o sdělovaných údajích atd. Návrh zákona stanoví práva a povinnosti pro vydavatele periodického tisku, rovněž svou povahou spadá do oblasti zvýšené ochrany veřejného zájmu a práv soukromých osob. Proto se na základě výše uvedeného jeví navržený princip jako celek nevhodný.

4. právo na uveřejnění opravy nepravdivých údajů, odpovědi a dodatečného sdělení (bod 6-ll návrhu):

- navrhované instituty posílí odpovědnost médií i ochranu práv třetích osob, avšak návrh zákona neřeší komplexně a vyváženě práva a povinnosti hromadných sdělovacích prostředků: zcela např. chybí institut tzv. omluvitelného omylu či otázka zveřejnění informace ve veřejném zájmu,

- je otázkou, nakolik bude navržený režim funkční u zpravodajských agentur (mj. agentura má přehled především o tom, kdo je odběratelem jejího servisu, nikoliv již o tom, kdo její zprávu zcela převzal - problematické zejm. u rozhlasů a TV),

- návrh neošetřuje situaci, kdy vydavatel či provozovatel zaniknou,

- uplatňování uvedených práv variantně u vydavatele či šéfredaktora vzbuzuje dojem renesance dnes již překonaného §l9: proto musí být paragrafované znění více precizováno,

5. odpovědnost za obsah reklamy (bod l3 návrhu):

- otázku odpovědnosti za obsah reklamy je nezbytné řešit komplexněji - mj. s ohledem a provázáním na zákon o regulaci reklamy. Je přitom třeba zohlednit jednotlivé aspekty odpovědnosti za obsah, za formu a situaci neidentifikovatelnosti inzerenta,

6. ochrana zdroje informace (bod l4 návrhu):

- nepochybně žádoucí institut, odpověď na otázku, má-li se jednat o právo či povinnost, bude jistě - tak jako v minulých návrzích obdobných zákonů - předmětem ostré diskuse zejména s novinářskou obcí,

7. sankce (bod l5 návrhu):

- z návrhu není mj. zřejmé řešení situace, kdy bude sídlo vydavatele mimo území ČR.

Praha, 3. 11. 1997

Máte otázku k tomuto zákonu?

Zeptejte se asistenta

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací