Důvodová zpráva k Vládní návrh branného zákona

K § 1:

Branná povinnost je pojímána jako povinnost připravovat se k obraně státu a na této obraně se podílet. Vychází z ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Protože jde o obranu České republiky, váže se výlučně na státní občanství České republiky. Branná povinnost se člení na řadu jednotlivých vzájemně propojených povinností a činností. Cílem odvodní povinnosti je v odvodním řízení rozhodnout na základě zdravotního stavu o schopnosti nebo trvalé neschopnosti k vojenské činné službě. Služební povinnost je povinnost včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu, která zahrnuje základní službu, náhradní službu, vojenská cvičení, mimořádnou službu a službu vojáka z povolání. Dalšími povinnostmi stanovenými tímto zákonem se rozumí např. zvláštní činnost vojáků v záloze při povolávání občanů do ozbrojených sil spojená zejména s mimořádnými opatřeními např. při mobilizaci (osobní úkony) a povinnosti související s vojenskou evidencí.

Protože branná povinnost je zvláštní povinnost, kterou stanoví zákon ve prospěch státu, hradí stát i náklady spojené s jejím plněním.

K § 2:

Osobní rozsah branné povinnosti je omezen věkem, spodní hranice dovršením věku 18 let, které se dosahuje zletilostí podle občanského zákoníku a v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Horní hranice se stanoví dosažením věku 60 let; do tohoto věku lze předpokládat fyzické a duševní schopnosti pro plnění úkolů ozbrojených sil. Vojákům z povolání se stanoví horní hranice branné povinnosti dosažením věku 62 let v kontextu se zákonem o vojácích z povolání; týká se vojáků z povolání, kteří jsou ve služebním poměru, ne těch, kteří byli před dosažením uvedené věkové hranice propuštěni do zálohy. Branná povinnost v celém rozsahu se stanoví mužům, ženám fakultativně jen po dobu válečného stavu. I v této době se předpokládá, že se budou povolávat ženy jen některých určitých využitelných specializací, např. pro působení ve vojenské zdravotnické službě.

Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu všichni vojáci vykonávají mimořádnou službu. Dovrší-li v době výkonu mimořádné služby voják 60 let, prodlužuje se mu branná povinnost do skončení mimořádné služby.

Branná povinnost se vztahuje i na osoby, které nabudou státní občanství České republiky po dovršení 18 let. Toto ustanovení se vztahuje na muže i ženy, na ženy však s omezením podle odstavce 4 v závislosti na potřebách ozbrojených sil.

K § 3:

Dobrovolné převzetí branné povinnosti se umožňuje nejen občanům České republiky, kteří branné povinnosti nepodléhají, ale i cizincům. Dobrovolné převzetí branné povinnosti předpokládá na straně zájemce jeho zdravotní a odbornou způsobilost k výkonu vojenské činné služby a také potřebu ozbrojených sil, např. v míru volné příslušné funkční místo. Spodní hranice se stanoví dovršením věku 18 let shodně jako při branné povinnosti. Horní hranice se při dobrovolnosti neomezuje. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů, se cizincem rozumí každý, kdo podle zákonů České republiky není jejím občanem. Pokud jde o občany České republiky, týká se toto ustanovení především žen. Podle tohoto ustanovení může také dobrovolně převzít brannou povinnost i občan, který vykonal civilní službu a byl v důsledku toho branné povinnosti zproštěn ze zákona.

K § 4:

Tímto ustanovením se upravují obligatorní důvody zániku branné povinnosti před dosažením horní věkové hranice. Branná povinnost může zaniknout z důvodů nezávislých na osobě nebo projevem vůle občana. Odvedení bez právního důvodu může nastat v důsledku nepřesné evidence správního orgánu; může být odvedena i osoba, která nemá státní občanství České republiky. Projevem vůle branná povinnost zaniká zejména těm občanům, kteří z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání odmítnou vykonávat vojenskou službu, a to dnem nástupu k výkonu civilní služby. Režim civilní služby upravuje zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona může být občan zproštěn civilní služby, pokud se stal trvale neschopný k jejímu výkonu ze zdravotních důvodů, prominuta může být občanům, kteří bez vlastní viny do 31. prosince roku, v němž dovršili 30 let věku, ji nenastoupili.

Ženám branná povinnost dobrovolně převzatá zaniká zejména pro dočasnou neschopnost k výkonu vojenské činné služby, kterou může být i těhotenství nebo i proto, že z jakéhokoliv důvodu základní nebo náhradní službu nenastoupily.

Osvědčení o zániku branné povinnosti, zejména podle § 2 dovršením horní věkové hranice, předává územní vojenská správa zpravidla slavnostním způsobem. Branná povinnost zaniká ze zákona, osvědčení nemá konstitutivní charakter.

K § 5:

Poskytnout úlevy v plnění branné povinnosti lze občanům, kteří dlouhodobě žijí (narození, sňatek) nebo dlouhodobě pracují (studují) v zahraničí. Tito občané jsou po tuto dobu osvobozeni od povinnosti dostavit se do České republiky k plnění branné povinnosti. Povinnost odvodní a služební splní až po návratu.

Neumožňuje se určovat tyto občany k náhradní službě ze zákona nebo náhradní službu promíjet; důvodem je zabránit případnému zneužití úlev a vyhýbání se plnění branné povinnosti.

K § 6 a 7:

Územní vojenské správy a velitelství územní obrany se zřizují tímto zákonem jako vojenské správní úřady prvního a druhého stupně a jejich působnost se stanoví zákonem na základě ustanovení čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky. Územní obvody územních vojenských správ jsou shodné s územními obvody okresních úřadů. Územní obvody velitelství územní obrany zahrnují území několika územních vojenských správ, a to s ohledem na hustotu osídlení, hospodářský potenciál a s přihlédnutím k potřebám ozbrojených sil. Velitelství územní obrany je 8.

Vojenské správní úřady vykonávají svoji správní působnost především podle branného zákona a obecných předpisů o správním řízení. Současně jsou také orgány vojenskými a proto spadají do jejich působnosti též úkoly vojenské povahy. V rámci správní i vojenské působnosti spolupracují se správními úřady, s orgány územních samosprávných celků i právnickými osobami. Úkoly vojenské povahy se týkají například koordinace nasazování vojenských útvarů k záchranným pracím a zabezpečování střežení objektů důležitých pro obranu státu.

V příloze k zákonu, která je jeho součástí, se uvádí názvy, sídla a územní obvody vojenských správních úřadů. Výdaje na jejich činnost se hradí z rozpočtu Ministerstva obrany.

K § 8:

Přípravné evidenční práce pro odvodní řízení vyžadují předběžné informace o potenciálních brancích, kteří podléhají branné povinnosti po dovršení 18 let věku. Z těchto důvodů a v kontextu se zákonem č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, se zakládá povinnost vyplňovat dotazník s osobními údaji. Objektivní zdravotní stav s využitím podkladů z preventivní lékařské prohlídky, na kterou má občan nárok jednou za dva roky podle § 29 odst. 2 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, doplní ošetřující lékař. Úhrada administrativní práce lékaře se proplácí obdobně jako jiné úkony v rámci odvodního řízení. Dotazník potencionálnímu branci zasílá územní vojenská správa na základě seznamů, které se vyhotovují podle §  10 tohoto zákona. Nesplnění zákonné povinnosti vyplnit dotazník a vrátit ho územní vojenské správě je přestupkem podle § 46 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, protože se tím ztíží plnění úkolů vojenských správních úřadů při realizaci branné povinnosti občanů. Za takový přestupek lze uložit pokutu do 1 000 Kč.

K § 9:

Rozhodující pro osobní plnění branné povinnosti jsou fyzické a duševní schopnosti a vlastnosti. Prvotní povinností je proto povinnost odvodní, která zahrnuje povinnost občana dostavit se k odvodu a podrobit se předepsanému řízení, a to lékařské prohlídce a vyšetření zvláštních schopností z hlediska jeho zařazení k jednotlivým vojenským útvarům ozbrojených sil, např. k tankovým, leteckým apod. V případě, že nelze objektivně stanovit schopnost k vykonání vojenské činné služby u odvodní komise, odesílá se občan k dalšímu doplňujícímu odbornému vyšetření.

Pravidelná odvodní povinnost trvá do ukončení odvodního řízení vydáním pravomocného odvodního rozhodnutí “schopen” nebo “trvale neschopen” vojenské činné služby. Mimořádnou odvodní povinnost mají občané za válečného stavu, dobrovolnou lze převzít kdykoli.

Pojem "branec" označuje každého občana, který má odvodní povinnost. Rozlišují se pojmy branec, odvedenec a voják. Rozlišení pojmů je důležité pro určení jednotlivých časových a obsahových úseků plnění branné povinnosti.

K § 10:

Pravidelné odvody se konají v době míru zpravidla dvakrát ročně, mimořádné odvody se konají za válečného stavu v době stanovené veřejnou vyhláškou podle § 47 odst. 2, dobrovolné kdykoli. Povolání k odvodu vyžaduje evidenci branecké populace. Proto se zakládá povinnost každoročně pořizovat seznamy mužů, kteří v daném roce dovrší věk 18 let. Na základě seznamů se zasílá podle § 8 tohoto zákona potencionálním brancům dotazník. Na odvodech se podílejí správní úřady a obecní úřady, které jsou pověřeny výkonem státní správy a též zastupitelské úřady v zahraničí, protože obrana státu je celospolečenskou záležitostí.

Zároveň se zákonem zřizují odvodní komise a vyšší odvodní komise.

K § 11:

Pro jeden okres se zpravidla zřizuje jedna odvodní komise. Výjimku tvoří okresy s větším počtem obyvatelstva a větší města, kde se zřizují 2 a více odvodních komisí v závislosti na počtu branců. Na odvodech se podílejí kromě vojenských orgánů též správní úřady a civilní lékaři. Význam spočívá v zajišťování objektivity rozhodování o povinnosti k vojenské činné službě. Předpokládá se, že okresní úřady účast civilních lékařů zajišťují smluvně.

Branná povinnost je založena na státním občanství a proto i složení odvodní komise tomu musí odpovídat; členem odvodní komise nemůže být cizinec.

Pro zajišťování činnosti odvodních komisí určuje náčelník územní vojenské správy potřebný personál.

Orgány nadřízenými územní vojenské správě se rozumí velitelství územní obrany a Ministerstvo obrany. Velitelství územní obrany provádí před zahájením odvodního řízení odbornou přípravu členů odvodních komisí, která spočívá především ve znalostech branného zákona a navazujících prováděcích právních předpisů.

K § 12:

Výsledkem odvodu je správní rozhodnutí o povinnosti brance k vojenské činné službě (odveden, trvale neschopen nebo odvod odročen). Pokud zdravotní stav občanovi nedovoluje vykonávat vojenskou činnou službu a pokud se do určité doby léčením může zlepšit, odvod se odročuje , a to na omezenou dobu tří let. Do této doby musí být o povinnosti rozhodnuto. Stupeň zdravotní způsobilosti nebo nezpůsobilosti k výkonu vojenské činné služby se vyjadřuje zdravotní klasifikací. Různé stupně zdravotní klasifikace vyjadřují schopnost vykonávat vojenskou činnou službu bez omezení v míru i za mimořádných opatření, s určitými omezeními až po dočasnou nebo trvalou neschopnost. Podrobnosti upravuje prováděcí vyhláška.

Odvolání proti rozhodnutí o povinnosti k vojenské činné službě je přípustné pouze v míru a podává se vyšší odvodní komisi; tím se toto rozhodnutí liší od správního řádu. Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se odvolávat nelze. Důvodem je potřeba rychle realizovat mimořádná opatření.

Branec, který byl odveden, se nazývá odvedencem do doby, než nastoupí vojenskou činnou službu.

K § 13:

Povolávací rozkaz je písemné povolání občana k odvodnímu řízení. Stanoví se v něm hodina, den a místo, kam se má dostavit k odvodnímu řízení.

Veřejná vyhláška se vydává podle § 26 správního řádu. Účelem veřejné vyhlášky je zajistit, aby se k odvodu dostavili i ti, kteří neobdrží povolávací rozkaz z důvodu nepřesné evidence místa trvalého pobytu. Stanovuje povinnost občanů dostavit se k odvodu, místo odvodního řízení a termíny jeho konání.

Protože odvody se konají ve vymezeném časovém období (přibližně tři týdny), je nezbytné, aby se povolaní občané k nim ve stanovené době dostavili. Pokud se tak nestane na první předvolání bez závažných důvodů, mohou být k odvodu předvedeni policistou v souladu s § 42 odst. 2 správního řádu.

Taxativním způsobem se stanoví omluvitelné důvody, které občanovi neumožňují dostavit se ve stanoveném termínu k odvodu. Porušení odvodní povinnosti nebo narušení průběhu odvodního řízení je přestupkem, za který lze uložit pokutu do 3 000 Kč podle § 43 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, pokud není trestným činem podle trestního zákona. V blokovém řízení mohou ukládat pokuty náčelníci územních vojenských správ podle čl. II zákona č. 385/1990 Sb.

Pokud občané jsou trvale zdravotně neschopní vojenské činné služby, odvodní rozhodnutí se vydává bez jejich osobní přítomnosti na základě předložených dokladů, kterými může být například lékařský posudek, rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu o zbavení způsobilosti k právním úkonům, oznámení o pobytu v ústavu sociální péče apod.

K § 14:

Dobrovolné odvody lze konat kdykoli podle potřeby a zájmu osob, které chtějí dobrovolně převzít brannou povinnost; konají se nejen v míru, ale i za stavu ohrožení státu a za válečného stavu.

K § 15:

Vyšší odvodní komise jsou zřizovány u velitelství územní obrany. Tyto komise plní úkoly vůči odvodním komisím u územních vojenských správ jako kontrolní a odvolací orgán ve věcech odvodního řízení.

K § 16:

Zákonná povinnost přezkušovat pravomocné odvodní rozhodnutí o neodvedení brance jako mimořádný opravný prostředek se stanoví, jestliže je důvodné podezření, že rozhodování bylo ovlivněno trestným činem nebo porušením právních předpisů (například formální vady, věcná nesprávnost). Předpokládá se, že přezkušování bude většinou z moci úřední, vzhledem ke kontrolní působnosti vyšší přezkumné komise. Pro přezkoušení se stanoví objektivní tříletá lhůta, kromě případů, při kterých bylo pravomocně rozhodnuto o neodvedení brance v důsledku trestného činu.

K § 17:

Služební povinnost a její druhy jsou konkretizací bran­né povinnosti občanů a možnými způsoby jejího plnění. Služební povinnost zahrnuje povinnost včas nastoupit a vyko­návat vojenskou činnou službu. Rozlišuje se pět druhů vojenské činné služby; vojáci v činné službě jsou pojmově označováni jako příslušníci ozbrojených sil podle zákona o ozbrojených silách České republiky, na které se vztahují zvláštní právní předpisy v kontextu s Listinou základních práv a svobod. Vojáci po ukončení vojenské činné služby (po propuštění ze základní služby, z náhradní služby, vojenských cvičení, z mimořádné služby a po ukončení služebního poměru vojáka z povolání) jsou vojáky mimo činnou službu po dobu trvání branné povinnosti (záloha ozbrojených sil).

K § 18:

Základní služba je druhem vojenské činné služby, který je základem mí­rového výcviku a pravidelného plnění služební povinnosti. Zachovává se dosavadní délka základní služby v trvání 12 měsíců proto, že tato doba je nezbytná pro přípravu vojáka k obraně státu a k plnění úkolů ozbrojených sil. Za válečného stavu po mimořádných odvodech se nevykonává základní služba, ale mimořádná služba, která se započítává jako vykonaná základní služba.

K § 19:

Místo základní služby lze vykonávat ná­hradní službu v délce tří měsíců oproti dosavadním pěti měsícům při plnění branné povinnosti. Smyslem náhradní služby je především zohlednit sociální a rodinná hlediska.

K § 20:

Rozhodující pro určení k náhradí službě ze zákona je věk občana, který bez vlastní viny byl odveden po 3l. prosinci roku, v němž dovršil 30 let nebo do 30 let bez vlastní viny nenastoupil základní službu. Takové okolnosti mohou nastat např. po nabytí občanství České republiky nebo v důsledku dlouhodobého onemocnění. Jedná se jen o jednotlivce.

K § 21 a 22:

K náhradní službě na žádost lze určit občany, kteří mají pro to závažné důvody rodinné, sociální nebo hospodářské. Takovými důvody může být péče o děti, o jiné rodinné příslušníky, kteří jsou na vojáka odkázáni, tragické úmrtí v rodině, živelní pohroma apod.

Byl-li občan určen k náhradní službě a později se ukáže, že v době vyřízení žádosti důvody, o které se žádost opírala, nebyly nebo pominuly, bude povolán k výkonu základní služby, popř. k jejímu dokončení.

Služebním orgánem podle zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze je prezident republiky, ministr obrany a orgány jimi určené.

K § 23:

Ustanovení o určení k náhradní službě z moci úřední se týká osob ucházejících se o přijetí do služebního poměru vojáka z povolání nebo příslušníka Policie České republiky. Jeho smyslem je usnadnit získávání občanů pro výkon služby v ozbrojených silách a Policii České republiky. Jestliže však příslušný služební poměr nevznikne, protože občan nenastoupí bez závažného důvodu službu v den určený v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, rozhodnutí o určení k náhradní službě z moci úřední se zruší.

Ustanovení dále umožňuje určit k náhradní službě i občany, kterých není zapotřebí k doplnění ozbrojených sil. Přebytky odvedenců Ministerstvo obrany jednorázově stanoví územním vojenským správám.

K § 24:

Odvedenci nastupují základní nebo náhradní službu zpravidla v roce odvedení nebo v roce následujícím, a to na základě povolávacího rozkazu.

Nástupní dny jsou zpravidla čtyři v kalendářním roce.

Příslušná oprávnění odvedenci předkládají proto, aby bylo možno využít jejich civilní odbornost. Zdravotní průkaz musí mít například podle § 11 a 15 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem, ve znění pozdějších předpisů, osoby činné v potravinářství, v úpravnách vod, při obsluze vodovodních zařízení.

Po nástupu se voják podrobuje lékařské prohlídce, při které se ověřuje, zda nedošlo ke změně zdravotního stavu v době od odvodu do nástupu základní nebo náhradní služby.

K § 25:

Umožňuje se odklad základní nebo náhradní služby z důvodů přípravy odvedenců k určitému povolání a vyžadují-li toho jiné důvody hodné zvláštního zřetele, např. živelní pohroma, která postihla rodinu odvedence, závažné onemocnění rodinného příslušníka.

Proti zamítnutí žádosti o odklad se připouští odvolání, nemá však odkladný účinek.

Vojákům v základní nebo náhradní službě se umožňuje dodatečný odklad, a to přerušením této služby.

K § 26:

Pokud vojákovi vzniknou závažné rodinné, sociální nebo hospodářské důvody po vykonání tří měsíců základní služby, může mu být tato služba přerušena místo určení k náhradní službě na žádost. Pokud tyto důvody pominou, bude voják povolán k dokončení této služby jen na dobu, kdy by mu měla končit základní služba, kdyby nedošlo k jejímu přerušení.

K § 27 a 28:

Stanoví se obligatorní a fakultativní důvody přerušení základní nebo náhradní služby a dokončení přerušené základní nebo náhradní služby.

K § 29:

Ze základní nebo náhradní služby se vojáci propouštějí po jejím vykonání, popř. po nahrazení zameškané služby. Zákonná doba se počítá ode dne nastoupení u vojenského útvaru ozbrojených sil.

Cílem lékařské prohlídky před propuštěním je zjistit zdravotní stav vojáků, zda nedošlo k poškození zdraví v průběhu vojenské činné služby.

K § 30:

Občanům, jejichž sourozenec zemřel při výkonu vojenské činné služby nebo má závažné rodinné důvody, které nelze vyřešit odkladem nebo určením k náhradní službě, lze výjimečně základní nebo náhradní službu prominout. Zde převažuje sociální hledisko.

Rovněž občanům, kteří do určitého věku nevykonali základní nebo náhradní službu, ji lze prominout. Ani v minulosti praxe nepotvrdila, že by se po tomto věku povolávali občané k výkonu této služby.

Pouze prominutí základní nebo náhradní služby v případě hromadného propouštění jednoho nástupního ročníku do 15 dnů se započítává jako vykonaná vojenská činná služba pro pracovní, nemocenské a sociální nároky občanů.

K § 31:

Vojenskými cvičeními se sleduje udržování a doplňování výcviku v ovládání zbraní, vojenské techniky a znalostí o nových způsobech boje.

Potřeby se mohou měnit, proto se zmocňuje Ministerstvo obrany konkretizovat počet a délku jednotlivých cvičení, ovšem v mezích celkového rozsahu daného zákonem.

Možnost povolávat na výjimečná vojenská cvičení se rozšiřuje i na záchranné práce, protože zkušenosti z povodní v roce 1997 ukázaly, že v určitých konkrétních situacích není ve vojenské činné službě dostatek vojáků potřebných využitelných odborností.

K § 32:

Povinnost k nahrazování zameškané základní nebo náhradní služby a vojenského cvičení vyplývá z toho, že délka této služby je pro všechny stejná. Musí být vykonána v délce stanovené zákonem, nikoli delší, ale také ne kratší, jestliže zákon sám nepřipouští výjimky. Proto zákon stanoví, že službu, která byla zaviněně zameškána, je třeba nahradit.

K § 33:

Podrobná úprava propouštění ze základní nebo náhradní služby a z vojenských cvičení včetně nahrazování zameškané doby se svěřuje prezidentovi republiky jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil. Obdobné zmocnění k úpravě dalších právních vztahů v základní nebo náhradní službě a na vojenských cvičeních obsahuje zákon č.    /1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze. K oběma zmocněním bude vydán jeden právní předpis (řád).

K § 34:

Členové ústavních orgánů, diplomatičtí zástupci a přednostové okresních úřadů musí nezbytně plnit svoji působnost danou jim ústavou, navazujícími právními předpisy a mezinárodními smlouvami. Proto po dobu výkonu jejich funkcí se navrhuje přímo zákonem poskytnout jim úlevy v plnění služební povinnosti, pokud byli odvedeni a vykonávali nebo měli povinnost vykonávat vojenskou činnou službu. Tyto úlevy platí nejen v mírové době, ale i po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, ale výlučně po dobu výkonu příslušného mandátu.

Současně se zohledňuje aktivní účast ve volební kampani a působení odborových orgánů při vyhlášení stávky, a to při povolávání do základní nebo náhradní služby a na vojenské cvičení. Které odborové orgány jsou příslušné, stanoví statuty vydávané podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.

Dočasné úlevy ze služební povinnosti se neupravují pro prezidenta republiky, který je podle čl. 63 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky vrchním velitelem ozbrojených sil.

K § 35:

Příslušníci Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby a další občané, kteří jsou ve služebním poměru k jiným ozbrojeným složkám a kteří vykonali základní nebo náhradní službu, jsou po dobu trvání branné povinnosti zproštěni služební po­vinnosti, kterou by jinak měli.

Po propuštění mají služební povinnost jako vojáci v záloze. Propuštění jsou povinni oznámit územní vojenské správě pro účely vojenské evidence skončení služebního poměru.

Odbornými a vojenskými požadavky pro stanovení vojenské hodnosti je zejména stupeň dosaženého civilního a vojenského vzdělání a předurčení do funkce ve vojenských útvarech ozbrojených sil za mobilizace.

K § 36:

Za stavu ohrožení státu a válečného stavu je nezbytné mírové početní stavy ozbrojených sil doplňovat na válečné počty. Doplňují se především vojáky, kteří již byli vycvičeni v průběhu základní nebo náhradní služby a na vojenských cvičeních. Pro tyto účely jsou vojáci po propuštění z vojenské činné služby zařazováni do zálohy, ve které setrvávají po dobu branné povinnosti dané zákonem.

K § 37 a 38:

Přezkumným řízením se posuzuje míra zdravotní způsobi­losti odvedenců a vojáků k vojenské činné službě, protože tato způsobilost se může časem měnit. Nezbytnost tohoto institutu vyplývá z jeho významu v celém rozsahu služební povinnosti. Povolaní jsou povinni k přezkumnému řízení se dostavit. Důvody, které to neumožňují, jsou obdobné jako u odvodního řízení.

Zákonem se zřizují tři druhy přezkumných komisí prvního stupně podle rozsahu jejich osobní působnosti, pro odvedence a vojáky mimo činnou službu, pro vojáky v činné službě mimo vojenského leteckého personálu a pro vojenský letecký personál.

Odvolání proti přezkumnému rozhodnutí se připouští pouze v míru.

K § 39:

Zákonem se zřizují tři druhy vyšších přezkumných komisí jako odvolacích orgánů proti přezkumnému rozhodnutí vydanému v prvním stupni.

K § 40:

Přezkoušení pravomocného přezkumného rozhodnutí jako mimořádný opravný prostředek provádí vyšší přezkumná komise především z vlastního podnětu, když je důvodná domněnka, že rozhodnutí o trvalé neschopnosti odvedence nebo vojáka je vydáno v důsledku trestného činu nebo v rozporu s právním předpisy. Jde o vytvoření institutu obdobného institutu přezkoušení odvodního rozhodnutí.

K § 41:

Při zjištění méně závažné změny zdravotního stavu, která nevede ke změně schopnosti k vojenské činné službě, ale pouze ke změně stupně zdravotní způsobilosti, se neprovádí přezkumné řízení. Tuto změnu provádí příslušný lékař mimo přezkumné řízení na základě předložených závěrů odborných vyšetření nebo vlastního vyšetření.

Důsledkem změny stupně zdravotní způsobilosti je změna v zařazení na funkci např. z řidiče na střelce.

Protože se nejedná o změnu rozhodnutí o schopnosti vykonávat vojenskou činnou službu, neuvažuje se o možnosti odvolání.

Tento postup podstatným způsobem snižuje počet přezkumných řízení a náklady s nimi spojené.

K § 42:

Osobní úkony spočívají zejména v doručování povolávacích rozkazů po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

Povinnost k osobním úkonům se stanoví vojákům v záloze. Osobní úkony jsou pro ozbrojené síly stejně důležité jako vojenská činná služba u vojenských útvarů ozbrojených sil.

Zařazení vojáků pro tyto osobní úkony má význam zejména z hlediska mobilizačních příprav a provedení mobilizace.

Předem se pro tyto úkony určují vojáci v záloze starších ročníků, kteří nejsou určeni pro doplnění rozvinovaných ozbrojených sil. Tito vojáci v záloze mohou však být po dobu válečného stavu povoláni do mimořádné služby, pokud nastane potřeba doplnit ozbrojené síly i dalšími osobami, které nebyly předem určeny.

K § 43:

Mimořádnými opatřeními jsou opatření, jejichž cílem je doplnit ozbrojené síly pro dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu tak, aby byly schopny plnit mimořádné úkoly.

K § 44:

Mimořádná opatření za stavu ohrožení státu spočívají v povolávání vojáků v záloze v omezeném počtu k mimořádné službě podle charakteru krizové situace za účelem doplnění vybraných vojenských útvarů ozbrojených sil podle konkrétních úkolů, které mají plnit.

Ti vojáci, kteří jsou ve vojenské činné službě, v ní setrvávají po dobu, po kterou mimořádná opatření trvají. Týká se to jak vojáků základní nebo náhradní služby, tak vojáků z povolání nad 60 let. Vojákům po dobu výkonu mimořádné služby se kromě toho prodlužuje branná povinnost (§ 2). Mimořádná opatření vyhlašuje prezident republiky na návrh vlády i podle dalších ustanovení zákona proto, že podle Ústavy České republiky jeho rozhodnutí jako vrchního velitele ozbrojených sil vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády.

K § 45:

Mobilizace ozbrojených sil se vyhlašuje v době válečného stavu, kdy je Česká republika napadena nebo kdy je třeba plnit mezinárodní smluvní závazky. Zákon umožňuje povolat vojáky ze zálohy do ozbrojených sil. Mobilizací se doplňují vojenské útvary ozbrojených sil na stanovené válečné počty. Mobilizace může být částečná (omezené počty vojáků nebo se může týkat jen určité části státního území) nebo všeobecná. Nařízení mobilizace a demobilizace (propuštění vojáků povolaných při mobilizaci do zálohy) se svěřuje prezidentu republiky jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.

K § 46:

Povinnost k obraně se bez výjimky vztahuje i na vojáky, kteří jsou dočasně mimo státní území. Proto jsou povinni okamžikem vyhlášení válečného stavu nastoupit mimořádnou službu. Povinnost se vztahuje jak na vojáky mimo činnou službu, tak na vojáky v činné službě. Protože mohou nastat nepřekonatelné překážky k cestě do vlasti, umožňuje se, aby se vojáci přihlásili do ozbrojených sil spojeneckého státu, který v rámci výzvy označí prezident republiky.

K § 47:

Za válečného stavu se konají mimořádné odvody, jejich nařízení se svěřuje prezidentu republiky jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil. Protože za mimořádné situace nebude možné jednotlivě k odvodu povolávat, osobní povolání nahradí veřejná vyhláška, kterou vydá územní vojenská správa.

K § 48 a 49:

Všichni vojáci v činné službě (v základní nebo náhradní službě, vojáci z povolání a vojáci na vojenském cvičení) a vojáci mimo činnou službu a odvedenci povolaní k  mimořádné službě, včetně osob odvedených při mimořádných nebo dobrovolných odvodech, vykonávají v ozbrojených silách mimořádnou službu.

Upravuje se způsob povolání osob za stavu ohrožení státu a válečného stavu, způsob doručení povolávacích rozkazů, podmínky pro nastoupení mimořádné služby a propuštění z ní.

Mobilizační výzva spočívá ve vyhlášení nařízení prezidenta republiky o mobilizaci hromadnými sdělovacími prostředky. Podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, jsou provozovatelé povinni poskytnout státním orgánům a orgánům veřejné správy nezbytný vysílací čas pro důležitá a neodkladná oznámení v naléhavém veřejném zájmu, a to v době, která by nebezpečí z prodlení snížila na minimum.

K § 50:

Zproštění mimořádné služby se provádí předem již v míru, popřípadě až za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

U nejmladších ročníků vojáků v záloze se stanoví, že mohou být zproštěni mimořádné služby jen výjimečně. O zproštění rozhoduje územní vojenská správa.

Požádat o zproštění mimořádné služby konkrétní fyzické osoby může zaměstnavatel pro svého zaměstnance, popřípadě správní úřad. Zaměstnavatelem se rozumí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby v pracovněprávních vztazích, a pokud to stanoví zákon, též v obdobných pracovních vztazích (§ 8 odst. 1 zákoníku práce).

Protože při vyhlášení mimořádných opatření prioritu v doplňování musí mít ozbrojené síly, svěřuje se rozhodování o zproštění mimořádné služby územní vojenské správě. Proti jejímu rozhodnutí za stavu ohrožení státu a za válečného stavu se nepřipouští odvolání.

Za důvody důležitého zájmu bezpečnosti České republiky pro zproštění se považuje především zabezpečení nezbytného výkonu státní správy a samosprávy, chodu národního hospodářství, základního poslání Hasičského záchranného sboru České republiky, úkolu obcí v přenesené působnosti na úseku požární ochrany a nezbytná ochrana obyvatel.

Za důvody hodné zvláštního zřetele pro zproštění se považuje zejména zastávání rozhodujících funkcí v ústředních orgánech státní správy, u územních orgánů státní správy a samosprávy, soudů a státních zastupitelství, funkcí vedoucích nebo řídících pracovníků a nepostradatelných odborníků ve výrobní i nevýrobní sféře, rozhodujících funkcí ve složkách Integrovaného záchranného systému, příslušnost k Hasičskému záchrannému sboru České republiky a členství v jednotkách sboru dobrovolných hasičů obcí.

K § 51:

Vojenská evidence je potřebným administrativním opatřením pro realizaci branné povinnosti. Protože zvláštní zákon chrání osobní údaje občanů, podřizuje se vojenský informační systém tomuto zákonu. Dlouhodobé uchovávání informací je potřebné zejména pro případné odškodňování, pro důchodové záležitosti apod.

K § 52:

Nezbytným předpokladem pro vedení vojenské evidence je shromažďování potřebných údajů, proto se zákonem zakládá ohlašovací povinnost osob.

K § 53:

Vojenskými doklady se osvědčují skutečnosti důležité pro vojenskou evidenci a také skutečnosti důležité pro plnění branné povinnosti.

Vojenské doklady mají charakter veřejné listiny, nejsou však správními rozhodnutími.

Jsou chráněny přestupkovým zákonem.

K § 54:

Občané podléhající branné povinnosti potřebují v době mimořádných opatření k cestování do zahraničí souhlas vojen­ských orgánů. Toto omezení je nezbytné pro doplnění válečně rozvinovaných ozbrojených sil. Na povolení vycestovat není právní nárok a proto také se nelze proti zamítavému rozhodnutí odvolat.

Ustanovení není v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Podle čl. 14 odst. 3 lze svobodu pohybu a pobytu omezit zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu.

K § 55:

Vstup občanů do cizích ozbrojených sil je závažnou výjimkou v plnění branné povinnosti. Proto se navrhuje povolovací řízení, ve kterém rozhoduje prezident republiky jako vrchní velitel ozbrojených sil. Povolovací řízení se týká doby míru.

Povolovací řízení se týká i cizinců pro vstup do ozbrojených sil České republiky; nevztahuje se na občany, kteří mají více státních občanství. V tomto případě se zohledňuje především situace, která nastávala v minulosti.

K § 56:

Protože branná povinnost vyplývá ze zákona, proplácejí se náhrady spojené s použitím veřejných dopravních prostředků a další související činnosti.

Protože obrana státu je celospolečenskou záležitostí, podílejí se na proplácení nejen vojenské správní úřady, ale také další správní úřady a orgány územní samosprávy.

K § 57:

Vojenské správní úřady, i když plní většinu úkonů souvisejících s brannou povinností občanů, nemohou postupovat bez součinnosti s dalšími státními orgány, soudy a zaměstnavateli, proto se stanoví jejich povinnost spolupůsobit při provádění branného zákona.

K § 58:

Smyslem tohoto ustanovení je osobám, které získají státní občanství České republiky a tím podléhají branné povinnosti a státním občanům České republiky, kteří získají také občanství cizího státu, zhodnotit zákonné povinnosti vykonané v cizích ozbrojených silách podle českého právního řádu. Stejným způsobem se zhodnotí i vojenská služba vykonaná v cizích ozbrojených silách za stavu ohrožení státu a za válečného stavu. Současně se upraví vojenská hodnost. Tato úprava je v souladu s Evropskou úmluvou o státním občanství.

K § 59:

Řízení podle branného zákona je řízením správním, proto podléhá režimu správního řádu. Protože z důvodu potřeb obrany státu a plnění úkolů ozbrojených sil nelze v některých případech podle správního řádu postupovat, jsou v zákoně uváděny potřebné výjimky, zejména zřizování komisí se správní působností, způsob odvolání proti správním rozhodnutím, nepřípustnost odvolání a mimořádné opravné prostředky.

K § 60:

Pro zachování a ochranu pracovněprávních vztahů občanských zaměstnanců, služebněprávních vztahů vojáků a smluvních vztahů ke třetím osobám v souvislosti se zřizováním vojenských správních úřadů se stanoví, že úkoly, které plnily dosavadní orgány přecházejí na orgány nové. Rovněž rozhodnutí vydaná do dne účinnosti tohoto zákona zůstávají zachována.

V řízeních zahájených přede dnem účinnosti zákona pokračují vojenské správní úřady a komise zřízené podle nové právní úpravy.

K § 61:

Jde o zachování kontinuity všech rozhodnutí učiněných v souvislosti s brannou povinností občanů před nabytím účinnosti tohoto zákona.

K § 62:

Od roku 1961 do roku 1990 byly na vysokých školách zřizovány vojenské katedry jako čtyřsemestrové vojenské studium. Na vojenskou přípravu byli zařazováni studenti muži, kteří byli odvedeni. Jestliže ukončili vojenskou přípravu závěrečnou zkouškou a současně ukončili vysokou školu, vykonávali základní službu v délce 12 měsíců v době, kdy trvala 24 nebo 18 měsíců. Zákonem č. 188/1993 Sb. byla délka základní služby zkrácena na 12 měsíců pro všechny odvedence. Současně se tímto zákonem adekvátně zkrátila i délka základní služby pro absolventy vojenských kateder vysokých škol. Protože někteří absolventi dosud základní službu nevykonali, přebírají se příslušná ustanovení zákona č. 188/1993 Sb. do nového branného zákona. Tím není dotčena možnost určovat absolventy vojenských kateder k náhradní službě.

K § 63:

Tímto přechodným ustanovením se umožňuje zkrátit délku náhradní služby i vojákům, kteří ji vykonávají před účinností tohoto zákona. Ustanovení o nahrazování zameškané služby zůstává nedotčeno.

K § 64:

Ženy po dobrovolném vstupu do vojska se během výkonu základní služby připravovaly ke službě vojáka z povolání. Pro těhotenství nebo zdravotní důvody jim byl výkon základní služby přerušen a byly předčasně propuštěny na trvalou dovolenou. Tyto ženy z  uvedených důvodů ve většině případů již nemohou nastoupit k dokončení základní služby a stát se vojákyněmi z povolání. Tímto ustanovením se umožňuje ženy propuštěné na trvalou dovolenou podle dosavadních předpisů zprostit dobrovolného převzetí branné povinnosti. Institut “trvalá dovolená” nový branný zákon nepřebírá.

K § 65:

Podle § 25 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byly pro vojáky z povolání stanoveny věkové hranice podle vojenské hodnosti pro setrvání ve vojenské činné službě a pro setrvání v záloze. Záloha byla podle věku dále členěna do tří kategorií, ve třetí kategorii od 50 do 65 let. Vojákům z povolání se dále stanovilo, že po propuštění z vojenské činné služby po dosažení zálohy třetí kategorie a při propuštění pro trvalou neschopnost jsou ve výslužbě.

Nový branný zákon s “výslužbou” neuvažuje, protože je založen na branné povinnosti v rozsahu 18 až 60 (62) let věku a po dosažení příslušného věku je každému dána možnost na žádost dobrovolně si brannou povinnost prodloužit. Výjimka je stanovena pouze pro období stavu ohrožení státu a válečného stavu. Přechodným ustanovením se upravuje právní vztah vojáků ve výslužbě tak, že ti, kteří ještě nedosáhli 60 let věku, budou nadále vojáky v záloze.

Zrušení institutu “voják ve výslužbě” nemá vliv na požitky podle jiných právních předpisů např. na starobní důchod vyplácený Vojenským úřadem sociálního zabezpečení ani na zajišťování péče o vojenské důchodce a vojenské veterány. Tyto záležitosti jsou upraveny jinými právními předpisy, např. zákonem č. 155/1992 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákonem o vojácích z povolání a zákonem o ozbrojených silách České republiky.

K § 66 a 67:

Zrušují se předpisy, které branným zákonem pozbývají platnosti a stanoví se účinnost nové právní úpravy.

V Praze dne 1. února 1999

Miloš Z e m a n v.r.

předseda vlády

Vladimír V e t c h ý v.r.

ministr obrany