Zhodnocení platného právního stavu a odůvodnění hlavních principů
Úřad průmyslového vlastnictví je ústředním orgánem státní správy, který za jednotlivé úkony vybírá správní poplatky podle zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Podle zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, je Úřad rovněž místem, u něhož je majitel patentu povinen platit každoroční správní poplatky za udržování patentu v platnosti. Zákonem je tato povinnost uložena rovněž majiteli evropského patentu s účinky v České republice a majiteli dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin.
Udržování platnosti ochrany vynálezů placením určitých poplatků je esenciální náležitostí veřejnoprávní ochrany vynálezů. Placení poplatků pro zachování práv z průmyslového vlastnictví předpokládá rovněž Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 64/1975 Sb.
Právní úprava poplatků za udržování patentu v platnosti tak dosud vždy byla součástí širšího celku správních poplatků vybíraných orgánem státní správy, do jehož zákonné působnosti patří provádění patentového řízení a vedení veřejnoprávního patentového rejstříku.
Vláda České republiky svým usnesením ze dne 10. ledna 2001 č. 30 schválila návrh zákona o správních poplatcích, který ovšem Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky svým usnesením č. 1433 ze dne 22. února 2001 zamítla. Nicméně při projednávání návrhu zákona o správních poplatcích vyslovila vláda záměr vyčlenit poplatky za udržování patentů nejen ze soustavy správních poplatků, ale dokonce je oddělit od jiných poplatků, které Úřad průmyslového vlastnictví vybírá za úkony v patentovém řízení (např. poplatky přihlašovací) a v dalších obdobných věcech týkajících se ostatních předmětů průmyslového vlastnictví. Důvodem zde nepochybně byla zvláštní povaha úkonů, které s udržováním patentů souvisí. Vláda České republiky týmž usnesením pak uložila ministru průmyslu a obchodu zpracovat návrh zákona upravujícího zpoplatňování udržování patentů a předložit jej vládě tak, aby tento zákon mohl nabýt účinnosti nejpozději 1. ledna 2002, tj. v tentýž den, kdy měl nabýt účinnosti nově navržený zákon o správních poplatcích.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Zvolený způsob nového zákona se jeví jako nejrychlejší a nejméně složitá cesta k nové úpravě udržovacích poplatků. Navržené řešení rovněž umožní placení udržovacích poplatků řešit jednotně zákonem a nebude nutné vydávat vyhlášku Úřadu průmyslového vlastnictví k placení poplatků za udržování evropských patentů v platnosti s účinky v České republice tak, jak to předpokládala novela zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, která byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 116/2000 Sb.
Zároveň se poznamenává, že celá problematika placení poplatků spojených s ochranou jednotlivých předmětů průmyslového vlastnictví je upravena jednotně zákonem o správních poplatcích.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR
Navrhovaná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem a právním řádem České republiky. Čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která se stala součástí ústavního pořádku České republiky usnesením předsednictva České národní rady vyhlášeným pod č. 2/1993 Sb., doslova uvádí: "Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod." Při určování povinností Listina požaduje výhradu zákona jako základ pro stanovení povinnosti. Zákonem stanovenou povinností je placení poplatků za udržování patentu v platnosti a výše těchto poplatků.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Úprava placení poplatků za udržování patentu v platnosti není předmětem právní úpravy v Evropských společenstvích a jako taková je ponechána na národních zákonodárstvích.
Ekonomický rozbor
Návrh vychází z výše udržovacích poplatků za patenty stanovené zákonem České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích (tabulka v příloze), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1993, odkdy se výše předmětných poplatků nezměnila.
Oproti stávajícímu stavu se za prvních pět let platnosti patentu navrhuje výši udržovacích poplatků za patenty mírně snížit, čímž se sleduje podpora přihlašovatelských aktivit zejména domácích původců nových technických řešení. Stejné důvody vedou k návrhu rozdělení jednorázového poplatku za prvních pět let na jednotlivá léta, čímž se umožní majiteli patentu lépe rozhodovat o udržování patentu v platnosti vzhledem k aktuální situaci na trhu. Rozložením nutných výdajů na udržování patentu v platnosti tak dojde ke snížení finanční zátěže jeho majitele v době, kdy není přesně znám budoucí ekonomický přínos patentovaného řešení.
Výše udržovacích poplatků za patenty se za 6. až 10. rok platnosti patentu oproti stávající právní úpravě nemění.
Další navrhovanou změnou je posílení progrese výše udržovacích poplatků za patenty počínaje 11. rokem platnosti patentu. Navržený progresivní vzestup výše udržovacích poplatků odpovídá progresi takovýchto poplatků v některých srovnatelných státech (tabulka v příloze). Výsledkem by mělo být zesílení tendence k uvolnění ochrany ekonomicky méně významných řešení, které následně umožní využití předmětu zaniklé patentové ochrany i u dalších ekonomicky méně silných výrobců, včetně např. malých a středních podniků.
Navrhovaná výše udržovacích poplatků za evropské patenty s účinky v České republice je shodná s výší udržovacích poplatků za patenty, což je v souladu s Úmluvou
o udělování evropských patentů.
Každý získaný udržovací poplatek za evropský patent se dělí podle Úmluvy o udělování evropských patentů mezi Evropskou patentovou organizaci a členský stát. V současné době platí, že polovina udržovacího poplatku přísluší členskému státu a polovina Evropské patentové organizaci. Z celkové částky vybrané za udržovací poplatky evropských patentů tak připadne 50 % České republice a 50 % Evropské patentové organizaci.
Dodatková ochranná osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin jsou v českém právním řádu novým institutem. Udržovací poplatky za dodatková osvědčení nejsou proto dnes součástí zákona o správních poplatcích. Navrhovaná výše udržovacích poplatků za dodatková osvědčení představuje možnost prodloužení ochranné doby patentu na dobu stanovenou tímto zákonem a navazuje na výše vysvětlenou progresi růstu udržovacích poplatků za patenty.
Výnosy z navrhovaných poplatků budou příjmem státního rozpočtu.
Uplatňování navrhovaného zákona neovlivní výdajovou složku státního rozpočtu. Jedinou výjimku tvoří poměrná část z příjmu z udržovacích poplatků za evropský patent, který je Česká republika povinna odvést Evropské patentové organizaci na základě § 12 respektive podle článku 39 Úmluvy o udělování evropských patentů.
K § 1 - 4
Povinnost platit udržovací poplatky není nová, přestože se doposud tato povinnost dovozovala ze znění zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích jen nepřímo a přímo byla upravena jen právními předpisy, jimiž byly upravovány správní poplatky. V zákoně o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích byla tato povinnost přímo stanovena až novelou zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, která byla provedena zákonem č. 116/2000 Sb., kterým se mění některé zákony na ochranu průmyslového vlastnictví, s účinností od 10. května 2000.
Předložený návrh zákona reaguje na vládní návrh zákona o správních poplatcích schválený usnesením vlády České republiky ze dne 10. ledna 2001 č. 30, jímž bylo doporučeno vypustit poplatek za udržování patentu v platnosti ze systému správních poplatků. Návrh zákona proto zavádí nový pojem "udržovací poplatek", který v tomto směru nahradí pojem "správní poplatek", který užívá zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
Udržovací poplatky bude nutno nadále platit u tří předmětů průmyslového vlastnictví, a to patentů, evropských patentů s účinky pro Českou republiku a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin.
S ohledem na skutečnost, že patent udělený v souladu s národním právním předpisem a evropský patent s účinky pro Českou republiku mají na území státu stejné účinky, navrhuje se, aby poplatky za udržování této ochrany v platnosti byly stanoveny ve shodné výši. Přesto návrh zákona upravuje určité odlišnosti ve stanovení vzniku poplatkové povinnosti.
V souladu s tradicí, která platí v České republice, se poplatky za udržování patentu v platnosti platí po celou dobu, kdy práva z patentu platí, tj. ode dne podání přihlášky vynálezu. Tyto poplatky je však majitel patentu povinen platit teprve poté, co byl patent udělen.
V souladu s poplatkovým řádem Evropské patentové organizace se však udržovací poplatky platí již za udržování evropské patentové přihlášky v platnosti. Poplatky za udržování evropské patentové přihlášky jsou příjmem Evropského patentového úřadu. Po udělení evropského patentu je jeho majitel povinen tento patent udržovat v platnosti v každém jednotlivém státě, v němž má mít tento evropský patent účinky. Návrh zákona respektuje poplatkový řád Evropské patentové organizace a předpokládá, že majiteli evropského patentu vznikne povinnost platit v České republice udržovací poplatky od data oznámení o udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku. Tato úprava odpovídá právní úpravě i v ostatních členských státech Evropské patentové úmluvy.
Dodatková ochranná osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin jsou novým institutem průmyslověprávní ochrany, zavedeným do národního právního prostředí zákonem č. 116/2000 Sb., kterým se mění některé zákony na ochranu průmyslového vlastnictví. Rovněž dodatková ochranná osvědčení, která nabývají účinky po skončení platnosti základního patentu a mohou být platná maximálně 5 let, se v platnosti udržují placením každoročních poplatků. Dodatkové ochranné osvědčení je udělováno v době, kdy vynález je chráněn základním patentem s tím, že účinnost nabývá teprve uplynutím zákonné doby platnosti základního patentu, zpravidla po uplynutí 20 let od data podání přihlášky vynálezu.
Výše ročních udržovacích poplatků za patent, udržovacích poplatků za evropský patent a udržovacích poplatků za dodatková osvědčení je podrobně upravena v sazebníku udržovacích poplatků v příloze tohoto zákona.
Osobami, které mohou placením udržovacích poplatků udržovat své právo k vyjmenovaným předmětům průmyslového vlastnictví, jsou jejich majitelé.
Osvobození České republiky od placení udržovacích poplatků vyplývá z tradice, podle níž organizační složky státu (definovány v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb.) neplatí správní poplatky. Nenavrhuje se osvobození samosprávných orgánů od správních poplatků, neboť tyto orgány nemohou vykonávat státní správu v přenesené působnosti v oblasti průmyslového vlastnictví.
K § 5 - 7
Placení udržovacích poplatků je povinností majitele patentu, evropského patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení, který jejich každoročním placením udržuje ochranný dokument v platnosti. Nezaplacení či vynechání udržovacího poplatku má za následek zánik práva. Toto právo zaniká posledním dnem, ve kterém mohl být udržovací poplatek řádně zaplacen.
S ohledem na skutečnost, že vznik povinnosti platit udržovací poplatky za patent udělený Úřadem průmyslového vlastnictví se váže na jinou právní skutečnost než vznik povinnosti platit udržovací poplatky za evropský patent s účinky v České republice, a z důvodu, že platné právní předpisy rovněž jinak stanoví vznik povinnosti udržovat v platnosti dodatkové ochranné osvědčení placením poplatků, návrh zákona výslovně stanoví, kdy tato povinnost u jednotlivých předmětů vzniká, a tím minimalizuje možnost, že by v důsledku chybného určení okamžiku vzniku poplatkové povinnosti mohlo docházet
k nežádoucímu zániku těchto práv.
Pro vznik povinnosti platit udržovací poplatky za patent návrh zákona přejímá dosavadní úpravu ze zákona o správních poplatcích. Tato úprava se osvědčila a není na ní nutno nic měnit. Na stejném principu je založen vznik povinnosti udržovat platnost patentu i v jiných evropských státech.
K § 8 - 10
Společná ustanovení platná pro všechny tři předměty průmyslového vlastnictví upravují lhůty placení udržovacích poplatků, důsledky jejich nezaplacení, popřípadě nezaplacení v požadované výši a způsoby placení udržovacích poplatků. Poplatník je povinen u každé platby uvést údaje, z kterých je patrné, ke kterému patentu, evropskému patentu nebo dodatkovému osvědčení platba směřuje.
Ustanovení obsahují i zákonné domněnky v případě nejednoznačného určení platby, nedoplatku či přeplatku a jejich vracení. Pokud poplatník zaplatí udržovací poplatek v nesprávné výši, je na Úřadu, aby poplatníka písemně vyzval k doplacení chybějící částky. K zaplacení Úřad stanoví 15 denní lhůtu, která počíná běžet ode dne doručení výzvy poplatníkovi. Po marném uplynutí výše zmíněné lhůty se hledí na tento poplatek jako na nezaplacený. Neuznáním platby ve výše zmíněném případě není dotčeno právo zaplatit udržovací poplatek v dodatečné lhůtě 6 měsíců ode dne jeho splatnosti.
Rovněž se stanovuje roční zákonná lhůta, ve které lze nejdříve řádně zaplatit udržovací poplatek. Nově se navrhuje, že majitel ochranného dokumentu bude moci předem zaplatit udržovací poplatky na několik období dopředu. Takovéto předplacení bude mít pro majitele ochranného dokumentu tu výhodu, že zaplacením poplatku eliminuje možnost zániku patentu z důvodu, že by opomenul tento poplatek zaplatit s tím, že poplatek bude platit ve výši, která je stanovena pro to které období v době zaplacení poplatku, na straně druhé mu však již zaplacené poplatky nebudou vráceny, jestliže by dodatečně došlo ke zrušení či zániku patentu.
V souladu ze závazkem, který pro Českou republiku vyplývá z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, je stanovena tímto zákonem šestiměsíční tzv. poshověcí lhůta, v níž je možno dodatečně zaplatit udržovací poplatek.
Návrh zákona vyjmenovává jednotlivé způsoby placení udržovacích poplatků tak, aby se majitelům ochranných dokumentů co nejvíce umožnilo jejich pohodlné placení. Jednotlivé způsoby odpovídají rovněž způsobům placení poplatků spojených s ochranou technických řešení (patentů) v zemích Evropské unie. Na stejném základě je postaven i způsob placení poplatků, které se platí za řízení před Evropským patentovým úřadem.
K § 11
S ohledem na existenci tzv. poshověcí lhůty a zejména s ohledem na potřebu právní jistoty třetích osob ohledně platnosti ochrany vynálezu patentem, popřípadě dodatkovým ochranným osvědčením nelze lhůtu k zaplacení udržovacího poplatku prominout ani ji prodloužit. Nelze také poplatníkovi umožnit platit udržovací poplatky ve formě splátek.
Pro ostatní úkony týkající se placení udržovacích poplatků, které nejsou upraveny tímto zvláštním zákonem, platí ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Takovýmito úkony mohou být např. doručování veřejnou vyhláškou, zastupování, nahlížení do spisu apod.
K § 12
Všechny příjmy udržovacích poplatků jsou součástí státního rozpočtu. Toto ustanovení dále upřesňuje nakládání s poměrnou částí udržovacích poplatků za evropský patent s účinky v České republice. Článek 39 Úmluvy o udělování evropských patentů stanovuje smluvnímu státu povinnost platit z každého udržovacího poplatku získaného v tomto státě za evropský patent poměrnou částku, která nesmí přesáhnout 75 % ( v současnosti je tato procentní sazba stanovena na 50%). Datum splatnosti těchto plateb stanoví správní rada Evropské patentové organizace.
K § 13
Přechodná ustanovení se týkají pouze poplatků za udržování platnosti patentu uděleného v souladu se zákonem č. 527/1990 Sb., neboť poplatky za udržování evropských patentů s účinky v České republice ani poplatky za udržování dodatkových ochranných osvědčení v platnosti dosud nebyly stanoveny a k datu nabytí účinnosti tohoto zákona ani stanoveny nebudou.
Jednotlivá ustanovení předvídají situace, které mohou v přechodném období při placení udržovacího poplatku nastat, a určují, zda dotčené platby budou považovány za správní resp. za udržovací poplatky.
Správním poplatkem je takový poplatek, který je splatný po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak je vyměřen ve výši a na období podle dosavadní právní úpravy.
Byl-li za udržení patentu v platnosti zaplacen již správní poplatek podle dosud platného zákona o správních poplatcích, patent zůstává v platnosti po celou dobu, za kterou byl správní poplatek zaplacen. Tato úprava je nezbytná z důvodu změny období, za které se podle navrženého zákona budou platit udržovací poplatky. Podle návrhu je poplatek stanoven zásadně roční sazbou, zatímco podle zákona o správních poplatcích byl první poplatek vyměřován současně za první až pátý rok platnosti patentu od data podání přihlášky vynálezu a posléze za šestý až sedmý rok.
Dále přechodné ustanovení upravuje situaci, kdy poplatník zaplatil správní poplatek předem, avšak jeho splatnost nastává za účinnosti tohoto zákona. Takto zaplacený správní poplatek se stane udržovacím, jen pokud bude platba odpovídat výši, která je stanovena v tomto zákoně.
Další ustanovení pamatuje na případ, kdy splatnost správního poplatku je podle dosavadních předpisů, avšak poplatník zaplatil správní poplatek v nedostatečné výši a další možnost doplacení správního poplatku nastala po účinnosti tohoto zákona. V takovém případě je poplatník povinen zaplatit výši, která odpovídá výši správního poplatku. K výzvě doplacení správního poplatku se použijí ustanovení tohoto zákona.
Pro jednoduchost návrh zákona předpokládá, že dostal-li se poplatník do prodlení s placením správního poplatku za udržování patentu v platnosti, avšak poshověcí šestiměsíční lhůta, v níž je možné poplatek zaplatit, po nabytí účinnosti zákona ještě neuplynula, je základem pro zaplacení poplatku jeho výše stanovena zákonem o správních poplatcích.
K § 14
Navržený zákon nahrazuje poplatky, které doposud byly stanoveny v položce 114 sazebníku správních poplatků, jak byly dány zákonem č. 368/1992 Sb., ve znění zákona č. 85/1994 Sb. Z důvodu, že vládní návrh zákona o správních poplatcích v současné době není projednáván Parlamentem České republiky, jeví se nezbytným odstranit možnou duplicitu právní úpravy výslovnou úpravou zákona o správních poplatcích.
K § 15
S ohledem na skutečnost, že zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v platném znění, předpokládá, že za udržování patentu v platnosti stejně jako za udržování dodatkových ochranných osvědčení bude jejich majitel platit správní poplatky ve smyslu zvláštního předpisu, je nutné výslovně upravit ta ustanovení, která se této povinnosti týkají.
V Praze dne 18. července 2001
předseda vlády
v.z. Pavel Rychetský v.r.
místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu
Grégr v.r.