Pojem manželství je z hlediska historického vývoje manželství, jeho funkcí a kulturního vnímání jednoznačně chápán jako životní společenství muže a ženy, jehož hlavním společenským úkolem je reprodukce lidského rodu v nejoptimálnějších podmínkách. Manželství má svůj tradiční ideologický, náboženský a kulturní obsah obecně společností přijímaný. I když to ze současné platné právní úpravy výslovně nevyplývá, je vznik manželství založen na smluvním principu, byť jde o zvláštní smlouvu odlišnou od typických občanskoprávních smluv. Soužití dvou osob téhož pohlaví musí být rovněž založeno na smluvním principu, může však plnit funkce manželství pouze ve vzájemném vztahu těchto dvou osob, nikoli ve vztahu ke společnosti a nelze jej stavět na roveň manželství, zejména pokud jde o vztahy mezi rodiči a dětmi. Proto je pro soužití osob téhož pohlaví používán shodně se zahraničními úpravami pojem "partnerské soužití".
Vedle manželství existuje ve společnosti i volnější forma soužití muže a ženy bez uzavření manželství, nazývaná konkubinát, nesezdané soužití, faktické manželství, apod. Naše právní úprava jej označuje jako vztah druha a družky. Ani tento vztah nelze klást na roveň manželství. Právo s ním však v omezeném rozsahu počítá (např. přechod nájmu bytu, dědické právo, sociální zabezpečení, daňové právo apod.)
Navrhovaný zákon se faktického soužití druha a družky nedotýká. Je tomu tak proto,že osoby heterosexuálně založené mají možnost volby, buď uzavřít manželství se všemi právy a povinnostmi vyplývajícími z manželství, nebo spolu žít bez uzavření manželství, rovněž se všemi právními důsledky z toho vyplývajícími. Širší právní regulace vztahu mezi druhem a družkou, která by mimo jiné upravovala i vznik a zánik tohoto vztahu by jen vytvářela alternativu manželství, jakési "manželství nižšího stupně". Pro právní regulaci dvou forem manželství není ani společenský ani právní ani politický důvod.
Přijetí zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví neovlivní negativně sňatečnost či vytváření tradiční rodiny, neboť je určeno pro osoby, které si tuto tradiční formu vzájemného soužití zvolit nemohou nebo nechtějí s ohledem na své dispozice, postoje a osobní charakteristiky. Stabilizace partnerských vztahů homosexuálů přispěje nejenom k řešení ekonomických, daňových a majetkových problémů těchto osob, ale zejména lze předpokládat snížení rizika přenosu pohlavně přenosných chorob včetně infekce virem HIV/AIDS, předpokládat lze i snížení psychiatrické nemocnosti v těchto skupinách osob, která často plyne z jejich osamění a nejasného sociálního postavení. Zrovnoprávnění homosexuální menšiny se projeví i na snížení kriminality, často skryté, která zneužívá společenské stigmatizace a anonymity této minority. Zároveň tato trestná činnost je v některých případech přímým následkem společenské netolerance některých osob vůči společenským menšinám.
Právní úprava partnerství osob téhož pohlaví by neměla být prováděna novelizací stávajících zákonů, tj. především zákona o rodině a občanského zákoníku, ale je navrhována v samostatném zákoně. Zejména novelizace zákona o rodině v tomto směru se jeví jako zcela nevhodná, protože zde nejde o rodinněprávní vztah v pojetí zákona o rodině. Zákon o rodině neupravuje ani vztah druha a družky, ale pouze vztahy mezi manžely a vztahy rodičů k dětem.
Předkládaný návrh vychází ze smluvního principu, pokud jde o vznik a zánik partnerského soužití. S ohledem na závažné právní následky však právní účinky této smlouvy nastávají teprve její registrací. V souladu s většinou zahraničních úprav vylučuje možnost promítnout úpravu partnerského soužití do vztahů k dětem.
Z hlediska veřejného práva návrh staví osoby žijící v partnerském soužití na roveň osobám žijícím v manželství (právo sociálního zabezpečení, daňové právo, trestní právo apod.)
S obdobnou právní úpravou se v evropských zemích setkáváme od roku 1989 v Dánsku ( zákon č. 372 z 7.6.1989 "The Danish Registered Partnership Act"), od roku 1993 v Norsku (zákon ze 30.4.1993 "Act on Registered Partnerships for homosexual Couples"), v roce 1994 byla přijata tato úprava ve Švédsku ( zákon č. 1117 ze dne 23.6.1994 "The registered Partnership (Family Law) Act") roce 1993 Norsku. Některé státy USA ( Wisconsin 1982 a Massachussetts 1989) rovněž přijaly zákony o občanských právech gayů. Úprava registrovaného partnerství osob téhož pohlaví je široce diskutována v Belgii a Německu. V současné době je obdobný návrh projednáván ve Francii.
Zákon nemá přímý dopad na státní rozpočet a není v rozporu s mezinárodními smlouvami a ústavním pořádkem České republiky.