Tato právní úprava má za cíl odstranit nedostatky stávající právní úpravy, která je obsažena především ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “vyhláška”). Tato právní úprava se jeví jako zastaralá a nereflektuje zejména ústavní změny v českém právním řádu, které nastaly přijetím Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod. Tyto nedostatky nelze překonat ani novelizací stávajícího znění citované vyhlášky.
Dosavadní právní úprava trpí mnoha, zejména faktickými nedostatky. Zásadním problémem současného právního stavu na úseku výkonu státní moci při evidování motorových vozidel je nejasné právní postavení tzv. “držitele motorového vozidla”. Tato právní kategorie byla zcela bezdůvodně přejata z již překonaných právních předpisů i do zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Je zřejmé, že v případě držitele motorového vozidla nejde o právní kategorii totožnou s pojmem držitel dle § 129 a následujících občanského zákoníku. Právní předpisy upravující registrační činnost správních úřadů evidujících vozidla neobsahují definici tohoto pojmu.
Ne zcela právně vyjasněné je i postavení příslušných orgánů Policie České republiky při provádění zápisů do technických průkazů vozidel. Nejasná je zejména otázka, zda výše uvedené orgány tuto činnost provádějí na základě správního řízení. Pokud by však evidenční činnost nebyla prováděna na základě správního řádu, vznikají pochybnosti, jestli Policie České republiky při provádění těchto zápisů a evidování těchto vozidel neporušuje čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Absentující zákonné vymezení jejího postupu v tomto případě nelze nahradit ani interním normativním aktem v rámci Policie České republiky, ani smluvním vztahem s občany evidujícími svá vozidla.
V důsledku těchto pochybností je rovněž nejasné, z jakého zákonného ustanovení (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) vyplývá povinnost občanů předkládat dokumenty potřebné k registrování jejich vozidel a oprávnění orgánů Policie České republiky takovéto dokumenty vyžadovat. Jedná se např. o kupní smlouvu v případě prvního evidování vozidla.
V současné době také nejsou zcela jasné právní důsledky situace, kdy se občan stává držitelem ve smyslu předpisů správního práva upravujících oblast dopravních evidencí. Občanům zapsaným v technickém průkazu motorového vozidla totiž zvláštní zákony (zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích, zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích) stanoví některé povinnosti, a proto de iure rozhodují o právním postavení těchto osob. Tato skutečnost není ve stávajícím právním řádu řešena, ani jinak zohledněna.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že o právní závaznosti předpisů upravujících oblast provozu na pozemních komunikacích a předpisů souvisejících před přijetím zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, se vedly pochybnosti. Po účinnosti citovaného zákona se již opět objevily podobné názory. Je tedy možné konstatovat, že právní teorie ani praxe nejsou v jednotné otázce, zda výše uvedený zákon “zlegalizoval” podzákonné právní předpisy, které byly vydány před účinností tohoto zákona. Tyto pochybnosti se týkají i vyhlášky č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů.
S ohledem na fakt, že v samotném textu vyhlášky jsou obsažena ustanovení, která jsou zcela zjevně v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích), lze rovněž konstatovat, že tato ustanovení byla zrušena § 6 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky. Jedná se zejm. o ustanovení § 82 (přezkoušení tlaku náprav), § 85 (povinnosti při přihlašování motorového vozidla do evidence Dopravního inspektorátu), § 87 (oznamovací povinnost držitele vozidla), dále mj. § 88 odst. 6, § 89 odst. 1, § 90 odst. 1,3,4.
Na základě výše uvedeného lze učinit závěr, že vyhláška je pro závažné formální i obsahové nedostatky v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a je proto nutné ji nahradit právní úpravou, která bude v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Nová právní úprava rovněž povede ke zlepšení státních garancí ochrany vlastnického práva, bude lépe než současná právní úprava reflektovat ustanovení čl. 11 odst. 4 listiny základních práv a svobod a § 124 a 126 občanského zákoníku.
Navrhovaná právní úprava vychází ze současného právního stavu, dle něhož jsou kompetence orgánů k vedení evidencí motorových vozidel upraveny zvláštním zákonem (zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích). Stanovení věcné působnosti v předmětné oblasti z tohoto důvodu nejsou předmětem této právní úpravy.
Zákon zavádí některé nové právní instituty. Jedná se zejména o “dočasné vyřazení motorového vozidla z provozu”, které bude mít pozitivní sociální dopad na sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, které nevyužívají motorové vozidlo po celý rok z finančních důvodů či z jiného závažného důvodu. Posiluje se zároveň ochrana vlastníka, a to zapisováním údajů o něm do technického průkazu. Tento postup by měl vlastníka chránit před neoprávněnou manipulací s motorovým vozidlem neoprávněnou osobou, zejm. držitelem.
Předmětná problematika není prozatím výslovně upravena právem Evropských společenství a je plně ponechána v kompetenci jednotlivých členských států. Návrh je v souladu i s připravovanou směrnicí Rady EU o registraci a dokladech vozidel, která harmonizuje praxi členských států EU v dané oblasti. Návrh respektuje zásadu volného pohybu pracovních sil, obsaženou v dokumentech ES. Respektuje rovněž celosvětové liberalizační trendy v oblasti podnikání a není diskriminační ani vůči zahraničním subjektům.
Přijetí navrhovaného zákona nebude v rozporu se závazky České republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv, včetně Pařížské úmluvy z roku 1926, Ženevské úmluvy z roku 1949 a Vídeňské úmluvy z roku 1968 o vzájemném uznávání národních registračních dokumentů motorových vozidel.
Návrh si nevyžádá dodatečné nároky na státní rozpočet. Zvýšené finanční nároky dopravních inspektorátů spojené s reformou evidování vozidel budou pokryty správními poplatky spojenými s těmito úkony, nezanedbatelný rovněž bude příjem z pokut, které se dopravní inspektoráty nebudou muset obávat uložit, jako tomu z důvodů uvedených výše bylo dosud. O příjem z pokut bude třeba posílit rozpočet Ministerstva vnitra i vzhledem k očekávaným výdajům spojených se stanovením nových vzorů technických průkazů vozidel a osvědčení o technickém průkazu vozidel
K § 1
Toto ustanovení vymezuje hlavní obsah právní úpravy. Slouží jako interpretační vodítko při výkladu jednotlivých ustanovení. Ustanovení odst. 2 je nezbytné z důvodů odstranění pochybností o tom, zda je porušení povinností stanovených v tomto zákoně postihnutelné dle ust. § 22 zákona o přestupcích.
K § 2
Vymezuje se pojem držitele silničního vozidla. Absence definice byla považována za jeden z nedostatků dosud platné právní úpravy. Zavádí se rovněž zvláštní definice vlastníka motorového vozidla.
K § 3
Evidence silničních vozidel podléhá režimu ochrany osobních údajů v informačních systémech podle zvláštního zákona. Příslušnost správních úřadů k vedení evidencí je stanovena v ustanoveních § 3 písm. c) a § 5 odst. 1 písm. m) zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Celostátní evidenci vede ředitelství služby dopravní policie a evidenci motorových vozidel v okrese vede okresní dopravní inspektorát.
K § 4
Zákonné vymezení podmínek a způsobů nakládání s informacemi v informačním systému evidence silničních vozidel je kategorickým požadavkem jak zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, a také práva Evropských společenství (Směrnice o ochraně osobnosti při zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, č. 95/46/ES).
K § 5
Stanovení informační povinnosti správním úřadům je nutné pro minimalizaci chyb při vedení evidencí a zajištění jejich aktualizace.
K § 6 a 7
Zakotvení zákonné povinnosti přihlásit vozidlo do evidence a ohlašovací povinnost ve vztahu ke změnám držitelů vozidel, jakož i jiných údajů zapisovaných do technických průkazů vozidel, je základním předpokladem k zajištění efektivity státní správy v oblasti evidencí a evidování motorových vozidel. Ohlašovací povinnost nemají pouze výrobci a prodejci motorových vozidel, neboť by došlo k bezdůvodnému zvýšení jejich nákladů, které by bylo promítnuto do finální ceny vozidla. Specifikuje se rovněž postavení držitele vozidla, které je v současné právní úpravě nejasné a nejednoznačné. Stanoví se rovněž povinnost součinnosti držitelů při provádění evidenčních úkonů.
K § 8 a 9
Za doklady vozidla se považují technický průkaz vozidla a osvědčení o technickém průkazu vozidla. V této oblasti se ponechává současný právní stav, pouze budou nadále do technického průkazu zapisovány rovněž údaje o vlastníkovi vozidla, což přispěje k ochraně jeho vlastnických práv. Vzor nového technického průkazu a osvědčení o technickém průkazu stanoví Ministerstvo vnitra.
K § 10
Ustanovení jednoznačně vymezuje pojem trvalého vyřazení vozidla z evidence včetně právních důvodů a následků tohoto vyřazení.
K § 11
Nově se zavádí institut dočasného vyřazení vozidla z provozu, který doposud citelně chyběl, například při krádeži vozidla, či při zohlednění sociálních dopadů držby (vlastnictví) vozidla ve vztahu k placení tzv. zákonného pojištění u sociálně slabých občanů.
K § 12 až 18
Tato ustanovení v podstatě přejímají ustanovení současné právní úpravy, pouze dochází k jejich zpřesnění a zákonného vymezení. Státní poznávací značka totiž hraje významnou roli při výkonu dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu a při identifikaci vozidel.
Navrhuje se sjednotit barevné provedení značek, a to i u cizinců, neboť současný stav může být vnímán jako diskriminační.
K § 19
Na řízení podle navrhovaného zákona se bude v zájmu zachování právní jistoty občanů vztahovat správní řád.
K § 20
V zájmu snížení finančního dopadu zákona se navrhuje ponechat v platnosti dosavadní doklady vozidla. V zájmu zachování zákazu retroaktivity se navrhuje na řízení zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona dosud platné právní předpisy.
K § 21
Navrhuje se v zájmu zachování právní jistoty občanů zrušit již překonanou vyhlášku č. 145/1956 Ú.l., o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů, zákonem, neboť již byla rovněž novelizována zákonnými normami.