Důvodová zpráva

Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o pojistném na sociální zabezpečení

Sněmovní tisk: č. 106, 3. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

tátní politiku zaměstnanosti příjmem státního rozpočtu a mělo by být zdrojem úhrad dávek důchodového pojištění, nemocenského pojištění, dávek v nezaměstnanosti, výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti a souvisejících správních výdajů. Od roku 1996 se pojistné na důchodové pojištění vede na samostatném účtu státního rozpočtu a v zákonu o státním rozpočtu se uvádí jako samostatná položka příjmů státního rozpočtu.

Sazby pojistného a příspěvku na jednotlivé oblasti sociálního zabezpečení jsou následující:

- na důchodové pojištění 26 %;

- na nemocenské pojištění 4,4 %;

- na státní politiku zaměstnanosti 3,6 %.

Z celkového úhrnu pojistného hradí zaměstnavatel 76,5 % a zaměstnanec 23,5 % z vyměřovacího základu, kterým jsou v zásadě příjmy zaměstnance zúčtované mu jeho zaměstnavatelem. Odchylná úprava platí pro osoby samostatně výdělečně činné, které platí pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z vyměřovacího základu, který si samy zvolí, nejméně však z částky odpovídající 35 % z rozdílu mezi vykázanými příjmy a výdaji dosaženými v kalendářním roce.

Celková bilance příjmů a výdajů sociálního pojištění v civilním sektoru vykazuje v posledních letech určité přebytky, a to 21 mld. Kč v roce 1996 a 15 mld. Kč v roce 1997 (bez správních výdajů). Přebytky vznikly zejména v oblasti státní politiky zaměstnanosti (cca 15 mld. Kč v roce 1996 a 16 mld. Kč v roce 1997) a v menší míře přebytkem v důchodovém pojištění v roce 1996 (cca 6 mld. Kč) a přebytkem v nemocenském pojištění v roce 1997 (cca 4 mld. Kč).

Od roku 1997 je bilance důchodového pojištění deficitní. V roce 1997 činil deficit 6,5 mld. Kč, v roce 1998 se očekává deficit ve výši 13 mld. Kč a v roce 1999 cca 5,6 mld. Kč.

Příčiny deficitu důchodového pojištění jsou zejména:

- Snížení sazby pojistného. Vzhledem ke skutečnosti, že v letech 1993 až 1995 příjmy převyšovaly výdaje, byla od 1. 1. 1996 snížena sazba na důchodové pojištění z 27,2 % na 26 %. K tomuto datu byl též novelou zákona o rozpočtových pravidlech republiky zaveden “Zvláštní účet důchodového pojištění”, který je součástí státních finančních aktiv. Na tomto zvláštním účtě se vedou prostředky vzniklé jako rozdíl mezi příjmy z pojistného na důchodové pojištění a výdaji na dávky důchodového pojištění včetně výdajů spojených s výběrem pojistného a výplatou dávek. Prostředky tohoto účtu lze použít pouze na zvýšení dávek důchodového pojištění a na úhradu záporného salda pojistného na důchodové pojištění včetně výdajů spojených s výběrem tohoto pojistného. Deficit v roce 1997 padá plně na vrub snížení sazby o 1,2 procentního bodu.

- Nová konstrukce výpočtu důchodů, podle které jsou důchody přiznané po 1. 1. 1996 vyšší než důchody přiznané před tímto datem. Nárůstem průměrné výše těchto důchodů dochází i ke zvýšení výdajů.

- Nepříznivý vývoj relace počtu důchodů a počtu pojištěnců - poplatníků pojistného. Zejména v důsledku demografického vývoje roste počet důchodů a klesá počet plátců pojistného. Výsledkem je relativní pokles příjmů a růst výdajů, tedy i nárůst deficitu zvláštního účtu. Svůj díl na tomto nepříznivém vývoji má i zhoršující se situace na trhu práce, v jejímž důsledku se neustále zvyšuje počet předčasných starobních důchodů.

- Nepříznivý vývoj relace počtu osob samostatně výdělečně činných a počtu zaměstnanců. Počet poplatníků pojistného z řad zaměstnanců klesá a roste počet osob samostatně výdělečně činných. Tyto osoby platí výrazně nižší pojistné (příspěvek) než zaměstnanci. V roce 1997 činil počet osob samostatně výdělečně činných téměř 13 % z celkového počtu pojištěných osob, ale na objemu vybraného pojistného (příspěvku) se podílely jen 4 %; 40 % těchto osob totiž platí pojistné z minimálního vyměřovacího základu.

Je tedy nezbytné řešit deficit zvláštního účtu důchodového pojištění. Řešením je především přijmout opatření, která zajistí zvýšení objemu pojistného vybíraného na důchodové pojištění. Je ovšem zřejmé, že jen zvyšování tohoto pojistného nemůže být perspektivně jediným opatřením pro zachování rovnovážné bilance důchodového pojištění; zdroje úspor bude třeba hledat i uvnitř systému, tj. i redukcí výdajů.

Navrhuje se zvýšit sazbu pojistného na důchodové pojištění, a to ze současných 26 % na 28,4 %. Takovéto zvýšení příspěvkové sazby by při zachování současné úrovně důchodů umožnilo uhradit z příspěvků výdaje na důchody, včetně správních výdajů, zhruba v následujících pěti letech. U osob samostatně výdělečně činných se dále navrhuje zvýšit od roku 2000 minimální vyměřovací základ z 35 % na 45 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji dosaženými v kalendářním roce s tím, že minimální vyměřovací základ za kalendářní rok nesmí být nižší než pětinásobek (nyní trojnásobek) částky, do níž se započítává plně příjem pro výpočet důchodu (§ 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění). Dále se navrhuje zvýšit maximální vyměřovací základ osob samostatně výdělečně činných z 486 000 Kč na 720 000 Kč (u zaměstnanců limit vyměřovacího základu stanoven není). Účinnost těchto úprav u osob samostatně výdělečně činných je navržena na 1. 1. 2000 proto, že osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné zpětně za kalendářní rok.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, ani právní akty Evropských společenství problematiku výše pojistného neupravují.

Finanční dopad

Za předpokladu, že nová úprava nabyde účinnosti 1. července 1999, bude uplatněna zvýšená sazba pojistného na důchodové pojištění v pěti měsících (poprvé v měsíci srpnu 1999, kdy se odvádí pojistné z příjmů za červenec 1999; z příjmů za červen 1999 bude placeno pojistné v červenci 1999 ještě v nezvýšené sazbě). U osob samostatně výdělečně činných přinese zvýšená sazba efekt až v roce 2000. Zvýšení sazby pojistného o 2,4 procentního bodu zvýší výběr pojistného (příjmy zvláštního účtu důchodového pojištění) oproti současnému právnímu stavu v roce 1999 o 6,4 mld. Kč a v roce 2000 o 20,7 mld. Kč (včetně zvýšení výběru pojistného od osob samostatně výdělečně činných v důsledku změny výše jejich vyměřovacího základu od 1. ledna 2000). Zvláštní účet důchodového pojištění by tak v roce 1999 vykazoval přebytek ve výši 0,8 mld. Kč a v roce 2000 se očekává přebytek ve výši cca 8,6 mld. Kč. Příjmy důchodového pojištění v roce 2000 se přitom úpravou navrhovanou u osob samostatně výdělečně činných (včetně zvýšení sazby pojistného) zvýší cca o 3,9 mld. Kč; z toho zvýšením minimálních vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění osob samostatně výdělečně činných by se zvýšily příjmy důchodového pojištění v roce 2000 o cca 2,6 mld. Kč a zvýšením maximálního ročního vyměřovacího základu z 486 000 Kč na 720 000 Kč o cca 0,3 mld. Kč.

Vzhledem k tomu, že pojistné na důchodové pojištění je výdajem pro účely daňové, snižuje se daňový základ, pokud se pojistné zvyšuje. Snížení výběru daně z příjmů u fyzických a právnických osob a daně z přidané hodnoty, vzniklé z tohoto důvodu, se v roce 1999 odhaduje na 1,2 mld. Kč, z toho do územních rozpočtů na 0,3 mld. Kč. Kromě toho bude muset být v roce 1999 na úhradu zvýšeného pojistného placeného státem jako zaměstnavatelem za své zaměstnance vydána ze státního rozpočtu navíc částka cca 0,75 mld. Kč. Rozdíl mezi očekávaným zvýšeným výběrem pojistného, zvýšenými výdaji státu za své zaměstnance a snížením výběru daní, tj. “čistý výnos” navržených opatření, se tak předpokládá v roce 1999 ve výši 4,45 mld. Kč.

K článku I

K bodům 1 až 4

Vyměřovací základ pro osoby samostatně výdělečně činné činí 35 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji. V současné době to je v průměru cca jen 40 % vyměřovacího základu zaměstnance a nadále se tento nepoměr prohlubuje (příjmy zaměstnanců stoupají a příjmy osob samostatně výdělečně činných stagnují). Navrhuje se proto stanovit sazbu pro určení vyměřovacího základu pro stanovení pojistného místo 35 % ve výši 45 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dále se navrhuje zvýšit minimální roční vyměřovací základ o dvě třetiny, tj. z trojnásobku na pětinásobek té části osobního vyměřovacího základu, která se pro účely důchodového pojištění započítává plně (v roce 1999 to je částka 6 100 Kč; částka pro rok 2000 bude známa až v září 1999).

Zatímco vyměřovacím základem zaměstnance je v zásadě 100 % jeho příjmů (hrubých) ze zaměstnání, aniž by pro něj platila minimální či maximální hranice tohoto základu, u osob samostatně výdělečně činných je platná úprava benevolentnější. Osoba samostatně výdělečně činná si totiž vyměřovací základ určuje sama s tím, že je omezena jeho minimální hranicí a maximální hranicí (ta činí 486 000 Kč ročně). Minimální hranice ročního vyměřovacího základu činí 35 % z “čistého” příjmu osoby samostatně výdělečně činné za kalendářní rok (tj. z rozdílu mezi jejími příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení - ovšem před jeho zdaněním); zároveň nesmí být nižší než trojnásobek částky tzv. osobního vyměřovacího základu, která se pro výpočet důchodu započítává plně (tato částka se pro každý rok mění).

V důsledku této úpravy je průměrný vyměřovací základ u osob samostatně výdělečně činných výrazně nižší, než průměrný vyměřovací základ u zaměstnanců. V roce 1996 představoval průměrný vyměřovací základ u osob samostatně výdělečně činných částku 3 550 Kč, tj. jen 40 % tohoto základu u zaměstnance (vyměřovací základ činil u zaměstnanců 8 700 Kč) a v roce 1997 již jen 35 % (částka 3 426 Kč u osob samostatně výdělečně činných a částka 9 672 Kč u zaměstnanců). Vzhledem k očekávanému poklesu vykazovaných příjmů osob samostatně výdělečně činných a růstu příjmů zaměstnanců se tento nepoměr bude nadále prohlubovat.

Cílem navržených úprav je zvýšit dosavadní velmi nízký podíl osob samostatně výdělečně činných na úhradě dávek důchodového pojištění. Velké množství osob samostatně výdělečně činných platí pojistné na důchodové pojištění z minimálního vyměřovacího základu; v roce 1997 to bylo 40 % osob samostatně výdělečně činných. Osoby samostatně výdělečně činné si tak v současné době “svým” pojistným na důchodové pojištění v průměru neuhradí ani náklady na základní výměru důchodu, což znamená, že na úhradě nákladů na procentní výměru důchodu se vůbec nepodílejí.

Z hlediska zajištění odpovídajícího podílu osob samostatně výdělečně činných na úhradě dávek důchodového pojištění by bylo třeba zvýšit tzv. relativní hranici pro stanovení minimálního ročního vyměřovacího základu z 35 % na 100 %. To by však mělo značný finanční dopad na jednotlivé osoby samostatně výdělečně činné. Proto se navrhuje zvýšení této hranice jen na 45 % rozdílu mezi příjmy a výdaji ze samostatné výdělečné činnosti.

Maximální hranice ročního vyměřovacího základu u osob samostatně výdělečně činných, stanovená v částce 486 000 Kč, se - na rozdíl od jeho minimální hranice - od 1. ledna 1993 dosud nezměnila. Přitom od tohoto data došlo v České republice k značnému nárůstu cen i mezd. Návrhem se tento nedostatek odstraňuje. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že pro zaměstnance ani pro jejich zaměstnavatele není stanovena maximální hranice vyměřovacího základu.

Pokles čistého příjmu u osob samostatně výdělečně činných způsobený zvýšením sazeb pojistného a minimálních, resp. i maximálních hranic ročního vyměřovacího základu se za předpokladu, že jsou jen poplatníky pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (tzn. že neplatí pojistné na nemocenské pojištění) a vyživují dvě děti, projeví takto:

- u těch osob, které mají nejnižší příjmy (po odpočtu výdajů) ze samostatné výdělečné činnosti, tj. příjmy s “nulovou” daní, je tento pokles největší; např. pro částku 50 000 Kč činí pokles čistého příjmu téměř 11 %;

- u těch osob, které mají příjmy (po odpočtu výdajů) ze samostatné výdělečné činnosti od cca 100 000 Kč do 2 000 000 Kč, je pokles čistého příjmu mezi 4 % a 5 %;

- u těch osob, které mají příjmy (po odpočtu výdajů) ze samostatné výdělečné činnosti vyšší než 2 000 000 Kč, se pokles čistého příjmu postupně snižuje.

K bodům 5 až 8

Pojistné na důchodové pojištění se dosud platí v sazbě 26 % s tím, že z vyměřovacího základu zaměstnance platí 3/4 tohoto pojistného (tj. v sazbě 19,5 %) zaměstnavatel a 1/4 (tj. v sazbě 6,5 %) zaměstnanec. Pojistné na důchodové pojištění se však - s výjimkou osob dobrovolně účastných důchodového pojištění - neplatí samostatně, ale společně s dalšími odvody, tj. s příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti (sazba 3,6 %), resp. i s pojistným na nemocenské pojištění (sazba 4,4 %), a proto jsou celkové procentní sazby odvodů u jednotlivých poplatníků vyšší (např. zaměstnanci mají celkovou sazbu 8 %, osoby samostatně výdělečně činné 29,6 %, zaměstnavatelé 26 %).

Zvýšení sazby pojistného na důchodové pojištění o 2,4 procentního bodu bude znamenat, že u jednotlivých poplatníků se sazby pojistného na důchodové pojištění zvýší takto:

- u zaměstnanců z 6,5 % na 7,1 % (tzn. že celková sazba u nich bude činit 8,6 %);

- u zaměstnavatelů z 19,5 % na 21,3 % (tzn. že celková sazba u nich bude činit 27,8 %);

- u osob samostatně výdělečně činných z 26 % na 28,4 % (tzn. že celková sazba pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti u nich bude činit 32 %);

- u osob dobrovolně důchodově pojištěných z 26 % na 28,4 %.

K bodům 9 a 10

Osoby samostatně výdělečně činné platí měsíčně zálohy na pojistné z měsíčního vyměřovacího základu. Jeho výši si osoba samostatně výdělečně činná určuje sama s tím, že minimální výše tohoto základu činí 35 % z rozdílu příjmů a výdajů předchozího roku, který připadá v průměru na kalendářní měsíc, v němž byla samostatná výdělečná činnost vykonávána.

V návaznosti na zvýšení ročního vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění se obdobně upravuje stanovení měsíčního vyměřovacího základu pro zálohy na pojistné (sazba 35 % se rovněž zvyšuje na 45 % a minimální měsíční vyměřovací základ se zvyšuje ze čtvrtiny na pět dvanáctin té části osobního vyměřovacího základu, která se započítává plně). Měsíční zálohy se zúčtovávají s částkou ročního pojistného; pokud by se nezvýšil minimální měsíční vyměřovací základ, vznikaly by u osob samostatně výdělečně činných vysoké doplatky ročního pojistného.

K bodu 11

Navrhuje se, aby platba zaplacená přede dnem splatnosti pojistného byla sice nadále použita na úhradu splatných závazků zaměstnavatele - plátce pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v souladu s ustanovením § 22a zákona, avšak s výjimkou úhrady splatného penále. Návrhem se zajišťuje, aby z běžného pojistného nebylo hrazeno penále jen proto, že platba pojistného byla uskutečněna v kalendářním měsíci před termínem jeho splatnosti, a aby tak nevznikal nově dluh na pojistném.

K článku II

Zvýšené procentní sazby budou platit poprvé pro pojistné placené zaměstnanci, zaměstnavateli a osobami dobrovolně důchodově pojištěnými za měsíc, v němž novela nabyde účinnosti, tzn. za červenec 1999.

Rozhodným obdobím pro placení pojistného osob samostatně výdělečně činných je kalendářní rok. Proto pro osoby samostatně výdělečně činné bude za kalendářní rok 1999 platit dvojí procentní sazba vzhledem k tomu, že nová procentní sazba pro stanovení výše pojistného bude platit až od 1. července 1999. Pojistné na důchodové pojištění se tak na rok 1999 stanoví jako součet dvou částek pojistného vypočtených podle různých procentních sazeb. To pojistné, které bude odpovídat alikvotní části z jejich účasti na důchodovém pojištění v roce 1999 za dobu před účinností novely, bude vypočítáno původní procentní sazbou, tj. 26 %. V nové procentní sazbě, tj. 28,4 %, bude pojistné vypočítáno až za dobu jejich účasti na důchodovém pojištění od účinnosti novely. Vyměřovací základ, který se také zjišťuje za kalendářní rok, se bude za rok 1999 zjišťovat rovněž alikvotně za dobu před účinností novely a za dobu po účinnosti novely.

Tento postup, třebaže bude administrativně náročnější, zajistí rovnost poplatníků pojistného. Ponechat jen u osob samostatně výdělečně činných pro celý rok sníženou sazbu pojistného na důchodové pojištění by znamenalo zavádět nerovné postavení poplatníků tohoto pojistného. Není ani možné, aby zákon platil zpětně, tj. aby zvýšená sazba pojistného platila pro osoby samostatně výdělečně činné již od 1.1.1999, tedy po celé rozhodné období, za které se zjišťuje vyměřovací základ.

Z důvodu zabránění přílišné administrativní náročnosti se navrhuje neměnit u osob samostatně výdělečně činných v průběhu roku 1999 procentní sazbu ani výši měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení výše měsíční zálohy na pojistné na důchodové pojištění. Zvýšená procentní sazba bude proto u nich platit pro měsíční zálohy na pojistné placené až za leden 2000.

V zájmu hladkého přechodu na novou úpravu u osob samostatně výdělečně činných, jakož i z důvodu zajištění řádného výběru pojistného na důchodové pojištění již od počátku roku 2000, se ukládá příslušným okresním správám sociálního zabezpečení, aby písemně seznámily osoby samostatně výdělečně činné s novou výší jejich plateb.

K článku III

Účinnost zákona se navrhuje od 1. července 1999 s tím, že změny týkající se vyměřovacího základu a měsíčního vyměřovacího základu u osob samostatně výdělečně činných nastanou až od roku 2000, a to z důvodů technických (příprava okresních správ sociálního zabezpečení) i z důvodů právní jistoty osob samostatně výdělečně činných.

V Praze dne 20. ledna 1999

předseda vlády

ing. Miloš Zeman v.r.

1. místopředseda vlády a ministr

práce a sociálních věcí

PhDr. Vladimír Špidla v.r.

Přílohy k důvodové zprávě

Tabulka 1 Zvláštní účet důchodového pojištění za předpokladu současné právní úpravy

Tabulka 2 Zvláštní účet důchodového pojištění za předpokladu zvýšení sazby pojistného z 26 % na 28,4 % od 1. 7. 1999 a zvýšených vyměřovacích základů osob samostatně výdělečně činných od 1. 1. 2000

Tabulka 3 Vliv zvýšení sazby pojistného na důchodové pojištění o 2,4 procentní body na čistý příjem zaměstnance

Tabulka 4 Vliv zvýšení sazby pojistného na důchodové pojištění o 2,4 procentní body na čistý roční příjem osoby samostatně výdělečně činné

Úplné znění částí zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

ve znění zákona ČNR č.10/1993 Sb., zákona č.160/1993 Sb., zákona č.307/1993 Sb., zákona č.42/1994 Sb., zákona č.241/1994 Sb., zákona č.59/1995 Sb., zákona č.118/1995 Sb., zákona č.149/1995 Sb., zákona č.160/1995 Sb., zákona č.113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb. a zákona č.306/1997 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

§ 5a

(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka, kterou si určí, ne však méně než (35) 45 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se pro účely tohoto zákona posuzují podle zvláštního zákona;^⁵4) za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se pro účely tohoto zákona považuje též příjem osoby samostatně výdělečně činné dosažený výkonem samostatné výdělečné činnosti, i když se tento příjem pro účely daně z příjmů fyzických osob považuje za příjem ze závislé činnosti^⁵5) nebo ostatní příjem.^⁵6) U osoby samostatně výdělečně činné, která účtuje v soustavě podvojného účetnictví,^⁵7) společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti se pro účely tohoto zákona za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení považuje základ daně z příjmů^⁵8) z této činnosti.

(2) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně (trojnásobek) pětinásobek částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění⁵⁹⁾(dále jen "neomezená částka pro výpočet důchodu"), která platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se pojistné na důchodové pojištění platí. Vyměřovací základ podle předchozí věty se sníží o částku rovnající se (čtvrtině) pěti dvanáctinám neomezené částky pro výpočet důchodu uvedené v předchozí větě za každý kalendářní měsíc v rozhodném období, v němž po celý kalendářní měsíc netrvala účast na důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných nebo po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. U poživatele starobního nebo plného invalidního důchodu se pro účely tohoto zákona dobou pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných rozumí též doba pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění. Vyměřovací základ může činit nejvýše (486 000 Kč) 720 000 Kč; tato částka se sníží o částku (40 500 Kč) 60 000 Kč za každý kalendářní měsíc uvedený ve větě druhé.

(3) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na nemocenské pojištění je částka stanovená jako měsíční vyměřovací základ podle § 14 odst. 2, 4 a 5.

* * *

§ 7

Sazby pojistného

(1) Sazby pojistného z vyměřovacího základu činí:

a) u organizace a malé organizace (26) 27,8 %, z toho 3,3 % na nemocenské pojištění, (19,5) 21,3 % na důchodové pojištění a 3,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

b) u zaměstnanců (8) 8,6 %, z toho 1,1 % na nemocenské pojištění, (6,5) 7,1 % na důchodové pojištění a 0,4 % na státní politiku zaměstnanosti,

c) u osob samostatně výdělečně činných (29,6) 32 % na důchodové pojištění a na státní politiku zaměstnanosti, z toho (26) 28,4 % na důchodové pojištění a 3,6 % na státní politiku zaměstnanosti, a 4,4 % na nemocenské pojištění,

d) u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 26 % na důchodové pojištění.

(2) Pro stanovení pojistného na důchodové pojištění, které platí osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění za období předcházející kalendářnímu roku, ve kterém toto pojistné platí, se použije sazba pojistného platná k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.

(3) Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

* * *

§ 14

(1) Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst.1 písm.c) z měsíčního vyměřovacího základu.

(2) Měsíčním vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro placení záloh na pojistné je částka, kterou si určí. Jestliže osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost v předcházejícím kalendářním roce, činí výše měsíčního vyměřovacího základu nejméně (35) 45 % z částky rovnající se průměru, který z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti za tento rok po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, s tím, že pokud by výše takto stanoveného nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu přesáhla částku 40 500 Kč, činí nejnižší měsíční vyměřovací základ tuto částku.

(3) Po dni, kdy byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst.1, se záloha na pojistné ve výši odpovídající měsíčnímu vyměřovacímu základu stanovenému podle odstavců 2, 4 a 5 platí do dne, kdy byl nebo měl být takový přehled podán v dalším kalendářním roce.

(4) Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně činné příslušná okresní správa sociálního zabezpečení poměrně sníží na dobu nejdéle tří měsíců měsíční vyměřovací základ, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v předcházejícím kalendářním roce v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost.

(5) Měsíční vyměřovací základ stanovený podle odstavců 2 a 4 nesmí činit méně než (čtvrtinu) pět dvanáctin neomezené částky pro výpočet důchodu, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, (ve kterém) za který se záloha na pojistné platí. Měsíční vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(6) Měsíční vyměřovací základ, který osoba samostatně výdělečně činná stanovila v souladu s tímto zákonem a odvedla z něho zálohu na pojistné, nelze dodatečně měnit.

(7) Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; § 5a odst. 2 část věty druhé za středníkem platí zde obdobně. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na placení záloh na pojistné za kalendářní měsíc, v němž vznikla účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění, pokud v takovém měsíci vznikla její pracovní neschopnost (byla nařízena karanténa).

(8) Dlužné zálohy na pojistné se stanoví ve výši odpovídající minimální částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle odstavců 2, 4 a 5.

(9) Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stanovené podle § 4, nebo platila-li osoba samostatně výdělečně činná zálohy na pojistné za kalendářní rok, ve kterém není účastna důchodového pojištění, jedná se o přeplatek na pojistném na důchodové pojištění.

Doplatek na pojistném se stanoví ve výši rozdílu mezi výší pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanoveného podle § 4 a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období.

* * *

§ 22a

(1) Má-li organizace nebo malá organizace splatný závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se jejich platba nejprve na úhradu dlužných částek, a to v tomto pořadí:

a) pokuty,

b) přirážka k pojistnému,

c) nejstarší nedoplatky pojistného,

d) běžné platby pojistného,

e) penále.

(2) Má-li osoba samostatně výdělečně činná splatný závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se její platba nejprve na úhradu dlužných částek, a to v tomto pořadí:

a) pokuty,

b) nejstarší nedoplatky pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

c) běžné platby pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

d) penále z dlužného pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

e) nejstarší nedoplatky pojistného na nemocenské pojištění,

f) běžné platby pojistného na nemocenské pojištění,

g) penále z dlužného pojistného na nemocenské pojištění.

(3) Platbu zaplacenou organizací nebo malou organizací v období od prvního dne kalendářního měsíce do dne předcházejícího dni splatnosti pojistného za předcházející kalendářní měsíc nelze přede dnem jeho splatnosti použít na úhradu dlužného penále ani považovat za přeplatek podle § 17.

(3) (4) Splátku dlužného pojistného nebo penále zaplacenou podle § 20a nelze použít k úhradě dlužných částek podle odstavců 1 a 2; to platí i naopak.

5⁵⁾ § 6 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5⁶⁾ § 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb.

5⁷⁾ § 23 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 259/1994 Sb.

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb.

5⁸⁾ Např. § 7 odst. 4 a 5 a § 23 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č.259/1994 Sb.

⁵⁹⁾ § 15 a § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.

Máte otázku k tomuto zákonu?

Zeptejte se asistenta