Péče o válečné hroby a finanční prostředky ze státního rozpočtu na péči o válečné hroby byly poskytovány již v době 1. republiky.
Od poloviny 20. let byly v rozpočtu tehdejšího Ministerstva národní obrany - položka Ústřední správa válečných hrobů - plánovány finanční prostředky členěné na:
- řádné výdaje (udržování válečných hrobů, udržování hřbitovů, pomníků, zdí, ohrad),
- mimořádné výdaje (jednotné náhrobní tabulky, exhumace a soustředění válečných hrobů, exhumace a přeprava ostatků z ciziny).
Tato praxe byla uplatňována do roku 1939 a po válce do roku 1950, kdy byla gesce péče o válečné hroby přenesena usnesením vlády z Ministerstva národní obrany na Ministerstvo vnitra.
V současné době je péče o válečné hroby svěřena do působnosti Ministerstva obrany usnesením vlády č. 427 ze dne 5. května 1999, o zabezpečení péče o válečné hroby v České republice a v zahraničí, kde je ministru obrany uloženo koordinovat péči o válečné hroby v České republice a v zahraničí a zajišťovat k tomu nezbytné prostředky ve státním rozpočtu, kapitole Ministerstva obrany. V návaznosti na toto usnesení vláda České republiky schválila svým usnesením č. 1292 ze dne 6. prosince 1999 Pravidla pro poskytování a čerpání účelových dotací ze státního rozpočtu na zabezpečení péče o válečné hroby v České republice a finančních darů do zahraničí.
Péči o válečné hroby, pomníky, osária, pamětní desky a památníky dosud zabezpečují především obce. Tato činnost však není současnými právními předpisy České republiky obcím uložena ani v rámci samostatné působnosti, ani v rámci působnosti přenesené.
Usnesení vlády a směrnice ústředních správních úřadů nemohou orgánům obcí ukládat povinnosti, pokud nejsou stanoveny zákonem. Podmínkou platnosti směrnic ústředních správních úřadů je publikace ve Věstníku vlády pro orgány kraje, okresní úřady a orgány obcí.
Z výše uvedeného plyne, že dosud nebyla problematika péče o válečné hroby upravena zákonem a výkon této činnosti od obcí lze vyžadovat pouze na smluvním základě.
Problematika péče o válečné hroby nemá dosud v České republice ucelenou právní úpravu a v současné době spadá do režimu právní úpravy pohřebnictví. Pouze okrajově tuto problematiku řeší některé právní předpisy a mezinárodní smlouvy.
Pokud jde o mezinárodní smlouvy, na mnohostranné úrovni se jedná zejména o mezinárodněprávní pravidla pro případ ozbrojených konfliktů - především Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války a Dodatkový protokol k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) ze dne 8. června 1977. Tyto dokumenty stanoví povinnost států respektovat a udržovat válečné hroby, umožnit repatriaci ostatků, zabezpečit přístup k hrobům, označit je a evidovat.
Obdobné závazky jsou pak obsaženy i v některých dvoustranných mezinárodních smlouvách povahy rámcové (s Rakouskem, Německem, Itálií, Ruskem a Ukrajinou) či speciální (s Velkou Británií, Ruskem a Slovenskem a připravuje se smlouva se Spolkovou republikou Německo).
V zahraničí je problematika péče o válečné hroby řešena různě.
Spolková republika Německo
Problematika válečných hrobů věcně spadá do působnosti Spolkového ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež. V současné době je na území Spolkové republiky Německo cca 12000 válečných pohřebišť výlučně v obecním či církevním vlastnictví. Mrtví, nalezení mimo pohřebiště, jsou přemísťováni na pohřebiště. Válečné hroby na soukromých pozemcích (tj. nestátních a necírkevních) tedy neexistují. Odpovědnost za péči nese vlastník pohřebiště. Náklady na všechna pohřebiště (německá i jiných států) jsou hrazena ze spolkového rozpočtu. Vedle toho existuje ještě humanitární organizace Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. (Národní sdružení péče o německé hroby obětí válek) v Kasselu. Volksbund vznikl v roce 1919 a je pověřen vyhledáváním německých válečných hrobů v zahraničí a následnou péčí o tyto hroby (v současnosti cca 640 pohřebišť ve 43 státech). Je financován jak ze soukromých příspěvků, tak ze státního rozpočtu Spolkové republiky Německo. Spolková republika Německo sjednala od roku 1953 více než 30 dvoustranných smluv v této oblasti s většinou států Evropy a severní Afriky. Mezi základní východiska těchto smluv patří i snaha o pokrytí nejen válečných hrobů, ale i hrobů civilních obětí válečných konfliktů (např. oběti bombardování či tzv. nuceného nasazení). Německé vnitrostátní právo zároveň ukládá pečovat na náklady státu nejen o všechny hroby "obětí války a tyranie" na německém území, ale rovněž o všechny německé hroby v zahraničí. Základní vnitrostátní právní úpravou je zákon o udržování hrobů obětí války a tyranie z roku 1965, který velice široce definuje hroby obětí válek a tyranie (včetně hrobů obětí koncentračních táborů, nuceného nasazení, vyhnanců, osob zahynuvších při útěku z "Východního Berlína", jakož i všech ostatních civilních i vojenských obětí válek). Zákon zřizuje povinnost všech vlastníků zachovat (proti odškodnění) hrob na jejich nemovitosti (tj. věcné břemeno). Zákon dále upravuje zřizování hrobů (např., že blízké okolí musí zůstat volné), stanovuje, kdo hradí náklady apod.
Velká Británie
Péčí o válečné hroby je ve Velké Británii pověřena tzv. Komise Britského společenství národů pro válečné hroby (Commonwealth War Graves Commission) (dále jen „Komise“). Byla zřízena v roce 1917 královskou Chartou jako stálá organizace, jejímiž členy jsou zástupci vlád, které Komisi proporcionálně platí (tj. VB, Austrálie, Kanada, Indie, Nový Zéland a JAR), či jinak přispívají (další státy např. zdarma pečují o hroby na svém území) a jiné významné osobnosti (zástupci ozbrojených sil, Parlamentu, vojenští historikové atd.). Komise se stará o hroby ve Velké Británii a v dalších cca 150 státech. V zahraničí je její pozice založena mezinárodními smlouvami. Ve Velké Británii je právní úprava velice roztříštěná. Válečný hrob je definován jako hrob obsahující válečnou oběť, či jiný hrob, za který je odpovědná Komise. Péči provádí buď vlastní personál Komise (včetně inspektorů) či jiné osoby na základě dohody s Komisí (soukromé firmy, vlastník hřbitova, místní vláda či církev).
Maďarsko
Základním právním předpisem upravujícím péči o válečné hroby je zákon o hřbitovech a pohřbívání z roku 1999, který mimo jiné stanoví odpovědnost za správu hřbitovů a udržování hrobů či umisťování a péči o hroby hrdinů a významných osobností národa. Na základě tohoto zákona vláda ustanovila Národní pietní komisi, mezi jejíž úkoly patří stanovit místo, formu a způsob udržování památníků padlých a hřbitova národních hrdinů. Při definici válečného hrobu vycházejí ze Ženevských konvencí z roku 1949. Ze zákona odpovídá za péči o hrob vlastník nemovitosti (stát, místní samospráva, církev i jednotlivci), který ji také hradí. Pokud tento vlastník na své nemovitosti hrob nechce, příslušné úřady přemístí na jeho náklad hrob jinam. U Ministerstva obrany Maďarska je vytvořen Úřad pro válečné hroby, který vyhledává, identifikuje a spravuje válečné hroby ve spolupráci s vlastníky pozemků či hřbitovů. Jeho činnost je financována z rozpočtu Vojenského historického ústavu a muzea. Maďarsko má uzavřeno cca 27 mezinárodních smluv (zpravidla z úrovně Ministerstva obrany) v dané oblasti.
Itálie
Podle italského zákona je válečným hrobem hrob, kde jsou pochovány ostatky padlých vojáků či civilistů ve světových válkách. Za péči o válečné hroby odpovídá Generální komisariát k uctění padlých ve světových válkách. Financování péče je realizováno ze státních prostředků. Prostory, kde jsou umístěny hroby, jsou pouze ve vlastnictví státu, či místních orgánů.
V červnu 2001 byl přijat zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, který obsahuje ustanovení § 24 odst. 3, kde zrušení hrobů a hrobek považovaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za válečné hroby lze provést jen po předchozím projednání s Ministerstvem obrany a dále v ustanovení § 29 odst. 6 osvobozuje užívání válečných hrobů od zpoplatnění - u hrobů a hrobek považovaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za válečné hroby se užívací právo poskytuje bezplatně a na neomezenou dobu. Právní úprava řeší především vztahy vznikající v soukromoprávní sféře, pouze výjimečně jsou ukládány povinnosti obcím.
Legislativní rada vlády při projednávání návrhu zákona o pohřebnictví konstatovala, že právní režim válečných hrobů by měl být řešen zvláštním právním předpisem v návaznosti na mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána.
Návrh zákona řeší právní úpravu péče o válečné hroby na pohřebištích, ale i mimo ně. Jde o válečné pomníky, osária, pamětní desky a památníky umístěné většinou mimo pohřebiště, což nelze provést v rámci právní úpravy pohřebnictví.
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv a z obecných pravidel a zásad mezinárodního práva. Navrhovaný zákon není v rozporu ani se závazky plynoucími z Evropské dohody. Právo ES problematiku péče o válečné hroby neupravuje a tato problematika tedy spadá plně do působnosti vnitrostátní legislativy jednotlivých států.
Formy financování péče o válečné hroby a předpokládané rozpočtové dopady
Poskytovatelem peněžních prostředků státního rozpočtu na péči o válečné hroby bude Ministerstvo obrany, které bude ve své kapitole rozpočtovat jejich nezbytnou výši na příslušný rozpočtový rok.
Příjemcem peněžních prostředků státního rozpočtu bude vlastník válečného hrobu (zpravidla obec), nebo vlastník nemovitosti, na níž se válečný hrob nachází.
Peněžní prostředky státního rozpočtu budou Ministerstvem obrany poskytovány ve formě dotací, náhrad a peněžních darů do zahraničí.
Dotace mohou být poskytovány na:
úpravu a údržbu válečných hrobů,
přemísťování, zřizování nebo rušení válečných hrobů.
Náhrada za omezení užívání nemovitosti bude poskytována vlastníkům nemovitosti, na němž se válečný hrob nachází ve výši stanovené zvláštním právním předpisem.Obdobně bude postupováno v případě odkoupení nemovitosti státem.
Peněžní dary do zahraničí budou poskytovány ve spolupráci se Slovenskou republikou, a to prostřednictvím kapitoly Ministerstva zahraničních věcí, v souladu s ustanovením § 7 odstavec 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). Pravidla pro poskytování dotací ze státního rozpočtu na péči o válečné hroby stanoví vláda svým nařízením. Dotace ze státního rozpočtu na péči o válečné hroby budou poskytovány na základě žádosti vlastníka válečného hrobu, formou rozhodnutí poskytovatele, v souladu s ustanoveními hlavy III zákona č. 218/2000 Sb.
O poskytnutí dotací na péči o válečné hroby bude rozhodovat Ministerstvo obrany na základě doporučení Mezirezortní koordinační komise pro válečné hroby. Výdaje spojené s vedením evidence a dokumentace budou krajům a obcím s pověřeným obecním úřadem hrazeny ze státního rozpočtu v rámci finančních vztahů a příspěvků na výkon státní správy stanovených zákonem o státním rozpočtu na příslušný rok, tj. z kapitoly Všeobecná pokladní správa.
Předpokládané minimální náklady na údržbu a úpravu válečných hrobů v České republice a v zahraničí činí v současné době cca 22 mil. Kč ročně.
Rozsah skutečných nákladů na údržbu válečných hrobů je obtížné zjistit, neboť jsou zpravidla zahrnuty do celkových nákladů na údržbu hřbitovů, případně městské zeleně. Podle kvalifikovaného odhadu Sdružení pohřebnictví činí průměrné náklady na údržbu jednoho válečného hrobu v České republice 500,- Kč ročně, v zahraničí zhruba dvojnásobek této částky.
V České republice je podle evidence Ministerstva vnitra 72 244 válečných hrobů (z toho je 35 024 německých, jejichž údržbu hradí dosud vláda Spolkové republiky Německo). Náklady na údržbu zbývajících 37 220 válečných hrobů činí cca 18 610 tis. Kč ročně. Do tohoto počtu nejsou však zahrnuty pomníky, památníky, pamětní desky aj. umístěné mimo pohřebiště.
V zahraničí je evidováno 6 733 československých válečných hrobů. Jejich udržování zabezpečují převážně státy, na jejichž území se nacházejí. Česká republika poskytuje peněžní dary do zahraničí na projekty (rekonstrukce), na nichž má mimořádný zájem. Tyto peněžní dary činí v průměru 1-2 mil. Kč ročně.
Výši náhrady za omezení užívání vlastníkům nemovitosti, na níž se válečný hrob nachází nebo náhrady za odkoupení nemovitosti nelze v současné době odhadnout.
K zabezpečení péče o válečné hroby se předpokládá nárůst pracovníků správních orgánů krajů a Ministerstva obrany (jeden pracovník v každém kraji a tři pracovníci na Ministerstvu obrany).
Předpokládané osobní výdaje na zřízení nových tabulkových míst na Ministerstvu obrany činí cca 800 000 Kč ročně.
Výdaje na vedení evidence a na další úkoly spojené s péčí o válečné hroby v krajích si vyžádají cca až 6 200 tis. Kč ročně. Z toho na osobní výdaje 3 400 tis. Kč a na věcné výdaje 2 800 tis. Kč. Tyto náklady nebudou financovány z kapitoly Ministerstva obrany.
Vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje úplná evidence válečných hrobů ve smyslu navrhovaného zákona, nelze za obce s pověřeným obecním úřadem objektivně vyčíslit výdaje na výkon státní správy.
K § 1:
Vymezuje se předmět právní úpravy péče o válečné hroby a působnost orgánů státní správy v péči o ně.
K § 2:
Odst. 1 - Navržená definice umožňuje zohlednit případy úmrtí, k nimž došlo na území České republiky a v zahraničí v důsledku vojenských operací, či odbojové činnosti v době války, anebo v důsledku zajetí nebo postihu za přímou účast v těchto operacích a činnostech. Vojenskou operací lze rozumět především plánovanou a koordinovanou činnost, která je uskutečňována vojenskými prostředky, tj. vojenským personálem s vojenským materiálem (výzbroj, výstroj a technika), s cílem splnit strategické, operační či taktické úkoly. Vojenské operace mohou být povahy válečné i jiné (zejména mírové, záchranné či humanitární). Povahu vojenské operace má rovněž vojenské cvičení.
Odst. 2 - Vedení evidence válečných hrobů je základním předpokladem péče o ně. Stanovené údaje jsou v tomto ohledu nezbytné pro řádné zabezpečení všech činností spojených s péčí o válečné hroby.
Odst. 3 a 4 – Péčí o válečné hroby se rozumí především jejich úprava a údržba, které jsou základními činnostmi prováděnými v rámci této péče.
K § 3:
Péče o válečné hroby je ve veřejném zájmu, a proto je nutné vymezit podmínky při jejím zajišťování, zejména ve vztahu k fyzickým osobám a právnickým osobám, jejichž věcná práva musí být za tímto účelem nezbytně omezena. Omezení vlastnického práva je možné jen na základě zákona a za náhradu. Jinou změnou válečného hrobu může být např. změna celkového charakteru válečného hrobu, změna obsahu textu na náhrobku nebo pamětní desce apod. Souhlas Ministerstva obrany s jinou změnou, přemístěním nebo zrušením válečného hrobu se navrhuje v zájmu zabezpečení jednotného přístupu v péči o válečné hroby.
K § 4:
Dosud žádný právní předpis neupravuje, kdo je povinen zabezpečovat či koordinovat péči o válečné hroby, ani z jakých finančních zdrojů by tato péče měla být hrazena. Výdaje spojené s evidencí válečných hrobů se doporučuje hradit obcím s pověřeným obecním úřadem a krajům ze státního rozpočtu v rámci dotací na výkon státní správy. Rovněž se stanovují úkoly Ministerstva obrany v této oblasti.
K § 5 až 7:
Sankcionování porušení povinnosti stanovené tímto zákonem je jedním z předpokladů jeho efektivní funkce. Jednotlivé výše pokut se navrhují v souvislosti se závažností porušení těchto povinností. Vybírání a vymáhání pokut se svěřuje do působnosti obce nebo kraje. Výnos pokut náleží orgánu, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
K § 8:
Novelizuje se zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 479/2001 Sb., a to v § 24 odstavec 3 a v § 29 odst. 6, doplněním odkazu na zákon o válečných hrobech.
K § 9:
V případě, že je válečný hrob prohlášen kulturní památkou, použijí se ustanovení zákona o státní památkové péči. Na rozhodování podle tohoto zákona, není-li stanoveno jinak, se vztahuje správní řád. Působnost úřadů v péči o válečné hroby je výkonem přenesené působnosti.
K § 10:
Účinnost zákona je stanovena s ohledem na přípravu státního rozpočtu na příslušný kalendářní rok.
V Praze dne 27 . února 2002
předseda vlády
Miloš Zeman v.r.
ministr obrany
Jaroslav T v r d í k v.r.
Platné znění zákona č. 256/2001 Sb.,
o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 479/2001 Sb., s vyznačením navrhovaných změn
§ 24
Zrušení veřejného pohřebiště
(1) Veřejné pohřebiště může být zrušeno jen ve veřejném zájmu a na základě rozhodnutí územně příslušného okresního úřadu, kterým je současně vyhlášen i zákaz pohřbívání, je-li to nutné. Veřejné pohřebiště může být zrušeno až po uplynutí všech lhůt, na které byla hrobová místa pronajata, nejdříve však po uplynutí tlecí doby od posledního uložení lidských pozůstatků do hrobu.
(2) Je-li z důvodu veřejného zájmu výjimečně nutné zrušit veřejné pohřebiště před uplynutím lhůt uvedených v odstavci 1, je územně příslušný okresní úřad povinen zajistit a uhradit exhumace a převezení lidských ostatků, jakož i přemístění zeminy a travního porostu z rozptylových a vsypových luk, na jiné vhodné veřejné pohřebiště.
(3) Zrušení hrobů a hrobek prohlášených za kulturní památky lze provést pouze po předchozím zrušení jejich prohlášení za kulturní památky Ministerstvem kultury.21) (Zrušení hrobů a hrobek považovaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za válečné hroby lze provést jen po předchozím projednání s Ministerstvem obrany.) Při rušení válečných hrobů se postupuje podle zvláštního právního předpisu.21a)
(4) Náklady spojené s pracemi v souvislosti se zrušením veřejného pohřebiště podle § 20 písm. g) bodů 3, 5 a 6 hradí ten, v jehož zájmu má být veřejné pohřebiště zrušeno.
(5) V případě, že obci byly předány náhrobky a hrobová zařízení podle § 20 písm. g) bodu 4 nebo cenné předměty podle § 20 písm. g) bodu 5, obec s těmito věcmi naloží jako s věcmi opuštěnými, nepřihlásí-li se o ně vlastník do 1 roku od jejich převzetí.23)
(6) Pokud je provozovatel pohřebiště povinen postupovat podle § 20 písm. g) bodu 6, musí provést u rozptylové louky skrývku a přemístění porostu a zeminy do hloubky 10 cm, u vsypové louky skrývku a přemístění travního porostu a zeminy do hloubky odpovídající nejnižší úrovni uložení zpopelněných lidských ostatků.
------------------------------------------------------------------
21) § 8 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.
21a) Zákon č. / Sb., o válečných hrobech a změně zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
§ 29
Přechodná ustanovení
(1) Provozování pohřební služby nebo krematoria na základě koncesovaných živností vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považuje za provozování pohřební služby nebo krematoria podle tohoto zákona. Právnická nebo fyzická osoba podnikající po dni nabytí účinnosti tohoto zákona na základě koncesovaných živností vydaných přede dnem nabytí jeho účinnosti je povinna předložit živnostenskému úřadu doklady ve smyslu § 6 a 13 nejpozději do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; pokud požadované doklady ve stanovené lhůtě nepředloží, její oprávnění k provozování činnosti zanikne. Pokud živnostenský úřad zjistí, že předložené doklady jsou neúplné nebo dostatečně neprokazují odbornou způsobilost a právnická nebo fyzická osoba v termínu jím stanoveném doklady nedoplní nebo závady neodstraní, její oprávnění k provozování činnosti po uplynutí lhůty pro doplnění nebo odstranění závad zanikne.
(2) Živnostenská oprávnění k činnosti "Provozování pohřebišť", která podle tohoto zákona již není živností, zanikají uplynutím 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3) Obdobně jako v odstavci 1 se postupuje v případě provádění balzamace a konzervace, pokud byla tato živnost provozována před účinností tohoto zákona v rámci koncesované živnosti pohřební služba nebo provozování pohřebišť a krematorií.
(4) Do 2 let po nabytí účinnosti tohoto zákona je provozovatel pohřebiště povinen předložit dosavadním uživatelům hrobových míst návrh smlouvy o nájmu hrobového místa, pokud takové smlouvy již nejsou uzavřeny písemně. V případě, že dosavadní uživatel hrobového místa
a) není znám nebo není známa jeho adresa nebo adresa jeho právních nástupců a návrh nájemní smlouvy mu proto není možno doručit, je provozovatel pohřebiště povinen nejpozději do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na veřejně přístupném místě na veřejném pohřebišti zveřejnit výzvu k uzavření nájemní smlouvy k takovému hrobovému místu a místo (adresu), na něž se má dosavadní uživatel nebo jeho právní nástupce obrátit, spolu s upozorněním, že pokud nebude nájemní smlouva uzavřena do 30 měsíců po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadní užívací právo k hrobovému místu zanikne;
b) odmítne uzavřít nájemní smlouvu nebo pokud k uzavření nájemní smlouvy nedojde z důvodu jeho nečinnosti, jeho dosavadní právo k užívání hrobového místa zanikne po uplynutí 6 měsíců ode dne odmítnutí uzavřít nájemní smlouvu nebo po uplynutí 6 měsíců ode dne, kdy mu byl doručen návrh smlouvy o nájmu hrobového místa.
(5) Pokud v případech uvedených v odstavci 4 od uložení lidských pozůstatků dosud neuplynula stanovená tlecí doba, dosavadní užívací právo k hrobovému místu zanikne až jejím uplynutím. Pokud jde o náhrobky a ostatní hrobové zařízení a cenné předměty nalezené v hrobech a hrobkách, k nimž zanikne dosavadní užívací právo podle odstavce 4, postupuje provozovatel hřbitova obdobně jako při zrušení veřejného pohřebiště.
(6) U hrobů a hrobek považovaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za válečné hroby se užívací právo poskytuje bezplatně na neomezenou dobu.)
(6) U válečných hrobů se užívací právo poskytuje bezplatně na neomezenou dobu.
(7) Obce, které provozovaly veřejné pohřebiště přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona buď samy, nebo prostřednictvím jiné právnické nebo fyzické osoby, jsou povinny upravit řád veřejného pohřebiště v souladu s tímto zákonem a vyžádat si jeho schválení územně příslušným okresním úřadem nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(8) Organizační složka státu, která ke dni účinnosti tohoto zákona provozuje veřejné pohřebiště, převede jeho provozování do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona obci, na jejímž území je veřejné pohřebiště umístěno.
1) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 137/1982 Sb., zákona č. 103/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 262/1992 Sb., zákona č. 43/1994 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 95/2000 Sb., zákona č. 96/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 239/2000 Sb., zákona č. 59/2001 Sb. a zákona č. 254/2001 Sb.
2) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.
3) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., ve znění zákona č. 344/1992 Sb., ve znění zákona č. 359/1992 Sb., ve znění zákona č. 67/1993 Sb., ve znění zákona č. 290/1993 Sb., ve znění zákona č. 134/1994 Sb., ve znění zákona č. 82/1995 Sb., ve znění zákona č. 279/1995 Sb., ve znění zákona č. 237/1995 Sb., ve znění zákona č. 289/1995 Sb., ve znění zákona č. 112/1998 Sb., ve znění zákona č. 168/1999 Sb., ve znění zákona č. 360/1999 Sb. ve znění zákona č. 29/2000 Sb., ve znění zákona č. 151/2000 Sb., ve znění zákona č. 121/2000 Sb., ve znění zákona č. 132/2000 Sb., ve znění zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 361/2000 Sb., ve znění zákona č. 370/2000 Sb., ve znění zákona č. 164/2001 Sb., ve znění zákona č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 273/2001 Sb., ve znění zákona č. 65/2001 Sb., ve znění zákona č. 274/2001 Sb., ve znění zákona č. 312/2001 Sb., ve znění zákona č. 52/2001 Sb. a zákona č. 6/2002 Sb.
4) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb. a zákona č. 320/2001 Sb.