Návrh zákona o všeobecném zdravotním pojištění

K § 1 až § 3

Vymezuje se okruh pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění, jakož i vznik a zánik zdravotního pojištění stejným způsobem, jako je vymezen v současné právní úpravě. Pojištěnci jsou tedy všechny osoby s trvalým pobytem na území České republiky a dále osoby, které na území České republiky trvalý pobyt nemají, ale vykonávají zaměstnání pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky.

K § 4 až § 7

Z dosavadní právní úpravy se beze změny přejímá vymezení jednotlivých skupin plátců pojistného a jejich povinnosti vůči zdravotní pojišťovně. Pojistné tedy i nadále platí zaměstnanci a zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, stát za vyjmenovaný okruh osob a ostatní pojištěnci s trvalým pobytem na území České republiky, tedy ti pojištěnci, kteří nejsou zaměstnanci, nejsou ani osobami výdělečně činnými a nejsou ani ve skupině osob, za které platí pojistné stát. Z dosavadní právní úpravy se rovněž přejímá výčet činností, které se považují za zaměstnání. Pokud jde o definování osob samostatně výdělečně činných, patří do této skupiny takové osoby, které jsou považovány za osoby samostatně výdělečně činné podle zákona o daních z příjmů.

K § 8 až § 9

Přebírá se dosavadní právní úprava povinnosti platit pojistné a výše a způsobu placení pojistného a penále. Doplňuje se pouze ustanovení, které umožňuje pojištěnci "odhlásit se" ze zdravotního pojištění při dlouhodobém pobytu v cizině, a to v tom směru, že "odhlásit se" je možné nejen za předpokladu, že pojištěnec je v cizině zdravotně pojištěn, ale navíc i tehdy, je-li mu v cizině poskytována zdravotní péče bez přímé úhrady na základě mezinárodní smlouvy.

K § 10

Splnění oznamovací povinnosti je nezbytným předpokladem řádného placení pojistného. Ustanovení specifikuje u jednotlivých kategorií pojištěnců, kdo je subjektem oznamovací povinnosti. Oznamovací povinností se rozumí jak přihlášení, tak odhlášení se u zdravotní pojišťovny. Oznamovací povinnost při narození dítěte, ale i za nezletilé a osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům má zákonný zástupce.

K § 11a § 12

Mezi základní práva pojištěnce patří výběr zdravotní pojišťovny a volba lékaře či zdravotnického zařízení. Navrhovaná úprava přebírá ustanovení stávající právní úpravy obsažené jednak v zákoně o všeobecném zdravotním pojištění a jednak ve Zdravotním řádu. Pokud jde o právo na úhradu zdravotní péče, stanoví se, že pojištěnec má právo na tuto úhradu v rozsahu a za podmínek, za nichž je zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění poskytována na základě předkládaného návrhu zákona. Mezi základní povinnosti patří především plnit oznamovací povinnost vůči zdravotním pojišťovnám a hradit pojistné. Sankce za neplnění povinností upravuje část sedmá.

K § 13až § 17

Vymezuje se okruh zdravotní péče hrazené se zdravotního pojištění včetně podmínek, za nichž bude zdravotní péče hrazena.

Pokud jde o způsob úhrady zdravotní péče, zachovává se dosavadní právní stav, tj. že zdravotní péči hradí zdravotní pojišťovny zdravotnickým zařízením na základě smluv. Tyto smlouvy budou na příště uzavírány se zdravotnickými zařízeními vybranými na základě veřejné obchodní soutěže. Zdravotní pojišťovny jsou oprávněny i nadále k omezení úhrady zdravotní péče zdravotnickým zařízením v případech, kdy podstatným způsobem překračují průměrné náklady na zdravotní péči.

K § 18

Uvádí se, kdo je oprávněn poskytovat pojištěnci zdravotní péči a jakou formou je tato péče poskytována. Rovněž se vymezuje pojem "ošetřující lékař" a "registrující lékař" vzhledem k tomu, že se v dalších ustanoveních vážou k těmto pojmům právní důsledky a dosavadní právní úprava je v tomto směru značně nepřehledná.

K § 19 až § 27

Upravuje se rozdělení zdravotní péče podle druhu zdravotnického zařízení, na péči ambulantní a ústavní. Péče ambulantní se pak dále rozděluje na péči primární, specializovanou a zvláštní. Primární péči poskytují praktičtí lékaři a dále zubní lékař a ženský lékař. Vychází se z toho, že tito lékaři, až na některé výjimky v zákoně výslovně uvedené, budou pacientům vystavovat doporučení k ošetření u ambulantního specialisty nebo k přijetí do zařízení ústavní péče. Oproti dosavadní úpravě se navrhuje, aby si pojištěnec sám zaplatil ošetření u ambulantního specialisty, pokud si jeho péči vyžádá sám, bez doporučení primárního lékaře. Jde o opatření, jehož cílem je dosáhnout úspor v systému zdravotního pojištění tím, aby nebyla prováděna zbytečná a duplicitní vyšetření v případech, kdy si pojištěnec vyžádá ošetření sám u několika specialistů současně. Pokud jde o poskytování a úhradu ústavní péče, ponechává se současný platný právní stav.

K § 28

Beze změny oproti dosavadní úpravě zůstává způsob úhrady pohotovostní a záchranné služby.

K § 29až § 31

Prevence je důležitou součástí zdravotní péče. Navrhuje se ponechat dosavadní rozsah právní úpravy, podle které se provádějí komplexní preventivní prohlídky s vyjádřením zvláštností u dětí a dorostu a dále v oborech stomatologie a gynekologie. Rovněž se ponechává stávající rozsah úpravy dispenzární péče o skupiny populace nejvíce zdravotně ohrožené. Ze zdravotního pojištění se i nadále navrhuje hradit prohlídky a vyšetření v rámci opatření proti přenosným nemocem prováděné zařízeními léčebné péče. Činnosti zajišťované hygienickou službou se ze zdravotního pojištění i nadále nehradí.

K § 32

Upravuje se, stejným způsobem jako doposud, poskytování léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky.

K § 33 a § 34

Rovněž beze změny oproti stávající úpravě zůstává poskytování lázeňské péče a péče v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách. Předpokládá se vydání Indikačních seznamů pro léčbu v těchto typech zdravotnických zařízení včetně uvedení míst, v nichž se daný typ zdravotní péče poskytuje, vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.

K § 35 a § 39

Beze změny se stávající úpravy přebírá rozsah a úhrada závodní preventivní péče, dopravy a náhrady cestovních nákladů, posudkové činnosti, prohlídky zemřelého pojištěnce a pitvy.

K § 40 až § 42 a § 46

Provádění všeobecného zdravotního pojištění zůstává ponecháno zdravotním pojišťovnám zřízeným na základě zvláštních zákonů (zákon ČNR č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů). Navrhovaný zákon tedy s ohledem na již existující citované zákony nestanoví bližší podmínky činnosti těchto pojišťoven, omezuje se pouze na úpravu kontrolní činnosti pojišťoven vůči zdravotnickým zařízením. Zdravotním pojišťovnám se i nadále ponechává možnost provádět vedle všeobecného zdravotního pojištění i komerční činnost v oblasti smluvního zdravotního pojištění. Zdůrazňuje se však, že tuto činnost mohou provádět pouze tehdy, pokud k ní mají povolení podle obecné právní úpravy pojišťovnictví v České republice.

K § 43 až § 45 a § 47

Přebírá se dosavadní úprava týkající se pokut a přirážek k pojistnému, rozhodování zdravotních pojišťoven a jejich práva na náhradu škody vůči třetím osobám v případech, kdy způsobily osobám účastným zdravotního pojišťění újmu na zdraví a zdravotním pojišťovnám tak další výdaje na léčení těchto osob.

K § 48

Jde o přechodná ustanovení převzatá z dosavadní právní úpravy.

K § 50

Navrhuje se nabytí účinnosti k l. dubnu 1997 s ohledem na den vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu.