Zvláštní povaha provozu vozidel vyvolává značné riziko vzniku škod, které mají původ v tomto provozu. Přitom se nejedná pouze o samotnou jízdu vozidla, ale i o některé činnosti, které s provozem vozidla souvisejí. Závažnost, četnost a výše škod způsobených provozem určité skupiny vozidel vyžaduje zvýšenou ochranu poškozených osob. K tomu slouží povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen ”pojištění odpovědnosti”). Tím je dáno i jeho významné sociálně-ekonomické poslání.
V našem právním prostředí má pojištění odpovědnosti dlouholetou tradici. Původně jej mohli motoristé uzavírat na dobrovolném základě. Negativní dopady škod, způsobených vzrůstajícím provozem motorových vozidel, vedly k zavedení povinného pojištění odpovědnosti. Zpočátku pro některé provozovatele a od roku 1935 pro všechny držitele vozidel (zákon č.81/1935 Sb.), která podléhala zápisu v registru motorových vozidel. Tato úprava přetrvala až do roku 1950, kdy byl zaveden systém zákonného pojištění odpovědnosti, tj. pojištění vznikajícího ze zákona na základě určité skutečnosti (§ 789 občanského zákoníku). I přes některé změny vyvolané společenskými a ekonomickými potřebami, v důsledku kterých došlo k úpravám zákonného pojištění, zůstaly jeho hlavní principy prakticky nezměněné až do současné doby.
V souvislosti se vznikem čs. federace došlo k vydání vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 123/1974 Sb. ( na Slovensku vyhlášky MF SR č. 124/1974 Sb.), kterou byl stanoven rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel provozovaného Českou státní pojišťovnou, resp. Slovenskou štátnou poisťovnou.
Celospolečenské změny po roce 1989 přinesly mimo jiné i bouřlivý rozvoj cestovního ruchu, zvýšení mezinárodního silničního provozu na našem území, nárůst dopravních nehod, zvýšení cen vozidel a jejich oprav, zvýšení všech faktorů ovlivňujících hodnoty škod na zdraví, ale i legislativní změny a nezbytnost reagovat na doporučení zemí ES k sjednocení evropských předpisů v této oblasti, což vedlo k vydání vyhlášky MF č. 492/1991 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla s účinností od 1.1.1992.
Vzhledem k nepříznivému vývoji škodného průběhu v tomto druhu pojištění bylo Ministerstvo financí nuceno tuto právní úpravu několikrát novelizovat, a to vyhláškami č. 582/1992 Sb., č. 327/1993 Sb., č. 246/1994 Sb., č. 307/1995 Sb., č. 317/1996 Sb., č. 321/1997 Sb. a č. 323/1998 Sb. Největší pozornost vyvolaly změny sazeb pojistného, které byly nezbytné již s ohledem na skutečnost, že nebyly v podstatě upraveny resp. měněny od padesátých let a dlouhodobě nezabezpečovaly dostatečnou výši prostředků k pokrytí všech závazků vzniklých ze škod způsobených provozem pojištěných vozidel. To se ukázalo zejména při zavedení povinnosti (1993) pojišťovny vytvářet odpovídající technické rezervy k závazkům, které vznikly, ale které budou vypláceny v budoucích účetních obdobích.
Současná právní úprava zákonného pojištění dané odpovědnosti je v mnoha směrech překonána a neodráží objektivní situaci na pojistném trhu. Od svého vzniku, tj. od první poloviny 50. let, nedoznala zásadní transformace na podmínky tržního hospodářství a rozsáhlého mezinárodního silničního provozu. I přes některé změny je stále poplatná době svého vzniku, tj. nízkému stupni motorizace a tím i tehdejšímu relativně nízkému stupni rizika spojeného s provozem vozidel.
V současném zákonném pojištění odpovědnosti vzniká pojištění přímo ze zákona (§ 14 zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích), tj. automaticky bez povinnosti sjednat pojistnou smlouvu, a to okamžikem uvedení vozidla do provozu. Zaplacení pojistného stanoveného uvedenou vyhláškou, vydanou na základě ustanovení § 26 odst. 1 zákona č.185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 320/1993 Sb., podle skupiny, resp. kategorie vozidla, tedy není pro vznik pojištění rozhodující. Tato úprava je v podmínkách tržního prostředí anachronismem.
Zákonné pojištění odpovědnosti se vyznačuje nižšími náklady na správu a provozování pojištění. Jeho neadresnost a zejména zcela chybějící systém kontroly založený na propojení státem vedené evidence silničních vozidel a evidence plátců pojistného vedené pojišťovnou značně ztěžuje zjišťování a postih osob, které nesplnily povinnost zaplatit stanovené pojistné, což ve svém důsledku naopak vede ke zvyšování sazeb pojistného. Stanovení pojistného vyhláškou vytváří nebezpečí i značné politické odpovědnosti za tyto sazby pojistného, což se negativně odráží na výši prostředků potřebných k úhradě vznikajících škod se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Z uvedených důvodů je nutná úprava této oblasti společenských vztahů zákonem, který v souladu s platným ústavním pořádkem odstraní uvedené nedostatky. Zásadní systémovou změnu vyžaduje vznik a provozování pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to transformací na formu povinného pojištění, čímž se přibližuje evropskému standardu a kritériím legislativních záměrů ES. Úspěšné zavedení této změny je podmíněno především vybudováním organizační a personální struktury a materiálního zabezpečení provozu daného pojištění jak v jednotlivých pojišťovnách, tak i pro plnění úkolů Kanceláře jakými jsou zejména systémová kontrola plnění povinností v pojištění odpovědnosti v součinnosti s Centrálním registrem vozidel vedeným Ministerstvem vnitra, správa garančního fondu a Kancelář zelených karet, zabezpečení provozování hraničního pojištění apod.
Navrhovaná právní úprava sleduje zejména:
- přizpůsobení se evropským standardům a dosažení kompatibility s direktivami ES,
- zabezpečení oprávněných nároků osob poškozených provozem vozidel,
- odstranění monopolního provozování daného druhu pojištění jeho jediným provozovatelem,
- vytvoření možnosti výběru pojistitele,
- zohlednění relevantních skutečností při uzavírání pojistné smlouvy (typ vozidla, sezónnost jeho užívání, zkušenosti řidiče, způsobené škody atd.),
- možnost slev a přirážek na pojistném v závislosti na škodovém průběhu pojištění.
Úloha a základní principy pojištění odpovědnosti
Pojištění odpovědnosti má charakter povinného pojištění ve všech vyspělých státech světa. Důvodem je potřeba státu zajistit úhradu škod způsobených třetím osobám provozem motorových nekolejových a jejich přípojných vozidel. Tyto škody dosahují značné výše, pro jejichž pokrytí by často nepostačovaly majetkové hodnoty osob odpovědných za způsobenou škodu. Proto je stanovena povinnost užít v provozu na pozemních komunikacích pouze vozidlo, jehož provoz je pojištěn pojištěním odpovědnosti za škodu. Nesplnění této povinnosti je přísně sankcionováno, v některých zemích je toto porušení povinnosti posuzováno jako trestný čin.
S ohledem na charakter uvedených vozidel, která se pohybují na teritoriálním území různých států, vznikly zejména mezi národními kancelářemi sdružujícími pojistitele, kteří provozují pojištění odpovědnosti, dohody o rozšíření v tuzemsku sjednané pojistné ochrany pro daný případ odpovědnosti i na teritoria zúčastněných zemí. Zjednodušila se tím průchodnost vozidel přes hranice těchto zemí a jejich řidiči nejsou takto vystaveni povinnosti sjednávat na hranicích navštěvované země krátkodobé pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. hraniční pojištění.
Předmětný návrh zákona v zásadě vychází z úpravy platné v zemích EU, zejména pak směrnic Rady č. 72/166/EHS, 72/430/EHS, 84/5/EHS a 90/232/EHS. Podle naznačené úpravy může národní legislativa vyčlenit provozovatele vozidel, na které se povinnost uzavřít dané pojištění nevztahuje, za předpokladu, že nároky osob poškozených provozem těchto vozidel budou uhrazeny jiným subjektem než pojistitelem. Podmínkou tohoto vyčlenění je nezpochybnitelnost schopnosti onoho subjektu uvedené nároky skutečně uhradit (např. vozidla úřadů státní správy, vozidla policie, armády apod.). V naší současné praxi Ministerstvo financí uhrazuje České pojišťovně a.s. náklady na pojistná plnění a náklady spojené s likvidací škod způsobených provozem vozidel státních rozpočtových organizací, čímž se na tyto organizace nevztahuje povinnost platit stanovené pojistné.
Podle směrnice č. 84/5/EHS může být národní legislativou rozsah pojištění rovněž omezen co se týče limitů pojistného plnění a nároků na náhradu věcných škod způsobených nezjištěnými vozidly. U škod na zdraví nebo usmrcením však toto omezení nesmí být nižší než 350 000 ECU pro jednu oběť nehody. Při více obětech jedné a téže nehody je tato částka násobena počtem obětí. U škod na majetku, bez ohledu na počet poškozených, nesmí být tato částka nižší než 100 000 ECU. Lze však stanovit minimální pojistnou částku ve výši 500 000 ECU bez ohledu na počet obětí nehody.
Z pojištění odpovědnosti nelze vyloučit náhradu škody na zdraví nebo usmrcením způsobené osobám, které jsou v příbuzenském vztahu vůči osobě, která za tuto škodu odpovídá, stejně jako škody na zdraví nebo usmrcením provozovatele vozidla, pokud v době vzniku škody vozidlo řídila jiná osoba.
Jelikož nelze vyloučit výskyt škod způsobených provozem vozidel bez pojištění odpovědnosti nebo provozem nezjištěných vozidel, musí každý stát vytvořit předpoklady k úhradě takto vzniklých škod. Z tohoto důvodu se navrhovaným zákonem zřizuje garanční fond v rámci České kanceláře pojistitelů (dále jen ”Kancelář”), do kterého přispívají jednotliví pojistitelé, kteří dané pojištění provozují.
Jako mezinárodní doklad o pojištění dané odpovědnosti slouží Mezinárodní karta automobilového pojištění (zelená karta), kterou se řidič v rámci mezinárodního provozu vozidel prokazuje. Tato karta je dokladem o pojištění platným ve všech zemích, jejichž národní kanceláře pojištění se připojily k Jednotné dohodě mezi kancelářemi přijaté Radou kanceláří dne 20. 10. 1989 v Londýně. Země, jejichž národní kanceláře se současně připojily i k Multilaterální dohodě o zárukách mezi národními kancelářemi pojistitelů, podepsané dne 15. 3. 1991 v Madridu, nevyžadují při vjezdu vozidla na jejich teritorium tuto kartu.
Kancelář zabezpečuje odškodnění osobám poškozeným vozidly v mezinárodním silničním provozu. Zajišťuje členství v příslušných mezinárodních organizacích, zejména v Radě kanceláří, kde zastupuje oprávněné zájmy národních pojistitelů. Rada kanceláří, která je tvořena národními kancelářemi, spoluodpovídá za provoz systému zelené karty, který usnadňuje mezinárodní silniční provoz v souladu s příslušnými doporučeními Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů.
Kancelář současně provozuje hraniční pojištění, přičemž sjednáváním tohoto pojištění může pověřit jinou osobu a jeho výkonem některého z pojistitelů. Kancelář vydá pro toto pojištění všeobecné pojistné podmínky a stanoví sazby pojistného, které se určí pojistně matematickými metodami, obdobně jako pojistné stanovené jednotlivými pojistiteli. Za všechny závazky Kanceláře ručí jednotliví pojistitelé, a to v poměru svých příspěvků placených Kanceláři.
Nezbytným předpokladem zabezpečení plnění navrhovaným zákonem stanovených povinností je součinnost mezi Centrálním registrem vozidel vedeným Ministerstvem vnitra a Kanceláří. Centrálnímu registru vozidel předává Kancelář v měsíčních intervalech data o pojištěných vozidlech a provedených změnách, která registruje na základě údajů o pojištění odpovědnosti předávaných pojistiteli. Centrální registr vozidel předaná data porovná s údaji o evidovaných vozidlech a Kanceláři předá soubor údajů o evidovaných vozidlech, které nebyly zahrnuty v evidenci Kanceláře. Tím dojde ke zjištění osob, které jsou v evidenci silničních vozidel vedeny jako držitelé (po přijetí připravovaných změn jako vlastníci) silničních vozidel, jejichž provoz nesplňuje podmínku pojištění odpovědnosti. V takovém případě Kancelář oznámí zjištěné skutečnosti okresnímu úřadu, který je příslušný k prošetření záležitosti.
Při přípravě zákona byla široce diskutována i otázka regulace výše pojistného. Bylo zvoleno řešení, na základě kterého Ministerstvo financí stanoví vyhláškou pravidla pro výpočet pojistného a po dobu nejbližších 5 let bude součástí těchto pravidel i minimální a maximální limit pojistného. Cílem je dosáhnout toho, aby při stanovení sazeb pojistného pojistitel zakalkuloval všechny nezbytné prvky, a to ve správné výši a správným způsobem. Tím bude zabezpečeno, že jednotliví pojistitelé budou ve svých kalkulacích pojistného postupovat tak, aby byli schopni dostát svým závazkům z pojištění odpovědnosti, včetně tvorby prostředků technických rezerv a úhrady příspěvků Kanceláři.
Systém umožní promítání škod způsobených pojištěným provozem vozidla do pojistného. Tato zásada se prakticky realizuje aplikací slev na pojistném (bonus) při bezeškodném průběhu pojištění a naopak navyšováním pojistného (malus) v případě čerpání z pojištění. Způsob uvedeného zápočtu může být závislý na zvolené obchodní politice jednotlivého pojistitele. Nutná je však jednotná úprava náležitostí potvrzení o trvání pojištění odpovědnosti a škodném průběhu v případě zániku pojištění, kterou stanoví prováděcí předpis.
Změnou systému dojde ke zrušení současného zákonného pojištění odpovědnosti. Na škodné události vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona se bude vztahovat dosavadní právní úprava. Navrhovaná právní úprava počítá s převodem práv a povinností vzniklých ze zákonného pojištění, včetně vytvořených prostředků technických rezerv, na Kancelář. Současný provozovatel zákonného pojištění odpovědnosti, tj. Česká pojišťovna a.s., bude pověřen správou zákonného pojištění až do konečného vypořádání všech závazků vzniklých ze zákonného pojištění, což je otázka zhruba 15 až 20 let. K úhradě těchto závazků budou použity prostředky ze zákonného pojištění uložené na zvláštním účtu Kanceláře. V případě nedostatku těchto prostředků budou tyto závazky uhrazeny z příspěvků hrazených jednotlivými pojistiteli Kanceláři. České pojišťovně a.s., budou hrazeny náklady spojené se správou zákonného pojištění, a to v rozsahu, který bude Kanceláři řádně doložen.
Zhodnocení souladu zákona s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem. K vydání vyhlášky jako prováděcího předpisu se navrhuje zmocnit Ministerstvo financí, do jehož kompetence daná problematika spadá. Tento prováděcí předpis upraví náležitosti v zákoně uvedených dokladů.
Předložený návrh zákona je v souladu se záměrem přizpůsobovat národní legislativu v oblasti soukromého pojištění právním zvyklostem zemí ES. V dané oblasti soukromého pojištění je převážně slučitelný s právem ES. Úprava týkající se volného poskytování služeb v rámci Společenství může být řešena až v době vstupu České republiky do EU. V širším kontextu spadá předmětná harmonizace právních předpisů s právem ES do oblasti zákona o soukromém pojišťovnictví. Navrhovaná úprava je v souladu s Evropskou dohodou o přidružení mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah
Dopad na státní rozpočet bude mít předpokládané zvýšení pojistného, což povede ke snížení základu daně z příjmů u podnikatelské sféry. V příjmech státního rozpočtu se tento fakt projeví jejich snížením. Vzhledem k individuální výši pojistného v povinném smluvním pojištění lze tento dopad pouze odhadovat na základě předpokládaných průměrných sazeb pojistného u jednotlivých skupin vozidel. Při tomto odhadu by předmětné příjmy státního rozpočtu v roce 2000 klesly proti roku 1999 zhruba o 374 mil. Kč.
Zvýšené nároky osob tělesně postižených, kterým poskytují okresní úřady příspěvek na úhradu předmětného pojistného, jsou z hlediska dopadu do státního rozpočtu v roce 2000 odhadovány zhruba na 226,8 mil. Kč.
Na snížení příjmů státního rozpočtu budou mít vliv i zvýšené náklady pojistitelů spojené se zavedením předmětného pojištění odpovědnosti, které lze odhadovat zhruba ve výši 184 mil. Kč. Kalkulovat je třeba i se zvýšenými nároky na pracovníky Ministerstva financí pověřenými výkonem státního dozoru nad pojišťovnictvím zhruba ve výši 1,5 mil. Kč.
Se zvýšenými náklady v roce 1999 a 2000 zhruba v rozmezí 100 - 150 mil. Kč je třeba počítat v souvislosti s výměnou údajů o pojištění odpovědnosti mezi Centrálním registrem vozidel, který vede Ministerstvo vnitra a Kanceláří. Skutečná výše nákladů Centrálního registru vozidel je závislá na rozsahu evidenčních a kontrolních činností, které bude nutné vykonávat. Jejich analýza bude předmětem činnosti pracovní skupiny složené ze zástupců zainteresovaných ministerstev a pojišťoven.
Uvedená částka nezahrnuje náklady spojené s vybudováním evidence údajů o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vedenou Kanceláří a náklady, které bude třeba vynaložit v souvislosti s rozšířením působnosti okresních úřadů a magistrátů měst Prahy, Brna, Ostravy a Plzně o ukládání sankcí fyzickým a právnickým osobám podle § 16 návrhu zákona. Výše nákladů bude záviset na počtu projednávaných deliktů.
K § 1:
Specifikuje se předmět navrhované právní úpravy, kterým je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Jelikož účelem navrhovaného zákona je zejména zabezpečení nároků osob poškozených provozem vozidel na úhradu jim vzniklých škod, za jejichž vznik jsou odpovědny třetí osoby, musí zákon upravit i vznik a působnost instituce, která zabezpečuje úhradu těchto škod vzniklých v době, kdy nebyla zjištěna osoba odpovědná za škodu nebo nebyla splněna povinnost pojištění odpovědnosti, popřípadě pojistitel, který měl za pojištěného škodu nahradit není schopen dostát svým závazkům. Tato instituce současně plní další úkoly související s provozováním pojištění odpovědnosti jak v národním, tak i mezinárodním měřítku.
Při provozu silničního vozidla na pozemní komunikaci, která je přístupná veřejnosti, se stanoví povinnost pojištění odpovědnosti. To neplatí pro provozování určité skupiny vozidel, která jsou ve vlastnictví státu, kde je schopnost uhradit způsobenou škodu nezpochybnitelná, a vozidel, jejichž provozovatelé jsou pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou provozem těchto vozidel pojištěni v zahraničí způsobem uznávaným na základě platných dohod mezi národními kancelářemi pojistitelů.
Odstavec 3 je vyjádřením subsidiarity občanského zákoníku, jehož příslušná ustanovení se použijí, pokud navrhovaný zákon nestanoví jinak.
K § 2:
Pro účely tohoto zákona se vymezují základní pojmy. Pojem pojistník označuje osobu, kterou občanský zákoník opisuje jako osobu, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu, přičemž nemusí být vždy totožná s pojištěným, tj. osobou, na jejíž odpovědnost za škodu se pojištění vztahuje. Tento pojem byl dříve běžně používán a svůj ekvivalent má i v jiných světových jazycích, běžně používaných v soukromém pojištění.
Pojem škodná událost vyjadřuje událost, v jejímž důsledku došlo k vzniku škody způsobené provozem vozidla. Obsah pojmu provozu vozidla zákon stejně jako občanský zákoník nedefinuje. Z ustálené soudní praxe lze za tento provoz považovat zejména dobu chodu motoru vozidla, jeho jízdu a jakoukoliv manipulaci s vozidlem. Ze škodné události pak může vzniknout pojistiteli povinnost nahradit za pojištěného vzniklou škodu, za kterou poškozenému pojištěný odpovídá. Vznik této povinnosti je pojistnou událostí. Z jedné škodné události tak může vzniknout více událostí pojistných.
Pojem státní rozpočtové organizace vymezuje správní úřady a organizace jimi zřízené, které jsou plně napojeny na státní rozpočet. Do tohoto vymezení nejsou zahrnuty příspěvkové organizace, kterým vzniká povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona.
Vymezení pojmů ”kancelář pojistititelů” a ”zelená karta” odpovídá znění směrnice Rady č. 72/166/EHS čl. 1 bod 3 a 5.
Správním orgánem, který vede evidenci silničních vozidel jsou dnes okresní dopravní inspektoráty. V současné době se připravují zásadní legislativní změny, v důsledku kterých by tyto povinnosti měly být přeneseny na okresní úřady.
K § 3:
Upravuje se vznik pojištění odpovědnosti a rozsah údajů, které musí pojistná smlouva obsahovat. Stanoví se kontraktační povinnost pojistitele, která je podmíněna souladem návrhu na uzavření pojistné smlouvy s tímto zákonem a všeobecnými pojistnými podmínkami pojistitele. Tyto podmínky podléhají schválení Ministerstvem financí a pojistná smlouva se od tohoto zákona nebo schválených pojistných podmínek, které jsou její součástí, nesmí odchýlit, jestliže by tím došlo ke snížení nároků poškozeného nad rámec stanovený tímto zákonem. Taková ustanovení pojistné smlouvy by byla neplatná.
Pojistitel má po uzavření pojistné smlouvy povinnost vydat pojistníkovi evidenční doklad o pojištění odpovědnosti a zelenou kartu. Tyto doklady slouží k prokazování pojištění odpovědnosti, nenahrazují však písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ( pojistku ), kterou pojistitel vydává pojistníkovi v souladu s ustanovením § 791 odst. 2 občanského zákoníku. Náležitosti dokladu o pojištění odpovědnosti upraví Ministerstvo financí vyhláškou, náležitosti zelené karty jsou určeny příslušnými dohodami mezi kancelářemi pojistitelů.
V odst. 3 se pro účely navrhovaného zákona vymezuje pojem ”limit pojistného plnění”. Toto vymezení je významné zejména z pohledu ochrany poškozeného, neboť je takto kogentním způsobem určeno, že se jím rozumí nejvyšší hranice plnění pojistitele při jedné škodné události, a ne např. při všech škodných událostech, které nastaly např. v průběhu roku apod., jak bývá v jiných pojistných smlouvách stanoveno. Přitom v rámci jedné škodné události může vzniknout několik událostí pojistných, tj. povinností pojistitele nahradit za pojištěného škodu, za kterou pojištěný odpovídá. Úprava minimálních limitů pojistného plnění v odstavci 4 odpovídá směrnici ES (čl. 1 odst. 2 směrnice č. 84/5/EHS).
Při schvalování žádostí o udělení povolení k provozování tohoto pojištění bude Ministerstvem financí posuzováno stanovení pojistného v souladu s pravidly a po dobu pěti let od nabytí účinnosti zákona i se stanoveným limitem pojistného určenými vyhláškou ministerstva a celková finanční situace pojišťovny. Ta nesmí vykazovat žádné nedostatky, které by ohrožovaly splnitelnost jejích závazků vůči pojištěným, a to nejen v daném pojištění odpovědnosti. Je logické, že přísná tarifní kontrola pouze jednoho pojistného produktu nezabrání možným finančním problémům pojišťovny. Tato kontrola musí být zaměřena na celkový hospodářský vývoj v pojišťovně tak, aby byly včas odhalovány a odstraňovány všechny nedostatky hrozící její finanční nestabilitou.
V odstavci 6 se stanoví minimální doba jednoho měsíce, na kterou lze pojištění odpovědnosti uzavřít. Tato doba je stanovena s ohledem na administrativní náklady spojené se vznikem pojištění.
K § 4:
Vymezují se konkrétní osoby, které jsou v jednotlivých případech povinny uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti s některým z pojistitelů. Mimo vlastníka tuzemského vozidla nebo řidiče cizozemského vozidla, s výjimkou řidiče podle § 5 odst. 1 písm. b), má tuto povinnost právnická osoba, kterávykonává právo hospodaření k vozidlu ( státní podnik ) a fyzická nebo právnická osoba, která na základě např. nájemní smlouvy užívá vozidlo, které je ve vlastnictví státu (např. tzv. ”Program 222”). Bylo by totiž nežádoucí, aby za tato vozidla hradilo škody způsobené jejich provozem v době jejich užití k soukromým účelům Ministerstvo financí.
K § 5:
Upravují se výjimky z této povinnosti u vozidel státních orgánů a cizozemských vozidel. Pojištění odpovědnosti se nevztahuje na subjekty, které jsou plně napojeny na státní rozpočet. U nich je nezpochybnitelná schopnost nahradit škodu způsobenou provozem vozidel, která jsou ve vlastnictví státu. Ministerstvo financí uzavře dohodu s některým z pojistitelů, na základě které bude tento pojistitel vyřizovat škody způsobené provozem vozidel státních orgánů. Tento pojistitel vydá k vozidlům ve vlastnictví státu zelenou kartu, která je při jejich cestách do zahraničí dokladem, že škoda způsobená provozem těchto vozidel bude poškozeným uhrazena v souladu s příslušnými dohodami.
U cizozemských vozidel jsou škody způsobené jejich provozem kryty v souladu s Multilaterální dohodou o zárukách mezi národními kancelářemi pojistitelů ( Madrid, 15. března 1991 ) a Jednotnou dohodou mezi národními kancelářemi (Londýn, 20. října 1989), jejichž signatářem je za Českou republiku zatím Česká pojišťovna a.s. jako jediný provozovatel zákonného pojištění odpovědnosti.
K § 6:
Pojištěným je každá osoba, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Pojištění se takto vztahuje jak na osobu provozovatele i další osoby uvedené v § 427 a násl. občanského zákoníku, tak i na osoby odpovídající za podmínek § 420 občanského zákoníku, např. řidič vozidla. Z pojištění odpovědnosti má, v souladu s obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku, pojištěný právo, aby za něj pojistitel uhradil poškozenému škodu specifikovanou v odstavci 2, za kterou pojištěný poškozenému odpovídá podle občanského zákoníku, maximálně však do výše limitu pojistného plnění uvedeného v pojistné smlouvě. Pro tyto náhrady škody se vylučuje naturální plnění.
V odst. 3 je vymezena teritoriální platnost pojištění odpovědnosti. Z tohoto důvodu je nutné, aby prostřednictvím vyhlášky Ministerstvo financí zveřejňovalo seznam států ve Sbírce zákonů.
K § 7:
Z práva na plnění z pojištění odpovědnosti jsou v různém rozsahu vyloučeny některé osoby. Vyloučen je pojištěný, a to v rozsahu, v jakém za vzniklou škodu odpovídá. Manželu pojištěného a osobám, které s pojištěným trvale žijí ve společné domácnosti jsou z pojištění odpovědnosti hrazeny škody na zdraví nebo usmrcením.
Nehradí se věcná škoda na vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, a věcech tímto vozidlem přepravovaných, a některé škody v případech, které lze považovat za jeden provoz nebo s tímto provozem nesouvisí anebo vznikly při závodech nebo soutěžích, při kterých řidič vozidla není povinen se při řízení vozidla chovat podle pravidel provozu na pozemních komunikacích.
K § 8:
Stanovené povinnosti pojištěného v případě vzniku škodné události sledují požadavek bezodkladného zahájení šetření pojistitele, umožnění pojistiteli zjištění okolností vzniku škodné události, vzniku jeho povinnosti nahradit poškozenému vzniklou škodu a zjištění rozsahu této povinnosti.
Osoba, která za škodu odpovídá, je současně povinna sdělit základní údaje o pojištění odpovědnosti poškozenému, který má právo uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli, popřípadě proti Ministerstvu financí, jestliže byla škoda způsobena provozem vozidla státního orgánu, nebo proti Kanceláři, jestliže vozidlo bylo provozováno bez pojištění odpovědnosti.
K § 9:
Upravuje přímý nárok poškozeného na pojistné plnění, který může uplatnit proti příslušnému pojistiteli nebo Kanceláří.
Odstavce 2 a 3 upravují postup pojistitele a lhůtu splatnosti pojistného plnění.
Podle odst. 4 se dává možnost pojistiteli na jeho žádost získat některé údaje potřebné pro šetření škodné události, hlavně pro stanovení právního základu nároku poškozeného k náhradě způsobené škody, pokud nebude ohroženo vyšetřování trestného činu nebo objasňování a projednávání přestupku.
K § 10:
Právo pojistitele na úhradu vyplacených částek vzniká v těch případech, kdy jednání pojištěného bylo úmyslné, hrubě nedbalé nebo jeho bezdůvodná nečinnost vedla ke ztížení šetření pojistitele. Proti pojistníkovi vzniká toto právo z příčiny, se kterou jinak občanský zákoník spojuje právo pojistitele odmítnout pojistné plnění (§ 802 odst. 2). Součet náhrad, na které vznikne pojistiteli nárok, však nemůže překročit částku, kterou v důsledku škodné události vyplatil.
K § 11:
Stanoví se povinnost Ministerstva financí uhradit škodu, za kterou odpovídá státní rozpočtová organizace. Rozsah této povinnosti je stejný jako v případech, kdy škodu hradí pojistitel. Ministerstvo má obdobně postavení pojistitele, jestliže mu vzniká nárok na náhradu vyplacené částky proti osobě, která škodu způsobila. Poškozený má v těchto případech právo obrátit se svým nárokem na náhradu škody přímo proti Ministerstvu financí. Postup při vyřizování těchto škod si v souladu s tímto zákonem upraví Ministerstvo financí vnitřním předpisem. Likvidaci pojistných událostí zabezpečí toto ministerstvo na základě dohody s některým z pojistitelů, a to z důvodu hospodárnosti nakládání s prostředky státního rozpočtu, neboť není důvodu, aby Ministerstvo financí zřizovalo zvláštní útvar pro likvidaci škod způsobených provozem vozidel státních orgánů.
V případě, že vozidlo státní rozpočtové organizace způsobí škodu na území cizího státu, uhradí tuto škodu Kancelář nebo pojistitel, který vydal k tomuto vozidlu zelenou kartu. Vyplacené pojistné plnění včetně nákladů spojených s vyřízením pojistné události uhradí Ministerstvo financí Kanceláří nebo pojistiteli, který pojistné plnění poskytl.
K § 12:
Vedle důvodů zániku pojištění odpovědnosti podle občanského zákoníku, se pro účely dané právní úpravy vymezují další originární důvody zániku pojištění odpovědnosti. Tato úprava je nutná vzhledem k specifičnosti pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Jedná se zejména o zánik pojištění odpovědnosti v případě odcizení vozidla, kdy je jeho vlastník proti své vůli zbaven možnosti s vozidlem nakládat, v případě nezaplacení splatného pojistného a v případě, kdy vozidlo přestalo fyzicky existovat tj., v takových případech, kdy i při vynaložení veškerého úsilí nelze vozidlo najít nebo zprovoznit. Stejně tak tří a šestiměsíční lhůty podle § 801 občanského zákoníku pro zánik pojištění odpovědnosti, bez jakéhokoliv předcházejícího upozornění pojistníka na důsledky neplacení pojistného, jsou problémové a praxí obvyklou v zemích EU překonané.
K § 13:
Jedná se o povinnosti pojistníka a pojistitele, které vznikají po zániku pojištění. Úprava potvrzení o délce trvání a škodném průběhu pojištění vyhláškou Ministerstva financí je nutná vzhledem k potřebě pojistitelů obdržet relevantní informace pro zařazení pojistníka do systému slev a přirážek na pojistném.
Ustanovení odstavce 2 upravuje způsob vracení nespotřebovaného pojistného v případě zániku pojištění odpovědnosti. Povinnost vracení pojistného nevzniká v případě, že v době, na kterou bylo pojistné zaplaceno, došlo k pojistné události.
K § 14:
Ustanovení upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem cizozemského vozidla, tj. stanoví, kterým osobám se při vstupu na území České republiky ukládá povinnost toto pojištění uzavřít, na jakou dobu musí být uzavřeno včetně doby minimální a teritoriální rozsah tohoto pojištění.
V odstavci 2 se stanoví povinnost Kanceláři vydat řidiči doklad o hraničním pojištění, kterým se řidič cizozemského vozidla prokazuje při kontrole policisty. Hraniční pojištění a povinnost Kanceláře vydat doklad o jeho uzavření vzniká zaplacením příslušného pojistného. Kancelář je na základě dohody oprávněna nechat se při výkonu této činnosti zastoupit právnickou nebo fyzickou osobou.
Nesplnění povinnosti pojištění odpovědnosti v případě provozu cizozemského vozidla na území České republiky má za následek zaplacení navýšeného pojistného, jinak takovému vozidlu nebude Policií České republiky umožněna další jízda.
Vzhledem k tomu, že hraniční pojištění má převážně krátkodobý charakter a pojistné za toto pojištění se platí jednorázově, zákon vylučuje vracení nespotřebovaného pojistného.
K § 15:
Funkčnost nového systému pojištění odpovědnosti je do značné míry závislá na evidenci údajů o tomto pojištění. Tato evidence je nezbytná jak k zabezpečení plnění povinností stanovených tímto zákonem vlastníkům vozidel, tak i kprůběžné kontrole splnění těchto povinností a včasného zásahu v případě jejich nesplnění. Takovou evidenci povede Kancelář (§ 17 odst. 2 písm. f)). Pojistitelé jsou proto povinni předávat měsíčně Kanceláři údaje o pojištění odpovědnosti z pojistných smluv, které mají ve svém pojistném kmenu. Přesné stanovení data, ke kterému budou pojistitelé měsíčně předávat údaje o pojištění odpovědnosti Kanceláři si upraví orgány Kanceláře v návaznosti na dohodnutý způsob výměny dat s Centrálním registrem vozidel.
Jelikož Kanceláři nepřísluší vést evidenci silničních vozidel, musí být údaje o pojištění odpovědnosti vedené Kanceláří porovnávány s údaji v Centrálním registru vozidel a rozdílný soubor dat pak sdělí Centrální registr vozidel Kanceláři. Předávané údaje jsou součástí obou evidencí. Ta poznatky vyhodnotí a zjistí-li porušování povinností stanovených tímto zákonem, oznámí tuto skutečnost okresnímu úřadu, který je příslušný k zahájení šetření tohoto jednání. Z hlediska úspory nákladů a snížení pracnosti se navrhuje elektronická forma výměny těchto dat. V zemích, kde existuje tato úzká součinnost je nejen nízké procento osob, které neplní povinnosti v souvislosti s pojištěním odpovědnosti, ale významnou měrou tato součinnost přispívá v boji proti kriminalitě.
Vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené tímto zákonem nemůže být dále provozováno na pozemní komunikaci. Z tohoto důvodu se ukládá vlastníku vozidla, které podléhá evidenci vozidel, odevzdat přidělenou státní poznávací značku a osvědčení o technickém průkazu vozidla, jestliže došlo k zániku pojištění odpovědnosti, pokud ve lhůtě 7 dnů nebylo uzavřeno nové pojištění odpovědnosti. Je samozřejmé, že tato povinnost vzniká každému vlastníku vozidla, pokud neprokáže, že z objektivních příčin nemůže tuto povinnost splnit. Lhůta sedmi dnů se jeví jako dostatečná pro uzavření nové pojistné smlouvy. Její prodlužování by zcela jistě vedlo k provozování silničních vozidel, která podléhají evidenci vozidel, bez pojištění odpovědnosti a tím i k zátěži garančního fondu.
K § 16:
Upravuje se peněžitá sankce právnickým nebo fyzickým osobám, kterou lze těmto osobám uložit, jestliže v rozporu se zákonem provozují vozidlo bez pojištění odpovědnosti nebo nesplnily povinnost podle § 15 odst. 3 odevzdat státní poznávací značku a osvědčení o technickém průkazu orgánu evidence po zániku pojištění odpovědnosti. Sankci ukládá příslušný okresní úřad, resp. městská část hl. m. Prahy nebo magistrát města Plzně, Brna a Ostravy. Porušení povinností zjistí většinou na základě oznámení Kanceláře nebo orgánu evidence vozidel.
K § 17 až 22:
Tato ustanovení upravují vznik, formu, působnost a orgány Kanceláře. Kancelář je samosprávnou organizací pojistitelů, kteří touto formou zabezpečují plnění úkolů, které jim vyplývají z provozování pojištění odpovědnosti jak ve směru k poškozeným, tak i k národním kancelářím pojistitelů jiných států. Za její závazky odpovídají jednotliví pojistitelé v poměru podle svých příspěvků, ze kterých se uhrazuje činnost Kanceláře. To znamená, že jednotliví pojistitelé musí ve své činnosti v oblasti pojištění odpovědnosti promítnout i závazky, za které ručí svojí účastí v Kanceláři.
K zabezpečení včasného plnění závazků Kanceláře a hospodárného nakládání s prostředky Kanceláře se Ministerstvo financí opravňuje ke stanovení minimální výše garančního fondu a částky určené k administrativnímu zabezpečení činnosti Kanceláře. Tuto výši stanoví svým rozhodnutím Ministerstvo financí s ohledem na hospodářský výsledek činnosti Kanceláře v předcházejícím účetním období tak, aby byl zabezpečen bezporuchový chod Kanceláře. Výše prostředků garančního fondu však nesmí v průběhu účetního období klesnout pod hranici, kterou je 20% objemu prostředků vyplacených z garančního fondu v předchozím účetním období. Tím je zabezpečeno, že po celou dobu činnosti Kanceláře bude mít tato dostatek prostředků na úhradu svých závazků. Náklady na činnost Kanceláře se omezují 20% příspěvků placených členy Kanceláře, což by mělo zabezpečit hospodárnost vynakládání těchto prostředků. V případě poklesu výše prostředků garančního fondu pod stanovenou hranici nebo nedostatku prostředků na činnost Kanceláře, se zmocňuje Ministerstvo financí nařídit Kanceláři vybrat od pojistitelů doplňkový příspěvek.
Dále se upravuje vznik členství v Kanceláři, její základní organizační struktura, vymezují se její orgány a jejich působnost.
K § 23:
Ustanovení upravuje tvorbu a použití prostředků garančního fondu, který spravuje Kancelář. Garanční fond není státním fondem, je tvořen z příspěvků pojistitelů a z pojistného za hraniční pojištění. V souladu s účelem tohoto zákona, tj. se zabezpečením úhrady škod způsobených fyzickým a právnickým osobám provozem vozidel, slouží tento fond výhradně k úhradě škod za podmínek stanovených v jednotlivých odstavcích.
K § 24:
Toto ustanovení upravuje výkon státního dozoru nad činností Kanceláře. Výkon státního dozoru je nezbytný k tomu, aby bylo řádně zabezpečeno nakládání s prostředky Kanceláře, zejména plnění jejích závazků. V odstavci 2 jsou taxativně stanoveny činnosti Kanceláře, které podléhají výkonu státního dozoru. Státní dozor vykonává Ministerstvo financí v souladu se zákonem o pojišťovnictví. Vzhledem k tomu, že Kancelář plní specifické úkoly a nelze ji považovat ve stejném rozsahu za pojišťovnu jako pojistitele, např. vzniká ze zákona, nevytváří technické rezervy a pod., použijí se pro výkon tohoto dozoru příslušná ustanovení zákona o pojišťovnictví s přihlédnutím k specifičnosti Kanceláře.
K § 25:
Tímto ustanovením se konkretizuje osoba, která plní povinnosti podle tohoto zákona v případě, že vozidlo je ve spoluvlastnictví více osob.
K § 26:
Jelikož se v současné době jedná o pojištění odpovědnosti k zhruba 5,5 milionů vozidel, je nutné v přechodných ustanoveních umožnit uzavření pojistné smlouvy ještě před 1.1.2000.
Z praktického hlediska by měl tento zákon nabýt účinnosti nejpozději počátkem června roku 1999. V podstatě od nabytí účinnosti tohoto zákona jsou pojišťovny oprávněny žádat Ministerstvo financí o udělení oprávnění k provozování pojištění odpovědnosti. Pro vyřízení žádosti jezákonem č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví stanovena lhůta 3 měsíců od jejího podání.
Určitou dobu si vyžádá i příprava Centrálního registru vozidel a Kanceláře nezbytná k zabezpečení jím tímto zákonem ukládaných povinností a stejně tak i pojistitelů, kteří po udělení daného povolení musí organizačně zabezpečit provozování tohoto pojištění (např. tisk podmínek, formulářů atp). Má-li tedy být k 1.1.2000 pojištěna odpovědnost za škodu z provozu zhruba 5,5 mil. vozidel, měly by pojišťovny zahájit prodej pojištění odpovědnosti nejpozději v září roku 1999.
K § 27:
Založení Kanceláře je možné až po uplynutí doby, ve které v souladu s výše uvedenou lhůtou pojišťovny obdrží povolení k provozování pojištění odpovědnosti. První shromáždění členů svolá Ministerstvo financí.
Z důvodu zabezpečení plynulosti zavádění údajů o pojištění odpovědnosti do evidence vozidel týkajících se těch vozidel, která jsou již vedena v této evidenci, je upraveno sdělování těchto údajů pojistitelem orgánu, který vozidla eviduje a lhůty pro jejich zaslání. Zákon přímo stanoví formu elektronické výměny dat mezi Centrálním registrem vozidel a Kanceláří i mezi jednotlivými pojistiteli a Kanceláří.
Vzhledem k tomu, že je nutné zabezpečit dostatek prostředků pro bezporuchový chod Kanceláře již v roce 1999 a dostatek prostředků garančního fondu od počátku náběhu nového systému pojištění, upravuje se postupný nárůst prostředků určených k zabezpečení činnosti Kanceláře.
K § 28:
V souladu s usnesením porady členů vlády ze dne 10. 4. 1998 se upravuje přechod práv a povinností vzniklých ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla České pojišťovně a.s. do 31.12.1999 na Kancelář. Česká pojišťovna a.s. převede doposud nevyplacené prostředky získané z provozování daného zákonného pojištění na Kancelář. Česká pojišťovna a.s. bude vykonávat práva a povinnosti vzniklé ze zákonného pojištění jménem a na účet Kanceláře, přičemž konkrétní postup bude oběma stranami dohodnut. Tato činnost Kanceláře a České pojišťovny a.s. podléhá výkonu státního dozoru podle zákona o pojišťovnictví. Pro použití příslušných ustanovení tohoto zákona platí vyjádření k výkonu státního dozoru nad činností Kanceláře (§ 17). V případě nedostatku prostředků na úhradu škod vzniklých z daného zákonného pojištění vytvořených z tohoto pojištění doplní výši těchto prostředků Kancelář z příspěvků jednotlivých pojistitelů. Celkovou úhradu všech závazků vzniklých z předmětného zákonného pojištění odpovědnosti lze odhadnou na 15 - 20 let.
K § 29:
Tímto ustanovením se umožňuje postupné zavádění údajů o pojištění odpovědnosti do evidence vedené Kanceláří ještě před 1.1.2000. Je tak sledována snaha o postupný náběh tímto zákonem stanovených kontrolních činností Kanceláře a Centrálního registru vozidel.
K § 30 a 31:
Zavedením nového systému pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zanikne dosavadní systém zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Z tohoto důvodu se s účinností od 1.1.2000 zrušují příslušná ustanovení zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.
Zrušením práva Ministerstva financí ”určit pojišťovnu, která je povinna uzavřít s povinnou osobou pojistnou smlouvu”, které obsahuje současné ustanovení § 26 odst. 2 zákona o pojišťovnictví, se odstraňuje neodůvodněné právo státu zasahovat do smluvních vztahů soukromých osob v míře vyšší než si to vyžaduje ochrana slabší smluvní strany. Dané ustanovení navíc neobsahuje bližší určení rozsahu tohoto práva ani přímou odpovědnosti státu za takové rozhodnutí, které má být tímto ministerstvem učiněno v právním předpisem nedefinovaných případech ”povinného smluvního pojištění”.
Toto ustanovení mělo vyřešit spíše teoretickou než praktickou otázku místa, na které se může obrátit osoba, která hodlá provozovat činnost podmíněnou sjednáním určitého pojištění a která nenajde pojistitele, jenž by s ní tuto smlouvu uzavřel. Toto ustanovení je však v přímém rozporu s podstatou smluvního právního vztahu.
Ministerstvo financí jako veřejnoprávní instituce nemůže být oprávněno tímto způsobem zasahovat do práv soukromoprávních subjektů. Jeho působnost naopak spočívá v udělování povolení k podnikání v pojišťovnictví, tedy i ke schvalování podmínek provozování daného pojištění. Proto je ze zákona o pojišťovnictví oprávněno přijmout opatření, jestliže pojistitel tyto podmínky porušuje.
V Praze dne 17. února 1999
Ing. Miloš Z e m a n v. r.
předseda vlády
Mgr. Ivo S v o b o d a v. r.
ministr financí
Platná znění části zákonů
1. Změna zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů
§
26
(1)
Rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za
škodu způsobenou provozem motorového vozidla včetně
sazeb pojistného stanoví vyhláškou dozorčí orgán, který
rovněž určí pojišťovnu, která jej bude
provozovat.
(2)
Dozorčí orgán má právo v případech povinného smluvního
pojištění na žádost povinné osoby určit pojišťovnu, která
je s ní povinna uzavřít pojistnou smlouvu.
2. Změna zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích
§
14
(1)
Osoba odpovědná za škodu způsobenou provozem motorového
vozidla je pro případ své odpovědnosti
podle zvláštního zákona14)
pojištěna v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními
právními předpisy.15)
Ministerstvo financí řídí a kontroluje provádění zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla.
------------------------------------------------------------------
14)
§ 427 až 431 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve
znění zákona č. 509/1991 Sb.
15)
§
26 odst. 1 zákona ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví,
veznění zákona
č. 320/1993 Sb.
Vyhláška
Ministerstva financí ČR č. 492/1991 Sb., kterou se stanoví
rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem motorového vozidla, ve znění
pozdějších předpisů.
1) § 4 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
5) § 10 odst. 1 písm. a) až i) vyhlášky Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.
6) § 11 odst. 2 vyhlášky č. 102/1995 Sb.
7)§ 11 odst. 3 vyhlášky č. 102/1995 Sb.
8) § 10 odst. 12 vyhlášky č. 102/1995 Sb.
9) § 5 odst. 1 písm. m) zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.
10) Zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 320/1993 Sb., zákona č. 60/1995 a zákona č. 149/1995 Sb.
.
11) § 14 zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 320/1993 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb.
Vyhláška č. 52/1994 Sb., kterou se stanoví tvorba, použití a způsob umístění prostředků technických rezerv pojišťovny.
12) § 442 a násl. občanského zákoníku.
13) § 8a trestního řádu .
14) § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 12/1997 Sb.
§ 38 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 24/1990 Sb., vyhlášky č. 533/1992 Sb., vyhlášky č. 619/1992 Sb., vyhlášky č. 123/1993 Sb., zákona č. 12/1997 Sb. a vyhlášky č. 223/1997 Sb.
15) § 179 zákoníku práce, § 82 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění zákona č. 555/1992 Sb., zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 26/1993 Sb., zákona č. 326/1993 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 33/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb. a zákona č. 111/1998 Sb.
§ 10 zákona č. 480/1992 Sb., o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu, ve znění zákona č. 308/1993 Sb., zákona č. 161/1995 Sb. a zákona č. 118/1995 Sb.
18)Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb. a zákona č. 227/1997 Sb.
Zákon č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, ve znění zákona č. 66/1996 Sb. a zákona č. 165/1998 Sb.
20) § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 320/1991 Sb.