Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o zajišťování obrany ČR

K § 1

Ustanovení vymezuje základní okruh otázek, jejichž úprava je v zákoně obsažena. Stanovují se povinnosti vyjmenovaným subjektům při zajišťování obrany státu a jejich odpovědnost za porušení těchto povinností.

K § 2

Návrh zákona definuje některé pojmy jako právní kategorie, které užívá.

Obrana státu se pojímá jako soubor opatření v zájmu zajišťování obrany státu na všech úsecích hospodářského a společenského života. Přesto, že opatření ve vojenské oblasti jsou rozhodující složkou obrany státu, nelze obranu státu omezovat jen na vojenská opatření. Obrana státu zahrnuje i všechna ostatní opatření, zejména v hospodářské oblasti, činěná již v míru, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, k zabezpečení zvýšených materiálních potřeb ozbrojených sil, k ochraně života, zdraví a výživy obyvatelstva a k jeho ochraně proti následkům způsobených činností vojsk, včetně přípravy občanů.

Zákon stanoví povinnosti fyzických osob k pracovní povinnosti a pracovní výpomoci.

Pracovní povinnost se chápe jako povinnost fyzických osob vykonávat v určeném místě určené práce v souladu s potřebami zajišťování obrany státu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Nařízením pracovní povinnosti se má udržet chod nezbytných odvětví  hospodářství pro zabezpečení zvýšených materiálních potřeb ozbrojených sil, zdraví a výživy obyvatelstva a zabezpečení nejnutnějšího fungování státu.

Pracovní výpomoc se chápe jako povinnost fyzické osoby konat jednorázové, nepředvídané a časově omezené práce spojené se zajišťováním obrany státu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Lze předpokládat, že půjde zejména o práce na udržování a budování obranných staveb, přepravních tras, dopravních staveb a odstraňování následků způsobených činností vojsk na těchto stavbách.

Za věcné prostředky pro účely zajišťování obrany státu se považují movité a nemovité věci. Za movité věci se považují též všechny druhy vyrobené nebo zachycené přírodní energie. Věcí podle občanského práva je i zvířectvo a ptactvo, pokud je ovladatelné a užitečné, tj., slouží-li potřebám lidí. Pro zabezpečení některých úkolů bude nutno využít i řady služeb. Proto se za věcný prostředek považují i služby, kterými se rozumí poskytování oprav a údržby věci, přeprava osob a zboží, popřípadě též jiné práce a výkony, které lze požadovat v zájmu zajišťování obrany státu.

Zákon rovněž vymezuje povinnost poskytovat údaje a informace spojené s nutnostízabezpečit přípravné práce pro případ stavu ohrožení státu a válečného stavu. Souhrn takto získaných informací umožní plánovat síly a prostředky a realizovat potřebná opatření k zajišťování obrany státu již v míru.

Současně se vymezuje pojem operační příprava státního území jako souhrn opatření vojenského a ekonomického charakteru k zajišťování obrany státu v míru, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

Subjektem hospodářské mobilizace se chápe podnikatel, u něhož bylo smluvně uplatněno dodání určitého množství a druhu výrobků, prací, služeb apod. pro naplnění státní zakázky. Smyslem je uchování výrobních a jiných zařízení v provozuschopném stavu, jakož i jejich kapacitních možností, které však mimo stav ohrožení státu a válečný stav nemusí být trvale využívány.

Dále se zákonem vymezuje pojem “obranné plánování”, což je celý proces a soubor opatření (včetně plánů) na úseku obrany státu.

K § 3

V ustanovení se vymezuje obsah řízení a organizace obrany státu v zájmu efektivního zajišťování obrany státu.

K § 4 a 5

Vládě se stanoví odpovědnost za zajišťování obrany státu jako vrcholovému orgánu výkonné moci. Její působnost je upravena tak, aby mohla racionálně rozhodovat o plnění úkolů k zajišťování obrany státu.

Základní zaměření činností vlády související se zajišťováním obrany státu se týkají hodnocení bezpečnostní situace státu, především posuzování tendencí vývoje možných rizik jeho napadení. Vláda rozhoduje o  přijetí odpovídajících opatření, zadává ke zpracování zásady obranné politiky (analytické a koncepční materiály), které se vztahují k zajišťování obrany státu a hodnotí úroveň a termíny plnění opatření stanovených v oblasti zajišťování obrany státu jednotlivými odpovědnými subjekty.

Vymezení působnosti vlády za stavu ohrožení státu a za válečného stavu je upraveno tak, aby vláda mohla uskutečňovat potřebné centrální řízení vůči správním úřadům a obcím při realizaci klíčových aktivit v oblasti zajišťování obrany státu, ochrany obyvatelstva, vnitřní bezpečnosti státu a jeho hospodářství, ale také koordinovat tyto aktivity na území státu.

K § 6 a 7

V oblasti zajišťování obrany státu ústřední orgány státní správy a okresní úřady v oboru své působnosti odborně řídí, usměrňují a kontrolují provádění přípravy k obraně při zajišťování potřeb ozbrojených sil, při realizaci opatření operační přípravy státního území, při mobilizaci ozbrojených sil a zabezpečení fungování ekonomiky. Ministerstvo obrany zpracovává obranné a strategické koncepce, především Vojenskou strategii České republiky a koordinuje plánovací aktivity, které souvisejí s obranou státu, mezi kompetentními správními úřady a orgány samosprávy. Ministerstvo obrany zpracovává i další koncepční materiály, popřípadě koordinuje jejich zpracovávání, pokud to vyžadují aktuální potřeby státu. Přezkušuje opatření pro přípravu mobilizace ozbrojených sil a prověřuje opatření pro zabezpečení obrany státu.

Potřeba zpracování dalších koncepčních materiálů může vyplynout z potřeb operační přípravy státního území. Základem pro plánování a uskutečňování opatření, která jsou obsahem vymezeného pojmu operační příprava státního území, je vytvoření systému obranného plánování státu. Systém obranného plánování státu je chápán jako souhrn činností a vazeb, které státní orgány realizují k určení cílů, potřeb a úkolů obrany státu, postupů a termínů plnění těchto úkolů při respektování politických, vojenských, ekonomických a technologických požadavků a co nejefektivnějšího využívání zdrojů státu.

Problematika střežení objektů důležitých pro obranu státu ozbrojenými silami, zejména v době vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, je řešena v procesu obranného plánování v součinnosti s Ministerstvem vnitra na základě požadavků okresního úřadu podle § 7 písm. a). Na základě tohoto procesu vláda rozhodne nařízením o střežení objektů důležitých pro obranu státu.

K § 8

Smyslem účasti obcí při přípravách a zabezpečování obrany státu je dosažení adekvátního propojení vertikálního systému řízení až na obce. Potřeba začlenění územních samosprávných celků při zajišťování obrany státu vyplývá ze zvláštního postavení obcí, kterým je nutno zákonem vymezit působnost v této oblasti, zejména vzhledem k jejich specifickým úkolům na úseku doplňování ozbrojených sil, ale i na úseku práv a povinností činit opatření ve prospěch obcí a jejich občanů.

K § 9 až 11

Pro zabezpečení činnosti ozbrojených sil za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu jsou nutná opatření i v nevojenské oblasti. Na plnění opatření v nevojenské oblasti se podílejí právnické a fyzické osoby, kterým zákon ukládá vyjmenované povinnosti při obraně státu. Povinnosti se těmto subjektům, v souladu s ústavním pořádkem, mohou ukládat pouze zákonem. Tato právní úprava je provedena na základě ustanovení čl. 3 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.

K § 12

Navrhovaná právní úprava vychází z principu, že obrana státu je povinností státu, a proto se má hradit z jeho prostředků. Věcné prostředky ve vlastnictví státu se pro účely zajišťování obrany státu použijí v souladu s plány obranného plánování.

K § 13 až 19

V těchto ustanoveních se stanoví povinnosti právnickým a fyzickým osobám poskytnout věcné prostředky, nebudou-li postačovat věcné prostředky státu. Věcné prostředky se mohou od právnických a fyzických osob požadovat jen za náhradu. Otázky náhrad za věcné prostředky upravuje část devátá tohoto zákona. O určení věcných prostředků rozhoduje příslušný okresní úřad.

Při ukládání povinnosti poskytnout věcné prostředky se vezmou v úvahu potřeby vlastníka a jeho rodiny. Ze zákonem stanovených důvodů lze některé subjekty od této povinnosti osvobodit. Zákon stanoví postup při určování věcných prostředků a způsob jejich převzetí.

Jako forma rozhodnutí o dodání věcných prostředků se stanoví dodávací příkaz. Základní náležitosti dodávacího příkazu zákon upravuje v § 16. Podrobnosti o postupu uplatňování požadavku na určení věcných prostředků, náležitosti a vzor dodávacího příkazu upraví vyhláška k provedení zákona.

Výběr a určení některých věcných prostředků se předpokládají již v míru. Vzhledem k životnosti těchto prostředků se bude jejich převážná většina určovat až při zhoršování mezinárodněpolitické situace. V těchto případech musí být rozhodovací proces rychlý a často (zejména za stavu ohrožení státu anebo za válečného stavu) bude probíhat v nebezpečí z prodlení. Proto zákon na rozhodovací proces vylučuje použití správního řádu.

Zákon předpokládá, že věcné prostředky určené k zabezpečení chodu hospodářství, zdravotnictví, evakuace a pro odstraňování následků činnosti vojsk převezmou okresní úřady. Věcné prostředky určené pro zabezpečení ozbrojených sil převezmou územní vojenské správy.

V případě vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu vznikne současně potřeba doplnění ozbrojených sil a příslušného teritoria okresu věcnými prostředky. K převzetí věcných prostředků současně vznikne několik tzv. “sběrných míst”, které bude nutno personálně obsadit. Proto si okresní úřady a územní vojenské správy za tímto účelem zřídí své speciální orgány - komise, které budou na základě pověření jednat jejich jménem. Obdobným způsobem se budou věcné prostředky vracet.

Přebírání a vracení věcných prostředků orgány okresních úřadů a územních vojenských správ má zabránit subjektivním postupům a ochránit tak vlastníka věcného prostředku.

Nedostaví-li se vlastník po dobu 12 měsíců od dne doručení výzvy k převzetí věcných prostředků, lze jeho věcný prostředek prodat ve veřejné dražbě. Cílem je efektivně využít nedostupné prostředky u “civilních” právnických a fyzických osob a též nadmíru nezatěžovat státní rozpočet náklady na skladování věcných prostředků apod.

Právní úprava formou zákona je nezbytná i z toho důvodu, že stanovená a realizovaná opatření budou zasahovat do vlastnického práva, které lze omezit pouze zákonem.

K § 20 až 22

Povinnosti fyzických osob k pracovním povinnostem vycházejí z potřeby osobní účasti při obraně státu a podpory opatření stanovených a realizovaných k zajišťování obrany státu.

Obsahem pracovní povinnosti je povinnost fyzické osoby nastoupit k výkonu práce do určeného místa a podle potřeb zajišťování obrany státu zde konat určené práce i nad časový limit stanovený v pracovněprávních předpisech včetně prací v noci, ve dnech pracovního klidu a ve dnech státních svátků. Před nastoupením pracovní povinnosti je fyzická osoba povinna podrobit se lékařské prohlídce.

Pracovní povinnost se bude vztahovat zejména na zaměstnance ve vybraných oborech a ve vybraných podnicích důležitých pro zabezpečení ozbrojených sil a obyvatelstva. Půjde především o subjekty hospodářské mobilizace, vojenské podniky, zdravotnická zařízení, zemědělské a potravinářské podniky, elektrárny apod.

K pracovní povinnosti budou určeny i osoby bez pracovního poměru, které budou vykonávat určené práce zejména u subjektů hospodářské mobilizace.

Podle § 21 osobám v pracovním poměru, po stanovenou týdenní pracovní dobu, k vyjmenovaným subjektům vzniká pracovní povinnost ze zákona dnem vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Tímto ustanovením má být zabezpečen nerušený chod státních orgánů, zdravotnických zařízení, zdravotnických záchranných služeb, podniků zajišťujících výživu obyvatelstva a podniků zajišťujících potřeby ozbrojených sil. Ostatním osobám je nutno pracovní povinnost uložit rozhodnutím okresního úřadu.

Pracovní povinnost se zakládá rozhodnutím příslušného okresního úřadu. S přihlédnutím k zájmu zajišťování obrany státu a k oprávněným zájmům dotčené osoby se v § 22 navrhuje postup při stanovení pracovní povinnosti vybraným fyzickým osobám, tj. osobám, kterým nebyla nařízena mimořádná služba v ozbrojených silách podle branného zákona.

K § 23 a 24

Obdobně jako pracovní povinnost i pracovní výpomoc vychází z potřeby účasti fyzických osob při obraně státu.

Obsahem pracovní výpomoci je povinnost konat jednorázové, nepředvídatelné a časově omezené práce spojené se zajišťováním obrany státu. V míru lze předvídat, že pracovní výpomocí za stavu ohrožení státu a válečného stavu ve prospěch ozbrojených sil se budou zabezpečovat především práce na udržování a budování obranných staveb, přepravních tras, telekomunikačních zařízení, dopravních staveb a odstraňování následků, které na těchto stavbách způsobila nepřátelská činnost. V ostatních případech se pracovní výpomocí budou zabezpečovat krátkodobé práce ve prospěch civilní ochrany, zdravotnických a humanitárních služeb.

K pracovní výpomoci se budou povolávat především nezaměstnané osoby. Pro určování osob k pracovní výpomoci se použije stejný postup jako pro určování osob k pracovní povinnosti.

K § 25 až 27

V zájmu zajišťování základních funkcí státu a jeho řízení a v závislosti na zdravotní způsobilosti se navrhuje od pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci osvobodit vyjmenované osoby.

Účast osvobozených osob na plnění úkolů za stavu ohrožení státu a válečného stavu ve prospěch zajišťování obrany státu bude jen výjimečná, na základě dobrovolnosti. Osvobozeným osobám bude umožněno podílet se na obraně státu zejména při řešení důležitých úkolů (např. ve výzkumu a vývoji zbraňových systémů, ochranných pomůcek, přípravě projektů obranných staveb nebo plnit krátkodobé úkoly ve zdravotnické a duchovní službě), pro které mají požadovanou kvalifikaci a potřebné zkušenosti.

Zákon předpokládá, že o propuštění z pracovní povinnosti a pracovní výpomoci bude v  zásadě rozhodovat okresní úřad. Nevylučuje možnost, aby v případě, nebude-li možno opatřit jeho rozhodnutí, rozhodl ten, u koho se uvedené povinnosti vykonávají. Navrhované opatření má zabránit případné práci nad rámec nezbytných potřeb.

K § 28

Pro obranu státu mají význam určité objekty již v míru. Podle charakteru spočívá jejich význam v hospodářské, politické nebo vojenské oblasti. V jednotlivých obdobích a v místech za stavu ohrožení státu a válečného stavu mohou mít význam strategický, operační nebo taktický. Vzhledem k významu těchto objektů pro obranu státu je nutné jejich pojmové vymezení jako právního institutu, a to nejen pro účely tohoto zákona.

Objekty důležité pro obranu státu jsou pozemky a stavby ve vojenských újezdech a jejich příslušenství. V působnosti ministerstva se dále tyto objekty vymezují již míru odvozením od výkonu vlastnického práva státu, které přísluší ministerstvu.

Mezi objekty důležité pro obranu státu zákon zahrnuje především pozemky, stavby a jejich příslušenství, které užívají ozbrojené síly. Dále též objekty, které nebudou přímo využívat ozbrojené síly, ale které jsou důležité z důvodů jiných potřeb zajišťování obrany státu, o kterých rozhodne vláda nařízením (významné stavby a pozemní komunikace, objekty jaderných elektráren, vodní díla apod.). Proto z hlediska jejich významu zákon umožní omezit nebo zakázat vstup do takových objektů. Některé z takto určených objektů bude nutno střežit, popřípadě v nich zavést zvláštní režimová opatření. Omezit nebo zakázat vstup do objektu důležitého pro obranu státu může jeho statutární orgán.

K § 29 a 30

Významné postavení mezi objekty důležitými pro obranu státu mají vojenské újezdy jako zvláštní území státu, určená k zajišťování obrany státu a zejména k výcviku ozbrojených sil v polních podmínkách. Charakter soudobých armád a používaných zbraňových systémů vyžaduje poměrně rozsáhlá území s velmi omezeným osídlením a občanským využitím, na nichž je výcviková funkce prioritní.

Do nové právní úpravy se v zásadě přebírá platná právní úprava z dosavadního zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, tak, aby zásahy do lidských práv a základních svobod občanů byly v souladu s ústavním pořádkem.

Proto se stanoví, že vojenské újezdy lze zřizovat, měnit nebo rušit zákonem. Zřízením nebo změnou vojenského újezdu se zasahuje do práv občanů, kteří žijí na území budoucího vojenského újezdu nebo jeho části, zejména do práva pohybu a pobytu a vlastnického práva. Doposud se vojenské újezdy zřizovaly rozhodnutím vlády.

Zákon, v souladu s čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stanoví na území vojenského újezdu výlučné vlastnictví státu. Výjimku bude tvořit jen tzv. vnesený majetek právnických a fyzických osob, kterým bude povolen pobyt na území vojenského újezdu.

Způsob evidování nemovitostí na území vojenského újezdu stanoví § 2 odst. 6 katastrálního zákona. Zákon rovněž stanoví povinnost označovat hranice vojenského újezdu podle § 10 odst. 1 písm.b) katastrálního zákona.

Výkon vlastnického práva a jiných majetkových práv státu zákon svěřuje Ministerstvu obrany. Vzhledem k tomu, že na území vojenského újezdu je i majetek státu, který představuje jiný veřejný zájem, např. železniční tratě, elektrické vedení apod., připouští se u takového majetku výkon vlastnických práv i jinému ministerstvu nebo jinému správnímu úřadu, např. Ministerstvu dopravy a spojů. V souladu s prioritním využíváním území vojenského újezdu (např. hospodaření ve vojenských lesích) zákon umožňuje, aby výkon vlastnických práv za stát vykonávaly právnické osoby, které zřídilo příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední orgán státní správy.

K § 31 až 33

Osobám, kterým nebude uděleno povolení k pobytu na území vojenského újezdu nebo jim takové povolení bude odebráno, poskytne Ministerstvo obrany potřebnou pomoc spojenou s jejich přestěhováním do nového bydliště, opatřením nového zaměstnání apod. Budou jim uhrazeny náklady na stěhování nebo budou přestěhováni na náklady Ministerstva obrany. Ministerstvo obrany jim rovněž přiměřeným způsobem nahradí majetkovou újmu, která vznikne omezením jejich podnikání nebo ztrátou zaměstnání. Nároky, které vyplývají z jiných zvláštních právních předpisů zejména ze zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají nedotčeny.

K § 34 až 39

Pro vojenské újezdy, jako zvláštní samostatná správní území, je nutná odchylná úprava výkonu státní správy, což vyžaduje jejich specifické poslání a využívání. K výkonu státní správy se na území každého vojenského újezdu zřizuje správní úřad s názvem újezdní úřad. Újezdní úřad plní řadu úkolů podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů. Podle zvláštních právních předpisů újezdní úřad zejména:

- vykonává funkci orgánu ochrany půdního fondu,

- podílí se na delimitaci a kategorizaci půdního fondu a vydává stanoviska k převodu půdy,   - vykonává dohled nad obecným užíváním vody a ochranou vodních zdrojů a toků,

- vede matriku,

- plní funkci ohlašovny pobytu.

Újezdní úřad plní dále úkoly pro zabezpečení výcviku ozbrojených sil, vojenského a hospodářského využití území vojenského újezdu zejména:

-  zpracovává podklady pro tvorbu územních plánů vojenského újezdu zejména k investiční    výstavbě vojenských výcvikových prostorů a zřizování ochranných a bezpečnostních    pásem,

-  vydává stanoviska k záměrům jiných správních úřadů, pokud se dotýkají vojenského újezdu,

- podílí se na asanačních a rekultivačních pracích nutných v důsledku vojenského výcviku,

-  vydává povolení ke vstupu a pobytu na území vojenského újezdu.

Jako vojenský orgán újezdní úřad zejména organizuje a zabezpečuje výcvik vojsk v polních podmínkách. Z hospodářského hlediska zabezpečuje při zachování podmínek účelového využívání území vojenského újezdu obhospodařování lesní půdy při zachování všech funkcí lesa, zabezpečuje základní využívání zemědělské půdy a další rozvoj území vojenského újezdu.

Do každého objektu důležitého pro obranu státu může být vstup omezen nebo zakázán. Rozsah omezení nebo zákazu  závisí na charakteru objektu. Vzhledem ke specifickému charakteru vojenského újezdu - objektu důležitého pro obranu státu není právní nárok na vstup nebo na pobývání v něm. Proto se na povolování vstupu nebo pobytu v něm nevztahuje správní řád. K zachování právní jistoty osob, kterým byl povolen pobyt na území vojenského újezdu, zákon stanovuje, že na řízení o odejmutí povolení k pobytu na území vojenského újezdu se vztahuje správní řád.

Zákon v § 39 umožňuje, aby menšímu počtu osob byl na území vojenského újezdu povolen pobyt, pokud tomu nebrání veřejný zájem - vojenské využívávaní vojenského újezdu a bezpečnost osob. V současné době žije na území vojenských újezdů 2 303 stálých obyvatel. Z toho na území vojenského újezdu Boletice žije 280 obyvatel, na území vojenského újezdu Brdy žije 49 obyvatel, na území vojenského újezdu Hradiště 625 obyvatel, na území vojenského újezdu Březina 10 obyvatel a na území vojenského újezdu Libavá 1 339 obyvatel. Proto zákon zavazuje stát, prostřednictvím újezdního úřadu a na náklady státu, zabezpečit těmto osobám práva v hospodářské, sociální a kulturní oblasti, zabezpečit ochranu a tvorbu životního prostředí a uspokojovat jejich další potřeby spojené s pobytem na území vojenského újezdu.

V této oblasti újezdní úřad zejména:

- zřizuje a spravuje základní a mateřské školy a realizuje opatření k dodržování povinné školní docházky,

- pečuje o řádné a plynulé zásobování obyvatel vojenského újezdu, rozhoduje o rozmístění obchodních prodejen, stanovuje prodejní dobu a zajišťuje provoz pojízdných prodejen,

- zajišťuje základní služby pro obyvatele,

- dbá o zdravé životní prostředí a zabezpečuje základní zdravotnické a sociální služby,

- zabezpečuje výstavbu a činí opatření na ochranu místních komunikací a zabezpečuje vhodné dopravní spoje apod.

K efektivnímu zabezpečení těchto úkolů újezdní úřad vytváří podmínky pro podnikaní právnických a fyzických osob na území vojenského újezdu, zejména z řad obyvatel vojenského újezdu.

Vzhledem k tomu, že území vojenského újezdu nenáleží do žádné obce a na území vojenského újezdu je výlučně majetek státu, který se využívá v zájmu zajišťování obrany státu a výcviku ozbrojených sil, zákon v § 37 umožňuje, aby se na území vojenského újezdu zřizovaly občanské aktivy k podílu na správě vojenského újezdu při zabezpečování potřeb obyvatel.

Zákon v § 38 umožňuje povolit vstup na území vojenského újezdu za podmínek dodržování bezpečnostních opatření. Časově omezený vstup na území vojenského újezdu lze povolit např. za účelem sběru lesních plodin apod. Povolení ke vstupu na území vojenského újezdu lze odejmout při porušení režimových opatření.

V § 39 zákon stanovuje podmínky pro odejmutí povolení k pobytu na území vojenského újezdu (přechodný a trvalý pobyt).

Náklady spojené se správou vojenského újezdu se navrhuje hradit z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany.

K § 40

Zákon tímto ustanovením vytváří možnost prověřovat připravovaná opatření pro zabezpečení obrany státu, pro stav ohrožení státu a pro válečný stav.

Prověření připravenosti k zabezpečení obrany státu je jednou ze základních činností řízení přípravy zajišťování obrany státu, která přísluší vládě jako vrcholnému orgánu výkonné moci. Na základě uvedeného pojetí řízení příprav zajišťování obrany státu se navrhuje, aby prověření, které přesahuje působnost Ministerstva obrany, uložila vláda. Prověření, např. způsobem výjimečného vojenského cvičení, vždy přesáhne rámec působnosti Ministerstva obrany. Prověření většího rozsahu oznámí vláda Parlamentu a prezidentovi republiky.

Na základě rozhodnutí vlády o prověření se použijí příslušná ustanovení tohoto zákona k dodání věcných prostředků a příslušných ustanovení branného zákona o povolání vojáků mimo činnou službu na výjimečné vojenské cvičení (§ 31 odst. 7 branného zákona).

K § 41

Ustanovením § 41 se vytvářejí zákonné předpoklady, které umožní na základě dohody uskutečňovat výcvik ozbrojených sil mimo vojenské výcvikové prostory - vojenské újezdy, jestliže tyto vojenské újezdy k výcviku nepostačují. Soudobé situace vedení obranné operace je nutno cvičit v různých podmínkách, např. na výškových budovách, při překonávání vodních toků apod., které nelze vždy provádět ve vojenských výcvikových prostorech.

K § 42

Zákonem se stanoví výjimka pro některé atypické stavby, které slouží k obraně státu. Výjimky se budou vztahovat jen na stavby a zařízení, které jsou svým účelem předurčeny výlučně pro obranu státu, např. velitelská stanoviště, radiolokátory, nikoli na stavby určené ke stálému ubytování vojsk, školy apod.

K § 43

Z důvodu ochrany objektů důležitých pro obranu státu a z bezpečnostních důvodů se zřizují u těchto objektů ochranná a bezpečnostní pásma. Ochranná a bezpečnostní pásma jsou pruhy země, které slouží k tomu, aby nebyla rušena určitá zařízení nebo nebyl ohrožován jejich provoz a k tomu, aby tato zařízení neohrožovala své okolí. Ochranná a bezpečnostní pásma se zřizují např. u těchto objektů důležitých pro obranu státu: vojenských letišť, leteckých, radarových a jiných zabezpečovacích a naváděcích zařízení, muničních skladů, skladů pohonných hmot apod. V ochranných a bezpečnostních pásmech se podle povahy a účelu ochrany zakazuje zřizovat stavby vůbec nebo stavby určitého druhu, nebo se v nich zakazuje nebo naopak nařizuje určitá činnost. O hranicích bezpečnostních a ochranných pásem rozhoduje ministerstvo. Zřízení ochranného pásma oznámí veřejnou vyhláškou.

K § 44 až 50

Vyvlastnění je krajním zásahem do vlastnických práv. Toto krajní opatření je nutno chápat tak, že stát je odpovědný za obranu území státu a ochranu jeho obyvatel, proto zákon umožňuje orgánům státu učinit vyvlastnění ve zkráceném řízení jen za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu a při stanovení dalších omezujících podmínek.

Pro zkrácené řízení musí být splněny tyto podmínky, a to současně: je vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav a stát potřebuje nezbytné nemovité a movité věci, které nelze získat jiným způsobem (např. na základě dohody). Tyto věci jsou potřebné pro některý z účelů zajišťování obrany státu a vyvlastnění se provede za náhradu. Výše náhrady (cena majetku) se stanoví podle právních předpisů platných v době zahájení řízení.

Zákon stanoví též podmínku, že pokud o vyvlastnění žádá jiný orgán státu než Ministerstvo obrany, musí předložit potvrzení o tom, že vyvlastnění se uskuteční v zájmu zajišťování obrany státu. Takové potvrzení vydává jen Ministerstvo obrany.

Vzhledem k tomu, že za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu půjde vždy o nezbytně nutnou potřebu nemovité nebo movité věci získat rychle, neboť potřebná opatření se budou realizovat v časové tísni, zákon stanoví, že rozhodnutí se musí vydat do sedmi dnů od zahájení řízení. V této krátké době musí příslušný správní úřad umožnit účastníkům řízení vyjádřit se k návrhu na vyvlastnění a vykonat nezbytné místní šetření, v jehož průběhu ocení věc, která je předmětem vyvlastňovacího řízení. Rozhodne-li, že se předmětná věc vyvlastňuje, vydá vyvlastňovací výměr. Vyvlastňovací výměr musí obsahovat předepsané náležitosti.

Proti vyvlastňovacímu výměru lze podat odvolání ve stanovené lhůtě; podané odvolání nemá odkladný účinek. Na řízení o odvolání se použije správní řád.

Správní úřad je povinen při vyvlastnění nemovitosti zabezpečit záznam do katastru nemovitostí.

K § 51

Právo fyzických osob na přípravu k obraně státu vychází z práv a svobod garantovaných Listinou základních práv a svobod (čl. 6, čl. 31 a čl. 33), tj. práva na život, ochranu zdraví a práva na vzdělání. Stanovení povinností k přípravě obrany státu bez efektivního systému kontroly, eventuálně  sankce, by bylo neúčinné. Proto navrhovaný zákon vychází zejména ze zásady dobrovolnosti. Účast občana na přípravě k obraně státu je založena jen po dobu školní docházky na základních a středních školách, která je součástí učebních osnov a dále brannou povinností, která je předmětem právní úpravy v branném zákoně.

Stát nemůže přenášet břemeno své odpovědnosti ve věcech obrany státu, včetně přípravy, na občany, občanská sdružení a další subjekty, ale nevylučuje jejich účast v tomto procesu.

K § 52

V souladu s čl. 4 a zejména v návaznosti na čl. 9, 19, 20 a 35 Listiny základních práv a svobod a v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, se zákonem omezují vyjmenovaná lidská práva a základní svobody za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, kdy prioritou bude především ochránit integritu státu a tím i integritu každého jeho občana. Zákon stanoví nejen výčet práv a svobod, ale stanoví též základní obsah jejich omezení.

Pro dosažení účelu sledovaného zákonem se omezují pouze svoboda pohybu a pobytu a právo pokojně se shromažďovat. Důvodem omezení uvedených lidských práv a základních svobod je efektivní zabezpečení obrany státu zejména zabezpečení přípravy a použití odpovídajících sil a prostředků, bezpečnost a ochrana života obyvatel za stavu ohrožení státu a za válečného stavu.

Vznikne-li potřeba omezení i některých dalších lidských práv a základních svobod, lze jejich omezení provést za podmínek stanovených v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v Listině základních práv a svobod ve formě zákona ve zkráceném legislativním procesu podle čl. 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.

Vzhledem k tomu, že rozsah působnosti (místní, osobní a časová) zákazů nebo omezení lidských práv a základních svobod nelze předvídat, navrhuje se, aby v souladu s tímto zákonem o rozsahu působnosti zákazů nebo omezení lidských práv a základních svobod rozhodovala vláda.

Ustanovení odstavce 6 má vyloučit působení čl. 53 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tak zachovat České republice právo, aby v situacích nejvyššího ohrožení existence státu mohla omezit i jiná lidská práva a základní svobody, než která jsou uvedena v odstavci 1 až 3.

K § 53

Právní úprava vytváří podmínky pro použití právních institutů tohoto zákona při plnění mezinárodních závazků, jež mohou v budoucnosti nastat.

K § 54

Vychází se ze současného platného právního stavu. Financování obrany státu se realizuje ze státního rozpočtu. V míru je stát povinen činit nezbytná opatření pro případ ohrožení státu. Tyto přípravy k obraně státu se hradí z příslušných kapitol státního rozpočtu podle věcné působnosti ministerstev a jiných správních úřadů v souladu s § 9 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky).

K § 55 a 56

Zákon v těchto ustanoveních vymezuje pojem náhrady jako finanční nebo věcné plnění za poskytnuté věcné prostředky a za plněnou pracovní povinnost nebo za pracovní výpomoc. Dále stanoví, že náhrady vyplácí příslušný okresní úřad. Nárok na náhradu se nepromlčuje.

K § 57

Ustanovení § 57 odlišuje náhradu za použití věcných prostředků v míru při prověření podle § 40 tohoto zákona, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

V  míru se výše náhrady stanoví podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů. Citovaný zákon v § 2 řeší způsoby oceňování majetku s přihlédnutím ke všem okolnostem, které mají na stanovení ceny vliv. Pokud jde o věcné prostředky, jejichž cena se reguluje, postupuje se v souladu s výměrem Ministerstva financí.

Za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu se výše náhrady stanoví v souladu s regulačním opatřením vlády. Tyto náhrady budou vycházet z  pořizovací ceny, popřípadě z reprodukční pořizovací ceny, s přihlédnutím k době používání, míře opotřebení věcného prostředku v době převzetí a s přihlédnutím ke stavu věcného prostředku v době jeho vrácení. Reprodukční pořizovací cenou se rozumí cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje.

K § 58

Zákonem se vymezuje pojem majetkové újmy a stanoví se zásady pro náhradu majetkové újmy na věcných prostředcích.

K § 59 a 60

Zákon upravuje poskytování náhrady za pracovní výpomoc plněnou za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Výše náhrady se stanovuje podle druhu a náročnosti přidělené práce.

Náhrady za pracovní výpomoc plněnou ve prospěch ozbrojených sil se poskytují za stejných podmínek jako u vojáků v mimořádné službě. Obdobně se navrhuje odškodňovat pracovní úrazy a nemoci z povolání a pozůstalé po občanech povolaných k pracovní výpomoci jako pozůstalé po vojácích v mimořádné službě. Podmínkou je příčinná souvislost mezi úrazem, nemocí z povolání, popřípadě úmrtím a plněním pracovní výpomoci.

K § 61 a 62

Náhrady za plnění nařízené pracovní povinnosti se poskytují za podmínek stanovených v podnicích a zařízeních, kde se pracovní povinnost vykonává; za stejných podmínek se odškodňují i pracovní úrazy.

K § 63 až 67

K dosažení účelu sledovaného tímto zákonem za nesplnění povinností z něj vyplývajících se ukládají sankce.

Výše sankce je odstupňována za nesplnění povinností v míru, za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. Je stanovena zvlášť pro právnické osoby a zvlášť pro fyzické osoby. Přísnější postih lze uložit za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu. K dosažení splnění povinností lze uložit novou pokutu nebo provést výkon rozhodnutí. Pokutu ukládá okresní úřad, v jehož obvodu k nesplnění povinnosti došlo. Řízení se koná podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Pokuty se stanou příjmem státního rozpočtu nebo rozpočtu obce.

K § 68 až 71

Při nesplnění povinnosti k dodání věcných prostředků zákon upravuje možnost provést výkon rozhodnutí, nedojde-li ke sjednání nápravy po uložení pokuty ve stanovené lhůtě a půjde-li o naléhavou potřebu dotčených věcných prostředků. Naléhavost je vyjádřena lhůtami uvedenými v ustanovení § 68 odst. 2 věta druhá. Výkon rozhodnutí se provede ve lhůtě sedmi dnů po marném uplynutí lhůty stanovené k nápravě. Bude-li hrozit nebezpečí z prodlení, lze výkon rozhodnutí provést okamžitě po nesplnění povinnosti uložené dodávacím příkazem. Na výkon rozhodnutí se použijí ustanovení správního řádu o výkonu rozhodnutí s odchylkami, které stanovuje tento zákon.

K § 72

Účelem zákonné úpravy současných vojenských újezdů je uvést jejich existenci do souladu s ústavním pořádkem z toho důvodu, že podle dosud platného zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech, ve znění pozdějších předpisů, právo zřídit vojenský újezd a stanovit jeho hranice přísluší vládě. Proto se tímto zákonem stanoví, že vojenské újezdy, které byly zřízeny podle dosavadních právních předpisů a hranice těchto vojenských újezdů jsou vojenskými újezdy a hranicemi vojenských újezdů podle tohoto zákona.

Státní vlastnictví na území existujících vojenských újezdů bylo prolomeno zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Na základě § 11 citovaného zákona se po roce 1991 na území vojenských újezdů uplatňuje celá řada restitučních nároků, které mají zásadní vliv na vojenské využití území vojenského újezdu, pokud je uplatněným nárokům vyhověno. Ve smyslu citovaného zákona je povinnou osobou Ministerstvo obrany a soud již rozhodl o vydání řady pozemků. Proto nutně dochází k omezení vlastnických práv nájmem nebo věcným břemenem.

Vzhledem k tomu, že na území nynějších vojenských újezdů existuje dvojí vlastnictví nemovitostí, nemůže Ministerstvo obrany tato území řádně využívat k původnímu účelu. Činností vojsk dochází k poškozování cizí věci a následně i k nutnosti náhrady škod ze strany Ministerstva obrany.

Jen pro představu lze uvést, že na území existujících vojenských újezdů se jedná o  pozemky, které svojí rozlohou reprezentují rozlohu bývalého vojenského újezdu Ralsko. Uvedené pozemky jsou ve vlastnictví několika set soukromých vlastníků, čímž jsou značně komplikována jednání o opětovném převodu pozemků do vlastnictví státu.

Z  uvedených důvodů je navrhovaná úprava v ustanovení § 72 odst. 2.

Pojem vojenská správa, který se používá v platném právním řádu, definuje pouze zákon č. 169/1949 Sb., který se navrhuje tímto zákonem zrušit. Z tohoto důvodu je nutno jej definovat i do budoucna tímto zákonem. Vymezením pojmu vojenská správa v tomto zákoně se má předejít  nejasnostem při výkladu platných právních předpisů.

Ustanovením § 72 odst. 4 zákona se zakládá povinnost Pozemkovému fondu České republiky bezúplatně převést nemovitosti, které spravuje ke dni účinnosti tohoto zákona, na Ministerstvo obrany nebo na právnické osoby jím založené nebo zřízené.

Důvodem je skutečnost, že podle § 22 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zaniklo státním organizacím (včetně Ministerstva obrany a jím zřízených právnických osob) právo hospodaření k veškerému majetku státu, který splňoval podmínky § 1 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dnem 24. 6. 1991. Pozemkovému fondu České republiky vznikla správa jen k těm částem tohoto majetku, které nebyly ze správy vyloučeny ustanovením § 17 odst. 1 zákona. Pozemkový fond České republiky proto do své správy získal pouze ten zemědělský majetek, na který dopadly zmíněné účinky zákona. Další majetek, který by začal podmínky § 1 odst. 1 splňovat po tomto datu, již Pozemkový fond České republiky nespravuje a ani není oprávněn jej do své správy přebírat. V podmínkách Ministerstva obrany ze správy Pozemkového fondu České republiky podle § 17 odst. 1 citovaného zákona nebyly vyloučeny stavby zemědělského charakteru na území vojenských újezdů a pozemky a stavby tohoto charakteru mimo vojenské újezdy, které se nacházejí ve vojenských objektech - v objektech důležitých pro obranu státu. Jde převážně o pozemky a stavby v hodnotě asi 1,163 mld. Kč, které se nacházejí mimo území vojenských újezdů. Nemovitosti ve správě Pozemkového fondu České republiky byly a jsou předmětem restitucí, náhrad a privatizace, proto se ukládá zákonem povinnost Pozemkovému fondu České republiky bezúplatně převést majetek státu, který spravuje ke dni účinnosti tohoto zákona, na Ministerstvo obrany nebo jím zřízené právnické osoby, na žádost Ministerstva obrany.

Výkon vlastnických práv státu k objektům důležitým pro obranu státu bude náležet Ministerstvu obrany nebo jím založeným (zřízeným) právnickým osobám. Toto opatření je nutné jak z hlediska efektivní přípravy ozbrojených sil k obraně státu, tak z důvodu bezpečnosti osob, zejména třetích osob, tj. případných vlastníků. Dotčené nemovitosti, které ministerstvo bude požadovat převést ze správy Pozemkového fondu, jsou poměrně dobře zmapovány a zaměřeny. Jejich evidence se vede v katastru nemovitostí. Z hlediska využívání těchto nemovitostí jde o majetek specifického charakteru. Proto se při zpětném převodu nepředpokládá jeho dělení a tím i nutnost zpracovávat oddělovací (geometrické) plány. Z uvedeného důvodu ministerstvo nepočítá se zvýšenými náklady. Dojde-li ke zvýšení nákladů, budou se tyto náklady hradit ze státního rozpočtu.

Uvedenými opatřeními nedojde k dotčení nároků na restituce podle zvláštních právních předpisů.

K § 73 a 74

Zrušuje se zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech a zákon č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky, které přijetím zákona o zajišťování obrany České republiky pozbývají platnosti. Rovněž se zrušuje zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 17/1976 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o obraně Československé socialistické republiky, zákon o působnosti federálních ministerstev a zákon o branné výchově, které čl. I mění ustanovení zákona č. 40/1961 Sb., o obraně Československé socialistické republiky. Vzhledem k tomu, že ostatní články zákonného opatření již pozbyly platnosti, navrhuje se jej zrušit v plném rozsahu.

Stanoví se účinnost nové právní úpravy.

V Praze dne 1. února 1999

Miloš Z e m a n v.r.

předseda vlády

Vladimír V e t c h ý v.r.

ministr obrany