1) Oproti dosavadní právní úpravě v zákoně ČNR č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky, která nabyla účinnosti ještě před přijetím ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, je potřeba v nové právní úpravě promítnout především změny vyplývající z Ústavy České republiky, tj. zvláště ustavení dvoukomorového Parlamentu a nová oprávnění jeho komor.
Konkrétně se jedná o oprávnění Senátu vyhlašovat zákonná opatření a v návaznosti na to opatření Poslanecké sněmovny, kterými rozhoduje o platnosti zákonných opatření Senátu tak, jak to stanoví čl. 33 odst. 5 Ústavy České republiky.
2) Ústava České republiky v čl. 52 stanoví, že k platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen způsobem, který stanoví zákon a že totéž platí i o mezinárodních smlouvách schválených Parlamentem. Uvedená ustanovení Ústavy České republiky znovu deklaroval zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve své části čtrnácté, pokud jde o vyhlašování zákonů, a v části patnácté, pokud jde o mezinárodní smlouvy.
3) Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve svém § 57 stanoví druhy nálezů Ústavního soudu, které se vyhlašují ve Sbírce zákonů.
Proto je již do značné míry dosavadní právní úprava v zákoně ČNR č. 545/1992 Sb. překonána a je potřeba ji nahradit novou právní úpravou, která by postihla základní atributy vyhlašování v souladu s uvedenými skutečnostmi.
Současně by nová právní úprava měla odstranit také některé nedostatky vyskytující se v praxi při vydávání Sbírky zákonů.
Jde především o odstranění pochybností o právní povaze tzv. opatření ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy a České národní banky vydávaných na základě zmocnění ve zvláštních zákonech.
Pro resortní obecně závazné právní předpisy dosavadní zákon ČNR č. 545/1992 Sb. v § 2 stanovil jediné označení, a to ”vyhláška” a výkladem ustanovení § 2 obsahujícího taxativní výčet právních předpisů lze dovodit, že to, co není v tomto výčtu uvedeno výslovně, není právním předpisem. Podle § 1 se rozlišují obecně závazné právní předpisy a opatření, z čehož vyplývá, že opatření není obecně závazným právním předpisem. Kromě toho použití názvu ”vyhláška” je pro opatření v § 4 odst. 2 zákona výslovně vyloučeno.
Přesto v praxi dochází k pochybnostem, zda tzv. opatření ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy a České národní banky vydávaná na základě zmocnění ve zvláštních zákonech jsou právními předpisy. Přesto, že nemají název ”vyhláška”, obsahují normativní ustanovení s dopadem na právní subjekty a dosud platný zákon jejich vydávání ve Sbírce zákonů připouští ve svém § 4.
Nová právní úprava proto již nepřipouští vydávání těchto opatření ministerstvy, ostatními ústředními správními úřady a Českou národní bankou a namísto toho budou vydávány pouze vyhlášky.
Pokud jde o dosavadní již vydaná opatření, předpokládá se provedení jejich revize a také revize dosavadních zmocnění k jejich vydání v příslušných zvláštních zákonech a následná změna těchto zmocnění formou novel příslušných zákonů tak, aby nadále byly vydávány jen vyhlášky.
Příkladem takového postupu, již realizovaného, může být zákon č. 125/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. a zákona č. 125/1998 Sb. Tento zákon revidoval celkově jednak předpoklady pro vydání prováděcích předpisů, jednak výslovně zmocnil příslušná ministerstva, t.j. Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo financí k vydání vyhlášek (§ 7 odst. 5, § 8 odst. 1, § 12 odst. 3). To znamená, že vydávání tzv. opatření podle tohoto zákona již odpadá a napříště budou prováděcí předpisy označeny jako vyhlášky.
V přechodném období, od nabytí účinnosti nové právní úpravy, avšak nejpozději do 30. června 2002, by ještě bylo umožněno tato opatření ve Sbírce zákonů vyhlašovat, ovšem s tím, že by všechna taková opatření pozbyla platnosti nejpozději 31. prosince 2003. Tím by byly vytvořeny předpoklady pro nekomplikovaný přechod na nový režim a vytvořen nezbytný časový prostor pro vydání příslušných novel zákonů, které by transformovaly dosavadní zmocnění k vydání opatření na zmocnění k vydání vyhlášek, popřípadě by provedly některá jiná řešení předmětných úprav v samotných zákonech.
Nejpozději 31.prosince 2003 by také pozbyla platnosti i opatření ministerstev, jiných ústředních správních úřadů a České národní banky, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů před nabytím účinnosti zákona, tj. před 1. lednem 2000.
5) Navrhovaná úprava v zákoně je podrobnější oproti platné úpravě v tom, že řeší podepisování vyhlášek, což nebylo dosud právně řešeno, na rozdíl od zákonů, jejichž podepisování řeší ve svém čl. 51 Ústava České republiky.
6) V souvislosti se schválením věcného záměru tohoto zákona byl ve vládě učiněn závěr o oddělení publikace mezinárodních smluv. V souladu s tím bylo při přípravě zvažováno jednak řešení spočívající ve změně vnitřního členění Sbírky zákonů tak, aby mezinárodní smlouvy mohly být vydávány odděleně v samostatné řadě. Vzhledem k tomu, že mezinárodní smlouvy jsou vyhlašovány sdělením Ministerstva zahraničních věcí, která jsou označena vždy pořadovým číslem, narušila by se při jejich odděleném tisku v jiných řadách posloupnost číslování Sbírky zákonů a zkomplikovala by se i výroba po technické stránce z hlediska naplnění potřebné kapacity jednotlivých částek Sbírky zákonů, na úkor jejich včasného vytištění. Tištění nenaplněných částek by bylo neekonomické a zatěžovalo by to i odběratele po finanční stránce.
Tyto důvody vedly k tomu, že bylo v předloženém návrhu přijato řešení sledující
účel oddělené publikace mezinárodních smluv, a to ve formě jejich přesunutí do samostatného oficiálního publikačního prostředku, který by byl navrhovaným zákonem vytvořen a který by měl rovnocenné postavení ve vztahu ke Sbírce zákonů. Zároveň by tím došlo k určitému omezení rozsahu Sbírky zákonů a bylo by vyhověno i požadavkům odběratelů, kteří poukazují na rostoucí rozsah Sbírky zákonů a s tím spojené náklady na její pořízení.
V souvislosti s mezinárodními smlouvami návrh řeší i další problémy vyskytující se při vydávání Sbírky zákonů za účinnosti současné právní úpravy. Především jde o to, aby v případě, že české znění smlouvy není rozhodné pro její výklad, bylo vždy publikováno i znění, které rozhodné je. Pouhý český překlad nemůže rozhodné znění nahradit.
V zájmu zajištění informovanosti veřejnosti, zvláště občanů, je potřeba rozšířit počet míst, kde se mohou seznámit s obsahem předpisů publikovaných ve Sbírce zákonů, oproti dosavadní praxi, kdy jsou těmito místy pouze obce. Toto řešení koresponduje do určité míry s organizačními opatřeními vlády učiněnými v její působnosti, konkrétně v souvislosti s přijetím usnesení vlády ze dne 25. října 1995 č. 595, o katalogu opatření ke zjednodušení a zlepšení výkonu státní správy ve vztahu k občanům, kde jsou mimo jiné uloženy určité úkoly směřující k zabezpečení informací o právních předpisech pro veřejnost.
Vychází se i z připomínek a námětů veřejnosti, která poukazuje zejména na vzrůstající rozsah a s tím související růst nákladů na pořízení Sbírky zákonů pro odběratele z řad občanů. K uspokojení těchto potřeb by přispělo i navrhované oddělení publikace mezinárodních smluv
v samostatném publikačním prostředku (§ 5 a násl.) i možnost pro odběratele, aby odebíral přílohy částek Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv podle vlastního výběru.
7) Z uvedeného vyplývá, že většinu ustanovení platného zákona bude nutno změnit a to vyžaduje přípravu nové právní úpravy, která dosavadní úpravu zruší a plně nahradí. Nejde však o úpravu, která by zásadně měnila způsob vyhlašování právních předpisů a mezinárodních smluv, ani to není jejím cílem.
S vydáním prováděcího předpisu k navrhovanému zákonu se nepočítá, protože v platné právní úpravě nebylo příslušné zmocnění vůbec využito. Upravuje se i odpovědnost Ministerstva vnitra za zajišťování vydávání, tisku a distribuce Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv i odpovědnost za správnost údajů o dnech rozeslání jejich jednotlivých částek.
Vedle této nové právní úpravy, svojí povahou organizační normy, bude potřeba v návaznosti na ni připravit novelizaci zmocnění v příslušných zvláštních zákonech, které dosud zmocňují k vydání tzv. opatření. Jde o zákony hlavně v oblasti financí a práce a sociálních věcí. Ministerstvo financí a Ministerstvo práce a sociálních věcí v připravovaných novelách příslušných zákonů v jejich působnosti již v předstihu počítají s nahrazením zmocnění k vydání opatření zmocněními k vydání vyhlášek. To vytváří dobré předpoklady k vyřešení shora uvedených problémů i k realizaci cílů nové právní úpravy o vyhlašování právních předpisů.
Dosud redakci Sbírky zákonů podle platné právní úpravy zabezpečuje Ministerstvo vnitra, a to zůstává beze změny i v nové právní úpravě. Po vytvoření publikačního prostředku Sbírka mezinárodních smluv by zabezpečovalo toto ministerstvo rovněž jeho redakci.
Tisk Sbírky zákonů dosud realizuje příspěvková organizace Ministerstva vnitra, včetně prací spojených s vydáváním. Distribuční činnost smluvně provádí soukromá firma. Vlastní rozesílání jednotlivých částek Sbírky zákonů provádí Česká pošta. Se zásadní změnou v tom směru se neuvažuje a stejným způsobem by byl zajištěn i tisk a distribuce Sbírky mezinárodních smluv.
EKONOMICKÝ ROZBOR
1. Návrh zákona o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv si nevyžádá žádné finanční dopady na státní rozpočet, a to z důvodů, že vydávání, polygrafická výroba a distribuce je zajišťována na komerční bázi. Oproti stávající skutečnosti, kdy je vydávána pouze jedna řada Sbírky zákonů, dojde dle návrhu nového zákona k vyčlenění mezinárodních smluv do samostatných částek Sbírky mezinárodních smluv. Dle § 8 odst. 4 je připuštěna možnost vytištění rozsáhlých příloh právních předpisů nebo mezinárodních smluv, které jsou jejich nedílnou součástí, v samostatných přílohách částek Sbírky zákonů nebo Sbírky mezinárodních smluv. Tyto navržené úpravy mají vliv pouze na objem výroby Sbírky zákonů, což prokáže následný průzkum trhu, na rozšíření distribuční a administrativní agendy a v neposlední řadě to bude mít vliv na předplatitele Sbírky zákonů, kterým bude umožněno na základě vlastního rozhodnutí si objednat Sbírku zákonů, Sbírku mezinárodních smluv, a to s
2. Rozbor skutečnosti za rok 1997:
V roce 1997 bylo celkem vydáno 116 částek Sbírky zákonů + rejstřík o celkovém rozsahu 7 200 tiskových stran formátu A4 v celkové ceně za jeden ročník 4 232,30 Kč. Z toho bylo dle nového členění:
Počet Stran
Ústavní zákony a zákony 60 378
Nálezy Ústavního soudu 22 74
Nařízení vlády 50 95
Vyhlášky 130 1059
Opatření ústředních orgánů 68 226
Rejstřík 96
Titulní list, tiráž, sdělení redakce, vagáty 284
______________________________________________________________________
Celkem Sbírka zákonů 2 212
Přílohy k právním předpisům 92 3 443
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí 90 1 545
Dle provedeného odhadu by cena za jednotlivé části činila (v cenách roku 1998 po zdražení poštovného od 1.4.1998):
Sbírka zákonů 1 600,- Kč
Přílohy ke Sbírce zákonů 2 146,- Kč
Sbírka mezinárodních smluv 1 060,- Kč
C e l k e m 4 806,- Kč
3. Nároky na personální zajištění se u vydavatele a tiskárny nezvýší, k určitému nárůstu dojde pouze u smluvního distributora, to je u a. s. Moraviapress Břeclav, který musí zabezpečit rozšíření administrace související s výběrem předplatného na jednotlivé částky Sbírky zákonů, přílohy a Sbírky mezinárodních smluv.
4. Technické požadavky lze specifikovat pouze z předběžného odhadu, který vychází z předpokládaného nákladu u Sbírky mezinárodních smluv, který bude upřesněn po provedení průzkumu poptávky, což si pravděpodobně vyžádá změnu technologie tisku, a to přechod z rotačního ofsetového tisku na archový tisk. Rovněž lze předpokládat u některých částek Sbírky zákonů po jejich rozdělení snížení rozsahu. Technické požadavky distributora na rozšíření počítačové sítě a vkládacího zařízení nízkorozsahových částek do obálek budou finančně uhrazeny distributorem a nebudou žádné požadavky na státní rozpočet.
Navrhované vyčlenění mezinárodních smluv do samostatného publikačního prostředku
z hlediska nároků na státní rozpočet nepřináší vyšší náklady. Z hlediska drobných odběratelů
může pak přinést úspory. Tím se umožní reagovat i na některé požadavky veřejnosti na snížení finanční náročnosti na pořízení Sbírky zákonů.
K § 1:
Navrhované ustanovení podává výčet druhů právních předpisů s tím, že právní předpisy se vyhlašují ve Sbírce zákonů vždy uveřejněním jejich plného znění. Právní předpisy vydávané na základě zmocnění ve zvláštních zákonech ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a Českou národní bankou budou jednotně označovány jako vyhlášky.
K § 2:
Ve Sbírce zákonů budou kromě právních předpisů vyhlašovány i některé další akty státních orgánů. Podle § 57 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu České republiky, mají být vyhlašovány ve Sbírce zákonů nálezy Ústavního soudu.
Vzhledem k tomu, že ve Sbírce zákonů budou vyhlašována v plném znění zákonná opatření Senátu, je nezbytné vyhlašovat i usnesení Poslanecké sněmovny o jejich schválení.
V některých případech zvláštní zákony ukládají ministerstvům a jiným ústředním správním úřadům vyhlásit ve Sbírce zákonů formou oznámení určité skutečnosti. Například v § 9 odst. 3 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, se ukládá Ministerstvu práce a sociálních věcí oznámit ve Sbírce zákonů, že u něho byla uložena kolektivní smlouva vyššího stupně. Dále například podle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, závaznou část územního plánu velkého územního celku a její změny vyhlašuje Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejněním jejich plného znění ve Sbírce zákonů formou sdělení. Podle § 117 odst. 2 téhož zákona je ústřední orgán státní správy ve věcech územního plánování a stavebního řádu (tj. podle § 14 odst. 1 kompetenčního zákona Ministerstvo pro místní rozvoj) povinen uveřejňovat nejméně jednou ročně ve Sbírce zákonů seznam stavebních úřadů podle okresů. V žádném případě tato oznámení nejsou totožná s tzv. opatřeními, která mají normativní význam. Ve Sbírce zákonů budou vyhlašována i úplná znění ústavních zákonů a zákonů po provedených novelizacích. K tiskovým chybám viz zdůvodnění k § 11.
K § 3:
Pokud jde o platnost a účinnost právních předpisů, vychází se z dosavadní právní úpravy v § 5 zákona ČNR č. 545/1992 Sb. Způsob vymezení dne vyhlášení právního předpisu odpovídá dosavadním praktickým zkušenostem při vydávání Sbírky zákonů. Rovněž se vymezuje pojem ”účinnost právního předpisu”. Zákon v § 3 odst. 4 stanoví na základě dosavadních zkušeností nově zásadu, že prováděcí předpisy nemohou být vyhlašovány ani nabýt účinnosti dříve než zákon, k jehož provedení jsou vydávány.
K § 4:
Ustanovení reaguje na praktické poznatky z vydávání Sbírky zákonů a řeší, na rozdíl od zákona č. 545/1992 Sb., dosud chybějící úpravu podepisování vyhlášek. Jejím cílem je vyloučit, aby vyhlášky ústředního úřadu podepisoval někdo jiný než ministr, vedoucího jiného ústředního správního úřadu nebo guvernér České národní banky (např. místo ministra jeho náměstek apod.).
K § 5:
Podle čl. 52 Ústavy způsob vyhlášení mezinárodní smlouvy stanoví zákon. Tímto zákonem bude právě navrhovaný zákon o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.
Ve Sbírce mezinárodních smluv se budou vyhlašovat mezinárodní smlouvy, pokud Česká republika je jejich smluvním státem ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f) Vídeňské úmluvy o smluvním právu. Smlouvy, které vyžadují souhlas Parlamentu, pak budou vždy publikovány spolu s jejich plným zněním. Smlouvami, které vyžadují schválení Parlamentem, jsou podle čl. 49 odst. 2 Ústavy České republiky smlouvy podle čl. 10 Ústavy, smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona, smlouvy politické a smlouvy všeobecné hospodářské povahy.
Jak vyplývá z čl. 52 Ústavy, je podmínkou platnosti mezinárodní smlouvy schválené Parlamentem, z hlediska vnitrostátního práva (nikoli z hlediska mezinárodního práva), její vyhlášení, jako u zákona. Tato kategorie mimo jiné zahrne všechny smlouvy, které budou na základě ustanovení v zákoně aplikovány na jeho místě (např. smlouvy podle § 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním).
Ostatní smlouvy (pod pojmem ”ostatní smlouvy” je třeba rozumět smlouvy, které nevyžadují souhlas Parlamentu) budou v zásadě rovněž vyhlašovány spolu s plným zněním, avšak příslušné ministerstvo nebo jiný příslušný ústřední správní úřad nebo Česká národní banka se bude moci dohodnout s Ministerstvem zahraničních věcí na tom, že místo plného znění bude ve Sbírce mezinárodních smluv pouze oznámeno, kde lze do plného znění nahlédnout. Zvláště nebude plné znění vyhlašováno u takových mezinárodních smluv, které se týkají pouze úzkého okruhu právnických nebo fyzických osob a nebylo by proto účelné je ve Sbírce mezinárodních smluv uveřejňovat v plném znění a proto postačí, když bude ve Sbírce mezinárodních smluv vyhlášeno sdělení o jejich sjednání spolu s údaji o tom, kde jsou uloženy a kde je možno do nich nahlédnout. Uvedený postup by nepřicházel v úvahu u smluv politických či smluv všeobecné hospodářské povahy.
Příslušným ministerstvem nebo jiným příslušným ústředním správním úřadem je třeba rozumět to ministerstvo či jiný ústřední správní úřad, do jehož věcné působnosti převážně náleží otázky smlouvou upravované. Ingerence Ministerstva zahraničních věcí je dána potřebou dodržování jednotné smluvní praxe.
Ve Sbírce mezinárodních smluv se budou dále vyhlašovat sdělení o ukončení platnosti mezinárodních smluv a sdělení o jiných skutečnostech, důležitých pro jejich provádění. Takovými jinými skutečnostmi důležitými pro provádění mezinárodních smluv jsou zásadně datum vstupu smlouvy v platnost a skutečnost, zda smlouva byla či nebyla schválena Parlamentem, dále zda ji ratifikoval prezident republiky apod., zda Česká republika učinila ke smlouvě výhrady či prohlášení, podle okolností též okruh smluvních stran či výhrady a prohlášení ostatních smluvních stran. Skutečností důležitou pro provádění smlouvy je rovněž vždy skutečnost, že smlouva byla změněna, pokud sama tato změna byla provedena jinou než smluvní cestou (např. rozhodnutím k tomu oprávněného orgánu mezinárodní organizace).
Velkým nedostatkem stávající právní úpravy je, že neumožňuje publikovat nebo oznamovat vydání rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací, jimiž je Česká republika vázána. Návrh proto umožňuje vyhlašovat ve Sbírce mezinárodních smluv i sdělení takových rozhodnutích. Obsahují-li úpravu práv a povinností fyzických a právnických osob, počítá se zásadně s jejich vyhlášením v plném znění. Ostatní rozhodnutí a rovněž rozhodnutí týkající se malého počtu fyzických a právnických osob by se v plném znění ve Sbírce mezinárodních smluv nevyhlašovala, v takových případech postačí jejich oznámení s údajem o tom, kde lze do nich nahlédnout.
K § 6:
Oblast mezinárodních smluv nabývá stále většího významu, hlavně v důsledku postupného zapojování České republiky do evropských struktur na poli hospodářském, kulturním a společenském. To vyžaduje, aby v oficiálním publikačním prostředku byly vyhlašovány mezinárodní smlouvy ve znění, které je rozhodné pro jejich výklad. Samotný český překlad, tak jak je dosud vydáván, není dostačující.V oficiálním publikačním prostředku - Sbírce mezinárodních smluv budou vyhlašována především tato rozhodná znění mezinárodních smluv. Bude v zásadě vždy vyhlašováno znění v českém jazyce. Pokud znění v českém jazyce nebude v mezinárodní smlouvě určeno jako rozhodné pro výklad textu smlouvy, bude vyhlášeno rozhodné znění v cizím jazyce, spolu s jeho překladem do českého jazyka.
Existují však mezinárodní smlouvy s
Cizojazyčné znění rozhodné pro výklad je určeno v konkrétní mezinárodní smlouvě. Mezinárodní smlouva také může určit více rozhodných znění. Není-li výjimečně rozhodné znění smlouvou stanoveno, je třeba vycházet z toho, že rozhodná znění jsou všechna znění, která smlouva sama označuje jako autentická. Pokud bude existovat více rozhodných znění smlouvy, návrh z důvodů ekonomických a technických umožňuje publikovat jen jedno z nich (bylo by např. velmi obtížné publikovat znění např. v jazyce nepoužívajícím latinské písmo), s tím, že přednost dostane znění v anglickém jazyce. Výjimkou je pouze případ, že existuje rozhodné znění v českém jazyce; v tom případě má přednost vyhlášení rozhodného znění v českém jazyce.
V případě rozdílu mezi obsahem textu překladu do českého jazyka a textem rozhodného znění v cizím jazyce platí obecná zásada, že přednost má text rozhodného znění (rozhodných znění).
Rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací budou vyhlašována v cizím jazyce spolu s překladem do českého jazyka za obdobných podmínek, pokud jde o jazyk vyhlášení, jako mezinárodní smlouvy.
K § 7
Z hlediska vnitrostátního práva je pro každého závazné znění mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů. Z toho důvodu má význam určení dne jejího vyhlášení ve Sbírce mezinárodních smluv.
K § 8:
Vzhledem k tomu, že Sbírka zákonů i Sbírka mezinárodních smluv mají být oficiálními publikačními prostředky státu, je na místě, aby v jejich záhlaví bylo použito státního znaku. Použití státního znaku musí být podle čl. 14 odst. 2 Ústavy upraveno zákonem. Platný zákon ČNR č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky však pravidla pro používání státních symbolů, tedy i státního znaku neupravuje. Určitou úpravu obsahuje dosud platný zákon ČNR č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku, státní vlajky a ostatních státních symbolů České republiky, ve znění zákonů č. 114/1992 Sb., 358/1992 Sb. a 68/1993 Sb., který však není vyčerpávající úpravou a v řadě případů odkazuje ještě na zvláštní zákon, a proto se navrhuje dílčím způsobem upravit používání velkého státního znaku pro účely Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv v navrhovaném zákoně.
Princip číslování u obou sbírek by byl v podstatě stejný a výrazně by se nelišil od dosavadní praxe. Změnou je nové řešení, které návrh obsahuje, pokud jde o způsob otištění rozsáhlejších příloh právních předpisů, nebo mezinárodních smluv. Takové přílohy by bylo možno fyzicky oddělit do samostatných příloh částek, v nichž je publikován text příslušného právního předpisu, nebo mezinárodní smlouvy o jejíž přílohu se jedná. Toto řešení souvisí s četnými požadavky veřejnosti na snížení finanční náročnosti na pořízení oficiálního publikačního prostředku pro vyhlašování právních předpisů a mezinárodních smluv u odběratelů, především u občanů.
V každém případě by právní předpis byl ve Sbírce zákonů otištěn celý, včetně příloh, a bylo by na vůli odběratele, zda si koupí i předpisy, resp. jejich rozsáhlejší přílohy, pokud nejsou předmětem jeho zájmu. Zde je pamatováno hlavně na zajištění dostupnosti Sbírky zákonů pro běžné občany. Odběratel by si mohl zvolit, podle vlastního zájmu, zda si takovou přílohu zakoupí. To by se netýkalo povinných výtisků podle § 12.
Přílohy mezinárodních smluv tvoří v současné době největší část Sbírky zákonů a po vytvoření samostatného publikačního prostředku, tj. Sbírky mezinárodních smluv, zvláště budou-li v ní na rozdíl od současné praxe otiskována rozhodná znění v cizím jazyce, a nikoli pouze český překlad, jako je tomu dosud, lze očekávat obdobné požadavky u odběratelů jako je tomu nyní u Sbírky zákonů. Kromě toho je nutno brát v úvahu i skutečnost, že jde většinou o přílohy velmi odborného, často technického charakteru, které mají význam jen pro malý rozsah právnických nebo fyzických osob. Proto návrh zákona umožňuje publikovat je ve formě příloh jednotlivých částek Sbírky mezinárodních smluv, obdobně jako tomu bude u Sbírky zákonů.
V praxi však nejsou řídké ani případy, kdy rozsah příloh mezinárodních smluv je tak značný, že by přesáhl již v jednotlivém případě kapacitu celého ročníku této sbírky.
V zájmu zajištění lepšího a komplexního informování veřejnosti a současně při respektování zmíněných ekonomických požadavků se navrhuje u Sbírky mezinárodních smluv specifické řešení spočívající v možnosti publikovat text mezinárodní smlouvy spolu s výčtem jejích příloh, avšak bez jejich plného textu. Plný text by byl uložen na určitém místě, kde by bylo možno do něj nahlédnout. Místo, kde je plný text přílohy mezinárodní smlouvy uložen a kde je možno do něj nahlédnout, by bylo jako závazná skutečnost uvedeno ve sdělení o sjednání mezinárodní smlouvy.
K § 9:
Cílem tohoto ustanovení je v zákoně výslovně označit oficiální publikační prostředky státu pro právní předpisy a mezinárodní smlouvy a vyloučit zaměňování za neoficiální sbírky, publikační prostředky a podobně, kde není záruka autenticity. Na druhé straně se tím nebrání vydávání různých neformálních příruček, publikací, pouze se brání tomu, aby užívaly názvů určených pro oficiální publikační prostředky státu.
K § 10:
Vydávání Sbírky zákonů, její tisk a distribuce bude zabezpečováno stejným způsobem jako podle dosavadní úpravy, a to Ministerstvem vnitra. Obdobným způsobem bude zabezpečovat toto ministerstvo i vydávání Sbírky mezinárodních smluv, její tisk a distribuci.
Stanovením lhůty pro vyhlášení právních předpisů, dalších aktů státních orgánů a sdělení podle § 5 se zabezpečuje jejich včasná publikace.
Podle vžité praxe mezinárodní smlouvy jsou vyhlašovány ve Sbírce zákonů (a podle návrhu ve Sbírce mezinárodních smluv) formou sdělení Ministerstva zahraničních věcí, ovšem za spolupráce s příslušnými ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady (gestory), která odpovídají za věcnou a obsahovou správnost včetně terminologické správnosti, srozumitelnosti, správnosti překladu atd. Touto dělbou úkolů se podstatně zrychluje proces vyhlašování mezinárodních smluv. Obdobně by to mělo platit i v případě vyhlašování rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací.
K § 11:
Ve vyhlášeném textu jednotlivých částek Sbírky zákonů nebo Sbírky mezinárodních smluv, na rozdíl od textu předaného k vyhlášení, může při technické přípravě tisku (v redakční činnosti nebo při polygrafickém zpracování) dojít k chybám (tzv. tiskové chyby) a je nutné následně provést jejich opravy. Tyto opravy se budou vyhlašovat formou sdělení Ministerstva vnitra. Vychází se ze zkušeností s aplikací dosavadní úpravy.
Touto formou však nebude možné provádět věcné změny již schválených právních předpisů, neboť taková změna by již vyžadovala, aby byla před publikací projednána a schválena stejným způsobem, jako právní předpis, kterého se změna týká.
V případě dodatečně zjištěných nesprávností ve vyhlášeném překladu mezinárodní smlouvy do českého jazyka se vyhlásí oprava obdobným způsobem, přičemž Ministerstvo vnitra si před vyhlášením opravy vyžádá k tomu stanovisko Ministerstva zahraničních věcí.
K § 12:
Cílem tohoto ustanovení je zajištění informovanosti veřejnosti a hlavně občanů o právních předpisech a za tím účelem se navrhuje rozšířit počet míst, která budou povinna v úředních hodinách občanům umožnit, aby na požádání nahlédli do Sbírky zákonů. Dosud tímto místem jsou obce, resp. obecní úřady, a nově by to měly být i městské obvody a městské části v územně členěných statutárních městech a okresní úřady. Okresní úřady a rovněž tak Magistrát hlavního města Prahy a magistráty měst Brno, Ostrava a Plzeň by nově měly v úředních hodinách umožnit každému, kdo o to požádá, nahlédnout také do Sbírky mezinárodních smluv.
K § 13:
Přechodné ustanovení je nezbytné proto, že dosavadní opatření vydaná před účinností navrhovaného zákona na základě zmocnění ve zvláštních zákonech, nemohou být ve všech případech pouze zrušena bez náhrady a dále se předpokládá provedení revize těchto zákonných zmocnění a na jejím základě provedení novel příslušných zákonů, které povedou buď ke změně těchto zmocnění na zmocnění k vydání vyhlášek, nebo na základě zhodnocení právní úpravy jako celku k jejímu doplnění o věci dosud řešené v opatřeních, a tak podobně. K tomu lze dojít postupnými kroky a vyžaduje to nezbytnou přípravu i potřebný čas. Tato opatření by proto měla platnost ještě po omezenou dobu po nabytí účinnosti zákona, a to nejpozději do 31. prosince 2003.
Z obdobných důvodů se počítá i s tím, že po přechodnou dobu po nabytí účinnosti navrhovaného zákona bude možno ještě vyhlašovat taková opatření, a to nejpozději do 30. června 2002. Ovšem i takto vyhlášená opatření pozbudou platnosti nejpozději 31. prosince 2003.
V zájmu právní jistoty je v odstavci 3 stanoveno, že právní předpisy a mezinárodní smlouvy vyhlášené ve Sbírce zákonů a platné ke dni nabytí účinnosti nového zákona se považují za právní předpisy a mezinárodní smlouvy vyhlášené podle tohoto zákona.
K § 14:
Zákon ČNR č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky, se zruší a bude nahrazen navrhovaným zákonem.
K § 15:
Předpokládaná účinnost zákona je od 1. ledna 2000. Jeví se jako účelné, aby z praktického hlediska zákon nabyl účinnosti od začátku roku 2000, aby celý ročník 2000 Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv měl jednotné provedení. Jde zejména o zajištění jednotného způsobu číslování jejich jednotlivých částek.
V Praze dne 22. března 1999
předseda vlády
ministr