OBECNÁ ČÁST
Oblast prevence vzniku závažných průmyslových havárií není legislativně zajištěna tak, aby odpovídala současným požadavkům na ochranu člověka, hospodářských zvířat, životního prostředí a majetku vyjádřeným směrnicemi ES, úmluvami OSN a doporučeními OECD.
Nejsou zákonným způsobem stanoveny povinnosti jednotlivých subjektů na realizaci prevence vzniku závažných havárií. Rovněž stávající informační zajištění neposkytuje dostatek včasných informací potřebných pro vytváření účinného systému prevence závažných havárií.
Informace o zdrojích rizik v okresech nejsou získávány systémově a nejsou pravidelně aktualizovány. Na dostatečné úrovni není zabezpečena informovanost obyvatelstva o existujících rizicích a žádoucím chování pro případ vzniku závažné havárie.
Tyto skutečnosti ovlivňuje nejen výskyt havárií negativně působících na zdraví člověka, hospodářských zvířat a životní prostředí, ale i nárůst závažnosti jejich následků. Navíc v důsledku privatizace (rozpad velkých podniků a nárůst počtu malých a středních podniků) lze očekávat další zvyšování výskytu nežádoucích mimořádných událostí, protože v těchto podnicích není dostatečně vytvářen systém prevence vzniku závažných havárií.
Ministerstvo životního prostředí zavedlo a v současné době aktualizuje informační systém o průmyslových haváriích, o jejich následcích a o používaných zásahových prostředcích. Aktualizace v regionech zatím probíhá na základě dobrovolnosti. Pro dosažení funkčnosti celého systému je nutné zajistit jeho udržování na základě zákonem uložených povinností.
Z dosavadních informací lze učinit odhad, že v 80 podnicích je umístěna alespoň jedna z látek uvedených v příloze č. 1 tohoto zákona v množství přesahujícím limitní množství uvedené ve sloupci 1 (nižší limitní množství) a ve 30 podnicích je umístěna alespoň jedna z látek přílohy č. 1 tohoto zákona v množství převyšujícím limitní množství uvedené ve sloupci 2 této přílohy (vyšší limitní množství).
Problematika prevence průmyslových havárií se dotýká řady právních předpisů a podzákonných norem, které definují buď pouze obecné zásady, nebo naopak detailně zpracovávají některý z dílčích aspektů prevence havárií (vzduch, voda).
Uvedené právní předpisy však netvoří systém, který by zajistil ochranu zdraví člověka, hospodářských zvířat, životního prostředí a majetku před následky závažných průmyslových havárií.
Nově navrhovaná právní úprava bude základním nástrojem zejména pro prevenci závažných havárií, harmonizuje náš právní systém s požadavky ES a OECD a splňuje podmínky pro přistoupení k mezinárodním úmluvám na tomto úseku. Tato úprava stanovuje také povinnosti vzhledem k náhradě škod vzniklých v důsledku havárie.
Mezinárodní souvislosti a vazba na právní předpisy ES
V rámci ES byla problematika prevence závažných havárií upravena do února 1997 Směrnicí 82/501/EHS a jejími dodatky a následně Směrnicí 96/82/ES, která je v členských zemích EU uplatňována od února 1999, kdy Směrnice 82/501/EHS pozbyla platnost. V dvouletém přechodném období se uplatňovaly směrnice obě. V systému nástrojů politiky životního prostředí (OECD) je prevence havárií předmětem 5 předpisů. Seznam těchto předpisů, které jsou zároveň implementovány do předkládaného návrhu, je uveden v příloze 1 důvodové zprávy.
Směrnice 96/82/ES ukládá provozovatelům, v jejichž podnicích se nachází definované množství jmenovitě uvedených látek a skupin látek podle jejich nebezpečnosti, povinnost identifikovat a zhodnotit rizika havárií, přijmout příslušná bezpečnostní opatření, splnit ohlašovací a informační povinnost a zajistit výcvik a potřebné vybavení pro případ havárie.
Tam, kde se jedná o rizika vzniku havárií se závažnými následky pro zdraví a životní prostředí, ukládá povinnost formulovat bezpečnostní politiku podniku (bezpečnostní program) a zavést bezpečnostní management, zpracovat bezpečnostní zprávu, kterou musí schválit příslušný správní úřad a vnitřní a vnější havarijní plány.
Příslušným správním úřadům ukládá povinnosti, a to zejména uplatňovat bezpečnostní hlediska v územním plánování, vytvořit havarijní informační systém, zajistit informování obyvatelstva ohroženého možnou havárií a vytvořit efektivní způsob kontroly plnění povinností provozovatelů.
Směrnice zakotvuje požadavek na vytvoření jednotného evropského informačního systému jak v oblasti prevence, tak i pro případ vzniku závažné havárie umožňujícího přístup k informacím důležitým pro další rozvoj systému prevence vzniku závažných havárií.
Mezinárodní úmluvy
Úmluva OSN o přeshraničních důsledcích závažných průmyslových havárií se vztahuje na prevenci a likvidaci průmyslových havárií, které mohou způsobit poškození přesahující hranice státu původce havárie. Dále se týká mezinárodní spolupráce a vzájemné pomoci v oblasti výzkumu a rozvoje, výměny informací a technologií zaměřených na prevenci a likvidaci závažných průmyslových havárií.
V porovnání se Směrnicí 96/82/EHK obsahuje úmluva řadu ustanovení týkajících se spolupráce smluvních stran v oblasti prevence, při likvidaci průmyslových havárií, při poskytování informací, vzájemné pomoci a při poskytování poradenské činnosti.
Úmluvu k 31. 12. 1998 podepsalo 26 států a ES, nebyla však dosud ratifikována požadovaným počtem 16 států, aby vstoupila v platnost.
Úmluva Mezinárodní organizace práce (ILO) je zaměřena především na povinnosti provozovatele v oblasti prevence závažných havárií. Jedná se o obecnější formulace hlavních zásad prevence závažných havárií uvedených v příslušných směrnicích ES.
Na rozdíl od těchto směrnic jsou však v úmluvě podrobněji uvedena práva a povinnosti zaměstnavatelů a jejich zástupců při provozu vysoce rizikových zařízení (provádění vysoce rizikových činností).
Úmluva rovněž obsahuje povinnost při vývozu zařízení a technologií, jejichž používání je v exportující zemi zakázáno, informovat dovážející stranu o důvodech tohoto zákazu.
Úmluva nebyla dosud vyhlášena, protože ji ratifikovalo pouze Švédsko.
Vzhledem k absenci příslušné národní legislativy nemohly být úmluvy Českou republikou dosud přijaty. Přijetí tohoto zákona vytvoří předpoklady pro přijetí a ratifikaci obou úmluv.
Ekonomické souvislosti
V České republice neexistuje obecně rozšířená zkušenost se zpracováním bezpečnostní dokumentace nebo výkonem státní správy, tak jak jsou požadovány směrnicí Seveso II, také z toho důvodu, že předchozí směrnice 82/501/EEC (Seveso I) nebyla českým právním systémem převzata. Na jedné straně tedy není tato přímá zkušenost, na druhé straně ale existuje mnoho zkušeností se zaváděním havarijních plánů, požadavků na bezpečnost práce, požární ochranou a prováděním inspekce v těchto oblastech stejně jako přípravou okresních havarijních plánů.
Uvedení navrhovaného zákona do praxe je podmíněno:
personálním a technickým zajištěním výkonu státní správy, zejména v důsledku nárůstu správních výkonů prováděných okresními úřady a Ministerstvem životního prostředí a inspekční činnosti prováděné odbornými orgány,
vytvořením systému prevence závažných havárií, včetně vytvoření bezpečnostní dokumentace a v některých podnicích i zvýšení bezpečnosti některých zařízení,
zajištěním nezbytných finančních prostředků pro příspěvkové a rozpočtové organizace, na které se bude zákon vztahovat. Podle předběžného průzkumu se bude jednat o cca 2 sklady motorových paliv v rámci Ministerstva vnitra a o sklady Státních hmotných rezerv v různých podnicích. Tyto prostředky, které mohou činit řádově 10 milionů Kč, bude nutno vynaložit v průběhu cca 3 let a jsou srovnatelné s náklady srovnatelných podniků v podnikové sféře.
Dopady na státní rozpočet
V příslušných správních úřadech (ministerstva, okresní úřady, státní odborný dozor) se nepředpokládá výrazné personální rozšíření. Požadavek na nové pracovníky by se měl pohybovat v několika desítkách osob. Bude však nezbytné zvýšení kvalifikace pracovníků provádějících činnosti vyžadované zákonem. Bude se proto jednat o řádově jednotky až desítky milionů Kč vynaložených v jednotlivých organizacích na zvýšení počtu a na školení a výcvik těchto pracovníků. Tyto prostředky nebudou vynaloženy rovnoměrně, protože podniky spadající pod působnost tohoto zákona se nacházejí pouze v 50 okresech České republiky. Ve většině okresů se nachází pouze malý počet těchto podniků, větší množství podniků je v Praze a v okresech Ústí nad Labem, Náchod, Kolín, Ústí nad Orlicí, Přerov, Brno a Zlín. Počet podniků celkově a jejich rozložení v rámci okresů určuje finanční náročnost na uplatnění navrhovaného zákona.
Z charakteru činností ukládaných zákonem okresním úřadům je zřejmé, že v některých případech bude nezbytné využít i služeb poradenských organizací na zpracování nebo posouzení některých speciálních podkladů. V těchto případech lze předpokládat zvýšení nákladů u jednoho OkÚ průměrně o sto tisíc Kč.
Zákon ukládá vytvoření a udržování informačního systému. Za předpokladu, že pro tyto účely bude využíván jak informační systém státní správy, tak připravovaný celostátní systém výstrahy a varování, nebude splnění tohoto požadavku vyžadovat vysoké dodatečné finanční prostředky a proto nejsou samostatně vyčísleny pro uplatnění tohoto zákona.
Kontrolní činnost, která bude prováděna orgány inspekce, musí být oproti stávajícímu stavu nově zaměřena na kontrolu dokumentace vyžadované zákonem a na shodu údajů uvedených v dokumentaci se skutečností u kontrolovaného subjektu. Na nově prováděné činnosti se u inspekce předpokládá zřízení cca 15 pracovních míst. Náklady ze státního rozpočtu spojené se zřízením těchto pracovních míst představují asi 20 mil. Kč/ročně (12 mil. Kč mzdy a dávky SPZ, 4 mil. Kč investičních a 4 mil. Kč neinvestičních nákladů).
Dopad na podnikovou sféru
Přijetí zákona vyvolá řadu nezbytných aktivit a s nimi spojených nákladů u podnikatelů, zejména u provozovatelů, kde jsou umístěna značná množství vybraných nebezpečných látek. V těchto podnicích bude třeba provést některá systémová bezpečnostní opatření, zpracovat zákonem uložené dokumenty (popis systému řízení bezpečnosti, vypracování bezpečnostní zprávy a havarijních plánů), popřípadě i zvýšit bezpečnost některých technologií používaných provozovatelem.
Vypracování požadovaných dokumentů bude vyžadovat znalost metod identifikace, analýzy a hodnocení rizik i způsobů posuzování adekvátnosti a efektivnosti bezpečnostních opatření. Zahraniční zkušenosti ukazují, že pro zpracování bezpečnostní zprávy a havarijních plánů je ve většině případů nutná spolupráce odborné poradenské firmy.
Náklady na zpracování bezpečnostní dokumentace jsou závislé na míře zapojení pracovníků podniku do těchto prací. Náklady na bezpečnostní opatření jsou přímo závislé jak na množství umístěných nebezpečných látek a charakteru činnosti podniku, tak na charakteru nově přijímaných bezpečnostních opatření. Může jít o organizační opatření vyžadující minimální náklady, až po technická opatření u některých provozů a zařízení nebo vybavenost specifickými zásahovými prostředky, kdy se může jednat o miliónové částky.
Bylo odhadnuto, že náklady jednotlivých podniků se budou pohybovat ve výši okolo 5 mil. Kč pro podniky ve skupině, kde je umístěno menší množství nebezpečných látek, a ve výši 50 mil. Kč pro jednotlivé podniky, kde je umístěno větší množství nebezpečných látek. V České republice je 80 potenciálních podniků první skupiny a 30 potenciálních podniků druhé skupiny. Po přijetí zákona o prevenci průmyslových havárií bude průmyslová sféra nucena vynaložit v období let 1999 až 2002 cca 1,5 miliardy Kč na zavedení opatření vyžadovaných zákonem. Tyto výdaje se odrazí negativně v daňových příjmech státního rozpočtu nebo se zvedne cena výrobků.
Současný stav v České republice ukazuje, že u některých významných podniků, především chemického průmyslu, je řada požadovaných bezpečnostních opatření již realizována, a proto výše uvedený dopad nebude v takové výši.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první
K hlavě první
K § 1
V úvodním ustanovení je vymezen předmět zákona, který je založen na přítomnosti (umístění) určitého množství vybraných nebezpečných látek v objektu nebo zařízení. Působnost zákona je zaměřena na podnikatele (právnické a fyzické osoby ) a na výkon státní správy na úseku prevence závažných havárií v objektech a zařízeních, kde jsou umístěny nebezpečné látky v množství, která jsou uvedená v příloze zákona. Množství látek jsou převzata beze změny ze Směrnice 96/82/ES.
K § 2
Mezi základními pojmy jsou uvedeny ty, které jsou přímo použity v textu zákona a u nichž je potřebné jasné vymezení. Všechny uvedené definice jsou v souladu s definicemi uvedenými ve Směrnici 96/82/ES. Jsou definovány zejména objekt a zařízení, umístění nebezpečných látek, provozovatel a zóna havarijního plánování.
K hlavě druhé
K § 3
Každý podnikatelský subjekt bude s účinností zákona povinen zkontrolovat, zdali se na jeho provoz nebo zařízení tento zákon vztahuje. Pokud se zákon na provoz nebo zařízení vztahuje, podnikatelský subjekt se stává provozovatelem a jeho povinností je zařadit provoz nebo zařízení ke konkrétní skupině podle množství přítomné látky a dále se řídit požadavky tohoto zákona. Pokud je v provozu nebo zařízení umístěno množství látek odpovídající sloupci 1 v příloze č. 1 (nižší než ve sloupci 2), představuje toto umístění látek menší rizika (než v případě většího množství látek), a proto zařadí provozovatel provoz nebo zařízení do skupiny A a vztahují se na něj pouze některá ustanovení zákona. Pokud je v provozu nebo zařízení umístěno množství látek odpovídající sloupci 2 v příloze č. 1 (vyšší než ve sloupci 1), představuje toto umístění látek větší rizika (než v případě umístění menšího množství látek), a proto zařadí provozovatel provoz nebo zařízení do skupiny B a vztahují se na něj všechna (přísnější) ustanovení zákona. Na základě zvážení rizika kumulativních a synergických účinků vyplývajících z okolních provozů nebo zařízení je dána okresnímu úřadu možnost zařadit do skupiny A i provozovatele, v jehož provozu nebo zařízení je umístěno menší množství, než stanoví příloha I zákona.
K § 4
Každý provozovatel je povinen uzavřít pojištění odpovědnosti za škody, které může případná havárie způsobit třetím osobám. Výše možných škod je odhadnuta v bezpečnostní dokumentaci popisované v dalších částech zákona (programu nebo bezpečnostní zprávě). Místně příslušnému okresnímu úřadu je provozovatel povinen prokázat, že pojištění uzavřel. Povinnost pojištění vychází z obecného ustanovení v občanském zákoníku.
K hlavě třetí
K § 5
Hodnocení rizika je zásadní metoda pro přijímání preventivních opatření. Provozovatel musí identifikovat rizika, zhodnotit rizika a přijmout odpovídající bezpečnostní opatření, aby míra rizika byla přijatelná. Různé metody (kvalitativní, semikvantitativní a kvantitativní) hodnocení rizika jsou používané při přípravě bezpečnostní dokumentace popisované v dalších částech zákona.
K § 6
Oznámení je základním krokem provozovatele, kterým informuje orgány státní správy o tom, že identifikoval a kvalitativně ohodnotil zdroje rizika ležící na jeho území.
K § 7
Toto ustanovení zavádí do právního řádu ČR povinnost písemně vypracovat a zavést bezpečnostní program prevence závažné havárie. Tento dokument vypracovávají provozovatelé skupiny A, u kterých je umístěno definované množství nebezpečných látek. Dokument nutí provozovatele, aby přistoupil k problému zajištění bezpečnosti provozu systémově, ne v rámci současně uplatňované složkové ochrany pracovníků, vody, ovzduší, požárního zajištění apod. Provozovatel musí prokázat, že si stanovil celkové cíle prevence vzniku havárie a systém řízení bezpečnosti provozované činnosti, který zajišťuje splnění vytyčených cílů v rámci jím provozovaných provozů a zařízení nebo celého podniku. Pro hodnocení rizika se obvykle používá semikvantitativních metod.
K § 8 a 9
Tato ustanovení zavádějí do právního řádu ČR nově povinnost písemně vypracovat a zavést bezpečnostní zprávu. Tento dokument vypracovávají provozovatelé skupiny B, u kterých je umístěno definované množství nebezpečných látek, které je několikanásobně vyšší než u předchozí skupiny provozovatelů, a tedy i následky případné havárie mohou být mnohonásobně závažnější. Dokument vychází opět ze systémového hodnocení problematiky, obsahuje všechny náležitosti programu, ale je mnohem podrobnější a vychází z kvantitativního hodnocení rizika vzniku havárie. Zjištěné riziko vzniku havárie a přijatá bezpečnostní opatření jsou posuzována z hlediska přijatelné míry rizika, které je řízeno státem přijímanou politikou v oblasti ochrany zdraví člověka, zvířat, životního prostředí a majetku.
K hlavě čtvrté
K § 10 až 12
Provozovatel, který zpracoval bezpečnostní zprávu, je povinen písemně zpracovat a zavést komplexní havarijní plán minimalizace následků v rámci provozu nebo zařízení v případě, že dojde k některé z typových havárií. Tato povinnost není pro podniky nová, ale je v současné době uplatňována na jednotlivé složky ochrany - ochrana vod před znečištěním, havarijní stavy ovzduší, ochrana pracovního prostředí, požární nebezpečí apod. Nově požadovaný plán integruje tyto složky do jednoho uceleného systému a s aktivní účastí pracovníků podniku při jeho vytváření a naplňování. Takto ucelený systém může být lépe řízen, jeho složky na sebe navazují a je možno lépe integrovat zásahové prostředky. Provozovatel je dále povinen poskytnout údaje o možných následcích havárií za hranicí podniku a umožnit tak místně příslušnému okresnímu úřadu zpracovat a zavést vnější havarijní plán s cílem ochránit obyvatele žijící v jeho okolí. Tyto informace jsou důležité z hlediska integrované ochrany, která se vytváří podle nových předpisů v rámci územních celků i celé ČR.
K hlavě páté
K § 13
Přístup k informacím a účast veřejnosti na rozhodování patří k důležitým aspektům ochrany zdraví občanů, životního prostředí a majetku na jedné straně a ekonomického rozvoje oblasti na straně druhé. Před schválením programu nebo bezpečnostní zprávy je okresní úřad povinný umožnit občanům žijícím v zóně havarijního plánování provozu nebo zařízení a dotčeným orgánům státní správy vyjádřit se k rizikům a přijatým opatřením uvedeným v projednávaných dokumentech. Ministerstvo životního prostředí vydá závazné vyjádření k hodnocení rizika vzniku havárie a k adekvátnosti přijatých bezpečnostních opatření. Posuzování všech dokumentů jedním orgánem (MŽP) zabezpečí jednotnou úroveň tohoto hodnocení v rámci státem přijaté politiky na celém území ČR. Na základě těchto vyjádření okresní úřad vydá souhlas s předloženým programem nebo bezpečnostní zprávou.
Provozovatel má právo z materiálů určených k veřejnému projednání po dohodě s okresním úřadem vyjmout údaje, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit jeho obchodní zájmy.
K § 14
Občané žijící v okolí provozů a zařízení, na které se vztahuje tento zákon, mají nárok na informace o zdrojích rizika a o přijatých bezpečnostních opatřeních a o tom, jak se mají nejlépe ochránit v případě havárie u provozovatele. Informaci na základě získaných údajů z programů, bezpečnostních zpráv a havarijních plánů poskytuje místně příslušný okresní úřad ve spolupráci s provozovatelem.
K § 15
Poskytování informací o prakticky všech nehodách a haváriích je uloženo různými právními předpisy, které zůstávají v platnosti. Pro přijímání systémových opatření při prevenci vzniku závažných havárií a vyvozování poučení z těchto havárií, včetně poskytování takových informací ostatním státům v Evropě a ve světě, je nutné zajistit jednotný systém poskytování minimální informace. V případě, že následky závažné havárie přesáhnou limity určené v příloze zákona (úmrtí, zranění více osob, finanční škoda, poškození životního prostředí na rozsáhlém území), je každý provozovatel povinen zpracovat okamžitě hlášení o vzniku havárie a po stanoveném čase podrobnou zprávu o havárii.
K hlavě šesté
K § 16
Nutnou podmínkou pro uplatnění zákona je výkon státní správy. V této oblasti je navrhováno rozdělení tohoto výkonu mezi Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo vnitra a další orgány státní správy (okresní úřady, ČIŽP, ČÚBP, orgány vykonávající státní požární dozor, orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení, ČBÚ a orgány hygienické služby).
K § 17 až 21
Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy v oblasti prevence vzniku havárií, místně příslušný okresní úřad eviduje a schvaluje dokumentaci předkládanou provozovatelem a na základě údajů od provozovatele zpracovává dokumentaci pro okolí podniků, ČIŽP koordinuje provádění kontroly nad dodržováním zákona v rámci specializací ostatních orgánů provádějících inspekci. Pokud to není výslovně uvedeno, zákonem není dotčena působnost příslušných správních úřadů, vyplývající ze zvláštních právních předpisů.
K § 22 až 23
Do návrhu zákona jsou zapracovány principy pro provádění kontroly, oprávnění a povinnosti pracovníků kontroly.
K § 24
Za porušení konkrétních povinností stanovených zákonem lze uložit pokutu. Výše pokut byla stanovena tak, aby korespondovala s obdobnými sankcemi legislativy v oblasti životního prostředí.
K části druhé
K § 25 a 26
Přechodná ustanovení vytvářejí prostor pro provozovatele existujících provozů a zařízení, aby měli možnost uvést své činnosti do souladu se zákonem v přiměřeném časovém období po jeho nabytí účinnosti.
K části třetí
K § 27
Tato ustanovení zabezpečují vztah mezi vnitřním a vnějším havarijním plánem a zpracováním vnějšího havarijního plánu okresním úřadem.
K části čtvrté
K § 28
Toto ustanovení stanoví nabytí účinnosti zákona dnem vyhlášení.
Příloha č. 1
důvodové zprávy
SEZNAM PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ, KTERÉ SOUVISEJÍ S NÁVRHEM ZÁKONA
O PREVENCI ZÁVAŽNÝCH HAVÁRIÍ V PODNICÍCH, KDE JSOU UMÍSTĚNY VYBRANÉ NEBEZPEČNÉ LÁTKY
Prevence vzniku havárií se v současné době dotýkají zejména následující právní předpisy:
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Zakotvil ve své novele vedle preventivní ochrany zdraví a majetku také ochranu přírody a životního prostředí (§ 415) a odpovědnost za škodu, která vznikne při provozní činnosti (§ 420a) a tzv. zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 426).
Zákon ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 203/1994 Sb.
Stanovuje povinnosti orgánů, organizací a občanů, postavení a působnost orgánů státní správy na úseku požární ochrany, jakož i postavení a povinnosti jednotek požární ochrany tak, aby byly vytvořeny podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech.
Zákon č. 283/91 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
V § 42b odst. 3 je uvedeno, že zásahové jednotky je možno nasadit dále i k záchranným akcím, zejména v případě vzniku živelních pohrom a katastrof, velkých dopravních nehod a průmyslových havárií.
Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů
Zakotvuje vedle jiného povinnost investora požádat o vyjádření, zda je plánovaná investice z vodohospodářského hlediska možná, popřípadě za jakých podmínek. Dále stanovuje tomu, kdo nakládá s látkami, které mohou ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, zvláštní předpisy. Ukládá také povinnosti při havarijním zhoršení jakosti vod a opatření k nápravě.
Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů
Upravuje státní správu na úseku péče o půdu a zemědělský půdní fond, ochranu zemědělského půdního fondu, rekultivace půdy po těžbě nerostů atd. Udává hodnoty nejvýše přípustného obsahu škodlivých látek v půdě, které ohrožují zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů.
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce ve znění pozdějších změn (575/1990 Sb., 159/1992 Sb.)
V rámci státního odborného dozoru nad bezpečností práce řeší také vyšetřování provozních nehod (havárií), technických poruch atd. a vydávání předpisů k hlášení provozních nehod (havárií).
Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů
Upravuje podmínky provozování silniční dopravy, práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.
Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů
upravuje podmínky a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a pravomoc a působnost orgánů státní správy při nakládání s chemickými látkami a chemickými přípravky a jejich klasifikaci, které jsou v předkládaném zákoně využívány.
Nařízení vlády ČSFR č. 284/1992 Sb., o opatřeních hospodářské mobilizace
Tímto nařízením jsou prováděna opatření hospodářské mobilizace s cílem zajistit nezbytné potřeby ozbrojených sil a obyvatelstva při branné pohotovosti státu. Tato opatření se využívají i v jiných krizových situacích, např. při velkých průmyslových haváriích.
Vyhláška MLVH ČSR č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod
Řeší havárie způsobující zhoršení jakosti povrchových a podzemních vod včetně techniky odstraňování vodohospodářské havárie, hygienické a protiepidemiologické péče, požární ochrany atd. Stanovuje závadné látky a podmínky, za kterých lze zacházet se závadnými látkami. Definuje havarijní zhoršení jakosti vod, havárie mimořádného rozsahu, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků.
Vyhláška MŽP č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
Stanovuje povinnost zapracovat postup v případě havárie do provozního řádu pro sklad nebezpečných odpadů.
Vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení
Stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, které jsou organizace podléhající dozoru orgánů státního odborného dozoru nad bezpečností práce a právnické a fyzické osoby, které vykonávají podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů ve své výrobní i nevýrobní činnosti povinny zabezpečit.
Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 110/1975 Sb., o evidenci a registraci pracovních úrazů a o hlášení provozních nehod (havárií) a poruch technických zařízení
Určuje v rámci povinností organizací zjišťovat a soustavně sledovat zdroje, příčiny, četnost a závažnost pracovních úrazů, provádět rozbory stavu a vývoje pracovní úrazovosti, stanovit opatření k odstraňování příčin a vytvářet předpoklady ke snížení těchto jevů, hlásit také provozní nehody (havárie) a poruchy technických zařízení.
Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ADR
Upravuje podmínky silniční přepravy nákladů podle mezinárodních smluv.
Vyhláška č. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)
Upravuje podmínky provozu železniční dopravy podle mezinárodní smlouvy.
Vyhláška č. 22/1996 Sb., kterou se upravují podrobnosti o úkolech jednotek požární ochrany, stanoví se činnost osob zúčastněných na jejich plnění a zásady velení při zásahu
Kromě právních předpisů ve výše uvedeném výčtu existují další předpisy, které se však uvedené problematiky dotýkají pouze okrajově.
Žádný z uvedených právních předpisů nebude vyžadovat novelizaci v souvislosti s předkládaným návrhem.
Poznámky
1 1) Zákon č. 15/1993 Sb., o armádě České republiky a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.
2 2) Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb.
3 3) Například zákon č.111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 38/1995 Sb. a zákona č. 304/1997 Sb., zákon č.266/1994 Sb., o drahách, zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb. a č. 54/1999 Sb., vyhláška č. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), ve znění vyhlášky č. 61/1991 Sb., vyhlášky č. 251/1991 Sb., a sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 274/1996 Sb., č. 29/1998 Sb. a č. 60/1999 Sb.
4 4) Například zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 114/1995 Sb., zákona č. 14/1998 Sb. a zákona č. 58/1998 Sb.
5 5) Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 542/1991 Sb. a zákona č. 169/1993 Sb. Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění zákona č. 543/1991 Sb. a zákonného opatření č. 369/1992 Sb.
6 6) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
7 7) § 3 až 5 zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů.
8 8) § 2 písm. j) zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech.
9 9) Například § 789 občanského zákoníku, zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 320/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb.
10 10) § 205d zákoníku práce.
11 11) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vyhlášeno pod č. 197/1998 Sb.).
12 12) Zákoník práce.
13 13) Například zákon č. 138/1973 Sb., zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 203/1994 Sb. a zákona č. 163/1998 Sb.
14 14) Například zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, obchodní zákoník.
15 15) Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.
16 16) Například zákon č. 133/1985 Sb., zákon č. 138/1973 Sb., vyhláška ČÚBP č. 110/1975 Sb., o evidenci a registraci pracovních úrazů a o hlášení provozních nehod (havárií) a poruch technických zařízení, ve znění vyhlášky č. 274/1991 Sb.
17 17) Například zákoník práce, zákon č. 133/1985 Sb., zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 321/1992 Sb., zákona č. 254/1994 Sb., zákona č. 18/1997 Sb. a zákona č. 48/1997 Sb.
18 18) § 16 odst.1 zákona č. 425/1990 Sb.
19 19) Například zákon č. 133/1985 Sb., zákon č. 61/1988 Sb., zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění zákona č. 575/1990 Sb., zákona č. 159/1992 Sb. a zákona č 47/1994 Sb., zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 210/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 548/1991 Sb., zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 206/1996 Sb., zákona č. 14/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 83/1998 Sb. a zákona č. 167/1998 Sb.
20 20) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění zákona č. 334/1992 Sb.
21 21) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb. a zákona č. 168/1998 Sb.
22 22) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).