Důvodová zpráva

Vládní návrh zákona o platech představitelů státní moci

Sněmovní tisk: č. 1217, 3. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.
:

I.

Do roku 1993 byly platy ústavních činitelů upraveny rozdílným způsobem (např. plat prezidenta republiky a členů vlády usneseními vlády, plat poslanců Parlamentu zákonem). Rozdílný způsob právní úpravy měl řadu nevýhod spočívajících zejména v provádění jednotlivých úprav k různému datu účinnosti, nestabilitě vzájemných platových relací, roztříštěnosti a nepřehlednosti úpravy, nežádoucímu soupeření o úroveň platů při autonomním rozhodování dvou subjektů (vlády a Parlamentu).

Tyto základní nedostatky byly z velké části odstraněny zákonem č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993 a o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů, který stanovil platy ústavních činitelů pevnou částkou. Tímto zákonem byla upravena i paušální náhrada věcných výdajů spojených s výkonem funkce a jiné požitky (např. bezplatné používání služebního vozidla a telefonu). Úprava založila vzájemné relace mezi příjmy ústavních činitelů vyjadřující politický konsensus parlamentních stran a příjmy ústavních činitelů byly postaveny pod kontrolu veřejnosti. Právě tato pozornost veřejnosti a negativní ohlasy na jakékoli zvyšování příjmů ústavních činitelů vyústily v požadavek Poslanecké sněmovny, aby vláda připravila materiál zabývající se komplexně problematikou platu a dalších příjmů státních činitelů. S ohledem na značnou politickou citlivost požádal předseda vlády předsedu Poslanecké sněmovny o součinnost při přípravě tohoto materiálu. Návrh zásad nové zákonné úpravy, který byl výsledkem jednání zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovněporadní skupinou předsedy Poslanecké sněmovny, reprezentující v roce 1995 politické spektrum v Poslanecké sněmovně, projednala vláda na doporučení porady ministrů bez předchozího připomínkového řízení. Vláda sice navržené zásady zákona schválila a uložila ministru práce a sociálních věcí vypracovat paragrafované znění návrhu zákona, avšak k projednání tohoto návrhu nikdy nepřistoupila. Poslanci, kteří se na přípravě nové komplexní úpravy podíleli, proto předložili Poslanecké sněmovně vlastní iniciativní návrh, který sice rámcově vycházel z předem dohodnutých zásad, avšak výrazně rozšířil osobní rozsah působnosti zákona a značně rozšířil i druhy náhrad výdajů a naturálních plnění poskytovaných v souvislosti s výkonem veřejné funkce. Základní cíl - vytvořit systém, který by založil optimální relace, a mohl dlouhodobě působit bez dílčích úprav, kterými by bylo nutno z důvodů valorizace do systému zasahovat, byl založen na principu stanovení proměnlivé platové základny a pevných platových koeficientů, které zabezpečí neměnnost založených platových relací mezi jednotlivými druhy veřejných funkcí. Jako platová základna byl poslanci prosazen souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním předpisem pro zaměstnance ministerstev (t.j. nařízením vlády č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů). Z této platové základny je současně odvozována i výše víceúčelové paušální náhrady výdajů spojených s výkonem funkce i některé další jednoúčelové náhrady. Přes zásadní nesouhlas vlády s realizací poslaneckého návrhu z ekonomických i politických důvodů, Parlament návrh zákona s účinností od 26. října 1995 schválil s tím, že na přechodnou dobu (do 30. června 1996) snížil úroveň platové základny pro určení platu na 54,2 %.

II.

  1. Za dobu působení zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, se plně potvrdila rizika spojená se způsobem stanovení platové základny, který je m.j. problematický i z ústavněprávního hlediska, protože výkonná moc (vláda) de facto určuje úroveň platů a některých náhrad výdajů představitelům moci zákonodárné. Vláda sice není zákonem výslovně zmocněna k jejich stanovení, avšak způsob stanovení platové základny, která je dána souhrnem nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním předpisem pro zaměstnance ministerstev (tedy nařízením vlády k provedení zákona upravujícího platy zaměstnanců ve veřejných službách a správě), jí tuto „úlohu“ předurčuje. Tím se z ústavněprávního hlediska způsob stanovení platů výrazně odlišuje od jiných států, ve kterých jsou platy ústavních činitelů odvozovány od platů státních zaměstnanců (resp. některých jejich skupin). Ve všech těchto státech (např. SRN, Rakousko, Francie) jsou platy státních zaměstnanců (resp. způsob určení jejich výše) stanoveny zákonem. V České republice však dosud zákon o státní službě, který by stanovil i platy státních zaměstnanců, nebyl přijat, a celý systém platů ústavních činitelů je tak odvozován od podzákonné normy, jejíž vydání je plně v pravomoci vlády.

Způsob stanovení platové základny pro určení úrovně platu a některých náhrad ústavních činitelů, kterou je souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním předpisem pro zaměstnance ministerstev, lze vedle výše uvedených ústavněprávních hledisek hodnotit jako nesprávný i z těchto důvodů:

  1. Dosažení nejvyššího platového tarifu zaměstnancem ministerstva je v nařízení vlády podmíněno ukončeným vysokoškolským vzděláním a dovršením 32-leté odborné praxe, podrobení se zákonem stanoveným omezením (včetně zákazu podnikání a nepřípustnosti odměn za členství v orgánech podnikatelských subjektů, do kterých byl vyslán), prokázání zákonem předpokládaných schopností tvůrčím způsobem řešit nejsložitější úkoly celospolečenského nebo mezinárodního dosahu. Přiznání osobního příplatku v maximální výši předpokládá navíc takovou dlouhodobou osobní výkonnost, která mimořádným způsobem převyšuje výkonnost jiných zaměstnanců. Praktické využití takového ocenění práce je navíc omezeno limity prostředků na platy a je proto zcela ojedinělé, neboť průměrná výše osobního příplatku zaměstnanců ministerstev ve 12. platové třídě je cca 20 %.

Platy většiny ústavních činitelů jsou peněžitým plněním spojeným s výkonem funkce, které vyjadřuje význam a náročnost zastávané funkce, aniž by byl její výkon přesněji časově rozvrhován, resp. limitován ve dnech, týdnech, měsících či roce. Pro výkon funkce nejsou stanoveny žádné odborné předpoklady a ani individuální rozdíly v kvalitě výkonu funkce nelze hodnotit a promítat do výše platu. Proto je úroveň platů za výkon jednotlivých funkcí ústavních činitelů předmětem politické dohody akceptovatelné veřejností, pokud odráží celkovou ekonomickou situaci ve společnosti. Z uvedeného je zřejmé, že zvolená platová základna nemá věcně odůvodněnou vazbu k ocenění výkonu veřejné funkce.

  1. Vytvoření přímé vazby mezi zvýšením platového tarifu, t.j. jedné ze složek platu zaměstnanců, a jednosložkového platu ústavních činitelů, způsobuje rozdíly v procentním přírůstku platů zaměstnanců a platů ústavních činitelů. Například v roce 1999 byly platové tarify zvýšeny o 17 %, takže platy ústavních činitelů se zvýšily o 17 %, zatímco u zaměstnanců zvýšení celkových platů činilo 12 %. Rozdíly v absolutních částkách jsou ještě výraznější. Od účinnosti zákona č. 236/1995 Sb. do roku 2000 vzrostl průměrný výdělek v nepodnikatelské sféře o cca 54 %, tj. o 4243 Kč, zatímco např. plat poslance (senátora) o cca 145 %, tj. o 25241 Kč, plat předsedy výboru komory Parlamentu o 144 %, tj. o 35317 Kč, plat ministra o 145 %, tj. o 47992 Kč a plat předsedy vlády a předsedy komory Parlamentu o 145 %, tj. o 67600 Kč. Podrobnější rozbor je uveden v příloze k důvodové zprávě.

Systém, podle kterého se při proměnlivé základně zachovává relativní odstupňování úrovně platů za výkon jednotlivých funkcí stanovením platových koeficientů, není účelné měnit.

Náprava uvedených negativ by proto měla spočívat ve změně stanovení platové základny. Protože zákonná úprava vyžaduje přímé účinky, je nutné při volbě této veličiny vycházet z oficiálně zveřejňovaných (veřejně ověřitelných) údajů, které mají vazbu k upravované otázce. Proto se navrhuje používat údaje zveřejňované Českým statistickým úřadem, které jsou dosud jedinou oficiálně vedenou a publikovanou statistikou o mzdách. Údaje publikované Českým statistickým úřadem se v různých souvislostech používají již v několika právních předpisech (např. pro stanovení všeobecného vyměřovacího základu pro výpočet důchodů - jeho valorizaci, k valorizaci hranic redukce výdělku pro účely stanovení nemocenských dávek). Pokud bude přijat zákon o státní službě, jehož návrh obsahuje i zmocnění pro vedení Informačního systému o platech státních zaměstnanců, bude možné se po několika letech jeho působení vrátit i k otázce posouzení vhodnějšího způsobu stanovení platové základny pro určení výše platů ústavních činitelů.

Cílem změny současného stavu by proto mělo být stanovení přiměřené relace platů ústavních činitelů k průměrnému výdělku v nepodnikatelské sféře a její stabilita. Stanovení relace k průměrnému výdělku v nepodnikatelské sféře se navrhuje jednak proto, že platy zaměstnanců této sféry jsou hrazeny ze státního rozpočtu, resp. veřejných zdrojů, stejně jako platy ústavních činitelů, a jednak proto, že průměrný výdělek v národním hospodářství je vlivem mezd v podnikatelské sféře vyšší a má i vyšší dynamiku než platy v nepodnikatelské sféře. Podle údajů Českého statistického úřadu činil přírůstek průměrné nominální mzdy v letech 1995 - 2000 v národním hospodářství 65,1 %, v podnikatelské sféře 68,1 %, zatímco v nepodnikatelské sféře pouze 54,3 %. Platy ústavních činitelů by proto měly sledovat vývoj platů daný možnostmi vytvořených veřejných zdrojů a vůlí státních představitelů na jejich vynakládání k danému účelu.

Ve vztahu k možnostem diferenciace v platech zaměstnanců je možno považovat za přiměřenou relaci platové základny k průměrnému výdělku v nepodnikatelské sféře ve výši trojnásobku. Protože však v letošním roce činí tato relace cca 3,5 násobek, navrhuje se v zákoně stanovit obecný princip výše platové základny jako trojnásobek průměrného výdělku v nepodnikatelské sféře dosaženého za předminulý kalendářní rok s tím, že do doby, než hodnota trojnásobku průměrného výdělku v nepodnikatelské sféře dosáhne úrovně platové základny, by meziroční přírůstek platové základny byl shodný s absolutní hodnotou meziročního přírůstku průměrného výdělku v nepodnikatelské sféře.

  1. Poskytování platu, dalšího platu a náhrad je v zákoně č. 236/1995 Sb. vázáno na „skutečný výkon funkce“, popř. se neposkytují, pokud představitel svoji funkci dočasně nevykonává. Protože však obsah funkcí poslance, senátora a člena vlády ani podmínky jejich výkonu nejsou ani rámcově žádným zákonem upraveny, nelze tuto skutečnost prakticky zjistit. Lze proto očekávat, že ke krácení platu nebo náhrad prakticky nedochází, a to ani v případech dovolené a „Parlamentních prázdnin“, jejichž délka a podmínky rovněž nejsou upraveny, avšak z jejichž účelu je zřejmé, že představitelé po tuto dobu funkci dočasně nevykonávají. Skutečnost, že by uvedeným ústavním činitelům po dobu „dovolené“ nepříslušel plat ani jeho náhrada, kterou zákon č. 236/1995 Sb. nepoužívá, nelze považovat za správnou a spravedlivou. Jedinou prokazatelnou překážkou ve „skutečném“ výkonu funkce je pracovní neschopnost z důvodu nemoci nebo úrazu. Pro tento případ zákon stanoví, že ústavnímu činiteli (dokonce i soudci) náleží plat i po tuto dobu, nejdéle po dobu šesti měsíců, které však nejsou vázány na kalendářní rok. Stačí proto na krátkou dobu pracovní neschopnost přerušit a následně pobírat plat po dobu dalších šesti měsíců. Přestože takový postup nelze z morálních důvodů u ústavních činitelů předpokládat, stala se tato úprava předmětem kritiky veřejnosti z důvodu propastného rozdílu od úpravy pro zaměstnance v pracovním poměru, kterým je podle zákona poskytován plat pouze za vykonanou práci a od prvního dne pracovní neschopnosti jim náleží nemocenské v redukované limitované částce bez ohledu na příjem, který nahrazuje.

Navrhuje se proto, aby zákon výslovně stanovil, že plat poslancům, senátorům a členům vlády nepřísluší (úměrně se krátí) za dobu, po kterou dočasně nevykonávají funkci z důvodů, pro které podle zvláštních předpisů náležejí dávky nemocenského pojištění nahrazující započitatelný příjem, která přesáhne dobu 90 kalendářních dnů (resp. 60 pracovních dnů, je-li představitelům rozvrhována pracovní doba) v kalendářním roce.

Současně se navrhuje výslovně stanovit další doby, za které nebude ústavním činitelům náležet plat a povinnost ústavních činitelů o těchto skutečnostech informovat orgán, který jim poskytuje plat.

  1. Institut dalších platů byl do právního řádu zaveden pro zaměstnance veřejných služeb a správy jako reakce na zaostávající úroveň platů oproti mzdám v podnikatelské sféře a na skutečnost, že v podnikatelské sféře začali zaměstnavatelé poskytovat zaměstnancům tzv. 13. a 14. plat (nazývaný též plat na dovolenou a na vánoce). Ke stanovení výše a podmínek pro poskytování dalších platů byla zmocněna vláda, která v příslušných nařízeních vlády, s výjimkou roku 1996, z úsporných důvodů stanovila výši na polovinu pravidelně měsíčně poskytovaných složek platu.

V návaznosti na platový systém zaměstnanců veřejných služeb a správy byl institut dalšího platu, poskytovaného dvakrát ročně, založen i v zákoně č. 236/1995 Sb. Projednávání návrhů zákonů, kterými se logicky a v zájmu rovnosti reagovalo na snížení úrovně dalších platů u zaměstnanců tím, že byly v příslušných letech ústavním činitelům odebírány nároky na další plat za druhé pololetí, bylo vždy spojeno se silnou polemikou o nezbytnosti takového opatření, které je z hlediska úspor ve státním rozpočtu zanedbatelné.

Z hlediska úrovně platů ústavních činitelů není poskytování dalších platů nezbytné, proto se navrhuje tento institut ze zákona č. 236/1995 Sb. vypustit. Navíc je třeba upozornit, že další plat poskytovaný zaměstnancům ve veřejných službách a správě se zahrnuje do průměrného výdělku. Bude-li přijato řešení odvozující úroveň platové základny (platů) ústavních činitelů od průměrného výdělku v nepodnikatelské sféře, bude se automaticky úroveň dalších platů poskytovaných zaměstnancům promítat do úrovně platů ústavních činitelů.

  1. Ústavním činitelům jsou nahrazovány zvýšené výdaje (náklady), které jsou s výkonem ústavní funkce spojeny. V zákoně jsou kombinovány víceúčelové paušální náhrady, jejichž účel je pouze rámcově vymezen a jejichž užití nepodléhá kontrole ani zúčtování, jednoúčelové paušální náhrady, které rovněž nepodléhají kontrole a zúčtování, náhrady prokázaných výdajů do stanovené (limitované) výše a náhrada výdajů v prokázané výši. K usnadnění výkonu ústavní funkce a k reprezentaci jsou dále poskytována některá plnění v naturální formě.

Ve snaze postihnout veškeré výdaje, které mohou ústavním činitelům v souvislosti s výkonem funkce vzniknout, je celý systém těchto plnění překombinovaný, takže k témuž účelu jsou různé druhy plnění poskytovány duplicitně a vlivem nesprávného způsobu určení jejich výše jsou nadhodnocené.

Nejmarkantněji se tyto skutečnosti projevují u výdajů na dopravu a lze je demonstrovat na tomto příkladě:

Poslancům a senátorům se nahrazují výdaje na dopravu vlastním vozidlem nebo nájemným dopravním prostředkem z místa trvalého pobytu do místa sídla orgánu, v němž vykonávají funkci, a zpět, v místě sídla tohoto orgánu a při cestách spojených s výkonem funkce, formou jednoúčelové paušální náhrady. Její výše je, v závislosti na vzdálenosti obce, v níž má poslanec (senátor) trvalý pobyt, od sídla komory Parlamentu nebo od obce, v níž má poslanec (senátor) kancelář, odvozována od platové základny (od 40 % do 60 %). Výše platové základny a zejména pak její vývoj, však nemají k účelu poskytované náhrady žádný vztah. Pokud se při stanovení výše této náhrady a její diferenciace vycházelo v roce 1995 z průměrného počtu kilometrů, které poslanec a senátor v souvislosti s výkonem funkce ujedou vlastním motorovým vozidlem, v roce 2000 se jim v důsledku zvýšení náhrady o téměř 33% uhrazoval cca čtrnáctiprocentní nárůst počtu ujetých kilometrů.

Vedle této jednoúčelové paušální náhrady náleží poslancům a senátorům náhrada prokázaných výdajů za použití letecké dopravy na zasedání a schůze komory Parlamentu a jejích orgánů a se souhlasem předsedy komory Parlamentu i při cestách, k nimž byl pověřen předsedou nebo výborem komory Parlamentu.

Současně s náhradami výdajů přísluší všem poslancům naturální plnění - bezplatné používání prostředků veřejné hromadné dopravy (s výjimkou letecké dopravy).

Předsedovi výboru, předsedovi poslaneckého (senátorského) klubu, předsedovi delegace Parlamentu v Parlamentním výboru přidružení EU a ČR a vedoucím stálých delegací Parlamentu do meziparlamentních organizací náleží vedle uvedených plnění i naturální plnění spočívající v užívání služebního vozidla bez řidiče k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou s úhradou za spotřebované pohonné hmoty v rozsahu stanoveném orgánem komory Parlamentu pověřeným komorou.

Přestože předsedům komory Parlamentu jednoúčelová paušální náhrada za používání vlastního vozidla nenáleží, protože mají nárok na užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici, ovlivňuje její poskytování poslancům a senátorům zřejmě i výši jejich víceúčelové paušální náhrady. K vyjádření rovnosti nejvyšších představitelů moci výkonné a zákonodárné náleží předsedovi vlády a předsedům komor Parlamentu plat ve stejné výši. Víceúčelová paušální náhrada výdajů na reprezentaci, na dopravu veřejnými hromadnými dopravními prostředky, s výjimkou letecké dopravy, při tuzemských cestách a na stravování při tuzemských cestách však náleží předsedovi vlády ve výši 37 % platové základny, ale předsedům komor Parlamentu ve výši 58 % platové základny (a to i přesto, že bezplatné používání veřejných hromadných dopravních prostředků jim jako poslancům, resp. senátorům náleží jako naturální plnění).

Navrhuje se proto:

  1. Paušální náhradu za používání vlastního vozidla stanovit tak, aby odpovídala svému účelu. Orgán komory Parlamentu, který je již podle stávající úpravy pověřen komorou k určování rozsahu úhrady za spotřebované pohonné hmoty při používání služebního vozidla, by měl stanovit počet kilometrů, ujetý v měsíci vlastním vozidlem, na který se bude poslanci (senátorovi), s přihlédnutím k podmínkám výkonu funkce, přispívat. Při určování náhrady za 1 kilometr by se mělo vycházet ze stejných principů jako u zaměstnanců, kteří používají vlastní vozidlo při pracovních cestách. Počty kilometrů lze stanovit individuálně nebo pásmově, mělo by se však při jejich stanovení přihlížet i k využívání jiných způsobů dopravy (např. letecké dopravy).

  2. Vyloučit souběh naturálního plnění - používání služebního vozidla a jednoúčelové náhrady za používání vlastního vozidla.

  3. Ve víceúčelové paušální náhradě zdůraznit nahrazování výjimečného (případného) použití veřejných hromadných dopravních prostředků a nadále ji u všech ústavních činitelů poskytovat na reprezentaci a stravování při tuzemských cestách a u prezidenta republiky také na stravování a některé další výdaje při zahraničních cestách.

  4. Sjednotit výši víceúčelové paušální náhrady předsedů a místopředsedů komor Parlamentu s výší této náhrady předsedy a místopředsedů vlády a snížit úroveň víceúčelové náhrady všech ústavních činitelů na 1/3. (Obdobný postup obsahoval i senátní návrh na novelu zákona č. 236/1995 Sb. z roku 1999.)

  5. Zrušit naturální plnění poskytované formou bezplatného používání prostředků veřejné hromadné dopravy, neboť v podmínkách tržního hospodářství není správné zasahovat do práv soukromých dopravců nebo obcí. V této souvislosti se navrhuje výslovně stanovit, že případné použití veřejných dopravních prostředků ústavním činitelem, který má nárok na užívání služebního vozidla, je zohledněno ve víceúčelové paušální náhradě výdajů. Pro poslance a senátory, kteří nepoužívají k cestám vlastní vozidlo ani nemají nárok na užívání služebního vozidla, se navrhuje umožnit příslušnému orgánu komory Parlamentu stanovit paušální náhradu za používání veřejného hromadného dopravního prostředku. Pro členy Nejvyššího kontrolního úřadu se navrhuje stanovit stejný režim jako při pracovních cestách zaměstnanců.

  1. K odstranění pochybností, které vznikají v souvislosti s ukončením volebního období Poslanecké sněmovny, kdy členové vlády, kteří byli současně i poslanci, zůstávají ve funkcích do jmenování nové vlády, se navrhuje jednoznačně stanovit nárok na jedno odchodné, a to na to, které je pro ústavního činitele výhodnější.

  2. Podmínky výkonu funkce soudce jsou, narozdíl od většiny ostatních funkcí, upraveny zákonem (zákonem o soudcích, resp. zákoníkem práce). Na výkon funkce soudce se vztahuje obecná úprava délky pracovní doby a jejího rozvrhování, překážek ve výkonu funkce, dovolené na zotavenou apod.

Pro výkon funkce soudce je m.j. nezbytné splnit náročná kritéria na předběžné vzdělání a přípravu. V plné míře je uplatnitelná i zásada vycházející z předpokladu, podle kterého „se zkušeností roste kvalita výkonu funkce“, která je i Evropským soudním dvorem uznávána jako objektivní kritérium pro diferenciaci platů za výkon odborné funkce. Tato kritéria se výrazně odlišují od kritérií pro výkon politických funkcí.

Proto je úprava platů soudců v zákoně č. 236/1995 Sb. neorganickou částí a jako taková zatěžuje a komplikuje oba platové systémy. Navrhuje se proto vyčlenit úpravu platů a náhrad výdajů soudců do samostatného zákona.

III.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Úprava platových poměrů představitelů státní moci není předmětem právních aktů Evropských společenství a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

K zajištění souladu se směrnicí Rady ze dne 10.února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy (75/117/EHS), obsahuje návrh antidiskriminační ustanovení vztahující se ke všem formám peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty poskytovaných představitelům státní moci za výkon shodné funkce.

Přijetí navrhované úpravy si nevyžádá dodatečné prostředky ze státního rozpočtu; lze předpokládat, že dojde k úspoře ve výdajích státního rozpočtu na rok 2003 i na následující roky oproti realizaci dosavadní úpravy, které však bude možno vyčíslit až podle vývoje průměrné nominální mzdy v nepodnikatelské sféře a podle výše některých náhrad stanovené příslušným orgánem komor Parlamentu.

:

K čl. I

K bodům 1, 2 a 3

Z rozsahu působnosti zákona se navrhuje vyloučit soudce a jejich platové poměry a další náležitosti řešit společně s platovými poměry státních zástupců v samostatné právní úpravě.

K bodům 4 a 7

Z důvodu úrovně příjmů představitelů a účelu poskytování dalších platů zaměstnancům ve veřejných službách a správě, se navrhuje vypustit institut dalšího platu ze systému platů a dalších náležitostí představitelů.

K bodům 5 a 6

Navrhuje se změnit způsob stanovení platové základny tak, aby se vytvořila stabilní vazba mezi platy ústavních činitelů a vývojem mezd v nepodnikatelské sféře. Ve vztahu k možnostem diferenciace v platech zaměstnanců je možné považovat za přiměřenou relaci platové základny k průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře ve výši trojnásobku. Protože však současná výše platové základny je vyšší (činí cca 3,5 násobek), navrhuje se, aby se pro nejbližší léta vycházelo při stanovení platů ústavních činitelů z dosažené úrovně platové základny, která by se meziročně zvyšovala o shodnou částku, o kterou se zvýší průměrná nominální mzda v nepodnikatelské sféře (o absolutní hodnotu meziročního přírůstku). Od roku, ve kterém bude hodnota trojnásobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře vyšší než platová základna určovaná způsobem stanoveným pro přechodné období, se již bude platová základna automaticky meziročně zvyšovat o trojnásobek absolutní hodnoty meziročního přírůstku průměrné nominální mzdy v nepodnikatelské sféře.

K zabezpečení jednotného postupu všech orgánů, ve kterých představitelé vykonávají funkci, se navrhuje zmocnit Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby ve Sbírce zákonů vyhlašovalo aktuální výši platové základny vypočítanou podle údajů Českého statistického úřadu.

K bodům 8, 14, 45, 46, 49, 50, 51, 52, 53 a 59

Navržená úprava navazuje na vypuštění soudců z rozsahu působnosti zákona.

K bodu 9

Zpřesňuje se ustanovení o používání jiného než služebního vozidla tak, aby paušální náhrada mohla být poskytována i v případech, kdy představitel vozidlo, které k cestám používá, nevlastní (např. jej vlastní jeho rodinný příslušník, nebo si jej vypůjčil).

K bodu 10

Navrhuje se rozšířit účel náhrady tak, aby bylo možné stanovit paušální náhradu za používání veřejných dopravních prostředků při všech cestách spojených s výkonem funkce představitele.

K bodu 11

Navrhuje se vypustit náhradu výdajů na odbornou literaturu, která náležela pouze soudcům, a to v souvislosti s vypuštěním soudců z rozsahu působnosti zákona. Současně se nově navrhuje, aby představitelům, kterým náleží užívání služebního vozidla, nebo kterým jsou hrazeny výdaje na dopravu při cestách spojených s výkonem funkce účelovou paušální náhradou, byly výdaje spojené s ojedinělým použitím veřejné hromadné dopravy nebo nájemního vozidla uhrazovány v rámci paušální náhrady odvozené od platové základny.

K bodu 12

Navrhuje se do výčtu poskytovaných náhrad výdajů doplnit úpravu náhrady jízdních výdajů ve stejné výši a za stejných podmínek jako zaměstnancům v pracovním poměru. Toto ustanovení se pak dále využije pro představitele, pro které neplatí speciální úprava náhrady jízdních výdajů a není jim poskytováno ani naturální plnění formou užívání služebního vozidla (členové Nejvyššího kontrolního úřadu).

K bodu 13

Zpřesňuje se zaokrouhlovací pravidlo pro určení výše náhrad výdajů tak, aby platilo pro všechny náhrady odvozené od platové základny.

K bodu 15

Navrhuje se, aby používání prostředků veřejné hromadné dopravy bylo nadále hrazeno v rámci paušálních náhrad a nikoliv jako dosud na náklady dopravců.

K bodu 16

Navrhuje se, aby v případech, kdy představitel vykonával po určitou dobu dvě různé funkce představitele, které postupně v krátkém časovém úseku ukončí, bylo poskytnuto pouze odchodné, spojené s ukončením té funkce, u které bude násobek počtu let výkonu funkce a měsíční částky platu vyšší.

K bodům 17, 24, 27, 32, 33, 34, 38, 39, 40, 41, 42, 56 a 58

Navržená úprava souvisí s vypuštěním institutu dalšího platu.

K bodům 18, 21, 22, 25, 26, 28, 29, 35 a 43

V souvislosti se zpřesněním účelů poskytování jednotlivých náhrad výdajů a naturálních plnění, se navrhuje víceúčelovou paušální náhradu odvozovanou od vysoké platové základny, snížit na třetinu obdobné snížení obsahoval i senátní návrh z roku 1999 (tisk 164). Současně se stejně jako výše platu sjednocuje i výše této náhrady u vrcholných funkcí moci zákonodárné a výkonné. U prezidenta republiky se navíc navrhuje konkretizace dosavadní blíže neurčené zvláštní víceúčelové paušální náhrady (bod 26).

Členům Nejvyššího kontrolního úřadu se dále navrhuje nahrazovat jízdní výdaje spojené s cestami v souvislosti s výkonem funkce ve stejné výši a za stejných podmínek jako zaměstnancům v pracovním poměru, neboť pro jinou úpravu není věcný důvod (bod 35).

K bodu 19

Navrhuje se, aby jednoúčelová paušální náhrada na dopravu při cestách spojených s výkonem funkce byla stanovena tak, aby její výše odpovídala stanovenému účelu. Přitom se předpokládá, že bude poskytována pouze těm představitelům, kterým nenáleží naturální plnění spočívající v užívání služebního vozidla. Navrhuje se, aby příslušný orgán komory Parlamentu vycházel při stanovení paušální náhrady ať již individuální, či pásmové podle vzdálenosti obce, v níž má poslanec (senátor) trvalý pobyt nebo kancelář, od obce sídla komory Parlamentu z obdobných podmínek jaké jsou stanoveny pro zaměstnance při pracovních cestách, z volby dopravního prostředku, který bude poslanec (senátor) nejčastěji používat a mohl pružně reagovat na změny v podmínkách, za kterých byla výše paušální náhrady stanovena. Současně se předpokládá, že při stanovení výše náhrady bude zohledněno i souběžné hrazení výdajů na leteckou dopravu některým poslancům (senátorům).

K bodu 20

V souvislosti se zavedením jednoúčelové paušální náhrady za používání veřejných dopravních prostředků, se účel náhrady zpřesňuje tak, že zahrnuje pouze ojedinělé použití veřejného dopravního prostředku (včetně taxislužby), které není zahrnuto v jednoúčelové paušální náhradě, nebo je realizováno vedle používání služebního vozidla.

K bodu 23

Navržená úprava navazuje na vypuštění naturálního plnění spočívajícího v bezplatném používání prostředků veřejné hromadné dopravy.

K bodům 30 a 36

Navržená úprava navazuje na vypuštění naturálního plnění spočívajícího v bezplatném používání prostředků veřejné hromadné dopravy.

Dále se navrhuje zpřesnění podmínek nároku na naturální plnění, kterým je užívání přiměřeně vybaveného bytu. Z nároku se vylučují ti soudci Ústavního soudu a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, kteří mají v místě sídla orgánu trvalý pobyt, a dále ti, po kterých lze oprávněně požadovat denní dojíždění vzhledem ke vzdálenosti místa jejich trvalého pobytu od místa sídla orgánu.

K bodům 31 a 37

Podle dosavadní právní úpravy se naturální plnění spočívající v užívání přiměřeně vybaveného bytu poskytuje soudci Ústavního soudu a členovi Nejvyššího kontrolního úřadu bez nároku na úhradu výdajů spojených s jeho užíváním. K odstranění aplikačních potíží a dosavadního nejednotného postupu jednotlivých dotčených orgánů se navrhuje jednoznačně vymezit, které výdaje a náklady má představitel uhrazovat orgánu, který je příslušný k poskytování naturálního plnění.

K bodu 44

Navrhuje se, aby stejně jako ostatním představitelům, byly i řediteli Bezpečnostní informační služby hrazeny výdaje na leteckou dopravu v prokázané výši, a nikoliv jako dosud v rámci paušální náhrady.

K bodu 47

Navrhuje se jednoznačně stanovit doby, při kterých představitelům nenáleží plat, a to odchylně pro představitele, kterým je výkon funkce rozvrhován, mají nárok na dovolenou na zotavenou a na pracovní volno s náhradou mzdy, a pro představitele, u kterých není výkon funkce žádným právním předpisem regulován. I tito představitelé však mají důvody, pro které nemohou vykonávat funkci, a pro které zaměstnancům nenáleží ani plat ani náhrada platu (např. mateřská a rodičovská dovolená, ošetřování nemocného člena rodiny, zařízení důležitých osobních, rodinných nebo majetkových záležitostí). V takových případech se nepovažuje za správné, aby představitelům plat náležel.

V případech, ve kterých náleží zaměstnancům a některým představitelům náhrada platu, se navrhuje, aby se představitelům, u kterých není poskytování náhrady platu upraveno, plat nekrátil.

K bodu 48

Současná úprava, podle které jsou představitelé zabezpečováni platem po dobu až šesti měsíců pracovní neschopnosti, která nadto není omezena ani kalendářním rokem, je neustálým předmětem kritiky veřejnosti. Navrhuje se proto omezit tuto dobu na polovinu, tj. cca na 3 měsíce, a limitovat ji kalendářním rokem. Bude-li neschopnost k výkonu funkce trvat déle, bude představiteli náležet nemocenské.

K bodu 54

Navrhuje se stanovit představitelům oznamovací povinnost o skutečnostech, které mohou ovlivnit výši jejich platu a dalších náležitostí. Odpovědnost za správnost vynakládaných prostředků nemohou nést zaměstnanci v orgánech, ve kterých představitelé funkci vykonávají, aniž by měli tito zaměstnanci k disposici právní nástroje, na základě nichž by si mohli ověřit, zda jsou prostředky poskytované představitelům vynakládány v souladu se zákonem.

K bodům 55 a 57

K zajištění souladu se směrnicí Rady ze dne 10.února 1975 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se provedení zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy (75/117/EHS), obsahuje návrh antidiskriminační ustanovení vztahující se ke všem formám peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty poskytovaných představitelům státní moci za výkon shodné funkce.

Všechny peněžité nároky a nároky peněžité hodnoty jsou v zákoně stanoveny pro konkrétní funkce. Z charakteru funkcí vyplývá, že výše individuálních nároků je stanovena taxativně a nelze ji proto měnit v závislosti na plnění kritérií, která se hodnotí u zaměstnanců (pracovní podmínky, pracovní schopnosti, pracovní způsobilost, pracovní výkonnost a výsledky práce). Rovněž vzájemné relace výše peněžitých nároků nebo nároků peněžité hodnoty spojených s výkonem jednotlivých funkcí jsou na základě porovnání jeho složitosti, odpovědnosti a namáhavosti dané přímo zákonem, aniž by byl dán prostor pro jakýkoliv odlišný postup. Proto bylo do návrhu promítnuto pouze antidiskriminační ustanovení u shodných funkcí a nikoliv u „srovnatelných“ funkcí.

K čl. II

S ohledem na rozsah provedených změn se navrhuje zmocnit předsedu vlády, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

K čl. III

V zájmu zjednodušení se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2003, nikoliv dnem jeho vyhlášení v průběhu roku 2002.

V Praze dne 9. ledna 2002

předseda vlády

Ing. Zeman v.r.

1. místopředseda vlády a

ministr práce a sociálních věcí

PhDr. Špidla v.r.

Platné znění zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, s vyznačením navrhovaných změn

(zrušovaný nebo nahrazovaný text je uveden v závorce kurzívou, nově navrhovaný text je uveden tučně a podtržený)

ZÁKON

o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů (a soudců)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Rozsah působnosti

§ 1

Tento zákon upravuje plat a některé další náležitosti spojené s výkonem funkce

  1. poslance a senátora Parlamentu (dále jen „poslanec“),

  2. člena vlády,

  3. prezidenta republiky,

  4. soudce Ústavního soudu,

  5. člena, viceprezidenta a prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,

  6. člena, místopředsedy a předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,

  7. ředitele Bezpečnostní informační služby

(dále jen „představitel“) (a).

(h) soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu (dále jen „soudce“).)

§ 2

Představiteli (a soudci, o nichž) , o němž to stanoví tento zákon, náleží

  1. plat,

  1. další plat,)

  1. b) náhrady výdajů,

  1. c) naturální plnění a

  1. d) odchodné.

§ 3

Plat

(1) Plat je peněžité plnění poskytované měsíčně ve výši a za podmínek dále stanovených.

(2) Plat se určí jako součin platové základny a platového koeficientu stanoveného v závislosti na odpovědnosti a náročnosti vykonávané funkce. Plat se zaokrouhluje na 100 Kč nahoru.

((3) Platovou základnou je souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním předpisem1) pro zaměstnance ministerstev.

_______________________

1) § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 nařízení vlády ČR č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů.)

(3) Platová základna činí od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku trojnásobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením.1)

___________________

1) § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv.

(4) Od 1. ledna do 31. prosince 2003 činí platová základna součet výše platové základny dosažené k 30. červnu 2002 a absolutní hodnoty meziročního přírůstku průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře zjištěné ze zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za roky 2001 a 2000. Obdobným způsobem se stanoví platová základna pro každý následující kalendářní rok s tím, že se vždy zvyšuje hodnota platové základny dosažená k 30. červnu minulého kalendářního roku o absolutní hodnotu meziročního přírůstku průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře zjištěné ze zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý a jemu předcházející kalendářní rok. Výši platové základny pro příslušný kalendářní rok vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením.1)

(5) Od kalendářního roku, ve kterém by výše platové základny podle odstavce 3 dosáhla alespoň výše platové základny podle odstavce 4, se postupuje podle odstavce 3.

(§ 4

Další plat

(1) Další plat je jednorázové peněžité plnění poskytované v každém kalendářním pololetí roku ve výši měsíční částky platu, který příslušel představiteli a soudci v posledním kalendářním měsíci skutečného výkonu funkce v příslušném kalendářním pololetí roku.

(2) Představiteli a soudci, o nichž to stanoví tento zákon, náleží další plat, pokud v kalendářním pololetí skutečně vykonával funkci alespoň 90 kalendářních dnů. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou nevykonával funkci z důvodu nemoci, úrazu, těhotenství nebo mateřství. Doba jiné omluvené nepřítomnosti v práci se soudci do této doby započítává v délce nepřesahující 45 kalendářních dnů v kalendářním pololetí. Nárok na další plat nevznikne

  1. v prvním pololetí kalendářního roku představiteli, jehož výkon funkce skončil přede dnem 31. května, a soudci, jehož pracovní vztah skončil přede dnem 30. června,

  2. ve druhém pololetí kalendářního roku představiteli, jehož výkon funkce skončil přede dnem 30. listopadu, a soudci, jehož pracovní vztah skončil přede dnem 31. prosince.)

§ 4a

Představiteli a soudci další plat za druhé pololetí roku 1997 nenáleží.

§ 5

Náhrady výdajů

(1) Náhrady výdajů spojených s výkonem funkce jsou peněžitá plnění poskytovaná za podmínek, ve výši a ve formách dále stanovených. Představiteli (a soudci, o nichž) , o němž to stanoví tento zákon, se nahrazují

  1. výdaje na reprezentaci,

  2. výdaje na dopravu (vlastním vozidlem nebo nájemným dopravním prostředkem) silničním motorovým vozidlem, s výjimkou služebního vozidla, z místa trvalého pobytu do místa sídla orgánu, v němž vykonává funkci, a zpět, v místě sídla tohoto orgánu a při cestách spojených s výkonem funkce,

  3. výdaje na dopravu veřejnými hromadnými dopravními prostředky, s výjimkou letecké dopravy, při tuzemských cestách spojených s výkonem funkce (dále jen „tuzemské cesty“), při cestách z místa trvalého pobytu do místa sídla orgánu, v němž vykonává funkci, a zpět a při cestách v místě sídla tohoto orgánu,

  4. výdaje na leteckou dopravu při tuzemských cestách,

  5. výdaje na dopravu při zahraničních cestách spojených s výkonem funkce (dále jen „zahraniční cesty“),

  6. výdaje na stravování při tuzemských cestách,

  7. výdaje na stravování a některé další výdaje při zahraničních cestách,

  8. výdaje na ubytování při tuzemských cestách,

  1. výdaje na ubytování při zahraničních cestách,

  1. výdaje na přechodné ubytování v místě sídla orgánu, v němž vykonává funkci,

  2. výdaje na odborné a administrativní práce,

  3. výdaje na činnost průvodce nebo osobního asistenta,

  1. výdaje na odbornou literaturu.)

  1. výdaje na případnou dopravu veřejnými dopravními prostředky včetně taxislužby, s výjimkou letecké dopravy,

  2. jízdní výdaje ve výši a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.1a)

____________________________

1a) § 4 písm. a), § 7, 8 a 14 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., zákona č. 125/1998 Sb., zákona č. 36/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.

(2) Náhrady výdajů uvedených v odstavci 1 se poskytují formou

  1. peněžitého plnění poskytovaného měsíčně v předem stanovené výši k úhradě jednoho druhu výdajů (dále jen „jednoúčelová paušální náhrada“) nebo k úhradě více druhů výdajů (dále jen „víceúčelová paušální náhrada“),

  2. náhrady prokázaných výdajů,

  3. náhrady prokázaných výdajů až do stanovené výše.

((3) Náhrady výdajů podle odstavce 2 písm. a) se stanoví procentem z platové základny (§ 3 odst. 3) a zaokrouhlují se na 100 Kč nahoru.)

(3) Náhrady výdajů, které se stanoví procentem z platové základny, se zaokrouhlují na 100 Kč nahoru.

§ 6

Naturální plnění

(1) Naturální plnění jsou věcná plnění a služby poskytované nebo hrazené za podmínek, v rozsahu a ve formách dále stanovených. Představiteli (nebo soudci, o nichž) , o němž to stanoví tento zákon, náleží tato naturální plnění:

  1. užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici,

  2. užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou,

  3. užívání služebního vozidla bez řidiče k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou,

  4. užívání přiměřeně vybaveného bytu,

  5. ubytování v místě sídla orgánu, pokud v tomto místě nemá trvalý pobyt,

  6. užívání jedné přiměřeně vybavené kanceláře ve volebním kraji nebo ve volebním obvodu zřízené po dohodě s poslancem,

  7. užívání nemovitostí tvořících sídlo prezidenta republiky,

  8. úhrada zdravotní péče,

  1. přednostní zřízení účastnické telefonní stanice,

  1. zřízení a užívání jedné účastnické telefonní stanice,

  2. zřízení a užívání dvou účastnických telefonních stanic(,) .

  1. bezplatné používání prostředků veřejné hromadné dopravy, s výjimkou letecké dopravy.)

(2) Naturální plnění uvedená v odstavci 1 se poskytují

  1. naturální formou a úhradou nákladů nebo

  2. úhradou nákladů.

(3) Pokud z provozních nebo jiných vážných důvodů nelze poskytnout naturální plnění, náleží místo tohoto plnění náhrada výdajů ve výši peněžité hodnoty naturálního plnění, jestliže lze účelu, pro který byl nárok na naturální plnění stanoven, dosáhnout i peněžitým plněním.

§ 7

Odchodné

(1) Odchodné je peněžité plnění poskytované představiteli, s výjimkou člena Nejvyššího kontrolního úřadu, v souvislosti s ukončením výkonu funkce, pokud mu v době tří měsíců po skončení výkonu funkce nepřísluší plat za výkon téže nebo jiné funkce představitele nebo soudce.

(2) Odchodné náleží ve výši měsíční částky platu (§ 3), který příslušel představiteli v posledním kalendářním měsíci skutečného výkonu funkce, k níž se přičte násobek této částky a počtu celých ukončených let výkonu této funkce představitele, nejvýše však čtyř ukončených let.

(3) Odchodné se poskytuje po uplynutí doby uvedené v odstavci 1. Jestliže představiteli v této době příslušel plat za výkon téže nebo jiné funkce představitele nebo soudce, poskytne se mu poměrná část odchodného odpovídající délce doby, za kterou mu tento plat nepříslušel.

(4) Na žádost představitele se mu po skončení výkonu funkce poskytne přiměřená záloha na odchodné, která se zúčtuje po uplynutí doby uvedené v odstavci 1.

(5) Představiteli, který v době uvedené v odstavci 1 ukončí výkon jiné funkce představitele, náleží pouze odchodné spojené s ukončením funkce, které je pro představitele výhodnější.

ČÁST DRUHÁ

NÁLEŽITOSTI PŘEDSTAVITELŮ

HLAVA PRVNÍ

NÁLEŽITOSTI POSLANCŮ

§ 8

Plat (a další plat)

((1)) Poslanci náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,00.

Platový koeficient poslance se zvyšuje

  1. místopředsedovi podvýboru o 0,10,

  2. místopředsedovi výboru, předsedovi podvýboru a za každých 15 členů poslaneckého klubu jednomu místopředsedovi poslaneckého klubu o 0,20,

  3. předsedovi výboru, předsedovi poslaneckého klubu, předsedovi komise a předsedovi vyšetřovací komise komory Parlamentu, předsedovi delegace Parlamentu České republiky v Parlamentním výboru přidružení Evropské unie a České republiky a vedoucím stálých delegací Parlamentu České republiky do meziparlamentních organizací o 0,40; předsedovi poslaneckého klubu se dále zvyšuje platový koeficient o 0,03 za každých i započatých deset členů poslaneckého klubu nad nejnižší počet stanovený zvláštním zákonem,

  4. místopředsedovi komory Parlamentu o 0,90,

  5. místopředsedovi komory Parlamentu, který jako první zastupuje předsedu komory Parlamentu, o 1,00,

  6. předsedovi komory Parlamentu o 1,90.

((2) Poslanci, s výjimkou předsedy komory Parlamentu, náleží další plat.)

§ 9

Náhrady výdajů

(1) Poslanci náleží

  1. víceúčelová paušální náhrada (podle § 5 odst. 1 písm. a) a f)) podle § 5 odst. 1 písm. a), f) a l) ve výši (16) 5,5 % platové základny,

  1. jednoúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. b) podle vzdálenosti obce, v níž má poslanec trvalý pobyt, od sídla komory Parlamentu nebo od obce, v níž má poslanec kancelář [§ 6 odst. 1 písm. f)], při vzdálenosti

  1. do 50 km ve výši 40 % platové základny,

  2. nad 50 km ve výši 45 % platové základny,

  3. nad 150 km ve výši 50 % platové základny,

  4. nad 250 km ve výši 60 % platové základny,)

  1. jednoúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. b) nebo podle volby poslance podle § 5 odst. 1 písm. c) ve výši, kterou stanoví orgán komory Parlamentu pověřený komorou v měsíční částce odstupňované podle vzdálenosti obce, v níž má poslanec trvalý pobyt, od sídla komory Parlamentu nebo od obce, v níž má poslanec kancelář § 6 odst. 1 písm. f), pokud poslanci nenáleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. a), b) nebo c); pro stanovení výše paušální náhrady podle § 5 odst. 1 písm. b) se použije přiměřeně zvláštní právní předpis pro zaměstnance v pracovním poměru,1b) při stanovení výše paušální náhrady podle § 5 odst. 1 písm. c) se vychází z ceny jízdného nejčastěji používaného veřejného hromadného dopravního prostředku,

____________________

1b) § 7, 8 a 19 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 125/1998 Sb.

  1. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. d), e), h) a ch); náhrada výdajů za použití letecké dopravy náleží jen při cestách

  1. na zasedání a schůze komory Parlamentu a jejích orgánů,

  2. k nimž byl pověřen předsedou komory Parlamentu nebo výborem komory Parlamentu se souhlasem předsedy komory Parlamentu,

  1. náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. g) ve výši 2,5násobku sazby stanovené zvláštním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru,2)

  2. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. i) až do výše peněžité hodnoty naturálního plnění podle § 6 odst. 1 písm. e), pokud o ni požádal místo naturálního plnění,

  3. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. j) do výše 25 % platové základny; způsob čerpání náhrady v kalendářním roce, druhy výdajů a způsob jejich vyúčtování stanoví orgán komory Parlamentu pověřený komorou.

(2) Těžce zdravotně postiženému poslanci, který potřebuje k výkonu své funkce průvodce nebo osobního asistenta, dále náleží jednoúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. k) ve výši 20 % platové základny.

(3) Předsedovi komory Parlamentu a místopředsedovi komory Parlamentu náleží namísto paušálních náhrad podle odstavce 1 písm. a) a b) víceúčelová paušální náhrada (podle § 5 odst. 1 písm. a), c) a f)) podle § 5 odst. 1 písm. a), f) a l), a to

  1. předsedovi komory Parlamentu ve výši (58) 20 % platové základny,

  2. místopředsedovi komory Parlamentu ve výši (54) 18 % platové základny.

(4) Náhrada výdajů podle odstavce 1 písm. d) náleží předsedovi komory Parlamentu ve výši 3,5násobku sazby stanovené zvláštním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.2)

__________________________

2) § 12 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.

§ 10

Naturální plnění

(1) Poslanci náleží naturální plnění (podle § 6 odst. 1 písm. e), f), ch) a k)) podle § 6 odst. 1 písm. e), f) a ch).

(2) Předsedovi výboru, předsedovi poslaneckého klubu komory Parlamentu, předsedovi delegace Parlamentu České republiky v Parlamentním výboru přidružení Evropské unie a České republiky a vedoucím stálých delegací Parlamentu České republiky do meziparlamentních organizací dále náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. c) a i); rozsah úhrady za spotřebované pohonné hmoty v kalendářním roce stanoví orgán komory Parlamentu pověřený komorou.

(3) Předsedovi komise a předsedovi vyšetřovací komise komory Parlamentu dále náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. i).

(4) Předsedovi komory Parlamentu náleží naturální plnění podle odstavce 1, s výjimkou naturálního plnění podle § 6 odst. 1 písm. e), a dále naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. a), d) a i).

(5) Místopředsedovi komory Parlamentu náleží naturální plnění podle odstavce 1 a dále podle § 6 odst. 1 písm. b) a i); pokud má místopředseda komory Parlamentu místo trvalého pobytu mimo místa sídla komory Parlamentu, náleží mu namísto naturálního plnění podle § 6 odst. 1 písm. e) naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. d).

HLAVA DRUHÁ

NÁLEŽITOSTI ČLENŮ VLÁDY

§ 11

Plat (a další plat)

((1)) Členovi vlády náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem, který se stanoví

  1. ministru ve výši 1,90,

  2. místopředsedovi vlády ve výši 2,30,

  3. předsedovi vlády ve výši 2,90.

((2) Ministru a místopředsedovi vlády náleží další plat.)

§ 12

Náhrady výdajů

(1) Členovi vlády náleží

  1. víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a), c) a f), a to:

  1. ministru ve výši 30 % platové základny,

  2. místopředsedovi vlády ve výši 33 % platové základny,

  3. předsedovi vlády ve výši 37 % platové základny,)

  1. víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a), f) a l), a to:

  1. ministru ve výši 10 % platové základny,

  2. místopředsedovi vlády ve výši 18 % platové základny

  3. předsedovi vlády ve výši 20 % platové základny,

  1. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. d), e), h) a ch),

  2. náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. g) ve výši určené násobkem sazby stanovené zvláštním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru;2) násobek sazby činí pro ministra a místopředsedu vlády 2,5 a pro předsedu vlády 3,5.

(2) Ministru a místopředsedovi vlády náleží náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. i) až do výše peněžité hodnoty naturálního plnění podle § 6 odst. 1 písm. e), pokud o ni požádal místo naturálního plnění.

§ 13

Naturální plnění

(1) Členům vlády náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. a), e) a i).

(2) Předsedovi vlády dále náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. d).

HLAVA TŘETÍ

NÁLEŽITOSTI PREZIDENTA REPUBLIKY

§ 14

Plat

Prezidentu republiky náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 3,60.

(§ 15

Náhrady výdajů

Prezidentu republiky náleží místo náhrad výdajů stanovených v § 5 zvláštní víceúčelová paušální náhrada výdajů spojených s výkonem jeho funkce ve výši 335 % platové základny.)

§ 15

Náhrady výdajů

Prezidentu republiky náleží víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a), f) a g) ve výši 112 % platové základny.

§ 16

Naturální plnění

Prezidentu republiky náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. a), g), h) a j).

HLAVA ČTVRTÁ

NÁLEŽITOSTI SOUDCŮ ÚSTAVNÍHO SOUDU

§ 17

Plat (a další plat)

((1)) Soudci Ústavního soudu náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,90. Platový koeficient soudce Ústavního soudu se zvyšuje

  1. místopředsedovi Ústavního soudu o 0,40,

  2. předsedovi Ústavního soudu o 1,00.

((2) Soudci Ústavního soudu, s výjimkou předsedy Ústavního soudu, náleží další plat.)

§ 18

Náhrady výdajů

(1) Soudci Ústavního soudu náleží

  1. víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a), c) a f) ve výši 30 % platové základny,)

  1. víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a), f) a l) ve výši 10 % platové základny,

  1. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. d), e), h) a ch),

  2. náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. g) ve výši určené násobkem sazby stanovené zvláštním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru;2) násobek sazby činí pro soudce Ústavního soudu a místopředsedu Ústavního soudu 2,0 a pro předsedu Ústavního soudu 3,0.

(2) Předsedovi Ústavního soudu a místopředsedovi Ústavního soudu náleží namísto víceúčelové paušální náhrady podle odstavce 1 písm. a) víceúčelová paušální náhrada (podle § 5 odst. 1 písm. a), c) a f)) podle § 5 odst. 1 písm. a), f) a l), a to předsedovi Ústavního soudu ve výši (37) 20 % a místopředsedovi Ústavního soudu ve výši (33) 18 % platové základny.

§ 19

Naturální plnění

(1) Soudci Ústavního soudu náleží naturální plnění (podle § 6 odst. 1 písm. b), d) a k)) podle § 6 odst. 1 písm. b) a d) v místě sídla Ústavního soudu, pokud v tomto místě nemá trvalý pobyt a nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce cestu z místa svého trvalého pobytu, bez nároku na úhradu výdajů spojených s užíváním bytu.

(2) Místopředsedovi Ústavního soudu dále náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. b) a i).

(3) Předsedovi Ústavního soudu náleží vedle naturálního plnění podle odstavce 1 ještě plnění podle § 6 odst. 1 písm. a) a i).

(4) Při využití naturálního plnění podle odstavce 1 poskytnutého Ústavním soudem uhrazuje soudce, místopředseda a předseda Ústavního soudu plnění spojená s užíváním bytu s výjimkou nájemného,2a) drobné opravy v bytě související s jeho užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou bytu.2b)

_____________________

2a) § 686 odst. 1 občanského zákoníku.

2b) § 687 odst. 2 občanského zákoníku.

HLAVA PÁTÁ

NÁLEŽITOSTI ČLENŮ, VICEPREZIDENTA A PREZIDENTA NEJVYŠŠÍHO KONTROLNÍHO ÚŘADU

Plat (a další plat)

§ 20

((1)) Členu Nejvyššího kontrolního úřadu náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,40.

((2) Členu Nejvyššího kontrolního úřadu náleží další plat.)

§ 21

((1)) Viceprezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,90.

((2) Viceprezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu náleží další plat.)

§ 22

Prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 2,50.

(§ 23

Náhrady výdajů

Prezidentu, viceprezidentu a členu Nejvyššího kontrolního úřadu náleží

  1. víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a), c) a f), a to

  1. prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu ve výši 37 % platové základny,

  2. viceprezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu ve výši 33 % platové základny,

  3. členu Nejvyššího kontrolního úřadu ve výši 30 % platové základny,

  1. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. d), e), h) a ch),

  2. náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. g) ve výši určené násobkem sazby stanovené zvláštním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru;2) násobek sazby činí u prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu 3,0 a u člena Nejvyššího kontrolního úřadu 2,5.)

§ 23

Náhrady výdajů

(1) Členu Nejvyššího kontrolního úřadu náleží

  1. víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a) a f) ve výši 10 % platové základny,

  2. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. h) a ch),

  3. náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. g) ve výši 2,5 násobku sazby stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru,2)

  4. náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. m).

(2) Prezidentu a viceprezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu náleží

  1. víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a), f) a l), a to

  1. prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu ve výši 13 % platové základny,

  2. viceprezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu ve výši 11 % platové základny,

  1. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. d), e), h) a ch),

  2. náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. g) ve výši 3,0 násobku sazby stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.2)

§ 24

Naturální plnění

(1) Prezidentu, viceprezidentu a členu Nejvyššího kontrolního úřadu náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. d) v místě sídla Nejvyššího kontrolního úřadu, pokud v tomto místě nemá trvalý pobyt a nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce cestu z místa svého trvalého pobytu, bez nároku na úhradu výdajů spojených s užíváním bytu.

(2) Prezidentu a viceprezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu dále náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. i).

(3) Prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu dále náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. a) a viceprezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu podle § 6 odst. 1 písm. b).

(4) Při využití naturálního plnění podle odstavce 1 poskytnutého Nejvyšším kontrolním úřadem uhrazuje prezident, viceprezident a člen Nejvyššího kontrolního úřadu plnění spojená s užíváním bytu s výjimkou nájemného,2a) drobné opravy v bytě související s jeho užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou bytu.2b)

HLAVA PÁTÁ A

NÁLEŽITOSTI ČLENA, MÍSTOPŘEDSEDY A PŘEDSEDY RADY PRO ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ

Plat (a další plat)

§ 24a

((1)) Členu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,00.

((2) Členu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání náleží další plat.)

§ 24b

((1)) Místopředsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,10.

((2) Místopředsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání náleží další plat.)

§ 24c

((1)) Předsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,20.

((2) Předsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání náleží další plat.)

HLAVA ŠESTÁ

NÁLEŽITOSTI ŘEDITELE BEZPEČNOSTNÍ INFORMAČNÍ SLUŽBY

§ 25

Plat (a další plat)

((1)) Řediteli Bezpečnostní informační služby náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,90.

((2) Řediteli Bezpečnostní informační služby náleží další plat.)

§ 26

Náhrady výdajů

Řediteli Bezpečnostní informační služby náleží

  1. víceúčelová paušální náhrada (podle § 5 odst. 1 písm. a), c), d) a f)) podle § 5 odst. 1 písm. a), f) a l) ve výši (30) 10 % platové základny,

  2. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. i) až do výše peněžité hodnoty naturálního plnění podle § 6 odst. 1 písm. e), pokud o ni požádal místo naturálního plnění,

  3. náhrada prokázaných výdajů (podle § 5 odst. 1 písm. e), h) a ch)) podle § 5 odst. 1 písm. d), e), h) a ch),

  4. náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. g) ve výši 2,5násobku sazby stanovené zvláštním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.2)

§ 27

Naturální plnění

Řediteli Bezpečnostní informační služby náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. a), e) a i).

(ČÁST TŘETÍ

NÁLEŽITOSTI SOUDCŮ

§ 28

Plat a další plat

(1) Soudci náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem, který se stanoví podle počtu let započtené doby pro soudce

okresního soudu ve výši

krajského soudu ve výši

vrchního soudu ve výši

do ukončení 5. roku

0,81

0,89

0,97

od počátku 6. roku

0,93

1,01

1,08

od počátku 9. roku

1,05

1,16

1,23

od počátku 12. roku

1,13

1,25

1,36

od počátku 15. roku

1,20

1,33

1,48

od počátku 18. roku

1,25

1,41

1,55

od počátku 21. roku

1,28

1,44

1,59

od počátku 24. roku

1,32

1,47

1,62

od počátku 27. roku

1,35

1,51

1,66

od počátku 30. roku

1,39

1,54

1,70

(2) Platový koeficient stanovený v odstavci 1 se zvyšuje

  1. místopředsedovi okresního soudu s nejvýše 14 senáty o 0,08, s 15 až 30 senáty o 0,10, s 31 až 45 senáty o 0,12 a s více než 45 senáty o 0,14,

  2. předsedovi okresního soudu s nejvýše 14 senáty o 0, 20, s 15 až 30 senáty o 0,23, s 31 až 45 senáty o 0,26 a s více než 45 senáty o 0,29,

  3. soudci krajského soudu, který rozhoduje jako samosoudce, o 0,06,

  4. předsedovi senátu krajského soudu o 0,08,

  5. místopředsedovi krajského soudu o 0,17,

  6. předsedovi krajského soudu o 0,37,

  7. předsedovi senátu vrchního soudu o 0,11,

  8. předsedovi kolegia vrchního soudu o 0,17,

  1. místopředsedovi vrchního soudu o 0,24,

  1. předsedovi vrchního soudu o 0,46.

(3) Soudci Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 1,70. Platový koeficient soudce se zvyšuje

  1. předsedovi senátu Nejvyššího soudu a předsedovi senátu Nejvyššího správního soudu o 0,14,

  2. předsedovi kolegia Nejvyššího soudu a předsedovi kolegia Nejvyššího správního soudu o 0,21.

(4) Předsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi Nejvyššího správního soudu náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 2,50.

(5) Místopředsedovi Nejvyššího soudu a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 2,10.

(6) Soudci, který na příkaz předsedy soudu zastupuje v plném rozsahu činnosti po dobu delší než čtyři týdny nepřítomného soudce, vykonávajícího vyšší funkci, náleží od prvého dne zastupování zvýšení koeficientu stanovené v odstavci 2 nebo 3 pro funkci zastupovaného soudce; dosavadní zvýšení koeficientu podle § 28 odst. 2 písm. a) až i) a podle § 28 odst. 3 písm. a) a b) soudci po dobu zastupování nenáleží. Zvýšení koeficientu nenáleží, je-li zastupování součástí pracovních povinností soudce.

(7) Po dobu dočasného přidělení k jinému soudu náleží soudci dosavadní plat nebo plat, který by mu náležel při trvalém výkonu funkce, pro jejíž výkon byl k jinému soudu dočasně přidělen, je-li tento plat vyšší.

§ 29

(1) Soudci je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas.3) To neplatí o práci přesčas konané v noci4) a v den pracovního klidu.5)

(2) Za hodinu práce přesčas uvedené v odstavci 1 větě druhé náleží soudci část platu stanoveného podle § 28 odst. 1 a 2 připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas konal, zvýšená o 50 % průměrného hodinového výdělku, pokud se soudce s předsedou příslušného soudu nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Neposkytne-li příslušný předseda soudu soudci náhradní volno v době tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, náleží soudci část platu a její zvýšení podle věty první.

__________________________________

3) § 96 zákoníku práce.

4) § 99 odst. 1 zákoníku práce.

5) § 91 odst. 1 zákoníku práce.

§ 30

(1) Soudci náleží vyšší platový koeficient od prvého dne kalendářního měsíce, v němž dosáhl počtu let stanoveného v § 28 odst. 1.

(2) Soudci náleží zvýšení platového koeficientu podle § 28 odst. 2 písm. a) až i) a podle § 28 odst. 3 písm. a) a b) od prvého dne kalendářního měsíce, ve kterém došlo ke skutečnosti, která zakládá nárok na toto zvýšení; nárok zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, v němž pominula skutečnost odůvodňující zvýšení platového koeficientu. Při souběhu nároků na zvýšení platových koeficientů náleží soudci pouze zvýšení platového koeficientu, které je vyšší.

(3) Soudci náleží, s výjimkou předsedy Nejvyššího soudu a předsedy Nejvyššího správního soudu, další plat.

§ 31

Způsob určení platového koeficientu

(1) Do doby stanovené v § 28 odst. 1 pro určení platového koeficientu (dále jen „rozhodná doba“) se započítává

  1. doba výkonu funkce justičního čekatele,

  2. doba výkonu funkce soudce,

  3. soudcem prokázaná doba jiné právní praxe po získání právnického vysokoškolského vzdělání.

(2) Doba, po kterou soudce nemohl vykonávat tuto funkci z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně,6) se posuzuje jako doba podle odstavce 1 písm. b).

(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může ministr spravedlnosti započíst i jiné doby, než jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2.

(4) Do rozhodné doby se započítává také doba

  1. výkonu vojenské základní (náhradní) služby a civilní služby v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem pro výkon vojenské základní (náhradní) služby,

  2. mateřské a rodičovské dovolené nebo trvalé péče o dítě nebo děti v rozsahu odpovídajícím délce mateřské a rodičovské dovolené platné v době této péče podle zvláštních předpisů,7) pokud se soudce současně nepřipravoval v denním studiu8) na povolání, nebo doba osobní péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené nezletilé dítě, které vyžadovalo mimořádnou péči, pokud nebylo umístěno v ústavu pro takové děti, nejvýše však v celkovém rozsahu šesti let a

  3. doba jiné omluvené nepřítomnosti v práci nepřesahující tři měsíce v kalendářním roce.

(5) Při hodnocení rozhodné doby pro zvýšení platového koeficientu soudci okresního soudu z 0,93 na 1,05, krajského soudu z 1,01 na 1,16 a vrchního soudu z 1,08 na 1,23 lze postupovat podle předchozích ustanovení pouze za podmínky, že soudce v jejím průběhu skutečně vykonával funkci soudce nejméně po dobu tří let, do níž se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 4. Do splnění podmínky stanovené ve větě první náleží soudci okresního soudu plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 0,93, krajského soudu ve výši 1,01 a vrchního soudu ve výši 1,08; po jejím splnění se rozhodná doba určí podle postupu stanoveného v odstavcích 1 až 4.

(6) Soudci se započítají ke dni účinnosti tohoto zákona do rozhodné doby všechny doby, které byly započteny podle předchozích předpisů.

_____________________________

6) § 21 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

7) Např. zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 58/1964 Sb., o zvýšení péče o těhotné ženy a matky, ve znění pozdějších předpisů, a zákoník práce.

8) § 20 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon).

§ 29 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách.

§ 32

Náhrady výdajů

(1) Soudci náleží

  1. víceúčelová paušální náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. a) a l) ve výši 5,5 % platové základny,

  2. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. c), e), f), g), h) a ch).

(2) Předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu náleží

  1. víceúčelová paušální náhrada podle § 5 odst. 1 písm. a), c) a f), a to

  1. předsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi Nejvyššího správního soudu ve výši 51 % platové základny,

  2. místopředsedovi Nejvyššího soudu a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu ve výši 30 % platové základny,

  1. náhrada prokázaných výdajů podle § 5 odst. 1 písm. d), e), h) a ch),

  2. náhrada výdajů podle § 5 odst. 1 písm. g) ve výši dvojnásobku sazby stanovené zvláštním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.2)

§ 33

Naturální plnění

(1) Předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu náleží naturální plnění podle

  1. § 6 odst. 1 písm. d) bez nároku na náhradu výdajů spojených s užíváním bytu,

  2. § 6 odst. 1 písm. i).

(2) Předsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi Nejvyššího správního soudu náleží dále naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. a) a místopředsedovi Nejvyššího soudu a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu podle § 6 odst. 1 písm. b).

(3) Předsedovi vrchního soudu náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. b) a i).)

ČÁST ČTVRTÁ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 34

(1) Představiteli (a soudci) náleží plat ode dne, v němž splnil zákonné podmínky pro výkon funkce.

(2) Při současném výkonu dvou funkcí představitele náleží představiteli plat stanovený tímto zákonem, který je vyšší.

((3) Představiteli a soudci náleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat i po dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci a po níž by mu podle zvláštních předpisů jinak náležely dávky nemocenského pojištění9) nahrazující započitatelný příjem,10) avšak nejdéle po dobu šesti měsíců; za jinou dobu, po níž představitel nebo soudce dočasně nevykonává funkci, se plat krátí v poměru k délce této doby.

_________________________________

9) Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů.

10) § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.)

(3) Představiteli uvedenému v § 1 písm. d) až g), jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce,9) nenáleží, pokud se dále nestanoví jinak, plat za dobu, po kterou dočasně nevykonává funkci; ostatním představitelům plat nenáleží za dobu, po kterou dočasně nevykonávají funkci z důvodů, pro které se podle zákoníku práce zaměstnancům neposkytuje náhrada mzdy,10) pokud se dále nestanoví jinak.

__________________

9) Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 236/1995 Sb., zákona č. 77/1998 Sb., zákona č. 18/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.

Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 224/1994 Sb., zákona č. 58/1995 Sb., zákona č. 236/1995 Sb., zákona č. 296/1995 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 442/2000 Sb. a zákona č. 239/2001 Sb.

Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.

Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění zákona č. 160/1995 Sb. a zákona č. 155/2000 Sb.

10) § 127 a 128 zákoníku práce.

(4) Představiteli uvedenému v § 1 písm. d) až g), jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce,9) který byl uznán dočasně neschopným k výkonu funkce, přísluší plat nejdéle po dobu 60 pracovních dnů při téže dočasné neschopnosti k výkonu funkce nebo při více dočasných neschopnostech k výkonu funkce vzniklých v jednom kalendářním roce po tutéž dobu. Ostatním představitelům náleží z důvodů a za podmínek stanovených ve větě první plat nejdéle po dobu 90 kalendářních dnů. Při posuzování dočasné neschopnosti k výkonu funkce se postupuje obdobně podle předpisů o posuzování dočasné pracovní neschopnosti.

((4)) (5) Prezidentu republiky náleží plat i po dobu, po kterou funkci dočasně nevykonává.

((5)) (6) Představiteli náleží plat do dne ukončení výkonu funkce.

((6)) (7) ((7) Soudci náleží plat do dne ukončení pracovního vztahu.)

§ 35

(1) Představiteli náleží jednoúčelová paušální náhrada a víceúčelová paušální náhrada (a soudci víceúčelová paušální náhrada) ode dne, v němž splnil zákonné podmínky pro výkon funkce, do dne ukončení výkonu funkce, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Při současném výkonu dvou funkcí představitele náleží představiteli náhrady uvedené v odstavci 1 spojené s výkonem funkce, pro kterou tento zákon stanoví vyšší plat. Při současném výkonu funkce poslance a funkce jiného představitele náleží představiteli pouze náhrady výdajů stanovené pro výkon funkce tohoto jiného představitele.

(3) Za dobu, po kterou představitel (nebo soudce) dočasně nevykonává funkci, se krátí náhrady výdajů podle odstavce 1 v poměru k délce této doby. Prezidentu republiky náleží náhrada výdajů podle § 15 i po dobu, po kterou funkci dočasně nevykonává.

§ 36

(1) Představiteli (a soudci) náleží naturální plnění ode dne, v němž splnil zákonné podmínky pro výkon funkce, do dne ukončení výkonu funkce. Prezidentu republiky a členu vlády náleží naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. a) ještě po tři kalendářní měsíce následující po měsíci, v němž došlo k ukončení výkonu funkce, pokud mu v této době nevznikl nárok na stejné naturální plnění.

(2) Při současném výkonu dvou funkcí představitele náleží představiteli naturální plnění spojené s výkonem funkce, pro kterou tento zákon stanoví vyšší plat. Při současném výkonu funkce poslance a funkce jiného představitele náleží představiteli naturální plnění stanovené pro výkon funkce tohoto jiného představitele a naturální plnění podle § 6 odst. 1 písm. f).

§ 37

(1) Plat a další náležitosti podle tohoto zákona poskytuje orgán, v němž představitel (nebo soudce) vykonává svoji funkci, kancelář komory Parlamentu, Úřad vlády České republiky a Kancelář prezidenta republiky. Plat a další náležitosti jsou splatné ve shodných termínech jako u zaměstnanců uvedených orgánů.11) Představitel je povinen sdělit orgánu uvedenému ve větě první skutečnosti rozhodné pro poskytování a určení výše platu a dalších náležitostí podle tohoto zákona.

(2) Mužům a ženám náleží při stejných podmínkách výkonu téže funkce představitele stejný plat, stejné náhrady výdajů a stejné naturální plnění nebo naturální plnění stejné hodnoty. Shodnost podmínek výkonu posuzuje orgán uvedený v odstavci 1 u každé náležitosti samostatně podle podmínek stanovených pro její poskytování, popřípadě pro její výši.

(2) (3) Plat a odchodné prezidenta republiky nepodléhá dani z příjmů.

(3) (4) Srážky z platu lze provést jen na základě dohody o srážkách z platu. Bez této dohody lze srazit z platu výhradně částky ze stejného důvodu12) a ve stejném rozsahu a pořadí13) jako u zaměstnanců v pracovním poměru.

(4) (5) Nárok na plat(, další plat) a na náhrady výdajů lze uplatnit do tří let ode dne, kdy mohl být uplatněn poprvé. Nárok na naturální plnění zaniká dnem ukončení výkonu funkce, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 36 odst. 1).

(5) (6) Pro odchodné platí ustanovení (odstavců 1, 3 a 4) odstavců 1, 2, 4 a 5 obdobně.

(6) (7) Odchodné se pro účely daně z příjmů považuje za plat. Dani z příjmů nepodléhají peněžitá plnění, která jsou náhradou podle § 5 a § 6 odst. 3.

(7) (8) Bylo-li představiteli poskytnuto odchodné, které mu nenáleželo nebo které mu náleželo v nižší než poskytnuté částce, je představitel povinen odchodné, popřípadě jeho nenáležející část, vrátit tomu, kdo mu odchodné poskytl.

______________________________

11) § 16 a 17 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona č. 40/1994 Sb.

§ 21 zákona č. 119/1992 Sb.

12) § 18 zákona č. 143/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

13) § 13 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony.

§ 38

(1) Poslanec, který se v období jednoho kalendářního měsíce bez řádné omluvy neúčastnil dvou jednacích dnů komory Parlamentu nebo jejího orgánu, do něhož byl zvolen, ztrácí nárok na polovinu platu a polovinu paušálních náhrad, které by mu jinak náležely za měsíc následující(, a na polovinu dalšího platu v příslušném kalendářním pololetí). Při neomluvené neúčasti na nejméně čtyřech jednacích dnech ztrácí poslanec nárok na náležitosti uvedené ve větě prvé v plné výši. O důvodech ztráty nároku rozhoduje orgán komory Parlamentu pověřený komorou.

(2) Náležitosti podle tohoto zákona, s výjimkou naturálního plnění podle § 6 odst. 1 písm. f), nenáleží poslanci po dobu, po kterou vykonává funkci vedoucího nebo náměstka vedoucího ústředního orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády, náměstka ministra, zaměstnance Kanceláře prezidenta republiky nebo zaměstnance Nejvyššího kontrolního úřadu.

§ 39

Členům vlády nenáleží příjmy z jiných funkcí a činností, s výjimkou správy vlastního majetku a vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké činnosti.

§ 40

Pracovní nebo obdobný poměr poslance může zaměstnavatel ukončit proti jeho vůli jen s předchozím souhlasem předsedy komory Parlamentu; to platí i pro období 12 měsíců po zániku poslaneckého mandátu. Jinak je skončení pracovního nebo obdobného poměru neplatné.

§ 41

Pokud odpovědnost za škodu způsobenou představitelem (nebo soudcem) nebo (jim) jemu vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ním není upravena zvláštními předpisy,14) postupuje se podle pracovněprávních předpisů.15)

____________________________

14) Např. hlava sedmá zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, § 57 zákona č. 335/1995 Sb., o soudech a soudcích.

15) Hlava osmá zákoníku práce.

ČÁST PÁTÁ

USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 42

(1) Platová základna pro určení platu činí v době od účinnosti tohoto zákona do 30. června 1996 54,2 % základny stanovené v § 3 odst. 3; to neplatí pro určení platu prezidenta republiky.

(2) Představiteli a soudci, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává funkci, náleží plat a další náležitosti podle tohoto zákona od prvého dne kalendářního měsíce, v němž nabývá tento zákon účinnosti; plat a další náležitosti podle dosavadních předpisů mu za tento měsíc nenáleží.

(3) Poslanci náleží náhrada výdajů podle § 9 odst. 2 do doby úpravy nároků průvodců a osobních asistentů těžce zdravotně postižených občanů zvláštním předpisem.

§ 43

Pokud zvláštní předpisy, které se vztahují na představitele nebo soudce, obsahují ustanovení o

  1. poslaneckém platu, základním platu, pevném platu, měsíčním platu, příplatcích a funkčních příplatcích, rozumí se tím plat podle tohoto zákona,

  2. dietách, úhradě věcných výdajů, popřípadě nákladů za služby potřebné pro výkon funkce, paušálních náhradách věcných výdajů, paušální náhradě za cestovné, cestovní náhradě při cestách do zahraničí a náhradě za ubytování v prokázané výši, rozumí se tím náhrady výdajů podle tohoto zákona,

  3. bezplatném užívání prostředků veřejné hromadné dopravy, bezplatném užívání nebo užívání přiměřeně vybaveného bytu, bezplatném užívání služebního vozidla a právu na přednostní nebo bezplatné zřízení nebo na bezplatné používání jedné nebo dvou účastnických telefonních stanic, rozumí se tím naturální plnění podle tohoto zákona.

§ 44

Zrušují se:

  1. zákon České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 267/1991 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., zákona č. 90/1995 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb.,

  2. zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb. a zákona č. 304/1993 Sb.,

  3. § 6 čl. II a III zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů, ve znění zákona č. 331/1993 Sb.,

  4. § 47 odst. 1 až 10 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb.,

  5. § 126 až 130 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb.

§ 45

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací