Vládní návrh zákona o veřejné stráži

Část první

K § 1

Zákonem se zřizuje veřejná stráž a zároveň se vymezuje její základní poslání, spočívající zejména v mezích svých oprávnění provádět dohled na fyzické a právnické osoby, aby dodržovaly předpisy o ochraně životního prostředí a o ochraně přírody a krajiny, o lesích, vodách, myslivosti a rybářství.

Úkoly veřejné stráže budou zajišťovat strážci z povolání a dobrovolní strážci. Částečná profesionalizace veřejné stráže je jedním z nejdůležitějších předpokladů zvýšení efektivnosti činnosti stráží.

K § 2

Zákon stanoví počet veřejných stráží, a to jednak nepřímo, když stanoví, který orgán kraje stanoví počet veřejných stráží na území kraje, jednak přímo, když – pokud jde o strážce z povolání – stanoví jejich minimální počet na území kraje.

Počet strážců z povolání působících na území národního parku, chráněné krajinné oblasti a jejich ochranného pásma,stanoví správa národního parku, resp. správa chráněné krajinné oblasti.

Počet strážců z povolání na území vojenského újezdu, stanoví Ministerstvo obrany na návrh přednosty újezdního úřadu podle potřeb a finančních a materiálních možností úřadu.

Rovněž počet dobrovolných strážců bude na území kraje stanovován na prvním místě podle potřeb, ale zároveň i podle finančních a materiálních možností kraje.

K § 3

Důležitým účelem nové právní úpravy je zvýšení efektivnosti činnosti stráží. Nezbytným předpokladem pro dosažení tohoto účelu je velmi přísný a náročný výběr osob, které budou činnost veřejné stráže vykonávat. Tomu odpovídá vymezení předpokladů, které musí splňovat fyzická osoba před tím, než se veřejnou stráží stane.

Při vymezování těchto předpokladů bylo přihlédnuto ke zkušenostem s dosavadní právní úpravou a k rozsahu práv a povinností veřejné stráže, stanovených v návrhu.

Na základě stanoviska předsedy Legislativní rady vlády k návrhu věcného záměru zákona o veřejné stráži byla pro rozpor s právem Evropských společenství vypuštěna podmínka státního občanství České republiky, uváděná podle dosavadní právní úpravy na prvním místě.

Fyzická osoba, která má být veřejnou stráží, musí být více než jen „plnoletá“. Musí mít již určité životní zkušenosti, např. v jednání s lidmi apod. Jde o zkušenosti nebo osobní vlastnosti, které v podstatě nelze získat jinak než věkem. Podle dosavadní právní úpravy je minimální věk potřebný pro ustanovení stráží 21 let. S ohledem na zaměření činnosti veřejných stráží a šířku jejich oprávnění se považuje za účelné minimální věk zvýšit na 24 let. Dosažení minimálního věku se posuzuje ke dni složení slibu veřejné stráže (§ 3 odst. 6).

Způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu je samozřejmým předpokladem pro výkon všech veřejných funkcí.

Důležitým předpokladem pro výkon náročné činnosti veřejné stráže je odpovídající zdravotní stav, resp. zdravotní způsobilost, upravená podrobněji v § 4.

Osoba, která má být veřejnou stráží, musí být bezúhonná. Minimálním požadavkem v tomto směru je, aby ten, kdo má být ustanoven veřejnou stráží, nebyl dříve pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin. Při posuzování splnění této podmínky se nebude přihlížet k případnému zahlazení odsouzení s výjimkou odsouzení za trestné činy, které v době posuzování bezúhonnosti již v platných trestněprávních předpisech nejsou jako trestné činy uvedeny. Tato konstrukce je výsledkem zkušeností s dosavadní právní úpravou, kde překážkou pro ustanovení osoby mysliveckou stráží je např. dřívější, dnes již zahlazené, odsouzení pro trestný čin opuštění republiky apod., což je nutno považovat za nepatřičný následek nepřesně formulovaného ustanovení § 20a odst. 2 zákona o myslivosti.

Vzhledem k poslání veřejných stráží a k vymezení jejich oprávnění je jistě účelné, aby veřejná stráž byla, resp. mohla být ozbrojena. Návrh zákona stanoví, ve kterých případech a za jakých podmínek může veřejná stráž střelnou zbraň použít (§ 21). Předpokládá se však současně, že „povinně“ vybaveni služební krátkou střelnou zbraní budou strážci z povolání (viz § 25), zatímco dobrovolní strážci budou ozbrojeni fakultativně, tzn. jen v případech, kdy oni sami budou chtít při výkonu činnosti veřejné stráže nosit zbraň (pak nepůjde o zbraň služební, ale jejich vlastní). Této konstrukci odpovídá též znění ustanovení § 3 odst. 1, písm. e) návrhu zákona. Další podmínkou je absolvování úplného středního odborného vzdělání na střední škole v některém z oborů stanovených prováděcím právním předpisem nebo vysokoškolského vzdělání příslušného směru.

Odbornou zkouškou bude fyzická osoba, která se má stát veřejnou stráží, prokazovat především znalost povinností a oprávnění veřejné stráže, dále znalost právních předpisů, které upravují postavení veřejné stráže, tedy znalost zákona o veřejné stráži a znalost právních předpisů souvisejících, zejména vybraných ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, lesního zákona, vodního zákona, zákona o myslivosti, zákona o rybářství, trestního zákona, zákona o přestupcích, zákona o střelných zbraních a střelivu apod. Odborná zkouška bude skládána před zkušební komisí. Podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis (§ 32).

Složení slibu je tradiční povinností osob, které se mají stát stráží, takže bylo převzato i do návrhu zákona o veřejné stráži. Text slibu stanoví zákon.

Fyzické osoby, které se stanou ať profesionální nebo dobrovolnou veřejnou stráží, jsou povinny písemně oznámit zaměstnavateli, k němuž jsou jako profesionální veřejná stráž v pracovním poměru, nebo krajskému úřadu, který je ustanovil dobrovolným strážcem, každou změnu znamenající nesplňování některého ze zákonem stanovených předpokladů pro ustanovení veřejnou stráží. Pro tento účel zákon stanoví nejen písemnou formu, ale i 15ti denní lhůtu, počínající ode dne, kdy změna nastala, nebo kdy se o ní osoba, jíž se změna týká, dověděla.

K § 4

Význam zdravotního stavu a zdravotní způsobilosti osoby, která má být veřejnou stráží, je pochopitelný. Proto bylo ustanovení o zdravotní způsobilosti k výkonu činnosti veřejné stráže a o ověřování zdravotní způsobilosti na základě požadavku Ministerstva zdravotnictví a ve spolupráci s ním velice podrobně upraveno. Další podrobnosti týkající se zdravotní způsobilosti stanoví prováděcí právní předpis.

K § 5

Strážci z povolání jsou zaměstnanci kraje. Výjimkou z této zásady jsou strážci, kteří jsou zaměstnanci správ národních parků a správ chráněných krajinných oblastí, kteří však budou moci vykonávat činnost veřejné stráže pouze na území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti a jejich ochranného pásma.Výjimkou z této skutečnosti budou strážci z povolání, působící na území národního parku České Švýcarsko, resp. na území vojenských újezdů. V souladu s platnou právní úpravou jsou tito v pracovním poměru ke státu, zastoupenému správou národního parku České Švýcarsko, resp. přednostou újezdního úřadu.

V tomto ustanovení je dále uvedeno, kdy se fyzická osoba, o níž bylo předepsaným způsobem zjištěno, že splňuje zákonem stanovené předpoklady, stává strážcem z povolání.

Strážci z povolání budou vykonávat činnost veřejné stráže v pracovním poměru ke kraji (správě národního parku,správě chráněné krajinné oblasti nebo státu). Tento pracovní poměr bude založen pracovní smlouvou.

Pokud pracovní poměr mezi krajem (správou národního úřadu, správou chráněné krajinné oblasti nebo státem) a osobou, která se má stát veřejnou stráží, již trval, stává se taková osoba strážcem z povolání, pokud mezi ní a jejím zaměstnavatelem dojde k odpovídající změně pracovního poměru způsobem, který stanoví zákoník práce. Taková změna pracovního poměru bude sjednána k prvnímu dni měsíce následujícího po tom, kdy strážce z povolání složil slib veřejné stráže.

Povaha činnosti veřejné stráže a zájem státu na jejím zodpovědném a plnohodnotném výkonu vyžaduje, aby byla tato činnost vykonávána v pracovním poměru sjednaném na stanovenou týdenní pracovní dobu.

Funkce veřejné stráže je ovšem také „povolání jako každé jiné“, proto se na jeho výkon vztahují právní předpisy, upravující pracovně právní vztahy, pokud zákon o veřejné stráži výslovně nestanoví jinak. To znamená mimo jiné např., že i pro výkon činnosti strážce z povolání může být sjednán pracovní poměr na dobu určitou apod.

K § 6

Ustanovování fyzických osob dobrovolnou veřejnou stráží bude náležet výlučně do působnosti kraje, který tak bude činit v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti.

Zákon stanoví výčet subjektů, které jsou oprávněny navrhovat fyzické osoby na ustanovení dobrovolnou veřejnou stráží. Současně stanoví formu a základní náležitosti návrhu. Z první věty odstavce 1 vyplývá, že adresátem návrhu bude příslušný orgán kraje, tedy krajský úřad.

Zákon stanoví místní příslušnost kraje k ustanovování dobrovolné veřejné stráže, a to podle místa výkonu činnosti veřejné stráže. Výslovně je zakázáno, aby byl někdo dobrovolnou veřejnou stráží na území dvou nebo více krajů. Výjimkou je případ, kdy bude dobrovolná veřejná stráž ustanovena pro území národního parku, chráněné krajinné oblasti nebo vojenského újezdu, rozkládajícího se na území dvou nebo více krajů (§ 8 odst. 4).

Krajský úřad bude oprávněn při ustanovování dobrovolného strážce rozhodnout současně i o tom, na jak dlouhou dobu bude konkrétní fyzická osoba dobrovolnou veřejnou stráží ustanovena. Předpokládá se, že obvykle bude dobrovolná veřejná stráž ustanovena na dobu neurčitou. V některých případech, zejména pokud to navrhne oprávněný subjekt (§ 6 odst. 1) nebo pokud to bude účelné vzhledem k osobním předpokladům konkrétní fyzické osoby (např. vyšší věk, doba trvání určitého pracovního zařazení apod.) krajský úřad dobu trvání ustanovení dobrovolnou veřejnou stráží omezí, resp. vymezí.

Doba, na kterou je dobrovolná veřejná stráž ustanovena, bude vždy uvedena ve služebním průkazu veřejné stráže (§ 7).

K § 7

Příslušnost k veřejné stráži se bude prokazovat služebním odznakem a služebním průkazem veřejné stráže. Strážci z povolání se budou prokazovat také tím, že budou při své pracovní činnosti (tzn. při výkonu činnosti veřejné stráže), nosit povinně stejnokroj veřejné stráže.

Vzor služebního odznaku se státním znakem a vzor služebního průkazu veřejné stráže, stejně jako podrobnosti o služebním stejnokroji veřejné stráže stanoví prováděcí právní předpis (§ 7, § 32).

Po zkušenostech s dosavadní právní úpravou se považuje za účelné stanovit zákonem také způsob nošení služebního odznaku a způsob prokazování se služebním průkazem veřejné stráže.

K § 8

Územní působnost veřejné stráže je vymezena zvlášť pro strážce z povolání a zvlášť pro dobrovolné strážce.

U strážců z povolání je jejich územní působnost vázána na působnost jejich zaměstnavatele, tj. na území kraje, národního parku nebo chráněné krajinné oblasti. Obvodem územní působnosti strážce z povolání, který je v pracovním poměru ke státu, zastoupenému újezdním úřadem, resp.správou národního parku České Švýcarsko, je území příslušného vojenského újezdu, resp. území národního parku České Švýcarsko.

U dobrovolných strážců stanoví jejich územní působnost v rámci kraje krajský úřad při ustanovování dobrovolné veřejné stráže. Hlavním vodítkem přitom bude návrh na ustanovení této stráže, protože subjekt, který ustanovení veřejné stráže navrhuje, bude mít zájem na tom, aby jím navrhovaná veřejná stráž působila v jeho zájmovém území (např. v katastrálním území jedné nebo více obcí, v maloplošném chráněném území, v honitbě, v rybářském revíru apod.).

Obvod územní působnosti veřejné stráže musí být vždy uveden ve služebním průkazu veřejné stráže a musí být vymezen dostatečně určitě, tedy tak, aby o něm nebylo pochyb.

K § 9

O skončení činnosti strážců z povolání platí příslušná ustanovení zákoníku práce upravující změnu nebo skončení pracovního poměru.

Důvody, pro které skončí činnost dobrovolných strážců veřejné stráže, stanoví zákon taxativně.

Samozřejmým důvodem pro zrušení ustanovení dobrovolným strážcem veřejné stráže musí být to, že je někdo ustanoven veřejnou stráží na základě nesprávných nebo nepravdivých údajů, stejně jako to, že ten, kdo je veřejnou stráží ustanoven, přestane splňovat některý ze zákonem stanovených předpokladů (§ 3 odst. 1).

Činnost veřejné stráže musí být vykonávána na bázi dobrovolnosti, tzn. že nikoho nelze nutit, aby byl veřejnou stráží, když on sám jí být nechce. Proto musí být důvodem pro zrušení ustanovení veřejnou stráží i vlastní žádost toho, kdo již dobrovolným strážcem veřejné stráže je. Žádost musí být podána písemně, nemusí však být odůvodněna.

Ustanovení dobrovolným strážcem veřejné stráže může zaniknout také v případě, že návrh na zrušení ustanovení podá subjekt, který předtím fyzickou osobu na ustanovení dobrovolným strážcem veřejné stráže navrhl, nebo na návrh některého správního úřadu, orgánu samosprávy nebo orgánu Policie České republiky či obecní policie. Takový návrh musí být vždy učiněn písemně a musí být odůvodněn. V závislosti na uváděných důvodech pak bude záležet na úvaze krajského úřadu, který veřejnou stráž ustanovil, zda takovému návrhu vyhoví nebo nevyhoví.

Také samotný krajský úřad, který veřejnou stráž ustanovil, může z vlastního podnětu – pokud k tomu bude důvod – ustanovení dobrovolného strážce veřejné stráže zrušit. Může se tak stát v případě, kdy krajský úřad zjistil při kontrolní činnosti podle § 1 odst. 3 hrubé a opakované porušení povinností dobrovolného strážce a dále v případě snížení počtu dobrovolných strážců veřejné stráže na území kraje apod.

Rozhodování krajského úřadu o  zániku ustanovení veřejné stráže podle § 9 odst. 2 je rozhodováním ve správním řízení (§ 30).

Ustanovení dobrovolnou veřejnou stráží zanikne „ze zákona“ také v případě, že uplyne doba, na kterou byla dobrovolná veřejná stráž ustanovena (§ 6 odst. 5), a v případě úmrtí osoby, která je dobrovolnou veřejnou stráží.

Ten, kdo z jakéhokoli důvodu přestal být veřejnou stráží, je povinen odevzdat krajskému úřadu, který ho předtím veřejnou stráží ustanovil, služební odznak a služební průkaz veřejné stráže, a to do 15ti dnů ode dne, ke kterému ustanovení veřejnou stráží zaniklo.

K § 10

O veřejných strážcích musí být vedena evidence. Tu povede krajský úřad a bude v ní evidovat údaje o všech veřejných strážcích, které působí na území kraje, včetně těch, kteří jsou zaměstnáni u správy národního parku, správy chráněné krajinné oblasti nebo u  státu v případě Národního parku České Švýcarsko nebo újezdního úřadu, pokud má správa nebo úřad sídlo na území kraje.

Správa národního parku a újezdní úřad jsou povinny krajskému úřadu oznamovat údaje, vedené v evidenci veřejných stráží, a to dvakrát v roce, pokud dojde ke změnám osob nebo evidovaných údajů.

Podrobnosti o vedení evidence veřejných strážců stanoví v zájmu ujednocení vedení evidence prováděcí právní předpis.

K § 11

Zákon stanoví taxativně povinnosti veřejné stráže, které se přímo či nepřímo vztahují k výkonu oprávnění veřejné stráže.

Samozřejmá je povinnost prokazovat se při výkonu oprávnění služebním odznakem a služebním průkazem veřejné stráže, a to způsobem uvedeným v § 7. Vedle toho je veřejná stráž povinna prokázat se i zřetelným a hlasitým ústním prohlášením.

Obecně formulovaná povinnost zasahovat v mezích svých oprávnění znamená v podstatě naplnění účelu, ke kterému je veřejná stráž zřízena. Tato povinnost není bezvýjimečná – v odstavci 4 jsou uvedeny okolnosti, za kterých není veřejná stráž povinna zasáhnout.

Obecně formulovaná je také povinnost oznamovat všechny závažnější nedostatky, které veřejná stráž při své činnosti zjistí. Půjde zejména o případy, kdy veřejná stráž zjistí nějaký protiprávní nebo závadný stav, který nebude schopna na místě nebo vlastními silami vyřešit nebo odstranit. Podle povahy věci ho oznámí subjektu oprávněnému zjištěný stav řešit.

Veřejná stráž je také povinna oznamovat každé podezření ze spáchání trestného činu. Půjde obvykle o podezření ze spáchání trestného činu, který nějakým způsobem souvisí s posláním veřejné stráže (např. ohrožení životního prostředí, pytláctví, krádež apod.). Veřejná stráž je však povinna oznamovat i zjištěné podezření ze spáchání trestného činu, který s jejím posláním nijak nesouvisí (obecná oznamovací povinnost).

Při provádění zákroků je veřejná stráž povinna postupovat tak, aby zásah byl nejen účinný, ale i důstojný, tzn. aby byla v mezích možností maximálně šetřena práva osoby, proti které zásah směřuje.

Na výzvu příslušníka Policie České republiky ve službě je strážce veřejné stráže povinen prokázat svou totožnost k veřejné stráži.

K § 12

Veřejná stráž není oprávněna zjišťovat totožnost osob svévolně, nýbrž jen v případech uvedených v odstavci 1.

Zjištění totožnosti osoby, která se dopouští protiprávní činnosti, je základním úkonem, který je nutno provést k případnému dalšímu jednání s takovou osobou, ať již tuto osobu postihne sama veřejná stráž (např. uložením pokuty v blokovém řízení), nebo – půjde-li o závažnější protiprávní jednání či o podezření ze spáchání trestného činu – bude veřejná stráž oznamovat zjištěný skutek k provedení postihu nebo jiného opatření příslušnému správnímu úřadu nebo policii.

Zákon stanoví, co se pro potřeby veřejné stráže rozumí zjištěním totožnosti osoby. Stanoví také povinnost osob veřejné stráži na její výzvu svoji totožnost prokázat.

K § 13

Aby mohla veřejná stráž zjišťovat totožnost osob, musí být také oprávněna zastavovat dopravní prostředky. S ohledem na poslání veřejné stráže je však její oprávnění zastavovat dopravní prostředky zákonem výslovně omezeno pouze na terén mimo pozemní komunikace a z pozemních komunikací pouze na účelové komunikace, v praxi tedy na polní a lesní cesty.

Součástí oprávnění při výkonu činnosti podle § 1 odst. 1 je také kontrola dopravních prostředků, to však pouze za účelem zjištění, zda nepřepravují neoprávněně nabyté věci (tj. věci ve smyslu § 19). K výkonu této části oprávnění přistoupí veřejná stráž pouze tehdy, bude-li mít důvodné podezření, že jsou v dopravním prostředku neoprávněně nabyté věci uloženy nebo přepravovány.

Při zastavování dopravních prostředků bude veřejná stráž postupovat podle zvláštního právního předpisu. Tím je zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, který v § 79 odst. 2 stanoví, jak se zastavují vozidla. Pro tento účel bude také veřejná stráž vybavena zastavovacím terčem a svítilnou (viz návrh vyhlášky podle § 32 odst. 1).

Oprávnění zastavit a kontrolovat dopravní prostředky navazuje i na stávající právní úpravu oprávnění myslivecké stráže (§ 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů), kdy je oprávněna zastavit a prohlížet v honitbě a na účelových komunikacích dopravní prostředky včetně přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují nebo obsahují neoprávněně nabytou zvěř a dále z oprávnění, kterou má rybářská stráž ( § 19 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů), kdy je tato oprávněna zastavit a prohlížet v bezprostřední blízkosti rybníků a rybářských revírů dopravní prostředky a obsah přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření , že přepravují nebo obsahují neoprávněně nabyté ryby nebo jiné vodní živočichy.

K § 14

Osoby, které se ve venkovním prostředí (v lesích, v rybářských revírech, na chráněných nalezištích apod.) dopouštějí protiprávní činnosti, nejsou často schopny nebo ochotny prokázat svoji totožnost, protože nemají u sebe žádný doklad osvědčující jejich totožnost, nebo to alespoň tvrdí. V takových případech nemá veřejná stráž právo vynutit předložení dokladu o totožnosti osoby násilím. Musí však mít právo – zejména půjde-li o závažnější protiprávní jednání – omezit osobní svobodu osoby, která se protiprávního jednání dopustila, a předat ji neprodleně nejbližšímu orgánu Policie České republiky nebo Vojenské policie.

Totéž právo musí mít veřejná stráž ve všech případech, kdy někoho přistihne při jednání, vykazujícím nebo naplňujícím znaky trestného činu, kdy účelem omezení osobní svobody osoby bude nejen zjištění její totožnosti, ale i zamezení pokračování trestné činnosti, zamezení útěku pachatele trestné činnosti, zajištění důkazů apod. Zde jde o konkretizaci oprávnění, které má jinak kdokoli podle ustanovení § 76 odst. 2 trestního řádu.

Omezení osobní svobody veřejnou stráží nesmí překročit dobu nezbytně nutnou k tomu, aby byla osoba předána policii nebo Vojenské policii; tato doba nesmí přesáhnout 6 hodin.

V zájmu bezpečnosti a ochrany života a zdraví je veřejná stráž – obdobně jako policie – oprávněna se přesvědčit, zda zadržená osoba nemá u sebe zbraň a v kladném případě má právo jí zbraň odebrat. Odebranou zbraň odevzdá veřejná stráž policii nebo Vojenské policii současně s osobou, jejíž osobní svobodu omezila.

Právo veřejné stráže pronásledovat a zadržet osobu i mimo obvod své územní působnosti je jedinou výjimkou ze zásady, že veřejná stráž smí vykonávat svoji činnost jen v obvodu své územní působnosti, uvedeném ve služebním průkazu veřejné stráže (§ 8).

K § 15

K výkonu některých činností, např. k výkonu práva myslivosti (k lovu zvěře), k výkonu rybářského práva (k lovu ryb a jiných vodních živočichů), ke kácení stromů jak v lese, tak i mimo les apod. je třeba oprávnění nebo povolení podle zvláštních předpisů.

Veřejná stráž je oprávněna kontrolovat, zda osoby, které přistihne při výkonu činností, k nimž je oprávnění nebo povolení třeba, takové oprávnění nebo povolení skutečně mají a jsou tedy k výkonu zjištěné činnosti oprávněny. Takto může veřejná stráž požadovat např. předložení loveckého lístku a povolenky k lovu, rybářského lístku a povolenky k lovu ryb, povolení ke sběru zvláště chráněných nerostů apod.

Pokud kontrolované osoby rámec oprávnění překročily, je veřejná stráž oprávněna jim oprávnění na místě odebrat. Stejné tak může veřejná stráž odebrat oprávnění neplatné (např. po uplynutí doby, na kterou byla vydána povolenka k lovu), neúplné (např. pro chybějící razítka, podpisy apod.), pozměněné nebo padělané. O takovém odebrání oprávnění je strážce veřejné stráže povinen vyhotovit záznam, a pokud to okolnosti dovolí, vydat kontrolované osobě jeho kopii.

K § 16

Přestupky jsou obecně nejnižší formou trestné činnosti a současně protiprávním jednáním, kterého se občané velmi často dopouštějí mimo jiné právě na místech, kde se s nimi jako zástupce státní moci může setkat prakticky jen veřejná stráž. Proto je účelné, aby – stejně jako dosavadní stráže – byla veřejná stráž oprávněna méně závažné přestupky postihovat přímo na místě jejich spáchání a zjištění, a to uložením pokuty v blokovém řízení za podmínek stanovených zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon uvádí taxativní výčet přestupků, za které je veřejná stráž oprávněna ukládat pokuty v blokovém řízení. Skutkové podstaty těchto přestupků jsou vymezeny v uvedených zvláštních zákonech.

Odchylkou od obecné právní úpravy o přestupcích je ustanovení o tom, kdo je příjemcem výnosu z pokut, uložených veřejnou stráží v blokovém řízení. Tím je ten subjekt, u něhož je veřejná stráž, která blokovou pokutu uložila, v pracovním poměru, nebo kraje, jehož krajský úřad takovou veřejnou stráž ustanovil.

K § 17

Pokud veřejná stráž přistihne osobu při výkonu protiprávní činnosti (např. při pytláctví), a přistižená osoba nemá potřebné oprávnění nebo povolení nebo není schopna je doložit a ani jinak nelze na místě věrohodným způsobem prokázat, že takové oprávnění nebo povolení skutečně má, je veřejná stráž oprávněna odebrat přistižené osobě na místě věci uvedené v odstavci 1. O odebrání věci vyhotoví strážce veřejné stráže záznam, a pokud to okolnosti dovolí, tzn. pokud přistižená osoba se z místa nevzdálí, vydá veřejná stráž přistižené osobě kopii záznamu.

Jde o taxativní výčet věcí; v praxi půjde zejména o různé lovecké nebo chytací nástroje (železa, oka), o chycené nebo ulovené ryby, ptáky či zvěř (ale také o chráněné druhy hmyzu), z přírodnin půjde v našich podmínkách nejčastěji o polodrahokamy nebo o paleontologické nálezy, z dalších věcí např. o ukradené stromky lesních dřevin apod.

Odebrané věci podle jejich povahy odevzdá veřejná stráž bez zbytečného odkladu subjektům uvedeným v odstavci 3. V případě chycené nebo ulovené zvěře a ryb bude pak tato odevzdána mysliveckému nebo rybářskému hospodáři podle zákona o myslivosti a zákona o rybářství.

K § 18

Zjistí-li veřejná stráž výkon protiprávní činnosti, tedy výkon činnosti, ke které je třeba oprávnění nebo povolení podle zvláštních předpisů osobu, která takové oprávnění nebo povolení nemá, bude oprávněna na místě a s okamžitou platností nařídit zastavení výkonu takové činnosti (např. těžba dřeva v lese, výkon zakázané činnosti v ochranném pásmu určeném k zabezpečení zvláště chráněných částí přírody apod.).

U některých činností, kde samo nařízení zastavení jejich výkonu nebude dávat záruku, že přistižená osoba nebude v činnosti např. po odchodu veřejné stráže pokračovat, je veřejná stráž oprávněna přistiženou osobu (osoby) z místa výkonu protiprávní činnosti vykázat, nebo je z tohoto místa odvést (např. vykázání osoby, která bez povolení loví ryby, od rybníka apod.). O nařízení zastavení výkonu činnosti vyhotoví strážce veřejné stráže záznam, a pokud to okolnosti dovolí, vydá veřejná stráž jeho kopii přistižené osobě. V řadě případů však přistižená osoba místo opouští (utíká) a není možné jí kopii vydat.

K § 19

V tomto ustanovení je vymezen obsah pojmů týkajících se oprávnění veřejné stráže včetně vymezení neoprávněně nabytých věcí podle § 13 a 17. Vymezení je nutné vzhledem k jinak příliš obecnému obsahu těchto pojmů.

Dále je vymezen pojem „protiprávní činnost“, a to ve vztahu k oprávnění omezit osobní svobodu osoby, ve vztahu k oprávnění odebrat věc a ve vztahu k oprávnění nařídit okamžité zastavení výkonu činnosti. Vzhledem k poslání veřejné stráže se protiprávní činností rozumí každé porušení předpisů o ochraně přírody a krajiny, včetně předpisů o vyhlášení zvlášť chráněných území (protože v těchto předpisech jsou obvykle stanoveny bližší nebo zvláštní ochranné podmínky každého chráněného území), předpisů o lesích, o vodách, o myslivosti, o rybářství a naplnění skutkových podstat přestupků např. z oblasti vodního hospodářství, myslivosti, rybářství.

K § 20

Veřejná stráž se při výkonu svých oprávnění může často dostat do konfliktní situace, kdy bude nucena zasahovat nebo bránit sebe nebo jiné osoby před fyzickým útokem jiných agresivních osob. K odvrácení takového útoku, ale také k realizaci některých svých oprávnění (např. oprávnění předvést osobu podle § 14), je veřejná stráž oprávněna použít přiměřené donucovací prostředky, uvedené taxativně v odstavci 2.

Obdobně jako policie musí i veřejná stráž před použitím donucovacího prostředku – pokud to okolnosti dovolují – vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby od protiprávního jednání upustila a současně ji upozornit na to, že proti ní – pokud neuposlechne – bude použito donucovacích prostředků.

Použití donucovacích prostředků veřejnou stráží musí být vždy přiměřené povaze a okolnostem řešené situace.

K § 21

Veřejná stráž bude působit obvykle v podmínkách, kde bude odkázána sama na sebe bez možnosti získat v případě potřeby operativně pomoc např. od orgánů policie. Přitom se bude při výkonu svých oprávnění často setkávat s těmi, kdo s různou intenzitou porušují právní předpisy. V některých případech může jít o osoby agresivní, nebo o osoby, které při páchání trestné činnosti neberou ohledy na život nebo zdraví jiných osob. Pro tyto případy je nutné, aby byla veřejná stráž ozbrojena střelnou zbraní a aby mohla v případě potřeby také zbraň použít.

Zákon stanoví taxativně případy, kdy je veřejná stráž oprávněna použít střelnou zbraň.

Každému použití střelné zbraně veřejnou stráží musí podle okolností předcházet výzva k upuštění od protiprávního jednání s výstrahou možného použití střelné zbraně. Ve vymezených případech je veřejná stráž oprávněna použít střelnou zbraň až (jen) tehdy, je-li zřejmé, že účelu nelze dosáhnout použitím donucovacích prostředků (§ 20) a jestliže osoba, proti níž byl použit donucovací prostředek hrozby zbraní nebo varovný výstřel, neuposlechne výzvy strážce veřejné stráže k upuštění od útoku na jeho život nebo zdraví nebo na život a zdraví jiné osoby.

K § 22

Použití donucovacích prostředků (§ 20) nebo použití střelné zbraně (§ 21) veřejnou stráží vůči jiné osobě je krajním prostředkem, jehož následkem může být zranění této osoby. Proto zákon výslovně ukládá veřejné stráži povinnost – jakmile to okolnosti dovolí – zjistit následky použití střelné zbraně a osobě zraněné ať následkem použití donucovacích prostředků nebo následkem použití střelné zbraně, poskytnout první pomoc a zajistit pro ni lékařské ošetření.

Dále je veřejná stráž povinna učinit vše pro to, aby bylo následně možno objasnit okolnosti použití zbraně, zejména to, zda byla v konkrétním případě zbraň použita oprávněně. Každé použití střelné zbraně veřejnou stráží v souvislosti s výkonem jejích oprávnění musí veřejná stráž oznámit (formou záznamu) jak tomu subjektu, který je jejím zaměstnavatelem (strážci z povolání), nebo který ji ustanovil (dobrovolní strážci), tak i policii za účelem vyšetření okolností a následků použití zbraně. Každé použití donucovacího prostředku je veřejná stráž povinna oznámit svému zaměstnavateli nebo krajskému úřadu, který ji ustanovil.

K § 23

Četné praktické zkušenosti z činnosti dosavadních stráží (zejména myslivecké nebo lesní stráže) svědčí o tom, že se ani veřejná stráž neobejde bez úzké součinnosti s policií, a to ať s Policií České republiky, nebo s policií obecní anebo s Vojenskou policií.

Veřejná stráž je oprávněna požadovat pomoc nebo součinnost orgánů policie ve všech případech, kdy se jí nepodaří naplnit oprávnění veřejné stráže vlastními silami nebo prostředky.

Vzhledem k tomu, že zejména Policie České republiky je přetížena rozsáhlou obecnou kriminalitou a její personální i věcné prostředky jsou omezeny, bude v praxi veřejná stráž požadovat pomoc nebo součinnost orgánů policie jen v závažných případech, kdy dojde např. k ohrožení života nebo zdraví osob, nebo k ohrožení rozsáhlých majetkových hodnot, anebo zvlášť důležitých společenských (právem chráněných) zájmů, či pokud půjde o zadržení pachatelů závažné trestné činnosti.

Těsná vzájemná spolupráce mezi orgány policie a veřejnými strážemi bude v oboustranném zájmu těchto složek. Proto bude nutno tuto spolupráci zejména na lokální úrovni cíleně prohlubovat a koordinovat.

K § 24

U dobrovolných strážců nelze nadále vycházet z dosavadní zásady čestnosti výkonu funkce stráže, podle níž není činnost dosavadních stráží nijak odměňována, a to ani přesto, že není pochyb o tom, že i tyto stráže plní ve vymezeném rozsahu úkoly státu.

Protože se od veřejných stráží očekává efektivní výkon činnosti, při které budou veřejné stráže převážně ve veřejném zájmu plnit významné úkoly při ochraně přírody a majetku, je nutno za výkon činnosti veřejné stráže  dobrovolné strážce přiměřeně odměňovat. Navíc lze předpokládat, že odměňování bude dobrovolné strážce také významně motivovat k aktivnímu výkonu činnosti veřejné stráže. S ohledem na tyto skutečnosti je stanovena výše finanční odměny, poskytované dobrovolným strážcům, včetně její splatnosti.

K § 25

S ohledem na specifický charakter činnosti veřejné stráže a na její oprávnění a povinnosti je nutné, aby byly veřejné stráži poskytnuty potřebné pomůcky a vybavení. Pokud jde o strážce z povolání, vyplývá povinnost zaměstnavatele poskytnout jim potřebné vybavení již z pracovně právních předpisů (§ 133 odst. 2 zákoníku práce).

Stávajícím strážím nejsou podle dosavadních předpisů žádné pomůcky ani vybavení poskytovány, s výjimkou stráže přírody, kterou orgán ochrany přírody vybaví pomůckami pro výkon strážní služby (mapové podklady, právní předpisy dotčených chráněných území atd.) a podle svých možností může strážce přírody vybavit terénním oblečením a dalšími pomůckami (§ 20 odst. 4 vyhlášky č. 395/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

V zájmu zajištění toho, aby mohla veřejná stráž co nejlépe a co nejefektivněji plnit své poslání, je nutné stanovit minimální věcný rozsah pomůcek a vybavení veřejné stráže – alespoň pokud jde o strážce z povolání – vyhláškou. Také dobrovolným strážcům je třeba poskytnout pomůcky a vybavení nezbytné k výkonu oprávnění veřejné stráže (např. zastavovací terč a svítilnu) a podle možností kraje i další pomůcky a vybavení potřebné pro výkon jejich činnosti. Po občanech, kteří jako dobrovolná veřejná stráž chrání přírodní bohatství státu a jiné hodnoty a plní přitom ve vymezeném rozsahu úkoly státu, nelze spravedlivě požadovat, aby k výkonu této činnosti používali bez náhrady pouze své vlastní (obvykle omezené) prostředky. Zde však je třeba v našich současných podmínkách přihlédnout k objektivně omezeným možnostem státu i krajů.

Podrobnosti o vybavení veřejných stráží, zejména výčet pomůcek, které musí být poskytnuty strážcům z povolání, stanoví prováděcí právní předpis (§ 32).

K § 26

I přesto, že zákon stanoví náročné podmínky (předpoklady), které musí splňovat fyzická osoba, která má být ustanovena veřejnou stráží, se považuje za nutné a za účelné, aby ti, kdo budou ustanoveni veřejnou stráží (tzn. jak strážci z povolání, tak i dobrovolní strážci) absolvovali ještě povinně kurs veřejných stráží.

Náplní tohoto kursu bude především podrobné seznámení veřejných stráží s právními předpisy, které jakýmkoli způsobem souvisí s výkonem činnosti veřejných stráží. Dále budou náplní kursu i základní informace o psychologických aspektech jednání s lidmi (řešení konfliktních situací), základy poskytování první pomoci, základy sebeobrany, výcvik v používání donucovacích prostředků, výcvik ve střelbě z krátkých zbraní apod.

Osoby vykonávající funkci veřejné stráže budou povinny absolvovat také další pravidelné kursy, jejichž účelem bude všestranné zdokonalování veřejných stráží a jejich seznamování se změnami právních předpisů, souvisejících s výkonem činnosti veřejné stráže apod.

Obdobným způsobem jsou soustavně vzdělávány stráže a jim podobné subjekty např. v Rakousku i v Polsku.

Podrobnosti o náplni a organizaci kursů veřejných stráží stanoví vyhláška (§ 32).

K § 27

S ohledem na zaměření činnosti veřejné stráže a na rozsah jejich oprávnění nelze vyloučit, že v praxi dojde při výkonu činnosti veřejné stráže ke vzniku škody na straně osob, vůči kterým bude veřejná stráž zasahovat.

Protože veřejná stráž plní ve vymezeném rozsahu úkoly státu, bude za případnou škodu, kterou veřejná stráž při své činnosti způsobí, odpovídat stát (viz také § 28).

Pokud jde o obsah a rozsah náhrady škody, bude se postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 120/2001 Sb.

Náhrada škody se samozřejmě neposkytne osobě, která se dopustila protiprávního jednání, jež vyvolalo přiměřený a oprávněný zásah veřejné stráže – ovšem za předpokladu, že veřejná stráž při zákroku proti této osobě nepřekročila svá oprávnění.

K § 28

Také veřejná stráž může při výkonu své činnosti utrpět škodu. Utrpí-li škodu strážce z povolání, přísluší mu náhrada škody podle příslušných ustanovení zákoníku práce o náhradě škody, vzniklé při plnění pracovních úkolů (hlava osmá, oddíl třetí, §§ 187 až 206 zákoníku práce).

Utrpí-li při výkonu činnosti veřejné stráže škodu dobrovolný strážce, pak půjde-li o škodu na zdraví, bude mu poskytnuta náhrada škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů. Podle týchž předpisů (§§ 190 až 203 zákoníku práce) se poskytne odškodnění též v případě úmrtí v souvislosti s plněním úkolů veřejné stráže.

Půjde-li o škodu na věcech, přísluší dobrovolnému strážci náhrada škody podle příslušných ustanovení občanského zákoníku (§§ 438 až 443).

Podle uvedených obecných předpisů se budou posuzovat též lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody.

K § 29

Pokud zákon stanoví, že za škodu způsobenou veřejnou stráží nebo vzniklou veřejné stráži v souvislosti s plněním jejích úkolů zodpovídá stát, musí též stanovit, který subjekt bude v odpovědnostních vztazích jménem státu vystupovat. Pokud jde o strážce z povolání, bude takovým subjektem ten zaměstnavatel, u kterého byl strážce z povolání v době vzniku škody v pracovním poměru.

Pokud jde o dobrovolné strážce, bude takovým subjektem krajský úřad kraje, který osobu, s jejíž činnosti vznik škody souvisí, ustanovil veřejnou stráží.

Stát musí odpovídat také za škodu, kterou případně způsobí nebo utrpí osoba, která poskytla veřejné stráži na její žádost nebo s jejím vědomím pomoc. Pokud jde o utrpěnou škodu, je na místě připomenout v této souvislosti ustanovení § 157 trestního zákona. Mimoto je třeba dosáhnout toho, aby činnost zejména dobrovolných strážců byla v praxi podpořena také aktivní součinností jiných osob, které budou v daných podmínkách zainteresovány na plnění úkolů veřejné stráže (např. členové mysliveckých sdružení, vlastníci lesů nebo jejich zaměstnanci apod.).

K § 30

Na řízení o ustanovování a o zániku ustanovení stráží podle dosavadních předpisů se nevztahuje správní řád. Podle nové právní úpravy se navrhuje, aby se na postup krajského úřadu při ustanovování dobrovolných strážců veřejné stráže vztahoval správní řád.

Rozhodování krajského úřadu o zrušení ustanovení dobrovolných strážců veřejné stráže je rovněž třeba procesně podřídit správnímu řádu a upravit tak, aby osobám, jejichž ustanovení veřejnou stráží bude z některého ze zákonem předvídaných důvodů zrušeno, byla dána možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí a podat opravný prostředek.

K § 31

Činnost veřejných stráží, jejich odbornou přípravu i záležitosti související s vybavením veřejných stráží apod. je nutno v zájmu zachování potřebné úrovně i v zájmu ujednocení postupů orgánů zaměstnávajících strážce z povolání (a krajů, pokud jde o dobrovolné strážce) metodicky řídit a usměrňovat.

Vzhledem k tomu, že se v činnosti veřejných stráží prolínají působnosti ministerstev zemědělství a životního prostředí, navrhuje se, aby metodické řízení veřejných stráží bylo vykonáváno Ministerstvem zemědělství v dohodě s Ministerstvem životního prostředí.

Specifické podmínky vojenských újezdů a z toho plynoucí specifické postavení a organizace činnosti veřejných stráží, působících na území vojenských újezdů, se navrhuje, aby metodické řízení veřejných stráží na území vojenských újezdů vykonávalo Ministerstvo obrany v dohodě s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí. Metodické řízení bude spočívat především ve vydávání směrnice (§ 92 odst. 2 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb.).

K § 32

K provedení zákona o veřejné stráži a o změně některých zákonů bude třeba vydat tři prováděcí právní předpisy (vyhlášky), a to:

1. vyhláška, která stanoví podrobnosti o organizování a náplni odborné zkoušky, vzor služebního odznaku se státním znakem a vzor služebního průkazu veřejné stráže, podrobnosti o podobě, náležitostech a přidělování služebního stejnokroje veřejné stráže, seznam pomůcek a vybavení strážců veřejné stráže a náplň a organizace kursů veřejných stráží a podrobnosti o evidenci strážců veřejné stráže a vzory záznamů používaných veřejnou stráží (vyhláška Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí),

2. vyhláška, která stanoví seznam studijních oborů středních škol a seznam směrů vysokoškolského vzdělání, jejichž absolvování je splněním předpokladu pro výkon činnosti strážců veřejné stráže (vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí),

3. vyhláška, která stanoví seznam nemocí, stavů a vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost, druhy, obsah a četnost lékařských prohlídek, náležitosti a vzor lékařského posudku a postup při posuzování zdravotní způsobilosti k výkonu činnosti veřejné stráže (vyhláška Ministerstva zemědělství v dohodě s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zdravotnictví).

K § 33

Zavedení nové právní úpravy do praxe si vyžádá přechodné období, po které je třeba zachovat působení stráží, ustanovených podle dosavadních právních předpisů.

S ohledem na zákonem stanovené podmínky a předpoklady pro ustanovování veřejných stráží a na nutnost jejich ověření (příprava a provedení odborných zkoušek apod.) je nutné, aby přechodné období trvalo alespoň jeden rok od účinnosti zákona o veřejné stráži a o změně některých zákonů.

Přechodné ustanovení počítá i s možností, že některé osoby, které jsou strážemi, ustanovenými podle dosavadních předpisů, splní podmínky tohoto zákona a stanou se veřejnými strážemi ještě před uplynutím přechodného období. Pak ovšem také jejich ustanovení stráží podle dosavadních předpisů zanikne dnem, kdy se stanou nebo kdy budou ustanoveny veřejnou stráží podle tohoto zákona.

Část druhá až desátá

K § 34 až 42

V těchto částech jsou upraveny změny zákonů, které přijetí zákona o veřejné stráži vyvolá. Stráže ustanovené podle dosavadních předpisů jsou při výkonu oprávnění a pravomocí stráže veřejnými činiteli. Stanoví tak ustanovení § 89 odst. 9 trestního zákona. Je to plně odůvodněno charakterem činnosti stráží a podle poznatků praxe tato okolnost po 1. lednu 2000, kdy nabyl účinnosti zákon č. 238/1999 Sb., podstatně přispěla k aktivnějšímu výkonu činnosti stráží těmi, kdo ji vykonávají nebo mají vykonávat.

Také veřejné stráže, ustanovené na základě tohoto zákona, musí být veřejnými činiteli. Proto je třeba změnit ustanovení § 89 odst. 9, věty druhé, trestního zákona, a to pokud jde

o vymezení osob, které jsou veřejným činitelem, včetně odkazu pod čarou, který bude odkazovat právě na zákon o veřejné stráži.

V tomto ustanovení se návrh zákona odchyluje od stanoviska předsedy Legislativní rady vlády k návrhu věcného záměru zákona o veřejné stráži, jde však o odchylku plně odůvodněnou a nezbytnou. Jestliže na jedné straně bylo doporučeno neuvádět v návrhu zákona o veřejné stráži výslovně, že osoby, které vykonávají funkcí veřejné stráže, jsou při výkonu oprávnění a povinností veřejným činitelem, a to s odůvodněním, že tak stanoví trestní zákon a šlo by o zbytečnou duplicitu, pak je ovšem na druhé straně nutno, aby tak trestní zákon skutečně stanovil. Proto nelze vyhovět požadavku, aby součástí zákona o veřejné stráži nebyl zároveň také návrh novelizace ustanovení § 89 odst. 9 trestního zákona.

V ustanovení § 79 ost. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, jsou taxativně vyjmenovány subjekty, které jsou oprávněny zastavovat na pozemních komunikacích dopravní prostředky.

Skutečnost, že dosavadní myslivecká a rybářská stráž měla, resp. má na straně jedné oprávnění zastavovat za zákonem stanovených podmínek dopravní prostředky, že však na straně druhé není ve zvláštním zákoně vyjmenována (uvedena) mezi subjekty tímto zákonem výslovně oprávněnými zastavovat dopravní prostředky měla, resp. má za následek nejen obecné pochybnosti o možnosti a způsobu praktického naplňování tohoto zákonného oprávnění mysliveckou a rybářskou stráží, ale zejména znamená nedostatek právní úpravy, který může vést až k úvahám o naplnění skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158 odst. 1, písm. c) trestního zákona), pokud se myslivecká nebo rybářská stráž pokusí svou pravomoc v tomto směru skutečně naplnit.

Aby se předešlo jakýmkoli pochybnostem, je nutno, aby veřejná stráž byla v citovaném zvláštním zákoně výslovně uvedena mezi subjekty, které jsou za zákonem stanovených podmínek (předpokladů) oprávněny zastavovat dopravní prostředky.

Na základě připomínek vzešlých z připomínkového řízení je v rámci části čtvrté návrhu zákona upravena součinnost strážců veřejné stráže s obecní policií formou novely zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. V části páté je dále obsažena nezbytná novela zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, která vytvoří nezbytné podmínky pro ukládání blokových pokut strážci veřejné stráže.

V souvislosti s přijetím zákona o veřejné stráži je nutno, aby ke dni nabytí jeho účinnosti byla zrušena i ustanovení dalších zvláštních zákonů, podle kterých byly ustanovovány a vykonávaly svou činnost dosavadní stráže. Jejich změny jsou uvedeny v § 38 až 42 návrhu zákona. Změny zákonů budou v průběhu legislativního procesu upravovány v závislosti na změnách těchto zákonů, popř. přijetí zákonů nových.

Část jedenáctá

K § 43

Při schválení věcného záměru zákona o veřejné stráži zároveň stanovila vláda České republiky (usnesení č. 59 ze dne 17. ledna 2001), že návrh zákona o veřejné stráži má být předložen vládě do 30. září 2001. I když tento termín bude dodržen, je zřejmé, že k projednávání návrhu zákona v Parlamentu České republiky a k jeho předpokládanému schválení dojde až v průběhu roku 2002. Protože je vhodné, aby zákon o veřejné stráži nabyl účinnosti na počátku kalendářního roku následujícího po jeho schválení, stanoví se účinnost

od 1. ledna 2003. S ohledem na formulaci přechodných ustanovení, podle nichž budou moci v průběhu roku 2003 vedle sebe působit jak stráže zřízené podle dosavadních předpisů, tak veřejné stráže zřízené podle tohoto zákona, je nezbytné odložit účinnost příslušných částí zákona.

V Praze dne 14. listopadu 2001.

předseda vlády

ministr zemědělství

ministr životního prostředí

PLATNÁ ZNĚNÍ ČÁSTÍ NOVELIZOVANÝCH ZÁKONŮ S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN

Platné znění zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 10/1989 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 84/1990 Sb., zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu České a Slovenské federativní republiky ze dne 4. září 1992, publikovaného v částce 93/1992 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 91/1994 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 103/1997 Sb., zákona č. 253/1997 Sb., zákona č. 92/1998 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 96/1999 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 210/1999 Sb., zákona č. 223/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 305/1999 Sb., zákona č.327/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 121/2000, zákona č. 405/ 2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 139/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb. a zákona č. 265/2001 Sb. s vyznačením navrhovaných změn

HLAVA OSMÁ

Společná ustanovení

§ 88

(1) K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

(2) Skutečnost, že pachatel se trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, nebrání tomu, aby za splnění podmínek stanovených tímto zákonem byl současně postižen jako pachatel trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení.

§ 89

(1) Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc.

(2) Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen.

(3) Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání,jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.

(4) Trestný čin je spáchán veřejně, jestliže je spáchán

a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo

b) před více než dvěma osobami současně přítomnými.

(5) Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.

(6) Trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí.

(7) Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví

a) zmrzačení,

b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,

c) ochromení údu,

d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,

e) poškození důležitého orgánu,

f) zohyzdění,

g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,

h) mučivé útrapy, nebo

ch) delší dobu trvající porucha zdraví.

(8) Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.

(9) Veřejným činitelem je volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu nebo příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu,1a) pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. (Při výkonu oprávnění a pravomocí podle zvláštních právních předpisů1) je veřejným činitelem také fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, vodní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží.)Při výkonu oprávnění podle zvláštního předpisu¹⁾ je veřejným činitelem také fyzická osoba, která je strážcem veřejné stráže. K trestní odpovědnosti a ochraně veřejného činitele se podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s jeho pravomocí a odpovědností. Funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník státního orgánu, samosprávy, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru cizího státu, se za těchto podmínek považuje za veřejného činitele, pokud tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

(10) Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.

(11) Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.Těchto částek se užije obdobně pro určení výše prospěchu a hodnoty věci.

(12) Při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně

vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.

(13) Věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla. Ustanovení o věcech se vztahují i na cenné papíry.

(14) Vloupáním se rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly.

(15) Kde tento zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.

(16) Za organizaci se pro účely trestního zákona považuje též fyzická osoba, která provozuje podnikatelskou činnost podle zvláštního zákona.

(17) Zločinné spolčení je společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na dosahování zisku soustavným pácháním úmyslné trestné činnosti.

(18) Uvést někoho v omyl či využít něčího omylu lze i provedením zásahu do programového vybavení počítače nebo provedením jiné operace na počítači, zásahu do elektronického nebo jiného technického zařízení, včetně zásahu do předmětů sloužících k ovládání takového zařízení vybavených mikročipem, magnetickým, optickým nebo jiným speciálním záznamem, anebo využitím takovéoperace či takového zásahu provedeného jiným.

------------------------------------------------------------------

(1) Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých

zákonů (lesní zákon).

Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších

předpisů.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění

pozdějších předpisů.

Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších

předpisů.

Zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství,

ve znění pozdějších předpisů.)

1) Zákon č. ……/2002 Sb., o veřejné stráži a o změně některých zákonů.

1a) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční

činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.

Platné znění části zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 60/2001 Sb. s vyznačením navrhovaných změn

ODDÍL 4

Zastavování vozidel

§ 79

(1) Zastavovat vozidla je oprávněn

a) policista ve stejnokroji,

b) vojenský policista ve stejnokroji,

c) příslušník obecní policie ve stejnokroji v případech podle zvláštního právního předpisu27) a před přechodem pro chodce k zajištění bezpečného přechodu dětí a školní mládeže přes pozemní komunikaci v blízkosti školního zařízení nebo při organizované akci,

d) zaměstnanec provozovatele dráhy v blízkosti železničního přejezdu,

e) účastník dopravní nehody, vyžadují-li to okolnosti podle § 47,

f) dopravce podle § 49 odst. 4,

g) vedoucí organizovaného útvaru školní mládeže, vedoucí organizované skupiny dětí, které dosud nepodléhají povinné školní docházce, a průvodce zdravotně postižených osob při přecházení vozovky,

h) průvodce vedených nebo hnaných zvířat podle § 60 odst. 6,

i) zaměstnanec vykonávající práce spojené se správou, údržbou, měřením, opravami a výstavbou pozemní komunikace a k zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, označený podle prováděcího právního předpisu,

j) osoba pověřená okresním úřadem k zajištění bezpečného přechodu dětí a školní mládeže přes pozemní komunikaci v blízkosti školního zařízení (dále jen "pověřená osoba"); pověřená osoba

je povinna při výkonu činnosti být označena podle prováděcího právního předpisu( ),

k) strážce veřejné stráže za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem^27a).

(2) Vozidlo se zastavuje dáváním znamení k zastavení vozidla.Osoby uvedené v odstavci 1 dávají znamení k zastavení vozidla vztyčenou paží nebo zastavovacím terčem a za snížené viditelnosti červeným světlem, kterým pohybují v horním půlkruhu. Z jedoucího vozidla dávají toto znamení kýváním paže nahoru a dolů nebo vysunutým zastavovacím terčem. Policista může z jedoucího vozidla zastavovat vozidla i rozsvícením nápisu "STOP" podle zvláštního

právního předpisu.13)

(3) Znamení k zastavení vozidla se musí dávat včas a zřetelně s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích tak, aby řidič mohl bezpečně zastavit vozidlo a aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

(4) Pověřenou osobou může být pouze osoba starší 18 let, která je k činnosti podle odstavce 1 písm. j) dostatečně způsobilá.

(5) Pověřená osoba musí mít při činnosti podle odstavce 1 písm. j) u sebe pověření vydané okresním úřadem. Pověření musí být časově omezeno, nejdéle na dobu jednoho roku. Na požádání je pověřená osoba povinna prokázat se policistovi platným pověřením.

(6) Pověřená osoba může zastavovat vozidla pouze na přechodu pro chodce; kde přechod pro chodce není nebo je neschůdný, smí zastavovat vozidla i na jiném místě na vozovce.

(7) Pověřená osoba nesmí zastavovat vozidla v blízkosti křižovatky s řízeným provozem, a to ani na přechodu pro chodce.

(8) Prováděcí právní předpis stanoví způsob označení osob podle odstavce 1 písm. i) a j) a vzor pověření podle odstavce 1 písm. j).

------------------------------------------------------------------

13) Vyhláška č. 25/1998 Sb., o vnějším označení policie a prokazování příslušnosti k     policii. a celní správy podle zvláštního právního předpisu.

27) Zákon č. 553/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

27a) § 13 zákona č. …./2001 Sb., o veřejné stráži a o změně některých zákonů.

Platné znění části zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 153/1995 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) Obecní policii zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo 1)obecně závaznou vyhláškou.

(2) Obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce.

(3) Každý má právo obracet se na zaměstnance obce zařazené do obecní policie (dále jen "strážník") se žádostí o pomoc; strážníci jsou povinni v rozsahu svých úkolů požadovanou pomoc poskytnout.

(4) Při plnění svých úkolů spolupracuje obecní policie s Policií České republiky (dále jen "policie").Je-li o to požádána, a nebrání-li tomu závažné služební důvody, poskytuje obecní policie součinnost veřejné stráži^2a).

(5) Úkoly obecní policie podle tohoto zákona plní v obcích, které jsou městy 3) nebo statutárními městy,4) a v hlavním městě Praze městská policie.

------------------------------------------------------------------

1) § 27 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení).

2) § 14 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 367/1990 Sb.

3) § 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb.

4) § 3 zákona ČNR č. 367/1990 Sb.

2a) § 23 zákona č. …/2002 Sb., o veřejné stráži a o změně některých zákonů.

Platné znění  zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb, zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb.,zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č.164/2001 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., a Nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 52/2001 Sb. s vyznačením navrhovaných změn.

Blokové řízení

§ 84

(1) Přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu (§ 13 odst. 2) zaplatit.

(2) Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.

(3) Pokuty v blokovém řízení jsou oprávněny ukládat a vybírat správní orgány, v jejichž působnosti je projednávání přestupků, a osoby jimi pověřené a dále orgány určené tímto nebo jiným zákonem.

(4) V blokovém řízení nelze projednat přestupky, které lze projednat jen na návrh.

§ 85

(1) Bloky k ukládání pokut (dále jen "pokutové bloky") vydává ministerstvo financí České republiky.

(2) Orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení odebírají pokutové bloky od příslušného finančního úřadu, plyne-li výnos z pokut do příslušného státního rozpočtu, a od

příslušného okresního úřadu, plyne-li výnos z pokut do jeho rozpočtu nebo do rozpočtu obce.

(3) Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích

nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí.

(4) Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena.

§ 86

V blokovém řízení mohou projednávat

a) policie též přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22, proti    pořádku ve státní správě podle § 23 odst. 1 písm. a), b), h), ch) a j), § 23a odst. 1 písm. c), §    24 odst. 1 písm. d), § 30 odst. 1 písm. a) až i), § 42 odst. 1 písm. a), b), d) a e), § 43    odst. 1 písm. a) a b) a § 44, jakož i podle § 46, pokud k nim došlo na úseku státní správy v    jejich působnosti nebo na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi,    přestupky proti veřejnému pořádku podle § 47 písm. b) až d) a 48, přestupky proti    občanskému soužití podle § 49 a přestupky proti majetku podle § 50,

b) orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce přestupky proti pořádku ve    státní správě podle § 21 odst. 1 písm. b), d) a f), § 30 odst. 1 písm. g), h) a i) a § 46, pokud    jimi byly porušeny obecně závazné právní předpisy o bezpečnosti práce, dopustil-li se    některého z těchto přestupků pracovník organizace nebo podnikatel v jejich prostorách     nebo na jejich pracovištích,

c) orgány ochrany veřejného zdraví přestupky na úseku zdravotnictví podle § 29 odst.     1 písm. a), b), d), f),g) a i) až k)(.),

d) veřejná stráž přestupky podle zvláštního právního předpisu.^11a)

11a) § 16 zákona č. ……/2002 Sb., o veřejné stráži a o změně některých zákonů.

§ 87

Příkazní řízení

(1) Není-li pochybnosti o tom, že obviněný z přestupku se přestupku dopustil a nebyla-li věc vyřízena v blokovém řízení, může správní orgán bez dalšího řízení vydat příkaz o uložení

napomenutí nebo pokuty (§ 13 odst. 2).

(2) Příkaz nelze vydat, jestliže obviněný z přestupku je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena.

(3) Příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí o přestupku. Oznamuje se vždy písemně.

(4) Obviněný z přestupku může proti příkazu podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odpor správnímu orgánu, který příkaz vydal.Včasným podáním odporu se příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řízení. Obviněnému z přestupku nelze uložit jiný druh sankce,s výjimkou napomenutí, nebo vyšší výměru sankce, než byly uvedeny v příkaze.

(5) Příkaz, proti kterému nebyl včas podán odpor, má účinky pravomocného rozhodnutí.

(6) V příkazním řízení nelze projednat přestupky, které lze projednat jen na návrh, ani nárok na náhradu škody.

§ 88

Výkon rozhodnutí

(1) Rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení lze vykonat do pěti let po uplynutí lhůty určené pro jejich zaplacení.

(2) Výkon rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení lze provést též prodejem movitých věcí dlužníka. Správní orgán příslušný k výkonu rozhodnutí postupuje přitom přiměřeně podle občanského soudního řádu.12)

------------------------------------------------------------------

12) § 321 až 334 občanského soudního řádu.

Platné znění částí zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 146/1971 Sb., zákona č. 96/1977 Sb., zákona č. 143/1991 Sb., zákona č. 270/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 166/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.s vyznačením navrhovaných změn

ČÁST TŘETÍ

Využití práva myslivosti

§ 14

(1) Československé fyzické a československé právnické osoby se mohou k výkonu práva myslivosti sdružovat.4)

(2) Vlastník honitby může v této honitbě vykonávat právo myslivosti sám nebo ji může smlouvou pronajmout jiné československé fyzické nebo československé právnické osobě nebo

jejich sdružení. Československé právnické osoby, které spravují pozemky ve vlastnictví státu,5) pronajímají své honitby především mysliveckým sdružením a československým právnickým osobám, které na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodaří.

(3) Jestliže vlastník honitby nezačne do tří měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby vykonávat právo myslivosti sám, ani ji nepronajme, okresní úřad ji pronajme jiné

československé fyzické nebo československé právnické osobě nebo jejich sdružení. Případný výnos z takového pronájmu bude okresním úřadem použit na rozvoj myslivosti v příslušném okrese. Totéž platí, jestliže vlastníci honebních pozemků uznaných za honitbu podle § 6 odst. 4 nevytvoří společenstvo.

(4) Pokud pronájem honitby okresním úřadem podle odstavce 3 nebude možný, pověří okresní úřad výkonem práva myslivosti jinou československou fyzickou nebo právnickou osobu nebo jejich sdružení. Náklady spojené s nezbytným zajištěním výkonu práva myslivosti v takovém případě nese vlastník honitby, případně vlastníci honebních pozemků uznaných za honitbu podle § 6 odst. 4, pokud nevytvoří honební společenstvo. Spory o výši nákladů spojených s nezbytným zajištěním výkonu práva myslivosti a jejich úhradě rozhoduje soud.

(5) Osoby pověřené okresním úřadem výkonem práva myslivosti podle odstavce 4 nejsou považovány za uživatele honitby (§ 15).

------------------------------------------------------------------

4) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

5) § 17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému    majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.

§ 15

(1) Československá fyzická a československá právnická osoba, nebo jejich sdružení, které vykonávají v honitbě právo myslivosti (v dalším "uživatel honitby"), jsou povinny spravovat honitbu a ustanovit k tomu kvalifikovaného mysliveckého hospodáře. Kvalifikaci mysliveckých hospodářů, jejich povinnosti a oprávnění upraví ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství.

(2) Mysliveckého hospodáře jmenuje a odvolává okresní úřad k návrhu uživatele honitby. Zároveň mysliveckému hospodáři vydá průkaz k oprávnění vykonávat tuto funkci. O odvolání mysliveckého hospodáře může okresní úřad rozhodnout i z vlastního podnětu,jestliže hrubě nebo opětovně porušuje své povinnosti nebo ztratil způsobilost k výkonu této funkce.

§ 16

(1) Smlouva o nájmu honitby musí být uzavřena písemně na dobu10 let, a to od počátku mysliveckého období. První myslivecké období začíná dnem 1. dubna 1993 a končí dnem 31. března 2003.Smlouvy o nájmu honitby uzavřené v průběhu mysliveckého období končí posledním dnem tohoto období. K účinnosti smlouvy, její změně nebo prodloužení je třeba schválení okresním úřadem;schválení smlouvy nelze odmítnout, je-li smlouva v souladu s tímto

zákonem a ostatními obecně závaznými právními předpisy.

(2) Československá fyzická nebo československá právnická osoba nebo jejich sdružení si smí najmout pouze jednu honitbu, s výjimkou obor a samostatných bažantnic. Výjimky ve zvlášť odůvodněných případech může povolit okresní úřad. Podnájem honitby nebo její části je zakázán.

(3) Ve smlouvě o nájmu honitby musí být stanovena přiměřená opatření k zabránění škodám zvěří a určeno, kdo je provede.

(4) Smlouva o nájmu honitby zaniká:

a) uplynutím doby,

b) zánikem honitby,

c) smrtí nebo zánikem uživatele honitby,

d) výpovědí jedné ze smluvních stran pro nedodržení podmínek

smlouvy, popřípadě dohodou těchto stran schválenými okresním

úřadem,

e) rozhodnutím okresního úřadu o zrušení smlouvy v případě, že uživatel honitby porušuje     hrubě nebo opětovně předpisy o myslivosti nebo zásady řádného     mysliveckého    hospodaření a nezjedná ve lhůtě stanovené okresním úřadem nápravu, (nebo     opakovaně nepředloží návrh na ustanovení myslivecké stráže podle § 20 odst. 3,)

f) rozhodnutím o vyhrazení výkonu práva myslivosti podle § 18 odst. 1.

ČÁST PÁTÁ

Ochrana myslivosti

§ 20

(1) Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy, zejména před strádáním, škodlivými zásahy lidí, škodlivými zvířaty a ochrana mysliveckých zařízení.

( (2) Zajištění ochrany myslivosti je povinností každého uživatele honitby; v rámci této povinnosti je uživatel honitby též povinen pro každých jejích 500 ha navrhnout okresnímu úřadu ustanovení myslivecké stráže. Návrh na ustanovení myslivecké stráže se okresnímu úřadu předkládá do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby, je-li uživatelem honitby její vlastník, nebo do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o schválení smlouvy o nájmu honitby anebo do 30 dnů ode dne, kdy byl uživatel honitby vyrozuměn okresním úřadem o zrušení ustanovení myslivecké stráže.

(3) Mysliveckou stráž ustanovuje na návrh uživatele honitby nebo z vlastního podnětu okresní úřad, v jehož územní působnosti se nachází honitba, jejíž uživatel podal návrh podle odstavce 2.

Návrh musí obsahovat písemný souhlas osoby navrhované na ustanovení mysliveckou stráží. Bez tohoto souhlasu nelze podaný návrh považovat za splnění povinnosti stanovené uživateli honitby podle odstavce 2.

(4) Mysliveckou stráží může být ustanovena fyzická osoba, která

a) je občanem České republiky,

b) je starší 21 let,

c) je bezúhonná,

d) má způsobilost k právním úkonům,

e) je fyzicky, zdravotně a duševně způsobilá pro výkon funkce myslivecké stráže,

f) prokázala znalost práv a povinností myslivecké stráže podle tohoto zákona a znalost    souvisejících předpisů,

g) složila před okresním úřadem slib tohoto znění: "Slibuji, že jako myslivecká stráž budu s   největší pečlivostí a svědomitostí plnit povinnosti při výkonu ochrany myslivosti, že budu při

výkonu této činnosti dodržovat právní předpisy a nepřekročím oprávnění příslušející   myslivecké stráži.",

h) má platný lovecký lístek a platný zbrojní průkaz.

(5) Okresní úřad před ustanovením fyzické osoby mysliveckou stráží prověří její znalosti podle odstavce 4 písm. f). Ustanovení mysliveckou stráží okresní úřad provede vydáním služebního odznaku se státním znakem a průkazu myslivecké stráže, ve kterém uvede dobu jeho platnosti a obvod působnosti. Doba platnosti průkazu myslivecké stráže je nejdéle 5 let, přičemž jeho platnost skončí vždy, skončil-li užívací vztah k honitbě uživateli, na jehož návrh byla osoba mysliveckou stráží ustanovena. Obvod působnosti myslivecké stráže nemůže být větší než honitba v užívání navrhovatele.

(6) Okresní úřad vede evidenci mysliveckých stráží a vydaných a odevzdaných služebních odznaků a průkazů myslivecké stráže.

(7) Myslivecká stráž je povinna oznámit okresnímu úřadu do 30 dnů od jejich vzniku všechny změny týkající se podmínek uvedených v odstavci 4.

(8) Ustanovení mysliveckou stráží zaniká

a) uplynutím doby, na kterou byla ustanovena,

b) zánikem užívacích vztahů k honitbě u osoby, která návrh na ustanovení podala,

c) smrtí myslivecké stráže, nebo

d) zrušením ustanovení okresním úřadem.

(9) Okresní úřad ustanovení myslivecké stráže zruší, pokud fyzická osoba přestala tuto funkci vykonávat, splňovat podmínky stanovené v odstavci 4 nebo se prokáže, že byla ustanovena na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů. Okresní úřad může ustanovení myslivecké stráže zrušit též z jiných důvodů na návrh uživatele honitby, z vlastního podnětu nebo na žádost osoby, která je ustanovena mysliveckou stráží.

(10) Osoba, jejíž ustanovení mysliveckou stráží zaniklo podle odstavce 8 písm. a), b) nebo d), je povinna neprodleně odevzdat okresnímu úřadu, který ji do funkce ustanovil, služební odznak

a průkaz myslivecké stráže. V případě, že k zániku ustanovení došlo podle odstavce 8 písm. c), je povinen neprodleně odevzdat okresnímu úřadu služební odznak a průkaz myslivecké stráže

pozůstalý po osobě, která byla ustanovena mysliveckou stráží, popřípadě jiná fyzická osoba, která má služební odznak a průkaz myslivecké stráže ve své dispozici.

(11) Na řízení o ustanovování myslivecké stráže se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. O ustanovení myslivecké stráže nebo o jejím zrušení je okresní úřad povinen písemně vyrozumět bez odkladu uživatele honitby.

(12) Ministerstvo zemědělství stanoví vyhláškou vzor služebního odznaku se státním znakem a průkazu myslivecké stráže a podrobnosti o předpokladech pro výkon funkce myslivecké stráže a o jejich ověřování.

§ 20a

(1) Za bezúhonného se podle tohoto zákona nepovažuje ten,

a) kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin,

b) kdo byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti,6a)

c) komu byla pravomocně uložena pokuta za jiný správní delikt na úseku myslivosti podle § 38a.

(2) Při posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona.6b)

(3) K posouzení bezúhonnosti osoby požádá příslušný okresní úřad o vydání opisu z evidence Rejstříku trestů.6c)

------------------------------------------------------------------

6a) § 35 a 46 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

6b) § 69, 70 a 87 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

§ 363 až 365 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění    pozdějších předpisů.

6c) § 10 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů.

§ 21

(1) Myslivecká stráž je oprávněna:

a) zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihne při neoprávněném výkonu práva     myslivosti nebo při činu tímto zákonem zakázaném, nebo osobu, kterou přistihne v     honitbě s loveckou výstrojí, popřípadě se střelnou zbraní, pokud nejde o osobu oprávněnou     podle zvláštních předpisů nosit zbraň i na honebních pozemcích. V takových případech je    oprávněna požadovat od přistižených osob předložení loveckého lístku a povolenky k lovu,    zastavit a prohlížet v honitbě a na účelových komunikacích v ní6d) dopravní prostředky    včetně přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují nebo obsahují    neoprávněně nabytou zvěř, a požadovat předložení dokladu o jejím oprávněném nabytí,    odebrat přistiženým osobám zbraně, lovecké a chytací nástroje, chycenou nebo ulovenou zvěř,    popřípadě i loveckého psa a fretku, vykázat je z honitby, a jsou-li neznámy, odevzdat je orgánu    policie. Přistižené osoby jsou povinny uposlechnout. Odebrané zbraně a nástroje odevzdá    myslivecká stráž neprodleně orgánu policie;

b) usmrcovat v honitbě psy, kteří mimo vliv svého vedoucího a ve vzdálenosti větší než 200 m od    nejbližšího trvale obydleného domu hledají nebo pronásledují zvěř anebo se k ní plíží. Toto    oprávnění se nevztahuje na psy ovčácké, nevzdálí-li se od stáda více než 200 m a na psy    lovecké, slepecké, zdravotnické, vojenské a služební, pokud jako takoví jsou k rozeznání a pokud

se při výkonu služby nebo při výcviku vzdálí z vlivu svého vedoucího jen přechodně;

c) usmrcovat pytlačící kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od    nejbližšího trvale obydleného domu,

d) hubit zvířata škodlivá myslivosti (pytlačící psy a kočky),

e) požadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie,    pokud nemůže splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky,

f) ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení za přestupky podle zvláštního právního předpisu.6e)

(2) Oprávnění podle odstavce 1 písm. b) až d) může uživatel honitby přenést na další osoby, které mají platný lovecký lístek.

(3) Vlastníkům psů a koček je zakázáno nechat je volně pobíhat v honitbě. V případě jejich usmrcení může vlastník požadovat náhradu škody jen tehdy, dokáže-li, že k jejich usmrcení

nedošlo za okolností uvedených v odstavci 1 písm. b) až d).

(4) Prohlídka dopravních prostředků a zavazadel podle odstavce 1 nesmí sledovat jiný zájem než zjištění, zda v těchto prostředcích a zavazadlech není neoprávněně nabytá zvěř.

------------------------------------------------------------------

6d) § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

6e) Zákon č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 21a

(1) Myslivecká stráž je při své činnosti povinna

a) prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak,

b) dohlížet na dodržování povinností spojených s ochranou myslivosti (§ 20),

c) oznamovat neodkladně zjištěné závady, nedostatky a škody podle jejich povahy uživateli    honitby nebo orgánu, který ji ustanovil, popřípadě v neodkladných případech též    orgánům Policie České republiky nebo příslušným orgánům státní správy.

(2) Myslivecká stráž je povinna zabezpečit průkaz myslivecké stráže a služební odznak proti zneužití, ztrátě a odcizení.

§ 21b

(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc myslivecké stráži na její žádost nebo s jejím vědomím, (dále jen"poškozený"). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy,

způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků.

(3) Stát odpovídá i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(4) Stát odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou myslivecké stráži.

(5) Stát odpovídá obdobně podle odstavců 2 a 3 též za škodu způsobenou myslivecké stráži v souvislosti s plněním jejích úkolů.

(6) Stát odpovídá i za škodu způsobenou mysliveckou stráží v souvislosti s plněním jejích úkolů; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

(7) Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu okresní úřad, který mysliveckou stráž ustanovil.)

§ 22

(1) Při obhospodařování pozemků jsou jejich uživatelé povinni dbát o to, aby nebyly způsobovány zbytečné škody na zvěři. Na honebních pozemcích je po celý rok zakázáno vypalovat křoviny, trávu, plevel a suchý rákos, jakož i mýtit a vyřezávat živé ploty a křoviny. Výjimky může povolit orgán místní samosprávy.

(2) Na žádost uživatele honitby může orgán místní samosprávy zejména v době hnízdění a kladení mláďat, omezit vstup do honitby nebo jejích částí.

§ 22a

Za škodu na zvěři odpovídá každý, kdo ji způsobil porušením právní povinnosti. Na náhradu škody má nárok uživatel honitby. Ustanovení § 35 a násl. se použijí přiměřeně.

§ 23

(1) V zájmu ochrany zvěře jsou uživatelé polních honiteb povinni pečovat o zakládání remízků a uživatelé lesních honiteb o zakládání políček pro zvěř na pozemcích, na kterých jim to vlastník pozemků na jejich žádost povolí.

(2) Uživatel honitby je povinen zřizovat krmelce a zásypy, jakož i vhodné úkryty pro zvěř ve volném poli a v době nouze, zejména v zimě, zvěř přikrmovat.

(3) Zjistí-li orgán místní samosprávy, že zvěř trpí hladem zaviněním uživatele honitby, a nezjedná-li uživatel honitby na výzvu orgánu místní samosprávy okamžitou nápravu, nařídí orgán místní samosprávy krmení zvěře na jeho náklad.

Platné znění části zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění zákona č. 146/1971 Sb., zákona č. 49/1982 Sb., zákona č. 367/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 229/1991 Sb., zákona č. 283/1992 Sb., zákona č. 4/1993, zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 410/2000 a zákona č. 132/2000 Sb.s vyznačením navrhovaných změn

Ochrana rybářství

§ 16

Ochranou rybářství se rozumí ochrana ryb a jiných vodních živočichů před nepříznivými vlivy a před škodlivými zásahy lidí a ochrana rybářských zařízení.

§ 17

Při projektování, budování, provozu a udržování vodohospodářských děl a zařízení a při jiném používání tekoucích vod je nutno přihlížet k potřebám a ochraně rybářství, zejména

chránit tekoucí vody proti znečišťování, místnímu oteplování a vypuštění závadných odpadních vod. Dále musí být dbáno, aby tam,kde je to účelné, byly zřizovány a udržovány rybí přechody a česlice a při budování údolních nádrží též odlovná místa a rybochovná zařízení potřebná k zarybňování těchto nádrží.

(§ 18

(1) Zajištění řádné ochrany rybářství v rybnících a rybářských revírech je povinností jejich uživatelů a vlastníků.V rámci této povinnosti jsou uživatelé nebo vlastníci též povinni navrhnout okresnímu úřadu pro soustavu rybníků a pro každý rybářský revír ustanovení rybářské stráže.

(2) Rybářskou stráž ustanovuje na návrh uživatele nebo vlastníka soustavy rybníků nebo rybářského revíru nebo z vlastního podnětu okresní úřad, v jehož obvodu má navrhovaná osoba trvalý pobyt. V průkazu rybářské stráže současně stanoví obvod její působnosti.

(3) Rybářskou stráží může být ustanovena fyzická osoba, která

a) je občanem České republiky,

b) je starší 21 let,

c) nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin,

d) má způsobilost k právním úkonům,

e) je zdravotně způsobilá,

f) prokázala znalost práv a povinností rybářské stráže podle tohoto zákona a znalost souvisejících předpisů,

g) složila před okresním úřadem slib tohoto znění: "Slibuji, že jako rybářská stráž budu s největší pečlivostí a svědomitostí plnit povinnosti při výkonu ochrany rybářství v rybnících a rybářských revírech, že budu při výkonu této činnosti dodržovat právní předpisy a nepřekročím oprávnění příslušející rybářské stráži.".

(4) Rybářské stráži vydá okresní úřad služební odznak se státním znakem a průkaz rybářské stráže. Okresní úřad vede evidenci rybářských stráží.

(5) Rybářská stráž je povinna oznámit okresnímu úřadu do 30 dnů od jejich vzniku všechny změny týkající se podmínek uvedených v odstavci 3.

(6) Okresní úřad ustanovení rybářské stráže zruší, pokud fyzická osoba přestala tuto funkci vykonávat, splňovat podmínky stanovené v odstavci 3 nebo se prokáže, že byla ustanovena na

podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů. Okresní úřad může ustanovení rybářské stráže zrušit též z jiných důvodů na návrh uživatele nebo vlastníka soustavy rybníků a rybářských revírů, z vlastního podnětu nebo na žádost osoby, která je ustanovena rybářskou stráží. Osoba, u níž okresní úřad zrušil ustanovení rybářskou stráží, je povinna neprodleně odevzdat tomuto okresnímu úřadu služební odznak a průkaz rybářské stráže.

(7) Na řízení o ustanovování rybářské stráže se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor služebního odznaku se státním znakem a průkazu rybářské stráže a podrobnosti o předpokladech pro výkon funkce rybářské stráže a o jejich

ověřování.

§ 19

(1) Rybářská stráž je oprávněna

a) kontrolovat, zda osoby, které loví ryby a jiné vodní živočichy v rybnících nebo rybářských revírech, jsou k tomu oprávněny (§ 11), zadržovat osoby přistižené při neoprávněném lovení ryb nebo jiných vodních živočichů a zjišťovat jejich totožnost. V takových případech je oprávněna zastavit a prohlížet v bezprostřední blízkosti rybníků a rybářských revírů dopravní prostředky a obsah přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují nebo obsahují neoprávněně nabyté ryby nebo jiné vodní živočichy, odebrat přistiženým osobám rybářské nářadí a úlovky a vykázat je z rybářských revírů nebo od rybníků, a nelze-li zjistit jejich totožnost, předvést je orgánům Policie České republiky. Přistižené osoby jsou povinny uposlechnout.Odebrané rybářské nářadí odevzdá rybářská stráž neprodleně orgánům Policie České republiky,

b) dozírat na řádné provádění lovu ryb a jiných vodních živočichů a prohlížet osobám lovícím ryby a jiné živočichy rybářské nářadí a úlovky i obsah rybářských lodí a nádrží na ryby,

c) sledovat z hlediska ochrany rybářství užívání a čistotu vod a zjišťovat zdroje znečištění vody,

d) dozírat, zda se neužívá jezů, stavidel, zdymadel, výpustí a jiných zařízení způsobem, který odporuje předpisům a opatřením na ochranu rybářství,

e) požadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie, pokud nemůže splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky,

f) ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení za přestupky podle zvláštního právního předpisu,1)

g) osobám oprávněným k výkonu rybářského práva zadržovat povolenky k rybolovu za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona.

(2) Zjistí-li rybářská stráž závady, oznámí je podle jejich povahy buď vlastníku nebo uživateli rybníků nebo rybářských revírů, nebo orgánu, který ji ustanovil, popřípadě v neodkladných případech též orgánům Policie České republiky nebo příslušným orgánům státní správy.

(3) Prohlídka dopravních prostředků a zavazadel podle odstavce 1 nesmí sledovat jiný zájem než zjištění, zda v těchto prostředcích a zavazadlech nejsou neoprávněně nabyté ryby nebo jiní vodní živočichové.

------------------------------------------------------------------

1) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších

předpisů.

§ 19a

Rybářská stráž je při své činnosti povinna

a) prokázat se průkazem rybářské stráže a nosit služební odznak,

b) dohlížet na dodržování povinností spojených s ochranou rybářství v rybnících a rybářských revírech,

c) oznamovat neodkladně zjištěné závady, nedostatky a škody podle jejich povahy buď vlastníku nebo uživateli rybníků nebo rybářských revírů, nebo orgánu, který ji ustanovil, popřípadě v neodkladných případech též orgánům Policie České republiky nebo příslušným orgánům státní správy.

§ 19b

(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc rybářské stráži na její žádost nebo s jejím vědomím, (dále jen"poškozený"). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy,způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků.

(3) Stát odpovídá i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(4) Stát odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou rybářské stráži.

(5) Stát odpovídá obdobně podle odstavců 2 a 3 též za škodu způsobenou rybářské stráži v souvislosti s plněním jejích úkolů.

(6) Stát odpovídá i za škodu způsobenou rybářskou stráží v souvislosti s plněním jejích úkolů; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

(7) Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu okresní úřad, který rybářskou stráž ustanovil.)

Platné znění části zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa s vyznačením navrhovaných změn

282/1991 Sb.

ZÁKON

České národní rady

ze dne 19. června 1991

o České inspekci životního prostředí a její

působnosti v ochraně lesa

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

§ 1

(1) Zřizuje se Česká inspekce životního prostředí (dále jen"inspekce") jako orgán státní správy, který je podřízen ministerstvu životního prostředí České republiky (dále jen"ministerstvo").

(2) Inspekce se člení na ústředí a oblastní inspektoráty. V čele inspekce je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr životního prostředí České republiky. V čele oblastního inspektorátu je vedoucí, kterého jmenuje a odvolává ředitel inspekce.

(3) Inspekce je rozpočtovou organizací. Podrobnosti o organizaci inspekce upraví její statut, který schválí ministerstvo.

(4) Působnost inspekce v jednotlivých složkách životního prostředí stanoví tento zákon a další zákony.

ČÁST DRUHÁ

Působnost inspekce v ochraně lesa

§ 2

Inspekce dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí, právnickými a fyzickými osobami.

§ 3

(1) Inspekce zjišťuje nedostatky a škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí, jejich příčiny a osoby zodpovědné za jejich vznik nebo trvání.

(2) Inspekce vyžaduje odstranění a nápravu zjištěných nedostatků, jejich příčin a škodlivých následků a ukládá opatření k jejich odstranění a nápravě.

(3) Inspekce provádí kontrolu uložených opatření. Zjistí-li, že opatření nejsou splněna, je oprávněna stanovit k jejich splnění náhradní lhůtu.

(4) Inspekce je oprávněna v případě hrozící škody nařídit omezení, popřípadě zastavení výroby nebo jiné činnosti až do doby odstranění nedostatků a jejich příčin.

§ 4

Inspekce uloží pokutu až do výše jednoho miliónu Kč právnickým nebo fyzickým osobám, které svojí činností ohrozí nebo poškodí životní prostředí v lesích tím, že

a) neoprávněně používají lesní půdu k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů,

b) při zpracování lesního hospodářského plánu a jeho realizaci ohrozí životní prostředí, popřípadě    způsobí jeho poškození,

c) vlastním zaviněním vytvoří podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických    činitelů,

d) neplní opatření uložená orgány životního prostředí podle

   zvláštních zákonů 1) a tohoto zákona.

------------------------------------------------------------------

1) Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích.

Zákon ČNR č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní

správě lesního hospodářství.

§ 5

(1) Při určení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

(2) Řízení o uložení pokuty lze zahájit jen do jednoho roku ode dne, kdy se inspekce dověděla o porušení povinností uvedených v § 4 tohoto zákona, nejpozději však do tří let od doby, kdy k porušení těchto povinností došlo.

(3) Poruší-li právnická nebo fyzická osoba v době jednoho roku od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty jakoukoliv povinnost, za níž se ukládá pokuta podle tohoto zákona, lze uložit další pokutu až do výše dvou miliónů Kčs.

§ 6

(1) O zahájení řízení o uložení pokuty informuje inspekce současně příslušný orgán státní správy lesního hospodářství. 2)

(2) O odvolání proti rozhodnutí inspekce o uložení pokuty rozhoduje ministerstvo.

(3) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

------------------------------------------------------------------

2) § 34 zákona ČNR č. 96/1977 Sb.

§ 7

(1) Úkoly inspekce plní inspektoři. Inspektoři se prokazují průkazy inspekce a jsou oprávněni nosit při výkonu povinností vyplývajících z pracovního poměru lesnický stejnokroj se státním

znakem a služebním označením.

(2) Inspektoři jsou oprávněni

a) v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, popřípadě vjíždět na cizí pozemky a vstupovat do cizích objektů užívaných pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, pokud k tomu není

třeba povolení podle zvláštních předpisů. 3) Za škodu při tom způsobenou odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůže zprostit,

b) požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení týkající se předmětu kontroly.

(3) Inspektoři jsou povinni

a) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem své činnosti,

b) před vstupem do cizího objektu informovat provozovatele.

((4) Inspektoři jsou lesní stráží. 4))

_____________

3) Např. zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech.

Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství.

(4) § 24 zákona ČNR č. 96/1977 Sb.)

§ 8

Inspektor může v blokovém řízení uložit blokovou pokutu za přestupek proti pořádku ve státní správě na úseku lesního hospodářství, přestupek na úseku ochrany životního prostředí

a přestupek za porušení jiných povinností v lesním hospodářství. 5)

______________

5) § 18 zákona ČNR č. 96/1977 Sb.§ 13 odst. 2, § 33, 45, 46, 84 a 85 zákona ČNR č.    200/1990 Sb., o přestupcích.

§ 9

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Platné znění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 a zákona č. 132/2000 Sb. s vyznačením navrhovaných změn

§ 80

Působnost České inspekce životního prostředí

(1) Česká inspekce životního prostředí (dále jen "inspekce") dozírá, jak jsou orgány státní správy, právnickými a fyzickými osobami dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny. Inspekce zjišťuje případy ohrožení a poškození přírody a krajiny, jejich příčiny a osoby odpovědné za jejich vznik nebo trvání. Inspekce je oprávněna,stejně jako okresní úřady a správy, vyžadovat prokázání původu podle § 54, ukládat opatření podle § 66 a odebírat nedovoleně držené jedince podle § 89.

(2) Inspekce je oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění jejich nedostatků a příčin.

(3) Inspekce ukládá právnickým a fyzickým osobám pokuty za porušení povinností při ochraně přírody a krajiny podle tohoto zákona. Inspekce může zahájit řízení o uložení pokuty pouze tehdy, nezahájil-li je již pověřený obecní úřad, okresní úřad nebo správa. Pokud řízení o pokutě zahájí pověřený obecní úřad, okresní úřad nebo správa a inspekce ve stejný den, provede řízení o uložení pokuty pověřený obecní úřad, okresní úřad nebo správa. O

zahájení řízení o uložení pokuty se inspekce a pověřený obecní úřad, okresní úřad nebo správa vzájemně informují. O odvolání proti rozhodnutí inspekce rozhoduje ministerstvo životního

prostředí.

(4) Úkoly inspekce plní inspektoři, kteří se prokazují služebními průkazy.

(§ 81

Stráž přírody

(1) Okresní úřady a správy ustanovují stráž přírody zejména z řad dobrovolných pracovníků. Posláním stráže přírody je kontrola dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny.

(2) Stráž přírody se skládá ze strážců a zpravodajů, které jmenuje a odvolává územně příslušný okresní úřad nebo správa.

(3) Stráží přírody může být ustanovena fyzická osoba, která

a) je občanem České republiky,

b) je starší 21 let,

c) nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin,

d) má způsobilost k právním úkonům,

e) je zdravotně způsobilá,

f) prokázala znalost práv a povinností stráže přírody podle tohoto zákona a znalost souvisejících   předpisů,

g) složila před okresním úřadem nebo správou slib tohoto znění:

"Slibuji, že jako stráž přírody budu s největší pečlivostí a svědomitostí plnit povinnosti při    kontrole dodržování předpisů o ochraně přírody a krajiny, že budu při výkonu této činnosti    dodržovat právní předpisy a nepřekročím oprávnění příslušející stráži přírody.".

(4) Stráži přírody vydají okresní úřad a správa služební odznak se státním znakem a průkaz stráže přírody. V průkazu stráže přírody současně stanoví obvod její působnosti. Okresní úřad

a správy vedou evidenci stráží přírody.

(5) Stráž přírody je povinna oznámit okresnímu úřadu nebo správě do 30 dnů od jejich vzniku všechny změny týkající se podmínek uvedených v odstavci 3.

(6) Okresní úřad nebo správa ustanovení stráže přírody zruší, pokud fyzická osoba přestala tuto funkci vykonávat, splňovat podmínky stanovené v odstavci 3 nebo se prokáže, že byla

ustanovena na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů. Okresní úřad nebo správa může ustanovení stráže přírody zrušit též z vlastního podnětu z jiných důvodů nebo na žádost osoby, která je ustanovena stráží přírody. Osoba, u níž okresní úřad nebo správa zrušily ustanovení stráží přírody, je povinna neprodleně odevzdat tomuto okresnímu úřadu služební odznak a průkaz stráže přírody.

(7) Na řízení o ustanovování stráže přírody se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

(8) Strážci jsou oprávněni

a) zjišťovat totožnost osob, které porušují předpisy na ochranu přírody,

b) ukládat a vybírat blokové pokuty42) za přestupky na úseku ochrany přírody,

c) vstupovat na cizí pozemky za podmínek stanovených v § 62,

d) zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihnou při porušování právních předpisů o   ochraně přírody a krajiny, a odevzdat ji orgánu Policie České republiky; přistižené osoby

jsou povinny uposlechnout,

e) požadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie,   pokud nemohou splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky.

(9) V případě bezprostředního ohrožení zájmů chráněných podle části druhé, třetí a čtvrté tohoto zákona je strážce přírody oprávněn k pozastavení rušivé činnosti. O svém opatření

bezodkladně vyrozumí územně příslušný orgán ochrany přírody. Opatření potvrdí, změní nebo zruší orgán ochrany přírody nejpozději do 15 dnů od jeho vydání.

(10) Podrobnosti o organizaci, úkolech a předpokladech pro výkon stráže přírody stanoví ministerstvo životního prostředí vyhláškou. Ministerstvo životního prostředí stanoví v této

vyhlášce též vzor služebního odznaku se státním znakem a průkazu stráže přírody.

------------------------------------------------------------------

42) § 13 odst. 2, § 45, 46, 84 a 85 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

§ 81a

Stráž přírody je při své činnosti povinna

a) prokázat se průkazem stráže přírody a nosit služební odznak,

b) dohlížet na dodržování povinností spojených s kontrolou dodržování předpisů o ochraně    přírody a krajiny,

c) oznamovat neodkladně zjištěné závady, nedostatky a škody orgánu, který ji ustanovil,    popřípadě v neodkladných případech též orgánům Policie České republiky nebo příslušným    orgánům státní správy.

§ 81b

(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc stráži přírody na její žádost nebo s jejím vědomím, (dále jen"poškozený"). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy,způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků.

(3) Stát odpovídá i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(4) Stát odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou stráži přírody.

(5) Stát odpovídá obdobně podle odstavců 2 a 3 též za škodu způsobenou stráži přírody v souvislosti s plněním jejích úkolů.

(6) Stát odpovídá i za škodu způsobenou stráží přírody v souvislosti s plněním jejích úkolů; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

(7) Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu orgán, který stráž přírody ustanovil.)

§ 82

Používání stejnokroje a označení pracovníků

ochrany přírody

(1) Nosit stejnokroje ochrany přírody mohou pracovníci správa inspekce.

(2) Podrobnosti o způsobu zavedení a užívání stejnokroje a označení pracovníků ochrany přírody stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

Platné znění části zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 67/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. s vyznačením navrhovaných změn

(Oddíl třetí

Lesní stráž

§ 38

(1) Lesní stráž je fyzická osoba zajišťující ochrannou službu v lesích při obecném užívání lesů občany.

(2) Lesní stráž ustanovuje na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu orgán státní správy lesů; v průkazu lesní stráže současně stanoví obvod její působnosti. Na řízení o ustanovování lesní stráže se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

(3) Lesní stráží ustanoví orgán státní správy lesů fyzickou osobu, která je občanem České republiky, je starší 21 let, nebyla odsouzena pro úmyslný trestný čin, má způsobilost k právním

úkonům, je zdravotně způsobilá, prokázala znalost práva povinností lesní stráže podle tohoto zákona a znalost souvisejících předpisů a složila před orgánem státní správy lesů

slib tohoto znění: "Slibuji, že jako lesní stráž budu s největší pečlivostí a svědomitostí plnit povinnosti při výkonu ochranné služby v lesích, že budu při výkonu této činnosti dodržovat právní

předpisy a nepřekročím oprávnění příslušející lesní stráži."

(4) Lesní stráži vydá orgán státní správy lesů služební odznak a průkaz lesní stráže. Tento orgán také vede evidenci lesních stráží.

(5) Lesní stráž je povinna oznámit orgánu státní správy lesů do 30 dnů od jejich vzniku všechny změny týkající se podmínek uvedených v odstavci 3.

(6) Orgán státní správy lesů ustanovení lesní stráže zruší, pokud fyzická osoba přestala tuto funkci vykonávat, splňovat podmínky stanovené v odstavci 3 nebo se prokáže, že byla

ustanovena na podkladě nesprávných údajů. Orgán státní správy lesů může ustanovení lesní stráže zrušit též z jiných důvodů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. Osoba, u níž orgán státní správy lesů zrušil ustanovení lesní stráží, je povinna neprodleně odevzdat tomuto orgánu služební odznak a průkaz lesní stráže.

(7) Vzor služebního odznaku a průkazu lesní stráže stanoví ministerstvo právním předpisem. Tímto předpisem stanoví též podrobnosti o předpokladech pro výkon funkce lesní stráže a o jejich ověřování.

§ 39

Práva a povinnosti lesní stráže

(1) Lesní stráž je při své činnosti povinna

a) prokázat se průkazem lesní stráže a nosit služební odznak,

b) dohlížet na dodržování povinností spojených s obecným užíváním lesů (§ 19 a 20),

c) oznamovat neodkladně zjištěné závady, nedostatky a škody podle jejich povahy buď vlastníku    nebo uživateli lesa, nebo orgánu, který ji ustanovil, popřípadě v neodkladných případech též    orgánům Policie České republiky nebo příslušným orgánům státní správy.

(2) Lesní stráž je při své činnosti oprávněna

a) zjistit totožnost osoby, která při obecném užívání lesa porušuje ustanovení tohoto zákona,

b) ukládat a vybírat pokuty za přestupky uvedené v § 53 tohoto zákona v blokovém řízení podle   zvláštního předpisu,24)

c) předvést bezodkladně policejnímu orgánu osobu, kterou přistihne při přestupku, nelze-li jinak    zjistit její totožnost,

d) požadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie,    pokud nemůže splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky.

------------------------------------------------------------------

24) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

§ 39a

(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc lesní stráži na její žádost nebo s jejím vědomím, (dále jen"poškozený"). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy,způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků.

(3) Stát odpovídá i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(4) Stát odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou lesní stráži.

(5) Stát odpovídá obdobně podle odstavců 2 a 3 též za škodu způsobenou lesní stráži v souvislosti s plněním jejích úkolů.

(6) Stát odpovídá i za škodu způsobenou lesní stráží v souvislosti s plněním jejích úkolů; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

(7) Náhradu škody podle odstavců 1 až 6 poskytuje v zastoupení státu ten orgán státní správy lesů, který ustanovil lesní stráž, k jejímuž výkonu se náhrada vztahuje.)