Vládní návrh zákona o vojácích z povolání

K § 1 a 2

Občanem, který vykonává vojenskou činnou službu jako svoje zaměstnání a pro kterého je zavedena legislativní zkratka “voják” se rozumí občan bez rozdílu pohlaví. Specifické poslání žen spojené s mateřstvím, které bere v úvahu rozdíly ve fyzických předpokladech, se promítá v ustanovení § 42. Navrhuje se, aby voják byl ve služebním poměru ke státu - České republice. Jménem státu budou prezident republiky a ministr obrany činit veškeré právní úkony ve věcech služebního poměru. Z titulu svých funkcí a s nimi spojených pravomocí, které vycházejí z právního řádu České republiky, se nepochybně jedná o  nejvyšší služební orgány (obdobná právní úprava je např. v Polsku, kdy jmenovat vojáka do první důstojnické hodnosti má právo pouze prezident); ostatní služební orgány, tedy velitelé, náčelníci, ředitelé, nebo jiní vedoucí pracovníci budou činit právní úkony v rozsahu zmocnění, která prezident nebo  ministr obrany stanoví rozkazem.

K § 3

Povoláním do činné služby se rozumí rozhodnutí služebního orgánu o nástupu do služebního poměru vojáka z povolání na základě žádosti a po předchozí dohodě s občanem, a na základě kladného výsledku povolávacího řízení.

Zákon vymezuje základní podmínky, které se kladou na uchazeče o povolání do služebního poměru. Ze stanovených podmínek nebudou přípustné výjimky. Základní podmínkou pro povolání do služebního poměru je státní občanství a dosažení věku 18 let. Využívá se možnost daná ústavním zákonem č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, a z důvodu zajištění bezpečnosti státu se stanovuje, že uchazeč není ke dni povolání do služebního poměru členem politické strany, politického hnutí a odborové organizace. Kvalifikační předpoklady spočívají v předepsaném stupni vzdělání a odborné praxi a váží se na konkrétní služební zařazení.Kvalifikační předpoklady a  podmínky pro celkovou zdravotní způsobilost blíže upraví ministerstvo vyhláškou.

K § 4

Předpokladem pro zahájení povolávacího řízení je písemná žádost občana ucházejícího se o povolání do služebního poměru.

Občan, který se uchází o povolání do služebního poměru, je seznamován v rámci povolávacího řízení se  základními právy a povinnostmi, podmínkami služby, včetně platových náležitostí. O výsledcích řešení žádosti je občan písemně vyrozuměn do šesti měsíců od podání žádosti. Postup při povolávacím řízení upraví vyhláška ministerstva.

Pro vznik, průběh, změny a zánik služebního poměru je nezbytné vedení personální evidence vojáků. Jejím základním posláním je poskytovat včas potřebné podklady pro rozhodování ve věcech služebního poměru. Údaje v personální evidenci se mohou vést a uchovávat na nosičích automatizovaných systémů. Voják bude povinen v rámci základních, zákonem stanovených povinností bezodkladně písemně hlásit nadřízenému všechny osobní změny, např. změny osobního stavu, které se týkají služebního poměru nebo sním souvisejí.

K § 5

Pro vznik služebního poměru je nezbytné vydání rozhodnutí služebního orgánu. Taxativně se uvádějí náležitosti rozhodnutí. Služební poměr vznikne až dnem nástupu služby, která je současně uvedena v rozhodnutí o povolání.

Závažným důvodem pro nenastoupení v termínu uvedeném v rozhodnutí se rozumí nemoc, úraz, závažné rodinné problémy, živelná pohroma nebo důvody kvalifikované jako překážka ve službě (viz § 40).

Doba služebního poměru bude stanovena podle potřeb ozbrojených sil, schopností vojáka a podle zájmu vojáka s přihlédnutím k době přípravy pro výkon služby studiem. Doba služebního poměru vojáka může být opakovaně prodlužována v rozmezí stanoveném zákonem a při splnění všech požadavků. V odůvodněných případech může služební orgán se souhlasem vojáka dobu služebního poměru zkrátit, např. z důvodu nedokončení studia, závažných rodinných a sociálních důvodů, nemůže-li ze závažných důvodů vykonávat své služební zařazení, pokud se z důvodů uvedených v § 10 a § 11 nepředpokládá pokračování ve služebním poměru.

Na rozdíl od dosavadní úpravy se pro služební poměr stanovuje pouze doba určitá v trvání dvou až dvaceti let; tuto dobu lze po vzájemném souhlasu měnit. Navrhovaná úprava zohledňuje potřeby ozbrojených sil z hlediska žádoucího odborného a věkového složení profesionální části armády. Navržená změna trvání služebního poměru je oboustranně akceptovatelná a zaručuje vojákovi působení v rezortu po sjednanou dobu.

K § 6

Stanovují se základní podmínky pro služební zařazování vojáků. Jedná-li se o první služební zařazení při vzniku služebního poměru, není služební hodnocení podkladem pro toto služební zařazení. Zařazování vojáků může být spojeno s výběrovým řízením v komisích zřízených služebními orgány. Uskutečňuje se do služebního zařazení se stanovenou vyšší nebo stejnou hodností. Vojáci připravující se na své povolání ve vstupním studiu na školách jsou služebně zařazeni jako čekatelé.

O počtu vojáků působících v orgánech státní správy rozhoduje vláda, o počtech vojáků u právnických osob, jejichž zřizovatelem je ministerstvo, rozhoduje ministr.

Vojáka lze služebně zařadit podle požadavků na jeho výkon služby a podle jeho způsobilosti např. zdravotní, psychologické, bezpečnostní.

Kvalifikačními předpoklady se rozumí zejména vysokoškolské vzdělání pro důstojníky, úplné středoškolské vzdělání pro praporčíky, středoškolské vzdělání pro rotmistry.

K § 7

Nově zamýšlená struktura ozbrojených sil předpokládá nové členění vojáků do sborů podle hodností, služebního zařazení a odborností a zavedení nové kategorizace hodností, jakož i zřízení některých hodností samých. Stávající poddůstojnické hodnosti budou v budoucnu určeny vojákům základní služby, pro vojáky z povolání budou začínat až od hodnosti rotného. V nově rozlišených sborech nižších a vyšších důstojníků nejsou změny  hodností předpokládány. K určitým změnám v názvech dojde u hodností generálů. K odlišení postavení vojáků ve vstupním studiu na vojenských školách a pro umožnění variability opatření v průběhu trvání služebního poměru bude stanoveno služební zařazení čekatel, a to podle stupně vzdělání, které vojenská škola poskytuje a zejména podle druhu toho hodnostního sboru, do kterého budou tito vojáci po absolvování studia služebně zařazeni.

Důvodem nově navrhovaných hodnostních sborů rotmistrů, praporčíků, nižších důstojníků, vyšších důstojníků a generálů je rozlišení vojenských profesionálů od vojáků v základní službě nejen po stránce práv, povinností a průběhu služby, ale i odlišení hodností a současně s tím i uvedení hodnostní struktury našich ozbrojených sil do souladu s hodnostními strukturami, které se nejčastěji používají v armádách NATO (norma STANAG 2116/MIS).

K § 8

Stanoví se nejkratší doba výkonu služby v jednotlivých hodnostech. Vzhledem k nutnosti splnit při přechodu do vyššího hodnostního sboru vyšší kvalifikační požadavky nestanovuje se u poslední hodnosti ve sboru rotmistrů a praporčíků (štábní rotmistr, štábní praporčík) nejkratší doba výkonu služby v hodnosti.

K § 9

Z důvodu neohrožení důležitého zájmu služby při důvodném podezření ze závažného porušení služebních povinností či spáchání trestného činu může být voják dočasně zproštěn výkonu služby. Uvedené ustanovení je v jistém smyslu preventivním opatřením garantujícím bezvadný výkon služby a dále slouží k zamezení maření řádného vyšetřování.

K § 10

Pro případy, kdy vojáci nemohou vykonávat činnost podle svého služebního zařazení, se zavádí institut dispozice a taxativně se stanovují důvody, kdy se tento institut uplatní nebo kdy ho lze uplatnit. Institut v některých případech ( odstavec 2 c), d), e), f), nahrazuje institut přerušení výkonu funkce upravený v § 10c) zákona č. 76/1959 Sb.. Dispozice lépe vystihuje podstatu personálního opatření s vojákem, který z různých důvodů nemůže vykonávat službu ve svém služební zařazení.

Fakultativně se stanovuje možnost určit vojáka do dispozice před zánikem služebního poměru z důvodu uplynutí stanovené doby trvání služebního poměru, nebo před propuštěním z něho. I v tomto případě musí být splněn předpoklad uvedený v odstavci 1.

V některých případech, (odstavec 2 f), g), h) kdy je voják mimo dosah nadřízeného, se stanovuje, že doba dispozice se nezapočítává do doby trvání služebního poměru.

K § 11 a 12

Nemohou-li vojáci z uvedených důvodů vykonávat službu vůbec, služební poměr se jim přerušuje. Zákonem se vyjadřuje režim po dobu přerušení služebního poměru. Vychází se z dosavadní právní úpravy. Novým důvodem pro přerušení služebního poměru je výkon trestu odnětí svobody, kde není vhodné, aby se tato doba započítávala do doby trvání služebního poměru. O přerušení služebního poměru rozhoduje služební orgán. Zároveň se stanoví podmínka, že odpadnutí důvodu přerušení služebního poměru musí voják z povolání písemně oznámit služebnímu orgánu, aby mohlo být zabezpečeno pokračování služebního poměru.

K § 13

Dočasné pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení umožní služebním orgánům zabezpečit plnění úkolů v případě, kdy voják nemůže dočasně vykonávat svoji činnost např. z důvodu onemocnění, studia v kurzu, krátkodobého působení v zahraničí nebo při organizačních změnách. Tato ustanovení vychází z dosavadní právní úpravy.

K § 14

Voják z povolání bude povinen konat službu v místě svého služebního zařazení. Bude-li to potřebné k plnění služebních úkolů, bude mít nadřízený právo vyslat vojáka na dobu nezbytně nutnou na služební cestu. Povinností vojáka z povolání bude rozhodnutí nadřízeného o vyslání na služební cestu uposlechnout. Povinností nadřízeného bude předem stanovit podmínky k výkonu služební cesty. Obdobná úprava je obsažena v obecné úpravě podle pracovně právních předpisů.

K § 15

Aby bylo možno zabezpečit plnění důležitých služebních úkolů , případně i plnění úkolů při poskytování pomoci obyvatelstvu, při živelních pohromách, apod., zavádí se institut odvelení, který umožní na omezenou dobu ukládat vojákovi i úkoly, které nesouvisejí s jeho služebním zařazením. Vzhledem k tomu, bude možno odvelet vojáka i mimo místo pravidelného výkonu služby, stanovuje se možnost ukládat vojákovi úkoly i jiným než přímým nadřízeným. Pokud odvelení přesáhne dobu 6 měsíců, musí voják s tímto opatřením souhlasit. Ministrovi je svěřena pravomoc odvelet vojáka i bez jeho souhlasu v případě, že odvelení přesáhne uvedenou dobu.

K § 16

V souvislosti se zabezpečením důležitého služebního zájmu se navrhuje umožnit nadřízenému služebnímu orgánu přeložit vojáka do jiného místa služebního zařazení, a to bez časového omezení. Sleduje se zabezpečení potřeb ozbrojených sil, zejména za mimořádných situací. Přihlíží se také k povinnosti státu zajistit přeloženému vojákovi ubytování nebo byt.

Zákon umožňuje vojákovi požádat o přeložení do jiného místa služebního zařazení např. ze závažných rodinných nebo sociálních důvodů. V daném případě bude možno vyhovět žádosti vojáka, nebudou-li tím dotčeny potřeby ozbrojených sil.

K § 17

Institut služebního hodnocení se v podstatě přebírá z dosavadní právní úpravy, je na něj však kladen větší důraz, jelikož bude důležitým podkladem pro služební zařazování vojáků. Služební hodnocení vojáka z povolání je písemné posouzení a hodnotové vyjádření dosahovaných služebních výsledků. Jde o posouzení profesionální způsobilosti vojáka. Posuzuje se při něm osobnost vojáka, jeho výkonnost, aktuální schopnosti, a celková způsobilost pro předpokládaný další průběh a změny ve služebním zařazení. Vojáka hodnotí jeho nejbližší nadřízený, který zná hodnoceného vojáka z jeho služebního zařazení a výkonu služby nejméně šest měsíců. Nesplňuje-li hodnotitel tuto podmínku, zpracovává hodnocení jeho nejbližší nadřízený, nebo jím určený funkcionář z úrovně řízení o jeden stupeň vyšší než hodnocený, který ho zná z jeho služebního zařazení a výkonu služby nejméně šest měsíců. Postup při služebním hodnocení a jeho hlediska stanoví ministerstvo vyhláškou.

K § 18 a 19

Zákon vymezuje obligatorní a fakultativní důvody zániku služebního poměru. V souvislosti s novým pojetím služebního poměru, do kterého se bude občan povolávat pouze na dobu určitou, se nově stanovují obligatorní důvody pro propuštění ze služebního poměru vojáka.

Nově je mezi obligatorními důvody propuštění ze služebního poměru zařazeno propuštění na vlastní žádost vojáka (§ 19 odstavec 1 písm. j), čímž odpadne dosavadní zkoumání důvodů hodných zvláštního zřetele podle současné právní úpravy. V tomto případě budou vojákovi poskytnuty výsluhové náležitosti ve zkrácené výši (viz § 145 odst. 7), což má zamezit zneužívání tohoto ustanovení.

K ochraně vojáka, ale i v zájmu ozbrojených sil, kdy služební orgány většinou musí místo propuštěného vojáka vybrat a služebně zařadit jiného vojáka zůstává zachována tříměsíční doba pro zánik služebního poměru propuštěním. Obligatorní skončení služebního poměru vojáka z povolání na základě vlastní žádosti, je nově navrhovaný právní institut. Podle dosud platné právní úpravy, která je ovšem kontroverzní ve vztahu k dokumentům mezinárodní organizace práce, je vlastní žádost vojáka z povolání zařazena mezi instituty fakultativní, což v praxi vede k tomu, že v případech, kdy je voják z povolání pevně rozhodnut odejít má v podstatě dvě možnosti. Buď podat žádost a čekat na výsledek úvahy služebních orgánů o tom, zda jím v žádosti o ukončení služebního poměru uvedené důvody jsou posouzeny jako důvody hodné zvláštního zřetele či nikoliv, nebo se tomuto postupu vyhnout a využít možnosti ukončit služební poměr fiktivním důvodem, který je zařazen do kategorie obligatorních důvodů zániku služebního poměru (členstvím a činností v politické straně nebo hnutí, popřípadě podnikatelskou činností ).

K § 20

Zákon stanovuje případy, kdy je voják v ochranné době a nesmí být propuštěn a výjimky z tohoto zákazu. V podstatě se přebírá ustanovení dosavadní právní úpravy, které koresponduje s obecnou úpravou v této oblasti.

K § 21 až 23

Z dosavadní úpravy se přebírají osvědčené instituty zániku služebního poměru odnětím hodnosti a ztrátou vojenské hodnosti. Hodnost se vojákovi odejme za zvlášť závažné porušení služebních povinností, které jsou stanoveny obecně závaznými právními předpisy a interními normativními akty. Půjde o případy, kdy není žádoucí ani vhodné, aby voják setrval ve služebním poměru a aby měl vyšší hodnost než hodnost vojína. O ztrátě vojenské hodnosti rozhoduje soud v trestním řízení v případě spáchání trestného činu za podmínek uvedených v trestním zákoně.

Jsou stanoveny nároky v případě zrušení rozhodnutí o zániku služebního poměru.

K § 24

Stanoví se povinnost služebnímu orgánu vydat na žádost vojáka písemné hodnocení celkového průběhu služebního poměru. Hodnocení by mělo obsahovat shrnutí dosažených výsledků za celou dobu služby, získané schopnosti a dovednosti, případně dosažení vyšší kvalifikace, kvalita plnění zadaných úkolů, samostatnost při výkonu svěřené činnosti, vypořádání závazků vůči zaměstnavateli apod. Toto hodnocení je obdobou pracovního posudku podle pracovně právních předpisů.

K § 25 až 32

V navrhované právní úpravě se poměrně podrobně upravuje doba služby vojáků z povolání, protože vyjadřuje míru disponování ozbrojených sil s vojákem a u vojáků míru jejich právní jistoty. Navrhovaná právní úprava doby služby vychází ze stejné úpravy dané problematiky u bezpečnostních sborů a služeb. Respektuje čl. 28 Listiny základních práv a svobod, který stanovuje, že zaměstnanci mají právo na uspokojivé pracovní podmínky.

Stanovuje se základní rozsah doby služby vojáka z povolání. Navrhovaná úprava má umožnit za stanovených podmínek týdenní dobu služby a kratší týdenní dobu služby. Lze předpokládat, že o kratší týdenní dobu služby budou žádat zejména vojákyně, které pečují o děti. Rovnoměrné rozvržení týdenní doby služby se koncipuje tak, že týdenní doba služby musí být naplněna v každém týdnu, tzn., že doba služby vojáka bude činit v týdnu vždy 42,5 hodiny. Naproti tomu nerovnoměrné rozvržení doby služby spočívá v tom, že týdenní dobu služby voják naplní také, nikoliv však v každém týdnu, ale ve stanoveném delším období.

Rozvržení týdenní doby služby stanoví nadřízený vojáka. Nadřízený stanoví také začátek a  konec doby služby v jednotlivých dnech. Při nerovnoměrném rozvržení doby služby se směny, včetně jejich začátku a konce, stanoví zpravidla harmonogramem na delší časové období.

Upravují se odlišnosti doby služby při nepřetržitém vojenském výcviku.

K § 33 až 36

Právní úprava dovolené v navrhovaném zákoně náleží, s ohledem na ustanovení čl. 28 Listiny základních práv a svobod, mezi pracovní podmínky, které mají být podle citovaného článku uspokojivé. Zachovává se dosavadní rozsah řádné dovolené.

K § 37

Dále se zachovává nárok na krátkou dovolenou včetně jejího rozsahu k návštěvě rodiny těm vojákům, kteří nemají v místě výkonu služby byt a  nemohou denně dojíždět k rodině. Tento nárok se vztahuje jak na ženaté vojáky, tak i na svobodné vojáky, kteří trvale žijí se svými rodiči a dále na rozvedené nebo ovdovělé vojáky k návštěvě nezaopatřených dětí.

K § 38

Zachovává se institut zvláštní dovolené, která je určena pro vojáky, kteří vykonávají po celý kalendářní rok službu zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou a  která je v podstatě totožná s dodatkovou dovolenou, jež se poskytuje zaměstnancům v pracovním poměru a příslušníkům ozbrojených sborů a služeb.

K § 39

Dosavadní institut dovolené bez nároku na peněžní náležitosti se přebírá ze stávající právní úpravy.

K § 40

Dosavadní krátká dovolená podle § 12b zákona č. 76/1959 Sb. se v souladu s její podstatou označuje jako služební volno pro překážky ve službě, a to z důvodů obecného zájmu a pro důležité osobní překážky. Za překážky ve službě z důvodu obecného zájmu se považuje výkon veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu. Služební volno pro důležité osobní překážky ve službě se poskytne vojákovi v případech a v rozsahu stanoveném ve vyhlášce ministerstva, která vychází z dosavadní právní úpravy a z právní úpravy obsažené v pracovně právních předpisech a předpisů upravujících tuto oblast u příslušníků Policie České republiky.

K § 41

V souvislosti s výkonem služby vojáků z povolání v mnohonárodních ozbrojených silách v zahraničí a při plnění zvláštních úkolů během mírových misí je nezbytné stanovit odchylky od obecné úpravy služebního poměru. Zvláštnosti průběhu služby se odvozují z podmínek, které stanovují mezinárodní organizace v příslušných dokumentech, které jsou pro Českou republiku závazné, a  z rozdílné úpravy obecných zásad pro účastníky každé konkrétní mírové operace. Přitom se bere v úvahu povinnost vojáka z povolání vykonávat službu podle potřeb ozbrojených sil i v zahraničí a plnit úkoly, které vyplývají z mezinárodních závazků České republiky.

K § 42

Podle čl. 29 Listiny základních práv a svobod mají ženy právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. Článek 32 Listiny základních práv a svobod stanovuje, že ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající podmínky. Uvedené ústavní záruky se promítají do zákona s tím, že oproti dosavadnímu stavu se zúžila ochrana těhotných vojákyň a vojákyň, které pečují o děti, tak, aby nebyla překážkou pro povolávání vojákyň do služebního poměru a vytvořily se tak, pokud možno, rovnocenné podmínky pro vojáky obou pohlaví.

K § 43

Zájmem státu je, aby si voják zvyšoval nebo rozšiřoval vzdělání, které souvisí s výkonem jeho současného nebo předpokládaného služebního zařazení. Nově se stanovuje přímo v zákoně nárok vojáka na studijní volno za účelem účasti na výuce, přípravy na zkoušky a samotného absolvování zkoušek. Podrobnosti stanoví vyhláška ministerstva.

K § 44

Postavení duchovních a příslušníků zdravotnické služby uznává mezinárodní právo jako specifické právě pro jeho naprostou vyloučenost z účasti na násilném řešení konfliktu. Zároveň se bere v úvahu, že v extrémních situacích i v mírových podmínkách, duchovní, který je vojákem, účinně podporuje velitele všech stupňů v jejich odpovědnosti za naplňování a ochranu života každého vojáka v činné službě. Nabízí pomoc při řešení osobních krizí i těžkostí, které vznikají v pracovním, osobním a rodinném životě vojáků z povolání. Přispívá k rozvíjení a prohlubování demokratických tradic evropské kultury a v neposlední řadě pomáhá vytvářet podmínky pro naplňování ústavně zaručených lidských práv, která souvisejí se svobodou vyznání.

K § 45 až 48

Základní práva a svobody stanovené v Listině základních práv a svobod se vojákům zaručují ve vymezeném rozsahu. Omezení vycházejí z článku 44 Listiny základních práv a svobod, který umožňuje zákonem omezit práva uvedená v článcích 18, 19, 20 odst. 2 a článku 27 odst. 1 až 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost. Klíčovým problémem, je otázka interpretace pojmu “omezení”, který není obligatorní formulací. Samo omezení spočívá v tom, že cosi nežádoucího se zapovídá. Užití pojmu voják “nesmí”, tedy ještě nemusí znamenat absolutní zákaz, ale jen zákaz uplatnit základní práva v některých případech. Není pochyb o tom, že povinnosti mohou být občanu ukládány toliko na základě zákona, v jeho mezích a při respektování základních práv a svobod. Omezení navrhovaná v předkládaném znění nejdou nad rámec platného právního řádu.

K § 49 a 50

Navrhovaná úprava si neklade za cíl upravovat veškerá práva vojáků z povolání. Ta vyplývají i z jiných ustanovení navrhovaného zákona. Vojákovi z povolání, který postupuje při výkonu služby důsledně podle právních předpisů, které se vztahují k jejímu výkonu, musí být zaručena podpora služebních orgánů. Proto se výčet povinností vojáka omezuje pouze na vyjádření základních povinností, jejichž rozsah vyplývá ze služebního poměru a je důsledkem změny postavení vojáka z povolání. Základním požadavkem, který je kladen na vojáka z povolání, je důsledné dodržování vojenské kázně. Povinnosti, které vojenská kázeň představuje, se vztahují nejen k vlastnímu výkonu služby, ale působí též mimo tuto službu.

Nadřízení mají stejné povinnosti jako ostatní vojáci. S ohledem na specifiku řídící funkce se navrhuje stanovit jim i další povinnosti.

Voják je vždy povinen splnit rozkaz nadřízeného. Výjimkou z této povinnosti je případ, kdy by voják splněním rozkazu nadřízeného spáchal trestný čin.

K § 51 až 59

Navrhovaná úprava služební kázně rozlišuje odpovědnost za vojenské kázeňské přestupky a  odpovědnost za přestupky podle zvláštních právních předpisů (např. zákon č. 200/1990 Sb., o  přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).

Stanovuje se kázeňská pravomoc pro udělování kázeňských odměn a ukládání kázeňských trestů. Prezident republiky a ministr obrany mají pravomoc ukládat všechny odměny a všechny tresty. Pravomoc dalších služebních orgánů a způsob ukládání kázeňských trestů stanoví prezident v  řádu ozbrojených sil.

Při stanovení druhu kázeňského trestu za spáchaný přestupek se vychází ze zásady, že závažnosti kázeňského přestupku musí odpovídat i kázeňský trest.

Vzhledem k tomu, že se jedná o

průběhu služby vojáků, stanovují se samostatné zásady  řízení o kázeňských přestupcích. Pachateli kázeňského přestupku se přiznávají procesní práva, zejména právo vyjádřit se k věci a právo na odvolání. Zvláštní je např. ustanovení o lhůtě pro podání odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, kde se do doby pro podání odvolání nezapočítává doba nepřetržitého vojenského výcviku.

K § 60

V rámci vytváření podmínek pro výkon služby vojáků se nově stanovují povinnosti státu v oblasti péče o vojáky. Ve fakultativní podobě se také stanovuje poskytování péče o bývalé vojáky a určený okruh jejich rodinných příslušníků, kteří se účastnili národněosvobozeneckého boje nebo konali službu v jednotkách mnohonárodních ozbrojených sil v zahraničí.

K § 61

Zájmy státu i studujícího vojáka budou vyváženým způsobem garantovány písemnou dohodou, která bude obsahovat jejich práva a povinnosti. Vzhledem k tomu, že vzdělání bude zpravidla poskytováno v době služby z prostředků rezortu, je zapotřebí vždy dohodou sjednat rozsah případných nákladů a výši náhrad za toto studium v případě nesplnění závazku ke službě. Náležitosti dohody vycházejí ze stávající právní úpravy.

K § 62

Stanoví se povinnost ministerstva poskytnout vojákovi ubytování nebo byt v místě jeho výkonu služby. V případě, že vojákovi nebyl zabezpečen v místě výkonu služby byt a voják se s rodinou přestěhoval do bytu získaného jiným způsobem v místě výkonu služby, náleží mu přídavek na bydlení.

Nově jsou upraveny otázky ponechání bytu vojákovi nebo pozůstalým i po zániku služebního poměru, v případech, které jsou přesně specifikovány v odst. 3 písm. a) - c) toho paragrafu, které by měly nepříznivý sociální dopad na vojáky propuštěné ze služebního poměru, jejich rodiny nebo pozůstalé. Přestože se jedná o ustanovení fakultativní a jeho realizace bude spíše výjimečná, jeví se jako nezbytné ze sociálních důvodů tuto možnost připustit.

K § 63 až 65

Rekreace (zajištění společné rodinné rekreace je jedna z možností pomoci ze strany resortu obrany při vytváření dobrého rodinného zázemí, které se následně projeví ve zkvalitnění pracovního nasazení jedince a jeho zvýšené psychické odolnosti), jednorázová peněžní výpomoc a rekvalifikace jsou fakultativní formy péče resortu o vojáka. Podrobnosti o podmínkách poskytování stanoví ministr.

K § 66

Stanoví se nárok na vojenské pocty při pohřbu vojáka, který zemřel v činné službě nebo byl propuštěn do zálohy a bylo mu povoleno zvláštním zákonem nosit vojenský stejnokroj při slavnostních příležitostech.

Pohřeb ve vojenském stejnokroji a s vojenskými poctami je jedním z ocenění za službu vlasti.

Vojenskými poctami při pohřbu se rozumí rakev pokrytá státní vlajkou a na ní položená vojenská čepice, doprovod čestnou stráží, čestná salva, posádková hudba, hraní státní hymny při ukládání do hrobu nebo kremaci, věnec.

Vojenský pohřeb, který vypraví posádka, se uskuteční pouze na základě žádosti nebo souhlasu pozůstalých, v tomto případě nevznikne pozůstalým nárok na výplatu pohřebného.

K § 67 až 69

Návrh vychází z dosavadní úpravy platu vojáků z povolání podle zákona č. 143/1992 Sb., o  platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a  orgánech, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s výkonem služby vojáků v zahraničí se stanovuje nárok vojáka, jehož do zahraničí následuje manželka, na přiměřené zvýšení platu. Současně se institut poskytování platu v nemoci, který je nyní upraven v zákoně č. 32/1957 Sb., o  nemocenské péči v ozbrojených silách, přebírá do tohoto zákona, neboť do zákona č. 32/1957 Sb. věcně nepatří. Jde o obdobnou úpravu jako v zákoně č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců.

K § 70 a 71

Zákonem se stanovují podmínky, za jakých lze při povolávání do služebního poměru poskytovat náborový příspěvek jako náhradu za vynaložené náklady na studium uchazeče potřebné pro výkon povolání ve prospěch ozbrojených sil. Zároveň se stanoví jeho maximální výše odlišně podle dosaženého stupně vzdělání s tím, že další pravidla pro stanovení výše náborového příspěvku stanoví vyhláška.

K § 72 až 91

Navrhovaná úprava cestovních a jiných náhrad vychází z obdobné úpravy cestovních náhrad, jež se poskytují zaměstnancům v pracovním poměru a příslušníkům bezpečnostních sborů a služeb. Nároky vojáků na cestovní a jiné náhrady a okruhy otázek s touto problematikou spojené jsou v některých případech obdobně řešeny i v zákoně č. 119/1992 Sb., a proto se v těchto ustanoveních na něj odkazuje. Ženatému vojáku a vojáku takto posuzovanému, kterému odloučením od rodiny v důsledku jeho přeložení vznikají zvýšené životní náklady, náležejí náhrady jako při služební cestě. Obdobné nároky těmto vojákům náležejí i při jejich povolání do služebního poměru. Ze stávající úpravy se přebírá dosavadní výše poskytování příspěvku při přestěhování, jehož maximální výše se odvozuje od násobku minimální mzdy. Navrhovaná právní úprava příspěvku při přestěhování ale i u jiných částek současně pamatuje na jejich zvyšování v závislosti na růstu životních nákladů.

K § 92 až 95

Úprava bezplatného stravování, výstrojních a přepravních náležitostí vojáka byla dosud obsažena v řadě zákonů a podzákonných předpisů a proto navrhovaná úprava sleduje cíl tyto nároky sjednotit do jednoho předpisu.

K § 96 až 98

Návrh zákona upravuje zdravotní péči, která dosud byla upravena zákonem č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, kam věcně nepatří. V upravené podobě se pro přenáší do navrhovaného zákona o vojácích z povolání. V souvislosti s potřebou přehledu o zdravotním stavu vojáka se stanoví povinnost léčení ve vojenských zdravotnických zařízeních nebo v těch zařízeních, se kterými Vojenská pojišťovna uzavřela smlouvu o poskytování zdravotní péče. Jde v zásadě o stav, který vychází z účelu zřízení Vojenské zdravotní pojišťovny.

Pokud jde o zdravotní pojištění a nemocenskou péči, potažmo nemocenské pojištění nechává se úprava na zvláštních zákonech.

K § 99

Navrhovaný institut preventivní rehabilitace vychází z dosavadních předpisů. Nově se však jednoznačně stanoví podmínky nároku v závislosti na délce služby nebo věku vojáka, případně podle náročnosti služebního zařazení. Okruh služebních zařazení pro poskytování preventivní rehabilitace stanoví ministerstvo vyhláškou.

K § 100 až 102

Ochrana a bezpečnost zdraví při výkonu služby jsou v dosud platném zákoně řešeny dílčím způsobem. Navrhovaná úprava je obdobná jako v zákoníku práce, a zákonu č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.

Oproti právní úpravě obsažené zákoně č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, a zákoně č. 480/1992 Sb., o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu, ve znění pozdějších předpisů, se v návrhu zákona rozšiřují a podrobněji stanovují povinnosti nadřízených, vojáků a státního odborného dozoru.

K § 103 až 108

S ohledem na praktické využití zákona je soustředěna dosavadní právní úprava z několika předpisů, především ze zákoníku práce, do jednoho zákona a obsah se upravuje na specifické podmínky vojenské služby.

K § 109 až 113

Rozsah náhrady škody na majetku se přebírá částečně ze zákoníku práce a náhradová povinnost, za předpokladu, že škoda byla způsobena z nedbalosti, je upravena podle §10 zákona č. 480/1992 Sb. s nově stanovenou výší, která se odvozuje z průměrného hrubého měsíčního platu. Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození. Zachovává se stávající možnost snížení náhrady škody způsobené z nedbalosti.

K § 114 až 116

Odpovědnost státu za škodu způsobenou vojákovi je upravena obdobně jako v zákoníku práce s odlišností do jaké výše stát vojákovi odpovídá za škodu na odložených věcech. V tomto případě je horní hranice náhradové povinnosti státu odvozena z násobku minimální mzdy.

K § 117

Stanoví se, že za služební úraz nebo nemoc z povolání vojáka, které vznikly při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním, anebo pro výkon služby odpovídá stát.

K § 118

V zásadě se přebírají instituty náhrady škody na zdraví doposud upravené v jiném právním předpisu (zákoníku práce), kam ani věcně nepatří. Současně se do výčtu náhrad zapracovává i jednorázové mimořádné odškodnění, které bylo dosud upraveno zákonem č. 480/1992 Sb.

K § 119

Náhrada za ztrátu na platu po dobu neschopnosti k službě respektuje zabezpečení vojáků v době neschopnosti ke službě v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

K § 120

Výše náhrady za ztrátu na platu se stanovuje ve výši maximálně dvacetinásobku minimální mzdy, což je nová úprava, kterou zákoník práce nezná. Na rozdíl od stávající úpravy se vojákům, kterým vznikne škoda na zdraví za zvlášť nebezpečných podmínek v zahraničí, poskytuje náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby bez omezení.

K § 121

Náhrada za bolest, náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením se poskytují za obdobných podmínek jako pro pracovníky v pracovním poměru, při respektování specifik služebního poměru vojáka z povolání.

K § 122

Institut jednorázové mimořádné odškodnění se přebírá ze zákona č. 480/1992 Sb., a původně pevné částky se odvozují z násobků minimální mzdy. Jedná se o progresivní řešení náhrad poškozeným, neboť s úpravou minimální mzdy budou souběžně upraveny i jednotlivé částky jednorázového mimořádného odškodnění.

K § 123

Obdobně náhrady při úmrtí vojáka následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání jsou přebírány ze stávající právní úpravy v zákoníku práce. Navíc je zapracován institut jednorázové mimořádné odškodnění, dosud upravený zákonem č. 480/1992 Sb.

K § 124

Náhrada nákladů spojených s léčením a s pohřbem se přebírá podle stávající právní úpravy. Jako nová je výše náhrady nákladů na zřízení pomníku nebo desky, která je rovněž odvozena z minimální mzdy.

K § 125

Náhrada nákladů na výživu pozůstalých se přebírá ze zákoníku práce. Odlišně je upravena doba poskytování náhrady v případech, kdy došlo k úmrtí při službě za zvlášť nebezpečných podmínek v zahraničí.

K § 126

Jednorázové odškodnění pozůstalých se přebírá ze zákoníku práce a pevně stanovené částky se odvozují z násobků minimální mzdy. Vzhledem k tomu, že uvedené částky nebyly již několik let upravovány, byly stanoveny nové částky přibližně ve výši dvojnásobku původních náhrad.

K § 127

Dále ze zákona č. 480/1992 Sb. je převzatý institut jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých a původně pevné částky se odvozují z násobků minimální mzdy. Jedná se o progresivní řešení náhrad poškozeným, neboť s úpravou minimální mzdy budou souběžně upraveny i jednotlivé částky jednorázového mimořádného odškodnění.

K § 128 až 130

Obsah společných ustanovení byl převzat ze stávající právní úpravy. Vymezují se podmínky, za kterých se může stát zprostit odpovědnosti zčásti, nebo zcela a stanoví se za jakých podmínek se stát odpovědnosti zprostit nemůže.

K § 131

Institut peněžitého příspěvku byl převzat ze zákona č. 480/1992 Sb., a jeho maximální výše byla odvozena opět z minimální mzdy. Přestože se jedná o institut dlouhodobě zavedený, je v praxi využíván minimálně a slouží především jako možnost odstranění případné tvrdosti.

K § 132

Nároky státu po poskytnutí náhrady škody se přebírají ze stávající právní úpravy obsažené v zákoníku práce.

K § 133

Výsluhové náležitosti, které souvisejí se zánikem služebního poměru vojáků, mají výrazný motivační charakter a zabezpečují vojákům určité sociální jistoty za dobu služby, a to s přihlédnutím k psychické a fyzické náročnosti vojenského zaměstnání, potenciálnímu ohrožení života v přípravě na bojovou činnost, konání služby v různých místech podle potřeb ozbrojených sil bez ohledu na vliv na rodinný život a na ztrátu civilní profese.

Vojenská služba je spojena s řadou omezení a povinností, které v civilním sektoru neexistují a s přihlédnutím k její nízké společenské prestiži vede následně k preferenci jiných profesí a činností. Za této situace se proto navrhuje vytvořit systém, který by vojáky hmotně dostatečně zabezpečil, po kratší době služby jednorázově, po delší době služby opakujícími se dávkami.

Vzhledem k tomu, že v České republice se sociální zabezpečení vojáků nevyvíjí obdobně jako ve státech Evropské unie, NATO, ale i v Polsku, v Maďarsku a v posledním období i na Slovensku, kde nároky vojáků jsou závislé vždy jen na době služby, s přihlédnutím k některým dobám v jiném zaměstnání, jeví se potřebné, tak jako dosud, řešit zabezpečení vojáků z povolání při skončení služebního poměru nadále mimo obecný systém důchodového pojištění, po linii služebního poměru. Tato skutečnost je opodstatněna tím, že služba vojáka z povolání se již nepředpokládá jako celoživotní zaměstnání. Rovněž není vhodné akceptovat skutečnost, aby vojáci, kteří dlouhodobě slouží státu, byli po propuštění závislí jen na dávkách důchodového pojištění, které jsou u vysokých důstojníků po dlouhé době služby nepřiměřeně nízké. Ve srovnání se státy NATO a s dalšími státy přizvanými do NATO, ale i se Slovenskem, tento fakt signalizuje potřebu problematiku odpovídajícím způsobem řešit. Při současném počtu vysokých důstojníků a  generálů, popřípadě jejich počtu od nabytí účinnosti navrhovaného zákona, nelze předpokládat nárůst nároků na státní rozpočet. Zvýšené nároky nelze též předpokládat v ostatních případech, neboť růst výsluhového příspěvku bude s ohledem na navrhovanou valorizaci nižší než dosud a při souběhu s důchodem bude v průměru vyplácena jen menší část výsluhových příspěvků ve snížené výši, neboť i v současné době je průměrná výše této dávky nižší než důchod z důchodového pojištění.

Nároky, které souvisejí se skončením služebního poměru, jsou proto v zákoně konstituovány tak, aby

1. byly jedním z  rozhodujících motivačních, stimulačních a garančních jistot vojáků z povolání, které budou napomáhat i personálnímu zabezpečení a průběhu vojenské služby v situaci, kdy služební poměr se bude uzavírat pouze na dobu určitou podle potřeb státu,

2. rozhodující pro nárok navrhované dávky by byla jen doba služby vojáka z povolání a plat vojáka,

3. navazovaly na dávky důchodového pojištění s garantováním nabytých práv a jistot při vzniku nároku na dávky důchodového pojištění tak, aby nedošlo k zásadnímu snížení životní úrovně vojáka; na druhé straně se však pro vznik nároku na dávky a jejich výši předpokládají některá sankční opatření v případě, že by služební poměr vojáka zanikl z důvodů v návrhu zákona stanovených před uplynutím sjednané doby,

4. byl vytvořen optimální způsob financování uvedených nároků, a to s předností přiznání dávek důchodového pojištění, které musí z titulu povinného pojištění na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti nutně předcházet zvláštnímu systému podle zákona o vojácích z povolání,

5. byla zachována a posílena organizační samostatnost sociálního zabezpečení vojáků z povolání, neboť není s ohledem na přístup do NATO důvodné, aby civilní orgány měly přístup do vojenských evidencí,

6. řízení o dávkách bylo, stejně jako dosud, přizpůsobeno řízení o dávkách v sociálním pojištění s možností přezkoumání v rámci správního soudnictví.

V souvislosti s pojetím charakteru služebního poměru vojáků z povolání na dobu určitou, odpovídají tomuto in­stitutu i nároky na sociální dávky, které souvisejí se skončením služebního poměru. Nároky na dávky se v zásadě rozdělují do dvou oblastí.

První respektuje krátkodobé služební poměry vojáka z povolání s nárokem na jednorázovou dávku ve formě odbytného nebo jeho výplatou místo výsluhového příspěvku a odchodného.

Druhá respektuje služební poměry na delší dobu (15 let a výše). Vojáci, kteří by splnili stanovené podmínky, by byli zabezpečeni výsluhovým příspěvkem. V případě nároku na důchod by byli zabezpečeni alespoň tak, jako po skončení služebního po­měru, tj. s případnou výplatou rozdílu částky mezi důchodem z důchodového pojištění a výslu­hovým příspěvkem, pokud by byl výsluhový příspěvek vyšší. Tak jako dosud se navrhuje, aby těmto vojákům bylo přiznáno odchodné, a to podle délky doby služby a důvodu skončení slu­žebního poměru.

Dále je pravděpodobné, že i někteří vojáci s dobou služby delší než 15 let, zejména v mladším věku, mohou prefe­rovat jednorázovou dávku namísto výsluhového příspěvku, která by jim umožnila přechod do civilního zaměstnání, popřípadě do podnikatelské sféry. Dává se jim možnost zvolit si vyplacení jednorázového odbytného (podle doby služby 12,5 - 18 platů) s tím, že by jim nenáležel výsluhový příspěvek ani odchodné.

V případě nároků na sociální dávky, které souvisejí se zánikem služebního poměru, lze konstatovat, že návrh zákona zásadním způsobem nepřekračuje současné nároky na rozpočtové prostředky, a to z těchto důvodů:

• pokud jde o výsluhový příspěvek, nárok na něj by vznikl až po 15 letech služby vojáka z povolání,a to v nižší částce než doposud, ale na druhé straně jeho způsob zvýšení za další dobu služby by odpovídal potřebám zabezpečení praporčického a důstojnického sboru. V jiných služebních poměrech vzniká nárok již po 10 letech služby, včetně zá­počtu vojenské základní služby (skutečná doba služby příslušníka ozbrojeného sboru pro ná­rok a výši příspěvku tedy nečiní 10 let služby, kterou příslušník vykonává ve služebním poměru z povolání, ale dobu služby započitatelnou podle předpisů o důchodovém pojištění, tj. službu z povolání včetně vojenské základní služby). Návrh zákona o vojácích z povolání předpokládá hodnotit pouze dobu služby vojáka z povolání, neboť se jedná o kontraktační vztah mezi státem a vojákem,

• současně se navrhuje, aby se dávky vyměřovaly z průměrného hrubého platu za předchozí kalendářní rok ukončení slu­žebního poměru, nikoli z posledního platu a valorizace výsluhového příspěvku nečinila plné procentní zvý­šení jako doposud u důchodů, ale pouze polovinu počtu procent;

• v případě odbytného, vyplaceného místo výsluhového příspěvku, jde v podstatě o šetřící institut, kde se předpokládá maximální výše osmnáctinásobku platu za celou dobu, a to i z opakovaných služebních poměrů, což představuje nižší částku než opakující se výplata výsluhového příspěvku za celou dobu trvání jeho ná­roku. Nárok na výsluhový příspěvek by podle navrhovaného zákona vznikl pouze v případě, že v opakovaném povolání do služebního poměru vojáka z povolání by voják sloužil po dobu rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek, jinak je nárok na odbytné určen pouze pro vojáky, kteří by konali službu po dobu kratší než 15 let (v celkové úhrnné výši 12 platů i v případě opakovaných služebních poměrů).

Současně je třeba dodat, že výsluhové náležitosti jsou srovnatelné s ostatními ozbrojenými sbory v České republice a důsledně respektují personální potřeby Armády České republiky a finanční možnosti státu. Pro srovnání se uvádí, že v ostatních služebních poměrech vzniká nárok na “příspěvek za službu”, jak je již shora uvedeno, po deseti letech s poskytováním buď do vzniku nároku na důchod, nebo do 60 let věku.

K § 134

Nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši se odvozuje z doby služby a z důvodu skončení služebního poměru. Základní výše je konstruována tak, aby motivovala pro další službu, zejména vojáky v nižších důstojnických hodnostech..

K § 135

Výši výsluhového příspěvku se navrhuje stanoveným způsobem omezit tak, aby jeho maximální výše byla přiměřená . V souvislosti s výkonem služby výkonných letců, vojáků, kteří konají službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti a vojáků, kteří konají službu v zahraničí za zvlášť nebezpečných podmínek se navrhuje maximální výši výsluhového příspěvku za stanovených podmínek upravit výhodněji. Současně Ministerstvo obrany stanoví vyhláškou službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti.

K § 136

Přednost dávek důchodového pojištění před výsluhovým příspěvkem je zřejmá, neboť i vojáci jsou plátci pojistného na důchodové pojištění. Na druhé straně při vzniku sociálních událostí, ze kterých vzniká nárok na dávky důchodového pojištění, může dojít k situaci, že výsluhový příspěvek může být vyšší, v takovém případě se navrhuje vyplácet výsluhový příspěvek ve výši uvedeného rozdílu. V případě nároku na starobní důchod se tuto úpravu navrhuje provést, pokud není důchod vyplácen, po dvou letech po vzniku nároku na starobní důchod, kdy již jeho poživatel může pracovat bez omezení výdělku a nadále vyplácet výsluhový příspěvek v upravené výši, za předpokladu, že jeho výše bude k datu posouzení výše starobního důchodu nadále vyšší.

Přednost tohoto řešení proti ostatním ozbrojeným sborům v České republice je tedy zřejmá, neboť respektuje jak finanční možnosti státu, tak zabezpečení vojáků po skončení služebního poměru.

Současně může dojít k  obdobné situaci po skončení služebního poměru, kdy vznikne nárok na dávky nemocenské péče k tomuto datu nebo v ochranné lhůtě.

K § 137

Tak jako doposud se navrhují řešit situace při opětném povolání do služebního poměru nebo při přijetí do jiného služebního poměru.

K § 138

Rovněž tak při souběhu nároku na různé příspěvky se doporučuje řešit tuto situaci dosavadním způsobem, tj. přiznat vyšší příspěvek. Současně se navrhuje zapracovat situace, kdy nárok na příspěvek za službu z jiného služebního poměru zanikne nebo nevznikne. Tento institut byl až dosud řešen pouze prováděcí vyhláškou. Vzhledem k tomu, že jde v zásadě o obnovu původního nároku, je zapracován přímo do zákona.

K § 139

Oproti dosavadnímu stavu se výsluhový příspěvek navrhuje valorizovat tak jako procentní výše důchodů z důchodového pojištění, ale pouze polovinou počtu procent. Navrhovaná valorizace odpovídá charakteru výsluhového příspěvku.

K § 140 a 141

Odbytné je určeno zejména pro vojáky s kratší dobou služby, popř. pro vojáky, kterým vznikl nárok na výsluhový příspěvek a odchodné, ale preferují odbytné jako jednorázovou dávku při zániku služebního poměru.

K § 142

Odchodné je tradiční dávkou při skončení služebního poměru. S ohledem na zavedení odbytného jako jednorázové dávky se navrhuje poskytovat jen v případě současného nároku na výsluhový příspěvek s maximálním omezením osminásobku platu.

K § 143

Úmrtné je určeno pozůstalým po vojáku, kdy se respektuje tíživá sociální situace rodiny. Oproti dosavadní úpravě je okruh osob, kterým se úmrtné navrhuje poskytovat, zúžen. Navrhuje se poskytovat pouze manželce a dětem, popř. rodičům. Na druhé straně se jeho výše navrhuje odvodit z odbytného, nikoliv z odchodného jako doposud.

K § 144

Přebírá se dosavadní způsob organizace a řízení s tím, že stejně jako výsluhový příspěvek by odbytné přiznával a vyplácel příslušný orgán ministerstva, tj.Vojenský úřad sociálního zabezpečení.

K § 145

Pro zápočet dob rozhodných pro nárok a výši výsluhových náležitostí se však navrhuje vycházet jen z doby služby vojáka z povolání, popř. i ze služby v jiných bezpečnostních sborech. Upouští se od hodnocení vojenské základní (náhradní) služby (ode dne účinnosti zákona).

Jako výraz ocenění některých namáhavých druhů služeb se zavádí (ode dne účinnosti zákona) zvýšené hodnocení doby služby výkonných letců, doby služby zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti a doby služby v zahraničí, tak jak je uvedena v § 123 odst. 3. Způsob zápočtu těchto dob bude upraven prováděcím předpisem.

Návrh současně zpřísňuje podmínky nároku na dávky v těch případech, kdy zánik služebního poměru vychází z porušení podmínek stanovených pro jeho vznik..

Pro výpočet výsluhových náležitostí se navrhuje zavést průměrný hrubý plat, kde se vychází z průměrného platu za kalendářní rok, který předchází roku skončení služebního poměru. Odůvodněnost tohoto způsobu řešení spočívá v tom, že vyměřovací základ zaručuje větší objektivitu a kromě toho, pokud se má výsluhový příspěvek valorizovat, nemělo by se při jeho přiznání vycházet z posledního platu, který v zásadě v sobě již obsahuje stanovené mzdové zvýhodnění v době roku přiznání dávky. Pro příjemce výsluhového příspěvku se stanoví i povinnosti oznamovat plátci některé vyjmenované skutečnosti.

K § 146 až 160

Řízení ve věcech služebního poměru se nově zakládá zákonem; doposud je upraveno podzákonnými předpisy. Bude se vztahovat na věci služebního poměru a náhrad škod. Zahrnuje zejména otázky rozhodování o průběhu, změnách a zániku služebního poměru a stanoví procesní pravidla pro rozhodování služebních orgánů. Vychází z  úpravy správního řízení a přizpůsobuje se podmínkám služebního poměru. Berou se zde v úvahu zkušenosti z rozhodovací praxe služebních funkcionářů v bezpečnostních sborech a službách.

K § 161 až 165

Ve společných ustanoveních se vzhledem k ucelené úpravě služebně-právních vztahů zakotvují též některé instituty, které dosud nebyly v právní úpravě služebního poměru uvedeny, např. úprava lhůt, promlčecí doby, zániku práv a bezdůvodného obohacení.

K § 166 a 167

Přechodná ustanovení upravují přechod práv a povinností z dosavadního služebního poměru v návaznosti na nové služebně-právní vztahy vojáků. V souvislosti s nově pojatými výsluhovými náležitostmi se umožňuje, aby voják po skončení služebního poměru nebyl na svých nárocích poškozen oproti nárokům podle dosavadních předpisů.Současně návrh zákona zachovává zápočty doby služeb tak, jak byly provedeny dosavadními předpisy, tj. včetně zápočtu doby služby podle předpisů o soudních nebo mimosoudních rehabilitacích, vyloučení některých druhů služeb zákonem č. 34/1995 Sb., kterým byl doplněn zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků. Na druhé straně zákon neobsahuje tvrdostní klausuli, která by umožňovala tak jako doposud v případě výsluhových náležitostí řešit některé případy. Nový zákon neuvažuje s hodností generálplukovníka.

K § 168

V souvislosti s navrhovanou právní úpravou služebního poměru vojáků z povolání je nezbytné ve zvláštním ustanovení stanovit nároky žáků vojenských středních škol, připravujících se studiem k výkonu služby vojáka z povolání.

K § 169 a 170

V souvislosti s přijetím nového zákona o vojácích z povolání je nezbytné zrušit v ustanovení uvedené právní předpisy a stanovit účinnost zákona.

V Praze dne 1. února 1999

Miloš Z e m a n v.r.

předseda vlády

Vladimír V e t c h ý v.r.

ministr obrany