Po celou dobu fungování nového ústavního systému byla narušována stabilita politických stran a fungování parlamentní demokracie tím , že docházelo v průběhu volebního období k přechodům jednotlivců či celých skupin zvolených poslanců k jiným politickým stranám nebo do jiných případně do nově vytvořených politických klubů. Takové přechody však nebyly zaznamenány jen v rámci opozice nebo koalice , ale i mezi programově zcela odlišnými politickými subjekty. Tím v podstatě došlo ke změně suveréního rozhodování voliče, který spojoval odevzdání svého hlasu s určitým vymezeným programem, se kterým jednotlivé politické strany předstupovaly před občany jako voliče a usilovaly o své zvolení garancí realizace programu. Takový přechod je potom nutné považovat za výpověď plné moci zmocněncem vůči zmocniteli. Zmocnitel nemá po celé funkční období žádnou možnost se proti takovému chování bránit a je tedy potřeba , aby ústava takovou možnost dávala. Pokud to bylo vůbec možné tolerovat v období vzniku tzv. nových politických stran a hnutí je takový postup v současné době kontraproduktivní , protože znevažuje demokratické principy zastupitelské demokracie. Zákon Parlamentu , který je předkládán současně pak tento ústavní dodatek konkretizuje.
K čl.I
1. V návaznosti na souběžně předkládaný návrh novely zákona o Ústavním soudu se rozhodování o ztrátě mandátu poslance svěřuje tímto návrhem Ústavnímu soudu. Do taxativního výčtu způsobů zániku poslaneckého mandátu v čl.25 se tedy doplňuje rozhodnutí Ústavního soudu o ztrátě poslaneckého mandátu.
2. Vzhledem k vložení nového písmene e) je nutno provést změnu označení dosavadních písmen e) a f) .
3. Novou funkci Ústavního soudu - rozhodování o ztrátě poslaneckého mandátu - je třeba vložit i do výčtu pravomocí Ústavního soudu v čl.87.
K čl.II
Vzhledem k tomu, že v návrhu jde o jednoduchou úpravu nevyžadující žádnou delší organizační přípravu a současně vzhledem k tomu, že s počátkem III. volebního období Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je aktuální zájem urychlit nápravu dosavadního stavu, navrhuje se nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona dnem vyhlášení.
Závěr
Ačkoliv se jedná o přímou novelu Ústavy ČR, nedojde jejím přijetím k zásadní změně ústavního pořádku České republiky. Novela je v celkovém duchu Ústavy i ústavního pořádku.
Navrhovaná novela není v rozporu ani s mezinárodními smlouvami podle čl.10 Ústavy ČR.
S ohledem na charakter navrhované změny se nepředpokládá žádný podstatnější hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy. Případné dopady na státní rozpočet v souvislosti s nepatrným rozšířením pravomocí Ústavního soudu lze považovat za zanedbatelné.
platné znění části Ústavy s označením navrhovaných změn (značeny tučně)
Čl.25
Mandát poslance nebo senátora zaniká
a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období,
c) vzdáním se mandátu,
d) ztrátou volitelnosti,
e) rozhodnutím Ústavního soudu o ztrátě mandátu
f) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,
g) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.
Čl.87
(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou‑li
v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle
čl. 10,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých
ustanovení, jsou‑li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo
mezinárodní smlouvou podle čl. 10,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti
nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému
zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních
práv a svobod,
f) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby
poslance nebo senátora,
f) o ztrátě mandátu poslance a v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle článku 25,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle
čl. 65 odst. 2,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké
sněmovny a Senátu podle čl. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního
soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze
provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné
rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě
s ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní
samosprávy, nepřísluší‑li podle zákona jinému orgánu.
(2) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje
Nejvyšší správní soud
a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých
ustanovení, jsou‑li v rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní
samosprávy, nepřísluší‑li podle zákona jinému orgánu.