Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.
Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.
úrovni směrnic a výnosů Ministerstva
zdravotnictví - hlavního hygienika ČR v letech 1954 až 1990,
publikované ve sbírce Hygienické předpisy a registrované ve
Sbírce zákonů. Pro zásadní legislativní překážky nebyly tyto
prováděcí právní předpisy
posledních 8 let novelizovány, čímž výrazně zaostaly za
požadavky praxe i novými odbornými poznatky, ztížily postup
podnikatelům i orgánům hygienické služby a znemožňují
zapracování příslušných Direktiv EU. Jednání
v Bruselu v červnu 1998 a v lednu 1999 zavázala
Ministerstvo zdravotnictví k transpozici Direktiv EU do r. 2000.
Proto předpokládaná platnost zákona od r. 2000 a současně s ním
i prováděcích vyhlášek je nezbytná pro splnění tohoto
závazku.
Návrh
zákona a jeho prováděcích právních předpisů je v souladu s
ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami,
jimiž je Česká republiky vázána. V jednotlivých oblastech
právní úpravy připraven podle Direktiv Evropské unie a je tedy
kompatibilní s komunitárním právem.
Ochrana
veřejného zdraví je právně i institucionálně rozvíjena ve
všech vyspělých státech světa. Její náplní jsou, vedle dozoru
nad složkami vnějšího prostředí člověka, především výživa
včetně pitné vody, podmínky práce, stav zdravotnických a
dalších zařízení, kontrola výskytu infekčních onemocnění
včetně imunizačních programů, otázky sanitace apod. Struktura
orgánů působících v oblasti ochrany veřejného zdraví v těchto
vyspělých státech světa je velmi různorodá a je determinována
tradicemi.
Dopad
do výdajů státního rozpočtu a rozpočtů okresních úřadů
(magistrátů měst) přinese změna
postavení a struktury orgánů ochrany veřejného zdraví.
Hygienické stanice byly dosud zdravotnickými zařízeními a
hygienikům a pověřeným odborným pracovníkům hygienických
stanic náležel výkon státní správy. Ani hygienici ani odborní
pracovníci hygienických stanic, pověření výkonem hygienického
dozoru, však nepobírali o 25 procent zvýšený platový tarif,
který náleží zaměstnancům orgánů státní správy.
Navrhovaná
struktura orgánů ochrany veřejného zdraví je složena z 15
správních úřadů s terénní složkou, přičemž regionální
hygienické stanice jsou oprávněny vytvořit si pobočky. Počet
zaměstnanců regionálních hygienických stanic se pro účely
ekonomického rozboru standardizoval stanovením průměrného počtu
3 (varianta
1), popřípadě 2,5 (varianta 2) zaměstnance na 10 000
obyvatel. (Počet pracovníků regionálních hygienických stanic
byl vládě předložen ve dvou variantách, z nichž vláda přijala
svým usnesením variantu 1.)
Laboratoře,
které jsou součástí stávajících hygienických stanic, se
navrhuje oddělit od správních úřadů a zřídit je jako
samostatné příspěvkové organizace Ministerstva zdravotnictví.
To přinese z ekonomického hlediska úsporu shora uvedeného
zvýšeného platového tarifu u osob, které nevykonávají státní
správu.
V důsledku uvedené změny bude 1565 laboratorních pracovníků
převedeno do 15 příspěvkových organizací Ministerstva
zdravotnictví. Důvodem tohoto řešení je absence právní úpravy
občanské státní služby. Platný zákoník práce a mzdové
předpisy pro oblast státní
správy vztahují zvýšené povinnosti a tím i zvýšený platový
tarif na všechny zaměstnance orgánu státní správy, ať úkoly
státní správy plní či neplní.
Ve
smyslu platné právní úpravy ve mzdové oblasti jsou ekonomické
dopady následující:
Při
stávající organizační struktuře hygienických stanic v ČR
činí roční objem prostředků na platy (při 5 606
zaměstnancích a průměrné mzdě 10 973 Kč) celkem 738,1
mil. Kč.
V
důsledku transformace a vytvoření 15 správních úřadů by došlo
ke snížení počtu zaměstnanců o 868, což by představovalo
celoroční snížení
objemu prostředků na platy o cca 114,3 mil. Kč. Zároveň
u 3173 zaměstnanců (v případě 3 zaměstnanců na 10 000
obyvatel), převedených do správních úřadů, by došlo ke
zvýšení průměrné mzdy vlivem dopadu navýšení tarifních
platů o 25 procent nejvyšších stupňů příslušných platových
tarifů, a to o 2 579 Kč na 13 552 Kč, tj. o 23,5 %. Dopad tohoto
zvýšení průměrné mzdy by znamenal celoroční zvýšení
objemu prostředků na platy o cca 85 mil. Kč. Celkový
objem prostředků na platy pro tyto zaměstnance správního úřadu
by tak celoročně činil 503
mil. Kč.
Celkový
objem prostředků na platy, včetně zajištění činnosti
příspěvkových organizací (laboratorní činnost ve výši 206
mil. Kč) tak v celoročním objemu představuje 709
mil. Kč.
Pokud
jde o zajištění laboratorní činnosti, počet 1 565
zaměstnanců je zahrnut do nově zřizovaných právních subjektů
– příspěvkových organizací. Počet těchto organizací byl
propočten jako shodný s počtem navrhovaných správních
úřadů. Při jejich financování se
předpokládá
naplnění záměru, že náklady těchto organizací budou cca
z poloviny kryty úhradami poskytovaných služeb jiným
subjektům, než příslušný správním úřadům, takže dopad
jejich zřízení a krytí příspěvkem ze státního rozpočtu bude
poloviční.
Celkový
dopad
na státní rozpočet je kvantifikován v přiloženém
tabulkovém přehledu (tabulka č. 2).
Převod
z rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti do rozpočtové
kapitoly Ministerstva zdravotnictví v souvislosti se zrušením
zvláštní hygienické služby, vykonávající působnost v oblasti
vězeňské služby, v sumě 5 mil. Kč nemá dopad na státní
rozpočet.
Nárůst
dopadů na státní rozpočet z titulu nárůstu cen očkovacích
látek lze odhadnout na cca 30 mil. Kč ročně. Další nárůst
představují nově platby za odebrané vzorky ve výši cca 8 mil.
Kč.
Naopak
úsporu přinese zrušení anonymních vyšetření nákazy HIV/AIDS
v hygienických stanicích, které zanikají, a to ve výši cca 2
mil. Kč.
Výdaje
na investice nejsou uvažovány, neboť se jedná o prostředky
účelově přidělované a variabilní.
Ostatní
věcné výdaje jsou konstruovány jako průměrné výdaje
připadající na jednoho zaměstnance v úrovni roku 1997.
Celkové
ekonomické dopady transformace hygienické služby jsou uvedeny v
tabulce č. 2.
Při
zvažování finančních dopadů zřízení orgánů ochrany
veřejného zdraví do státního rozpočtu nelze odhlédnout od
následujících skutečností:
Má-li
se výkon státního zdravotního dozoru, který je součástí
státní zdravotní správy, uvést do souladu s ústavním pořádkem,
je třeba současnou strukturu orgánů hygienické služby změnit.
Podstatou této změny je svěření výkonu státní správy
správním úřadům namísto dosavadních zdravotnických zařízení,
které v současné době plní úkoly státní správy na základě
pověření ze strany hygienika, popřípadě okresního úřadu,
tedy
přenosu státní správy. Proto tato změna vždy přinese dopad do
státního rozpočtu. Velikost
tohoto dopadu záleží na počtu zřízených správních úřadů a
rozsahu jejich úkolů.Při
šíři úkolů v oblasti ochrany zdraví při práci a prevence
infekčních onemocnění (epidemiologická opatření i v současné
době nařizují orgány hygienické služby)považuje Ministerstvo
zdravotnictví za potřebné zachovat ve většině okresů pobočky
s regulovaným počtem zaměstnanců a bez laboratorního
zázemí. To přinese úspory na platech vedoucích
zaměstnanců a technickohospodářského zázemí.
Pokud
jde dopad na občany: úspory přinese významné snížení rozsahu
schvalovací činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví. Naopak
zvýšené náklady přinese navržená úprava podnikatelům a
fyzickým a právnickým osobám, provozujícím zákonem stanovenou
činnost institutem "osob s osvědčením odborné
způsobilosti". V oblasti prevence infekčních onemocnění
se nadále nepočítá s tím, že by se z prostředků státního
rozpočtu hradila očkování do zahraničí, která nebudou zařazena
mezi tzv. očkování povinná. Zvýšené finanční nároky proto
může občanům, vyjíždějícím do zahraničí, přinést také
toto opatření, pokud státy při vstupu na své území požadují
doklad o očkování proti některým infekčním onemocněním,
či si občané takové očkování
objednají sami. Náklady na toto očkování však může za
fyzickou osobu uhradit zaměstnavatel, který ho na cestu do
zahraničí vysílá. Podle dosavadní právní úpravy bylo očkování
do zahraničí hrazeno ze státního rozpočtu. Již v r. 1994
Ministerstvo zdravotnictví
navrhovalo vyřazení tohoto očkování z pravidelných
očkování - z legislativních důvodů však tento jeho návrh
nebyl realizován.
Tabulka
č. 1
Lokalita
počet
obyvatel
počet
pracovníků HS
(varianta 1)
počet
pracovníků HS
(varianta 2)
pobočky
se nezřizují
Středočeská
hygienická stanice
1 100 000
330
275
Praha-východ
Praha-západ
Hygienická
stanice v Českých Budějovicích
630 000
190
158
město
České Budějovice
Hygienická stanice
v Plzni
600 000
180
150
Plzeň -
jih
Plzeň
- sever
město
Plzeň
Rokycany
Hygienická stanice
v Karlových Varech
300 000
90
75
Hygienická stanice
v Ústí nad Labem
1 000 000
300
250
město
Ústí n.L.
Jablonec n.Nis.
Hygienická stanice
v Liberci
430 000
130
108
Hygienická stanice v Hradci Králové
550 000
170
142
město
Hradec Králové
Hygienická stanice
v Pardubicích
500 000
150
125
Hygienická
stanice
v Brně
1 200 000
360
300
Brno-venkov
Brno-město
Hygienická
stanice
ve Zlíně
450 000
135
112
Hygienická
stanice
v Jihlavě
500 000
150
125
Hygienická stanice
v Olomouci
630 000
190
158
Hygienická
stanice
v Ostravě
1 200 000
360
300
Hygienická stanice
v Praze
1 200 000
360
300
v obvodech Prahy
Celkem regiony
10 290 000
3095
2578
Národní hygienická stanice
78
66
POČET
PRACOVNÍKŮ
3173
2644
Pozn.:
Počty pracovníků a obyvatel jsou zaokrouhleny.
Tabulka č.
2
Tabulka
č. 3
K § 1
Právo
na ochranu zdraví, zakotvené v Listině základních práv a svobod
(čl. 31), je právem na ochranu zdraví jednotlivce, ale i právem
na ochranu veřejného zdraví, tj. zdraví populace.
Ochrana
veřejného zdraví vychází ze stanovení pravidel chování osob
při tvorbě a ochraně životních a pracovních podmínek a
předcházení vzniku, šíření a omezení výskytu infekčních
onemocnění, hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí
podmíněných prací a
jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováváním.
K § 2
Stanoví
se výklad základních a nejčastěji užívaných pojmů. Výklad
ojediněle se vyskytujících pojmů je v souladu s Legislativními
pravidla vlády přiřazen k příslušným ustanovením.
K § 3 a 4
Upravují
se povinnosti osob v souvislosti s hromadným zásobováním
obyvatelstva pitnou vodou z veřejného vodovodu, při náhradním
odběru vody (při poruchách vodovodní sítě) a z veřejných
studní, označených jako zdroj vody pitné. Povinnosti výrobců
pitné vody mají dále osoby, které využívají jednotlivé zdroje
vody k podnikatelským účelům.
Úprava
vychází ze skutečnosti, že dosud byla voda k pití, mytí a k
výrobě potravin a dalším epidemiologickým činnostem zařazena
mezi poživatiny. I z hlediska právní úpravy v EU je pitná voda
zbožím, které má podstatný vliv na zdraví populace a je jí s
ohledem na tento fakt věnována velká pozornost. Návrh zákona
nepodrobuje regulaci a státní kontrole individuální zdroje pitné
vody, nejsou-li používány k podnikání.
Zákonná
úprava a prováděcí předpis je připraven v souladu s Direktivou
98/83/ES, která nahradila směrnici 80/778/EHS a byla přijata s
cílem chránit lidské zdraví na základě současných vědeckých
a technických poznatků. Podle této směrnice jsou upraveny jako
požadavky na kvalitu pitné vody, tak rozsah a četnost kontroly
provozovateli (výrobci) i orgánem státu (také odůvodnění §
104 odst. 2), možnost udělení výjimky i rozsah informační
povinnosti provozovatele (výrobce).
K § 5 a 6
Jako
součást požadavků na zdravotní nezávadnost pitné vody se
stanoví i požadavky na výrobky, chemické látky a vodárenské
technologie, a to jak ty, které přicházejí do přímého styku
s pitnou vodou, tak i ty, které přicházejí do přímého
styku s vodou surovou. Surovou vodou se pro
účely
zákona rozumí voda, používaná k výrobě vody pitné. Uvedené
výrobky, chemické látky a vodárenské technologie mohou výrazně
negativně ovlivnit zdravotní nezávadnost vody přechodem
škodlivých látek do vody. Proto se povolují standardní
technologie ošetření
pitné vody a použití jiných technologií je vázáno na souhlas
orgánu státu.
Pro
posuzování zdravotní nezávadnosti materiálů, předmětů a
chemických látek v kontaktu s pitnou vodou byly použity mnohaleté
zkušenosti hygienické služby z dozoru v této oblasti. Dále
bylo použito zásad aplikovaných v Holandsku a publikovaných
ministerstvem pro bydlení, plánování výstavby a životní
prostředí (KIWA publikace 94-01) a informací získaných při
realizaci evropského projektu DRINKNET, kde ČR byla aktivním
partnerem a
zásady obsažené v zákoně a prováděcím předpise byly veřejně
konzultovány se zástupci Anglie, Francie, Německa, Maďarska a
Slovenska v r. 1996. Pro zdravotní hodnocení vodárenských
chemikálií byly do zákona a vyhlášky zahrnuty některé
požadavky, které obsahují
dosud vydané ČSN-ISO-EN. Požadavky na přípustné výchozí
suroviny a přísady pro výrobu plastů vycházení z Cirectiva
128/90/EEC.
Ustanovení
§ 6 obsahuje zmocňovací ustanovení k navržené úpravě.
K § 7
Na
problematiku pitných vod navazuje úprava hygienických
požadavků na vody využívané k provozování koupališť a
saun. Vedle složení vody se upravují i podmínky poskytování
těchto služeb, specifikované v prováděcím předpisu.
Provozování
koupališť a saun je návrhem definováno tak, aby se vztahovalo jak
na činnost provozovanou za účelem dosažení zisku (podnikání),
tak na činnost, provozovanou za účelem poskytnutí bezplatné
služby občanům (např. v případě, kdy obec označí zdroj vody
ve volné přírodě jako vhodný ke koupání). Důvodem tohoto
přístupu je nezbytnost
zajistit
při koupání přístupném veřejnosti ochranu zdraví osob, která
je spojena s povinností provozovatele kontrolovat stanoveným
způsobem zdravotní nezávadnost vody, určené ke koupání či
saunování. Rozsah této úpravy vyžaduje i příslušná Direktiva
ES.
Zákon
a vyhlášky jsou harmonizovány s Direktivou 76/160/EEC, týkající
se kvality vody ke koupání, která stanoví požadavky na klidné
nebo proudící sladké nebo mořské vody, vnichž jekoupání
dovoleno. Provozovatel koupaliště má povinnost kontrolovat jakost
vody
a je stanoven i rozsah a četnost této kontroly.
U
umělých koupališť a saun se vychází především z německé
normy DIN 19643 ”Úprava a dezinfekce vody v plaveckých a
lázeňských bazénech”. Směrnice EU v tomto směru není známa.
K § 8
Stanoví se
prostorové podmínky,
vybavení a provoz předškolních zařízení, škol a školských
zařízení, ve kterých pobývají osoby ve věku do dosažení
zletilosti. Jejich vybavení a provoz musí s ohledem na délku a
intenzitu pobytu osob bránit vzniku poškození zdraví, zároveň
však mají stimulovat
i jeho rozvoj. Variabilitu provozních podmínek nelze postihnout
obecně závazným právním předpisem, proto se ukládá zařízení
pro výchovu, aby tyto otázky upravilo provozním řádem, což vede
k jejich vyjasnění a zdůraznění jejich zdravotního
významu.
K § 9
Navržená
úprava zohledňuje dosavadní právní stav, tj. úpravu podmínek,
za nichž lze nezletilé osoby organizovaně zotavovat. Poznatky z
praxe svědčí o tom, že taková právní úprava je důvodná.
Povinnost pořádající osoby ohlásit konání zotavovací akce
umožňuje při různosti míst konání zotavovacích akcí výkon
státního zdravotního dozoru.
Dále
se stanoví specifické podmínky účasti dítěte na škole
v přírodě a zotavovací akci, a to s ohledem na prevenci
vzniku a šíření infekčních onemocnění.
K § 10
Pro
účast dětí na školách v přírodě a zotavovacích akcích
právní úprava setrvává na požadavku zdravotní způsobilosti
dítěte a prohlášení zákonného zástupce dítěte o tom, že
dítě nebylo v kontaktu s infekčním onemocněním nakaženou
osobou. Důvodem je skutečnost,
že děti pobývají ve velkém kolektivu delší dobu mimo péči
rodiny, je proto třeba věnovat zvýšenou pozornost jejich
zdravotnímu stavu.
K § 11
Pro
pořádání akcí k zotavení dětí ve věku do skončení povinné
školní docházky a škol v přírodě se klade důraz na
skutečnost, že s nezletilými mohou pracovat pouze osoby, které
jsou pro tuto práci fyzicky a duševně způsobilé. Zatímco
u pedagogických a zdravotnických pracovníků je zdravotní
způsobilost posouzena v rámci závodní preventivní péče, u osob
činných na škole
v přírodě v rámci dozoru či stravování a osob činných při
zotavovací akci takovýto režim neplatí; stanoví se proto
povinnost posouzení jejich zdravotní způsobilosti praktickým
lékařem, který je ve smyslu předpisů o zdravotním pojištění
registruje.
K § 12
S
ohledem na skupiny osob, zúčastněných na zotavovací akci a škole
v přírodě je nezbytné tyto akce zdravotně zabezpečit. Proto se
ukládá pořádající osobě a škole, popř. předškolnímu
zařízení, aby zajistil zdravotníka, vybavení lékárničky a
péči praktického lékaře v místě konání akce. Vedle toho, že
osoby činné na zotavovací akci jsou zdravotně způsobilé, se
stanoví pořadateli akce dále povinnost seznámit je s podmínkami
provozu, či jim takové seznámení zajistit. K návaznosti
informací o zdraví dětí se pořadateli
ukládá povinnost informovat zákonného zástupce dítěte o
zdravotních potížích, které dítě v průběhu akce prodělalo a
o případném kontaktu s infekčním onemocněním.
K § 13
V
praxi se povinnosti k pořádání zotavovací akce obcházejí tím,
že pořadatel přijme menší počet dětí. I pro akce určené pro
menší počet dětí nebo akce kratší (např. školní výlety) je
nezbytné řešit základní hygienické požadavky, které jsou s
ohledem na počet zúčastněných osob a dobu trvání akce
stanoveny v užším rozsahu.
K § 14
Hygienické
limity mikrobiálního znečištění venkovních hracích ploch
vycházejí z výsledků výzkumného úkolu, řešeného ve
zdravotnictví v letech 1985 - 1990 P-12-335-807-08-03, zpracovaného
ve spolupráci s hygienickými ústavy v Budapešti a Postdamu.
Plně odpovídají
hodnocení biologického rizika jak je uváděno v odborných
publikacích a odborných doporučeních např. Bakterien Merkblatt B
006 1/92 ZH 1/346.
K § 15
Vedle
zmocnění k vydání prováděcích předpisů se připouští
výjimka z právní úpravy řešení zařízení pro výchovu a
vzdělávání. S ohledem na to, že hygienické požadavky
prováděcího předpisu jsou stanoveny jako optimální včetně
umístění takového zařízení a řešení vedlejších ploch je
nezbytné ve velkých městech zakotvit možnost. Konkrétní úpravu
ustanovení, z nichž
je výjimka přípustná, obsahuje prováděcí právní předpis.
Prováděcí právní předpisy v souladu s Legislativními pravidly
vlády dosud nepřošly připomínkovým řízením. Navrhuje se
připustit výjimku pouze z požadavků na umístění výchovných a
vzdělávacích zařízení.
K § 16
Stanovená
opatření směřují k zamezení vzniku a šíření nemocničních
nákaz a tím ohrožení zdraví jak osob umístěných ve
zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče, tak i
jejich zaměstnanců. K tomu zákon stanoví základní předpoklady,
jejichž cílem je odhalení zdroje nákazy, zamezení jejího
dalšího šíření a léčba osob. Z obdobných důvodů jako u
zařízení pro výchovu a vzdělávání se zařízení,
poskytujícímu péči ukládá zpracovat provozní řád a v něm
postihnout základní ”kritické body” provozu.
S ohledem na zásadní význam naplnění hygienických požadavků
na zdraví osoby pobývajících v zařízeních poskytujících
péči se provozovateli ukládá předložit návrh provozního řádu
ke schválení orgánu zdravotního dozoru, který posoudí účinnost
navržených
opatření. Provozovatel je povinen dodržování provozního řádu
zajistit.
Úprava
vychází z poznatků praxe hygienické služby a respektuje přístup
Světové zdravotnické organizace.
K § 17
V
souvislosti s prevencí vzniku a šíření nemocničních nákaz se
stanoví základní rozsah povinností zdravotnických zařízení a
ústavů sociální péče. Pro účely kontroly úrovně dodržování
stanovených požadavků se dále stanoví povinnost evidovat každou
nemocniční nákazu a okamžitě hlásit hromadný výskyt
nemocniční nákazy, výskyt nákazy
která vedla k těžkému poškození zdraví nebo k úmrtí a
klinicky závažnou nemocniční nákazu.
K § 18
Podmínky
provozu zdravotnických zařízení upravuje v současnosti
vyhláška č. 207/1992 Sb. Na tuto úpravu nelze rezignovat, protože
bezprostředně souvisí s prevencí nemocničních nákaz. Jaké
důsledky přináší opomenutí či nedostatečná kontrola otázek
provozu ukazuje praxe. Právně se regulují zásadní opatření
provozu, související s prevencí nemocničních nákaz, tj.
dezinfekce, vyšší stupeň dezinfekce a sterilizace.
K § 19 a 20
Vzhledem
k tomu, že vehikulem infekčního onemocnění a jiného poškození
zdraví se může stát i materiál, pocházející ze zdravotnického
zařízení či ústavu sociální péče, upravuje se zákonem a
prováděcím předpisem i tato problematika. Ze známých vehikul
jde o prádlo, zvláště je-li práno mimo zdravotnické zařízení
či ústav sociální péče. Ze závažných epidemiologických
důvodů může orgán zdravotního dozoru nařídit režim odchylný
od režimu upraveného prováděcím právním předpisem. Ustanovení
§ 20 stanoví
rozsah úpravy, provedené prováděcím právním předpisem.
K § 21
Zákon
stanoví hygienické podmínky pro výkon činností epidemiologicky
závažných, kterými jsou zdravotní způsobilost fyzických osob,
která takovou činnost jako činnost pracovní vykonává, a znalost
tzv. hygienického minima. Zdravotní způsobilost musí být
doložena zdravotním průkazem, znalosti se osvědčují
přezkoušením při výkonu státního zdravotního dozoru. Rozsah
znalostí je stanoven prováděcím právním předpisem. Zdravotní
průkaz je dokladem
o zdravotním stavu osoby vykonávající činnosti epidemiologicky
závažné.
K § 22
Stanoví
se povinnost osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné
podrobit se v zákonem upravených případech vyšetření a
informovat ošetřujícího lékaře vždy o druhu a povaze své
pracovní činnosti, aby mohl zvážit nezbytná preventivní
opatření. Dále se ukládá povinnost prokázat se na požádání
orgánu dozoru zdravotním průkazem. Praxe hygienického dozoru
ukazuje, že značným problémem výkonu činností epidemiologicky
závažných
a namnoze i důvodem vzniku alimentárních nákaz je nedodržování
zásad osobní a provozní hygieny. Proto se tato povinnost
explicitně ukládá. Zásady osobní a provozní hygieny jsou
obsahem prováděcího právního předpisu.
K § 23
Zákon
vedle požadavků kladených na fyzické osoby, které
epidemiologicky rizikové činnosti vykonávají, stanoví dále
povinnosti podnikatelů, poskytujících vyjmenované služby. Jde o
služby, které zejména mohou být příčinou vzniku infekčních
onemocnění nebo poškození zdraví. Jejich provozovatelům
se ukládá povinnost vypracovat provozní řád a předložit ho ke
schválení orgánu zdravotního dozoru, který posoudí účinnost
navržených opatření. Povaha služeb vyžaduje regulaci zaměřenou
na prevenci infekcí. Variabilitu podmínek jejich poskytování
nelze svázat a omezit právním předpisem.
K § 24
Zákonem
se zakazuje v provozovnách, které nejsou zdravotnickými
zařízeními, ale namnoze jen ohlašovacími živnostmi, pro něž
se nestanoví podmínka odborné způsobilosti osob, které živnost
provozují, vykonávat činnosti, které jsou zdraví ohrožující.
S ohledem na to, že nelze opomíjet skutečnost, že v
takovýchto provozovnách jsou nastřelovány náušnice a provádějí
se i jiné výkony, při nichž je porušována integrita kůže,
stanoví se povinnost provozovatele, požádat
o stanovení podmínek pro tuto činnost orgán státního dozoru.
Ten posléze dozírá i na jejich dodržování.
K § 25
Na
stravovací služby, které jsou z hlediska epidemiologického zvlášť
významné, jsou kladeny další požadavky k zajištění zdravotní
nezávadnosti podávaných pokrmů a tím k prevenci alimentárních
nákaz. K odlišení od pojmu potravina (zákon č. 110/1997 Sb.) se
vymezuje obsah pojmu pokrm.
Stanoví
se požadavek vybavit provozovnu stravovací služby v souladu s
hygienickými požadavky, stanovenými s ohledem
na prevenci alimentárních nákaz.
Úprava
vychází z Direktivy 93/43/EEC o hygieně potravin a Codex
alimentarius včetně Doporučeného mezinárodního kodexu
hygienické péče o předpřipravené a připravené pokrmy
v hromadném stravování (CAC/RCP 39-1993). Dále zohledňuje
zkušenosti hygienické služby z výkonu dozoru.
K § 26 a 27
Návrh
obsahuje základní principy prevence vzniku alimentárních nákaz a
poškození zdraví závadnými pokrmy. Mezi ně patří zejména
osobní a provozní čistota, stanovení kritických bodů ve výrobě
pokrmů, dodržení technologických a pracovních postupů,
používání zdravotně nezávadných surovin, látek a potravin pro
výrobu pokrmů. Režim se stanoví i pro podávání některých
speciálních pokrmů jako jsou tatarské bifteky či orientální
úpravy ryb. Ustanovení
§ 27 stanoví meze úpravy prováděcího právního předpisu.
K § 28 a 29
Stanoví
se hygienické požadavky na některé skupiny výrobků, které
mohou mít podstatný vliv na zdraví lidí. Úprava obsahuje
základní obecné požadavky, které jsou v souladu s právem
Evropských společenství pro materiály a předměty přicházející
do styku s potravinami, obsaženým v Direktivě 89/109/EEC. V
souladu s touto direktivou prováděcí právní předpis
stanoví zdravotní požadavky i na konkrétní typy materiálů a
výrobků, které komise
EU výše uvedenou direktivou pověřila zpracovat. Jedná se
o plasty včetně povlaků, regenerovanou celulózu, elastomery
a pryže, papír a lepenky, keramiku, sklo, kovy a slitinu kovů,
dřevo včetně korku, textilní výrobky, parafín, vosky a
mikrokrystalické vosky.
Vzhledem k tomu, že do doby vypracování zákona a prováděcího
předpisu byly ES vydány pouze některé specifické direktivy,
týkající se požadavků na jednotlivé materiály a předměty
přicházející do styku s potravinami, jsou v prováděcím
předpise zapracovány
jen dosud vydané direktivy EU, tj. 78/142/EEC (limit pro monomerní
vinylchlorid v polyvinylchloridu), 80/590/EEC (Symbol pro
označování), 80/766/EEC (analytická metoda pro stanovení
monomerního vinylchloridu ve výrobcích), 81/432/EEC (analytická
metoda pro
stanovení monomerního vinylchloridu v potravinách), 82/711/EEC
(Plasty, základní pravidla pro migrační zkoušky), 84/500/EEC
(keramika), 85/572/EEC (plasty, seznam simulantů potravin pro
migrační zkoušky), 80/590/EEC (symboly pro materiály přicházející
do
styku s potravinami), 90/128/EEC (plasty, seznam monomerů),
92/39/EEC (plasty - 1. doplněk k 82/711/EEC), 93/9/EEC (plasty - 2.
doplněk k 90/128/EEC), 93/10/EEC (regenerovaná celulóza),
93/11/EEC (Stanovení N-nitrosamínů a N-nitrosovatelných
sloučeninm v
pryžích a elastomerech sosáků a saviček), 95/3/EC (plasty - 3.
doplněk k 90/128/EEC)m 96/11/EC (plasty - 4. doplněk k 90/128/EEC)
a 97/48/EC (plasty - 2. doplněk k 82/711/EEC). Pro materiály a
předměty, pro které zatím nejsou zpracovány specifické
direktivy,
vycházející z direktivy 89/109/EEC, a které mají být podle
této rámcové direktivy řešeny národními předpisy, jsou v
prováděcím předpise stanovena kritéria zdravotní nezávadnosti
v souladu s dostupnými vědeckými poznatky a dosavadní
dlouholetou praxí. V prováděcím předpise jsou zohledněny i
dostupné návrhy EU Proposal for Materials and Articles intended to
come into Contact with Foodstuffs, atd. Po vypracování specifických
direktiv komisí EU budou tyto požadavky postupně harmonizovány.
V souladu s
právem
Evropských společenství jsou kontruovány i výjimky ze
stanovených hygienických požadavků.
K § 30
S
ohledem na kompatilibitu právní úpravy v oblasti výroby a oběhu
kosmetických prostředků byla do úpravy zařazena šířeji pojatá
problematika kosmetických prostředků. V přechodném období byly
výroba, dovoz a oběh kosmetických prostředků podřazeny režimu
posuzování shody. Toto řešení však Direktivám ES neodpovídá.
Proto se výroba, dovoz a oběh kosmetických prostředků podřazují
režimu notifikace a dalších povinností
výrobců a dovozců a požadavkům dodržení správné výrobní
praxe, předepsané kvalifikace osob odpovědných za výrobu, dovoz
a hodnocení kosmetického prostředku a předepsaného složení
výrobků, včetně možností udělení výjimky.
Úprava
kosmetických prostředků v zákoně a prováděcích předpisech
respektuje Direktivy 76/768/EEC, 80/1335/EEC, 87/43/EEC, 82/434/EEC,
90/207/EEC, 83/514/EEC,, 85/490/EEC, 93/73/EEC, 95/17/EC, 95/23/EC,
96/45/EC, 96/335/EC a 97/18/EC.
K § 31
Řízení
o povolení utajení jedné nebo více ingrediencí na obale
kosmetického prostředku vychází z čl. 6 odst. 1 písm. g)
Direktivy 76/768/EEC a je kompatibilní se Směrnicí komise
95/17/EC. Pro doplnění informace o kompatibilitě navržené
úpravy se uvádí ještě Direktiva 76/768/EEC, její čl. 8, který
ukládá
provádění úřední kontroly složení kosmetických prostředků
metodami, upravenými Směrnicemi Komise 80/1335/EEC (doplněk
87/143/EEC), 82/434/EEC (doplněk90/207/EEC), 83/514/EEC, 85/490/,
93/73/EEC, 95/32/EC, 96/45/EC. Vzhledem k tomu, že nejde o
povinnosti
výrobců a dovozců, ale úřední postup orgánů státního
zdravotního dozoru je implementace řešena ustanovením § 104
odst. 2 návrhu zákona, který opravňuje Mzd vydat metody analýzy
administrativní cestou jako interní předpis, závazný ze zákona
pro orgány kontroly.
K § 32 a 33
Zásady
správné výrobní praxe jsou ve smyslu čl. 7a bod 1. písm.
c)Direktivy 76/768/EEC řešeny materiály spíše doporučující
povahy a EU k povinné regulaci dosud nepřikročila. MZ zvažovalo
převzít předpisy Evropského sdružení výrobců parfumerie a
toaletních potřeb Colipa, s ohledem na doporučující charakter
tohoto podkladu však nakonec od úmyslu právní úpravy výrobní
praxe ustoupilo. K doplnění je však do zákona vnesena
možnost budoucí úpravy této problematiky podle event. předpisů
ES. Názvosloví
ingrediencí kosmetických prostředků je upraveno v souladu s
čl. 5a a 7 bod 2. základní Direktivy 76/768/EEC. V současné době
se očekává upravené názvosloví ES (INCI), které má být
vydáno v polovině r. 1999. Ve smyslu čl. 5a Direktivy 76/768/EEC a
čl. 3 Směrnice komise 95/17/EC pro klasifikaci chemické podstaty
kosmetických prostředků platí právní předpisy vztahující se
k chemickým látkám a chemickým přípravkům (zákon č. 157/1998
a nařízení vlády, která ho provádějí, zpracované podle
směrnice Rady
67/548/EEC). Návrh je s předpisy ES kompatibilní. Ustanovení §
33 stanoví meze úpravy prováděcího právního předpisu.
K § 34
Stanoví
se základní podmínky ochrany zdraví osob v komunálním
prostředí před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Stanoví
se povinnosti osoby, která používá, resp. provozuje zdroj hluku a
dále povinnosti provozovatelů letišť, vlastníků a správců
pozemních komunikací, železnic a dalších objektů, jejichž
provozem vzniká hluk. Jen tyto osoby mohou organizačními a
technickými opatřeními
řešit
problémy hluku, ohrožujícího zdraví. Zejména u posledně
uvedených letišť, železnic a pozemních komunikací je zcela
nereálná představa, že za omezení hluku by odpovídali vlastníci
jednotlivých automobilů, letadel či železničních vozů. Limity
hluku stanoví
prováděcí právní předpis. Hluková zátěž je kombinací
několika faktorů (stavu komunikací, technického stavu strojů,
způsobu jejich provozu, event. organizace dopravy). Na základě
rozboru výsledků monitoringu, prováděného hygienickou službou a
z rozboru
hlukových map vyplývá, že pokud jde např. o pozemní komunikací
jsou v ČR obytné domy a stavby občanského vybavení v blízkosti
silnic, dálnic a městských komunikací zasaženy hlukem větším
než Laeq
= 75 dB asi na 20 km těchto komunikací. Nad 70 dB je takto zatíženo
cca 200 km komunikací. Řešení stavu bude předmětem
připomínkového řízení k prováděcímu právnímu předpisu.
Direktivy
ES, řešící hluk v komunálním prostředí, nejsou vydány.
Navržená právní úprava vychází ze Zelené knihy Evropské
komise ze 4. 11. 1996, kde je uvedena budoucí politika ochrany proti
hluku v ES. V jednotlivých zemích EU existují různé limity hluku
ze silniční dopravy (Laeq
- 50 až 70 dB).
K § 35
Vzhledem
k povaze některých strojů a zařízení, které nelze technicky
řešit tak, aby limity nebyly překračovány, stanoví se podmínky
jejich provozu. Současně se upravují podmínky provozu vojenských
letišť a velkých mezinárodních letišť, které jsou v ČR
v počtu cca 3. Správním úřadem, který v těchto případech
stanoví ochranná pásma, je příslušný stavební
úřad, který provádí i územní a vyvlastňovací řízení.
Úprava
je provedena s ohledem na Úmluvu o mezinárodním civilním letectví
(registrace pod č. 147/1947 Sb.) a doporučení vládní mezinárodní
organizace ICAO (International Civil Aviation Organization)
a ECAC (Europan Civil Aviation Conference).
K § 36
Nově
se zavádí limity hluku i pro hluk produkovaný ze stravovacích
služeb a veřejné produkce hudby. Vzorem uvedené právní úpravy
byly předpisy Dolního Rakouska. Limity upraví prováděcí právní
předpis.
K § 37 a 38
Zákaz
instalace uvedených zdrojů vibrací vychází ze skutečnosti, že
jejich provoz by byl příčinou vážného poškození zdraví.
Proto se ukládá tyto skutečnosti odborně posoudit studií.
Ustanovení § 38 odst. 1 stanoví rozsah právní úpravy
prováděcích předpisů.
K
§ 39 až 41
Zákonem
se stanoví povinnosti k ochraně zdraví osob před nepříznivými
účinky neionizujícího záření včetně laserů. Tato úprava se
vztahuje ke komunálnímu prostředí a s ohledem na dikci § 42 i
pracovní prostředí. Právní úprava se vztahuje na provoz zdrojů
neionizujícího záření a postup při úpravách, opravách a
poruchách, pokud mohou mít vliv na zdraví osob. Ochrana před
ionizujícím zářením přešla novelou zákona č. 287/1993 Sb. od
l. 7. t. r. z MZ ČR do působnosti Státního úřadu pro
jadernou bezpečnost a nyní je součástí právní úpravy,
provedené zákonem č. 18/1997 Sb. a jeho prováděcích předpisů.
Navržený
text vychází z evropských norem ENV 50166-1 Expozice
elektromagnetickým polím v pásmu nízkých kmitočtů a ENV
50166-2 Expozice elektromagnetickým polím v pásmu vysokých
kmitočtů. Ustanovení § 41 upravuje meze pro vydání prováděcího
právního předpisu.
K § 42
Zdravý
způsob práce je ovlivňován faktory pracovních podmínek, tj.
faktory biologickými, chemickými, fyzikálními, fyziologickými,
antropometrickými a psychologickými. Základní povinností
zaměstnavatele je vybavit pracoviště tak, aby podmínky výkonu
neohrožovaly zdraví zaměstnanců. Současně s tím má
zaměstnavatel povinnost na pracoviště umístit jen bezpečné
stroje a další zařízení (zákon
č. 22/1997 Sb.) a s ohledem na zdraví zaměstnanců je i uspořádat.
Faktory ovlivňující zdraví zaměstnanců, mezi něž patří jak
škodliviny v ovzduší, tak např. i nadměrná zátěž, musí
odpovídat stanoveným hygienickým limitům a požadavkům. Dosažení
hygienických
limitů však není optimálním řešením, proto se stanoví, že
faktory nepříznivě ovlivňující zdraví nemají přesáhnout
rozumně dosažitelnou míru. Pojem "zaměstnavatel" se
používá ve shodném významu s § 8zákoníku práce.
Vedle
povinností k zaměstnancům jsou v tomto ustanovení uvedeny i
povinnosti zaměstnavatele ke zdravotnickému zařízení,
vykonávajícímu závodní preventivní péči. Tyto povinnosti
směřují k naplnění Úmluvy o závodních zdravotních službách,
publikované vyhláškou ministra zahraničních věcí č.
145/1988
Sb., podle níž má lékař vykonávající závodní preventivní
péči účinně spolupracovat v ochraně zdraví zaměstnanců před
škodlivými faktory plynoucími z podmínek výkonu práce.
Kapitola
"Ochrana zdraví při práci" je zpracována v souladu
se Direktivami ES: 89/391/EEC o provádění opatření ke zvýšení
bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, 80/1107/EEC
o ochraně zaměstnanců před riziky vznikajícími expozicí
chemickým, fyzikálním a biologickým činitelům včetně doplňku
88/642/EEC, 82/605/EEC o ochraně
proti rizikům, která vznikají nebo mohou vznikat při práci z
důvodu expozice pracovníka účinkům kovového olova a jeho
iontových sloučenin, 83/477/EEC o ochraně zaměstnanců před
účinky azbestu při práci včetně změny 91/382/EEC, 90/679/EEC o
ochraně zaměstnanců
před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při
práci, 89/654/EEC o minimálních bezpečnostních a zdravotních
požadavcích na pracoviště, 90/394/EEC o ochraně pracujících
před riziky souvisejícími s expozicí karcinogenům při práci,
90/269/EHS
o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při
ruční manipulaci s břemeny, která vytváří možnost poškození
páteře zaměstnanců, 86/188/EEC o ochraně zaměstnanců před
působením hluku, 91/322/EEC o stanovení indikativních limitních
hodnot při
použití Direktivy 80/1107/EEC, 90/270/EEC o bezpečnostních a
zdravotních požadavcích při práci na zařízeních s
obrazovkovými displeji, 93/88/EEC k expozici biologickým agens při
práci, 96/94/EEC, která je druhým seznamem limitních hodnot NPK-P
chemických
látek v ovzduší, 97/42/EEC, která se týká především
problematiky chemických látek (zákona č. 157/1998 Sb.), v
souvislosti s ní však bude řešeno NPK-P benzenu (včetně
Direktivy 92/42/EEC), 78/610/EEC o opatřeních k ochraně zdraví
pracovníků, vystavených
vlivu monomeru vinyl chloridu.
Povinnost
monitorovat expozici zaměstnance olovu pomocí markerů expozičních
testů stanoví Direktiva 82/605/EEC. V ČR je metoda zavedena pro
sledování expozice cca 30 chemických látek od poloviny 50. let.
Týká se chemických látek, které mohou podstatně přispívat ke
vzniku nemocí z povolání a je účinným prostředkem
prevence. Řešení otázek omezení počtu zaměstnanců vystavených
riziku je převzato z Direktivy 80/1107/EEC a rámcové Direktivy
89/391/EHS. V souvislosti s tím nápravná
opatření
při překročení limitních hodnot škodlivin respektují úpravu
Direktivy 83/477/EEC (azbest) a zobecňují ji ve vztahu ke stejně
závažným škodlivinám. Úprava režimu práce s biologickými
činiteli je kompatibilní s Direktivou 60/679/EEC.
Při
koncipování právní úpravy bylo přihlédnuto k tomu, že
zastřešující právní normou je v oblasti bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci zákoník práce. Proto nebyly do návrhu
promítnuty instituty jako je např. zástupce zaměstnance či
obecné povinnosti zaměstnavatele a
zaměstnance,
již do zákoníku práce včleněné. Na počátku prosince 1998
bylo mezi ministry zdravotnictví a práce a sociálních věcí, za
účasti předsedy Legislativní rady, dohodnuto, že úprava
podmínek ochrany zdraví při práci bude z návrhu zákona o
ochraně veřejného
zdraví vyňata a zařazena do tzv.malé novely zákoníku práce,
který ošetří jen otázky ochrany zdraví při práci, event.
bezpečnosti práce. Tato malá novela měla být vládě předložena
do 1. března tak, aby návrh zákona o ochraně veřejného zdraví
doprovázela
do Parlamentu ČR. MPSV však uvedenou novelu v tomto termínu
nepředložilo a proto byla právní úprava ponechána v předloženém
návrhu. Její nepředložení by znamenalo nesplnění harmonogramu
aproximace práva Evropských společenství do čs. právního řádu,
který
předpokládá nabytí účinnosti k datu 1. ledna 2000, přičemž
uvedený termín garantuje ministr zdravotnictví.
K § 43
V souladu s
Direktivami ES 88/364/EEC, 90/394/EEC, 90/679/EEC a 82/477/EEC se
zakazují práce s vyjmenovanými chemickými látkami.
K § 44
Z
hlediska výskytu faktorů pracovních podmínek na pracovištích a
jejich rizikovosti pro zdraví zaměstnanců se práce zařazují do
čtyř kategorií, přičemž práce zařazené do kategorie třetí
a čtvrté jsou pracemi rizikovými. Do kategorie třetí a čtvrté
se zařazují
pracoviště a práce, při nichž jsou překročeny hygienické
limity faktorů pracovních podmínek. I výskyt podlimitní
úrovně některých škodlivin (např. azbestu) však může zdraví
zaměstnance významně ohrozit. Proto se dává orgánu ochrany
veřejného zdraví oprávnění
stanovit jako rizikové i práce kategorie druhé. Na úpravu
kategorizace prací bude navazovat úprava rozsahu závodní
preventivní péče.
K § 45
Stanoví
se rozsah údajů, které je nezbytné, aby zaměstnavatel evidoval.
Úprava platí pouze pro rizikové práce, tj. práce, kde je
zaměstnanec vystaven nadlimitnímu působení škodlivin. Vedle toho
se nejdelší doby úchovy podkladů ukládá pro škodliviny,
jejichž dopad na zdraví zaměstnance se může projevit až po
uplynutí většího časového úseku. Údaje, vedení v evidenci
zaměstnavatele jsou důležité i pro posouzení pozdějšího
nároku zaměstnance na odškodnění v souvislosti s přiznáním
nemoci z povolání. Úprava respektuje Direktivu 83/477/EEC,
90/679/EEC, 82/605/EEC a 78/160/EEC.
K § 46
Za
vytvoření předpokladů pro ochranu zdraví zaměstnance a kontrolu
dodržování hygienických požadavků pro výkon práce odpovídá
zaměstnavatel. Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví může
zaměstnavateli, po zhodnocení jím přijatých opatření, nařídit
opatření účinnější. Úprava je kompatibilní
s Direktivou 89/391/EEC.
K § 47 a 48
Stanoví
se povinnosti zaměstnavatele ke zřízení kontrolovaného pásma a
režim v něm včetně zákazu prací některých skupin
zaměstnanců. Kontrolované pásmo je jedním z opatření k
nápravě a stanoví se povinně u vyjmenovaných, zvláště
škodlivých faktorů pracovních podmínek. Úprava je v souladu s
Direktivami 83/477/EEC a 90/394/EEC.
K § 49 a 50
Ustanovení
§ 49 stanoví meze právní úpravy zahrnuté do prováděcího
právního předpisu, který upravuje i limity škodlivých faktorů,
s výjimkou ionizujícího záření. Ochrana zdraví osob před
nepříznivými účinky ionizujícího záření náleží od r.
1995 do působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
K § 51
V
souladu s Direktivami ES se stanoví, že náklady na zajišťování
ochrany zdraví při práci podle navrženého zákona hradí
zaměstnavatel.
K § 52 a 53
V
návaznosti na povinnosti zaměstnavatele se stanoví povinnosti
zaměstnanců a rozsah osob, na které se úprava ochrany zdraví při
práci vztahuje. Zahrnují se sem vedle samozaměstnavatelů i jejich
spolupracující rodinní příslušníci. Obsah tohoto pojmu je
vymezen v ustanovení § 21 odst. 3 návrhu.
K § 54
Pojem
infekční onemocnění, do kterého náleží i infekční
onemocnění šířené pohlavním stykem včetně HIV/AIDS a
tuberkulóza, je vymezen v § 2. Tento pojem nahrazuje dosavadní
označení “přenosná nemoc”. Důvodem změny je větší
přesnost tohoto odborného pojmu. K zabezpečení úkolů v prevenci
vzniku a šíření infekcí je spolupráce zdravotnických zařízení
naprostou nutností. Proto se stanoví její základní
rozsah. Nově se stanoví povinnost zdravotnických zařízení
provést ve stanoveném rozsahu očkování, včetně očkování při
úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými
léčebnými výkony, popřípadě pasivní imunizaci osob, které
mají v péči.
K § 55
V
uvedených ustanoveních se stanoví podmínky provedení
pravidelných a zvláštních očkování, povinnosti fyzických osob
a zdravotnických zařízení a oprávnění orgánů ochrany
veřejného zdraví. Neprovedení povinného očkování sebou nese
nebezpečí, že neočkovaná osoba se stane zdrojem dalšího šíření
nákazy a proto jsou stanovené druhy očkování povinné; jejich
výčet stanoví prováděcí předpisy. Před provedením některých
očkování (např. očkování proti tuberkulóze) je třeba nejprve
vyšetřením zjistit stav odolnosti
organismu proti nákaze a teprve v případě, že odolnost je
nedostačující, provést očkování.
K § 56 a 57
Aby
nedocházelo v souvislosti s očkováním ke vzniku nežádoucích
reakcí lze používat jen schválené očkovací látky, správně
je dopravovat a skladovat. Při aplikaci očkovací látky se
postupuje podle příbalového letáku, schváleného současně
s očkovací látkou. S ohledem na složitý mechanismus
očkování do zahraničí se navrhuje, aby ho prováděly jen osoby
vyjmenované v příloze zákona. Očkovací látky na povinná
očkování jsou hrazena z prostředků státního rozpočtu. Proto
se ukládá osobám, které dopravují a skladují očkovací látky,
povinnost dodržet podmínky, stanovené výrobcem.
K § 58
Jak
je uvedeno v souvislosti s předchozím ustanovením, podle platného
stavu jsou očkovací látky na očkování, jimž má osoba
povinnost se podrobit, hrazena ze státního rozpočtu. Tuto
dlouholetou praxi navrhuje Ministerstvo zdravotnictví ponechat
nadále v platnosti. Zvláštním předpisem, který stanoví způsob
úhrady vybraných očkovacích
látek,
je zákon č. 48/1997 Sb. v platném znění.
K § 59
K
zamezení šíření infekčních onemocnění v nejmladší populaci
se ukládá osobám provozujícím jesle a mateřské školy
nepřijímat neočkované dítě s výjimkou dítěte s trvalou
kontraindikací nebo dítěte proti
nákaze imunního.
K
§ 60 až 62
S
cílem zachovat příznivou epidemiologickou situaci ve výskytu
nákaz, proti kterým se očkuje, stanoví návrh mechanismy, které
mají zajistit evidenci o osobách, podléhajících pravidelnému a
zvláštnímu očkování, včetně záznamů o provedených
očkováních. S tímto cílem byla do návrhu zákona zařazena i
novela zákona o matrikách (§ 146). Nedílnou součástí zachování
příznivých výsledků vakcinace je i spolupráce se zdravotnickými
zařízeními, která očkování provádí a oprávnění orgánu
ochrany
veřejného zdraví k těmto účelům nahlédnout do zdravotnické
dokumentace. Ustanovení § 62 stanoví meze úpravy prováděcího
právního předpisu.
K § 63 a 64
Stanoví
se specifické povinnosti osob, které dlouhodobě vylučují původce
stanovených infekčních onemocnění. Do této skupiny se řadí i
osoby s nákazou vyvolanou virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS).
Navrhovaný přístup je určitou změnou proti dosavadní praxi,
dosud neupravené žádnou zákonnou normou. Vychází z principu, že
vzhledem k zatím již cca 15leté
zkušenosti ČR s touto nákazou je třeba na ni nahlížet v zásadě
jako prevenci ostatních infekčních onemocnění. Výjimky od
tohoto postupu stanoví § 81 až 85. Postup je v souladu s přístupem
EU v dané oblasti (směrnice 96/649/EC a 95/1729/EC). Cílem
povinností
ukládaných ”nosičům” je ochrana zdraví osob, které s nimi
přicházejí do styku.
K
§ 65 až 67
Běžná
ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace (dále jen "ochranná
DDD") je součástí čištění a běžných technologických
postupů a je jedním z prostředků prevence vzniku a šíření
infekčních onemocnění. Jako součást čištění a běžných
technologií je povinen ji provádět každý.
Pro
provádění speciální ochranné DDD je třeba již mít zvláštní
odbornou způsobilost, vybavení a povolení.
K
provádění ochranné DDD lze používat jen schválené přípravky
a dodržovat postupy, uvedené v návodech k použití či na
etiketě výrobku. Přípravky spolu s etiketou či návodem
k použití jsou předmětem schválení příslušného orgánu
ochrany veřejného zdraví.
K § 68
Stanoví se
podmínky,
které musí splnit osoba, která v oblasti speciální ochranné DDD
podniká (odstavec 1); s touto úpravou souvisí novela
živnostenského zákona, provedená v § 134. V dalších
ustanoveních se stanoví požadavky na odbornou způsobilost osob,
které speciální ochrannou
DDD provádějí, dohlížejí na její výkon či ho řídí.
Přísnější požadavky se stanoví k úrovni odborné
připravenosti osob, které používají toxické a vysoce toxické
látky (jde v zásadě o skupinu látek, dříve označovaných jako
jedy a zvláště nebezpečné jedy)
a které pracují v zemědělských a potravinářských závodech. S
ohledem na možnost přechodu nebezpečných chemických látek do
potravin a zemědělských produktů a tím do potravinového řetězce
člověka je tento přísnější režim důvodný.
K § 69
Vzhledem
k závažnosti činností ve speciální ochranné DDD se stanoví,
že kursy může provozovat pouze osoba, která má povolení orgánu
ochrany veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví
povolení vydá, jestliže navržený rozsah a obsah kursu je v
souladu s prováděcím právním
předpisem, pořadatel kursu má stanovenou odbornost a kursu
odpovídající povahu má i odbornost přednášejících.
K § 70
Odborné
znalosti k výkonu speciální ochranné DDD přezkušuje komise,
zřízená orgánem ochrany veřejného zdraví. Podmínky zkoušky
upravuje prováděcí právní předpis. V případě, že žadatel
prokáže odbornou způsobilost, je mu vydáno osvědčení, platné
po dobu pěti let.
K § 71
Stanoví
se povinnosti osob, které jsou oprávněny podnikat v oboru
speciální ochranné DDD. Jde zejména o povinnost evidovat použité
přípravky, jejich množství a účel použití a evidenci ukládat
po dobu pěti let. Evidence dovoluje výkon státního dozoru a
došetření event. negativních dopadů na prostředí člověka. K
ochraně prostředí se dále orgánu státu svěřuje oprávnění,
provedení
speciální ochranné DDD nařídit a stanoví se podmínky jeho
postupu.
K § 72
Ustanovení
vymezuje povinnost zdravotnických zařízení hlásit výskyt či
podezření na výskyt infekčních onemocnění a vylučování
některých původců nákaz orgánům ochrany veřejného zdraví a
provádět související opatření a povinnost řádně zacházet s
biologickým materiálem.
K § 73
Vzájemná
informovanost mezi orgány veterinární správy a orgány ochrany
veřejného zdraví o výskytu vybraných infekcí přenosných
ze zvířat na člověka, či podezření na tato onemocnění,
umožňuje zahájení včasných epidemiologických opatření.
Vzhledem k tomu, že o osoby v ozbrojených silách a sborech
pečují specifické orgány ochrany veřejného zdraví -
Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra - stanoví se povinnost
vzájemné
informovanosti o výskytu závažných sporadických a hromadně se
vyskytujících infekčních onemocněních.
K
§ 74 až 76
Epidemiologická
opatření v ohnisku nákazy představují komplexní systém
počínající vyhledáváním zdroje nákazy a končící jeho
eliminací. Nejčastějším zdrojem infekčního onemocnění je
nemocný člověk nebo zvíře, ať již v případě onemocnění
nebo nosičství. V rámci protiepidemických opatření je
nutno objasnit cestu šíření původce nákazy a tuto cestu
přerušit. Součástí opatření je i vymezení
ohniska,
tj. stanovení okruhu osob ohrožených infekčním onemocněním
nebo podezřelých z tohoto onemocnění. Náklady na epidemiologická
opatření v ohnisku nákazy, uložená fyzickým osobám, se hradí
z prostředků zdravotního pojištění. Náklady na
epidemiologická
opatření v ohnisku nákazy uložená podnikatelům a ostatním
osobám, jejichž činnost tento zákon upravuje, hradí tyto osoby
samy; to souvisí s tím, že příčinou nařízení
protiepidemických opatření jsou hygienické závady v jejich
provozu. Vzhledem k různému rozsahu
opatření, která lze nařídit fyzickým osobám a podnikatelům a
právnickým osobám se tyto dvě skupiny v § 74 a 76 návrhu
uvádějí zvlášť. Vzhledem k tomu, že opatření jakým je
karanténa
zasahuje
do osobního života jedince, stanoví se regulace tohoto opatření,
vycházející z nutnosti omezit šíření infekčního onemocnění.
Dále se definuje obsah pojmu ohnisková ochranná dezinfekce,
dezinsekce a deratizace, aby byl zřejmý rozdíl od pojmů běžná
a speciální ochranná DDD.
K § 77
Zákon
stanoví druhy a způsob nařízení protiepidemických opatření v
ohnisku nákazy. Tato opatření zpravidla nařizují zdravotnická
zařízení. Tato opatření zasahují do práv občana a
zdravotnická zařízení nejsou orgány státu. Proto jsou upraveny
podmínky, za jakých stanoví protiepidemická opatření
zdravotnická zařízení i právo občana požádat o jejich
přezkoumání příslušný správní orgán. Při tomto přezkoumání
se nepostupuje podle režimu § 77zákona č. 20/1966 Sb. v platném
znění.
K § 78
Zákon
stanoví provádění podmínky ke stanovení ochranných opatření
před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí. Pokud
jde o formu nařízení těchto opatření souvisí úprava s §
109 a 117 návrhu. K jejich provedení je orgán ochrany veřejného
zdraví oprávněn určit zdravotnické zařízení. Stanoví se i
okruh osob,které
se ochranným opatřením musí podrobit, a to k zamezení šíření
v zákoně uvedených závažných infekcí.
K § 79
Úprava
řeší rozsah přímého zásahu orgánu ochrany veřejného zdraví
v případě epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku. Na rozdíl od
opatření v ohnisku nákazy v tomto ustanovení jsou řešena
opatření používaná výjimečně v případě epidemických
výskytů, tj. v případě rozsáhlejších výskytů.
K § 80
Zákon
stanoví k ochraně zdraví osob povinnost fyzických osob podrobit
se léčení infekčních onemocnění, jejichž seznam stanoví
prováděcí předpis. Jde o onemocnění, při jejichž výskytu se
podle dosavadní právní úpravy nařizuje izolace na příslušných
odděleních zdravotnických zařízení.
K § 81
Podmínky
vyšetřování a předcházení vzniku a šíření infekčního
onemocnění HIV/AIDS jsou uvedeny v samostatném ustanovení
vzhledem k mimořádné zdravotní závažnosti této nákazy,
nebezpečí jejího dalšího růstu a potřeby dodržování
specifického přístupu k této nákaze. Stanoví se povinnost
dárců krve, tkání, orgánů, spermatu a mateřského
mléka podrobit se testu na HIV při každém darování a dále
zákonná možnost vyšetřit stanovené skupiny osob na virus HIV i
bez jejich souhlasu. Do této skupiny jsou přiřazeny i těhotné
ženy, a to z důvodu ochrany vyvíjejícího se plodu. HIV
pozitivním těhotným ženám lze podávat léky proti viru HIV,
kterými se sníží riziko přenosu viru HIV na plod z cca 25
procent na 7 - 10 procent. V ostatních případech, s výjimkou
případů, kdy si takové vyšetření uhradí fyzická osoba sama,
se upouští od anonymity vyšetřování,
která se nahrazuje nutností opatřit si vždy výslovný souhlas
fyzické osoby s testem na HIV.
K § 82 a 83
Závažnost
onemocnění HIV/AIDS, téměř stoprocentní smrtnost této nákazy
a dopady do osobního života pacientů s touto nákazou a jejich
okolí, vedou ke specifickému přístupu při laboratorním
vyšetřování nákazy. Praxe ukázala nezbytnost trvat na zákonem
navržených podmínkách práce laboratoří, a to včetně účasti
v systému externího hodnocení kvality diagnostiky HIV.
Konfirmační test, který je rozhodujícím
vyšetřením před konečným stanovením diagnózy, se provádí
pouze ve speciální laboratoři Státního zdravotního ústavu.
Státní
zdravotní ústav byl založen zákonem v r. 1925 a po zrušení
tohoto zákona (v r. 1949) fungoval a dosud funguje jako organizace
přímo řízená Ministerstvem zdravotnictví a plnící na základě
statutu úkoly odborného rozvoje hygienické služby.
K § 84
Stanoví
se postup vyšetření nákazy HIV/AIDS a postup zdravotnických
zařízení při informaci pacienta. Přitom se klade důraz na řádné
informování osob o možnostech léčby a prevenci dalšího šíření
nákazy. Cílem je přistoupit specificky jak ke sdělení výsledku
vyšetření, tak k další speciální péči a ochraně ostatní
populace.
K § 85 a 86
Rozvoj
nákazy HIV/AIDS je třeba sledovat. Proto se stanoví podmínky pro
použití biologického materiálu, odebraného pro jiné účely, k
průřezovým studiím výskytu infekce HIV/AIDS. Ustanovení § 86
stanoví meze právní úpravy prováděcího právního předpisu.
K § 87
Stanoví
se povinnosti podnikatelů vybavit výrobky, které podle tohoto
zákona výjimečně vyžadují schválení orgánem ochrany
veřejného zdraví, informací o této skutečnosti. Tato informace
usnadní obchodní styk, kontrolu spotřebitelem i orgány dozoru.
Dále
se stanoví, k zabránění šíření infekčních onemocnění a
vzniku jiných poškození zdraví, informační povinnost vůči
ostatním podnikatelům a spotřebitelům, zjistí-li se v tržní
síti zdravotně závadný nebo ze zdravotní závadnosti podezřelý
výrobek.
K § 88
Ustanovení
obsahuje výčet návrhů, které je nutno posoudit z hledisek
vlivu na veřejné zdraví ve správním řízení, přičemž se
zakládá nemožnost taková opatření schválit jiným správním
úřadem, jehož rozhodování navazuje na řízení před
zdravotnickými orgány, je-li rozhodnutí orgánu ochrany veřejného
zdraví záporné. Dále se
stanoví, že orgány ochrany veřejného zdraví jsou dotčenými
správními úřady v řízeních, ve kterých se rozhoduje o věcech,
chráněných podle předloženého zákona.
K § 89
Zákonem
se navrhuje zavést institut ověřování zachování podmínek
ochrany veřejného zdraví v oblasti pitných vod, služeb v umělých
koupalištích, provozovnách péče o tělo, nad faktory pracovních
podmínek, specificky v oblasti stravovacích služeb jako činností
epidemiologicky závažných a obecně nad službami z hlediska
ochrany zdraví před hlukem.
Institut ověřování je zaveden i v zahraničí.
K § 90
Navrhované
ověřování provádějí soukromě podnikající fyzické nebo
právnické osoby na účet podnikatele a další osoby, a to
v rozsahu stanoveném orgánem ochrany veřejného zdraví.
V rozhodnutí však musí uvést zdravotní rizika, která ho
vedou ke stanovení příslušné četnosti.
K § 91
Vedle
odborné způsobilosti zákon stanoví další podmínky, které musí
osoba splnit, aby jí bylo vydáno osvědčení pro ověřování.
Vedle vybavení jde i o spolehlivost a bezúhonnost osoby, resp.
jejich statutárních orgánů, jde-li o právnickou osobu.
Osobou
s osvědčením odborné způsobilosti nemůže být zaměstnanec
zkušebního místa, neboť u těchto osob by docházelo ke
střetu zájmů.
K § 92
Zkoušky
odborné způsobilosti provádějí zákonem stanovená zkušební
místa. Podrobnosti o zkoušce stanoví prováděcí právní
předpis.
K § 93
Seznam
osob provádějících ověřování vede Ministerstvo zdravotnictví,
které ho pro povinné subjekty jedenkrát ročně vydává tiskem.
Aby mohl být takový seznam pořízen, stanoví se informační
povinnost orgánu státu, který vydal osvědčení.
K § 94
Ke
sjednocení postupu při ověřování zachování podmínek ochrany
veřejného zdraví v příslušných oblastech s postupem státního
dozoru je nutné, aby byl stanoven jednotný postup. Proto se
stanoví, že osoba provádějící ověřování musí dodržovat
metody a postupy stanovené zkušebním místem. S ohledem na možné
změny metodiky, související s postupem odborného poznání, se
dále stanoví možnost změny takto určené metody.
K § 95
Přezkoušení
odborné způsobilosti je zájmu osoby, která o ně žádá.
Provádí-li zkoušku příspěvková organizace Mzd, je žadatel
povinen uhradit cenu, sjednanou s tímto zkušebním místem. Cena
zahrnuje zkoušku a stanovení metod. Poplatku podléhá i změna
metod ověřování. Výjimkou
jsou metody, které stanoví ČSN.
K § 96
Vzhledem
k tomu, že úroveň osoby provádějící ověřování má významný
vliv na provozovatele činnosti je nezbytné kontrolovat odbornou
správnost této činnosti a v případě závažných nedostatků
nebo ztráty předpokladů osvědčení odejmout. Osoba, které bylo
osvědčení odňato se může znovu přihlásit ke zkoušce až po
uplynutí tří let od právní moci rozhodnutí příslušného
orgánu ochrany veřejného zdraví. V případě ostatních
odborných nedostatků může orgán ochrany veřejného zdraví
platnost osvědčení pozastavit. K obnovení činnosti osoby je
třeba, aby předložila doklad o úspěšném přezkoušení
znalostí, nutných k výkonu ověřování.
K § 97
Úprava
stanoví důvody zániku osvědčení, které jsou většinou
objektivní, s výjimkou případů uvedených pod § 96 či
dobrovolného rozhodnutí osoby provádějící ověřování
osvědčení se vzdát.
K § 98
Odborné
ověřování podmínek ochrany veřejného zdraví je povinna osoba
provádějící ověřování dokumentovat zápisem. To je podstatné
jak pro provozovatele činnosti, tak pro orgán zdravotního dozoru
při výkonu kontrolní činnosti.
K § 99
Osoba
provádějící ověřování postupuje podle metod stanovených
zkušebním místem. Přesto může, zřejmě výjimečně, dojít k
rozporným výsledkům s orgánem státní kontroly. Pro tento
případ se předpokládá stanovení rozhodčí metody.
K § 100 a
101
Vzhledem
k tomu, že se osoba provádějící ověřování do podrobností
seznamuje s provozem podnikatele a dalších povinných osob, musí
zachovávat obchodní tajemství. Údaje zjištěné při ověření
může sdělit jen osobám, stanoveným zákonem. Ustanovení § 101
vymezuje rozsah prováděcí právní úpravy.
K § 102
Stanoví
se orgány ochrany veřejného zdraví, kterými je struktura orgánů
státní kontroly, řízená Ministerstvem zdravotnictví a v oboru
ozbrojených sil a sborů Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra.
K § 103
V
souladu se zákonem o ochraně osobních údajů se stanoví rozsah
oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví vést informační
systémy o zdraví fyzických osob v souvislosti s prevencí infekcí,
nemocí z povolání, expozicí osob škodlivinám a epidemiologii
drogových závislostí. Dále se stanoví povinnost orgánů ochrany
veřejného zdraví shromažďovat a předávat údaje, které musí
ČR podávat mezinárodním organizacím s ohledem na členství ČR
v nich. Jde např. o údaje
týkající se ochrany zdraví při práci, související s členstvím
v Mezinárodní organizaci práce.
K § 104
Navrženou
strukturu orgánů ochrany veřejného zdraví v resortu
zdravotnictví tvoří dva stupně orgánů státní kontroly
(regionální hygienické stanice - Národní hygienická stanice),
které jsou podřízeny Ministerstvu zdravotnictví. Na I. stupni
státní správy se navrhuje zřídit 14 orgánů státní kontroly
s působností v území vyšších územních samosprávných
celků.
Druhostupňový
orgán státní kontroly (Národní hygienická stanice) se navrhuje
pouze jeden a s celorepublikovou působností. Dosud funkci
druhostupňového orgánu státního zdravotního dozoru vykonávalo
osm krajských hygienických stanic.
V
této soustavě Ministerstvo zdravotnictví zabezpečuje úkoly
koncepční povahy, úkoly usměrnění odborného rozvoje ochrany
veřejného zdraví a kontroly výkonu státní správy v ochraně
veřejného zdraví Národní hygienickou stanicí a regionálními
hygienickými stanicemi. Ve vztahu k MV a MO se uplatní vztahy
odborné spolupráce. Tyto orgány
se zachovávají s ohledem na výrazná specifika režimu ozbrojených
sil a sborů.
Ustanovení
odstavce 2 bylo do zákona vloženo zejména k provedení
Direktiv ES k zabezpečení úřední kontroly složení kosmetických
prostředků stanovenými metodami analýzy a kontrole
pitné vody.
K § 105
Úkoly
Národní hygienické stanice odpovídají úkolům druhostupňového
orgánu státní kontroly. K zabezpečení jednotné očkovací látky
na stanovené očkování se navrhuje, aby Národní hygienická
stanice zajistila nákup stanovených očkovacích látek pro
pravidelná a zvláštní očkování a jejich distribuci.
K § 106
Úkoly
prvostupňových regionálních hygienických stanic vycházejí z
toho, že tyto orgány jsou nositeli státního zdravotního dozoru,
vykonávaného v regionech. S ohledem na tento fakt se stanoví i
rozsah ostatních oprávnění regionálních hygienických stanic.
Hodnocení zdravotních rizik je odborná činnost, kterou se
zabezpečuje ochrana veřejného zdraví zejména v případech
právem neregulovaných (například zhodnocení dopadu výstavby
dálnice).
Při hodnocení zdravotních rizik se zejména využívání
mezinárodních doporučení, doporučení WHO a metodik MZd.
Regionálním
hygienickým stanicím se svěřuje oprávnění vytvářet si
pobočky. Toto oprávnění respektuje povahu úkolů orgánů
ochrany veřejného zdraví zejména v oblasti prevence infekcí.
Nepředpokládá se vybavení povoček laboratořemi. Laboratoře
většiny OHS/MěHS lze využít podle potřeb okresních úřadů a
bude na rozhodnutí okresního úřadu, zda je bude privatizovat nebo
jejich části převede do státních
nemocnic
či je využije k plnění úkolů okresních úřadů (např.
referátu životního prostředí). Takto vzniklá nestátní
zařízení mohou pracovat jako oprávněné osoby nebo poskytovat
služby podnikatelům, popř. občanům.
K
ochraně zdraví obyvatel se regionálním hygienickým stanicím
ukládá informovat o výskytu zdravotně závadných výrobků
ostatní orgány ochrany veřejného zdraví.
K § 107
Zachovávají
se specifické orgány hygienické služby v oborech působnosti
Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Oproti dosavadnímu stavu
však se nadále nevytvářejí zvláštní orgány ochrany veřejného
zdraví ve vězeňské službě ČR, ústavech pro výkon vazby a
ústavech pro výkon trestu odnětí svobody. V resortu dopravy
byly tyto zvláštní orgány hygienické služby zrušeny v r. 1997.
Další důvody
jsou v obecné části důvodové zprávy.
K § 108
Stanoví
se rozsah oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví při
výkonu státního zdravotního dozoru. Úprava bezprostředně
navazuje na povinnosti fyzických a právnických osob činit
stanovená opatření pro ochranu veřejného zdraví a působnost
orgánů ochrany veřejného zdraví.
Pro
případ, kdy zaměstnanec správního úřadu může na místě
znehodnotit epidemiologicky rizikové potraviny nebo nařídit toto
znehodnocení či likvidaci, se stanoví specifický postup.
Aby se
nápravná opatření, stanovená orgánem státního zdravotního
dozoru, nemíjela účinkem stanoví se nově, že ve stanovených
případech je k obnovení činnosti povinného subjektu nutná
kontrola správního úřadu, zda byla závada odstraněna. Teprve
potom lze výrobu, provoz
či užívání stavby obnovit.
Na
základě Direktivy EU 76/768/EEC se připouští, aby do pravomoci
orgánu ochrany veřejného zdraví náležel i zákaz distribuce či
odchylný režim oběhu výrobků, vyrobených v souladu s
předpisy, které stanoví jejich zdravotní nezávadnost.
K § 109
V
případě ohrožení zdraví obyvatel je vydání obecně závazného
předpisu správního úřadu, který může nabýt účinnosti i
prvním dnem svého zveřejnění, v podstatě jedinou reálnou
právní cestou, kterou lze zavázat osoby na určitém území, aby
činily nebo se podrobily opatřením, stanoveným správním úřadem,
zřízeným zákonem k ochraně veřejného zdraví. Tato forma se
volí v případech hrozící či nastalé epidemie a ohrožení
zdraví ze zdravotně závadných výrobků, pitné vody nebo v
důsledku živelné
pohromy.
K § 110
Oprávnění
kontrolních zaměstnanců orgánů státní kontroly upravuje
zvláštní zákon (č. 552/1991 Sb.) Tato úprava platí, pokud
zvláštní právní předpisy nestanoví jinak. Upravují se proto
některé problematické úseky činnosti orgánu státní kontroly,
které podle poznatků praxe výkon státní kontroly znesnadňují a
nejsou shora citovaným zákonem řešeny. Vzhledem k úkolům
orgánů ochrany veřejného zdraví v oblasti prevence infekčních
onemocnění se jim umožňuje i vstup do obydlí fyzických osob a
fyzickým
osobám se ukládá k těmto účelům povinnost takový vstup
umožnit.
K § 111
S
ohledem na specifické úkoly státní zdravotní správy se stanoví,
které činnosti mohou vykonávat pouze zdravotničtí pracovníci.
Regionální hygienické stanice a Národní hygienické stanice jsou
správní úřady, které plní úkoly speciální státní správy v
oblasti prevence infekčních onemocnění, nemocí z povolání a
dalších hromadně se vyskytujících onemocnění. Jejich úkolem
je přijímat rozhodnutí v odborných zdravotních otázkách. Proto
se
stanoví, že v čele správního úřadu musí být lékař.
K § 112
Stanoví
se povinnost zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví
zachovávat mlčenlivost o údajích vztahujících se k individuu
a obchodnímu tajemství. Z důležitých zájmů jsou pak ze zákona
této mlčenlivosti zproštěni. Vedle toho pro účely soudního
řízení se připouští další prolomení zásady mlčenlivosti
na základě souhlasu nadřízeného orgánu.
K § 113
Návrhem
zákona se poprvé zavádí u orgánu ochrany veřejného zdraví
placení za odebrané vzorky. Platba za vzorek je vázána na
dodržení hygienických požadavků ze strany odpovědné osoby.
Pokud tedy odebraný vzorek bude zdravotně závadný, za vzorek se
náhrada neposkytne. Z toho plyne, že platba za vzorek nebude
okamžitá, ale až podle výsledku rozboru.
K § 114
Regionálním
hygienickým stanicím se oproti dosavadním orgánům hygienické
služby svěřuje pravomoc ukládat pokuty za nesplnění nebo
porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo rozhodnutím
orgánu ochrany veřejného zdraví, vydaným podle tohoto zákona,
zvláštních předpisů, které stanoví působnost orgánů ochrany
veřejného zdraví a dále podle části druhé, hlavy páté
zákoníku práce. V souvislosti s kontrolou povinností
zaměstnavatelů a zaměstnanců podle hlavy páté zákoníku práce
je třeba uvést, že podle
zákona
č. 174/1968 Sb. v platném znění inspektoráty bezpečnosti práce
vykonávají dozor pouze nad bezpečností práce a technických
zařízení. Dozor nad dodržováním podmínek ochrany zdraví při
práci náležel a náleží do působnosti hygienické služby.
Přitom výkon
dozoru oběma orgány není duplicitní.
Pokutu
lze dále uložit za porušení povinností stanovených právním
předpisem regionální hygienické stanice (Národní hygienické
stanice).
Oproti
dosavadní právní úpravě se pojetí správních pokut mění v
tak, že dosud bylo oprávněním orgánu hygienické služby pokutu
uložit. Navrhovaná právní úprava vychází z povinnosti orgánu
kontroly pokutu uložit při zjištění porušení právní
povinnosti. Od uložení pokuty však může za stanovených podmínek
upustit.
K § 115
Výše pokuty
se stanoví
maximální hranicí, která může být překročena, došlo-li
porušením právní povinnosti ke škodě na zdraví, hrozbě nebo
vzniku epidemie. Stanovení objektivní a subjektivní lhůty k
uložení pokuty odpovídá ostatním zákonným úpravám, které
jsou již součástí
čs. právního řádu. Orgán státní kontroly pokuty pouze ukládá
a vybírá. K vymáhání pokut je zřízen specifický správní
úřad - územní finanční orgán, který má k těmto činnostem
příslušný odborný aparát.
K § 116
Orgánům
ochrany veřejného zdraví se ukládá, aby tam, kde rozhodují o
právech, povinnostech a právem chráněných zájmech osob,
postupovaly podle správního řádu. Dále se upravuje místní
příslušnost orgánů ochrany veřejného zdraví při rozhodování
podle předloženého zákona a otázka účastenství ve správním
řízení. Její úprava je nutná, aby se předešlo neúměrným
průtahům v řízení.
K § 117
Návrh
řeší problém jak při epidemii a bezprostředním ohrožení
zdraví občanů výskytem zdravotně závadných výrobků a pitných
vod řešit ochranu veřejného zdraví, a to cestou stanovení
neodkladných opatření jejich vyhlášením v rozhlasovém a
televizním vysílání. Tato cesta se svěřuje na základě
zkušeností se záplavami v roce 1997 a 1998 a s výskytem
zdravotně závadných výrobků všem orgánům ochrany veřejného
zdraví.
K § 118
Pro obce
se navrhuje kompetence, kterou zatím některé z nich uplatňují
na základě ne zcela jasné právní úpravy zákona č. 367/1990
Sb., o obcích, v platném znění, tj. možnost nařízení
celoplošné dezinsekce a deratizace a omezení zdrojů hluku v
obcích alespoň stanovením
konce veřejné produkce hudby a provozní doby hostinských
provozoven, heren a obdobných zařízení.
K § 119
Náklady
vzniklé v souvislosti s plněním povinností podle tohoto zákona
hradí ten, komu je povinnost uložena, pokud tento zákon nebo
zvláštní právní předpisy nestanoví jinak. Zvláštním právním
předpisem, který stanoví jiný způsob úhrady za plnění
povinností podle tohoto zákona je např. zákon č. 48/1997 Sb.
Činnost
orgánu ochrany veřejného zdraví je hrazena z prostředků
státního rozpočtu. Ustanovení uvádí skutečnosti, které jsou
důvodem pro vymáhání vynaložených nákladů. Úprava odpovídá
obdobnému řešení v platném zákoně o potravinách (č. 110/1997
Sb.). Nesení nákladů v souvislosti s výkonem státní kontroly,
jejíž formou je i státní zdravotní dozor,
stanoví zákon o státní kontrole.
K § 120
Ustanovení
řeší otázku nositele právní povinnosti v případě, kdy
vyjmenované subjekty nejsou právnickými osobami.
K § 121
Navrhuje
se, aby ve stanovených případech mohl orgán ochrany veřejného
zdraví své rozhodnutí vázat na podmínky. Právě toto vázání
na podmínky umožňuje orgánu ochrany veřejného zdraví
v některých případech s navrhovaným opatřením
souhlasit.
K § 122
Dále
se navrhuje v zásadě volné uvádění do oběhu výrobků, které
již byly posouzeny či jsou označeny značkami, uznanými
mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána.
K § 123
V
obecné rovině se upřesňuje, že činnosti, k nimž je třeba mít
schválený provozní řád lze provozovat až poté, kdy ho orgán
státního dozoru schválí.
K § 124
Zákon stanoví
doby,
do nichž je třeba uvést výrobky do souladu s navrhovaným
zákonem. Po tuto dobu zůstávají v platnosti závazné posudky
orgánů ochrany veřejného zdraví vydané k tzv. předmětům
běžného užívání, ošetřených nyní nově předloženou
úpravou.
K § 125
Dále se
stanoví
přechodná doba pro předložení provozních řádů. Vzhledem k
počtu subjektů, kteří takovou povinnost mají se prodlužuje doba
k rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví.
K § 126
S
ohledem na to, že se povinnost stanovit kritické kontrolní body ve
stravovacích službách zavádí nově, stanoví se přechodné
období pro vypracování jejich režimu.
K § 127
S
ohledem na odklad právní povinnosti upravit pracoviště a zařízení
pro výchovu a vzdělávání, která neodpovídají navrhované
právní úpravě se umožňuje orgánu ochrany veřejného zdraví v
případě ohrožení zdraví populace tuto lhůtu zkrátit.
K § 128
Řeší
se přechodná doba pro kategorizaci prací a podklady, které je
nutno k jejímu provedení dodat. Vzhledem k tomu, že půjde
o všechny zaměstnavatele regionu, kteří mají pracoviště
druhé až čtvrté kategorie, prodlužuje se úměrně i lhůta pro
rozhodnutí správního úřadu.
K § 129
Hygienické
stanice a orgány hygienické služby byly založeny zákonem o péči
o zdraví lidu. Tyto instituce měly povahu zdravotnických zařízení
a ze zákona, stejně jako orgány hygienické služby, zanikají
dnem účinnosti zákona. Zákon dále stanoví způsob přechodu
práv a závazků hygienických stanic na navrhované správní
úřady. Úprava respektuje zákon č. 576/1990 Sb., podle kterého
při zániku rozpočtových či
příspěvkových
organizací práva a závazky přecházejí na zřizovatele, v daném
případě u zaniklých OHS na okresní úřad. Zřizování poboček
v okresech bude Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s
Ministerstvem vnitra regulovat instrukcí, jejímž adresátem budou
okresní úřady.
K § 130
Stanoví
se správní úřady, které dokončí řízení, vedená před
zaniklými orgány hygienické služby a řízení o uložení pokut,
která vedl okresní úřad. Dále zákon stanoví, podle jaké
právní úpravy se řízení dokončí.
K § 131
Je uveden
výčet
ustanovení, která zakládají oprávnění vydat prováděcí
právní předpisy a rozsah jejich věcného obsahu. Vzhledem k tomu,
že převážně jde o úpravu v působnosti Ministerstva
zdravotnictví, navrhuje se vydat prováděcí právní předpisy
formou vyhlášek. Vyhláška
k provozu škol v přírodě bude vydána v dohodě s Ministerstvem
školství, mládeže a tělovýchovy. Dále se stanoví principy pro
úpravu hygienických limitů a požadavků.
K § 132
Ustanovení §
89 obsahuje zrušovací ustanovení, kterým se ruší zákon, který
upravoval
správní sankce v oblasti životních podmínek. Sankce podle
rušeného zákona ukládaly okresní úřady. Hygienik jejich
uložení pouze navrhoval Zbývající podzákonné předpisy, které
nebudou nahrazeny prováděcími předpisy, budou zrušeny právními
předpisy odpovídající
právní síly.
K § 133
Na
návrh Ministerstva vnitra se doplňuje novela zákona o Policii
ČR, která řeší úkoly a kompetence policisty při ochraně
ústavních činitelů.
K § 134
Rozsáhlejší
je novela živnostenského zákona. V souvislosti s textem
hmotněprávní části návrhu zákona se doplňují koncesované
živnosti pro oblast pořádání kursů k získání znalostí k
výkonu speciální ochranné DDD a řeší se podmínky vzniku
živnostenské koncese k výkonu speciální ochranné DDD včetně
DDD při použití toxických a vysoce
toxických chemických látek. Současně se ruší změna provedená
zákonem č. 157/1998 Sb., která předpokládá, že tyto osoby by
se měly podrobit autorizaci. Autorizace je však povinná pro
vybrané chemické látky jen v případě, že jsou používané v
rozsahu nad l t
ročně. Při výkonu speciální ochranné DDD není pravděpodobná
spotřeba přes 1 t ročně a tím osoby provádějící ochrannou
DDD s použitím těchto chemických látek a přípravků mají
živnost volnou. Řešení není s ohledem na dopad do zdraví osob a
do životního prostředí
vhodné. Proto se nahrazuje autorizace podle zákona č. 157/1998 Sb.
kursy a osvědčením v režimu návrhu zákona. Návrh současně
šetří práv osob, nabytých do 1. 1. 2000 podle zákona č.
157/1998 Sb a připouští pro účely vzniku koncese doložit
odbornou způsobilost
po dobu pěti let autorizací.
Důvodem
pro vynětí činnosti osob s osvědčením odborné způsobilosti ze
živností je skutečnost, že tyto činnosti bezprostředně
souvisejí s výkonem státního zdravotního dozoru a je velmi
nepružné, aby orgány, které de facto udělují koncesi, neměli
možnost příslušné oprávnění odejmout, aniž by se obrátili
na živnostenský úřad. Kromě toho zkušeností ze spolupráce se
živnostenskými úřady v tomto případě svědčí pro to, že
není vhodným řešením případ, kdy zjištění jednoho orgánu
má realizovat jiný správní úřad.
K § 135
Novelou
zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízení
se nahrazuje dosavadní závazný posudek k provozu zdravotnických
zařízení schválením provozního řádu zdravotnických
zařízení, který svým obsahem provoz zdravotnických zařízení
odráží a zaměstnavatel i zaměstnanci jsou zavázáni ho
dodržovat.
K § 136
Novela
zákona o přestupcích doplňuje skutkové podstaty související s
navrhovanou hmotněprávní úpravou zákona.
K § 137
S ohledem na
novou právní úpravu
v oblasti zdravých životních podmínek se novelizuje zákon o péči
o zdraví lidu, neboť nelze očekávat, že zákon o ochraně
veřejného zdraví i zákon o zdravotní péči budou účinné
současně. Nadále platný zákon o péči o zdraví lidu řeší
podmínky poskytování
léčebně preventivní péče a problematiku dozoru nad přírodními
léčebnými zdroji a jejich využitím.
K § 138
Předložená
novela zákona 79/1997 Sb. zohledňuje fakt, že funkce hlavního
hygienika ČR se ruší a ¨úkoly nadále plní Ministerstvo
zdravotnictví.
K § 139
Zákoní
práce se navrhuje novelizovat tak, že se nahrazují pojmy orgán
hygienické služby, přenosná nemoc a závazný posudek orgánu
hygienické služby pojmy podle předloženého zákona.
K § 140
Některé
výrobky je třeba co do značení na obale upravit odchylně od
zákona o ochraně spotřebitele. Jde zejména o značení
kosmetických prostředků v souladu se směrnicemi EU, ale i o další
výrobky. Dále se novelou uvádí do souladu s navrhovaným zákonem
dosud používaný pojem “hygienická služba”
K § 141
Zrušuje
se příslušné ustanovení kompetenčního zákona, které
zakotvuje funkci hlavního hygienika ČR. Tato funkce se ruší k
vyjasnění právního stavu, kdy uvnitř jednoho správního úřadu
(Ministerstva zdravotnictví) byl zřízen jiný “správní úřad”
(hlavní hygienik ČR) se specifickou
kompetencí, nezávislý na ministrovi zdravotnictví, současně
však v postavení jeho náměstka, avšak jmenovaný vládou. Takové
postavení v čs. právním řádu náleží zpravidla vedoucím
ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele není člen
vlády.
K § 142
Zákon
č. 157/1998 Sb. je třeba s ohledem na změnu postavení a struktury
hygienické služby novelizovat, neboť obsahuje některá
nestandardní ustanovení, jako např. možnost, aby úkoly hygienika
plnilo jakékoli zařízení okresního úřadu (třeba hasiči) nebo
že o odvolání proti rozhodnutí orgánu hygienické služby
prvního stupně rozhoduje Ministerstvo životního prostředí. Dále
se zesoulaďují pojmy zavedené návrhem zákona.
K
§ 143 až 145
Novelami
zákona o veterinární péče, zákona o zvláštním příspěvku
horníkům a zákona o působnosti orgánů veterinární péče se
uvádí do souladu s navrhovaným zákonem pojmy orgán hygienické
služby, posudky hygienické služby a okresní hygienik.
K § 146 a
147
S
ohledem na svobodnou volbu lékaře je třeba zákonem zavést
systém, který dovolí uchovat informace a přehled orgánu státní
kontroly o stavu provedeného očkování, které je povinné. Novela
zákona o matrikách v této souvislosti ukládá obcím, pověřeným
vedením matrik poskytovat orgánům ochrany veřejného zdraví
údaje o narozených fyzických
osobách. Útvarům Policie ČR se novelou zákona o hlášení a
evidenci pobytu občanů ukládá povinnost poskytovat zákonem
stanovené údaje o fyzických osobách, přihlášených k trvalému
pobytu.
K
§ 148 až 151
Novelami
horního zákona, zákona o sociálním zabezpečení,
zákona o státní správě a samosprávě školství a státní
správě v ochraně ovzduší se uvádějí do souladu s navrženým
zákonem pojmy hygienická služba, přenosné onemocnění a kladný
závazný posudek orgánu hygienické služby.
K § 152
Novelou zákona
o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení se v souladu s navrženou
právní úpravou stanoví podklady pro řešení nároku osoby při
nařízené karanténě. V souladu s ustanovením § 77 návrhu
zákona jde o prozatímní opatření zdravotnického zařízení
nebo rozhodnutí orgánu
ochrany veřejného zdraví.
K
§ 153 až 156
Novelami
zákona o výkonu vazby, provozování rozhlasového a televizního
vysílání, o ochraně chmele a potravinách a tabákových
výrobcích se uvádějí do souladu s navrženým zákonem pojmy
přenosná nemoc a hygienická služba.
K § 157
Účinnost
zákona se navrhuje od 1. ledna 2000. Tento termín je v souladu s
závazky ČR, přijatými k aproximaxi práva Evropských
společenství. Vzhledem k době, kterou si vyžádá zavedení
institutu osob s osvědčením odborné způsobilosti do praxe, se
navrhuje odklad účinnosti ustanovení, upravujících jejich
činnost a zmocnění orgánů ochrany veřejného zdraví, uložit
podnikateli ověření touto osobou, o jeden rok.
k návrhu zákona
Přílohou
se stanoví seznam osob, které mohou provádět očkování do
zahraničí. S ohledem na měnící se podmínky provádění tohoto
očkování, rozsah podkladů Světové zdravotnické organizace a
vyžadované odbornosti a informovanosti se navrhuje omezený okruh
osob, které již takové očkování provádějí a mohou garantovat
správný postup.
V
Praze dne 10. března 1999
předseda
vlády
ministr
zdravotnictví
V y
h l á š k a
Ministerstva
zdravotnictví
ze dne
…………… 1999
o hygienických požadavcích
na materiály a předměty přicházející do přímého styku
s potravinami, pokrmy a nápoji, výrobky pro děti ve věku do
tří let a hračky
Ministerstvo
zdravotnictví stanoví podle § 29 odst. 3 a § 33 zákona
č. ..../1999 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o
změně některých souvisejících zákonů:
Úvodní
ustanovení
§ 1
Touto
vyhláškou se stanoví
zdravotní požadavky na materiály a předměty používané
k získání, výrobě, přípravě, zpracování, podávání,
odměřování, balení, skladování a přepravě potravin (dále
jen ”materiály a předměty, přicházející do styku
s potravinami a pokrmy”), výrobky pro děti ve věku do tří
let, hračky a materiály nebo předměty určené ke kreslení,
malování, modelování a psaní pro děti do 14 let. Vymezení
pojmů stanoví
č. 1. Příloha č. 2 stanoví grafické
značení materiálů a předmětů, přicházejících do styku
s potravinami a
pokrmy.
Obecné
požadavky na materiály a předměty přicházející do styku
s potravinami a pokrmy, výrobky pro děti do tří let, hračky
a materiály nebo předměty určené ke kreslení, malování,
modelování a psaní pro děti do 14 let
§ 2
(1) Materiály
a předměty, přicházející do styku s potravinami a pokrmy
(dále jen ”materiály a předměty”), výrobky pro děti ve věku
do tří let a hračky nesmějí obsahovat patogenní nebo podmíněně
patogenní mikroorganismy včetně patogenních a potenciálně
toxinogenních plísní, mykotoxiny
a koliformní mikroby a nesmějí být zdrojem mikrobiálního
znečištění potravin.
(2) Materiály
a předměty nesmějí vykazovat pachy, nesmějí měnit
organoleptické vlastnosti potravin a jejich biologickou hodnotu. Po
celou dobu předpokládaného užívání materiálů a předmětů
nesmějí látky v nich obsažené přecházet do potravin migrací
vyluhováním, těkáním, sublimací ani jiným způsobem
v množství, které by mohlo být nebezpečné pro zdraví
fyzických osob anebo způsobit nepřijatelné změny ve složení
potravin.
(3)
Materiály a předměty, výrobky pro děti ve věku do tří let,
hračky a materiály nebo předměty určené ke kreslení, malování,
modelování a psaní pro děti do 14 let nesmějí obsahovat toxické
nebo fyziologicky účinné látky, které by mohly ohrozit zdraví
lidí.
(4) K
výrobě materiálů a předmětů se smí použít jen látek
uvedených v přílohách č. 3 až 13. Materiály a předměty
musejí splňovat limity vyluhovacích zkoušek prováděných podle
postupů uvedených v těchto přílohách.
(5) Kombinované
materiály a předměty se hodnotí jako celek, přičemž hlavní
důraz je kladen na materiál, který přichází do styku s
potravinami.
(6)
Materiály a předměty, výrobky pro děti ve věku do tří let,
hračky a materiály nebo předměty určené ke kreslení, malování,
modelování a psaní pro děti do 14 let musí být skladovány v
suchých, čistých, větratelných prostorách, chráněné před
znečištěním, povětrnostními vlivy, vlhkostí, přímým
slunečním zářením, sálavým teplem, živočišnými škůdci,
vlivem chemikálií a cizími pachy. Musí být skladovány za
takových
teplot a relativní vlhkosti, aby nedošlo k poškození, urychlenému
stárnutí nebo jiným změnám, které by ovlivnily jejich kvalitu a
zdravotní nezávadnost.
§ 3
(1) Materiály
a předměty musí být označeny přímo na předmětu, na visačce,
v návodu nebo na spotřebitelském obalu; u mimotržních dodávek
se označení provádí v průvodní dokumentaci.
(2) Označení
materiálů a předmětů se provádí:
slovním
vyjádřením ”pro styk s potravinami”
nebo
slovními vyjádřeními omezeného použití pro styk
s potravinami, uvedenými v příloze č. 1
nebo
specifickým označením jejich použití (například kávovar)
nebo
grafickou značkou uvedenou v příloze č. 2.
(3) Označení
materiálů a předmětů musí obsahovat:
název
nebo obchodní název a adresu výrobce nebo dovozce materiálů a
předmětů
nebo
registrovanou obchodní značku výrobce materiálů a předmětů
§ 4
(1) K
barvení, potiskování a dekoraci materiálů a předmětů se smí
použít jen barviv a pigmentů, které budou v materiálech
a předmětech pevně zakotveny a budou vyhovovat požadavkům
čistoty uvedeným v § 6.
(2) Nesmí
se používat diarylpigmenty a barvicí prostředky, založené na
sloučeninách antimonu, arzenu, šestimocného chromu, kadmia,
olova, rtuti, selenu, uranu a barya, s výjimkou látek
jmenovitě uvedených v příloze č. 12.
(3) Omezení
podle odstavce
2 tohoto paragrafu neplatí v případě použití diarylpigmentů
pro potisk vnější strany potravinářských obalových materiálů
s vyloučením obalů, ve kterých se potravina tepelně opracovává
nebo před konzumací ohřívá a neplatí rovněž pro obaly tvořené
několika vrstvami, pokud jsou tyto pigmenty použity k potisku v
mezivrstvě obalového materiálu.
(4) Ustanovení
odstavců 1 a 2 se nevztahují na vypalované dekory silikátových
materiálů, musí však vyhovět limitům na vyluhování podle
§ 16.
§ 5
Seznam
plniv, pigmentů
a barviv, která se smějí za podmínek uvedených v § 4
použít pro barvení, dekoraci a potiskování materiálů a
předmětů je uveden v příloze č. 12.
§ 6
(1) Barviva,
pigmenty a plniva smějí obsahovat nejvíce těchto prvků
rozpustných v roztoku 0,1 molu HCl.
dm-3:
0,01 % barya, 0,1 % chromu, 0,01 % kadmia, 0,01 % selenu, 0,005 %
rtuti, 0,05 % antimonu, 0,01 % arzenu a 0,01 % olova. Výluh se
připravuje působením 150 ml 0,1 M kyseliny chlorovodíkové
na 10 g pigmentu při teplotě 23±3 °C, po dobu 15 minut za
stálého protřepávání směsi.
(2) Barviva
a pigmenty smějí obsahovat nejvíce 0,05 %. primárních
aromatických aminů rozpustných v roztoku 0,1 molu HCl.
dm-3 a
vyjádřených jako anilin. Obsah benzidinu, beta-naftylaminu a
4-aminobifenylu nesmí překročit hodnotu 0,001 %.
(3) Barviva
a pigmenty smějí obsahovat nejvíce 0,005 % extrahovatelných
polychlorovaných bifenylů, vyjádřených jako dekachlorbifenyl.
(4) Saze,
používané jako přísada do materiálů a předmětů musejí
odpovídat požadavkům čistoty podle odstavců 5 a 6.
(5) Absorbance
filtrátu ze suspenze 1,0 g sazí ve 100 ml předestilovaného
cyklohexanu po dvacetičtyřhodinovém vyluhování při teplotě
20-22 0C
a měřený v 5 cm kyvetě při vlnové délce 385 nm nesmí být
vyšší než 0,1.
(6) Toluenový
extrakt připravený 8 hodinovou extrakcí 10 g sazí v
Soxhletově extraktoru nesmí být vyšší než 0,15 %.
§ 7
(1) Žádost
o souhlas s jiným složením materiálu a předmětu musí
obsahovat:
označení
typu materiálu nebo přísady, obchodní název, chemické složení,
strukturní vzorec a údaje o jejich čistotě (doložené
technickou normou)
recepturu
materiálu a stručný popis technologie výroby
údaje
o koncentraci požadované látky v hotovém výrobku a zdůvodnění
technické nutnosti jejího použití
známé
údaje o rozkladných produktech vznikajících z navrhované
látky při výrobě, zpracování, případně stárnutí materiálu
nebo vznikajících jako produkty interakcí při těchto procesech
uvedení
předpokládaného způsobu použití
údaje
o odolnosti a vhodnosti materiálu nebo přísad podle podmínek
použití
údaje o
vyluhovatelnosti
jednotlivých látek (přísad) z materiálu s uvedením složení
testovaného materiálu i podmínek zkoušek modelujících
zamýšlené použití
metody
stanovení navrhovaných přísad, jejich nečistot a případně
produktů interakcí, rozpadu apod.
dostupnou
zahraniční
dokumentaci o údajích zda materiál nebo navrhovaná přísada
byla povolena v jiných státech, zejména s uvedením podkladů o
vyluhovatelnosti, toxicitě a výsledcích dermatologických pokusů,
které vedly k povolení navrhovaných materiálů či přísad
vzorky
v množství požadovaném orgánem ochrany veřejného zdraví
§ 8
(1) Při
výrobě materiálů a předmětů smějí být použity přírodní
materiály jako korek a dřevo netoxických dřevin bez kazů, zbytků
kůry a výronů pryskyřic s hladkým nepopraskaným povrchem. Tyto
materiály nesmějí vykazovat známky napadení škůdci nebo
mikroorganismy, zejména mikroskopickými vláknitými houbami.
(2)
Na výrobky pro děti do 3 let, hračky a pro těsnění ventilů
může být použita přírodní useň. Chromčiněná useň nesmí
obsahovat více než 60 mg vyluhovatelných sloučenin chromu z 1 kg
usně.2)
(3) Pleny
a podobné výrobky pro jednorázové použití a textilní výrobky
pro děti do jednoho roku smějí obsahovat nejvýše 30 mg volného
formaldehydu v 1 kg materiálu. Podmínky vyluhování a stanovení
formaldehydu se provádí
podle odstavce 5 tohoto paragrafu.
(4) Textilní
výrobky pro děti ve věku od jednoho do tří let a textilní
materiály pro výrobu hraček smějí obsahovat nejvýše 100 mg
volného formaldehydu v 1 kg materiálu. Podmínky vyluhování a
stanovení formaldehydu se
provádí podle odstavce 5 tohoto paragrafu.
(5)
Stanovení formaldehydu se provádí podle ČSN 80 0290,
podmínky vyluhování: 2,5 g materiálu, 100 ml
destilované vody, 40 °C, 1 hodina.
Požadavky
na materiály a předměty určené pro balení
§ 9
(1) Jako
obaly na potraviny musejí být použity jen ty obaly, které byly k
tomuto účelu vyrobeny z materiálů vyhovujících ustanovením
této vyhlášky. V případech, kde by mohlo dojít k záměně
obalů (například kanystry na jedlý olej), musejí být obaly
označeny "jen pro
potraviny".
(2) Obal
musí být používán s ohledem na jeho vlastnosti i vlastnosti
balené poživatiny. Má chránit balené potraviny před mikrobiální
kontaminací, nesmí však narušovat žádoucí mikrobiální a
enzymatické pochody v balené potravině. Musí chránit balený
výrobek před poškozením a musí zabezpečovat ochranu, jakost a
zdravotní nezávadnost balené potraviny po celou dobu skladování,
distribuce a po celou dobu spotřeby, popřípadě minimální
trvanlivosti či doby doprodeje.
(3) Obal
musí být dostatečně pevný pro předpokládanou manipulaci, musí
být snadno otvíratelný, snadno odstranitelný nebo
vyprazdňovatelný. Tyto vlastnosti však nesmí být dosahovány na
úkor snížení ochranné funkce obalu. Životnost obalu musí být
v souladu se spotřebitelskou zárukou baleného
výrobku. Obaly musejí být tvarově vhodné a musejí mít možnost
označení druhu a jakosti výrobku, výrobce a dalších
předepsaných údajů 3)
(4) Vratné
obaly musejí při opakovaném použití vyhovovat požadavkům této
vyhlášky. Musejí být konstruovány tak, aby umožňovaly
čištění, sterilizaci, příp. desinfekci před každým naplněním
a aby po celou dobu své životnosti odolávaly čistícím,
sterilizačním a dezinfekčním prostředkům.
(5) Vratné
obaly pro potraviny nesmějí být ani dočasně naplněny
nepotravinářským zbožím.
(6) U
nevratných obalů je třeba zabezpečit znemožnění jejich
opětovného původního použití v potravinářské obalové
technice.
(7) Potraviny
je možno balit i za použití kombinace několika obalů, pokud se
tím zvýší jakost, funkční vhodnost obalu a trvanlivost
baleného výrobku.
(8) Pokud
to technologie výroby nebo balení vyžaduje, musí obal umožnit
sterilizaci balené substance v obalu.
(9) Vrstvy
laminovaných a podlepených kovových obalů (například fólie)
musí tvořit kompaktní celek po celé ploše obalu včetně jeho
okrajů.
(10) Obaly
mohou být povrchově barvené nebo potištěné jen na plochách,
které nepřicházejí do styku s potravinami. U obalů tvořených
několika vrstvami může být potisk v mezivrstvě. Potisk
nesmí pronikat nebo být otisknut na plochy přicházející do
styku s potravinou, ani nesmí pronikat na balenou potravinou.
Rozpouštědla barev musí být dokonale odvětraná.
Požadavky
na materiály a předměty z plastů
§ 10
(1) Pro
výrobu materiálů a předmětů z plastů mohou být použity
materiály uvedené v příloze č. 3.
(2)
PBU z plastů musejí splňovat limit celkové migrace a limity
specifických migrací. Limitní hodnoty a postupy stanovení
jsou uvedeny v přílohách této vyhlášky.
Požadavky
na materiály a předměty z pryže
§ 11
Podle
způsobu použití se materiály a předměty z pryží řadí
do kategorií I až V :
kategorie
I : výrobky pro aplikace ze zdravotního hlediska zvláště
náročné (například dětské savičky, sosáky a jiné
výrobky, které děti dávají do úst a u nichž se předpokládá
kontakt s dětskou stravou)
kategorie
II :
doba kontaktu s potravinami delší než 24 hodin (například
skladovací nádrže, velkoplošná těsnění, těsnící kroužky
pro nádoby, sklenice)
kategorie
III : doba kontaktu s potravinami delší než 10 minut,
nejvýše však 24 hodin (například hadice pro přepravu potravin)
kategorie
IV : doba kontaktu s potravinami nejvýše 10 minut (například
součásti dojícího zařízení, těsnění mlékárenských
strojů, potahy válců a dopravní pásy pro potraviny s tukem
na povrchu , rukavice používané při zpracování potravin)
kategorie
V : krátká doba a nebo minimální plocha kontaktu, které nelze
zahrnout do kategorie II až IV (například potahy válců a
dopravní pásy, těsnění čerpadel, těsnění den a plášťů
konzervových obalů)
(2) Pro
kategorii I a II je přípustné používat pouze látky uvedené v
částech "A" přílohy č. 4. Pro kategorie III až V lze
používat látky uvedené v příloze č. 4 , v částech
"A" i "B" .
(3) Saze,
používané do pryží a předmětů z pryží, musí odpovídat
zkoušce čistoty, uvedené v § 6.
(4) Potisk
a povrchové barvení předmětů z pryží lze provádět pouze na
plochách, které nepřijdou do styku s potravinami, a to tak,
aby nepronikl na plochy přicházející do styku s potravinou.
(5)
Dětské savičky, sosáky a jiné výrobky, které děti dávají
do úst a u nichž se předpokládá kontakt s dětskou stravou,
nesmí obsahovat anorganické a organické pigmenty.
(6)
U výrobků kategorie I se stanovuje obsah těkavých N-nitrosaminů
a N‑nitrosovatelných látek po jejich migraci z pryže do
roztoku modelujícího sliny (připraveného podle odstavce 7 tohoto
paragrafu) při teplotě 40±2 °C po dobu 24 hodin. Celkové
množství těkavých N-nitrosaminů nesmí překročit 0,01 mg v 1
kg pryže a množství N-nitrosovatelných látek nesmí
překročit 0,1 mg v 1 kg pryže.
(7)
Roztok modelující sliny je roztok o pH 9, obsahující 4,2g NaHCO3,
0,5g NaCl, 0,2g K2CO3 a 0,03g NaNO2
v 1000 ml destilované vody.
(8)
Při posuzování pryže kategorie I a II se provádějí následující
zkoušky vodného výluhu4),
připraveného vyluhováním pryže při teplotě 100 °C po dobu 0,5
hodin. Pryž musí splňovat následující požadavky:
redukující
látky nejvýše 15 ml 0,01N KMnO4
odparek nejvýše
10,0 mg.dm -2
opalescence
a zákal negativní
primární
aromatické aminy nejvýše 0,001 mg anilinhydrochloridu/100 ml
důkaz
amonných iontů negativní
důkaz
sirníků a kyselých sirníků negativní
důkaz
sirnatanů negativní
důkaz
barya negativní
sekundární
alifatické aminy nejvýše 5,0 mg.dm-2
(9) Při
posuzování pryže kategorie III a IV se provádějí následující
zkoušky vodného výluhu4),
připraveného vyluhováním pryže při teplotě 40 0C
po dobu 24 hodin u kategorie III a po dobu 0,5 hodiny u kategorie IV.
Pryž musí splňovat následující požadavky:
redukující
látky nejvýše 30 ml 0,01N KMnO4
odparek nejvýše
10,0 mg.dm -2
primární
aromatické aminy nejvýše 0,001 mg anilinhydrochloridu/100 ml
důkaz
amonných iontů negativní
důkaz
sirníků a kyselých sirníků negativní
důkaz
sirnatanů negativní
důkaz
barya negativní
sekundární
alifatické aminy negativní
(10) Při
posuzování pryže kategorie V se provádějí následující
zkoušky vodného výluhu4),připraveného
vyluhováním pryže při teplotě 40 °C po dobu 0,5 hodiny. Pryž
musí splňovat následující požadavky:
odparek nejvýše
10,0 mg.dm -2
důkaz
barya negativní
sekundární
alifatické aminy negativní
(11)
U silikonových pryží kategorie I až V se provádí následující
zkoušky vodného výluhupřipraveného
vyluhováním 1dm-2
pryže
ve 100 ml destilované vody při teplotě 20 °C po dobu 24 hodin:
oxidovatelné
látky nejvýše 0,5 mg KMnO4
/100 ml
sekundární
alifatické aminy nejvýše 5,0 mg.dm-2
Požadavky
na předměty z kovových materiálů
§ 12
(1) Pro
výrobu předmětů z kovových materiálů mohou být použity kovy,
slitiny a pájky uvedené v příloze č. 5 této vyhlášky.
(2) Povrchová
úprava předmětů z kovových materiálů musí vyhovovat
požadavkům uvedeným v § 17 a § 18.
Požadavky
na kovové obaly
§ 13
(1) Vnější
i vnitřní povrch kovových obalů musí být čistý, hladký, bez
makroskopicky viditelných trhlin, skvrn, zjevných rýh, známek
koroze, otřepků, zalisovaných předmětů, promáčklin, výdutin,
ostřin nebo ostrých přelisků. Po uzavření nesmějí mít kovové
obaly ostré hrany. Je přípustný jen takový stupeň deformace
kovových obalů, který neovlivní nepříznivě funkci obalů.
(2) Na
vnitřním povrchu kovových obalů včetně vnitřní lakové vrstvy
se nesmějí vyskytovat kapky pájky nebo jiné zbytky kovů a jejich
slitin, popřípadě kapky těsnící hmoty s výjimkou
natavenin pájky u plechovek, vyrobených přeplátováním (typ
"BAX").
(3) Povrchová
úprava (zejména lakováním, pocínováním, povlakem z plastů)
musí být souvislá, stejnoměrně nanesená, s minimálním
množstvím mikroskopických pórů5),
dobře lpící na kovovém obalu. Po dobu trvanlivosti baleného
výrobku se nesmí při předepsaných podmínkách skladování
odlupovat, mít zjevné rýhy, trhliny, puchýřky nebo jiná
porušení. Pokud se povrch kovových obalů moří, nesmějí se
vyskytovat nemořená místa.
(4) Povrchová
úprava kovových obalů nebo plechů pro výrobu kovových obalů
lakováním musí být složena z látek uvedených v přílohách
č. 7 a 8, a vypálena nebo vytvrzena tak, aby laková vrstva
vyhovovala požadavkům uvedeným v § 17.
(5) Je
přípustné oboustranné olejování plechů na výrobu kovových
obalů dioktylsebakátem, butylstearátem, vazelinovým olejem,
methylestery mastných kyselin C12-C18
z přírodních olejů a tuků a schválenými typy polypropylénového
oleje. Množství maziva na jedné straně smí být nejvýše 0,25
g.dm-2.
(6) Pasivace
pocínovaných plechů na výrobu kovových obalů v lázni s obsahem
chromanu nebo dvojchromanu je přípustná. Zbytky pasivační lázně
musí být z plechu odstraněny řádným vymytím.
(7) Konzervové
plechovky včetně
jejich víček a den, kanystry, kbelíky, sudy, konve na mléko,
láhve a plechovky s vtlačovacím víčkem mohou být na vnější
straně označeny vylisovanou nebo vytištěnou značkou, která
udává název a sídlo výrobního závodu, rok výroby obalu
a případně druh
použitého
plechu. Značení nesmí narušovat povrchovou úpravu na vnitřní
straně obalu. Toto označení musí být uvedeno v průvodní
dokumentaci (dodacích listech a pod.). U tlakových
aerosolových nádobek, kelímků, víček na sklenice a uzávěrů
lahví se značení výrobního
závodu a roku výroby uvádí jen na skupinovém obalu.
§ 14
Další
požadavky na jednotlivé druhy kovových obalů stanoví
6.
Požadavky
na předměty ze silikátových materiálů
§ 15
(l) Silikátové
výrobky (sklo, keramika, porcelán, sklokeramika) a
silikátové povrchy (glazury, smalty) přicházející do styku s
poživatinami musejí mít funkční a mechanické vlastnosti
odpovídající předpokládanému použití.
(2) Materiály,
jejich povrchy a případně dekory musejí odolávat působení
potravin, potravinářských surovin i působení běžných
čistících, případně dezinfekčních prostředků.
(3) Pro
výrobu skleněného stolního nádobí a skleněných obalů je
povoleno používat skla třídy odolnosti proti vodě HGB1 až
HGB36).Pro
výrobu dětských sacích lahví je povoleno používat bezbarvé
sklo třídy odolnosti proti vodě HGB 1.
(4) Předměty
vyrobené ze silikátových materiálů nesmí překročit limitní
hodnoty toxických prvků uvedených v § 16.
(5) Při
výrobě skleněných předmětů, mimo dětských sacích láhví,
smí být na vnějším povrchu použity tyto látky:
cín
(při ošetřování skla chloridem cínatým na tzv. horkém konci)
titan
(při pokovování titanem)
vazelinový
olej
methylestery
mastných kyselin C12-C18
z přírodních olejů a tuků schválených typů polypropylénového
oleje , kyselina olejová (při ošetřování na chladném konci
výrobní linky)
§ 16
(1) Silikátové
výrobky se podle způsobu použití dělí do následujících
kategorií:
kategorie
1: předměty, které nemohou být naplněny nebo předměty, které
mohou být naplněny a jejichž vnitřní hloubka měřená od
nejhlubšího bodu v horizontální rovině, která prochází
horním okrajem, nepřesahuje 25 mm
kategorie
2: všechny ostatní předměty, které mohou být naplněny
kategorie
3: nádobí, které je určené k ohřevu při přípravě
jídel a nápojů, obalové a skladovací nádoby, jejichž
vnitřní objem je větší než 3 litry
(2) Maximální
přípustné hodnoty rizikových prvků ve výluzích7)
z předmětů ze skla, sklo-keramiky, keramiky, porcelánu a předmětů
se smaltovaným povrchem:
olovo kadmium
kategorie
1 0,8 mg.dm-2 0,07
mg.dm-2
kategorie
2 4,0 mg.l-1 0,3
mg.l-1
kategorie
3 1,5 mg.l-1 0,1
mg.l-1
ústní
okraj 2,0 mg/předmět 0,20 mg/předmět
(3) Maximální
přípustné hodnoty rizikových prvků ve výluzích z dětských
sacích lahví. Příprava výluhu je uvedena v příloze č. 7.
olovo kadmium
[mg.l-1] [mg.l-1]
vnitřní
povrch 0,25 0,03
vnější
povrch 2,00 0,15
Požadavky
na povrchovou úpravu materiálů a předmětů
§ 17
Pro
povrchovou úpravu materiálů a předmětů mohou být použity
látky a materiály uvedené v přílohách č. 7 a 8.
§ 18
Množství
chemických látek stanovených ve výluzích z nesilikátových
nemetalických povrchových úprav do modelových kapalin
(destilovaná voda, 3% kyselina octová, 15% a 50% etylalkohol,
doba vyluhování 10 dní, při teplotě 20 °C a při poměru
100 cm2:
100 ml) nesmí překročit následující limity:
fenolické
sloučeniny 0,05 mg fenolu.dm-2
sloučeniny
s -NH2
skupinou 0,05 mg NH2.
dm-2
primární
aromatické aminy 0,002 mg NH2.dm-2
formaldehyd 0,10
mg.dm-2
aromatické
sloučeniny vyjádřené jako styren 0,10
mg. dm-2
estery
kyseliny ftalové celkem nejvýše 0,20 mg. dm-2
Požadavky
na materiály a předměty z papíru, kartonu a lepenky
§ 19
(1) Pro
výrobu materiálů a předmětů z papíru, kartonu, lepenky, včetně
jejich zušlechtěných forem, se smí používat jen materiály
vyrobené ze surovin, přísad, pomocných a jiných látek, jejichž
seznam a přípustná množství jsou uvedeny v příloze č. 9.
(2) Papírové
obalové materiály mohou dosahovat nejvyšší vlhkost 8 %.
(3) Vratnost
papírových obalů pro přímé balení poživatin se nepřipouští.
§ 20
(1)
U papíru a papírových výrobků nesmí obsah látek vztahovaný na
sušinovou hmotnost finálního produktu překročit tyto limity:
polyhalogen
bi- a terfenylen, úhrnně nejvýše 2,0 mg.kg-1
polychlorované
fenoly (jako pentachlorfenol) 0,05 mg.kg-1
polycyklické
aromáty (jako benz(a)pyren) 0,05 mg.kg-1
(2)
Množství chemických látek stanovených ve výluhu z 20dm-2
papíru
1000 ml destilované vody při teplotě 20 0C
po dobu 24 hodin nesmí překročit tyto limity:
optické
zjasňovací prostředky typu stilbensulfonové kyseliny
nedetekovatelné (výluh nesmí fluoreskovat
v UV 254/365 nm)
(3)
Obsah prvků stanovených ve výluhu z papíru podle odstavce 2, §
20 nesmí být vyšší než následující limity, vztažené na
sušinu papíru:
rtuť 0,3
mg.kg-1
kadmium 0,5
mg.kg-1
chrom
šestimocný 0,1 mg.kg-1
olovo 3,0
mg.kg-1
arzén 3,0
mg.kg-1
Požadavky
na materiály a předměty z celofánu
§ 21
(1) Pro
výrobu materiálů a předmětů z celofánu, včetně jejich
zušlechtěných forem, se smí používat jen materiály vyrobené
ze surovin, přísad, pomocných a jiných látek, jejichž seznam
a přípustná množství a požadavky na celofán a celofánové
výrobky jsou uvedeny v příloze č. 10
(2)
Tyto požadavky se nevztahují na materiály a předměty z celofánu,
které jsou na straně styku s potravinami opatřeny povrchovou
úpravou o hmotnosti větší než 50 mg.dm-2.
Požadavky
na hračky a materiály nebo předměty určené pro kreslení,
modelování a psaní pro děti do 14 let
§ 22
Hračky
a materiály nebo předměty určené ke kreslení, malování,
modelování a psaní pro děti do 14 let jsou specifikovány a musí
splňovat požadavky podle Nařízení vlády č. 1718),
kterým se stanoví technické požadavky na hračky.
§ 23
Pro
účely této vyhlášky se hračky dělí do dvou kategorií:
a) kategorie
I. - hračky, u nichž se při správném nebo při předvídatelném
způsobu užívání s ohledem na duševní a fyzické
schopnosti dítěte předpokládá styk s ústy, zejména:
hračky
určené pro děti ve věku do tří let (např. chrastítka,
kousátka, stavební kostky, míče, panenky, figurky zvířat
apod.)
hračky
imitující kuchyňské nádobí nebo náčiní a potraviny
hračky
uváděné do činnosti
ústy
hudební
nástroje jako hračky
nekryté
ventily nafukovacích hraček
b)
kategorie II.- hračky pro děti starší tří let.
§ 24
(1) K
výrobě hraček se nesmí použít sloučeniny na bázi kadmia.
(2)
Barvené i nebarvené materiály a povrchové úpravy použité k
výrobě hraček musí být odolné vůči působení zkušebních
roztoků modelujících sliny a pot, postupem uvedeným v příloze
č. 11.
(3) K
výrobě hraček kategorie I. lze použít pouze materiálů a
povrchových úprav specifikovaných touto vyhláškou a jejími
mi.
§ 25
(1) Migrace
určitých prvků z materiálů hraček a z pevných a kapalných
substancí pro kreslení, psaní, malování, z modelovacích
hmot, dotykových barev a podobných materiálů přicházejících
do intenzivního styku s kůží nesmí překročit limity pro
migraci určitých prvků9).
(2) Množství
chemických látek stanovených ve výluzích z materiálů a
povrchových úprav hraček kategorie I , připravené vyluhováním
do destilované vody, po dobu 24 hodin , při teplotě 40 0C,
nesmí překročit následující limity:
fenolické
sloučeniny 0,05 mg fenolu.dm-2
sloučeniny
s -NH2
skupinou 0,05 mg NH2.
dm-2
primární
aromatické aminy 0,002 mg NH2.
dm-2
formaldehyd 0,10
mg. dm-2
aromatické
sloučeniny vyjádřené jako styren 0,10 mg. dm-2
estery
kyseliny ftalové úhrnně nejvýše 0,20 mg. dm-2
Závěrečná
ustanovení
§ 26
Zrušuje
se:
směrnice
č. 49/1978 sb. Hygienické předpisy, o hygienických požadavcích
na plasty a předměty z plastů přicházející do styku s
poživatinami, ve znění výnosu č. 73/1989 Sb.
Hygienické předpisy, oznámená ve Sbírce zákonů částka
13/1978 a částka 8/1989.
směrnice
č. 62/1982 Sb. Hygienické předpisy, o hygienických požadavcích
na pryže a předměty z pryží přicházející do styku s
poživatinami a lidským organismem, oznámená ve Sbírce zákonů
částka 18/1992
směrnice
č. 68/1985 Sb. Hygienické předpisy, o hygienických požadavcích
na kovové obaly, oznámená ve Sbírce zákonů částka 34/1985.
§ 27
Tato
vyhláška nabývá účinnosti dnem ......
č.
1 k vyhlášce č. …/1999 Sb.
Názvoslovné
definice pojmů
(Výklad
některých pojmů, používaných ve vyhlášce)
"Krátkodobý
styk" - krátkodobým stykem se rozumí styk nepřesahující 4
hodiny pro nápoje a 48 hodin pro potraviny tuhé nebo pastovité
konzistence.
"Nepřímý
styk" - materiál a potravina nejsou v přímém dotyku, ale
může docházet ke kontaminaci potraviny látkami těkajícími nebo
sublimujícími z materiálu.
"Alkoholické"
nápoje – potraviny obsahující více než 0,8 obj. %
alkoholu.
"Lihoviny"
- nápoje obsahující nad 20,5 obj. % alkoholu.
"Tuky"
- tuky, oleje, emulse vody v tucích a olejích a
potraviny, u nichž se samovolně odděluje tuková fáze.
"Tukové
potraviny" - potraviny obsahující více než 5 % tuku.
"Silně
kyselé potraviny" - potraviny o pH nižším než 3,7.
"Tuhé
suché potraviny" - potraviny, která svým vzhledem a
vlastnostmi odpovídají tomuto
označení a kde obsah vody je takový, že nepřispívá k urychlení
jejich kažení, nebo poklesu biologické hodnoty.
Používání
za "nízkých teplot" - materiál a potravina přicházející
do kontaktu při teplotách nižších než + 5 0C.
Používání
za "vyšší teploty" - ke kontaktu materiálu a potraviny
dochází při teplotách nad 45 0C.
"Plnění
za horka" - do kontaktu s materiálem přichází potravina o
teplotě 45–100 0C
a systém není déle ohříván.
"Kontakt
za varu" - ke kontaktu potraviny a materiálu dochází při
teplotách vyšších než 90 0C.
"Varné"
(materiály) - výrobky sloužící k přípravě stravy nebo úpravě
potravin při teplotách nad 90 0C.
"Ohřev
v obalu" - potravina je plněna do obalu za normální teploty,
je však v obalu zahřívána při teplotě vyšší než 45 0C
(např. v tzv. varných sáčcích).
"Funkční
plochy" - části povrchu výrobku, které při normálním
použití výrobku přicházejí do přímého styku s potravinami.
"Ústní
okraj" - 20 mm široký pás podél horního okraje na vnější
straně dutých výrobků (do 1500 cm3
objemu), který
může při pití z těchto výrobků přicházet do styku s ústy.
"Malé
duté výrobky" - duté výrobky do objemu 500 cm3.
"Střední
duté výrobky" - duté výrobky o objemu 500-1500 cm3.
"Velké
duté výrobky" - duté výrobky o objemu nad 1500 cm3.
"Obal"
- obalový prostředek
nebo soubor prostředků určených k ochraně výrobků před
škodlivými vnějšími vlivy a k zábraně škod, které by mohly
výrobky způsobit a umožňující nebo usnadňující oběh a
spotřebu výrobku.
"Fólie"
- plošný tenký obalový materiál o nižší tuhosti v ohybu s
vymezenou maximální tloušťkou (pro kovové fólie do 0,1 mm)
ve tvaru listů, archů, pásů nebo svitků.
Vedle
výkladu pojmů, používaných ve vyhláškách, je v příloze dále
uvedeno názvosloví dalších, v současné době vyráběných
kovových obalů.
"Bedna"
- přepravní obal tvaru pravoúhlého rovnoběžnostěnu, zpravidla
uzavřený.
"Buben"
- přepravní obal válcovitého tvaru s hladkým nebo vlnitým
pláštěm bez valivých obručí.
"Kanystr"-
přepravní nebo spotřebitelský obal obvykle ve tvaru pravoúhlého
rovnoběžnostěnu, opatřený v horní části hrdlem, případně i
vylévacím nástavcem, uzavřený pákovým nebo šroubovacím
uzávěrem; k usnadnění manipulace mívá držadlo.
"Kbelík"
- přepravní obal válcovitého nebo kónického tvaru s
odnímatelným víkem a sklopným držadlem.
"Kelímek"
- spotřebitelský
obal obvykle tvaru válce nebo převráceného komolého kužele,
uzavíraný většinou víčkem.
"Konev"
- přepravní obal válcovitého nebo válcovitě kónického tvaru
se širokým nebo úzkým hrdlem, uzavíraný víkem a pákou nebo
šroubovým uzávěrem nebo rýžovým vtlačovacím víkem a
opatřený držadly.
"Krabice"
- spotřebitelský nebo obchodní obal, zpravidla pravoúhlého
rovnoběžnostěnu nebo válce, pevné nebo skládací konstrukce,
uzavíraný víkem nebo jiným způsobem (např. klopovým uzávěrem).
"Láhev"
- spotřebitelský nebo přepravní obal obvykle válcovitého tvaru
s hrdlem, jehož průměr je výrazně menší než průměr těla;
ústí je přizpůsobeno k uzavírání.
"Miska"
- spotřebitelský obal tvaru převráceného komolého jehlanu nebo
kužele, popřípadě tvaru válce nebo jiného tvaru, relativně
malé výšky; uzavírá se nasazovacím, šroubovacím nebo jiným
uzávěrem.
"Plechovka"
- spotřebitelský obal z plechu tloušťky do 0,5 mm, uzavíratelný
víčkem nebo jiným uzávěrem a vyráběný v různých tvarech
(jako plechová krabice, aerosolová plechovka
apod.).
"Přepravka"
- transportní otevřený vratný obal tvaru obvykle kvádru, uvnitř
s mřížkou nebo bez mřížky, určený k přepravě balených nebo
nebalených výrobků.
"Sáček"
- měkký spotřebitelský obal, v nenaplněném stavu plochý,
zpravidla obdélníkového tvaru.
"Sud"
- přepravní obal válcovitého nebo vypouklého tvaru, přizpůsobený
k válení.
"Tlakové
nádobky pro aerosoly" - spotřebitelský nevratný obal ve
tvaru přenosné nádobky menšího objemu (do maximálně 1500 ml)
s ventilkem nebo jiným uzávěrem, který obsahuje náplně pod
tlakem hnacího plynu, vyšším než atmosférickým.
"Tuba"
- spotřebitelský obal, který má před naplněním válcovitý
tvar a přizpůsobený k vyprazdňování náplně zmáčknutím
pláště, opatřený úzkým hrdlem, zpravidla se šroubovacím
uzávěrem.
"Klobouček"
- šroubovací uzávěr tuby.
"Korunkový
uzávěr" - uzávěr lahví na okraji zvlněný, opatřený
těsněním; na ústí lahví se nalisovává a uvolňuje se
speciálním otvíračem.
"Odtrhovací
uzávěr" - uzávěr, který se uvolňuje odtržením (někdy
pomocí jazýčku); po uvolnění je trvale porušen a nelze jím
obal opětovně uzavřít.
"Šroubovací
uzávěr" - víko nebo víčko s vnitřním závitem a zpravidla
s těsněním; našroubovává se na ústí obalu, opatřené vnějším
závitem.
"Šroubový
uzávěr" - zátka s vnějším závitem; do hrdla nebo plnícího
otvoru obalu, opatřeného vnitřním závitem, se našroubovává,
utahuje se a povoluje zpravidla speciálním klíčem.
"Vtlačovací
uzávěr" - víko nebo víčko vtlačované do plnícího otvoru
obalu.
"Víko,
víčko" - uzavírací prostředek zakrývající po celém
okraji
obvodu obal nebo jeho plnící otvor, na který se nasazuje,
našroubovává apod.
"Záklopka"
- prostředek nasazovaný na hrdlo uzavřeného obalu; slouží
zpravidla ke zvýšení estetického vzhledu balení a k prokázání
neporušenosti uzávěru.
"Zátka"
- uzavírací prostředek
obalů s hrdlem nebo plnícím otvorem, do kterého se vtlačuje nebo
našroubovává.
"Mřížka"
- fixační prostředek, vkládaný do obalu nebo s ním pevně
spojený; rozděluje vnitřní prostor obalu na dílčí prostory k
uložení jednotlivých výrobků.
"Proložka"
- vložka, umístěná vodorovně zpravidla mezi vrstvami výrobků.
"Přepážka"
- vložka, umístěná svisle zpravidla mezi řadami výrobků.
"Vložka"
- fixační nebo těsnící prostředek, vkládaný do obalu.
č. 2 k vyhlášce č. …/1999 Sb.
Grafická
značka pro označování materiálů a výrobků přicházejících
do styku s potravinami.
č. 3 k vyhlášce č. …/1999 Sb.
Seznam látek
pro výrobu plastů a výrobků z plastů a podmínky jejich
použití
glycerol
mono- a diestery s přirozeně se vyskytujícími nasycenými nebo
nenasycenými mastnými kyselinami (C12-C18)19)
estery
pentaerytritu s kyselinou adipovou a stearovou
(v mol. poměrech 7:6:16) nebo s kyselinou adipovou a palmitovou (v
mol. poměrech 5:4:12) - nejvýše 1,5 %
kopolymery
etylenu a propylenu19)
bez stabilizátorů, nebo s obsahem
nejvýše 0.4%
terakis/metylen-3(3,5-diterc.butyl-4-hydroxyfenyl)-propionát/-metan
- nejvýše 20 %
Polymer
musí být dokonale zbaven zbytků rozpouštědel (z roztokové
polymerace nebo z praní polymeru). Smí obsahovat nejvýše 5 %
ataktického podílu a ostatních látek rozpustných v etyléteru.
Plast
nebo plastový výrobek musí vykazovat tyto hodnoty:
V
hotovém výrobku smějí být přítomny nejvýše 0,2 % oxidovaných
sloučenin Al, Ti, Ca, Mg jako zbytků katalytického systému a
produktů následujících sloučenin:
dilauroylperoxid
benzoylperoxid
butylperbenzoát
peroxid
vodíku
Emulgátory:
Ve
hmotách připravených emulzní polymerací smí být přítomno
úhrnně nejvýše 2,0 % následujících sloučenin:
alkyl
(C12-C18)
sulfát sodný
kondenzační
produkty etylénoxidu s alifatickými alkoholy (C12-C18)
Seznam
látek pro výrobu elastomerů a předmětů z elastomerů
a
podmínky jejich použití
V
seznamu u některých látek jsou v závorce za běžně užívanými
triviálními názvy uvedeny názvy systematické podle nomenklatury
IUPAC nebo jiné
obvyklé názvy.
sodná
sůl kondenzačního produktu naftalensulfonové kyseliny a
formaldehydu18)
azodikarbonamid
- nejvýše 3,0 %
polyethylenglykol
(molekulová hmotnost vyšší než 200; s obsahem ethylenglykolu
a/nebo bis(2-hydroxyethyl)etheru menším než 0,3 %) a jeho
ethery s alkoholy (jednosytnými, primárními, lineárními,
nasycenými C4-C18
a oleylalkoholeml19)
Seznam
kovů, slitin a pájek pro výrobu materiálů a výrobků
A.
Kovy a slitiny
(1) Korozivzdorné
ocele (tzv. nerez ocele obsahující nejvýše 21,0 % chromu,
11,5 % niklu, 2,2 % manganu, 0.1 % olova a 0.05 %
kadmia).
(2) Litina,
různé druhy ocelí (třídy 11) a slitiny železa, které snadno
podléhají rzi, musí být proti ní opatřeny vhodnou povrchovou
úpravou specifikovanou touto vyhláškou
(3) Hliník
čistoty minimálně 99,5% obsahující nejvýše 0,005 %
berylia, 0.05 % arzenu, 0.01 % kadmia, 0.2 % vizmutu a
0.25 % ostatních prvků, nejvýše však 0.1 %
jednotlivého prvku.1)
(4) Slitiny
hliníku s hořčíkem, křemíkem, manganem, mědí, vápníkem,
železem a titanem smějí jako přísadu nebo znečištěninu
obsahovat tato nejvyšší množství prvků: l5 % křemíku,
6 % manganu, 2,5 % mědi, 0,05 % arzénu, 0,1 %
antimonu, 0.5 % olova, l % železa a 0,005 %
berylia. 0.3 % chromu, 0.01 % kadmia, 0.2 % vizmutu.1)
(5) Neželezné
slitiny různých prvků pokud obsahují nejvýše toto množství
prvků : 0,0l % arzénu, 0,005 % berylia, 5 % chromu,
0,0l % kadmia, 2,5 % mědi, 2 % niklu, 0,5 %
olova, 5 % hliníku, ostatní prvky jednotlivě do 0.1 %,
úhrnně však do 0.8 %. Tyto slitiny mohou obsahovat cín,
hořčík, vápník, křemík, mangan, titan a stříbro bez omezení
množství.
(6) Cín
obsahující nejvýše 0,l % olova, 0,3 % arzénu, 0, l %
vizmutu a 0,05 % antimonu.
(7) Stříbro,
zlato, platina, iridium, rhodium a jejich slitiny.
(8) Titan.
(9) Měď
a její slitiny se zinkem, cínem, nebo hliníkem ( mosaz, bronz a
hliníkový bronz), pokud neobsahují více než 0,5 % olova,
0,01 % arzénu a 0,l % antimonu, avšak pouze pro tyto
účely:
a)
k výrobě vah, jejich částí (např. misek), závaží, hmoždířů
včetně paliček;
b)
k výrobě kotlů, kotlíků, dražovacích bubnů, varných a
podobných nádob v cukrářské výrobě a v cukrovinkářském
průmyslu;
c)
k výrobě varných souprav, chladících stoků, usazovacích kádí
a sprchových chladičů mladiny v pivovarském průmyslu;
d)
k výrobě kohoutů nebo jiných armatur, trubek a potrubí v
různých potravinářských zařízeních, pokud přicházejí
pouze do krátkodobého styku s poživatinami, pitnou vodou nebo
párou, nikoliv však s kapalinami, které obsahují volný nebo
vázaný oxid uhličitý (např. u kyvet pro sodovou vodu,
limonády, u výčepního zařízení pro pivo apod.);
e)
k
výrobě nádržek vody u ohřívačů vody (bojlerů).
(10)
Zinek pokud neobsahuje vyšší množství prvků, než je uvedeno v
části A, bodě 5 této přílohy, avšak pouze pro tyto účely:
a)
pro vodovodní trubky, kohoutky a jiné armatury;
b)
pro nádržky vody u ohřívačů vody (bojlerů).
(11) Slitiny
cínu, olova, vizmutu a antimonu pro výrobu pojistek o maximálním
průměru do l0 mm pro tlakové nádoby a hrnce.
B.
Pájky
(1) Cínové
pájky s olovem s nejvyšším obsahem l0 % olova a 0,l5 %
antimonu, 0,l % vizmutu, 0,05 % arzénu a 0.1 %
kadmia.
(2) Cínové
pájky se zinkem s nejvyšším obsahem 30 % zinku, 0,5 %
olova a 0,l % kadmia.
(3) Čisté
stříbro, slitiny stříbra s mědí, cínem, zinkem a fosforem s
nejvyšším obsahem 35 % zinku, 6 % fosforu a 0,5 %
olova2)).
(4) Pájky
ze slitin stříbra, mědi, manganu, niklu a zinku obsahující
nejvýše 6.5 % manganu, 4 % niklu, 23 %zinku a
5 % olova.2)
(5) Pájky
ze slitiny mědi a fosforu s nejvyšším obsahem l0 % fosforu,
0,5 % antimonu a 0,l % olova.
2)
(6) Pájky
ze slitin mědi, niklu a zinku s nejvyšším obsahem
l0 % niklu, 40 % zinku a 0,05 % olova.
2)
(7) Pájky
ze slitin hliníku, křemíku a manganu, u nichž obsah nečistot a
příměsí dalších prvků nepřesahuje hodnoty uvedené v
odstavci 4části
A této přílohy.
č.
6 k vyhlášce č. …/1999 Sb.
Požadavky
na kovové obaly
A.
Konzervové plechovky a misky
(1) Konzervové
plechovky a misky (dále jen "plechovky") musejí být po
naplnění a uzavření neprodyšné. Plášť plechovek je spojován
přehybem a pájením z vnější strany pláště, případně
svařováním nebo přeplátováním (tzv. typ "BAX") a
pájením, s použitím pájek podle přílohy 5 této vyhlášky.
Spojení pláště a spojení dna s pláštěm musí být hladké. U
plechovek vyrobených přeplátováním se v místě spojení pláště
připouštějí nataveniny pájky v rozsahu 10 mm2
na každých 10 mm výšky pláště, přičemž šev na vnitřní
straně plechovky se kryje švovým lakem, který splňuje požadavky
stanovené v § 17 a 18 této vyhlášky. V místech podélného
spojení pláště jsou přípustné změny barvy laku, vzniklé při
pájení. V rohových přeložkách
je
přípustné odplavení laku natavenou pájkou. Spojení pláště
se dnem nesmějí být dodatečně opravována pájením. Aby se
zvýšila pevnost obalu, mohou být provedeny na plášti prolisy.
(2) Ochrana
plechu cínovou vrstvou1),
lakem nebo cínovou vrstvou a lakem a chromováním
a lakem musí být podle druhu náplně taková, aby
nedocházelo k interakcím obalu a náplně po předpokládanou dobu
skladování a úchovy ke změně zdravotní jakosti nebo
senzorických vlastností náplně.
(3) Plechovky,
vyrobené z hliníkového plechu a z elektrolyticky
pocínovaného ocelového plechu, se oboustranně na dně a víčku
(případně i plášti) lakují lakem, který splňuje požadavky
stanovené v § 17 a 18 vyhlášky.
(4) Těsnící
hmoty vyhovující ustanovením vyhlášky se u víček a den nanáší
v okrajovém žlábku rovnoměrně po celém obvodu. Vrstva vysušené
těsnící hmoty musí být nepřerušená, nesmí mít puchýře
nebo trhliny.
B.
Plechovky s vtlačovacím víkem
(1) Plechovek
s vtlačovacím víkem lze použít pouze pro tyto výrobky:
a)
balené poživatiny,
b)
nebalené tuhé suché
poživatiny (jako je káva, čaj, kakao, cukrovinky, trvanlivé
pečivo, potravinářská barviva),
c)
sušené mléčné výrobky, sušené vaječné melanže, pudinkové
prášky a práškové zmrzlinové směsi, pokud jsou tyto výrobky
balené v zdravotně nezávadné vložce,
d)
včelí med,
e)
tuky,
f)
kosmetické, mycí a prací prostředky.
(2) Pro
nebalené tuhé suché potraviny a včelí med se používá
plechovek s vtlačovacím víkem, vyrobených z ocelového plechu
pocínovaného na vnitřní straně, nelakovaného nebo lakovaného,
z hliníkového nelakovaného nebo lakovaného plechu nebo ocelového
pochromovaného plechu. Výjimečně lze použít pro tyto výrobky
kovových obalů, vyrobených z ocelového nepocínovaného
plechu, které však musí být uvnitř lakovány nebo opatřeny
vložkou ze zdravotně nezávadného
materiálu (např. z papíru, plastické hmoty).
C.
Tlakové nádobky pro aerosoly
(1) Volba
materiálu všech částí nádobky musí vylučovat interakci mezi
obalem a náplní a musí zajišťovat požadovanou funkci
obalu; tyto požadavky musí být splněny i při podmínkách
distribuce a používání. Nádobky před plněním musí být beze
stop mechanického poškození a známek koroze.
(2) Tvar
nádobky se volí co nejjednodušší, přednostně rotačně
symetrický podle podélné osy, složený z tvarů válcových a
kulových s plynulými přechody. Tlakové nádobky pro aerosoly,
jejichž vnější průměr je 40 mm nebo větší, musí mít
dovnitř vyduté (konkávní) dno.
D.
Kovové tuby
(1) Plášť
kovové tuby musí být celistvý a v hraně hrdla odolný proti
prasknutí. Při ohýbání a uzavírání tub nesmí mít
laková vrstva makroskopicky zjevné praskliny. V místě přechodu
pláště a límce hrdla uvnitř tuby jsou povoleny nepatrné kapičky
vypáleného laku.
(2) Kovové
tuby nesmějí být před naplněním pomačkané. Tuby, určené pro
plnění poživatin, musí být ze strany šroubovacího uzávěru
uzavřeny těsnící membránou.
E.
Fólie
(1) U
barevných fólií musí být barevný odstín na povrchu stejnoměrný
po celé ploše. Nános laku nebo termoplastu musí být souvislý a
stejnoměrný po celé ploše.
F.
Kanystry a láhve
(1) Plášť,
dno a víko kanystrů a lahví se spojí svařováním, popřípadě
lemováním a pájením nebo se utěsní funkčně vhodným a
zdravotně nezávadným těsnícím materiálem vyhovujícím
ustanovením vyhlášky. Kanystry a láhve musí být těsné ve
všech spojích. Na pájených spojích a uvnitř kanystru
a láhve nesmí být nataveniny ani hrbolky pájky.
(2) Kanystry
a láhve je nutno před použitím zbavit mazadel a jiných nečistot.
G.
Kbelíky
(1) Plášť
kbelíku se spojí lemováním, popřípadě přeplátováním nebo
svařením. Se dnem se plášť spojí lemováním. Aby se zvýšila
pevnost obalu, mohou být provedeny na plášti prolisy, které
nesmějí narušovat povrchovou úpravu. Víko kbelíku musí být
snadno nasaditelné, musí však v plášti držet tak, aby při
otáčení kbelíku dnem vzhůru samovolně nevypadlo.
H.
Sudy
(1) Konstrukce
sudu musí být provedena tak, aby umožňovala jeho dokonalé
vyprázdnění. Vnější svár musí být bez ostrých hran. Vnitřní
svár nesmí obsahovat ”krápníky” a nesvařená místa a nesmí
narušovat hladkost vnitřního povrchu sudu. Sváry sudu musí být
neprodyšné.
Deska a zátka plnícího otvoru musí mít zaoblené přechody.
(2) Vnitřní
povrch sudu musí být opatřen funkčně vhodným, zdravotně
nezávadným lakem, který splňuje zdravotní požadavky stanovené
vyhláškou. Lak musí odolávat použitým náplním, stanoveným
mycím prostředkům a dekontaminaci vnitřního povrchu ostrou
parou. Lakový povlak musí být hladký, celistvý, bez trhlin,
nesmí vykazovat potečeniny a vyvýšeniny s kapkovitým
ukončením, volná místa, nezakrytá lakem a ložiska hrubého
zaschlého laku s puchýřovitým povrchem. Jsou přípustné
pouze potečeniny viditelné jako tmavší místa lakovaného povrchu
a nepatrně zdrsněný povrch v místě plnícího otvoru. Vrstva
laku přelitá přes základní vrstvu musí zachovávat stejné
mechanické a povrchové vlastnosti jako původní vrstva
laku.
(3) Sudy
z korozivzdorné oceli nemusí být lakovány.
I.
Konve
(1) Vnitřní
strany konví a vík musí být hladké, bez pórů, trhlin a
neplynulostí v napojování rádiů (obruče a upevňovací kruh).
Páka uzávěru konve musí být u víka lehce otočná, víko se
však nesmí samovolně otevřít. Obruč a upevňovací kruh se
nesmí uvolnit. K uzavírání konví lze použít též pryžových
vík.
J.
Víčka na konzervové sklenice
(1) Víčka
na konzervové sklenice se upraví tak, aby zajišťovaly po uzavření
a sterilaci neprodyšnost obalu. Zdravotně nezávadné těsnící
hmoty vyhovující ustanovením této vyhlášky musí být funkčně
vhodné, nanesené rovnoměrně v okrajovém žlábku, dobře lpící
na celé styčné ploše i po sterilaci. Vrstva těsnící hmoty musí
být nepřerušená, nesmí mít puchýře nebo trhliny.
Víčka na konzervové sklenice se lakují oboustranně.
K.
Korunkové uzávěry
Korunkové
uzávěry se opatří funkčně vhodnou, zdravotně nezávadnou
těsnící vložkou nebo nánosem zdravotně nezávadné těsnící
hmoty vyhovující ustanovením této vyhlášky tak, aby po
uzavření zaručovaly neprodyšnost obalu. Těsnící hmota musí
být nanesená stejnoměrně bez značného přestříknutí hmoty
do zoubků. Pokud je těsnící vložka opatřena spotem, musí spot
zakrývat vnitřní otvor hrdla láhve. Pro poživatiny, které se
po naplnění do láhví
pasterují, musí se použít takových těsnících materiálů,
které i po pasteraci zaručí neprodyšnost obalu. Jako těsnící
vložky pro korunkové uzávěry lahví s vodou (sodovou,
minerální), určené pro přípravu kojenecké stravy, se smí
použít výhradně vložky z
nebarveného polyethylenu, nebo polyethylenu pigmentovaného
titanovou bělobou. Ražba znaků nesmí porušovat celistvost
plechu ani těsnící funkci uzávěru a musí být čitelná.
č. 7 k vyhlášce č. …/1999 Sb.
Seznam
přípustných materiálů a technologií pro povrchové úpravy
výrobků
A.
Materiály
K
úpravě povrchů přicházejících do styku s potravinami je ve
smyslu této vyhlášky povoleno použít:
(1) Metalizaci
zdravotně nezávadným kovem nebo slitinou podle přílohy 5, této
vyhlášky, s případnými v této příloze uvedenými
omezeními. Pro cínování povrchů, které přicházejí
s potravinami jen do krátkodobého styku smí cín obsahovat
nejvýše l % olova, 0,05 % arsenu, 0,l % vizmutu a
0,05 % antimonu.
(2) Pokrytí
povrchů nitridem titaničitým.
(3) Pokrytí
povrchů oxidem zirkoničitým.
(4) Chromování
a niklování, avšak pouze pro krátkodobý styk s potravinami
(včetně nápojů) nebo pro styk se suchými potravinami (s nejvýše
20% vlhkostí).
(5)
Plasty odpovídajícími požadavkům vyhlášky.
(6) Pryž
odpovídající požadavkům vyhlášky.
(7) Křemičité
a titaničité smalty odpovídající požadavkům vyhlášky.
(8) Laky
odpovídající požadavkům vyhlášky.
(9) Vosky,
mikrovosky, parafíny, cerezíny a jiné ropné výrobky, schválené
pro potravinářské účely.
B. Technologické
postupy
Technologické
postupy,
po kterých musí být z povrchů materiálů odstraněny zbytky
používaných prostředků, roztoků a lázní:
(l)
pískování,
(2)
omílání,
(3)
broušení,
(4)
leštění,
(5)
kartáčování,
(6)
odmašťování organickými nebo alkalickými prostředky (např.
benzínem, petrolejem, trichloretylénem, louhem sodným nebo
draselným, fosforečnanem sodným, roztoky různých tenzidů,
detergentů a jejich směsí a anorganickými a organickými látkami)
s následným odstraněním (např. omytím) odmašťovacích
prostředků z povrchu;
(7)
moření (např. ve zředěné kyselině sírové, zředěné
kyselině chlorovodíkové apod.).
(8)
černění (tzv. brynýrování),
(9)
anodická pasivace,
(10)
fosfatizace,
(ll)
pasivace lázní s alkalickým chromanem nebo dvojchromanem.1)
č. 8 k vyhlášce č. …/1999 Sb.
Seznam
látek
pro výrobu laků
1.
Pojiva
a)
Přírodní produkty a modifikované přírodní produkty1):
šelak
kopál
a kopál esterifikovaný vícesytnými alkoholy C3-C6
dammar-pryskyřice
hydrogenované
estery kalafuny s 3- a vícesytnými alkoholy C3-C6
estery
kalafuny s 3- a vícesytnými alkoholy C3-C6,
modifikované kyselinou akrylovou a/nebo kyselinou maleinovou
b)
Produkty polykondenzace, polymerizace a polyadice:
alkydové
pryskyřice (polyestery z vícesytných alkoholů a kyseliny
ftalové), příp. modifikované mastnými kyselinami o délce
řetězce C6
a více
kondenzační
produkty a eterifikované kondenzační produkty z čistěných
jedno- i vícesytných, případně alkylovaných fenolů s
formaldehydem; xylol-formaldehydové pryskyřice a jejich
kondenzační produkty s fenolem a alkylovanými fenoly
ketonové
pryskyřice, keton-formaldehydové pryskyřice a
furfurol-formaldehydové pryskyřice
fenol-formaldehydové
pryskyřice modifikované mastnou kyselinou o délce řetězce C6
a více
jedno-
nebo vícesytnými alkoholy C3-C6
eterifikované kondenzační produkty z močoviny a melaminu
(případně jejich směsí) s formaldehydem jakož i pryskyřice z
esterů kyseliny karbamidové
epoxydové
sloučeniny, zesíťované eterifikovanými močovinovými nebo
fenolovými pryskyřicemi, nebo esterifikované mastnými kyselinami
s délkou řetězce více než C6,
nebo zesítěné polyaminoamidy a/ nebo polyaminoimidazoliny z
dimerizačních a trimerizačních produktů nenasycených mastných
kyselin a/nebo alifatickými polyaminy a/nebo
isokyanáty
polyester kyseliny adipové s 1,3-butandiolem a
1,6-hexandiolem
polyester kyseliny adipové s 1,3-butandiolem a 1,4-butandiolem
jehož
volné hydroxylové skupiny jsou
acetylovány
3.
Přídavné látky / Pomocné látky:
i.
Vysoušedla:
V
suchém lakovém filmu smí být nejvýše 0,5 % následujících
vysoušedel (vztaženo na kationt) a nejvýše 0,2 % kobaltu:
oxidy
a soli kobaltu, manganu, železa, vápníku, zirkonu a ceru s
naftenovými kyselinami, s nasycenými především terciárními
monokarbonovými kyselinami C9-C11
a 2-etylhexan kyselinou
ii.
Katalyzátory
- celkem nejvýše 1,0 % :
kyselina
mravenčí
kyselina
octová
kyselina
mléčná
kyselina
jablečná
kyselina
vinná
kyselina
citronová
kyselina
salicylová
kyselina
chlorovodíková
kyselina
sírová
kyselina
fosforečná
amoniak
hydroxid
sodný
hydroxid
draselný
hydroxid
vápenatý
hydroxid
hořečnatý
a
soli těchto látek
kyselé
estery kyseliny fosforečné s jednomocnými nasycenými alifatickými
alkoholy s délkou řetězce C2-C4
nasycené
alifatické dikarbonové kyseliny C4-C8
kyselina
toluensulfonová a nebo chlorid kyseliny toluensulfonové
polyestery
alifatických alkoholů C3-C6
s kyselinou titaničitou
Lakové
vrstvy musejí být, s ohledem na jejich složení, sušeny tak, aby
z nich nemohly přecházet do potravin žádné těkavé složky,
zvláště žádná rozpouštědla a nesmějí ovlivňovat vůni a
chuť potravin.
č. 9 k vyhlášce č.
…/1999 Sb.
Seznam
látek pro výrobu papíru, kartonu a lepenky
Seznam
vláknitých surovin, plniv, výrobních, funkčních pomocných
přídavných látek a speciálních zušlechťovacích látek, které
se mohou používat při výrobě a zušlechťování papírových
obalových materiálů a výrobků z nich, určených pro běžný
styk s potravinami (s výjimkou papírových obalových materiálů
pro kontakt s nápoji při teplotách vyššími než 80 °C)
Při
výrobě a zušlechťování papírových obalových materiálů a
výrobků z nich, určených pro přímý styk s potravinami se mohou
používat jen v tomto seznamu uvedené suroviny, které musí mít
vyhovující technickou jakost a nesmí být používány ve vyšších
koncentracích, než je pro výrobu finálního produktu přesně
potřebné a nesmí překročit uvedené nejvyšší
koncentrace. V konečném výrobku nesmí být přítomné žádné
jiné látky než ty, které jsou uvedené v tomto seznamu s
jejich případnými odvoditelnými nebo sekundárními produkty.
Obsahové
limity uvedené v tomto seznamu jsou hmotová procenta, pokud není
určeno jinak.
Jde o hmotová procenta konkrétní látky z dané kategorie látek,
vztahované na jednotkovou hmotnost sušiny finálního produktu.
1.0.
Suroviny na výrobu papíru
Jako
suroviny na výrobu papíru mohou být použity:
1.1.
Vláknité suroviny
přírodní
vlákna a vlákna z regenerované celulózy, nebělené nebo bělené
vlákna
ze syntetických polymerních a kopolymerních sloučenin, pokud
odpovídají požadavkům na plasty přicházející do styku s
potravinami
dřevina
bělená nebo nebělená
tříděná
vlákna ze sběrových papírů, kartonů nebo lepenek, které jsou
podle ČSN 50 1990 povolené pro výrobu obalů na balení
potravin bez další úpravy, případně po příslušné úpravě,
pokud vyhovují z něho vyhotovené obalové materiály a obaly
podmínkám této úpravy
1.2.
Plniva
Jako
plniva se mohou používat
následující přírodní nebo chemicky vyrobené látky:
uhličitan
vápenatý srážený, prostý Ba2+
uhličitan
vápenatý, velmi jemně mletý, prostý Ba2+
oxid
křemičitý
uhličitan
hořečnatý
oxid
titaničitý (titanová běloba)
křemičitan
vápenatý
křemičitan
hořečnatý
(mastek)
srážené
a míchané křemičitany sodné, draselné, hořečnaté, vápenaté,
hlinité a železnaté
síran
vápenatý (prostý Ba2+)
síran
barnatý - čistoty podle ČSL 3
kaolín
bentonit
sulfoaluminát
vápenatý (satinova běloba)
síran
hlinitý
oxidy
a hydroxidy hliníku
a hořčíku
2.0.
Výrobní funkční pomocné přídavné látky
Jako
výrobní funkční pomocné přídavné látky se mohou používat:
2.1.
Pojiva
kolofónium,
adiční produkty kyseliny maleinové a kyseliny fumarové a nebo
formaldehydu a kolofónia
reemulgovatelný
polyvinylchlorid
bez obsahu změkčovadel - maximální obsah monomeru vinylchloridu 1
ppm
di-alkyl
(C10-C18)
diketény - maximálně 0,5 %.
kondenzační
produkty melaminu, formaldehydu a (omega)-aminokapronové kyseliny,
maximálně 1,0 %
sodné
a amonné soli směsových polymerizátů z isopropylpolyesteru
kyseliny maleinové (cca 29 %), kyseliny akrylové (cca 16 %) a
styrenu (cca 59 %), celkem maximálně 0,5 % vztahované na hmotnost
suchého papíru, kartónu a lepenky
směs
sestávající z amonné soli kopolymeru styrenu a anhydridu kyseliny
maleinové (1 : 1) a kopolymeru butylesteru kyseliny akrylové a
akrylonitrilu (7 : 3) v poměru 1 : 2, maximálně 0,6 % vztahované
na hmotnost suchého papíru, kartonu a lepenky
amonná
sůl kopolymeru anhydridu kyseliny maleinové, isopropylpolyesteru
kyseliny maleinové a diisobutylenu, maximálně 0,5 % vztahované na
hmotnost suchého papíru, kartonu a lepenky
amonná
sůl kopolymeru styrenu (cca 60 %), kyseliny akrylové (cca 23 %) a
kyseliny maleinové (cca 17 %), maximálně 0,5 % vztahované na
hmotnost suchého
papíru, kartonu a lepenky
di-sodná
sůl směsového polymeru styrenu (cca 50 %) a kyseliny maleinové
(cca 50 %), maximálně 0,5 % vztahované na hmotnost suchého
papíru, kartonu a lepenky
vodní
sklo (roztok křemičitanu sodného)
dextrin
arabská
guma
přírodní
a odbourané škroby (enzymaticky, oxidací), škrobový éter,
škrobový ester kyseliny fosforečné, mimo škrobů a derivátů
škrobů, které jsou modifikované kyselinou boritou, případně
jejími deriváty
deriváty
celulózy:
karboxymetylcelulóza
a sodná sůl karboxymetylcelulózy technicky čistá, přičemž
příměsy glykolátu sodného musí být při výrobě papíru,
kartonů a lepenek úplně odstraněny
etylhydroxyetylcelulóza
hydroxyetylcelulóza
metylcelulóza
algináty,
mannogalaktany, galaktomannéter. Použitý galaktomannaéter může
obsahovat nejvíce 5,0 % glykolátu sodného jako příměsi za
předpokladu, že tento se úplně odstraní při výrobě papíru,
kartonů a lepenek a jeho zbytky se nebudou nacházet v hotovém
výrobku.
voskové
a parafínové disperze schválené hlavním hygienikem ČR. Mohou se
použít společně maximálně 2,0 % vztahované na hmotnost suchého
papíru, kartonu a lepenky.
disperze
plastických hmot bez obsahu změkčovadel odpovídající příloze
č. 2 této vyhlášky.
2.2.
Srážecí a fixační prostředky
síran
a octan hlinitý
hlinitan
sodný a vápenatý
mravenčan
hlinitý, maximálně 0,1 %
tanin
síran
hlinito-draselný (kamenec)
kondenzační
produkty močoviny, dikyandiamidu, melaminu s formaldehydem
kondenzační
produkty aromatických thiokyselin s formaldehydem, maximálně 1,0 %
sodné
soli kyseliny etyléndiamin-tetraoctové
a kyseliny dietyléntriaminopentaoctové, jakož i kyseliny
n-oxoetyl-etylén-diamino-trioctové, maximálně 1,0 %
amoniak
uhličitan
sodný
2.3.
Retenční prostředky
polyakrylamidy
a kopolymery akrylamidu s dimetylaminoetylmetakrylátem pokud
neobsahují
více než 0,1% monomerního akrylamidu, maximálně 0,3 %
polyetylenimin,
maximálně 0,5 %
zesíťované
kationické polyalkylenaminy, a to:
polyamin
- epichlorhydrinová pryskyřice, vyrobená z epichlorhydrinu
a diamino-propylmetylaminu1)
polyamid
- epichlorhydrinová
pryskyřice, vyrobená z epichlorhydrinu, kyseliny adipové,
kaprolaktamu, dietylentriaminu a nebo etylendiaminu1)
polyamid
- epichlorhydrinová pryskyřice, vyrobená z kyseliny adipové,
dietylen-triaminu a epichlorhydrinu nebo směs epichlorhydrinu s
amoniakem1)
polyamid
- polyamin - epichlorhydrinová pryskyřice, vyrobená z
epichlorhydrinu, dimetylesteru kyseliny adipové a
dietylentriaminu1)
polyamid
- polyamin - dichloretanová pryskyřice, vyrobená z dichloretanu
a ami-du kyseliny adipové, kaprolaktamu
a dietylentriaminu1)
polyamid
- epichlorhydrinová pryskyřice, vyrobená z epichlorhydrinu,
diety-lentriaminu, kyseliny adipové a etyleniminu, maximálně 0,5
%1)
polyamid
- epichlorhydrinová pryskyřice, vyrobená z kyseliny adipové,
diety-lentriaminu a směsi epichlorhydrinu a dimetylaminu, maximálně
0,2 %1)
polyamid
- epichlorhydrinová pryskyřice, vyrobená z polyepichlorhydrinu,
diety-lentriaminu a směsi epichlorhydrinu a dimetylaminu, maximálně
0,2 %1)
polyamid
- epichlorhydrinová pryskyřice, vyrobená z epichlorhydrinu,
dietylentriaminu, kyseliny adipové, etyleniminu a
polyetylenglykolu, maximálně 0,2 %1)
vysokomolekulární
kationický polyamidamin, vyrobený z trietylentetraminu a kyseliny
adipové s obsahem 15 % dietylenglykolmonometyléteru (jako
ředidlo), nebo směsi 70 dílů tohoto polyamidaminového roztoku s
30 díly sulfátovaného spermového oleje, společně maximálně
0,2 % ( počítaného jako polyamidamin v suchém vláknitém
materiálu).
směs
z
polyamid
- epichlorhydrinové pryskyřice, vyrobená z kyseliny adipové,
dietylentriaminu a směsi epichlorhydrinu a dimetylaminu, maximálně
0,05 %, lineárního vysokomolekulárního polyetylenoxidu,
maximálně 0,015 % a kondenzačního pro-duktu kyseliny
xylolsulfonové, dihydroxydifenylsulfonu a formaldehydu (sodné
a amonné soli),
maximálně 0,1 %2)
směs
z polyamid-epichlorhydrinové pryskyřice, vyrobená z kyseliny
adipové, dietylentriaminu a směsi epichlorhydrinu dimetylaminu,
maximálně 0,05 %, lineárního vysokomolekulárního
polyetylenoxidu, maximálně 0,015 % a kondenzačního produktu
kyseliny x-naftosulfonové, fenolu a formaldehydu jako sodné soli,
maximálně 0,06 %.2)
2.4.
Urychlovače odvodnění
polyetylenimin,
maximálně 0,5 %
alkyl
(C10-C16)
arylové sulfonáty a jejich sodné soli, maximálně 1,0 %
parafínové
disperze s obsahem silikonů,
schválené hlavním hygienikem ČR, maximálně 0,5 %
(vztahované na sušinu disperze)
alkyl
(C8-C22)
sulfonáty a jejich sodné soli, maximálně 2,0 %
2.5.
Dispergenční a flotační prostředky
polyvinylpyrrolidon
(molekulová hmotnost maximálně 11.000, viskozita 5 % vodného
roztoku při 20 °C, nejméně 34 mPa.s.)3)
alkalické
soli převážně lineárně kondenzovaných kyselin fosforečných
(polyfosfáty: Polysan CA, Dispex N 40)3)
Obsah
cyklicky kondenzovaných fosfátů (metafosfátů) nesmí být vyšší
než 8,0 %3)
alkylpolyglykoléter
a nebo alkylfenolpolyglykoléter se 6-12 etylenoxidovými skupinami3)
sulfonovaný
ricínový olej (olej pro tureckou červeň)
3)
kondenzační
produkty aromatických thiokyselin s formaldehydem3)
tripolyfosfát3)
pyrofosfát
sodný3)
polyetalenimin,
maximálně 0,5
%
sodná
sůl kyseliny polyakrylové, maximálně 0,5 %
polyvinylalkohol
(tzv. sušený typ), maximálně 5%
polypropylenoxid,
esterifikovaný laurovou, olejovou, ricínovou a stearovou kyselinou
monoglycerylester
kyseliny citronové
blokový
kopolymer etenoxidu a
propenoxidu, molekulová hmotnost cca 6800, esterifikovaný kyselinou
stearovou, výlučně v krycích povrchových vrstvách, maximálně
0,05 %
etylen-diamin-tetraazinová
kyselina, sodná sůl
2.6.
Odpěňovací prostředky
organopolysiloxany
s metylovými a nebo fenolovými
skupinami (silikonové oleje), viskozita při 20 °C nejméně 97,3
mPa.s.4)
tributylfosfát
a nebo triizobutylfosfát4)
vyšší
alifatické alkoholy (C8-C20)
4)
estery
mastných kyselin (C10-C18)
jedno- a vícemocných alkoholů C2-C84)
alkylsulfonamidy
(C10-C14)
4)
polyglykolester
kyseliny olejové s 3 nebo 4 etylenoxidovými skupinami, maximálně
0,05 %
mastné
kyseliny, nerozvětvené, nasycené a nenasycené s sudým počtem
uhlíkových atomů C8-C22
s obsahem max. 2 % nezmýdelnitelných složek:5)
z
nich odvozené di- a tri-mery
jejich
amidy
esterifikované
alkoholy jednomocnými, alifatickými, nerozvětvenými a
nenasycenými C4-C18
esterifikované
glycerinem na mono-, di a triglyceridy
esterifikované
polyolem C3-C6
esterifikované
sorbitolem a sorbitanem
v
podobě solí s hliníkem, amoniakem, vápníkem, draslíkem,
hořčíkem a sodíkem
N-hydroxymetyl-dithiokarbonát
draselný a 2-merkaptobenzothiazol sodný11)
2-oxy-2/4-hydroxy-fenyl/chlorid
kyseliny acethydroximové8)
N-x-(1-nitroetyl)benzyl-etylendiamin8),
maximálně 0,025 %, vztahované na suchou vlákninu
2-brom-2-nitropropaddiol
(1,3),
8)
maximálně 0,003 % vztahované na suchou vlákninu
0,15
%- vodné roztoky esteru kyseliny p-hydroxybenzoové (metyl, etyl a
n-propylester kyseliny p-hydroxybenzoové jako i sodných solí) v
peroxidu vodíku 35 % hmot., pokud:
1
kg obalového materiálu neobsahuje více než 15 mg esteru kyseliny
p-hydroxy-benzoové,
hotové
výrobky nemají konzervační účinky na zabalené potraviny,
sulfonovaný
ricínový olej-olej na tureckou červeň (sulforicin)
19)
Suroviny
uvedené v bodech 3.4., 3.5., 3.6., 3.7. a částečně i 3.8. se
používají pro přípravu pigmentovaných nátěrových směsí pro
natírání papíru. Pigmentovaný nátěr je vždy na vnější
straně papírového obalu a nepřichází do přímého styku se
zabalenou potravinou.
3.9.
Prostředky pro povrchové zušlechťování a natírání
3.9.1.
Makromolekulární sloučeniny
Makromolekulární
sloučeniny (plasty, fólie, taveniny, roztoky, laky, disperze) pokud
odpovídají hygienickým požadavkům na plasty podle přílohy 3
této vyhlášky a nebo pokud byly pro potravinářské účely
jmenovitě schválené.
Papíry,
kartony a lepenky ovrstvené plastickými hmotami, při kterých
přicházejí potraviny do přímého styku jen s polymérní látkou,
která vytváří dokonalou bariéru vůči penetraci cizorodých
látek z papírů, kartonů a lepenek na povrch potravin, se tyto
neposuzují podle podmínek této úpravy, ale především podle
hygienických požadavků platných pro danou polymerní látku.
Pro
povrchové
zušlechťování papírů, kartonů a lepenek je možné použít
následující polymerní látky (makromolekulární sloučeniny):
nitrocelulóza
o obsahu 10,8-12,4 % dusíku
metylcelulóza,
etylcelulóza, hydroxyetylcelulóza, karboxymetylcelulóza a její
sodná sůl (čistá)
polyvinylacetát
a kopolymery20
vinylacetátu s: etylénem, akrylamidem, akrylominitrilem21),
kyselinou akrylovou a jejím n-butanolovým esterem a
2-etylhexylalkoholem, metakrylamidem, kyselinou metakrylovou a jejími
estery s n-butanolem, n-hexanolem a 2-etylhexyl-alkoholem, anhydridem
kyseliny maleinové, triallylpentaerytritolem (max. 1 %),
vinylsulfonovou kyselinou a jejími sodnými solemi,
polyvinylalkohol
(viskozita 4 %-ního vodného roztoku při 20 °C minimálně 5
mPa.s)
polyvinylpropionát,
bez obsahu jiných pomocných látek než jsou přípustné
kopolymerní
disperze vinylidenchloridu bez obsahu změkčovadel (Sconatex BF 50,
Diofan 185D, 190D, 207D,
230D, Ixan WA 50, WA 91C, PA 522)
polyetylen,
polypropylen a chlorované polyolefiny s obsahem chlóru maximálně
56 %, průměrné molekulové hmotnosti minimálně 100 000 a
rozpustností v n-hexanu při 50 °C maximálně na 7 %.
silikonové
oleje, katalyticky zesíťované
organopolysiloxany, pokud byly jmenovitě na potravinářské účely
schváleny hlavním hygienikem ČR
alfa-metylstaren-vinyltoluenové
kopolymery vyrobené z dvou monomerů v molárním poměru 1 : 3, bez
obsahu jiných pomocných látek než jsou přípustné s bodem
tání min. 75 °C
polyestery,
získávané reakcí mezi jedním nebo několika z následujících
vícemocných kyselin a vícemocných alkoholů, přičemž reakce
může být ukončená jednou z následujících jednomocných
kyselin nebo jednomocných alkoholů:
vícemocné
kyseliny: kyselina adipová, fumarová, itakonová, sebaková,
meleinová a její anhydrid, ftalová a její anhydrid, 1, 2,
4-benzentrikarbonová a její anhydrid a mastné kyseliny
dimerované.
jednomocné
kyseliny: benzoová, ricínová, butylbenzoová, 4,4 bis
(4-hydro-xyfenyl) pentankarbonová, trialkyl (C4-C11)
metankarbonová a mastné kyseliny.
přírodní
a odbourané škroby, éter škrobu,škrobový ester kyseliny
fosforečné a kyseliny octové. Nesmí se používat škroby a
škrobové produkty, které jsou modifikované kyselinou boritou,
resp. její sloučeninami.
kaseín
a rostlinné bílkoviny s maximálním obsahem 6 % glyoxalu (na
hmotnost bílkoviny), výlučně na papír a karton, který se
nedostává do styku s potravinami a nápoji obsahujícími
alkohol.
petrolejové
uhlovodíkové pryskyřice, alicyklické, které odpovídají
následujícímu popisu a specifičnosti:
kopolymery
připravené polymerizací dienů a olefinů, nenasycené,
nerozvětvené a roz-větvené a cyklických C4-C7
monomerů pocházejících z frakcí s nízkým bodem varu (koncový
bod varu pod 200 °C), získané krakováním ropy, ale bez
hydrogenace. Tyto polymery nejsou úplně nasycené, nearomatické
uhlovodíkové pryskyřice, které obsahují metylové skupiny a do
řetězce začleněné ne-aromatické metylové
5 a 6 uhlíkových atomů obsahujících cyklické struktury.
Živice
musí vyhovovat následující specifikaci:
viskozita
při 140 °C: nejméně 10.000 mPa.s
bod
měknutí: nejméně 97 °C
anilinový
bod: nejméně 120 °C
obsah
monomerů: maximálně 0,1 %
obsah
aromatických látek: maximálně 0,5 %
obsah
popela: maximálně 0,1 %
50%
roztok v toluenu musí být tak propustný pro světlo jako roztok
40 mg jódu v 100 ml roztoku jodidu draselného.
petrolejové
uhlovodíkové pryskyřice, hydrogenové polycyklopentadienová
pryskyřice, připravená polymerizací směsi sestávající hlavně
z cyklopentadienu a jeho dimeru, pocházející z frakce ropy
od 80 °C až do 180 °C krakováním za účinku páry. Po
polymerizaci se provádí hydrogenace polymeru.
Živice
musí vyhovovat následující
specifikaci:
viskozita
při 140 °C: nejméně 2.000 mPa.s
bod
měknutí: nejméně 95 °C
obsah
brómu: maximálně 2 %
obsah
popela: maximálně 0,1 %
terpénové
pryskyřice, připravené z alfa-pinenu, beta-pinenu a dipentenu,
nemodifikované fenolem, pokud splňují požadavky následné
specifikace:
obsah
kyseliny: číslo kyselosti menší než 5,
číslo
zmýdelnění: menší než 5,
zbarvení
50% roztoku v lakovém benzínu musí být pod hodnotu 4
"Gardnero-ov"
kaučuk
přírodní a syntetický, chlorovaný odpovídající následné
specifikaci:
obsah
chlóru: maximálně 67 %,
viskozita
20% toluenového roztoku při 20 °C: minimálně 4 mPa.s.
algináty
laky
s obsahem acetátu celulózy
3.9.2.
Parafíny a vosky
parafín
rafinovaný pro potravinářské účely podle ČSN 65 7101, bílé
barvy,
bez pachu po olejovitých látkách a bodem tání min. 50 °C
cerezín
rafinovaný podle ČSN 65 7111, světležluté nebo bílé arvy, bez
pachu po olejovitých látkách, s bodem tání min. 55 °C
karnaubský
vosk
mikrokrystalické
vosky, nízkomolekulární polyolefiny a polyterpeny,
pokud byly schválené hlavním hygienikem ČR pro potravinářské
účely
montání
vosk, sestávající z montání kyseliny C26-C32
jejích esterů s etandiolem a 1,3-bu-tandiolem, vápenaté soli.
včelí
vosk, jelení vosk
3.9.3.
Ostatní látky
chróm
(III.) chloridové
komplexní sloučeniny s nasycenými astnými kyselinami s rovným
řetězcem délky C16,
maximálně 0,4 mg/dm2
vztahované na chróm23)
soli
mastných kyselin hliníku, vápníku a amonia
přírodní
a syntetické minerální látky ve vodě nerozpustné a zdravotně
nezávadné
dibenzoylperoxid
glyoxal,
pro vytvoření voděvzdornosti škrobu v povrchových, krycích
vrstvách maximálně 1 % (na obsah sušiny škrobu v povrchové
vrstvě a výlučně pro papír a karton, který není určený pro
kontakt s potravinami a nápoji, obsahujícími alkohol.
mono,
bis- a tris (2-hydroxyetyl) amin, maximálně 1 %
kondenzační
produkt naftalen sulfonové kyseliny s formaldehydem a její sodné
soli - výlučně ve funkci emulgátoru voskových emulzí
dithionát
sodný, výlučně ve funkci antioxidantu pro vosky
Úhrnné
množství látek z této skupiny látek nesmí překročit 2
mg.dm-2fólie:
kyselina
octová a její amonné, vápenaté, hořečnaté, draselné a sodné
soli
kyselina
askorbová a její amonné, vápenaté, hořečnaté, draselné a
sodné soli
kyselina
benzoová a benzoan sodný
kyselina
mravenčí
a její amonné, vápenaté, hořečnaté, draselné a sodné soli
lineární
mastné kyseliny C 8-20, nasycené i nenasycené, se sudým počtem C
atomů 8-20 včetně, a dále kyseliny behenová a ricinolejová a
jejich amonné, vápenaté, hořečnaté, draselné sodné, hlinité
a zinečnaté soli
kyseliny
citronová, d- a l-mléčná, maleinová, l-vinná a jejich Na a K
soli
kyselina
sorbová a její amonné, vápenaté, hořečnaté, draselné a
sodné soli
amidy
lineárních nasycených i nenasycených mastných kyselin C 8-20,
se sudým počtem C atomů a dále amidy kyselin behenové a
ricinolejové
přírodní
jedlé škroby a mouky
jedlé
škroby a mouky modifikované chemickou úpravou
amylosa
uhličitany
a chloridy vápenaté a hořečnaté
estery
glycerinu s lineárními nasycenými i nenasycenými mastnými
kyselinami
C 8-20, se sudým počtem C atomů a/nebo s kyselinami
adipovou, citronovou, 12-hydroxystearovou (oxystearin), ricinolejovou
estery
polyoxyetylenu (8-14 oxyetylenových skupin) s lineárními
nasycenými i nenasycenými mastnými kyselinami C 8-20,
se sudým
počtem C atomů
estery
sorbitolu s lineárními nasycenými i nenasycenými mastnými
kyselinami C 8-20
se sudým počtem C atomů
mono-
a/nebo di-estery kyseliny stearové s etandiolem a/nebo s
bis(2-hydroxyetyl)eterem a/nebo s trietylenglykolem
oxidy
a hydroxidy
vápenaté, hořečnaté, křemičité a hlinité
křemičitany
a hydratované křemičitany vápenaté, hořečnaté, hlinité a
draselné
polyetylenglykol
průměrná molekulová hmotnost 1200 - 4000
propionát
sodný
2.2
Skupina II.
Úhrnné
množství látek z této skupiny látek nesmí překročit 1
mg.dm-2fólie,
nebo nižší limit, pokud je specifikován.
Kotvící
činidla:
kondenzační
produkt melaminu a formaldehydu, nemodifikovaný nebo modifikovaný
jednou či více následujících látek5)6)
a/ polyamid-epichlorhydrinová
pryskyřice na bázi propylenmetylaminu a epichlorhydrinu
b/ polyamid-epichlorhydrinová
pryskyřice na bázi epichlorhydrinu, kyseliny adipové,
kaprolaktamu,
dietylentriaminu a/nebo etylendiaminu
c/
polyamid-epichlorhydrinová pryskyřice na bázi kyseliny adipové,
dietylaminu a epichlorhydrinu nebo směsi epichlorhydyrinu a
amoniaku
d/
polyamid-polyamin-epichlorhydrinová pryskyřice na bázi
epichlorhydrinu
dimetyladipátu a dietylentriaminu
e/
polyamid-polyamin-epichlorhydrinová pryskyřice na bázi
epichlorhydrinu adipamidu a diaminopropylmetylaminu
polyetylenaminy
a polyetyleniminy - nejvýše 0,75 mg.dm-2
2.3
Skupina III.
Úhrnné
množství látek z této skupiny látek nesmí překročit 1 mg.dm-2(nepřevrstvené)
fólie, při čemž množství jednotlivých látek (nebo skupin
látek) nesmí překročit 0,2 mg.dm-2,
nebo nižší limit, pokud je specifikován:
Množství
látek z této skupiny látek nesmí překročit 0,01 mg.dm-2
fólie:
monoetanolaminlauryl
sulfát
C.Nátěry
a zušlechťovací vrstvy:
Převrstvení
nesmí přesahovat 50 mg.dm-2
fólie na straně kontaktu s potravinou7)
1.1
Polymery
Není-li
specifikováno jinak smí polymerní vrstva dosahovat hmotnosti až
50 mg.dm-2
a může být tvořena následujícími látkami:
etyl-,
hydroxyetyl-, hydroxypropyl- a metyl- étery celulózy
nitrocelulóza
; obsah dusíku 10,8 - 12,2 % v nitrocelulóze nejvýše 20
mg.dm-2
kontaktní strany
polymery,
kopolymery a jejich směsi, vyrobené z následujících monomerů8):
vinylacetaly,
odvozené od nasycených
aldehydů (C1-C6)
vinylacetát
alkyl
(C1-C4)
vinyl étery
kyseliny
akrylové, krotonové, itakonové, maleinové, metakrylové a jejich
estery
butadien
styren
metylstyren
vinylidenchlorid
akrylonitril
metakrylonitril
etylen,
propylen, 1-2 butylen
vinylchlorid
1.2
Pryskyřice
Celkové
množství látek z této skupiny nesmí překročit 12,5 mg.dm-2povrchové
vrstvy fólie na straně kontaktu s potravinou a to pouze u výrobků
z celofánu s převrstvením na bázi nitrocelulózy nebo kopolymeru
vinylchloridu a vinylacetátu:
kalafuna
a/nebo produkty její polymerace, hydrogenace nebo disproporcionace
a její estery s metyl-, etyl- nebo s (C2-C6)
polyvalentními alkoholy nebo jejich směsmi
kalafuna
a/nebo produkty její polymerace, hydrogenace nebo disproporcionace
kondenzované s kyselinou akrylovou, maleinovou, citronovou,
fumarovou a/nebo ftalovou a/nebo 2,2bis(4-hydroxyfenyl)propan
formaldehydem a esteryfikované metyl-, etyl- nebo s (C2-C6)
polyvalentními alkoholy nebo směsi těchto alkoholů
estery,
odvozené od bis(2-hydroxyetyl)éteru
s adičními produkty Đ-pinenu a/nebo dipentenu a/nebo diterpenu a
maleinanhydridu
potravinářská
želatina
kasein
ricinový
olej a produkty jeho dehydratace nebo hydrogenace a jeho kondenzační
produkty s polyglycerolem, kyselinou adipovou, citronovou,
meleinovou, ftalovou a sebakovou
přírodní
pryskyřice (damar)
poly-Đ-pinen
(terpenové pryskyřice)
močovino-formaldehydové
pryskyřice5)6)
1.3
Změkčovadla
Celkové
množství látek nejvýše 6 mg.dm-2
povrchové vrstvy fólie na kontaktní straně:
Celkové
množství těchto látek nesmí překročit 6,0 mg.dm-2
celofánu t.j. základní fólie a povrchové vrstvy na straně
kontaktu s potravinou.
2.1.Aditiva
uvedená
v první části B 2.1. této přílohy.
Uvedená
omezení množství se vztahují na celofán t.j. základní fólii s
povrchovou vrstvou na straně kontaktu s potravinou.
2.2.Specifická
převrstvovací aditiva
Množství
jednotlivých látek nebo skupin látek nejvýše 20 mg.dm-2povrchové
vrstvy na straně kontaktu s potravinou, nebo nižší limit, pokud
je specifikován:
1-hexadekanol
a 1-oktadekanol
estery
lineárních mastných kyselin, nasycených nebo nenasycených se
sudým počtem uhlíkových atomů C8-C20
včetně ricinolejové kyseliny s etyl-, butyl-, amyl- a oleyl-
lineárními alkoholy
montánní
vosky včetně čistých montáních
kyselin (C26-C32)
a/nebo jejich etery s etandiolem a/nebo butandiolem a/nebo
jejich vápenatými a draselnými solemi
karnaubský
vosk
včelí
vosk
kandelilla
vosk
dimetylpolysiloxan
nejvýše 1 mg.dm-2
epoxidovaný
sojový olej (obsah oxiranu 6-8%)
přečištěný
parafin a mikrokrystalické vosky (podle této vyhlášky)
pentaeritritol
tetrastearát
mono-
a bis-(oktadecyldietylenoxid) fosfáty nejvýše 0,2 mg.dm-2
alifatické
kyseliny (C8-C20)
esterifikované mono- nebo di-(2-hydroxyetyl)aminem
2-
a 3- terc.butyl-4-hydroxyanizol nejvýše 0,06 mg.dm-2
Smí
být použito následujících látek, které však z lakované fólie
musejí být zcela odvětrány11)
etylacetát
butylacetát
isobutylacetát
propylacetát
isopropylacetát
aceton
etanol
1-butanol
2-butanol
1-propanol
2-propanol
cyklohexan
etylenglykol
monobutyléter
etylenglykol
monobutyléter acetát
etylenglykol
monoetyléter
etylenglykol
monoetyléter acetát
etylenglykol
monoetyléter
etylenglykol
monoetyléter acetát
metyletylketon
metylisobutylketon
tetrahydrofuran
toluen
č. 11 k vyhlášce č. …/1999 Sb.
Zkoušení odolnosti hraček proti působení slin a potu
. K
hračce kategorie I nebo k její části o celkovém povrchu cca
1 dm2
se v kádince přidá tolik zkušebního roztoku modelujícího sliny
a pot (4,2 g NaHCO3
bezvodý, 0,5 g NaCl a 0,2 g K2CO3
bezvodý rozpustit a doplnit na celkový objem 1 litr v destilované
vodě), aby bylo možno vzorek zcela ponořit. Kádinka se uzavře a
extrakce se provede buď
a/
třepáním 1 hod. frekvencí 150 úderů/min. při 37oC
nebo
b/
ponořením kádinky do ultrazvukové vodní lázně na 10 min. při
teplotě 37o
C.
Poté
se vzorek nechá sedimentovat po dobu 1 hod. při
37o
C. (Zakalení extraktu lze vyčeřit přídavkem několika kapek
metanolu anebo centrifugací). V čirém extraktu se po vychladnutí
změří absorpční spektrum v rozsahu vlnových délek 380 - 750 nm
v kyvetě optické délky 10 mm na dvoupaprskovém UV/VIS
spektrometru. Odečte se nejvyšší hodnota extinkce v uvedeném
rozsahu a od ní se odečte hodnota extinkce čisté slinné náhražky
při téže vlnové délce, změřená tak, že slinná náhražka je
umístěna v měrné i referenční kyvetě. Takto korigovaná
hodnota extinkce vzorku (E)
se dosadí do vztahu:
E
x V
Q
= ---------------
O
x 100
kde
Q = koeficient absorpce látky vyloužené z 1 dm2
povrchu vzorku
E
= korigovaná hodnota maximální extinkce vzorku
V
= objem zkušebního roztoku modelujícího sliny a pot (ml)
O
= povrch vzorku (dm2)
Hodnota
Q vyšší než 0,05 značí, že dochází k extrakci látek v
uvedené oblasti spektra a testovaný vzorek nevyhovuje odolností
proti slinám a potu.
č. 12 k vyhlášce č. …/1999 Sb.
Seznam
pigmentů, barviv a plniv pro úpravu a barvení materiálů a
výrobků
A.
Seznam pigmentů a barviv
Následující
pigmenty a barviva je možno použít k barvení materiálů (ve
smyslu § 4,§ 5 a § 6 vyhlášky) určených pro výrobu materiálů
a výrobků, výrobu hraček kategorie I a k potisku obalů.
PIGMENT
YELLOW 1 - 11680
PIGMENT
YELLOW 2 - 11730
PIGMENT
YELLOW 3 - 11710
PIGMENT
YELLOW 4 - 11665
PIGMENT
YELLOW 5 - 11660
PIGMENT
YELLOW 6 - 11670
PIGMENT
YELLOW 10 - 12710
PIGMENT
YELLOW 24 - 70600
PIGMENT
YELLOW 42 - 77492
PIGMENT
YELLOW 43 - 77492
PIGMENT
YELLOW 53 - 77788
PIGMENT
YELLOW 61 - 13880
PIGMENT
YELLOW 62 - 13940
PIGMENT
YELLOW 74 - 11741
PIGMENT
YELLOW 81 -
PIGMENT
YELLOW 93 -
PIGMENT
YELLOW 94 -
PIGMENT
YELLOW 95 -
PIGMENT
YELLOW 97 - 11767
PIGMENT
YELLOW 102 -
PIGMENT
YELLOW 109 -
PIGMENT
YELLOW 110 - 56280
PIGMENT
YELLOW 111 -
PIGMENT
YELLOW 115 - 47001:5
PIGMENT
YELLOW 118 - 77894
PIGMENT
YELLOW 119 - 77496
PIGMENT
YELLOW 120 -
PIGMENT
YELLOW 126 - 21101
PIGMENT
YELLOW 127 - 21102
PIGMENT
YELLOW 128 -
PIGMENT
YELLOW 138 -
PIGMENT
YELLOW 139 -
PIGMENT
YELLOW 147 -
PIGMENT
YELLOW 148 -
PIGMENT
YELLOW 151 - 13980
PIGMENT
YELLOW 154 - 11781
PIGMENT
YELLOW 155 -
PIGMENT
YELLOW 173 -
PIGMENT
YELLOW 180 -
PIGMENT
YELLOW 181 -
PIGMENT
YELLOW 182 -
PIGMENT
YELLOW 183 -
PIGMENT
YELLOW 184 -
PIGMENT
YELLOW 185 -
PIGMENT
YELLOW 187 -
PIGMENT
YELLOW 192 -
PIGMENT
ORANGE 1 -
PIGMENT
ORANGE 4 - 12459
PIGMENT
ORANGE 6 - 12730
PIGMENT
ORANGE 31 -
PIGMENT
ORANGE 32 -
PIGMENT
ORANGE 36 -
PIGMENT
ORANGE 43 - 71105
PIGMENT
ORANGE 61 -
PIGMENT
ORANGE 64 -
PIGMENT
ORANGE 68 -
PIGMENT
RED 2 - 12310
PIGMENT
RED 3 - 12120
PIGMENT
RED 5 - 12490
PIGMENT
RED 7 - 12420
PIGMENT
RED 9 - 12460
PIGMENT
RED 10 - 12440
PIGMENT
RED 12 - 12385
PIGMENT
RED 16 - 12500
PIGMENT
RED 18 - 12350
PIGMENT
RED 32 - 12320
PIGMENT
RED 48 - 15865
PIGMENT
RED 53 - 15585
PIGMENT
RED 54 - 14830:1
PIGMENT
RED 57 - 15850
PIGMENT
RED 58 - 15825
PIGMENT
RED 63 - 15880
PIGMENT
RED 68 - 15525
PIGMENT
RED 83 - 58000
PIGMENT
RED 88 - 73312
PIGMENT
RED 89 - 60745
PIGMENT
RED 101 - 77491
PIGMENT
RED 102 - 77491
PIGMENT
RED 110 -
PIGMENT
RED 112 - 12370
PIGMENT
RED 122 - 73915
PIGMENT
RED 123 - 71145
PIGMENT
RED 144 - 20735
PIGMENT
RED 146 - 12485
PIGMENT
RED 148 -
PIGMENT
RED 149 - 71137
PIGMENT
RED 150 - 12290
PIGMENT
RED 163 - 12455
PIGMENT
RED 166 -
PIGMENT
RED 168 - 59300
PIGMENT
RED 169 - 45160:2
PIGMENT
RED 170 - 12475
PIGMENT
RED 171 - 12512
PIGMENT
RED 175 - 12513
PIGMENT
RED 176 - 12515
PIGMENT
RED 177 - 65300
PIGMENT
RED 178 - 71155
PIGMENT
RED 179 - 71130
PIGMENT
RED 181 - 73360
PIGMENT
RED 185 - 12516
PIGMENT
RED 187 -
PIGMENT
RED 194 - 71100
PIGMENT
RED 208 - 12514
PIGMENT
RED 209 - 73915
PIGMENT
RED 210 - 12477
PIGMENT
RED 214 -
PIGMENT
RED 219 -
PIGMENT
RED 220 -
PIGMENT
RED 221 -
PIGMENT
RED 224 -
PIGMENT
RED 231 - 77005
PIGMENT
RED 242 -
PIGMENT
RED 253 -
PIGMENT
RED 256 -
PIGMENT
RED 254 -
PIGMENT
RED 262 -
PIGMENT
VIOLET 3 - 42535
PIGMENT
VIOLET 12 - 58050:1
PIGMENT
VIOLET 13 - 60725
PIGMENT
VIOLET 16 - 77742
PIGMENT
VIOLET 23 - 51319
PIGMENT
VIOLET 25 - 12321
PIGMENT
VIOLET 27 - 42535:3
PIGMENT
VIOLET 32 -
PIGMENT
VIOLET 33 - 60005
PIGMENT
VIOLET 36 - 73385
PIGMENT
VIOLET 37 -
PIGMENT
VIOLET 38 - 73395
PIGMENT
GREEN 1 - 42040:1
PIGMENT
GREEN 2 - 12071
PIGMENT
GREEN 7 - 74260
PIGMENT
GREEN 8 - 10006
PIGMENT
GREEN 17 - 77288
PIGMENT
GREEN 19 - 77335
PIGMENT
GREEN 24 - 77013
PIGMENT
GREEN 25 -
PIGMENT
GREEN 28 -
PIGMENT
GREEN 36 - 74265
PIGMENT
GREEN 37 - 74255
PIGMENT
GREEN 50 - 77377
PIGMENT
WHITE 4 - 77947
PIGMENT
WHITE 6 - 77891
PIGMENT
WHITE 7 - 77975
PIGMENT
WHITE 9 - 77245
PIGMENT
WHITE 12 - 77990
PIGMENT
WHITE 18 - 77220
PIGMENT
WHITE 19 - 77004
PIGMENT
WHITE 20 - 77019
PIGMENT
WHITE 21 - 77120
PIGMENT
WHITE 22 - 77120
PIGMENT
WHITE 27 - 77811
PIGMENT
WHITE 28 - 77230
PIGMENT
BLUE 1 - 42595:2
PIGMENT
BLUE 1:2 - 42595:3
PIGMENT
BLUE 7 -
PIGMENT
BLUE 10 - 44040:2
PIGMENT
BLUE 15 - 74160
PIGMENT
BLUE 16 - 74100
PIGMENT
BLUE 17 - 74180+74200
PIGMENT
BLUE 22 - 69810
PIGMENT
BLUE 27 - 77510
PIGMENT
BLUE 27 - 77520
PIGMENT
BLUE 28 - 77346
PIGMENT
BLUE 36 - 77343
PIGMENT
BLUE 60 - 69800
PIGMENT
BLUE 64 - 69825
PIGMENT
BLUE 66 - 73000
PIGMENT
BROWN 1 - 12480
PIGMENT
BROWN 2 - 12071
PIGMENT
BROWN 6 -
PIGMENT
BROWN 7 -
PIGMENT
BROWN 8 - 77730
PIGMENT
BROWN 23 -
PIGMENT
BROWN 24 - 77310
PIGMENT
BROWN 29 - 77500
PIGMENT
BROWN 31 - 77496
PIGMENT
BROWN 37 - 77890
PIGMENT
BROWN 41 -
PIGMENT
BLACK 6 - 77266
PIGMENT
BLACK 7 - 77266
PIGMENT
BLACK 9 - 77267
PIGMENT
BLACK 10 - 77265
PIGMENT
BLACK 11 - 77499
PIGMENT
BLACK 12 - 77543
PIGMENT
BLACK 14 - 77728
PIGMENT
BLACK 22 - 77429
PIGMENT
BLACK 24 - 77898
PIGMENT
BLACK 25 - 77332
PIGMENT
BLACK 26 - 77494
PIGMENT
BLACK 27 - 77502
PIGMENT
BLACK 29 - 77498
PIGMENT
METAL 1 - 77000
PIGMENT
METAL 3 - 77480
PIGMENT
METAL 5 - 77860
DIRECT
BLUE 78 - 34200
DIRECT
BLUE 87 - 74200
DISPERS
YELLOW 54 - 47020
DISPERS
YELLOW 64 - 47023
DISPERS
YELLOW 201 -
DISPERS
ORANGE 47 -
DISPERS
VIOLET 26 - 62025
DISPERS
BLUE 60 -
FOOD
BLUE 4 - 69800
VAT
YELLOW 9 - 66510
VAT
YELLOW 12 - 65405
VAT
YELLOW 26 - 65410
VAT
ORANGE 15 - 69025
VAT
RED 1 - 73360
VAT
RED 1 - 73361
VAT
RED 2 - 73365
VAT
RED 15 - 71100
VAT
RED 45 - 73860
VAT
RED 47 - 73305
VAT
GREEN 7 - 58825
VAT
BLUE 1 - 73000
VAT
BLUE 14 - 69810
VAT
BLUE 29 - 74140
SOLVENT
YELLOW 14 - 12055
SOLVENT
YELLOW 16 - 12700
SOLVENT
YELLOW 25 -
SOLVENT
YELLOW 93 -
SOLVENT
YELLOW 95 -
SOLVENT
YELLOW 114 -
SOLVENT
YELLOW 129 -
SOLVENT
YELLOW 146 -
SOLVENT
YELLOW 151 -
SOLVENT
YELLOW 154 -
SOLVENT
YELLOW 162 -
SOLVENT
ORANGE 60 -
SOLVENT
ORANGE 86 - 58050
SOLVENT
RED 1 - 12150
SOLVENT
RED 25 - 26110
SOLVENT
RED 52 - 68210
SOLVENT
RED 93 -
SOLVENT
RED 111 - 60505
SOLVENT
RED 135 -
SOLVENT
VIOLET 13 - 60725
SOLVENT
VIOLET 36 -
SOLVENT
GREEN 3 - 61565
SOLVENT
GREEN 5 - 59075
SOLVENT
BLUE 12 - 62105
SOLVENT
BLUE 44 -
SOLVENT
BLUE 45 -
SOLVENT
BLUE 46 -
SOLVENT
BLUE 55 - 74400
SOLVENT
BLUE 67 -
SOLVENT
BLUE 70 - 74400
SOLVENT
BLUE 89 - 74340
SOLVENT
BLUE 97 -
SOLVENT
BLUE 104 -
SOLVENT
BROWN 58 -
ACID
GREEN 9 - 42100
BASIC
BLUE 7 - 42595
15965
73380
77489
77525
77820
Vápenaté,
hořečnaté, hlinité laky a sodné soli povolených potravinářských
barviv.
B.
Seznam plniv
Jako
plniv do plastů a pryží smí být použito (v množství do 49 %
vztaženo na polymerní materiál) následujících látek :
kterou se zrušuje vyhláška
Ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně
zdravých životních podmínek, ve znění vyhlášky č. 185/1990
Sb. a některé směrnice Ministerstva zdravotnictví z oblasti
zdravých životních podmínek
vyhláška
ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a
ochraně zdravých životních podmínek, ve znění vyhlášky
ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České republiky
č. 185/1990 Sb.,
směrnice
ministerstva zdravotnictví ČSR – hlavního hygienika ČSR č.
58/1981 sb. Hygienické předpisy, o zásadních hygienických
požadavcích, o nejvyšších přípustných koncentracích
nejzávažnějších škodlivin v ovzduší a o hodnocení
stupně jeho znečištění, oznámená v částce 14/1981 Sb.,
směrnice
ministerstva zdravotnictví ČSR – hlavního hygienika ČR č.
59/1981 sb. Hygienické předpisy, o sítích stanic pro měření
znečištění ovzduší, oznámená v částce 14/1981 Sb.,
směrnice
ministerstva zdravotnictví ČSR – hlavního hygienika ČSR č.
67/1985 sb. Hygienické předpisy, o hygienických požadavcích
na výstavbu a provoz radiodiagnostických a radioterapeutických
pracovišť rentgenových oddělení, oznámená v částce
34/1985 Sb.
§ 2
Tato
vyhláška nabývá účinnosti dnem ………
Nařízení vlády
ze
dne ……………….
kterým se mění nařízení vlády č.
173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování
shody, ve znění nařízení vlády č. 174/1998 Sb., a zrušuje
nařízení vlády č. 174/1998 Sb., o technických požadavcích na
kosmetické prostředky a o změně nařízení vlády č. 173/1997
Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky posuzování shody
Zrušení nařízení vlády č. 174/1998
Sb., o technických požadavcích na kosmetické prostředky a o
změně nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví
vybrané výrobky posuzování shody
§ 1
Zrušuje
se nařízení vlády č. 174/1998 Sb., o technických požadavcích
na kosmetické prostředky a o změně nařízení vlády č.
173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky posuzování
shody.
ČÁST DRUHÁ
Změna nařízení vlády č. 173/1997
Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody,
ve znění nařízení vlády č. 174/1998 Sb.
§ 2
Nařízení
vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky
k posuzování shody, ve znění nařízení vlády č. 174/1998
Sb., se mění takto:
V příloze
č. 1 bod 6 zní: “polymery ethylenu, styrenu, vinylchloridu a
propylenu pro užití ve zdravotnictví”.
V příloze
č. 1 se body 10, 13, 62 a 63 zrušují.
V příloze
č. 2 se bod 10 zrušuje.
část
třetí
Účinnost
§ 3
Toto
nařízení vlády nabývá účinnosti dnem ……..
1)§
2zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na
výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.
20)
Směrnice
o zřizování, zrušování a provozu menz a bufetů vysokých škol
z 20. července 1982 č.j. 20798/82-34, oznámená v částce
17/1982 Sb., ve znění směrnice z 16. července 1985 č.j.
15330/85-34, oznámené v částce 19/1985 Sb.
21) §
2 písm. d) vyhlášky č. 295/1997 Sb., o hygienických
požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny.
22) §
2zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích
a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a jeho
prováděcí předpisy.
23) §
2 odst. 1 až 9 vyhlášky č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení
kritických bodů v technologii výroby.
24) Vyhláška
č. 293/1997 Sb., o způsobu výpočtu a uvádění výživové
(nutriční) hodnoty potravin a značení údaje o možném
nepříznivém ovlivnění zdraví.
25) §
3 vyhlášky č. 293/1997 Sb., o způsobu výpočtu a uvádění
výživové (nutriční) hodnoty potravin a značení údaje o
možném nepříznivém ovlivnění zdraví.
27) Nařízení
vlády č. 171/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
na hračky.
28)Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění
některých souvisejících zákonů.
29) Zákon
č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a přípravcích a o změně
některých dalších zákonů.
Vyhláška
č. 305/1998 Sb., kterou se stanoví zásady správné laboratorní
praxe, postup při ověřování jejich dodržení, postup při
vydávání osvědčení a postup kontroly dodržování zásad
správné laboratorní praxe (zásady správné laboratorní praxe).
33)
Například
zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a
ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění
některých zákonů, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., vyhláška
č. 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel.
37)
Vyhláška
č. 204/1994 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky poskytování
osobních ochranných pracovních prostředků a mycích, čistících
a dezinfekčních prostředků.
49) Vyhláška
č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí
z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení,
která tyto nemoci uznávají.
60) §
31 odst. 4zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření
s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České
republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších
právních předpisů.
2)
ČSN 79 3873 ”Stanovení vyluhovatelnosti chromu z usní” a
ČSN 73 3801 ”Odběr vzorků z usní”.
6)
Metody zkoušení a rozdělení do tříd podle ČSN ISO 719 (Sklo.
Odolnost skleněné drti proti vodě při 98 °C. Metoda zkoušení
a rozdělení do tříd).
7) Metody
zkoušení podle: ČSN EN 1388-1,2 Materiály a předměty ve styku
s potravinami - Křemičité povrchy: Část 1: Stanovení
olova a kadmia uvolněného z keramického zboží, Část 2:
Stanovení olova a kadmia uvolněného z křemičitých povrchů
kromě keramického zboží
4)
Fosforité antioxidanty smějí obsahovat nejvýše 0,05 % volného
nesubstituovaného fenolu. Obsah nezreagovaných nonylfenolu a
dinonylfenolu smí být nejvýše 6,0 % a úhrnný obsah
tris(nonylfenyl)-fosfátu a bis(nonylfenyl)-fosfitu nesmí
překročit 1,0 %. Jako prostředek pro zabránění hydrolýzy
smějí fosforité antioxidanty obsahovat nejvýše 1,0 %
tri(2-isopropanolaminu).
5)
Smí být použit jen ke stabilizaci homopolymerů. Takto
aditivované polymery nesmějí být použity pro styk s tuky a
lihovinami.
6)
Jen pro materiály obsahující nad 20 % minerálních plniv.
7)
Materiály s tímto stabilizátorem nesmějí být používány pro
styk s alkoholickými nápoji a poživatinami, obsahující více
než 5 % tuků. Nesmějí být použity též tam, kde by teplota
při styku materiálu s potravinou překročila 60 0C.
8)
Materiály s tímto stabilizátorem nesmějí být používány pro
styk s lihovinami a tuky.
9)
Materiály obsahující stabilizátory na bázi benzofenonu nesmějí
být použity pro aplikace, při nichž by přicházely do styku s
tuky.
10)
Materiály s tímto stabilizátorem nesmějí být používány pro
styk s tuky a potravinami obsahujícími více než 5 % tuku.
12)
Pro materiály obsahující více než 20 % minerálních plniv může
být obsah těchto maziv až 0,5 %.
13)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČR o
závaznosti Doplňku k Československému lékopisu - čtvrtému
vydání v ČR.
4)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva
zdravotnictví ČR o závaznosti Doplňku k Československému
lékopisu - čtvrtému vydání v ČR.
11)
Di-n-oktyl-cín-di(isoktylthioglykolát) může být použit jen v
materiálech neobsahujících změkčovadla. Takto stabilizované
materiály smějí být použity, pokud specifická migrace do 3%
kyseliny octové je max. 0,005 mg cínu z 1 dm2
(10 dní, 40 °C, 1 cm2
:
1 ml) a specifická migrace do stolního oleje (za výše uvedených
podmínek) nepřekročí hodnotu 0,010 mg cínu z 1 dm2
povrchu testovaného plastu.
12)
Difenylthiomočovina může být použita jen pro materiály bez
přísady změkčovadel a s obsahem nejvýše 1 % maziv. Výrobky s
tímto stabilizátorem nesmějí být použity tam, kde by
přicházely do styku s tuky nebo potravinami obsahujícími více
než 5 % tuku nebo více než 10 % etylalkoholu.
13)
1)
Pro přebalové folie do síly 0,02 mm určené pro balení
čerstvého a pečeného masa a drůbeže, masných a drůbežích
výrobků, čerstvých a nasolených a uzených ryb, sýrů,
cereálií, pekařských výrobků, hub, čerstvého ovoce a
zeleniny lze použít povolených změkčovadel mimo diesterů
kyseliny ftalové až do hodnoty 25 % etyléterového extraktu
z výsledného výrobku.
2)
Jako těsnící materiál pro víčka zavařovacích sklenic a obalů
na hotová jídla, konzervová dna a do korunkových uzávěrů pro
uzavírání lahví se sodovou vodou, limonádovými ovocnými
sirupy, ovocnými mošty a pivem do 14 % smí být použit
polymer s obsahem povolených změkčovadel až do hodnoty 35 %
etyléterového extraktu z výsledného výrobku.
3)
Na výrobu hraček může být použit materiál s obsahem
povolených změkčovadel mimo diesterů kyseliny ftalové až do
hodnoty 45 % etyléterového extraktu z výsledného výrobku.
4)
Pro krycí vrstvy dopravníkových pásů, lze použít plast s
obsahem 12 % povolených změkčovadel k přepravě tukových
potravin, potravin s voskovaným povrchem a tuhých suchých
práškovitých potravin. K přepravě zeleniny, ovoce a podobných
potravin, které se před spotřebou myjí, loupají nebo jinak
čistí lze použít krycí vrstvy dopravníkových pásů s obsahem
40 % povolených změkčovadel. Doba styku dopravníkového pásu
s potravinou nesmí překročit 1 hod.
15)
Změkčovadla na podkladě ftalátů není možno použít u
výrobků, které přijdou do přímého styku s tuky nebo
potravinami obsahujícími více než 5 % tuku a nebo s obsahem
etylalkoholu vyšším než 10 % a u materiálů určených pro
výrobu dětských hraček. Toto omezení se nevztahuje na uzávěry
lahví pro víno a lihoviny.
17)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČR o
závaznosti Doplňku k Československému lékopisu - čtvrtému
vydání
v ČR.
3)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva
zdravotnictví ČR o závaznosti Doplňku k Československému
lékopisu - čtvrtému vydání v ČR.
12)
Fosforité antioxidanty smějí obsahovat nejvýše 0,05 % volného
nesubstituovaného fenolu. Obsah nezreagovaných
nonylfenolu a dinonylfenolu smí být nejvýše 6,0 % a úhrnný
obsah tris(nonylfenyl)-fosfátu a bis(nonylfenyl)-fosfitu nesmí
překročit 1, 0 %. Jako prostředku pro zabránění hydrolyzy
smějí fosforité antioxidanty obsahovat nejvýše 1,0 %
tri(2-isopropanolaminu).
13)
Distearylpentaerytritdifosfit smí být použit jen ke stabilizaci
homopolymerů. Takto aditivované polymery nesmějí
být použity pro styk s tuky a lihovinami.
14)
Materiály obsahující stabilizátory na bázi benzofenonu nesmějí
být použity pro aplikace, při nichž by přicházely do
styku s tuky.
15)
Materiály obsahující tento stabilizátor nesmějí přijít do
styku s tuky a potravinami obsahujícími více než 5 % tuků.
16)
Takto stabilizované polymery nesmějí přijít do styku s
alkoholickými nápoji a potravinami, obsahujícími více než 5 %
tuků. Nesmějí být použity tam, kde by teplota při styku
17)
Je-li jako maziva použito pouze jedné látky, a to stearanu
vápenatého nebo stearanu hlinitého, smí být jeho obsah zvýšen
až na 0,4 %.
8)
Fosforité antioxidanty smějí obsahovat nejvýše 0,05 % volného
nesubstiuvaného fenolu. Obsah nezreagovaných nonylfenylu a
dinonylfenolu smí být nejvýše 6,0 % a úhrnný obsah
tris(nonylfenyl)-fosfátu a bis(nonylfenyl)-fosfitu nesmí
překročit 1, 0 %. Jako prostředku pro zabránění hydrolyzy
smějí fosforité antioxidanty obsahovat nejvýše 1,0 %
tri(2-isopropanolaminu).
9)
Distearylpentaerytritdifosfit smí být použit jen ke stabilizaci
homopolymerů. Takto aditivované polymery nesmějí být použity
pro styk s tuky a lihovinami.
10)
Používá se jen pro materiály obsahující nad 20 % minerálních
plniv.
11)
Materiály obsahující stabilizátory na bázi benzofenu nesmějí
být použity pro aplikace, při nichž by přicházely do styku s
tuky.
12)
Materiály stabilizované tímto stabilizátorem nesmějí přijít
do styku s tuky a poživatinami obsahujícími více než 5% tuků.
13)
Polymery stabilizované tímto stabilizátorem nesmějí přijít do
styku s alkoholickými nápoji a poživatinami, obsahujícími více
než 5 % tuků. Nesmějí být použity též tam, kde by teplota
při styku materiálu s poživatinou překročila 60 °C.
14)
Materiály stabilizované tímto stabilizátorem nesmějí být
používány pro styk s lihovinami a tuky.
15)
Používá se jen pro přepravky na zeleninu a ovoce.
16)
Pro materiály obsahující více než 20 % minerálních plniv může
být obsah těchto maziv až 0,5 %.
17)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČR o
závaznosti Doplňku k Československému lékopisu - čtvrtému
vydání v ČR.
3)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva zdravotnictví ČR o
závaznosti Doplňku k Československému lékopisu
- čtvrtému vydání v ČR.
4)
Výrobky z těchto hmot nesmějí být použity pro dlouhodobé
uchování poživatin.
5)
Hotové výlisky, vyrobené ze směsí melaminoformaldehydových
lisovacích hmot, musí mít hladký povrch. Výrobky s porušeným
(nelesklým) povrchem nesmějí být použity pro přímý styk s
poživatinami. Toto upozornění musí být součástí návodu k
použití. Po půlhodinovém varu v destilované vodě nesmějí
vlisky vykazovat změny na povrchu makroskopicky zjistitelné
(zmatovatění povrchu).
6)
Množství formaldehydu uvolněného za 24 hodin při teplotě 20 °C
do 8% kyseliny octové (poměr plochy smáčené ke kapalině cca 1
cm2 : 1 cm3).
1)
Styren destilovaný, obsahující nejvýše 0,0015 % terc.
butylpyrokatechinu.
2)
Smí být použit v množství nejvýše 0,05 % jen.. Používá
se jen pro výrobu materiálů určených pro výrobu chladničkových
tanků.
5)
Do tohoto množství se započítávají i antioxidanty případně
obsažené v butadienstyrénovém kaučuku.
6)
Tyto látky lze použít v množství až do 1 % při zařazení
materiálu do kategorie NOa
(podle § 2 odst. 5).
7)
Materiály stabilizované poly//6-/1,1,3,3-tetrametylbutyl)amino/
-1,3,5-triazin-2,4-diyl//4-(2,2,6,6-tet-rametylpiperidyl)imino/
-hexametylen/4-(2,2,6,6-tetrametylpipedyl)amino//
nesmějí být používány pro styk s lihovinami a tuky.
10)
Distearylpentaerytritdifosfit smí být použit jen ke stabilizaci
homopolymerů. Takto aditivované polymery nesmějí
být použity pro styk s tuky a lihovinami.
11)
Používá se jen pro hmoty,které nepřicházejí do styku s tuky a
poživatinami, obsahujícími více než 5 % tuků.
12]
Polymery takto stabilizované nesmějí přijít do styku s
alkoholickými nápoji a poživatinami, obsahujícími více než 5
% tuků. Nesmějí být použity též tam, kde by teplota při
styku materiálu s poživatinou
překročila 60 °C.
13]
Materiály obsahující stabilizátory na bázi benzofenonu nesmějí
být použity pro aplikace, při nichž by přicházely
do styku s tuky.
15)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva
zdravotnictví ČR o závaznosti Doplňku k Československému
lékopisu - čtvrtému
vydání v ČR.
16)
Jen pro krátkodobý styk s poživatinami s méně jak 5 % tuku
(NOf).
17)
Použití jednotlivých typů se souhlasem Státního zdravotního
ústavu.
1)
A metyl-, etyl- a n-butyl- estery těchto kyselin.
2)
Kyseliny akrylové,
metakrylové a jejich esterů musí být nejméně 55 % z celkového
obsahu všech monomerů.
3)
Při použití peroxidu vodíku a persíranu draselného jako
jediných iniciátorů smí být použito až 1 % těchto látek za
podmínky, že výsledný polymer nebude dávat pozitivní
reakci na peroxidy.
4)
V hotovém výrobku smí být nejvýše 0,001 % dinitrilu
tetrametyljantarové kyseliny (rozkladného produktu
azobis(isobutyronitrilu)).
5)
V hotovém výrobku nesmí být (při citlivosti 0,1 mg ve 100 g)
prokázán formaldehyd.
11)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva
zdravotnictví ČR o závaznosti Doplňku k Československému
lékopisu - čtvrtému
vydání v ČR.
10)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva
zdravotnictví ČR o závaznosti Doplňku k Československému
lékopisu - čtvrtému
vydání v ČR.
11)
Použití jednotlivých typů se souhlasem Státního
zdravotního ústavu.
15)
Materiály s těmito přísadami nesmějí být používány pro
styk s kyselými poživatinami.
16)
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva
zdravotnictví ČR o závaznosti Doplňku k Československému
lékopisu - čtvrtému
vydání v ČR.
17)
Při vyšších
hodnotách je vysoká pravděpodobnost negativního ovlivnění
organoleptických vlastností poživatin,
s kterými by materiál přicházel do styku.
5)
Fosforité antioxidanty smějí obsahovat nejvýše 0,05 % volného
nesubstituovaného fenolu. Obsah nezreagovaných
nonylfenolu a dinonylfenolu smí být nejvýše 6,0 % a úhrnný
obsah tris(nonylfenyl)-fosfátu a bis(nonylfenyl)-fosfitu nesmí
překročit 1, 0 %. Jako prostředek pro zabránění hydrolyzy
smějí fosforité antioxidanty obsahovat nejvýše 1,0 %
tri(2-isopropanolaminu).
6)
Smí být použit jen ke stabilizaci homopolymerů. Takto
aditivované polymery nesmějí být použity pro styk s tuky a
lihovinami.
9]
Československý lékopis (ČSL 4) /4. vydání/ 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva zdravotnictví
ČR o závaznosti Doplňku k Československému lékopisu - čtvrtému
vydání v ČR.
10)
Požadavky na čistotu fosfitových antioxidantů: obsah
nezreagovaných nonylfenolů (nonylfenol a
dinonylfenol)
může být nejvýše 6,0 %. Obsah volného nesubstituovaného
fenolu může být nejvýše 0,05 %. Obsah
tris(nonyl-fenyl)fosfátu a bis(nonylfenyl)-fosfitu nesmí dohromady
překročit 1,0 %. Jako prostředek pro zabránění
hydrolýze smí být k tris(nonylfenyl)fosfitu
přidáno nejvýše 1,0 %
tri-2-propanol-aminu.
Tato látka nesmí být v hotových výrobcích prokazatelná.
11)
Československý lékopis /ČSL 4/ (4. vydání) 1987, Avicenum
Praha; vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 10/1987 Sb.,
o závaznosti Československého lékopisu - čtvrtého vydání v
ČSR, ve znění vyhlášky ministerstva
zdravotnictví ČR o závaznosti Doplňku k Československému
lékopisu - čtvrtému
vydání v ČR.
12)
Použití jednotlivých typů schválených pro použití pro styk
s potravinami.
20)
Jako surovinu pro výrobu
faktisu lze použít pouze přírodní nebo hydrogenované tuky a
oleje rostlinného nebo živočišného původu, nikoli však
oxidované.
21)
Pro vybrané aplikace, kde přichází malá plocha elastomeru do
styku s větším objemem potraviny po dobu nepřesahující
10 min. za teploty místnosti nebo nižší (např. pryžové
součásti dojících přístrojů, těsnění pro stroje na
zpracování mléka, těsnění pro potrubí čerpadla a ventily pro
rozvod pitné vody, čerpadlové statory, dopravníkové
pásy, sací a tlakové vedení pro plnění a vyprazdňování
kontejnerů, vagónů, lodních tanků apod.), lze použít až 30 %
sazí čistoty podle § 6 vyhlášky.
1)
Hliník a jeho slitiny (podle odstavců 2 a 3) mohou být použity
jen tam, kde přijdou pouze do styku s potravinami,
s vyloučením silně kyselých potravin (t.j. pH < 3.7)
po dobu nepřesahující 4 hod. V ostatních případech musí být
kryty povrchovými úpravami specifikovanými vyhláškou.
2)
Tyto pájky lze použít pouze k pájení mědi a měděných slitin
podle bodu 9 části A této přílohy.
11)
Jako stabilizační prostředek proti zbarvení anorganickými a
organickými sloučeninami síry. Laky takto stabilizované
nesmí být použity pro kyselé náplně.
1)
Celkem a) až i), maximálně 4,0 %. Obsah volného epichlorhydrinu
v kondenzačních produktech a) až i), maximálně
1 ppm.
2)
Obsah volného epichlorhydrinu v těchto kondenzačních produktech
maximálně 1 ppm. Vyšší uvedené procentuální
ohraničení množství jednotlivých komponentů obou směsí pod
bodem a) a b) se vztahují na hmotnost suchého papíru, kartonu a
lepenky.
3)
Pomocných prostředků uvedených pod těmito body se může použít
jednotlivě do 1,0 %, společně však ne více jak 3,0 %.
4)
Z pomocných prostředků uvedených v těchto bodech se nesmí
přidat více než 0,1 %.
5)
Látek uvedených v tonto bodě se nesmí přidat více než 3 %.
6)
Extrakt hotových výrobků nesmí vykázat pozitivní
reakci na chloridy, peroxidy a sirníky.
7)
V extraktu hotových výrobků může být maximálně 0,01 mg
bromu/dm2
8)
V extraktu hotových výrobků nesmí
být tato pomocná látka dokazatelná.
9)
Tato pomocná látka nesmí být dokázána v hotovém výrobku.
10)
Štěpný
produkt 2-/p-chlor-benzoyl/-etylamin nesmí být dokazatelný v
metanolovém extraktu.
11)
Obě látky včetně jejich reakčních produktů (hlavně
metylthiomočoviny, N.N -dimetylthiomočoviny a dithiokarbonátů)
nesmí být dokazatelné v extraktu hotových výrobků.
12)
Obsah vyluhovatelných aldehydů v hotovém výrobku (formaldehyd,
glyoxal) úhrnně nejvýše 0,10 mg.dm-2.
13)
Tato látka nesmí být při citlivosti 0,0005 mg.dm-2
v papíru prokázána.
14)
Úhrnně nejvýše 0,001%. Tyto látky a rozkladem vznikající
fenylsulfonylacetonitril nesmějí být v hotovém výrobku
prokazatelné při citlivosti 0,0005 mg.dm-2.
15)
Úhrnně nejvýše 0,0004%. Tyto látky nesmějí být v hotovém
výrobku prokazatelné při citlivosti 0,0005 mg.dm-2.
16)
Uvedené v kapitole 2.3. a) až i) maximálně 4,0 %.
17)
Z
vyjmenovaných látek se může společně používat maximálně
7,0%.
19)
Z vyjmenovaných látek se mohou používat společně maximálně 5
%.
20
Obsah akrylonitrilu v kopolymerech maximálně 4 %.
21)
Obsah zbytkových monomerů
akrylonitrilu, metakrylonitrilu, a akrylamidu metakrylamidu a
akrylamidu úhrnně nejvýše 0,0005 %.
22)
Použité galaktomannetery mohou obsahovat maximálně 5,0 %
glykolátu sodného jako příměsi za předpokladu,
že tento bude úplně odstraněný při výrobě papírů,
kartonů
a lepenek.
23)
V extraktu hotových výrobků ve studené vodě mohou být
maximálně 0,004 mg trojmocného chrómu.dm-2,
ale nesmí být přítomen šestimocný chróm.
1)
Uvedená procenta jsou váhová a jsou vztažena na hmotnost
bezvodého celofánu; 1dm2
značí čtvercovou část fólie o hraně l0 cm. Běžná
synonyma sloučenin jsou uváděna v závorkách.
2)
Jen pro nánosované fólie, pro balení potravin, které nejsou
vlhké,
tj. neobsahují na povrchu volnou vodu. V potravině, která je v
kontaktu s tímto typem fólie je přípustný obsah těchto látek
úhrnně nejvýše 30
mg.kg-1.
10)Specifický
migrační limit 0,15
mg.dm-2
udává celkové množství ftalátových změkčovadel, které se
mohou z kontaktní povrchové vrstvy uvolnit do destilované vody za
10 dnů, při 20oC
a poměru 1 cm2:
1 ml.
11)
Zbytkové množství nesmí přesáhnout 0,010 mg. dm-2