Důvodová zpráva

Vládní návrh tiskového zákona - EU

Sněmovní tisk: č. 245, 3. volební období
Zdroj PSP ČR

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.
ela nového tiskového zákona, respektive jiné odpovídající právní normy. Vzhledem k tomu, že dosud nebyly uskutečněny další úpravy tiskového zákona, došlo k situaci, kdy některá jeho ustanovení byla v důsledku změn ve společnosti překonána, nebo postrádají návaznost na nové právní předpisy. Současná podoba tiskového zákona vykazuje nedostatky komplikující jak samotné vydávání periodického tisku, tak uplatnění ochrany práv třetích osob ve vztahu k hromadným sdělovacím prostředkům (např. odpovědnost za uveřejnění opravy nenese vydavatel, ale šéfredaktor). Platný zákon dále nezná některé instituty běžné pro právní řád demokratické společnosti, jako jsou úprava práva požadovat uveřejnění odpovědi a dodatečného sdělení či ochrana zdroje informací. Postrádána je rovněž úprava právních nástrojů, které by umožňovaly účinný postih vydavatelů periodik, která svým obsahem závažným způsobem narušují obecně sdílené hodnoty a zákonem chráněné zájmy demokratické společnosti.

Rovněž relativně nová právní úprava provozování rozhlasového a televizního vysílání, ač prošla řadou novelizací, postrádá vymezení shora zmíněných standardních práv a povinností.

Za nejzávažnější lze označit následující nedostatky platné úpravy:

  1. Úprava podmínek pro vznik oprávnění vydávat periodický tisk koliduje s ustanoveními živnostenského zákona. Podle tiskového zákona vzniká toto oprávnění registrací Ministerstvem kultury (dále jen ”ministerstvo”) či příslušným okresním úřadem. Zároveň však vydávání periodického tisku (má-li charakter živnostenského podnikání) podléhá režimu živnostenského zákona, přičemž jde o živnost volnou ohlašovací. Dochází tak k duplicitě úpravy vzniku oprávnění k vydávání periodického tisku zatěžující vydavatele, protože vedle živnostenského oprávnění musí vydavatel před započetím s vydáváním ještě žádat o registraci příslušný orgán státní správy. Navíc není z dikce ustanovení platného tiskového zákona zcela jednoznačně vymezitelná právní povaha registrace, takže jsou vedeny spory o to, zda pro vznik oprávnění k vydávání periodického tisku má význam konstitutivní či nikoliv.

  2. Platný zákon obsahuje již překonané omezující ustanovení, podle něhož fyzické osoby, které nesplňují podmínku českého občanství, anebo tzv. zahraniční osoby, mohou v České republice vydávat periodický tisk pouze s předchozím souhlasem příslušného orgánu státní správy. Souhlas s vydáváním periodického tisku lze u těchto osob vázat na určité omezující, zákonem však blíže neurčené podmínky, což může vést k rozhodování správních orgánů v rozporu s ústavní Listinou základních práv a svobod.

  3. V důsledku kompetenčních a územních změn, k nimž došlo v uplynulém období v rámci nového uspořádání orgánů státní správy České republiky, registruje v současné době tzv. ústřední a krajský tisk ministerstvo a registraci ostatního tisku, která byla dříve v působnosti zrušených krajských národních výborů, provádějí okresní úřady. Výjimku představuje tisk vydávaný přímo okresními úřady, který je registrován ministerstvem na základě zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů. Kritérium pro rozlišení, zda konkrétní tiskovinu bude registrovat ministerstvo či okresní úřad, však tiskový zákon dává velmi vágní, protože necharakterizuje rozdíl mezi ”ústředním a krajským” a ”ostatním” periodickým tiskem. U řady titulů proto dochází k rozdílným názorům na příslušnost registrujícího orgánu. Dvojí registrační místo rovněž ztěžuje statistická zjišťování a neexistence jednotné evidence vydávaných titulů periodického tisku komplikuje i zjišťování údajů potřebných pro uplatnění práv osob dotčených obsahem periodického tisku.

  4. Rozsah povinných údajů uváděných v přihlášce k registraci (např. údaj o ceně) se z hlediska nynější praxe jeví jako nadbytečný a vede k zatěžování registračních míst i vydavatelů častým oznamováním a registrací změn podléhajících správnímu poplatku.

  5. Platná úprava obsahuje pouze právo požadovat uveřejnění opravy nepravdivých nebo pravdu zkreslujících údajů, které se dotýkají cti občana nebo dobrého jména organizace, vědecké nebo kulturní instituce, nebo se týkají činnosti státního orgánu. Není v ní zahrnuto právo na uveřejnění dodatečného sdělení a odpovědi, což jsou instituty běžné v evropském mediálním právu. Právo na uveřejnění odpovědi je součástí Směrnice Rady Evropských společenství č. 89/552/EHS o koordinování některých ustanovení týkajících se realizace aktivit v oblasti televizního vysílání, jak jsou uvedena v zákonech, předpisech nebo administrativních opatřeních v jednotlivých členských státech. České republice je vytýkána absence úpravy tohoto práva.

  6. Současná úprava opravy nepravdivých údajů je z hlediska praktické vymahatelnosti uveřejnění opravy značně problematická. Odpovědným za uveřejnění opravy není ze zákona vydavatel, ale šéfredaktor, který je vůči vydavateli nebo provozovateli vysílání zpravidla v postavení zaměstnance. Pokud dojde ke sporu o uveřejnění opravy a povinnost uveřejnit opravu je v konkrétním případě nakonec uložena rozhodnutím soudu, může se tak stát pouze vůči šéfredaktorovi. Vydavatel rozhodnutím soudu vázán není, proto může splnění povinnosti uložené soudem znemožnit. Další problémy vznikají, když hromadný informační prostředek, ve kterém byly uveřejněny nepravdivé skutečnosti, zanikne. Platný zákon postrádá ustanovení zajišťující náhradní řešení realizace tohoto práva.

  7. Povinnost odevzdávat povinné výtisky periodického tisku není zakotvena v zákoně, a tudíž vyhláška, která institut povinného výtisku u periodického tisku dosud upravuje, nemá oporu ve zmocňujícím ustanovení zákona. Její právní závaznost, resp. vynutitelnost, je tedy problematická.

  8. Je stanovena povinnost státních orgánů a organizací, vědeckých a kulturních institucí a hospodářských organizací poskytovat šéfredaktorům i ostatním redaktorům, v rozsahu jejich pověření, informace nezbytné pro pravdivé, včasné a všestranné informování veřejnosti, nebo jim umožnit přístup k takovým informacím. Tato ustanovení jsou nepřijatelná z hlediska rovného přístupu občanů k informacím zakotveného ústavní Listinou základních práv a svobod, z jejíhož Čl. 17 vyplývá právo požadovat informace pro každého, nikoliv pouze pro okruh mediálních pracovníků.

  9. Zákon zcela postrádá sankce za nedodržení jím ukládaných povinností.

10. V zákoně je řada nadbytečných a překonaných ustanovení, týkajících se např. činnosti redakčních rad, odborných předpokladů šéfredaktora, akreditace novinářů a akreditace a provozování zahraničních zpravodajských agentur.

Z výčtu uvedených nedostatků prokázaných  praxí je zřejmé, že platný tiskový zákon již nevyhovuje dnešním podmínkám. Používaná terminologie je překonaná, neboť odpovídá době vzniku tohoto zákona. Potřeba změn je značná a možnosti novelizací jsou již vyčerpány. Proto se přistupuje ke  zpracování zcela nové právní úpravy.

Odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy a vysvětlení její nezbytnosti jako celku

Navrhovaná právní úprava nahrazuje dosavadní zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku, ve znění pozdějších předpisů, a ruší vyhlášku ministerstva školství a kultury č.140/1964 Sb., o povinných a pracovních výtiscích, která nemá oporu v platném zákoně.

Dále novelizuje zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, tím, že úpravu práva požadovat uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení, ochrany zdroje informací a výjimky z odpovědnosti za obsah uveřejněné reklamy, nově zavedenou pro periodický tisk, promítá i do oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

Ruší se také položka 65 přílohy zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, která určuje sazby poplatku za registraci periodického tisku a za změnu registrovaných údajů. Zaváděná evidence zpoplatněna nebude.

Kromě nově pojaté úpravy ústavních práv a svobod, které se vztahují k vydávání periodického tisku, je jedním ze základních rysů předkládaného návrhu zákona zakotvení ustanovení, jimiž má být zajištěna ochrana společnosti v případech, kdy bude obsahem periodického tisku porušován ústavní pořádek České republiky nebo demokratický řád lidských práv a základních svobod založený Listinou základních práv a svobod.

Ochrana se v těchto případech svěřuje nezávislému soudu, který bude oprávněn uložit vydavateli, jenž připustí, aby byl obsah jím vydávaného periodika v rozporu se zákonem, povinnost zaplatit státu - jako náhradu nemajetkové újmy způsobené veřejnosti - zadostiučinění v penězích. Pokud by se porušení zákonem stanovené povinnosti opakovalo, umožňuje návrh zákona, aby soud rozhodl o dočasném zákazu vydávání příslušného periodika, popřípadě zákazu jeho šíření v České republice. Výše zadostiučinění v penězích byla vymezena intervalem od 100 000 Kč do 3 000 000 Kč, v jehož rámci by soud měl určit jeho konkrétní výši v určitém případě tak, aby odpovídala míře závažnosti a okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo. Zákaz dočasného vydávání, popřípadě šíření, periodického tisku by pak měl být zákonem omezen dobou 1 roku.

Úprava zároveň přiznává soudu právo překročit v obou případech návrh obsažený v žalobě a přisoudit vyšší zadostiučinění nebo stanovit delší dobu dočasného zákazu vydávání, popřípadě šíření, periodického tisku než oprávněná osoba navrhuje. Rozumí se samozřejmě, že zákonem stanovené horní hranice obou občanskoprávních sankcí překročit nemůže.

Právo dovolat se soudní ochrany bylo pro tyto případy založeno přímo samotné veřejnosti, t.j. kterékoliv fyzické nebo právnické osobě, neboť právě veřejnost může být obsahem periodického tisku dotčena. Také proto návrh rovněž umožňuje, aby se k již zahájenému řízení připojily jako tzv. vedlejší účastníci i další osoby.

Dalším rysem nového zákona je omezení rozsahu povinností vydavatele administrativní povahy na míru nezbytně nutnou. Vydavateli nový zákon ukládá pouze povinnost přihlásit periodický tisk do evidence a průběžně oznamovat změny evidovaných údajů, povinnost zajistit uvádění povinných údajů v zákonem stanoveném rozsahu, neumožnit veřejné šíření periodického tisku bez povinných údajů a povinnost odvádět povinné výtisky.

Namísto registrace periodického tisku ministerstvem a okresními úřady, která doposud podmiňuje vznik oprávnění vydávat periodický tisk, se zavádí centrální evidence všech vydávaných titulů vedená pouze ministerstvem. Vydavateli zákon ukládá povinnost konkrétní titul periodického tisku do evidence přihlásit, přičemž její nesplnění postihuje sankcí. Na splnění této povinnosti však již není vázán vznik oprávnění k vydávání periodického tisku. U vydavatelů, jejichž činnost naplňuje znaky živnosti, bude tedy napříště oprávnění vydávat periodický tisk vázáno toliko na režim živnostenského zákona. Nová úprava tak odstraní současnou nežádoucí duplicitu režimu vzniku oprávnění vydávat periodický tisk, danou souběhem příslušných ustanovení živnostenského a tiskového zákona. Navrhované zavedení centrální evidence periodického tisku je dáno potřebou soustředění celého spektra vydávaných titulů i vydavatelů působících v České republice. Evidence vydavatelů vedená živnostenskými úřady pro tyto účely nepostačuje, neboť nepodchycuje vydavatele, kteří provozují svou činnost jinak než na základě živnostenského oprávnění a neskýtá ani přesné informace o jednotlivých vydávaných titulech. V praxi je totiž obvyklé vydávání více titulů s různou periodicitou a odlišným okruhem čtenářů jedním vydavatelem.

Povinnost vydavatele periodického tisku odvádět povinné výtisky určeným příjemcům se ukládá přímo zákonem. Počet výtisků je stanoven v míře nezbytné pro naplnění funkcí povinného výtisku v oblastech konzervace a bibliografického zpracování, a to s přihlédnutím k ojedinělé historické kontinuitě některých sbírek periodik.

Za porušení povinností, ukládaných navrhovaným zákonem, lze vydavateli uložit pokutu až do výše 100 000 nebo 200 000 Kč. Sankčním orgánem jsou okresní úřady a na řízení o uložení pokuty se vztahují obecná pravidla správního řízení. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu a vymáhá je okresní úřad podle příslušných ustanovení zákona o správě daní a poplatků.

Podstatné rozšíření ochrany práv osob dotčených sděleními uveřejňovanými médii, pokrývá jak oblast periodického tisku, tak oblast rozhlasového a televizního vysílání.

Právo požadovat uveřejnění opravy, založené již platným tiskovým zákonem, má podle nové koncepce širší záběr, protože se vztahuje na veškeré nepravdivé nebo pravdu zkreslující údaje o osobě, která je z uveřejněného sdělení určitelná, aniž by jeho uplatnění bylo podmíněno dotčením cti či důstojnosti fyzické osoby nebo dobrého jména právnické osoby. Nová úprava tak vylučuje směšování objektivních a subjektivních faktorů, které bývá zdrojem častých problémů při aplikaci platného tiskového zákona.

Nově se v souladu s  právem Evropských společenství i doporučeními Rady Evropy zavádí právo požadovat uveřejnění odpovědi. Toto právo se váže na dotčení cti či důstojnosti fyzické osoby nebo dobré pověsti právnické osoby skutkovým tvrzením, které bylo uveřejněno v periodickém tisku nebo v  rozhlasovém nebo televizním vysílání a uplatnit je lze i vůči pravdivým údajům.

Jako další nový institut se zavádí právo požadovat uveřejnění dodatečného sdělení k uveřejněné informaci, z níž je patrno, že vůči osobě z této informace určitelné, je či bylo vedeno trestní nebo správní řízení. Dodatečné sdělení pak má za cíl informovat veřejnost o výsledku takového řízení. Toto právo je třeba dovozovat z důsledného uplatňování zásady presumpce neviny. Ve většině evropských zemí patří k právům standardním.

Zavedením výlučné odpovědnosti vydavatele periodického tisku nebo provozovatele rozhlasového či televizního vysílání za uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení, odstraňuje nově navrhovaná úprava současné problémy s vymahatelností tohoto nároku. Proto může dotčená osoba podle nového zákona své právo uplatňovat právě vůči vydavateli periodického tisku nebo vůči provozovateli rozhlasového či televizního vysílání.

Navrhuje se rovněž rozšíření okruhu osob, které výše uvedená práva mohou uplatňovat. Pro případ smrti dotčené fyzické osoby nový zákon umožňuje, aby uveřejnění opravy, odpovědi či dodatečného sdělení mohli požadovat i manžel a děti, a není-li jich, rodiče této osoby. Návrh koresponduje s § 15 občanského zákoníku, neboť se jedná o instituty blízké ochraně osobnosti.

Zákon výslovně upravuje výjimky z povinnosti uveřejnit opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení. Vydavatel periodického tisku ani provozovatel rozhlasového nebo televizního vysílání nejsou povinni uveřejnit opravu nebo odpověď, pokud jde o sdělení či informace uveřejněné na základě předchozího souhlasu dotčené osoby, nebo pokud by uveřejněním textu opravy byl spáchán trestný čin nebo porušeny dobré mravy nebo pokud jde o sdělení, která jsou doslovnou citací z jednání některé z komor Parlamentu. Povinnost uveřejnit opravu nebo dodatečné sdělení nevzniká ani v případě, že vydavatel periodického tisku nebo provozovatel rozhlasového či televizního vysílání uveřejnili sdělení odpovídající opravě nebo dodatečnému sdělení z vlastní iniciativy ještě před tím, než je o to oprávněná osoba požádala.

Zákon také zakotvuje omezení odpovědnosti vydavatele periodického tisku nebo provozovatele rozhlasového či televizního vysílání za obsah uveřejněné reklamy, a to vyloučením jejich odpovědnosti za pravdivost údajů obsažených v uveřejněné reklamě a inzerci.

Do našeho právního řádu se zcela nově zavádí institut ochrany zdroje uveřejněných informací. V předkládaném návrhu zákona je upraven formou práva zákonem stanovených osob odepřít výpověď o původu uveřejněných informací. V souvislosti s ochranou zdroje informací se dále upravuje i způsob nakládání s věcmi, s jejichž pomocí by bylo možné zjistit původ informace. Prostor pro ochranu zdroje informací je omezen odkazem na některé formy trestné součinnosti dle hlavy třetí, oddílu čtvrtého trestního zákona ve vazbě na příslušné povinnosti v trestním řízení, jakož i odkazem na ustanovení zákona o správě daní a poplatků, které vydavateli ukládá povinnost sdělit správci daně název, jméno a adresu objednatele inzerátu uveřejněného pod značkou.

Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Z hlediska ústavního pořádku České republiky je východiskem navrhovaného právního předpisu zejména Čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Navrhovaný zákon je v souladu s požadavkem na svobodu projevu a svobodné vyhledávání, přijímání a rozšiřování idejí a informací bez ohledu na hranice státu a s požadavkem nepřípustnosti cenzury. Návrh nepředpokládá žádná administrativní omezení ze strany státu, ani možnost jakéhokoliv předběžného zásahu do obsahu periodického tisku. Návrh je v částech týkajících se odpovědnosti vydavatele za obsah periodického tisku ochrany práv třetích osob v souladu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod.

Zhodnocení souladu navrhované úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a s  právem Evropských společenství

Navrhovaný zákon je v souladu s Čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv, který stanoví právo na svobodu přesvědčení a projevu, jež zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice. Limity tohoto práva jsou uvedeny v Čl. 20 Deklarace.

Rovněž Čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z r.1950, jíž je Česká republika signatářem, zřetelně vyjadřuje právo na svobodu projevu a informací, zahrnující svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Nebrání však, aby státy vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem (nikoliv tedy periodickému tisku). V souladu s tímto článkem je v novém tiskovém zákoně koncipován evidenční princip při vydávání periodického tisku.

Navrhovaný zákon je v souladu se základními dokumenty Evropských společenství (Čl. 30-36 Římské smlouvy, týkajícími se svobodného pohybu zboží, a Čl. 59-66 téže smlouvy, týkajícími se svobodného pohybu služeb, a dále Čl. F částí I. Maastrichtské smlouvy, vztahujícím se k respektování základních lidských práv). Oproti platnému tiskovému zákonu již neobsahuje žádná omezení činnosti zahraničních zpravodajských agentur na území České republiky, ani omezení práce zahraničních novinářů nebo šíření zahraničního periodického tisku, a je tedy v souladu s uvedenými předpisy Evropských společenství.

Směrnice č. 95/46/EHS, která se týká ochrany osobních dat, obsahuje v Čl. 9 ustanovení, vztahující se k ochraně osobních dat a svobodě projevu. Má se zato, že kompatibilita s tímto článkem Směrnice by měla být řešena v rámci příslušného zvláštního právního předpisu.

V oblasti mediálního práva se vztahuje právní úprava Evropských společenství pouze na tzv. právo na odpověď, a to pro oblast televizního vysílání. Veškeré požadované náležitosti práva na odpověď stanoví Čl. 23 Směrnice č. 89/552/EHS, ve znění Směrnice č. 97/36/ES:

”1. Bez újmy jiným ustanovením, přijatým členskými státy podle jejich občanského, správního nebo trestního práva, musí mít jakákoliv fyzická nebo právnická osoba, bez ohledu na její národnost, jejíž legitimní zájmy, zejména pověst a dobré jméno byly poškozeny tvrzením nepravdivých skutečností v televizním pořadu, právo na odpověď nebo na ekvivalentní nápravný prostředek.

2. Právo na odpověď nebo na ekvivalentní nápravný prostředek musí existovat ve vztahu ke všem televizním stanicím, náležejícím do jurisdikce členského státu.

3. Členské státy musí přijmout opatření nutná k vytvoření práva na odpověď nebo ekvivalentního nápravného prostředku a musí stanovit postup při uplatnění tohoto práva. Zejména musí zajistit, aby byl poskytnut dostatečný časový úsek, a aby postup byl takový, aby právo na odpověď nebo na ekvivalentní nápravný prostředek mohla patřičně použít fyzická osoba se stálým bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem v jiných členských státech.

4. Uplatnění práva na odpověď nebo ekvivalentní nápravný prostředek může být zamítnuto, jestliže taková odpověď není odůvodněna ve smyslu podmínek stanovených v odst. 1, jejím obsahem by byl spáchán trestný čin, způsobila by občanskoprávní odpovědnost provozovatele vysílání, anebo by překročila normy veřejné slušnosti.

5. Měly by se vypracovat předpisy pro řízení, jímž by mohl být spor o uplatnění práva na odpověď nebo ekvivalentní nápravné opatření postoupen soudnímu přezkoumání.”

Ustanovení návrhu zákona odpovídají požadavkům této Směrnice a veškeré náležitosti práva požadovat uveřejnění odpovědi jsou v návrhu obsaženy. Jde zvláště o následující ustanovení návrhu: § 12 až 14 (§ 5a až 5c v Části třetí) upravující právo na uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení, § 15 (§ 5d v Části třetí) upravující podávání a náležitosti žádosti o uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení, §16 (§5e v části třetí) upravující podmínky uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení a § 17 a 18 (§ 5f a 5g v Části třetí) upravující uplatnění práva u soudu a výjimky z povinnosti uveřejnit opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení.

Právo na odpověď obsahuje (prakticky ve stejném rozsahu) též Úmluva Rady Evropy o televizi přesahující hranice. Přestože Česká republika k této úmluvě dosud nepřistoupila, právo na odpověď tak, jak je v návrhu obsaženo, odpovídá Úmluvě.

Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Rezolucí č. (74)26 Výboru ministrů Rady Evropy o právu na odpověď. Tato rezoluce doporučuje členským zemím Rady Evropy, aby se postavení jedince vůči sdělovacím prostředkům řídilo těmito základními principy :

  1. Dotčený jedinec má mít účinnou možnost domoci se bez dlouhých průtahů opravy nepřesných údajů, které se jej týkají, může-li prokázat oprávněný zájem, přičemž se příslušné opravě má v rámci možností dostat téže důležitosti, jako původně zveřejněné informaci.

  2. Dotčený jedinec má mít účinnou možnost se bránit proti zveřejnění údajů a názorů, které představují vměšování do jeho soukromého života, s výjimkou případů, kdy k tomu opravňuje legitimní a prvořadý veřejný zájem, kdy jedinec vyjádřil svůj výslovný či mlčenlivý souhlas se zveřejněním nebo odpovídá-li zveřejnění informace v daném případě všeobecně uznávané praxi, která není v rozporu se zákonem. Dále má mít účinnou možnost bránit se proti újmě své důstojnosti, ctinebo dobrého jména, pokud informace nebyla zveřejněna s jeho výslovným nebo mlčenlivým souhlasem, anebo pokud zveřejnění informace ospravedlňoval prvořadý a legitimní veřejný zájem a jednalo se o upřímnou kritiku, založenou na pravdivých údajích.

Tyto principy rovněž odpovídají navrhovaným ustanovením o právu požadovat uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení.

Právo na odpověď je obsaženo také v jednotlivých národních právních úpravách členských zemí EU a Rady Evropy.

Jako příklad lze uvést Rakousko, kde je právo na odpověď obsaženo v Zákoně o hromadných sdělovacích prostředcích (1981). Právo na odpověď tu má každá fyzická nebo právnická osoba, která je poškozena faktickým tvrzením uveřejněným v periodickém sdělovacím prostředku. Odpověď může být odmítnuta tehdy, je-li nepravdivá. Právo na odpověď lze uplatňovat pouze proti faktickým tvrzením, jejichž přesnost a úplnost může být prověřena a jejichž podstatou není pouze vyjádření osobního názoru. Rakouský zákon zároveň zmiňuje případy, na něž se právo na odpověď nevztahuje, jedná se zejména o zprávy o debatě na veřejném jednání parlamentů nebo jejich výborů, o zprávy, v jejichž textu již dotčená osoba dostala možnost vyjádření odpovídající možné odpovědi, o reklamu a pod. Zákon přesně stanoví i lhůty pro uveřejnění odpovědi a způsob, jakým musí být odpověď publikována. Pokud není odpověď řádně publikována, může se dotčená osoba se svým nárokem obrátit na soud.

Ve Finsku je právo na odpověď upraveno zákonem o svobodě tisku. Osoba dotčená uveřejněnou zprávou se tu může domáhat odpovědi s výjimkou případů, kdy se jedná o obvyklé politické komentáře, uměleckou kritiku či jiné vyjádření názoru. Opravy a odpovědi musí být publikovány bez odkladu a v takové podobě, aby ti, kdo se seznámili s původní informací, byli schopni je snadno pochopit.

Právo na odpověď je upraveno také ve francouzském tiskovém zákoně z roku 1881. Každý se podle něj může vyjádřit ke zprávě, která se ho týká. Není přitom nutné, aby osoba byla pomluvena, či aby zpráva byla nepravdivá.Vydavatelé musí otisknout odpověď do tří dnů, jinak jim hrozí sankce. Maximální povolená délka odpovědi je 200 řádek.

Ve Spolkové republice Německo existuje modelový návrh tiskových zákonů, ale jednotlivé země si danou problematiku upravují samy. Podle zemského tiskového zákona Severního Porýní-Westfálska z roku 1966 např. existuje povinnost vydavatele zveřejnit protikladnou verzi nebo námitku osoby dotčené zveřejněnou zprávou. Protikladná verze dotčené osoby se musí omezit na faktická prohlášení. Námitka musí být zveřejněna stejným druhem tisku jako text, kterého se týká, bez dodatku a výhrad a ve stejné části novin v nejbližším vydání po obdržení námitky. I zde se může dotčená osoba, pokud jí není vyhověno, obrátit k soudu. Právo na námitku se aplikuje i na rozhlasové a televizní vysílání.

V Dánsku obsahuje Zákon o tisku institut, podle něhož jsou vydavatelé povinni zajistit opravu uveřejněné zprávy, aby bylo učiněno objasnění faktického charakteru, jestliže o to požádá osoba, která takovou zprávou utrpěla značnou škodu ekonomického nebo morálního charakteru. Oprava smí být omezena pouze na fakta, nesmí mít nezákonný obsah a nesmí vyvolat u žádné třetí osoby právo, aby požadovala další otištění opravy v tiskovině.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

a) Finanční dopady přechodu agendy evidence periodického tisku na rozpočet Ministerstva kultury

Převedení evidence periodického tisku do působnosti ministerstva si vyžádá v prvním roce náklad cca 670 tis. Kč a v dalších letech cca 340 tis. Kč ročně. Náklady by měly být členěny takto:

  1. investiční náklady na rozšíření pracoviště evidence periodického tisku (stavební úpravy, vybavení regálovou konstrukcí, nábytkem a kancelářskou technikou) - cca 330 tis. Kč;

  2. roční provozní náklady - cca 40 tis. Kč;

  3. roční mzdové náklady (2 zaměstnanci tř.9) - cca 300 tis. Kč.

b) Dopady zrušení registrace a správních poplatků za registraci

U okresních úřadů se předpokládá snížení administrativních nákladů spojených s registracemi místního tisku. Při průměrném počtu cca 20 registrovaných periodik na okres jde nyní o cca 1400 titulů periodického tisku. Provádění registrací u tohoto typu periodik (včetně registrace změn údajů) představuje v rámci celé republiky asi 300 správních úkonů ročně.

Registrace a změny prováděné Ministerstvem kultury představují přes 2000 registrovaných titulů. V roce 1996 bylo v souvislosti s jejich registrací (včetně registrace změn údajů) provedeno celkem 526 správních úkonů, v 1.pololetí 1997 celkem 354 správních úkonů.

Zrušení správních poplatků za registraci periodického tisku a za změny registrace bude představovat snížení příjmů státního rozpočtu o cca 800 až 850 tis. Kč (počet registrací je v každém roce různý) ročně.

V roce 1996 činil příjem z poplatků za registrace v působnosti Ministerstva kultury celkem 452 000,- Kč, za 1. pololetí 1997 celkem 305 000,-Kč.

Příjmy ze správních poplatků vybíraných okresními úřady činily v roce 1996 cca 370 tis. Kč ( 2 okresy periodický tisk neregistrují, 16 okresů údaje za rok 1996 nedodalo a údaj z 69 okresů představuje 303 900,- Kč). V první polovině roku 1997 činila výše správních poplatků cca 150 tis. Kč ( údaj za 69 okresů činí 141 tis. Kč).

  1. Dopady nové úpravy institutu povinného výtisku

Ze stávajících 9 státních vědeckých knihoven (dále jen SVK) přiznává platná úprava povinný výtisk pouze 7 knihovnám, neboť SVK Kladno a SVK Ústí nad Labem nejsou jako příjemci povinného výtisku ve vyhlášce č. 140/1964 Sb. uvedeny. Příjemci povinného výtisku podle platné úpravy jsou kromě SVK rovněž následující specializované knihovny: Knihovna Akademie věd ČR, Parlamentní knihovna v Praze, Knihovna VŠE v Praze, Státní pedagogická knihovna Komenského v Praze, Národní lékařská knihovna v Praze, Ústřední zemědělská a lesnická knihovna v Praze a Archiv hl. m. Prahy.

U knihoven specializovaných, které nová právní úprava jako příjemce povinného výtisku neuvádí, se nároky na finanční zabezpečení nákupu periodického tisku vydávaného v České republice různí podle počtu odborných periodik odebíraných v rámci povinných výtisků. Ze specializovaných knihoven uvedla Knihovna AV ČR, která patří mezi větší specializované knihovny, částku 720 tis. Kč ročně, zatímco dopady na rozpočet u Národní lékařské knihovny, jako jedné z menších knihoven, činí cca 60 tis. Kč ročně.

Nová právní úprava znamená snížení počtu příjemců povinného výtisku periodického tisku. Dopad na státní rozpočet bude mít odejmutí institutu povinného výtisku pro specializované knihovny, Městskou knihovnu v Praze a Archiv hl.m. Prahy, a to ve výši cca 7 mil. Kč.

K § 1:

Cílem nového tiskového zákona není upravit veškerá práva a povinnosti při vydávání periodického tisku, která jsou ostatně předmětem úpravy řady jiných předpisů, ale pouze vybraná práva a povinnosti, a to ty, které jsou upraveny dnes již nevyhovujícím způsobem nebo dosud vůbec upraveny nejsou a z hlediska veřejného zájmu by zákonem upraveny být měly.

K § 2:

Úprava nového tiskového zákona by se měla vztahovat na veškerý periodický tisk vydávaný v České republice.

Vyjma § 8 až 9 (uveřejňování oznámení ve veřejném zájmu a evidence periodického tisku), § 11 (povinné výtisky) a § 20 odst. 1 (pokuty za porušení právních povinností stanovených v § 9 a 11) byla úprava nového tiskového zákona výslovně vztažena i na periodický tisk vydávaný zahraničním vydavatelem v cizině a veřejně šířený v České republice, avšak jen za podmínky, že zahraniční vydavatel má na území České republiky umístěnu svou organizační složku. Koncepce této úpravy spočívá v tom, že se vztahuje jen na ty zahraniční osoby, které mají povahu podnikatelských subjektů, a to ať jako osoby fyzické nebo osoby právnické ve smyslu § 21 obchodního zákoníku. Jen takto vymezený rozsah působnosti tiskového zákona vůči v zahraničí vydávanému periodickému tisku lze považovat za právně relevantní, neboť respektuje skutečnost, že ve vztahu k zahraničnímu vydavateli je možné plnění zákonem stanovených povinností vynucovat pouze prostřednictvím jeho konkrétního organizačního útvaru nalézajícího se v České republice. Věcně je působnost tiskového zákona vůči periodickému tisku vydávanému v cizině zahraničním vydavatelem vymezena tak, aby to nebylo na újmu ochrany práv osob dotčených obsahem uveřejněných sdělení (§ 12 až 18) ani ochrany zdroje informací (§ 19). Totéž platí pro úpravu zvláštní odpovědnosti vydavatele za to, že obsah jím vydávaného a v tuzemsku veřejně šířeného periodického tisku nebude v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a s  lidskými právy a základními svobodami založenými Listinou základních práv a svobod.

Z působnosti nového tiskového zákona byly vyňaty Sbírka zákonů, jakož i věstníky a další úřední tiskoviny vydávané na základě zvláštního právního předpisu. Vzhledem k tomu, že tyto ”úřední tiskoviny” podléhají režimu zvláštních právních předpisů i po stránce obsahové, bylo by nejen nesystémové, nýbrž i nevhodné, aby se na ně tiskový zákon vztahoval.

K § 3:

Definice obsažené v tomto ustanovení jsou nezbytné pro srozumitelnou a jednoznačnou identifikaci základních pojmů, které se používají v textu zákona.

Definice periodického tisku zachovává základní rysy charakteristiky periodického tisku dané již v platném tiskovém zákoně. Zákon na ně navazuje pouze určitou precizací v tom směru, že pro tiskoviny stanoví podmínku jejich určení k ”veřejnému šíření”. Tiskoviny sloužící výhradně pro úřední, služební nebo provozní účely, které tuto podmínku nesplňují, např. podnikové tiskoviny proto za periodický tisk považovány být nemohou. Veřejné šíření periodického tisku zahrnuje jeho šíření zdarma (např. rozdáváním) i za úplatu. Určení informací k veřejnému šíření je základním atributem každého hromadného sdělovacího prostředku.

Definice vydavatele vychází ze skutečnosti, že vydávat periodický tisk mohou nejen ty subjekty, které tak činí na základě živnostenského oprávnění, ale i další fyzické a právnické osoby, čímž respektuje právo ”každého” vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazy nebo jiným způsobem, zakotvené v Čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Vydavatel je proto definován vztahem k periodickému tisku - jeho obsahu. Výslovně jsou z definice vydavatele vyjmuty fyzické osoby, které z důvodu věku nebo rozhodnutí soudu nemají plnou způsobilost k právním úkonům.

Definice vydání periodického tisku byla zavedena především proto, aby bylo možno určit rozsah povinnosti vydavatele dodávat tzv. povinné výtisky jejich příjemcům a samozřejmě i pro rozhodování při ukládání sankcí v těchto případech.

Definici dne vydání si vynutila dikce § 10 odst. 1 písm. d).

K § 4:

Účelem tohoto ustanovení je bližší specifikace subjektu, který je nositelem práv, povinností a odpovědnosti vydavatele podle tohoto zákona v těch případech, kdy je v tuzemsku veřejně šířený periodický tisk vydáván v cizině zahraničním vydavatelem, který nemá v České republice sídlo.

K § 5:

Navrhované ustanovení v prvních třech odstavcích navazuje na ústavní úpravu svobody projevu a informací obsaženou v Čl. 17 Listiny základních práv a svobod tak, že ji formulačně přizpůsobuje předmětu úpravy tiskového zákona. Doplňující čtvrtý odstavec pak pro potřeby tiskového zákona přejímá úpravu Čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

K § 6:

§ 6 tvoří výchozí ustanovení pro úpravu odpovědnosti vydavatele za obsah periodického tisku podle § 21 návrhu tiskového zákona. Tato zvláštní úprava vychází z obecného principu, že žádné právo ani svoboda nesmějí být zneužívány na újmu práv a svobod druhých, anebo v rozporu se zákonem chráněnými zájmy. Zároveň zohledňuje skutečnost, že publikováním sdělení určitého obsahu v periodickém tisku lze některé obecně sdílené hodnoty a zákonem chráněné zájmy demokratické společnosti závažným způsobem narušovat, aniž by byla naplněna skutková podstata některého z trestných činů podle

i trestního zákona.

Obecně sdílené hodnoty a zákonem chráněné zájmy demokratické společnosti jsou v předvětí odstavce 2 vyjádřeny pojmy ”ústavní pořádek České republiky” a ”lidská práva a základní svobody, založené Listinou základních práv a svobod”. Návrh tak zohledňuje fakt, že za hlavní hodnoty demokraticky uspořádané společnosti jsou považována lidská práva a základní svobody a hlavní zárukou těchto práv a svobod je právě existence demokratického právního státu, jenž sám je založen ústavním pořádkem.

Obsah pojmu ústavní pořádek je vymezen konstitutivními principy demokratické společnosti, s nimiž stojí a padá ústavní stát. Hodnotovou orientaci ústavního pořádku České republiky pak určuje především Listina základních práv a svobod. K jeho podstatným náležitostem lze řadit např. principy obsažené v Čl. 5 a 6 Ústavy České republiky, některá přirozenoprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod apod.

Demonstrativní výčet případů, kdy je v odstavci 2 zakazován určitý obsah periodického tisku, je formulován tak, aby obecně reflektoval přímé i nepřímé univerzální zákazy hrozby či podněcování k násilí, jakékoliv diskriminace, resp. preference, a kvalifikovaného ohrožování veřejné mravnosti, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod.

Účelem této úpravy je limitování prostoru pro libovůli v obsahu periodického tisku s ohledem na práva a svobody jiných a jejich uplatňování ve společnosti.

K § 7:

Není možné na vydavateli požadovat, aby přezkoumával pravdivost údajů uvedených v reklamách či inzerátech uveřejňovaných v periodickém tisku. Proto je navrhována výjimka z jeho jinak výlučné odpovědnosti za obsah tisku. Je zřejmé, že vydavatel nemůže v  dostatečné míře ověřit pravdivost údajů uváděných v reklamě a inzerci zadávané třetí osobou. V praxi by šlo o zcela nerealizovatelný požadavek, např. s ohledem na tvrzení týkající se jednotlivých vlastností propagovaných výrobků nebo služeb.

K § 8:

Povinnost vydavatelů uveřejnit v periodickém tisku na žádost státního orgánu nebo orgánu územní samosprávy důležité a neodkladné oznámení v naléhavém veřejném zájmu lze řadit ke standardním institutům tiskového práva demokratických zemí. Jde nejen o zajištění možnosti příslušných orgánů uveřejnit rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, nýbrž i o zajištění možnosti těchto orgánů varovat veřejnost v případě mimořádných situací (např. živelní pohroma, provozní havárie, sociální katastrofa apod.) s nepředvídatelným intenzívním působením škodlivých vlivů a informovat ji o nezbytných ochranných, popř. likvidačních opatřeních.

K § 9:

Evidence titulů na centrální úrovni je potřebná pro ochranu práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob, které mohou být poškozeny obsahem tisku, neboť identifikace jednotlivých vydavatelů a jimi vydávaných periodik je nezbytným předpokladem pro uplatnění práv dotčených osob. Dále je evidence nezbytná též pro účely statistiky, a to jak vnitrostátní, tak mezinárodní. Na rozdíl od současné registrace periodického tisku, není zápis do evidence chápán jako podmínka vzniku oprávnění vydávat periodický tisk. Odstraňuje se tak dosavadní, byť v zásadě formální, vazba tohoto práva na výkon státní správy, tj. na registraci. Z tohoto hlediska jde o významné prohloubení práva občanů svobodně šířit informace.

Při evidenci periodického tisku jde výlučně o pomocnou evidenční činnost pro statistické a informační účely. Předpokládá se součinnost ministerstva s Českým statistickým úřadem při statistických zjišťováních a s okresními úřady, které jsou sankčními orgány. Údaje z evidence budou okresním úřadům průběžně předávány (formou databáze).S údaji obsaženými v evidenci periodického tisku bude nakládáno způsobem nenarušujícím ochranu osobních údajů podle zvláštních právních předpisů. Počítá se (při současném respektování této ochrany) s veřejnou přístupností evidence a s jejím případným zveřejněním např. na stránkách Internetu.

Lhůty jsou stanoveny s ohledem na požadavek operativnosti provádění zápisů do evidence.

K § 10:

Účelem tohoto ustanovení je identifikace jednotlivých titulů periodického tisku a odpovědných osob, umožňující zejména kontrolu dodržování povinností uložených tímto zákonem, popřípadě jinými právními předpisy. Identifikace je potřebná i v případech porušování práv a právem chráněných zájmů právnických a fyzických osob. Uvádění dalších údajů (např. ISSN či šéfredaktora) přitom není vyloučeno.

K § 11:

Institut povinného výtisku představuje i do budoucna jednu ze záruk rovnoprávného zpřístupnění domácí produkce periodického tisku a informací v něm obsažených všem občanům. Bibliografické zpracování tisku umožňuje též jeho využití k vědeckým účelům a zpřístupnění v mezinárodním měřítku.

Dosud platná zastaralá vyhláška o povinných a pracovních výtiscích, která nemá oporu v zákonném zmocnění, bude ke dni účinnosti nového tiskového zákona zrušena. Povinnost vydavatele periodického tisku odvádět povinný výtisk je proto nově stanovena přímo v zákoně s tím, že počet povinných výtisků je redukován na míru nutnou pro plnění základních funkcí povinného výtisku, kterými jsou zejména vytváření maximálně úplné konzervační sbírky národní produkce periodického tisku a její bibliografické zpracování. V Národní knihovně se počítá s jedním výtiskem pro konzervaci a jedním pro bibliografické zpracování. Výtisk odevzdávaný ministerstvu jako evidujícímu orgánu je nezbytný pro kontrolu plnění povinností vydavatelem, jakož i pro případné rozhodování o sankcích podle tiskového zákona. Knihovna Národního muzea spravuje konzervační sbírku bohemikálních periodik od 17. století do současnosti. Její fondy jsou považovány za nejúplnější v České republice. Povinný výtisk je v zájmu udržení celistvosti a kontinuity sbírky těchto periodik. Státní vědecké knihovny dlouhodobě udržují zvláště archivy periodik regionálního a místního významu, určitý rozsah povinných výtisků je v zájmu udržení kontinuity a celistvosti jejich sbírek nezbytný. Navržený rozsah okruhu příjemců povinného výtisku zohledňuje naléhavý požadavek státních vědeckých knihoven, aby jim zůstaly zachovány povinné výtisky periodického tisku vydávaného i mimo region jejich působnosti. Přiznání povinného výtisku pro nevidomé a slabozraké určeného Knihovně a tiskárně pro nevidomé K. E. Macana by mělo umožnit nejen standardní bibliografické zpracování takto specializovaných periodik v komplexnosti jejich domácí produkce, nýbrž koresponduje i s ustanovením Čl. 3 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod. Vzhledem ke skutečnosti, že podle § 2 odst. 3 trestního řádu je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, a je zřejmé, že některé trestné činy mohou být spáchány i obsahem periodického tisku, navrhuje se, aby jeden povinný výtisk periodického tisku byl dodáván rovněž Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

Stanoví se lhůta a zvláštní postup pro výměnu vadných výtisků, neboť užití reklamačního postupu podle obecných předpisů není v tomto případě možné.

K § 12:

Účelem navržené úpravy je zajistit v nezbytném rozsahu odpovídající opravu nepravdivých nebo pravdu zkreslujících údajů, uveřejněných v periodickém tisku o osobě, ať již fyzické nebo právnické, která je z uveřejněného sdělení určitelná.

Okruh osob, které mohou požadovat uveřejnění opravy se rozšiřuje tak, aby byla zajištěna ochrana osobní integrity fyzické osoby i tehdy, není-li již naživu a tudíž se nemůže sama právně bránit. Navrhovaná úprava v tomto směru koresponduje s § 15 občanského zákoníku, neboť se jedná o instituty blízké ochraně osobnosti.

Obdobně je okruh oprávněných osob rozšířen i u odpovědi a dodatečného sdělení.

V zájmu vyloučení případných interpretačních pochybností, je k úpravě institutů opravy, odpovědi a dodatečného sdělení připojena klauzule, podle níž nedotčena zůstávají ustanovení zvláštního právního předpisu o ochraně osobnosti s odkazem na § 11 a násl. občanského zákoníku.

K § 13 :

Navrhovaná úprava práva požadovat uveřejnění odpovědi se do našeho právního řádu nově zavádí v souladu s požadavky vyplývajícími z článku 23 Směrnice č. 89/552/EHS ve znění Směrnice č. 97/36/ES. Respektuje rovněž doporučení obsažená v rezoluci č.(74)26 Výboru ministrů Rady Evropy o právu na odpověď, přijaté dne 2.7.1974.

Ustanovením § 7 zakotvený institut odpovědi (práva požadovat uveřejnění odpovědi), na rozdíl od opravy nepravdivých údajů (práva požadovat uveřejnění opravy), kdy je presumována objektivní nepravdivost uveřejněných údajů, předpokládá subjektivní pociťované poškození cti, důstojnosti nebo dobré pověsti dotčené osoby. Posuzování opodstatněnosti žádosti o uveřejnění odpovědi klade zvýšené nároky jak na vydavatele, tak na případné rozhodování soudu.

Uplatnění požadavku na uveřejnění odpovědi vůči textu, jenž byl publikován jako odpověď, by v praxi mohlo vést k dlouho trvajícím názorovým střetům v médiích, které by míjely vlastní účel navrhované úpravy. Zákon je proto výslovně vylučuje.

K § 14:

Rovněž dodatečné sdělení je do našeho právního řádu zaváděno nově. Jedná se o právní institut, který je s přihlédnutím k praktičnosti a opodstatněnosti jím poskytované ochrany užíván a respektován v řadě evropských zemí. U práva požadovat uveřejnění dodatečného sdělení jde o institut navazující na zásadu presumpce neviny. Posiluje ochranu práv třetích osob.

K § 15:

Návrh upravuje náležitosti žádosti o uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení, včetně způsobu jejího podávání. Písemná forma a výslovně stanovené obsahové náležitosti žádosti o uveřejnění opravy, odpovědi či dodatečného sdělení jsou nezbytné, vzhledem k potřebě jednoznačného určení obsahu a rozsahu opravy, odpovědi či dodatečného sdělení ze strany žadatele. Lhůty jsou stanoveny tak, aby byl proces nápravy rychlý a operativní a zároveň byla vydavateli poskytnuta určitá jistota. Jde o lhůty propadné.

K § 16:

Podmínky pro uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení byly stanoveny tak, aby jejich publikace byla rovnocenná, zvláště pokud jde o kvalitu, místo a dobu jejich uveřejnění. V této souvislosti se řeší situace, kdy nelze dodržet lhůty pro uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení či opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení nelze uveřejnit ve stejném periodickém tisku, v němž byl uveřejněn napadaný text (např. z důvodu zániku titulu). Pro tyto případy se závazně stanoví postup vydavatele a oprávněné osoby. Aby se vyloučilo znevažování dopadu opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení uvedením v nevhodném kontextu, stanoví se zákaz jejich komentování v tom vydání periodického tisku, ve kterém byly uveřejněny.

K § 17:

Stanoví se případy, ve kterých se lze domáhat uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení soudní cestou a určuje se propadná lhůta, v níž musí být návrh na zahájení řízení podán.

K § 18:

Úprava postihuje situace, v nichž bude mít vydavatel možnost odmítnout uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení.

V případě předchozího souhlasu osoby s uveřejněním konkrétního sdělení oprava či odpověď postrádá smysl.

Dále je vyloučena možnost požadovat uveřejnění textů, jejichž publikací by došlo k porušení dobrých mravů nebo spáchání trestného činu a vydavatel by pak byl nucen riskovat postih za uveřejnění takového textu. V tomto směru vyšel předkladatel z doporučení odboru kompatibility s právem ES Ministerstva spravedlnosti.

Má se zato, že povinnost uveřejnit opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení v případech vztahujících se k doslovným citacím z jednání komor Parlamentu ČR by byla proti smyslu upravovaných institutů.

Další výjimku představuje případ, kdy sdělení odpovídající opravě nebo dodatečnému sdělení již z iniciativy vydavatele uveřejněno bylo a jeho opakované uveřejnění je tedy nadbytečné.

K § 19:

Povaha činnosti hromadných sdělovacích prostředků vyžaduje, aby byla zákonem garantována ochrana zdroje v nich uveřejněných informací.

Zákon proto do našeho právního řádu nově zakotvuje institut ochrany zdroje informací. Tento institut se ve vazbě na informace uveřejněné v periodickém tisku, vztahuje na osoby podílející se na získávání a zpracování informací. Jde tedy nejen o redaktory zaměstnané v pracovním poměru, ale i o novináře ”na volné noze”, kteří do tisku přispívají např. na základě smlouvy o dílo.

Aby nemohla být ochrana zdroje informací v praxi obcházena, umožňuje navrhovaná úprava shora uvedeným osobám i takové nakládání s věcmi, ze kterých by se původ informací dal určit, aby k jeho určení pomocí těchto věcí dojít nemohlo.

Institut ochrany zdroje informací je návrhem zákona koncipován jako právo odepřít poskytnutí informace, s jejíž pomocí by mohla být zjištěna totožnost osoby, která uveřejněné informace poskytla. Tento institut je limitován tak, že zůstávají nedotčeny skutkové podstaty některých forem trestné součinnosti vyjádřené v § 166 až 168 trestního zákona, a to v návaznosti na příslušná ustanovení trestního řádu. Vzhledem ke specifickým potřebám orgánů finanční správy, je pak institut ochrany zdroje informací prolomen ještě vůči správci daně tak, aby vydavatel nemohl s poukazem na ochranu zdroje informací odepřít splnění povinnosti identifikovat objednatele inzerátu uveřejněného pod značkou.

Evropská komise ve své zprávě z 1.3.1994 (v § 64) konstatovala, že ochrana zdrojů, z nichž novináři čerpají informace, je zásadním prostředkem, který umožňuje tisku informovat veřejnost o záležitostech veřejného zájmu.

Rakousko, Francie, Německo, Švédsko i řada dalších zemí poskytují v tomto smyslu vysokou právní ochranu důvěrnosti zdrojů a informací sdělených novinářům. Obecně je právo novinářů chránit své zdroje v evropských zemích posilováno, a to i v soudní praxi.

Z hlediska uplatňování práva na ochranu zdrojů lze za zásadní soudní rozhodnutí považovat zejména rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z 27. března 1996 (P.Goodwin v.Spojené království), které označilo ochranu zdrojů za jednu ze základních podmínek svobody tisku.

K § 20:

Návrh stanoví peněžité sankce (pokuty) za porušení povinností podle tohoto zákona. Úprava postihuje vydavatele, kterým zákon ukládá určité povinnosti související s vydáváním periodického tisku. Vychází se přitom z dosavadní praxe, kdy absence sankcí vedla k nevymahatelnosti povinností vydavatelů. Toto ustanovení podává taxativní výčet povinností, jejichž porušení je sankcionováno. Za porušení povinností, ukládaných navrhovaným zákonem, lze vydavateli uložit pokutu až do výše 100 000,- nebo 200 000,- Kč, přičemž sankčním orgánem jsou okresní úřady a na řízení o uložení pokuty se vztahují obecná pravidla správního řízení. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu a vymáhá je okresní úřad podle příslušných ustanovení zákona o správě daní a poplatků.

Oznamovací povinnost příjemců povinného výtisku vůči sankčním orgánům představuje důležitý nástroj pro efektivní postih nedodržování povinností podle tohoto zákona a je i v zájmu zachování úplnosti fondů periodik spravovaných knihovnami.

K § 21:

Ustanovení navazuje na § 6 zákona a stanoví způsob, jakým bude zajištěna ochrana společnosti v případech, kdy vydavatel poruší povinnost stanovenou tímto ustanovením a obsah vydávaného periodického tisku nebo v České republice veřejně šířeného periodického tisku bude v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a s  lidskými právy a základními svobodami založenými Listinou základních práv a svobod.

Navrhuje se tuto ochranu svěřit soudu, který by byl v případě porušení stanovené povinnosti oprávněn uložit vydavateli povinnost zaplatit státu jako náhradu nemajetkové újmy způsobené veřejnosti zadostiučinění v penězích, jehož výše by v zákonem vymezených hranicích odpovídala míře závažnosti a okolnostem, za nichž k porušení povinnosti došlo. Pokud by ani takové soudní rozhodnutí nevedlo k nápravě a vydavatel by opětovně uložené povinnosti porušil, navrhuje se umožnit, aby soud v takovém případě rozhodl o dočasném zákazu vydávat nebo v České republice veřejně šířit periodický tisk, jehož obsah byl v rozporu s uloženou povinností.

K § 22:

Registrace periodického tisku podle platného zákona i evidence periodického tisku podle nového zákona obsahují prakticky stejné údaje. Proto je možno převzít tuto agendu vedenou okresními úřady i ministerstvem beze změn, aniž by vydavatel musel znovu ministerstvu oznamovat registrované údaje.

Zákon v přechodných ustanoveních upravuje lhůtu pro předání agendy registrací periodického tisku Ministerstvu kultury s tím, že řízení o registraci zahájená před účinností tohoto zákona budou zastavena. Předpokládá se vrácení vybraných správních poplatků nezaregistrovaným subjektům v souladu se zákonem o správních poplatcích.

V souvislosti se změnou úpravy uveřejnění opravy se formou přechodného ustanovení řeší rovněž režim vyřizování žádostí o uveřejnění opravy podaných před účinností nového zákona a soudních řízení v této věci zahájených.

K § 23:

Nový zákon by měl nahradit současnou právní úpravu v oblasti periodického tisku, proto se navrhuje její zrušení.

K § 24:

Změna zákona o okresních úřadech se provádí v návaznosti na nahrazení registrace periodického tisku jeho jednotnou evidencí vedenou Ministerstvem kultury. Proto je třeba působnost okresních úřadů ve věcech registrace periodického tisku z tohoto zákona vypustit.

K § 25:

K bodu 1

Má se zato, že ochranu práv třetích osob, obdobnou ochraně podle tiskové zákona, je třeba zajistit i v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

Účelem v § 5a navržené úpravy je zajistit v nezbytném rozsahu odpovídající opravu nepravdivých nebo pravdu zkreslujících údajů, uveřejněných v rozhlasovém a televizním vysílání o osobě, ať již fyzické nebo právnické, která je z tohoto sdělení určitelná.

Ustanovením § 5b zakotvený institut práva požadovat uveřejnění odpovědi, na rozdíl od práva požadovat uveřejnění opravy, kdy je presumována objektivní nepravdivost uveřejněných údajů, předpokládá subjektivní pociťované poškození cti, důstojnosti nebo dobré pověsti dotčené osoby. Posuzování opodstatněnosti žádosti o uveřejnění odpovědi klade zvýšené nároky jak na provozovatele, tak na případné rozhodování soudu. Navrhovaná úprava práva na uveřejnění odpovědi je v souladu s doporučeními obsaženými v rezoluci č.(74)26 Výboru ministrů Rady Evropy o právu na odpověď, přijaté dne 2.7.1974. Respektuje rovněž požadavky vyplývající z článku 23 Směrnice č. 89/552/EHS ve znění Směrnice č. 97/36/ES.

U práva požadovat uveřejnění dodatečného sdělení podle § 5c se jedná o zcela nový institut, který se do našeho právního řádu zavádí podle vzoru většiny evropských zemí, kde je již běžně užíván. Jde o institut navazující na zásadu presumpce neviny. Posiluje ochranu práv třetích osob.

Okruh osob, které mohou požadovat uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení se rozšiřuje tak, aby byla zajištěna ochrana osobní integrity fyzické osoby i tehdy, není-li již naživu a tudíž se nemůže sama právně bránit. Návrh v tomto směru koresponduje s § 15 občanského zákoníku, neboť se jedná o instituty blízké ochraně osobnosti.

V zájmu vyloučení případných interpretačních pochybností je k úpravě institutů opravy, odpovědi a dodatečného sdělení připojena klauzule, podle níž nedotčena zůstávají ustanovení zvláštního právního předpisu o ochraně osobnosti s odkazem na § 11 a §19b občanského zákoníku.

Návrh stanoví podmínky uplatnění práv podle předchozích ustanovení. Písemná forma žádosti o uveřejnění opravy, odpovědi či dodatečného sdělení je nezbytná, vzhledem k potřebě jednoznačně stanovit obsah a rozsah opravy, odpovědi či dodatečného sdělení ze strany žadatele. Lhůty jsou stanoveny tak, aby byl proces nápravy rychlý a operativní a zároveň byla provozovateli poskytnuta určitá jistota.

Uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení by mělo být rovnocenné, zvláště pokud jde o kvalitu a dobu jejich uveřejnění. Předpokládá se, že uplatnění práva na opravu, odpověď a dodatečné sdělení bude možné i u jednorázově odvysílaných pořadů nebo v případě, že byl pořad zrušen. Oprava, odpověď a dodatečné sdělení pak musejí být odvysílány ve stejně hodnotném vysílacím čase, v jakém byl vysílán původní pořad. Stejně hodnotným vysílacím časem se rozumí zvláště stejná denní hodina, stejný vysílací okruh a stejný den (všední nebo víkendový) s přihlédnutím k obdobné programové skladbě.

Úprava v § 5e postihuje situace, v nichž bude mít provozovatel možnost odmítnout uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení. V případě předchozího souhlasu osoby s uveřejněním konkrétního sdělení pak oprava či odpověď postrádá smysl. Dále bude vyloučena možnost požadovat uveřejnění sdělení, jejichž publikací by došlo k porušení dobrých mravů nebo spáchání trestného činu a provozovatel by pak byl nucen riskovat postih za uveřejnění takového textu.Má se zato, že povinnost uveřejnit opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení v případech doslovných citací z jednání některé z komor Parlamentu by byla proti smyslu upraveného institutu.Další výjimku představuje případ, kdy sdělení odpovídající opravě nebo dodatečnému sdělení již uveřejněno bylo a jeho opakované uveřejnění je tedy nadbytečné.

Ustanovení § 19 navrhovaného tiskového zákona do našeho právního řádu nově zakotvuje institut ochrany zdroje informací pro oblast periodického tisku. Obdobná ochrana zdroje uveřejněných informací by měla být uplatňována i v rozhlasovém a televizním vysílání.

K bodu 2

Není možné na provozovateli požadovat, aby přezkoumával pravdivost údajů uvedených v reklamách a inzerci uveřejňovaných v rozhlasovém a televizním vysílání. Proto je navrhována výjimka z jeho jinak výlučné odpovědnosti za obsah vysílání. Má se za to, že provozovatel nemůže v dostatečné míře ověřit pravdivost údajů uváděných v reklamě a inzerci. V praxi by šlo o zcela nerealizovatelný požadavek, např. s ohledem na drobnou osobní inzerci nebo s ohledem na tvrzení týkající se jednotlivých vlastností propagovaných výrobků nebo služeb.

K § 26:

V souvislosti s upuštěním od registrace periodického tisku, zpoplatněné podle zákona o správních poplatcích, a jejím nahrazením bezplatnou evidencí, je třeba provést úpravu sazebníku správních poplatků. Příslušná položka stanovící sazbu poplatku za registraci periodického tisku se vypouští.

K § 27:

Ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ve vazbě na instituty upravené dosud platným tiskovým zákonem zakotvuje příslušnost krajských soudů ve věcech ”ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích”. Po zrušení tiskového zákona se zachování této formulace jeví jako nevhodné, neboť navozuje otázku nezbytného prokazování zneužití svobody projevu, slova a tisku.

Slova ”ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích” váží přímo na úpravu v novém zákoně.

V § 9 odst. 2 o.s.ř. je dále třeba v souvislosti se zavedením náhrady nemajetkové újmy spočívající v zadostiučinění a v dočasném zákazu vydávání, popřípadě veřejného šíření, periodického tisku výslovně zakotvit věcnou příslušnost krajských soudů pro řízení o ukládání těchto sankcí.

Doplněním § 251 o.s.ř. je sledováno zajištění nucené realizace vykonatelných rozhodnutí soudu o uložení občanskoprávních sankcí podle § 21 tiskového zákona v případech, kdy je vydavatel nesplní dobrovolně. Oprávněným k podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí, jímž byla vydavateli uložena povinnost zaplatit státu zadostiučinění, by měl být příslušný finanční územní orgán. V případě dočasného zákazu periodický tisk vydávat, popřípadě ho v České republice veřejně šířit, náleží takové oprávnění státnímu zastupitelství.

K § 28:

Osvobození od soudních poplatků se pro řízení o ukládání občanskoprávních sankcí podle § 20 tiskového zákona nezavádí, neboť okruh osob aktivně legitimovaných k podání žaloby je vymezen velmi široce. Soudní poplatek by proto měl eliminovat, či alespoň omezit, záměrné podávání neopodstatněných žalob.

Jelikož je předmět řízení neocenitelný, byl pro podání návrhu na zahájení řízení o povinnosti zaplatit zadostiučinění soudní poplatek stanoven pevnou sazbou ve výši 2 000,- Kč. Soudní poplatek pro podání návrhu na zahájení řízení o zákazu vydávat, anebo v České republice veřejně šířit periodický tisk byl stanoven vyšší pevnou sazbou, která činí 4 000,- Kč.

K§ 29:

Účinnost nové úpravy se navrhuje dnem 1. ledna 2000, neboť podle stanoviska Ministerstva financí získaného v rámci meziresortního připomínkového řízení nelze očekávat navyšování finančních prostředků spojené s realizací zákona v průběhu kalendářního roku. Zároveň se tak zajistí určitá, alespoň minimální, legisvakance předpisu.

V Praze dne 26. května 1999

Předseda vlády v.r.

Ministr kultury v.r.

Texty částí zákonů v platném znění

s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

K části druhé návrhu zákona o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)

Zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění zákona č. 266/1991 Sb., zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 321/1992 Sb., zákona 254/1994 Sb. a zákona č. 18/1998 Sb.

I

k zákonu č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících,

102. kultury zák. ČNR § 3 odst. 1 a 4 přijímání písemných vyrozumění ministerstva

č. 20/1987 Sb. kultury o prohlášení věci za kulturní památku

103. § 3 odst. 5 vyzývání vlastníků věcí, které by mohly být prohlášeny za kulturní památky, aby oznámili požadované údaje o těchto věcech a jejich zamýšlené změny, umožnili prohlídku věcí, popř pořízení jejich vědecké dokumentace

(104. zák. č. 81/1966 Sb. § 5 odst. 2 provádění registrace ostatního periodického tisku s výjimkou titulů, u nichž je vydavatelem okresní národní výbor)

105. zák. č. 53/1959 Sb. § 6 odst. 2 zřizování a řízení lidových (veřejných) knihoven ve

všech stupních

106. zák. č. 54/1959 Sb. § 10 odst. 2 zřizování a zrušování okresních a místních muzeí a

a 3 okresních galerií

107. § 11 odst. 2 řízení okresních a místních muzeí a okresních galerií

K části třetí návrhu zákona o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)

Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 597/1992 Sb., zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb.

a zákona č. 135/1997 Sb.

ČÁST DRUHÁ

Oprávnění a povinnosti provozovatelů

§ 4

Obsah programů

(1) Provozovatelé vysílají programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích.

(2) Provozovatelé poskytují objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.

§ 5

Povinnosti provozovatelů

(1) Provozovatelé jsou povinni:

a) zabezpečit, aby nebyly vysílány pořady, které jsou v rozporu s Ústavou České republiky a s Listinou lidských práv a svobod;1)

b) zajistit, aby vysílané pořady nepropagovaly válku nebo nelíčily krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním;

c) zajistit, aby vysílané pořady neobsahovaly podprahová sdělení,

d) nezařazovat v době od 6,00 hodin do 22,00 hodin pořady, které by mohly ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých;

e) poskytnout státním orgánům a orgánům veřejné správy nezbytný vysílací čas pro důležitá a neodkladná oznámení v naléhavém veřejném zájmu, a to v době, která by nebezpečí z prodlení snížila na minimum;

f) uchovávat záznamy všech odvysílaných pořadů nejméně po dobu 30dnů ode dne jejich vysílání;

g) uzavřít smlouvy s organizacemi, kterým bylo uděleno oprávnění k výkonu hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných;2)

h) uvádět označení televizní stanice (logo) u provozovatelů televizního vysílání.

(2) Provozovatelé jsou povinni informovat orgán udělující licenci o tom, že jim bylo uděleno oprávnění2a) k vydávání periodického tisku nebo že došlo ke spojení jejich podniku s podnikem jiné osoby2b) vydávající periodický tisk.

(3) Provozovatel rozhlasového vysílání je povinen informovat orgán udělující licenci o tom, že došlo ke spojení jeho podniku s podnikem jiné osoby2b) provozující televizní vysílání.

(4) Provozovatel televizního vysílání je povinen informovat orgán udělující licenci o tom, že došlo ke spojení jeho podniku s podnikem jiné osoby2b) provozující rozhlasové vysílání.

§ 5a

Oprava

(1) Jestliže bylo v rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení obsahující nepravdivý, anebo pravdu zkreslující údaj o fyzické nebo právnické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení ztotožnit, má tato osoba právo požadovat na provozovateli uveřejnění opravy. Provozovatel je povinen na žádost této osoby opravu uveřejnit.

(2) Po smrti fyzické osoby přísluší právo podle odstavce 1 jejímu manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.

  1. Ustanovení zvláštního právního předpisu2c)o ochraně osobnosti a o ochraně jména nebo dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 a 2 nedotčena.

§ 5b

Odpověď

  1. Jestliže bylo v  rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení obsahující skutkový údaj, byť pravdivý, který se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na provozovateli uveřejnění odpovědi. Provozovatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.

  2. Osoba, na jejíž žádost byla provozovatelem uveřejněna odpověď podle tohoto zákona, nemůže požadovat uveřejnění další odpovědi na tuto odpověď.

(3) Po smrti fyzické osoby přísluší právo podle odstavce 1 jejímu manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.

(4) Ustanovení zvláštního právního předpisu2c) o ochraně osobnosti a o ochraně jména nebo dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 3 nedotčena.

§ 5c

Dodatečné sdělení

(1) Jestliže bylo v  rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupků vedeném proti fyzické osobě, anebo o řízení ve věcech správních deliktů vedeném proti fyzické nebo právnické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení ztotožnit, a toto řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat na provozovateli uveřejnění informace o výsledku tohoto řízení jako dodatečného sdělení. Provozovatel je povinen na žádost této osoby informaci o pravomocném rozhodnutí jako dodatečné sdělení uveřejnit.

(2) Po smrti fyzické osoby přísluší právo podle odstavce 1 jejímu manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.

(3) Ustanovení zvláštního právního předpisu2c) o ochraně osobnosti a o ochraně jména nebo dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 a 2 nedotčena.

§ 5d

Podávání a náležitosti žádosti o uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení

(1) Žádost o uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu.

  1. Ze žádosti o uveřejnění opravy musí být zřejmé, v čem spočívá nepravdivost údajů o fyzické nebo právnické osobě, popřípadě zkreslení pravdy. Ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkový údaj, obsažený v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení.

  2. Žádost o uveřejnění opravy nebo odpovědi musí být provozovateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v rozhlasovém nebo televizním vysílání, jinak právo na uveřejnění opravy nebo odpovědi zaniká.

  3. Žádost o uveřejnění dodatečného sdělení musí být provozovateli doručena nejpozději do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení pravomocně skončeno, jinak právo na uveřejnění dodatečného sdělení zaniká. Bylo-li pravomocné rozhodnutí zrušeno, platí předchozí ustanovení obdobně.

§ 5e

Podmínky uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení

(1) Opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení je provozovatel povinen uveřejnit:

  1. ve stejném pořadu, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a nebude-li to možné, ve stejně hodnotném vysílacím čase, v jakém bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení,

  2. s výslovným označením ”oprava”, ”odpověď” nebo ”dodatečné sdělení”,

  3. bezplatně,

  4. v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení,

  5. s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení žádá, jestliže tato osoba takový požadavek uplatnila.

  6. Provozovatel je povinen opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení uveřejnit do 8 dnů od doručení žádosti o uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení.

  7. Pokud oprávnění provozovatele k vysílání zanikne, je provozovatel povinen na svůj náklad zajistit uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení za podmínek stanovených tímto zákonem v  rozhlasovém nebo televizním vysílání jiného provozovatele, pokrývajícím obdobný počet posluchačů nebo diváků ve shodném regionu jako vysílání, ve kterém bylo napadené sdělení uveřejněno.

  8. Obsah sdělení označeného jako oprava, odpověď nebo dodatečné sdělení nesmí být komentován v pořadu, ve kterém je toto sdělení uveřejněno.

§ 5f

Uplatnění práva na uveřejnění opravy, odpovědi a dodatečného sdělení

u soudu

  1. Neuveřejní-li provozovatel opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení vůbec, nebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení stanovené v § 5e, rozhodne o povinnosti uveřejnit opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení na návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud.

  2. Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení, jinak právo domáhat se uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení u soudu zaniká.

§ 5g

Výjimky z povinnosti uveřejnit opravu, odpověď a dodatečné sdělení

(1) Provozovatel není povinen uveřejnit opravu, odpověď nebo dodatečné sdělení jestliže:

  1. uveřejněním navrženého textu by byl spáchán trestný čin nebo správní delikt,

  2. uveřejnění navrženého textu by bylo v rozporu s dobrými mravy,

  3. žádost o uveřejnění opravy, odpovědi nebo dodatečného sdělení směřuje vůči sdělení, které je citací z jednání některé z komor Parlamentu České republiky.

(2) Provozovatel není povinen uveřejnit opravu nebo odpověď, jestliže žádost o jejich uveřejnění směřuje vůči textu uveřejněnému na základě prokazatelného předchozího souhlasu osoby, která žádost podala.

(3) Provozovatel není povinen uveřejnit opravu nebo dodatečné sdělení, jestliže ještě předtím, než mu byla žádost o jejich uveřejnění doručena, uveřejnil sdělení odpovídající opravě nebo dodatečnému sdělení z vlastního podnětu a dodržel přitom podmínky stanovené tímto zákonem.

§ 5h

Ochrana zdroje informací

  1. Fyzická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací uveřejněných v rozhlasovém nebo televizním vysílání, má právo odepřít poskytnutí informace o původu těchto informací, jestliže by s její pomocí mohla být zjištěna totožnost osoby, která informace poskytla.

  2. Fyzická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací uveřejněných v rozhlasovém nebo televizním vysílání, má právo odepřít předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohla být zjištěna totožnost osoby, která informace poskytla.

  3. Právy podle odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny zvláštním právním předpisem stanovené povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin2d) a ve vztahu k těmto zvláštním právním předpisem stanoveným povinnostem ani povinnosti, které jsou stanoveny v trestním řízení.2e)

  4. Práv podle odstavců 1 a 2 se nelze dovolávat ve vztahu k informaci, která byla pravomocným rozhodnutím soudu výslovně uznána jako nepravdivá.

§ 6

Povinnosti provozovatelů při vysílání reklam

(1) Provozovatelé jsou povinni dbát na to, aby do vysílání reklam nebyly zařazeny:

a) reklamy, které podporují chování ohrožující morálku, zájmy spotřebitele nebo zájmy ochrany zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí;

b) reklamy určené dětem, nebo v nichž vystupují děti, pokud podporují chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj;

c) reklamy, v nichž účinkují hlasatelé a redaktoři zpravodajských a politicko-publicistických pořadů;

  1. reklamy náboženské, ateistické a reklamy politických stran a hnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

__________

2d) § 166 až 168 č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

2e) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.”.

(2) Provozovatelé vysílání jsou povinni zajistit, aby reklamy:

a) byly rozeznatelné a zřetelně zvukově nebo obrazově oddělené od ostatních pořadů;

b) nebyly zařazovány bezprostředně před vysíláním bohoslužeb ani bezprostředně po jejich vysílání.

(3) Provozovatelé jsou povinni zabezpečit, aby zadavatel reklamy nemohl jakýmkoliv způsobem uplatňovat vliv na obsah pořadů ve vysílání nebo na jeho programovou skladbu.

4) Provozovatel neodpovídá podle tohoto zákona za pravdivost údajů obsažených ve vysílané reklamě a inzerci. Tato výjimka neplatí pro reklamu a inzerci, samotného provozovatele. Nedotčena zůstává odpovědnost provozovatele podle zvláštního právního předpisu.2f)

§ 6a

Zařazování reklam do pořadů

(1) Provozovatelé vysílání jsou povinni zajistit, aby reklamy byly zařazeny mezi jednotlivé pořady s výjimkou pořadů složených ze samostatných, v rámci jednotlivého pořadu obsahově ucelených a oddělitelných částí nebo sportovních přenosů a přenosů z akcí a představení, které obsahují přestávky, a s výjimkou audiovizuálních pořadů podle odstavce 2.

(2) Provozovatelé televizního vysílání s licencí a provozovatelé televizního vysílání s registrací jsou povinni zajistit, aby při vysílání audiovizuálních pořadů byly reklamy zařazeny:

a) při vysílání filmového díla nebo díla vyjádřeného podobným způsobem,3) jen pokud trvá včetně zařazené reklamy déle než 45 minut, ne více než jednou během každého dovršeného 45minutového časového úseku; další přerušení je přípustné, jestliže trvání takového filmu včetně reklamy je nejméně o 20minut delší než dva či více dovršených 45minutových časových úseků; mezi dvěma po sobě jdoucími přerušeními musí uplynout nejméně 20 minut,

b) při vysílání ostatních audiovizuálních pořadů s výjimkou ustanovení odstavce 3, jen trvá-li pořad včetně zařazené reklamy déle než 30 minut a ne více než jednou v průběhu každého dovršeného 30minutového časového úseku; mezi dvěma po sobě jdoucími přerušeními musí uplynout nejméně 20 minut.

(3) Přerušování pořadů zpravodajských, náboženských a pořadů pro děti reklamou není povoleno.

  1. Práva chráněná autorským zákonem4) zůstávají nedotčena.

§ 7

Časový rozsah vysílaných reklam

(1) V televizním vysílání čas vyhrazený reklamám nesmí u provozovatelů ze zákona přesáhnout 1 %, u provozovatelů s licencí a provozovatelů s registrací 10 % denního vysílacího času; tento podíl může provozovatel ze zákona zvýšit až na 10 % a provozovatel s licencí a provozovatel s registrací až na 20 %, a to o přímé nabídky veřejnosti k nákupu, prodeji či pronájmu výrobků nebo k poskytnutí služeb, které však nesmí činit více než jednu hodinu denně; v průběhu jedné hodiny nesmí čas vyhrazený reklamám přesáhnout 12 minut. U provozovatelů ze zákona nesmí čas vyhrazený reklamám v době mezi 19 až 22 hodinou přesáhnout 6 minut v průběhu jedné hodiny. Do celkového vysílacího času, ze kterého je vypočítáváno procento reklamy, nelze započítávat vysílání teletextu.

(2) V rozhlasovém vysílání čas vyhrazený reklamě nesmí u provozovatelů ze zákona přesáhnout tři minuty denního vysílacího času na každém celoplošném okruhu a pět minut denního vysílacího času na každém regionálním okruhu, u provozovatelů s licencí a u provozovatelů s registrací 20 % denního vysílacího času.

§ 8

Povinnosti provozovatelů při vysílání sponzorovaných pořadů

Provozovatelé jsou povinni:

a) označit zřetelně každý pořad nebo sérii pořadů, které jsou zcela nebo zčásti sponzorovány na jejich začátku nebo konci vhodnými titulky nebo ohlášením;

b) zabezpečit, aby obsah sponzorovaných pořadů nepropagoval prodej, nákup či pronájem výrobků nebo služeb sponzora nebo třetí osoby, zejména tím, že by v těchto pořadech byly jejich výrobky či služby zvláště zmiňovány;

c) zajistit, aby obsah a čas zařazení sponzorovaného pořadu do vysílání nemohly být ovlivňovány sponzorem;

d) zajistit, aby pořady nebyly sponzorovány fyzickými a právnickými osobami, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba, prodej nebo pronájem výrobků nebo poskytování služeb, jejichž reklama není dovolena;

e) zajistit, aby nebyly sponzorovány zpravodajské a politicko-publicistické pořady.

§ 9

Zvláštní povinnosti a oprávnění provozovatelů ze zákona

(1) Základním posláním provozovatelů ze zákona je sloužit veřejnému zájmu, přispívat k utváření demokratické společnosti a odrážet její názorovou pluralitu zejména tím, že jejich vysílání nesmí jednostranně přihlížet pouze k jednotlivým názorovým orientacím, k jednomu náboženskému vyznání nebo světovému názoru, k zájmu jedno politické strany, hnutí, skupiny nebo části společnosti.

(2) Provozovatelé ze zákona jsou povinni:

a) zajistit ve spolupráci s příslušnými orgány a organizacemi spojů šíření svých programů pro obyvatelstvo územního celku, pro který je jejich vysílání určeno;

b) zajistit různorodou skladbu pořadů, které ve svém celku mají vyjít vstříc zájmům všech vrstev obyvatelstva;

c) opatřit alespoň 25 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené,

d) vyrábět nebo nechat vyrábět významný podíl vysílaných pořadů tak, aby byla zachována a rozvíjena kulturní identita národů, národností a etnických skupin České republiky a podporován rozvoj domácí a evropské audiovizuální tvorby,

e) používat veškeré své finanční zdroje k zabezpečení úkolů stanovených tímto zákonem.

(3) Provozovateli televizního vysílání ze zákona se vyhrazují přenosové cesty (část kmitočtového spektra) a síť vysílačů umožňující pokrytí území České republiky jedním televizním programem včetně obrazových a zvukových informací, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

(4) Provozovateli rozhlasového vysílání ze zákona se vyhrazují přenosové cesty (část kmitočtového spektra) a síť vysílačů umožňující pokrytí České republiky dvěma vysílacími okruhy v pásmu středních vln, dvěma vysílacími okruhy v pásmu velmi krátkých vln a jedním vysílacím okruhem v pásmu dlouhých vln.

(5) zrušen

(6) Finanční zdroje získané z rozhlasových poplatků a televizních poplatků jsou příjmem provozovatelů ze zákona.

K části čtvrté návrhu zákona o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)

Změna zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb. a zákona č. 167/1998 Sb.

Sazebník správních poplatků

Část IV

Položka 64

a) Podání žádosti o udělení povolení k podnikání v pojišťovnictví Kč 50 000,-

b) Podání žádosti o udělení povolení k provozování zprostředkovatelské činnosti pro zahraniční pojišťovny, ke změně předmětu podnikání, ke schválení všeobecných pojistných podmínek nebo jejich změny, ke sloučení nebo splynutí pojišťoven

Kč 20 000,-

c) Podání žádosti o udělení povolení ke vzniku investiční společnosti nebo investičního fondu, k rozdělení, sloučení nebo splynutí investičních společností nebo investičních fondů Kč 50 000,-

d) Podání žádosti o udělení povolení k vydání podílových listů za účelem vytvoření podílového fondu (za každý podílový fond) Kč 20 000,-

e) Podání žádosti ke vzniku podílového fondu splynutím, k přeměně uzavřeného podílového fondu na otevřený podílový fond Kč 10 000,-

f) Podání žádosti o odnětí povolení uděleného investiční společnosti nebo investičnímu fondu Kč 3 000,-

g) Podání žádosti o schválení nově zvolených nebo jmenovaných členů orgánů investiční společnosti nebo investičního fondu Kč 500,-

h) Podání žádosti o schválení změny statutu investičního nebo podílového fondu Kč 500,-

i) Podání žádosti o udělení povolení k obchodování s cennými papíry Kč 40 000,-

j) Podání žádosti o udělení povolení k vykonávání odborné obchodní činnosti pro obchodníka s cennými papíry (makléře) Kč 3 000,-

k) Podání žádosti o udělení povolení tiskárně k tisku veřejně obchodovatelných listinných cenných papírů Kč 100 000,-

l) Podání žádosti o změnu v uděleném povolení k obchodování s cennými papíry Kč 10 000,-

m) Podání žádosti o odejmutí povolení k obchodování s cennými papíry Kč 3 000,-

n) Podání žádosti o udělení povolení ke vzniku burzy cenných papírů Kč 200 000,-

o) Podání žádosti o udělení povolení k organizování mimoburzovního trhu s cennými papíry Kč 200 000,-

p) Podání žádosti o změnu v uděleném povolení ke vzniku burzy cenných papírů Kč 50 000,-

r) Podání žádosti o změnu v uděleném povolení k organizování mimoburzovního trhu s cennými papíry Kč 50 000,-

s) Podání žádosti o rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení burzy cenných papírů Kč 10 000,-

t) Podání žádosti o odnětí povolení k organizování mimoburzovního trhu s cennými papíry Kč 10 000,-

u) Za poskytnutí státní záruky za bankovní úvěry nebo obdobné formy finanční výpomoci 0,5 % ze zaručené

částky dle podmínek smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a Ministerstvem financí

Osvobození:

Od poplatku podle písmene u) této položky se osvobozuje Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s., a Česká exportní banka, a. s.

Poznámka:

Státní záruka nebo obdobná forma finanční výpomoci podle písmene u) této položky jsou upraveny v § 36 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.

Periodický tisk, registrace nebo licence

na rozhlasové a televizní vysílání

(Položka 65

a) Vydání potvrzení o registraci periodického tisku9) Kč 2 000,-

  1. Za změnu názvu nebo za změnu vydavatele periodického tisku Kč 500,- )

Položka 66

a) Podání žádosti

- o vydání rozhodnutí o registraci k šíření vysílání prostřednictvím satelitu, prostřednictvím kabelových rozvodů nebo prostřednictvím satelitu a kabelových rozvodů Kč 50 000,-

- o udělení licence k televiznímu vysílání Kč 50 000,-

b) Podání žádosti o udělení licence k rozhlasovému vysílání Kč 15 000,-

c) Za provedené změny v údajích obsažených v přihlášce k registraci nebo v žádosti o licenci k televiznímu vysílání Kč 10 000,-

  1. Za provedené změny v údajích v žádosti o licenci k rozhlasovému vysílání

Kč 3 000,-

Poznámka:

Poplatek podle písmen c) a d) této položky nevybere správní orgán za změny, které se provádí též zápisem v obchodním rejstříku /§ 11 písm. a) a b) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 301/1995 Sb., a § 16 odst. 2 písm. a) zákona č. 468/1991 Sb., ve znění zákona č. 135/1997 Sb./.

K části páté návrhu zákona o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb. a zákona č. 165/1998 Sb.

Příslušnost

§ 9

(1) K řízení v prvním stupni jsou zásadně příslušné okresní soudy.

(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně

  1. ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany (proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku) práv třetích osobpodle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích,

b) o nárocích vycházejících z autorského zákona,

  1. ve věcech původcovství k předmětům průmyslového vlastnictví práva je přihlásit k ochraně, spolumajitelství a o nárocích z těchto věcí, popřípadě z porušení práv v těchto věcech,

  2. ve sporech o vzájemné vypořádání dávky poskytnuté neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky podle právních předpisů o důchodovém pojištění a sociálním zabezpečení,

  3. ve sporech mezi příslušným orgánem nemocenského pojištění a zaměstnavatelem o náhradu škody vzniklé nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění,

  4. ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,

  5. ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle §18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,

  6. ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky,

  7. v řízení konkurzním a vyrovnacím, je-li úpadcem (dlužníkem) fyzická nebo právnická osoba, jež není zapsána v obchodním rejstříku, včetně sporů tímto řízením vyvolaných,

  8. v řízení o určení, zda návrh na registraci politické strany nebo politického hnutí nemá nedostatky, které by bránily jejich registraci,1)

k) v řízení o zrušení nadace nebo nadačního fondu a jejich likvidaci, o jmenování likvidátora nadace nebo nadačního fondu a o jmenování nových členů správní rady nadace nebo nadačního fondu,1a)

l) v řízení o povinnosti zaplatit zadostiučinění a o dočasném zákazu vydávat anebo v České republice veřejně šířit periodický tisk.1b)

(3) Krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních spory

a) z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti,

aa) jsou-li oba účastníci zapsáni v obchodním rejstříku; pro tyto účely mají banky postavení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku,

  1. je-li navrhovatel podnikatelem, který není zapsán v obchodním rejstříku, a odpůrce je podnikatelem, který v obchodním rejstříku je zapsán, přičemž částka požadovaná navrhovatelem převyšuje 50000 Kčs;

b) bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory

aa) z právních vztahů souvisejících se zakládáním obchodních společností nebo družstev,

bb) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování,

cc) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části,2)

  1. ze smlouvy o kontrolní činnosti,3)

ee) ze smlouvy zasílatelské,4)

ff) ze smlouvy o provozu dopravního prostředku,5)

gg) ze smlouvy o tichém společenství,6)

hh) ze smlouvy o otevření akreditivu,7)

ii) ze smlouvy o inkasu,8)

jj) ze smlouvy o uložení cenných papírů nebo jiných hodnot,9)

kk) ze smlouvy o běžném účtu,10)

ll) ze smlouvy o vkladovém účtu,11)

mm) z cestovního šeku,12)

nn) ze smlouvy o úvěru,

oo) ze závazkových vztahů ze slibu odškodnění,13)

pp) z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn),

rr) z práv z patentů, chráněných užitných a průmyslových vzorů a topografií polovodičových výrobků jako předmětu obchodu,

qq) ze závazkových vztahů z bankovní záruky,

ss) ve věcech kapitálového trhu podle zvláštního zákona;13a)

c) bez zřetele na to, že nejde o obchody ve smyslu písm. a) či b), spory

  1. z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti) a vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena),

  2. z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem, a z právních vztahů mezi obchodním zástupcem a podnikatelem, který obchodního zástupce pověřil, ledaže jde o spor z pracovněprávního vztahu,

cc) z právních vztahů týkajících se směnek, jiných cenných papírů nebo šeků, včetně sporů z vydaných směnečných (šekových) platebních rozkazů,z právních vztahů týkajících se ochrany hospodářské soutěže14) a týkajících se nekalé soutěže,15)

ee) z práv k obchodnímu jménu,16) ochranným známkám17) a označení původu,18)

ff) z pojištění spojeného s předmětem obchodní činnosti,

gg) o návrhu společníka veřejné obchodní společnosti na její zrušení pro porušování společenské smlouvy jiným společníkem,19)

hh) o návrhu společníka společnosti s ručením omezeným na zrušení jeho účasti ve společnosti,20)

ii) o návrhu společníků společnosti s ručením omezeným na zrušení společnosti,21)

jj) o návrhu člena družstva na zrušení rozhodnutí členské schůze o jeho vyloučení,22)

kk) zrušeno

ll) ze vztahů vznikajících z mezinárodního obchodního styku právnických a fyzických osob včetně sporů, v nichž byla pravomoc soudu České republiky založena písemnou smlouvou účastníků.24)

(4) Krajské soudy konečně jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních dále

a) projednávají konkurzy a vyrovnání, je-li úpadcem (dlužníkem) fyzická nebo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, včetně sporů tímto řízením vyvolaných,

  1. rozhodují o zrušení společnosti a její likvidaci,25)

c) rozhodují o jmenování likvidátora společnosti, došlo-li k likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu,26)

d) rozhodují o návrhu na odvolání likvidátora společnosti a jeho nahrazení jinou osobou,27)

e) rozhodují o určení odměny likvidátora jmenovaného soudem,28)

f) rozhodují o jmenování likvidátora obchodní společnosti,29)

g) rozhodují o návrhu na odvolání likvidátora obchodní společnosti a jeho nahrazení,30)

h) rozhodují o likvidaci družstva, družstevního podniku, podniku (hospodářského zařízení) občanského sdružení a společného podniku a o návrzích na zrušení družstva,31)

i) rozhodují o návrhu na prohlášení členské schůze družstva o rozdělení likvidačního zůstatku za neplatné,32)

j) rozhodují v ostatních případech, kdy podle ustanovení části prvé, druhé a čtvrté obchodního zákoníku rozhoduje soud,32a)

k) rozhodují v řízení ve věcech obchodního rejstříku.

(5) Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní předpis.

§ 251

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Návrh na soudní výkon rozhodnutí může podat rovněž příslušný územní finanční orgán,35a) v jehož obvodu působnosti má vydavatel sídlo, anebo zahraniční vydavatel umístěnu svou organizační složku, bylo-li vykonatelné rozhodnutí vydáno v řízení o povinnosti zaplatit zadostiučinění, popřípadě státní zastupitelství,bylo-li vykonatelné rozhodnutí vydáno v řízení o dočasném zákazu vydávat anebo v České republice veřejně šířit periodický tisk.1b)

____________-

35a) Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 325/1993 Sb. a zákona č. 85/1994 Sb.

K části šesté návrhu zákona o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)

Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb. , zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb. a zákona č. 227/1997 Sb.

Sazebník soudních poplatků

Položka 27

a) Za jmenování soudním znalcem nebo tlumočníkem včetně zapsání do seznamu soudních znalců a tlumočníků Kč 300,-

b) Za rozšíření jmenování o každý další obor nebo jazyk Kč 100,-

c) Za oznámení údajů ze seznamu soudních znalců a tlumočníků Kč 50,-

Položka 28

Za sepsání věcí soudním vykonavatelem Kč 500,-

Položka 29

Návrh na zahájení řízení

  1. o povinnosti zaplatit zadostiučinění vydavatelem periodického tisku Kč 2 000,-

  2. o dočasném zákazu vydávat anebo v České republice veřejně šířit

periodický tisk Kč 4 000,-

1) § 21 a § 26 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

2) Např. zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 545/1992 Sb., zákon č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky, zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, nařízení vlády č. 63/1992 Sb., o Obchodním věstníku.

3) § 8 a § 10 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

4) Čl. 1 Úmluvy o právech dítěte č. 104/1991Sb.

5) Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

§ 44 až 54 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

6) Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.

7) Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.

8) § 11 a §19b občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

9 9) § 166 až 168 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

10) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

12) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

13) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

1) Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.

2) § 2 zákona č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů.

2a) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

2b) § 8 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů.

2c) § 11 a § 19b zákona č. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

2f)Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

§ 44 až 54 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

3) § 6 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb.

4) Zákon č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

9(9) Zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění pozdějších předpisů.)

1) § 7 odst. 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.

1a) § 7 odst. 3 až 5, § 9 odst. 2 a § 16 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech).

1b)§ 21 zákona č..../1999Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon).

2) § 476 a násl. obchodního zákoníku.

3) § 591 a násl. obchodního zákoníku

4) § 601 a násl. obchodního zákoníku

5) § 638 a násl. obchodního zákoníku.

6) § 673 a násl. obchodního zákoníku.

7) § 682 a násl. obchodního zákoníku.

8) § 692 a násl. obchodního zákoníku.

9) § 700 a násl. obchodního zákoníku.

10) § 708 a násl. obchodního zákoníku.

11) § 716 a násl. obchodního zákoníku.

12) § 720 a násl. obchodního zákoníku.

13) § 725 a násl. obchodního zákoníku.

13a) Zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů.

14) Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

15) § 44 a násl. obchodního zákoníku.

16) § 8 a násl. obchodního zákoníku.

17) Zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách.

18) Zákon č. 159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobků.

24) § 37 odst. 1 a 2 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.

25) § 68 odst. 3 a 6, § 119 a § 764 odst. 2 obchodního zákoníku.

31) § 257 odst. 1, § 765 odst. 4 a § 766 odst. 1 obchodního zákoníku.

32a) Např. § 131 odst. 1, § 181 odst. 2 a § 761 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku.

39

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací

Vládní návrh tiskového zákona - EU | Paragrafiq