Návrh na vydání zemědělského zákona

Zemědělský zákon, jako nejvyšší právní norma v rámci zemědělského zákonodárství, vymezuje úlohu a postavení zemědělství v komplexu národní ekonomiky a vytváří právní rámec pro prosazování záměrů zemědělské politiky. Respektuje přitom zvláštní charakter zemědělství, jeho výrobní a tržně produkční specifika v rámci obecných principů tržní ekonomiky a klade přitom důraz na mimoprodukční funkce zemědělství, zejména jeho krajinotvornou funkci.

Návrh zákona vychází z cílů "Obecné zemědělské politiky-CAP", zakotvených v "Římské smlouvě" z roku 1957. Usiluje především o rozumný a ekologicky únosný růst produktivity, zajištění přiměřeného příjmu pro zemědělce, stabilitu trhu, zabezpečení dostatku kvalitních potravin a surovin pro jejich výrobu za přijatelné ceny. Respektuje rovněž základní principy zemědělské politiky vlády České republiky, vyjádřené i v "Programovém prohlášení vlády" z července 1996.

Nutnost existence zemědělského zákona je odůvodněna především zvláštností reprodukčního cyklu v zemědělství, jeho vyšší závislostí na vnějších, především přírodních, podmínkách a jeho dlouhodobým charakterem. Tyto zvláštnosti způsobují nežádoucí produkční, odbytové a zásobovací výkyvy, které nepříznivě působí na výrobně ekonomickou stabilitu hospodaření a mají negativní dopad na zhodnocování vynaložených nákladů.

Tyto nepříznivé prvky je nutné posuzovat v jejich celkové propojenosti a jejich negativní dopady pro ekonomiku podniků zemědělské prvovýroby eliminovat promyšlenou státní hospodářskou politikou.

Vedle zmíněných zvláštností zemědělství je nutné brát v úvahu ještě další - nižší výkonnost fixního kapitálu, problematické a nákladné skladování zemědělských a potravinářských výrobků, velmi silný vliv industrializačních procesů. Ceny zemědělských komodit jsou odtrženy od nákladových cen a tato cenová disparita přímo ovlivňuje disparitu důchodovou.

Návrh zákona reaguje na objektivní existenci stanovištního znevýhodnění (pozemkové a diferenciální renty), která spočívá v rozdílné přirozené úrodnosti půdy, v nestejné účinnosti dodatečných vkladů do půdy a v polohové dislokaci pozemků. Působnost těchto jevů především v podhorských a horských výrobních oblastech výrazně ovlivňuje výsledky hospodaření zemědělských podniků. Pro naplnění zejména mimoprodukční funkce zemědělství, podpory tvorby kvalitního venkovského prostředí, udržení přirozeného, kulturního rázu krajiny a stabilizace osídlení i v méně příznivých podmínkách, je nutné právě těmto oblastem věnovat zvýšenou pozornost.

Z těchto důvodů a z hlediska dlouhodobé stabilizace tohoto sektoru ukládá zákon ministru zemědělství zpracovat pravidla podpory zemědělství, která budou respektovat způsoby subvencování a ostatní podpůrná opatření obsažená v tomto zákoně tak, aby byl zajištěn rozvoj odvětví a posilování jeho konkurenceschopnosti v mezinárodní soutěži.

Tyto pravidla budou zveřejňována s časovým předstihem, který umožní podnikatelským subjektům kalkulovat s nimi ve svých záměrech i s určitou perspektivou.

Tento zákon umožňuje zavedení regulačních opatření na trhu se zemědělskými komoditami, která mohou zahrnovat kvotace ve spojení s minimálními garantovanými cenami, tržními řády, respektive cenovými dohodami ve výrobkových vertikálách k posílení stability trhu s těmito výrobky, jak z hlediska prvovýroby, tak z hlediska spotřebitele.

Tato opatření by měla vést i k ochraně domácího trhu před dovozem subvencované produkce. Dále by měla zahrnovat příplatky vyrovnávající znevýhodnění způsobená stanovištními podmínkami nebo podnikatelským omezením ve veřejném zájmu, způsoby podpory školství, zemědělského výzkumu a vývoje.

Zákonem je jednoznačně určena povinnost vlastníka nebo nájemce půdy udržovat ji v kulturním stavu a zabránit tak ohrožování ostatních pozemků šířením plevelů, chorob a škůdců. Návrh zároveň ukládá povinnost nezhoršovat další důležité vlastnosti zemědělské půdy. V návrhu je vymezena působnost orgánů ochrany zemědělského půdního fondu při ukládání opatření k nápravě závad. Toto ustanovení chrání rovněž půdu, která by mohla být ohrožována z pozemků nenáležících do zemědělského půdního fondu.

Návrh vymezuje i pojem venkovského prostoru, jeho návaznosti a působnost státu v této oblasti. Ve venkovském prostoru žije jedna třetina obyvatel naší republiky. Zejména z perspektivního hlediska jde o velkou přednost.

Ve venkovské společnosti spatřují i zahraniční odborníci model vhodného uspořádání společnosti, která nabízí pro každého příležitost k hodnotnému a zdravému životu. Podporu takového uspořádání společnosti a její rozvíjení považují za nejlepší opatření proti současným problémům se zločinností, drogami, k podpoře ochrany rodiny, posílení pozitivních mezilidských vztahů, rozvoji pocitu národní a kulturní identity. Proto je důležité zabránit vylidnění venkova, k němuž dochází zejména v příhraničních oblastech a i v některých oblastech ve vnitrozemí a to i v přímé souvislosti s úpadkem zemědělské výroby.

Neodmyslitelnou mimoprodukční funkcí zemědělství je ochrana přírody a péče o kulturní vzhled krajiny. Tato funkce musí být společensky uznána a doceněna (obecně prospěšný statek), k čemuž

nás zavazuje i podepsaná "Asociační dohoda s EU" z října 1993. Realizace omezení zemědělství z důvodu ochrany životního prostředí představuje pro zemědělce zvýšené náklady a snížený zisk, což je vládami v zemích EU finančně kompenzováno.

Vyčíslení předpokládaného hospodářského dopadu a finančního rozsahu navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet, by měla vyjádřit vláda ve svém stanovisku.

Návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.