Vládní návrh zákona o sociálně-právní ochraně dětí

K § 1

Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Ochrana dítěte tak zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práv a oprávněných zájmů dítěte, a je proto upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly. Tvoří tak předmět činnosti celé řady orgánů, právnických a fyzických osob, a to v závislosti na jejich působností. Ochrana dítěte a zajišťování jeho práv se promítá do právních předpisů v oblasti rodiněprávní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskoprávní, trestní apod., a z toho také vyplývá okruh subjektů, které ji realizují. Z této skutečnosti je zřejmé, že právní úpravu ochrany dítěte nelze zahrnout do jediného právního předpisu. Je však třeba, aby pro orgány, které vykonávají sociálně-právní ochranu, tj. okresní úřady a obce ,byl vytvořen právní předpoklad, který v souladu s Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o právech dítěte umožní těmto orgánům účinně sociálně-právní ochranu realizovat.

Předložený návrh zákona proto obecně vymezuje pojem sociálně-právní ochrany, a pokud jde o další ochranu práv dítěte, konstatuje, že ostatní právní předpisy, které ji též upravují nejsou touto úpravou dotčeny.

K § 2

Návrhem zákona se vymezuje, v souladu s Úmluvou o právech dítěte, pojem dítě; dítětem je osoba nezletilá. Dosažení zletilosti se řídí občanským zákoníkem.

Sociálně-právní ochrana v rozsahu stanoveném návrhem zákona se bude zajišťovat dětem, které na území České republiky trvale nebo dlouhodobě pobývají, a to bez ohledu na to, zda jde o české občany nebo cizince. V omezeném rozsahu, tj. v rozsahu zajištění nezbytné pomoci, se bude sociálně-právní ochrana poskytovat i dětem, které se na území České republiky zdržují jen přechodně.

K § 3

Nově se zřizuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který bude zajišťovat sociálně-právní ochranu ve vztahu k cizině a který bude řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tento Úřad nahrazuje dosavadní Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže, které bylo dosud řízeno Ministerstvem spravedlnosti. Na nově zřízený Úřad také přechází z Ústředí všechny jeho kompetence.

K § 4

Sociálně-právní ochranu podle návrhu zákona zajišťují okresní úřady, tj. státní orgány, které dosud také nejvíce úkolů na tomto úseku plní, a dále jsou to obce, které v přenesené působnosti zajišťují celou řadu povinností vyplývajících pro stát ze sociálně‑právní ochrany. Oba tyto orgány mají možnost velmi bezprostředně sledovat ochranu práv dítěte a činit potřebná opatření.

Dalšími orgány sociálně-právní ochrany jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí, do jehož kompetence patří obecně ”péče o rodinu a děti” a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jemuž i dosud (jako Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže) patří řešení řady otázek ochrany dětí ve vztahu k cizině.

Sociálně-právní ochranu budou moci zajišťovat i složky občanské společnosti (nadací, občanských sdružení), církve a další právnické a fyzické osoby, a to na základě pověření vydaného Ministerstvem práce a sociálních věcí.

K § 5

Navrhované ustanovení stanoví základní princip sociálně-právní ochrany v tom smyslu, že základním a rozhodujícím hlediskem všech orgánů nebo jiných subjektů, které se dítětem zabývají nebo řeší jeho problémy, je zájem dítěte a jeho blaho. Zájem dítěte nelze nikdy podřadit zájmům jiným, jako jsou např. zájmy rodičů, rodiny, jiných osob, státu apod.

K § 6

Návrhem zákona se vymezuje okruh dětí, jimž se věnuje zvýšená pozornost. Jedná se o děti, jejichž rodiče z vážných objektivních nebo subjektivních důvodů neplní nebo nedostatečně plní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, popřípadě o děti v péči jiných osob, které jsou odpovědné za výchovu dítěte a neplní povinnosti vyplývající ze svěření dítěte do jejich péče. Dále jsou to děti, na kterých byl spáchán závažný trestný čin anebo děti, které vzhledem ke svému jednání nebo chování zvýšenou ochranu a pomoc vyžadují. Vymezení okruhu těchto dětí má pak význam pro postup orgánů sociálně-právní ochrany při poskytování pomoci těmto dětem.

V ustanovení se rovněž vymezuje, kdo se rozumí právnickými nebo fyzickými osobami odpovědnými za výchovu dítěte. Jde o fyzické osoby jimž bylo dítě svěřeno do péče podle § 45 zákona o rodině nebo do pěstounské péče, o poručníky, popřípadě opatrovníky dítěte, a jde též o právnické osoby, které za výchovu dítěte odpovídají, protože jim bylo dítě svěřeno do ústavní péče.

K § 7

Návrhem zákona se zakotvuje oprávnění každé osoby upozornit kterýkoliv z orgánů sociálně-právní ochrany na skutečnost, že došlo k závažnému porušení nebo zneužití rodičovské zodpovědnosti. Toto ustanovení má velký význam pro případy zjišťování porušování práv dětí v rodině, kdy s ohledem na rodinné soukromí jen osoby z nejbližšího okolí o takové skutečnosti vědí. Oprávnění těchto osob nelze považovat za porušování práva rodičů v péči o děti a při jejich výchově (čl. 32 Listiny základních práv a svobod), ale je nutno je chápat jako nutný předpoklad pro zamezení hrubého porušování práv dětí, kdy děti, zejména nízkého věku, nemají možnost se jakkoli bránit.

Jde o oprávnění každé osoby, a nikoliv o její povinnost, při jejímž neplnění by jinak musela být stanovena sankce. Proto uvedená úprava v žádném směru nemění § 168 trestního zákona o neoznámení trestného činu, který stanoví trestněprávní odpovědnost za neoznámení vyjmenovaných trestných činů.

K § 8

Výslovně se návrhem zákona zajišťuje dítěti právo obracet se na příslušné orgány s žádostí o ochranu, a to i bez vědomí svých zákonných zástupců. Zároveň se pro tyto orgány stanoví povinnost poskytnout dítěti pomoc. To znamená, že pokud se dítě na takový orgán samo obrátí, je takový orgán povinen buď sám dítěti pomoci (je-li to v jeho možnostech), nebo upozornit na tuto situaci např. orgán sociálně-právní ochrany, nebo jiný orgán, který může dítěti konkrétní pomoc zajistit. To, že dítě se může obrátit na orgány nebo další subjekty bez vědomí svých zákonných zástupců, má velký význam pro zjištění skutečné situace, v jaké se dítě nachází. Návrh zákona tak vytváří předpoklad k odhalování skutečností, které mohou znamenat porušení práv dítěte. Příslušnými orgány, na něž se může dítě obracet, jsou zejména okresní úřady, obce, soudy a orgány Policie.

Velmi významné je zakotvení práva dítěte vyjadřovat se ke svým záležitostem při jejich projednávání. Dítě tak může zřetelně projevit svůj názor při rozhodování o  výchovných opatřeních i při řešení všech závažných otázek, které se ho týkají. Např. desetileté či starší dítě se může zcela odpovědně vyjádřit k osobám, jimž bude svěřováno do náhradní rodinné péče.

Neméně významná je úprava, že záležitostem, které se dítěte týkají, se musí věnovat pozornost. Zajišťuje se tak, že právo dítěte vyjadřovat se ke svým záležitostem není jen formální.

K § 9

Také rodičům a jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte se návrhem zákona zajišťuje právo obracet se o pomoc na orgány sociálně-právní ochrany nebo jiné státní orgány, a ty pak jsou povinny v rámci své působnosti jim poskytnout pomoc. Půjde zejména o řešení výchovných problémů s dětmi, problémů v rodině, řešení sociálních otázek apod.

K § 10

Jedním ze základních principů sociálně-právní ochrany je předcházení vzniku problémů nebo jejich narůstání, jde-li o výchovu dítěte nebo péči o dítě. Proto velmi významnou úlohu v tomto směru bude mít preventivní a poradenská činnost. Vyhledávání dětí, u nichž lze určité problémy předpokládat, sledování těchto problémů a poskytování včasné pomoci je cesta k řešení problémů v jejich počátcích, popřípadě takový postup umožní zamezit vzniku problémů .

Vyhledávání dětí, jejichž situaci je nutno hodnotit jako stav ohrožení nebo narušení příznivého vývoje, je uloženo jako povinnost obcím, tedy orgánům sociálně-právní ochrany, které z hlediska možnosti sledování problémů v péči o děti a v jejich chování mají k nim nejblíže. Obce budou též poskytovat rodičům poradenství při výchově a v péči o děti. Poradenská činnost bude spočívat také v tom, že budou rodičům poskytovat potřebné informace při uplatňování nároků na dítě, jako jsou například výživné a sociální dávky.

Okresnímu úřadu se ukládá sledovat působení nepříznivých vlivů na děti a činit potřebná opatření. Ostatním státním orgánům, obcím, zařízením a dalším subjektům se dává povinnost děti, u nichž se vyskytly vymezené problémy, oznamovat okresnímu úřadu, přičemž pro zdravotnická zařízení se ukládá specifická povinnost oznamovat okresnímu úřadu děti, které matka po narození opustila a ponechala je ve zdravotnickém zařízení, aby mohla být neprodleně dítěti poskytována příslušnými orgány sociálně-právní ochrana.

V rámci preventivní činnosti klade návrh zákona důraz na neformální, osobní a diferencované působení na děti.

K § 11

Poradenskou činnost budou rodičům poskytovat také okresní úřady, které budou využívat při této činnosti řadu odborníků. Poradenská činnost se zaměřuje zejména na pomoc rodičům. Poradenská činnost spočívá především v pomoci při řešení problémů v péči o dítě a jeho výchově, a také ve zprostředkování pomoci uvedeným osobám jinými orgány nebo osobami, které mají potřebnou odbornost ve věcech péče o dítě a jeho výchovy. Pokud jde o přípravu osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny, budou mít okresní úřady povinnost zajišťovat takové poradenství .

Poradenská činnost bude mít celou řadu forem a okresní úřady, kterým zákon ukládá tuto činnost zajišťovat, budou pro ni využívat často zařízení, která mají možnost podle tohoto návrhu zákona zřizovat.

Preventivní a poradenská činnost uvedená v § 10 a 11 návrhu zákona se poskytne nejen rodičům, ale i jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte.

K § 12

Návrhem se také umožňuje, aby okresní úřad rodičům uložil povinnost využít při řešení problémů poradenského zařízení, a to v případech, kdy je zřejmé, že pomocí takového zařízení lze problémy dětí řešit, a za předpokladu, že rodiče na doporučení okresního úřadu dosud potřebnou péči nezajistili a dítě ji nezbytně potřebuje. Obdobně může být uložena též povinnost využít pomoc poradenského zařízení i jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte.

K § 13

K základním úkolům orgánů sociálně-právní ochrany patří působit na rodiče (jiné osoby odpovědné za výchovu dětí), aby plnili řádně své povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a aby se různé nedostatky ve výchově dítěte včas odstranily. V řadě případů však působení těchto orgánů na rodiče a uvedené osoby nebude mít žádoucí výsledek, a tak zákon umožňuje obci použít výchovná opatření, zakotvená v § 43 zákona o rodině.

Obec tak může

a) napomenout vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu,

b) stanovit nad nezletilým dohled a provádět jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti,

c) uložit nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných.

Učiní-li obec některé z uvedených opatření, má povinnost uvědomit o tom okresní úřad, a sledovat, zda opatření, která učinila, jsou dodržována.

Uvedená výchovná opatření může učinit i soud, který může také požádat obec nebo okresní úřad aby sledovaly, zda jsou opatření učiněná soudem dodržována. Důvodem této úpravy je skutečnost, že oba tyto orgány mají možnosti blíže sledovat chování dětí nebo jeho rodičů, popřípadě mají k dispozici odborný a specializovaný aparát.

K § 14

Bezprostřední kontakt okresních úřadů s problémy výchovy a péče o děti, jejich konkrétní poznatky o situaci v rodinách, kde děti žijí, umožňuje, aby tento úřad podával návrhy soudu na velmi zásadní a závažná výchovná opatření, a to omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, nebo návrhy na nařízení ústavní výchovy dítěte. Obě uvedená opatření jsou zakotvena v zákoně o rodině (§ 44, § 46 zákona o rodině) a rozhoduje o nich soud. Pokud okresní úřad návrhy omezující nebo pozastavující rodičovskou zodpovědnost podal, a soud skutečně rodičovské zodpovědnosti rodiče zbavil, omezil ji nebo pozastavil její výkon, má okresní úřad povinnost sledovat, zda tato opatření vedla k nápravě a má také možnost, stalo-li se tak, podávat soudu návrhy na zrušení těchto omezení rodičovské zodpovědnosti.

Obdobné postavení má okresní úřad ve vztahu k ústavní výchově dítěte. Zde okresní úřad může podávat návrh nejen na její nařízení, ale také na její prodloužení nebo zrušení. Vždy záleží na zvážení všech okolností případu a na působení ústavní výchovy na dítě. Spolupráce s ústavy (zařízeními), v nichž se ústavní péče vykonává, je za těchto okolností nezbytná.

Nařízení ústavní výchovy představuje velmi závažný zásah do života dítěte, dochází k zásadní změně prostředí, ve kterém dítě žije, a v souvislosti s tím dochází k zásadní změně životního režimu dítěte. ;Takový zásadní zásah do života dítěte by měl být jen krajním opatřením, když žádná jiná opatření nevedla k nápravě v chování dítěte nebo se nepodařilo řešit životní situaci dítěte jiným způsobem.

Významnou úlohu plní okresní úřad také v souvislosti s osvojením dítěte. Je orgánem sociálně-právní ochrany, který podává návrh soudu na rozhodnutí o tom, že rodiče neprojevují zájem o dítě, cílem tohoto postupu je umožnit řízení o osvojení dítěte za co nejpříznivějších podmínek pro dítě.

Podle § 178 občanského soudního řádu vyřizuje soud podněty a upozornění občanů a právnických osob ve věcech výchovy dítěte a činí vhodná opatření. Navrhovaným zákonem se stanoví výslovně, že takové podněty bude podávat i okresní úřad.

K § 15

Návrhem se zajišťuje péče o dítě v případech, kdy dítěti z různých důvodů nezabezpečují péči rodiče nebo jiné osoby, které takovou péči zajišťovat mají. Často půjde o případy, kdy rodiče z důvodů zdravotních nebo z jiných vážných důvodů nemohou o dítě pečovat, může se však jednat i o neplnění povinností rodičů, a i v tomto případě je třeba se o dítě postarat. Pak je povinností obce, aby péči o takové dítě zajistila a o svém opatření informovala okresní úřad, který pak po zvážení konkrétního případu může učinit další opatření.

Tam, kde zřejmě bude péče rodičů nebo jiných osob odpovědných za péči o dítě absentovat dlouhodobě, bude třeba podat návrh soudu na vydání příslušného rozhodnutí o péči o dítě a o jeho výchově.

K § 16

Jedná-li se o závažný případ, kdy se dítě ocitne bez jakékoliv péče, nebo dojde-li k ohrožení dítěte (nejčastěji jde o případy naprostého zanedbání péče o dítě, týrání dítěte nebo zneužívání dítěte), je okresní úřad povinen podat návrh soudu na vydání předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu. V takovém případě se řeší podle citovaného ustanovení situace dítěte okamžitě.

K § 17

Nemohou-li rodiče dítě zastupovat nebo v případech, kdy se dostává do rozporu zájem dítěte se zájmem rodičů, je třeba podle zákona o rodině dítěti ustanovit opatrovníka. Předložený návrh stanoví, že okresní úřad vykonává funkci opatrovníka. Ustanovit opatrovníkem okresní úřad umožňuje zákon o rodině v případě střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem, v případě ohrožení majetkových zájmů dítěte, při omezení rodičovské zodpovědnosti, v řízení o osvojení nebo je-li toho třeba v zájmu dítěte i z jiných důvodů.

Obdobně zákon upravuje kompetenci okresního úřadu při zastupování dítěte v řízení správním a trestním.

Dítěti se ustavuje poručník v případech (§ 78 zákona o rodině), kdy rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo rodiče nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Zpravidla se poručníkem ustanovuje fyzická osoba, zejména některá z osob blízkých dítěti. Pokud však nemůže fyzická osoba být poručníkem ustanovena, ustanoví soud poručníkem okresní úřad. Okresní úřad má významné postavení při zajišťování práv dítěte také v době, po kterou dítěti není ustanoven poručník, nebo v době, kdy se poručník ještě neujal své funkce. V této době okresní úřad činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení.

K § 18

V zákoně o rodině se soudu ukládá, aby si při rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o osvojení dítěte vyžádal vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany. Navrhovaným § 18 se určuje, že tímto orgánem bude Ministerstvo práce a sociálních věcí, které bude ve svém vyjádření vycházet z dokumentace a evidence vedené pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče.

K § 19

Pro péči o dítě a vytváření harmonického prostředí pro příznivý vývoj dítěte je rodina nezastupitelná. Proto v případech, kdy vlastní rodina dítěte je z různých důvodů nefunkční a nemůže péči o děti zajistit, je třeba, pokud je to účelné, zajistit pro dítě náhradní rodinnou péči. Přitom přichází v úvahu zejména dvě formy této péče, a to pěstounské péče (§ 45a a násl. navrhované novely zákona o rodině) a osvojení (§ 63 a násl. zákona o rodině), při němž vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový vztah jako mezi rodiči a dětmi. Obě z uvedených forem náhradní rodinné výchovy však představují závažný zásah do života dítěte i osob, které mají zájem stát se pěstouny nebo osvojit dítě. Proto zákon o rodině upravuje dvě formy péče, které by ještě před rozhodnutím soudu měly ukázat, zda vytvoření v zásadě nové rodiny bude ku prospěchu dítěte. Zákon o rodině opravňuje orgán sociálně-právní ochrany rozhodovat o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů nebo osvojitelů. Navrhovaný zákon určuje, že tímto orgánem je okresní úřad, a jde-li o osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny, je tímto orgánem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dítěte.

Pokud došlo ke svěření dítěte do předpěstounské péče nebo do péče budoucího osvojitele, je okresní úřad povinen o tomto rozhodnutí informovat příslušný soud, a to ve stanovené lhůtě.

Podle § 68a zákona o rodině mohou rodiče osvojovaného dítěte dát souhlas k osvojení bez vztahu k určitým osvojitelům. Uvedený souhlas rodičů musí být dán písemně soudu nebo příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Navrhovaný zákon určuje, že tímto orgánem je okresní úřad.

Ve vztahu k dětem svěřeným do pěstounské péče se zakládá oprávnění okresního úřadu podávat návrhy soudu týkající se výživného.

Jedním z nejvhodnějších způsobů zajištění péče o dítě, o něhož nemůže pečovat vlastní rodina, je péče v jiné vhodné rodině. Přesto může dojít k tomu, že z různých důvodů není taková forma péče o dítě úspěšná, popř. právě v jednotlivých konkrétních případech takové péče se vyskytují problémy, které je třeba řešit. Proto se okresnímu úřadu ukládá, aby sledoval vývoj dítěte v náhradní rodinné péči a zaměstnancům okresního úřadu se ukládá povinnost pravidelně takové rodiny navštěvovat. Návštěvu v rodině budou moci zaměstnanci okresního úřadu vykonávat jen na základě zvláštního oprávnění, které zaručí, že půjde o osoby, které mají pro výkon takové činnosti potřebné předpoklady. Navrhované ustanovení tak zajišťuje, že pokud by se určité problémy vyskytly, bude je možné řešit v souladu se zájmem dítěte a v samých jejich počátcích.

K § 20

Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče představuje velmi významnou činnost, na jejímž základě se vytvářejí nové vztahy mezi dětmi a dalšími osobami. Jde o činnost, jejímž výsledkem je zajištění náhradní rodinné péče, kdy v případech pěstounské péče přebírají pěstouni značnou část práv rodičů a při osvojení pak osvojitelé přebírají celou rodičovskou zodpovědnost. Proto je s ohledem na závažnost této činnosti zajišťování zprostředkování vyhrazeno státnímu orgánu tak, aby s ohledem na zájem dítěte nemohlo v žádném směru dojít ke zneužívání této činnosti. Návrh zákona stanoví úkoly při zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče okresnímu úřadu a Ministerstvu práce a sociálních věcí. Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí ukládá úkoly, jde-li o osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny.

Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče se provádí jen na základě žádosti fyzické osoby, která má zájem stát se osvojitelem nebo pěstounem.

Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče uvedenými státními orgány je jen jednou z možností, jak realizovat osvojení nebo pěstounskou péči, a fyzická osoba, která má zájem dítě osvojit nebo převzít do pěstounské péče, nemusí tuto možnost zprostředkování využít. Může se např. přímo obrátit na soud s návrhem na osvojení nebo svěření do pěstounské péče konkrétního dítěte, o jehož osvojení nebo svěření do pěstounské péče má zájem.

Návrh zákona také výslovně uvádí, kdy se zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče obecně neprovádí. Jde o případy, kdy je vyhledání jak dětí tak osvojitelů (pěstounů) bezpředmětné, například jde o svěření dítěte osobám dítěti příbuzným nebo blízkým.

K § 21

Základní údaje potřebné pro zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče bude shromažďovat okresní úřad, u něhož bude proces zprostředkování těchto druhů náhradní rodinné péče o dítě začínat. K povinnostem tohoto orgánu bude také patřit vyhledávat děti vhodné k osvojení nebo pro svěření do pěstounské péče a také osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny.

Okresní úřad v prvé řadě zjistí o dítěti, které je vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče, všechny potřebné údaje, z nichž pak je možné posoudit, do jakého nového rodinného prostředí by dítě mělo přijít tak, aby byl zaručen jeho další řádný vývoj.

Osoby, které mají zájem stát se osvojiteli nebo pěstouny, budou podávat okresnímu úřadu žádost o zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, a budou samozřejmě povinny přiložit k této žádosti doklady potřebné pro zjištění, že způsobem svého života, svými vlastnostmi, schopnostmi a motivací poskytují záruku, že osvojení nebo svěření dítěte do pěstounské péče bude dítěti ku prospěchu. Okresní úřad pak vypracuje k žádosti těchto osob své stanovisko.

Okresní úřad bez zbytečného prodlení kopii spisové dokumentace dítěte a žadatele postoupí ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče Ministerstvu práce a sociálních věcí.

K § 22

Vlastní zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče zajišťuje ministerstvo z toho důvodu, že v rámci celého území státu je větší pravděpodobnost nahrazení vhodných osvojitelů (pěstounů) pro děti vhodné ke svěření do pěstounské péče nebo k osvojení . Např. v rámci okresu by řešení tohoto problému bylo sotva optimální s ohledem na velmi omezený počet případů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče vede evidenci dětí a žadatelů, v niž jsou uvedeny všechny potřebné údaje (zpravidla získané okresním úřadem), a to včetně názoru dítěte, je-li to možné s ohledem na jeho věk. Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče zajistí i odborné posouzení dětí a žadatelů (§ 27 návrhu).

O zařazení do evidence žadatelů vydá ministerstvo rozhodnutí tak, aby se žadatel dozvěděl kvalifikovaným způsobem o tom, že je do evidence zařazen, popř. pokud k jeho zařazení do evidence nedojde, aby měl možnost dosáhnout přezkumu tohoto rozhodnutí. V rozhodnutí se stanoví žadateli také některé povinnosti související se zprostředkováním svěření dítěte do pěstounské péče nebo s osvojením dítěte.

Návrh zákona také počítá s tím, že dojde-li k závažným skutečnostem (například nemoc, finanční problémy), může žadatel požádat, aby po určitou dobu bylo zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče pozastaveno.

Ministerstvo práce a sociálních věcí bude zprostředkovávat jen osvojení nebo pěstounskou péči v České republice a zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině bude zajišťovat Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Návrh zákona však stanoví, že pokud po stanovenou lhůtu nedojde ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče v České republice, bude dána možnost, aby Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí zprostředkoval osvojení do ciziny nebo z ciziny. Přitom v případech, kdy nebude žadatel trvat na tom, že chce osvojit jen dítě z ciziny, bude nadále veden i v evidenci v České republice. Také dítě bude zařazeno v obou uvedených evidencích. Důvodem tohoto postupu je skutečnost, že osvojení dětí z České republiky by mělo být podle příslušných mezinárodních smluv v první řadě zajišťováno v zemi původu a i v době, kdy už jsou dítě nebo žadatel zařazeni do evidence pro osvojení ve vztahu k zahraničí, může být zjištěno, že přichází v úvahu  osvojení nebo k pěstounská péči v České republice.

K § 23

Vlastní zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče spočívá v tom, že ministerstvo zjistí, že pro určité konkrétní dítě vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče se nachází v evidenci žadatelů vhodná osoba. To znamená, že na základě existujících zjištění je reálný předpoklad pro to, že takový žadatel a dítě mohou vytvořit rodinu. Na základě uvedeného zjištění oznámí ministerstvo tuto skutečnost žadateli, který na jeho základě má právo seznámit se s dítětem. Na seznámení se žadatele s dítětem se dává potřebný časový prostor tak, aby žadatel měl možnost dítě blíže poznat a zvážit, zda podá žádost o svěření do své péče.

K § 24

Návrh zákona taxativně vyjmenovává skutečnosti, pro které se dítě nebo žadatel vyřazují z evidence dětí nebo evidence žadatelů a současně se stanoví postup orgánů sociálně-právní ochrany v souvislosti s těmito skutečnostmi.

K § 25 a 26

Ve vztahu k cizině lze zprostředkovat pouze osvojení, tj. zajištění takové formy péče o dítě v rodině, která vytváří mezi osvojitelem a dítětem vztah, jaký je mezi rodiči a dětmi. Osvojení ve vztahu k cizině vychází z Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, která stanoví pravidla i postup příslušných orgánů při realizaci osvojení do ciziny a z ciziny. Návrh na ratifikaci uvedené úmluvy je projednáván příslušnými orgány současně s tímto návrhem zákona.

V České republice bude orgánem zajišťujícím takové osvojení Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Pro tyto účely vede tento Úřad potřebnou evidenci, a to dětí vhodných k osvojení a žadatelů vhodných stát se osvojiteli jak z České republiky tak i z ciziny; pro vedení evidence platí v zásadě stejná pravidla jako pro vedení evidence podle § 22.

Při zprostředkování osvojení bude Úřad spolupracovat s orgány nebo jinými subjekty, které jsou obdobnou činností pověřeny v cizině. Uvedený postup tak zabrání možnému zneužití institutu osvojování dětí do ciziny a umožní i zjišťovat, v jakých poměrech bude dítě v cizině žít.

Bude-li zprostředkováno osvojení v České republice, bude Úřad postupovat v zásadě stejně, jako bude postupovat při zprostředkování osvojení ministerstvo.

K § 27

Ministerstvo práce a sociálních věcí bude zajišťovat odborné posuzování pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péči. Toto posuzování by mělo tvořit jeden z významných podkladů pro uvedené zprostředkování; ministerstvo při posuzování bude spolupracovat s odborníky z různých oblastí tak, aby bylo zajištěno komplexní a vysoce odborné posouzení případu. Zajišťuje se, aby zaměstnanci ministerstva mohli při odborném posuzování jednat se žadateli i dalšími osobami a dítětem, které by přicházelo v úvahu pro osvojení nebo do svěření do pěstounské péče.

K § 28

V případech, kdy soud nařídil ústavní výchovu, je třeba stanovit způsob, jakým se zajistí přijetí dítěte do takového ústavu (zařízení). Návrh zákona stanoví postup okresního úřadu v takovém případě a zároveň zakotvuje oprávnění okresního úřadu k podání návrhu soudu na výkon rozhodnutí v případě, že se rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dětí odmítají rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy dítěti podrobit.

Návrh zákona také stanoví součinnost okresního úřadu se soudem v případě, že dítěti je nařízena ústavní výchova a k realizaci rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy je třeba výkonu rozhodnutí.

K § 29

Návrh zákona nově zakotvuje oprávnění okresních úřadů sledovat dodržování práv dítěte v ústavní péči, a to bez ohledu na to, o jaký druh ústavu se jedná, kdo je zřizovatelem ústavu nebo jeho provozovatelem. Ukládá se proto povinnost zaměstnanci okresního úřadu pravidelně v ústavním zařízení navštěvovat děti, jimž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova, a rovněž děti, které byly svými rodiči opuštěny (ponechány matkou ve zdravotnickém zařízení).

Zaměstnanec bude moci navštívit ústavní zařízení, pokud k tomu bude mít potřebné oprávnění vydané okresním úřadem. V souvislosti s návštěvou ústavního zařízení je stanovena pro zaměstnance okresního úřadu povinnost, zjistí-li porušení povinností ve vztahu k dítěti ústavním zařízením, aby oznamoval tyto skutečnosti okresnímu úřadu a sledoval nápravu nedostatků.

Činnost okresního úřadu spočívající ve sledování dětí v zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy v žádném směru nebude zasahovat do odborné péče, která se dítěti v ústavu (zařízení) poskytuje (zdravotní, výchovná apod.), protože bude spočívat jen v možnosti ověřit si, že základní osobní práva dítěte jsou respektována, že nadále trvají důvody pro pobyt dítěte v takovém ústavním zařízení, a to také s ohledem na oprávnění okresního úřadu podávat návrhy soudu týkající se ústavní výchovy. V návaznosti na to se stanoví povinnost okresního úřadu pravidelně navštěvovat dítě umístěné v ústavu (zařízení).

V souvislosti s uvedeným oprávněním okresního úřadu návrh zákona stanoví povinnosti ústavnímu zařízení, které z toho vyplývají. Jde o povinnosti, které mají  umožnit uvedené činnosti ze strany okresního úřadu.

Obdobně jako zaměstnanci okresního úřadu se umožňuje navštěvovat ústavní zařízení také zaměstnanci ministerstva, a to rovněž na základě oprávnění, které v tomto případě vydává zaměstnanci ministerstvo.

K § 30

Pobývání dítěte mimo ústavní zařízení je dosud nedostatečně právně upraveno. Návrh zákona proto přesně vymezuje podmínky, za jakých může dítě umístěné v ústavním zařízení pobývat mimo toto zařízení, a po jak dlouhou dobu. Účelem tohoto ustanovení je zamezit v řadě případů zcela nekontrolovatelnému povolování pobytu dětí mimo ústavní zařízení, a to i na značně dlouhou dobu. Navrhovaným ustanovením se zabrání určitému svévolnému zacházení s dítětem, zajistí se kontrola pobytu dítěte mimo ústavní zařízení a znalosti získané z této kontroly pak umožní okresnímu úřadu činit potřebná opatření ve vztahu k dětem, například podávat návrh soudu na zrušení ústavní výchovy nebo navrhnout děti na jejich zařazení do evidence dětí vhodných pro osvojení nebo do pěstounské péče.

K § 31 a 32

Významnou součást sociálně-právní ochrany tvoří péče o děti, které žijí v nepříznivých sociálních podmínkách, u nichž se vyskytují velmi vážné výchovné problémy a které páchají i trestnou činnost. Návrhem zákona se stanoví řada povinností obcím i okresním úřadům. Jde především o zaměření pozornosti na takové děti, provádění potřebných opatření, a to velmi diferencovaných podle jednotlivých skupin těchto dětí, analýza příčin vedoucích k výchovným a jiným problémům apod. Důraz je přitom kladen na přímý a neformální osobní styk mezi zaměstnancem okresního úřadu nebo obce a dítětem.

K § 33

V souvislosti s povinnosti okresního úřadu při péči o děti s vážnými problémy má tento orgán oprávnění účastnit se trestního řízení proti mladistvým a podávat soudu návrhy týkající se výchovy nebo umístění mimo výchovný ústav, tak jak to vyplývá z trestního řádu. Obdobně okresní úřad plní i povinnosti vyplývající ze zákona o přestupcích, jde-li o přestupky mladistvého.

K § 34

Okresnímu úřadu se stanovuje povinnost spolupracovat se zařízeními, v nichž se vykonává ústavní výchova, ochranná výchova nebo s věznicemi, a tak průběžně řešit problémy dítěte umístěného v těchto ústavech nebo věznicích. Tato povinnost stanovená okresnímu úřadu představuje také určité preventivní opatření ve vztahu k dětem uvedeným v § 6 odst. 1 návrhu proto, že v rámci této spolupráce lze řešit celou řadu problémů, které mohou nastat po ukončení pobytu dítěte v ústavu nebo věznici. Pokud je dítě ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, stanoví se okresnímu úřadu přímo zákonem povinnost pravidelně dítě navštěvovat a jeho problémy projednávat.

K § 35

Ochranu práv a zájmů dítěte ve vztahu k cizině bude zajišťovat Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Navrhovaný § 35 vymezuje kompetence tohoto Úřadu. Uvedený Úřad bude plnit řadu významných úkolů v oblasti sociálně-právní ochrany dětí nejen na základě tohoto zákona, ale zejména na základě mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

Pokud jde o úmluvy, kterými je Česká republika v této oblasti vázána, jedná se o tyto úmluvy:

- Úmluva o vymáhání výživného v cizině (vyhl. č. 33/1959 Sb.)

- Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem (vyhl. č. 14/1973 Sb.)

- Úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti (vyhl. č. 132/1976 Sb.)

- Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (sdělení č. 34/1998 Sb.).

K těmto úmluvám přistupuje i Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení, která je také v současné době projednávána a je navrhováno její podepsání a ratifikace. Právě na tuto úmluvu navrhovaný zákon velmi úzce navazuje vzhledem k tomu, že úprava zprostředkování osvojení dětí do ciziny a z ciziny je v zásadě konkretizace této úmluvy, umožňující její provádění příslušnými orgány.

Uvedený Úřad provádí také řadu mezivládních či jiných mezistátních ujednání.

Úřadu se podle navrhovaného zákona, popřípadě v rámci navrhované novely zákona o rodině, dávají některá oprávnění v souvislosti s rozhodováním soudu o výchově dítěte nebo při činnosti okresního úřadu, jde-li o řešení problémů dětí, které nemají na území České republiky trvalý nebo dlouhodobý pobyt.

Významnou působnosti Úřadu je jednání či zajišťování kontaktů s orgány nebo jinými subjekty v cizině, které vykonávají obdobnou činnost jako tento Úřad. Kromě zprostředkování osvojení se jedná o zajišťování různých dokladů, pomoc při uplatňování některých nároků (zejména výživné), jednání s různými úřady v cizině ve věci práv a oprávněných zájmů dítěte apod. Úřad (který nahrazuje dosavadní Ústředí pro sociálně‑právní ochranu mládeže) má možnost využít pro svoji činnost kontakty na příslušné orgány a jiné subjekty v zahraničí, které jsou zárukou kvalitního zabezpečení ochrany dítěte ve vztahu k cizině.

K § 36

Při úpravě činnosti státních orgánů České republiky pro případ, že se na území cizího státu nachází dítě uvedené v § 4 odst. 2 návrhu bez doprovodu rodičů nebo jiných osob za něj odpovědných, se vychází z Rezoluce Rady Evropské unie z 26. června 1997 o nedoprovázených nezletilcích, kteří jsou příslušníky třetích zemí. Právní úprava se opírá též o dosavadní faktický stav, kdy zastupitelské úřady zajišťovaly podle konkrétní situace každého případu dopravu uvedených dětí na hranice České republiky v případě, kdy nedošlo k jejímu zajištění rodiči, případně osobou odpovědnou za dítě.

K § 37

Ustanovení § 4 návrhu zákona stanoví okruh dětí, na něž se navrhovaný zákon vztahuje v celém rozsahu; jde o děti, které mají v České republice trvalý nebo dlouhodobý pobyt. Kromě toho je však třeba v určité nezbytné míře zajistit péči o dítě, které uvedený pobyt na území republiky nemá a které se nachází na jejím území bez péče přiměřené jeho věku. Jde o případy, kdy je třeba zajistit pro dítě základní životní potřeby. Proto návrh zákona ukládá v prvé řadě obci učinit nezbytná opatření souvisejících s péči o takové děti. Obec má pak povinnost informovat o takovém dítěti okresní úřad, který má povinnost učinit příslušné právní kroky a kontaktovat k zajištění péče o dítě další příslušné orgány.

K § 38

Komise pro sociálně-právní ochranu dětí bude zřizována přednostou okresního úřadu podle § 9 odst. 3 zákona o okresních úřadech.

Komise bude rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí obce o uložení výchovných opatření (napomenutí dítěte a rodiče, dohled nad dětmi) a bude působit také jako koordinující orgán okresního úřadu na úseku sociálně-právní ochrany. Komise by měla sledovat působení opatření učiněných okresním úřadem v sociálně-právní ochrany a měla by také taková opatření iniciovat. Předpokládá se, že uvedená komise bude složena z řady odborníků na otázky výchovy dětí a péče o ně.

Návrhem se stanoví, že činnost členů komise i přizvaných osob bude, jde-li o zaměstnance, jiným úkonem v obecném zájmu, při němž náleží náhrada mzdy podle pracovněprávních předpisů a u členů komise, kteří nejsou v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru (jde v zásadě o osoby samostatně výdělečně činné), se stanoví náhrada ušlého výdělku přímo v tomto zákoně. Podle § 17 odst. 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., bude náhrada mzdy za dobu uvolnění v případě, že uvedené osoby budou zaměstnanci, zaměstnavateli uhrazena okresním úřadem. Členům komise a přizvaným osobám se návrhem také zajišťuje náhrada jízdních výdajů.

K § 39

Navrhované ustanovení stanoví okruh zařízení, která mohou zřizovat okresní úřady. Jedná se o zařízení velmi potřebná z hlediska výkonu sociálně-právní ochrany, ať se jedná o zařízení, která se budou zabývat poradenskou činností, nebo o zařízení, v nichž bude moci být dítě krátkodobě nebo dlouhodobě umístěno.

Zařízení uvedená v navrhovaném ustanovení budou moci zřizovat také obce v samostatné působnosti.

K § 40

Zařízení odborného poradenství pro péči o děti by měla poskytovat potřebné rady týkající se výchovy dítěte zejména rodičům a jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte. V těchto zařízeních by měla působit řada kvalifikovaných odborníků, psychologů, pedagogů, právníků, sociálních pracovníků apod. specializovaných na oblast péče o dítě a jeho výchovu, kteří by měli být zárukou kvalitní poradenské služby.

K § 41

Zařízení sociálně výchovné činnosti jsou určená především k rozvíjení zájmových činností a pro využívání volného času dítěte. Jde o zařízení, která by měla být zřizována pro děti a využívána zejména dětmi, které vyžadují zvýšenou pozornost proto, že žijí v neutěšených sociálních podmínkách, nebo mají výchovné či jiné problémy. Tato zařízení by měla být jednou ze součástí preventivní péče o tyto děti.

K § 42

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc budou moci poskytnout základní péči potřebnou pro dítě, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo v případě, že jde o dítě, které je vážně ohroženo. Tato zařízení budou poskytovat dítěti péči po nezbytnou, zpravidla krátkou dobu, než bude zajištěno řešení problému péče o dítě odpovídajícím způsobem, např. ústavní péčí nebo péčí jinou osobou než rodiči. Jde tedy o určitý typ azylového zařízení, kde bude možno zajistit pro dítě základní péči a ochránit dítě před možnou újmou, která mu hrozí. Nejčastěji budou zřejmě taková zařízení využívána v případech dětí uvedených v § 37 návrhu.

Pokud je péče dítěti v uvedeném zařízení poskytována bez souhlasu rodičů, může trvat nejdéle po dobu 24 hodin, v níž je povinen soud rozhodnout o předběžném opatření na návrh okresního úřadu.

K § 43

Výchovně-rekreační tábory pro děti by měly sloužit v době prázdnin zejména k péči o děti, které vyžadují zvýšenou pozornost (§ 6 odst. 1 návrhu zákona) a jejich význam spočívá zejména v tom, že umožní těmto dětem odpovídající využití volného času a ovlivní jejich společenské a hygienické návyky.

K § 44:

Pro výkon pěstounské péče mohou být zřizována zařízení. Zřizovatelem může být subjekt, která má oprávnění k provádění sociálně právní ochrany (pověřená osoba), obec či okresní úřad. V těchto zařízeních je vykonávána pěstounská péče pěstounem, který má do pěstounské péče svěřeno více dětí, zpravidla čtyři až šest dětí. Pěstounskou péči v zařízení je možno vykonávat po uzavření písemné dohody mezi zřizovatelem a pěstounem. Ustanovení stanoví nezbytné náležitosti dohody a způsob zániku dohody. Vzhledem k tomu, že zřizovatel hradí 90% nákladů na provoz zařízení, je nezbytnou náležitostí dohody výčet nákladů na domácnost a způsob úhrady nákladů. Další náležitostí dohody je nejnižší počet dětí, o které se pěstoun zavazuje v zařízení pečovat - důvodem je charakter tohoto zařízení - je určeno pro péči o větší počet dětí. Dohoda o výkonu pěstounské péče v zařízení zaniká dohodou smluvních stran, výpovědí jedné ze smluvních stran nebo jiným způsobem sjednaným v dohodě. Dohoda může být sjednána na dobu určitou nebo mohou být v dohodě dojednány konkrétní důvody okamžitého zániku dohody. Výpověď ze strany pěstouna může být podána bez uvedení důvodu, zřizovatel může dohodu vypovědět pouze z důvodů uvedených v dohodě. Minimální výpovědní doba je stanovena na tři měsíce.

Přestože se mezi pěstounem a zřizovatelem nejedná o pracovněprávní vztah, jsou na dohodu a na pěstouna vztažena ustanovení zákoníku práce o náhradě za škodu.

K § 45:

Ve stanovení výše úhrady nákladů na provoz zařízení pro výkon pěstounské péče dochází oproti dosavadnímu stavu ke změně; pěstoun se dosud na nákladech zařízení podílel v minimálním rozsahu a byly mu hrazeny nejen náklady na provoz zařízení na děti, nýbrž i na další osoby. Tato úprava není důvodná.

Ustanovení stanoví povinnosti pěstouna vykonávajícího pěstounskou péči v zařízení a povinnosti zřizovatele zařízení. Pěstounovi se ukládá povinnost hradit vymezenou část nákladů na provoz zařízení. Při rozdělení úhrady nákladů na domácnost se vychází z toho, že náklady na domácnost za děti pěstoun nehradí ze svých příjmů  ‑ 10% nákladů na domácnost za děti hradí pěstoun z příjmu dětí (na každé dítě mu náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči podle § 37 zákona o státní sociální podpoře), zbylých 90% hradí zřizovatel. Pěstounu se stanoví povinnost hradit ostatní náklady na domácnost, tj. náklady pěstouna, manžela a vlastních dětí.

Zřizovateli se vedle uvedené povinnosti uhradit 90% nákladů na provoz zařízení za svěřené děti stanoví povinnost poskytovat pěstounovi odměnu za výkon pěstounské péče a za práce spojené s péčí o svěřené děti a další povinnosti vázané na určité uvedené situace.

Pro náhradu škody, která vznikne při výkonu pěstounské péče v zařízení, platí, s výjimkou odpovědnosti za škodu na odložených věcech, zákoník práce, a to včetně ustanovení § 205d.

K § 46.

Odměnu pěstouna se navrhuje stejně jako podle dosud platné právní úpravy posuzovat jako plat. Tím se zajišťuje účast pěstouna vykonávajícího pěstounskou péči v zařízení na zdravotním pojištění a obdobně na sociálním pojištění.

Stanovení odměny pěstouna se v zásadě přebírá z dosud platné právní úpravy obsažené ve vyhlášce MPSV č.136/1993 Sb., která bude v souvislosti s přijetím zákona zrušena. Způsob stanovení výše odměny je nadále takový, že je tato výše vyšší než odměna pěstouna vykonávajícího pěstounskou péči mimo zařízení. Pouze v případě, že by manžel pěstounky uplatnil ze svého příjmu slevu na dani z příjmů, může podle platné právní úpravy dojít k tomu, že je výše odměny pěstouna po odpočtu daní a pojistného nižší než výše odměny náležející pěstounu vykonávajícímu pěstounskou péči mimo zařízení. Proto se tato situace řeší tak, aby výše odměny ani v těchto případech nižší nebyla.

Pro situaci, kdy pěstounskou péči vykonávají společně manželé, se stanoví pravidlo, že každému náleží polovina celkové výše odměny s tím, že se mohou dohodnout na jiném podílu. Podle platné právní úpravy výši odměny v takových případech stanovuje okresní úřad.

Odměna bude nadále náležet i po dobu pracovní neschopnosti, nejvýše však po dobu jednoho měsíce (rozumí se běžného). Stanoví se též pravidlo pro stanovení poměrné části měsíční odměny.

Rovněž je stanovena minimální výše dávky při péči o méně než čtyři děti, která má své opodstatnění zejména v době, kdy zařízení zahajuje svou činnost. Zvýšení odměny při péči o dítě, které vyžaduje mimořádnou péči, je upraveno stejně jako ve stávající úpravě.

K § 47:

Zařízení pro výkon pěstounské péče se zřizuje zpravidla v samostatném objektu, upravuje se však též možnost zřídit zařízení též v bytě pěstouna, a stanoví se pro tyto případy nezbytné odchylky.

Možnost výkonu péče o svěřené děti v zařízení pěstounské péče se zajišťuje rovněž poručníkovi, který má dítě, jemuž byl ustanoven poručníkem, v osobní péči, a také osobě, která má dítě svěřeno do tzv. předpěstounské péče. Vychází se z toho, že osoba pečující o děti v zařízení, může mít některé děti v pěstounské péči, jiné v předpěstounské a některým dětem může být poručníkem. Ve všech těchto případech se navrhuje považovat pro tyto účely za pěstounský i uvedený jiný vztah.

Za svěřené děti se považují rovněž již zletilé, avšak nezaopatřené děti, které byly do dosažení zletilosti v péči pěstouna (poručníka).

K § 48

Významným způsobem mohou péči o děti nebo jejich výchovu ovlivňovat občanská sdružení, nadace, církve apod. Návrh zákona proto počítá s velmi širokou účastí jiných subjektů než státních orgánů v sociálně-právní ochraně, pokud jim k takové činnosti vydá ministerstvo (případně též okresní úřad) pověření. Jestliže uvedené subjekty takové pověření získají, mohou vykonávat řadu činností, včetně zřizování zařízení sociálně-právní ochrany. S ohledem na závažnost některých částí sociálně-právní ochrany, a v zájmu ochrany dítěte, zůstanou některé činnosti vyhrazeny státu (jde například o možnost podávání návrhů soudu, zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče).

K § 49

Při výkonu sociálně-právní ochrany se řeší celá řada velmi závažných otázek dotýkajících se dítěte, popř. jiných osob, a je proto třeba, aby osoba, která bude výkonem této péče pověřena, skýtala dostatečné záruky pro odpovídající výkon této činnosti. Proto navrhovaný § 49 vymezuje podmínky pro vydání pověření a uvádí i náležitosti žádosti o vydání pověření, jimiž jsou údaje, které je povinna osoba v žádosti uvést.

Zároveň se stanoví povinnosti pověřené osoby, a to uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu, oznamovat průběžně orgánu, který pověření vydal, všechny změny ve skutečnostech rozhodných pro vydání pověření a poskytovat součinnost orgánu sociálně-právní ochrany, který má možnost výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami kontrolovat

Pokud pověřená osoba splní stanovené podmínky, pověření k výkonu sociálně‑právní ochrany se jí vydá. Pověření není časově omezeno.

K § 50

Orgán, který pověření vydal, bude také rozhodovat o odnětí pověření k sociálně‑právní ochraně. Navrhovaný § 50 stanoví taxativně důvody, kdy lze pověření k sociálně-právní ochraně odejmout.

S výjimkou zvlášť závažného porušení povinností se vylučuje odnětí oprávnění v případě, že za totéž porušení povinností již byla uložena pokuta, a tím se zamezuje dvojí sankci za stejný nedostatek či porušení povinností vyplývající z pověření pro výkon sociálně-právní ochrany.

Pověřené osoby mohou zřizovat i zařízení sociálně-právní ochrany, která mohou být využívána i pro dlouhodobý pobyt dítěte. Proto zákon stanoví pro případ odnětí pověření povinnost státním orgánům se o tyto děti postarat.

Po odnětí pověření bude možno požádat o vydání nového pověření k sociálně‑právní ochraně nejdříve za dva roky.

K § 51

Návrhem zákona se vymezuje způsob sdělování údajů mezi orgány sociálně-právní ochrany navzájem a dále rozsah, v jakém mohou uvedené orgány sdělovat údaje jiným orgánům.

Zároveň se stanoví povinnost orgánům sociálně-právní ochrany poskytovat ve vymezeném rozsahu a pro stanovený účel jiným státním orgánům, zejména soudům, údaje, které má k dispozici.

K § 52 a 53

Předpokladem kvalitního výkonu sociálně-právní ochrany je možnost získávání potřebných informací a údajů týkajících se dítěte, jeho rodičů, dalších osob odpovídajících za výchovu dítěte, prostředí v němž dítě žije apod. Jedním ze způsobů, jak uvedené informace získat, je přímý, bezprostřední a osobní styk zaměstnanců orgánu sociálně-právní ochrany s dítětem a rodinou, popřípadě s prostředím, kde dítě žije. Proto se návrhem zákona stanoví oprávnění zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany navštěvovat dítě, jeho rodinu a prostředí, kde dítě žije. Současně může zaměstnanec orgánu sociálně-právní ochrany pořizovat z těchto návštěv záznamy, je-li to pro výkon sociálně-právní ochrany potřebné.

Dalším způsobem získání informací jsou sdělení jiných státních orgánů, zaměstnavatelů a dalších subjektů. Proto jim návrh zákona stanoví povinnost sdělovat orgánu sociálně-právní ochrany bezplatně údaje, pokud tomu nebrání jiné právní předpisy. Tím se respektuje ochrana dat, která jsou chráněna mlčenlivostí.

Zákon zavazuje také rodiče a další osoby odpovědné za výchovu dítěte spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany, sdělovat jim potřebné údaje a umožnit návštěvu zaměstnance orgánu sociálně-právní ochrany v bytě nebo v jiném prostředí, kde dítě žije.

K § 54 až 56

Evidence a spisová dokumentace jsou jedním z předpokladů systematické práce a působení orgánů sociálně-právní ochrany. S ohledem na jejich význam zákon stanoví, o kterých údajích se evidence vede, a obsah spisové dokumentace.

Protože některé z údajů obsažených ve spisové dokumentaci, které se týkají porušování práv dítěte, byly získány na základě oznámení třetích osob, zákon stanoví, jakým způsobem se tyto osoby chrání. Tato skutečnost se také projevuje v zakotvení možnosti okresního úřadu odmítnout žádost rodičů nebo dalších osob o nahlédnutí do spisu vedeného o dítěti.

K § 57

V souvislosti s plněním úkolů vyplývajících ze sociálně-právní ochrany se zaměstnanci orgánů sociálně-právní ochrany, ale i další osoby seznamují s  řadou osobních údajů, týkajících se dítěte, které vyžaduje ochranu, nebo dalších osob. Proto zákon upravuje povinnost zachovávat mlčenlivost o údajích, se kterými se tito zaměstnanci nebo další osoby seznámili; stanoví, kým mohou být této mlčenlivosti zbaveny, a za jakých podmínek mohou uvedené údaje sdělovat jiným státním orgánům, fyzickým nebo právnickým osobám.

Návrh zákona také stanoví, že jsou-li v souladu s právní úpravou ochrany údajů týkajících se dětí nebo dalších fyzických nebo právnických osob sdělovány tyto údaje jiným orgánům (osobám), pak je to jen v rozsahu nezbytném pro potřeby těchto orgánů (osob). Z toho vyplývá, že orgánům (osobám) se sdělují jen ty údaje, popř. zasílá jen ta část spisu, která se bezprostředně dotýká projednávané nebo řešené záležitosti.

K § 58

Návrh zákona stanoví způsob financování sociálně-právní ochrany tak, že tyto náklady hradí stát, s výjimkou nákladů na zřízení a provoz zařízení sociálně-právní ochrany a nákladů, které vznikají pověřené osobě v souvislosti s výkonem sociálně-právní ochrany.

Sociálně-právní ochrana se poskytuje s jedinou výjimkou (provoz výchovně‑rekreačních táborů) bezplatně. To znamená, že ani orgány sociálně-právní ochrany, ani pověřené osoby nemohou požadovat úhradu za poskytnutou ochranu.

K § 59

Orgánům sociálně-právní ochrany se zakotvuje právo přezkoumat údaje, které získávají od různých subjektů, a v případě, že zaměstnavatelé nebo další subjekty sdělí nesprávné údaje či sdělení údajů odmítnou, je možné jim uložit pokutu.

Pokud jde o pověřené osoby, má orgán sociálně-právní ochrany oprávnění kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany těmito osobami podle navrhovaného § 49 odst. 10. Z této úpravy vyplývá také možnost ukládat pokutu při zjištění nedostatků v poskytnutí sociálně-právní ochrany s tím, že nelze uložit pokutu, jestliže je už z téhož důvodu zahájeno řízení o odnětí pověření podle § 50. Tím se zamezuje za stejné zavinění ukládat dvojí sankci.

Zakládá se také oprávnění uložit pokutu těm subjektům, které poskytují sociálně‑právní ochranu bez pověření. Navrhovaná úprava sleduje zamezit možnému působení různých subjektů z oblasti sociálně-právní ochrany bez patřičných záruk.

Pokuty bude ukládat Ministerstvo práce a sociálních věcí a budou příjmem státního rozpočtu.

K § 60 až 62

V řízení o sociálně-právní ochraně se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, s výjimkami stanovenými v zákoně.

Pokud jde o místní příslušnost okresního úřadu nebo obce, vychází návrh zákona z toho, že rozhodnou skutečností pro stanovení místní příslušnosti je místo trvalého pobytu dítěte. Výjimky z této zásady jsou v návrhu zákona taxativně vyjmenovány.

Zároveň návrh zákona v § 62 upravuje možnost dožádat jiný okresní úřad při zastupování dítěte u soudu.

K § 63 a 64

Navrhované ustanovení řeší pro některé případy procesní otázky (způsob podávání žádostí, účastenství v řízení, lhůty).

K § 65

Evidence a spisová dokumentace vedená o dítěti představuje významný zdroj poznatků o dítěti a je jedním z předpokladů pro kvalitní činnost orgánů sociálně-právní ochrany. Navrhovaný zákon, zejména v souvislosti se zprostředkováním osvojení a činností orgánů při péči o děti, které vyžadují zvýšenou pozornost, ukládá orgánům sociálně-právní ochrany zjišťovat řadu skutečností o dítěti. Proto se zákonem v přechodných ustanoveních stanoví, že se dokumentace týkající se sociálně-právní ochrany vedená o dítěti před účinností navrhovaného zákona považuje za dokumentaci podle navrhovaného zákona s tím, že příslušný orgán je povinen existující spisovou dokumentaci doplnit.

Řada subjektů vyvíjí na základě obecného oprávnění obsaženého v zákoně o sociálním zabezpečení činnosti, které lze označit za činnosti shodné, obdobné nebo související se sociálně-právní ochranou dítěte. Přitom tyto subjekty mohou vyvíjet uvedenou činnost bez jakéhokoliv omezení, aniž by některý orgán zjišťoval zda splňují základní předpoklady pro takovou činnost, a také v zásadě bez jakékoliv kontroly. Vzhledem k tomu, že návrh zákona stanovuje nově pravidla pro činnost nestátních subjektů v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, je třeba, aby i ty právnické a fyzické osoby, které takovou činnost před účinnosti navrhovaného zákona vyvíjejí, získaly potřebná pověření. V přechodném ustanovení se řeší postup v těchto případech. Zároveň se stanoví, že pokud by některá z fyzických nebo právnických osob vykonávala sociálně-právní ochranu v jiném rozsahu než připouští navrhovaný zákon, musí tuto činnost ukončit.

Sociálně-právní ochranu dětí ve vztahu k zahraničí vykonávalo dosud Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže, které se transformuje do nově zřizovaného Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. V souvislosti s tím je třeba řešit přechod práv a povinností z Ústředí na nově vytvářený Úřad.

Návrhem zákona se stanoví zaměstnancům orgánů sociálně-právní ochrany povinnost pravidelně, v přesném časovém období, navštěvovat dítě, které je v ústavním zařízení nebo ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Aby se odstranily pochybnosti, kdy lhůty stanovené pro návštěvy začaly plynout určuje se výslovně, že začínají běžet ode dne účinnosti navrhovaného zákona.

Navrhovaný zákon určuje přesně podmínky, za nichž může dítě, které je v ústavní péči, navštěvovat jiné osoby mimo tento ústav. Dosavadní právní úprava sice takovou možnost návštěv mimo ústav také připouští, neexistují však pro ni přesná pravidla. Proto se v přechodném ustanovení určuje, že pokud dítě dočasně pobývá u rodičů nebo jiných fyzických osob, tak ode dne účinnosti navrhované úpravy se jeho pobyt řídí tímto zákonem.

U okresních úřadů jsou dosud zřízeny komise péče o rodinu a děti. Návrhem zákona se ukládá přednostovi okresního úřadu zřídit komisi pro sociálně-právní ochranu dětí a zároveň se stanoví kompetence této komise. Přechodným ustanovením se dosavadní komise transformují do nově ustanovené komise pro sociálně-právní ochranu dětí.

Návrhem zákona se nově stanovují podmínky pro provoz zařízení, v nichž se vykonává pěstounská péče, zejména se zakotvuje institut dohody, v níž se bude mezi pěstounem a provozovatelem tohoto zařízení sjednávat řada podmínek provozu tohoto zařízení. Proto se upravuje jakým způsobem budou převáděna zařízení pro výkon pěstounské péče pod nový režim platný pro tato zařízení podle navrhovaného zákona.

Zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče zajišťují v rámci své působnosti okresní úřady a další orgány i v době před účinností navrhovaného zákona. Vzhledem k tomu, že návrhem zákona se stanoví přesná pravidla postupu jednotlivých orgánů při této činnosti ,určuje se, jakým způsobem se bude postupovat při zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče po dni účinnosti navrhovaného zákona v případech, kdy toto zprostředkování započalo před uvedeným dnem.

K § 66

V návaznosti na vložení právní úpravy pěstounské péče do zákona o rodině se zrušuje zákon o pěstounské péči.

K § 67

Účinnost zákona se navrhuje k 1. lednu 2000

V Praze dne 26. května 1999

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman v.r.

1. místopředseda vlády a ministr práce

a sociálních věcí

PhDr. Vladimír Špidla v.r.