Cílem návrhu je řešit problém domácího násilí. Domácí násilí jako společensky nežádoucí jednání není legislativně řešeno. Naopak ve společnosti převládá názor, že domácí násilí je problémem soukromým. Současná právní úprava tomuto lhostejnému přístupu k obětem domácího násilí dává za pravdu: jednání spadající do termínu domácí násilí je trestným činem teprve v okamžiku, kdy je následkem takového jednání nejméně sedmidenní pracovní neschopnost oběti. V takovém případě se jedná o trestný čin ublížení na zdraví. Ne vždy (a dokonce málokdy) je však následkem domácího násilí sedmidenní pracovní neschopnost. Většinou se jedná o dlouhodobý systematický fyzický, psychický či ekonomický nátlak, jehož intenzita v konkrétním okamžiku není tak vysoká, aby odůvodňovala zahájení trestního stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví.
Smyslem návrhu je vytvořit samostatnou skutkovou podstatu, která bude zahrnovat násilí na svěřené nebo blízké osobě. Tento druh násilí se totiž svými znaky podstatně liší od násilí na cizích osobách. Domácí násilí se děje z jiných důvodů a za jiným účelem než násilí na cizích lidech. Na rozdíl od násilí na cizích lidech též nebývá jednorázové, ale často dlouhodobé. Oběť domácího násilí má na pachatele, který je jejím manželem či druhem, hlubokou psychickou vazbu, proto v některých případech domácí násilí z různých důvodů snáší. Je proto třeba vytvořit jednotnou skutkovou podstatu, která domácí násilí kvalifikuje jako samostatný trestný čin a tím zohlední všechna specifika, kterými se domácí násilí od ostatních trestných činů odlišuje. Společným rysem domácího násilí je, že pachatel zneužívá postavení, které má ve vztahu k osobám, jež jsou s ním spojeny materiální nebo citovou závislostí. Této charakteristice nejlépe odpovídá trestný čin týrání svěřené osoby, pokud by byl rozšířen i na osoby blízké. Ty se stávají objektem stejného modelu násilného chování jako osoby svěřené, včetně motivů a pohnutek, pouze s tím rozdílem, že jako osoby s plnou způsobilostí k právním úkonům mají vytvořeny větší předpoklady proto, aby se mohly bránit.
Domácí násilí dnes není, pokud nedosáhne takové intenzity, aby mohlo být kvalifikováno jako ublížení na zdraví, trestně postižitelné. Ti, kteří se ho dopouštějí, tak mají pádný důvod domnívat se, že na takové jednání mají právo. Jak je vidět z průzkumů veřejného mínění, takové názorové klima panuje i ve velké části společnosti. Zkušenosti ze zemí, které domácí násilí trestně stíhají, ukazují, že již samotná hrozba trestního postihu nebo probíhající trestní stíhání vede v mnoha případech násilníka k tomu, že od takového jednání upustí a je schopen obnovit harmonický partnerský vztah.
Návrh zákona neklade nároky na státní rozpočet.
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem ČR, mezinárodněprávními závazky ČR a netýká se oblasti upravené evropským právem.
Čl. I
Podstata návrhu spočívá v rozšíření skutkové podstaty týrání svěřené osoby na týrání svěřené osoby a osoby blízké. V praxi jsou týrány nejenom osoby svěřené, ale i osoby blízké. Týrání osoby blízké však v současnosti není trestně postižitelné.
Čl. II
Účinnost zákona je stavena tak, aby byla zajištěna potřebná legisvakance.
Platné znění částí zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn
§ 215
Týrání svěřené osoby a osoby blízké
Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, nebo osobu blízkou, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách,
nebo
b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.“
Vilém Holáň v.r. Josef Janeček v.r. Václav Krása v.r.