Vládní návrh zákona souvis. s zák. o soc.-právní ochraně d.

i dovoluje uložení výjimečného trestu, uloží soud v občanskoprávním řízení na návrh státního zastupitelství nebo i bez návrhu její ochrannou výchovu; soud tak může učinit též tehdy, jestliže je to nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší než patnáct let, která spáchala čin, který by jinak byl trestným činem.

* * *

Úplné znění částí zákona č.94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č.132/1982 Sb., zákona č.234/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 72/1995 Sb. a zákona č.91/1998 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

ČÁST DRUHÁ

Vztahy mezi rodiči a dětmi

HLAVA PRVNÍ

Rodičovská zodpovědnost

§ 30

zrušen

§ 31

(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností

a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,

b) při zastupování nezletilého dítěte,

c) při správě jeho jmění.

(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.

(3) Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.

(4) Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné potřeby rodiny.

§ 32

(1) Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče.

(2) Rodiče mají být osobním životem a chováním příkladem svým dětem.

§ 33

Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti.

§ 34

(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.

(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven.

(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících.

§ 35

Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.

§ 36

Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.⁵⁾

§ 37

(1) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů.

(2) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví (orgán sociálně právní ochrany dětí) orgán vykonávající sociálně‑právní ochranu dětí (dále jen “orgán sociálně‑právní ochrany dětí”).

§ 37a

(1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře.

(2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.

(3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování ze správy jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho roku po skončení správy. Práva dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení zůstávají nedotčena.

§ 37b

(1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Opatrovníkem může být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s ustanovením opatrovníkem souhlasí.

(2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán sociálně právní ochrany dětí.

(3) Soud vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí řádného hospodáře spravovat. Zároveň určí, jakým způsobem má být, popřípadě nesmí být s jednotlivými částmi nakládáno. Zejména stanoví způsob výkonu vlastnických a jiných věcných práv a práv z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným papírům a práv závazkových.

(4) Opatrovník nesmí při správě jmění činit úkony, které jsou spojeny s nepřiměřeným rizikem.

(5) Opatrovník podléhá dohledu soudu. Soud podle okolností konkrétního případu podmíní platnost právního úkonu opatrovníka svým souhlasem a určí povinnost pravidelného podávání zpráv o správě jmění dítěte.

(6) Opatrovník je povinen nejpozději do dvou měsíců po skončení své funkce předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte.

(7) Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů spojených se správou jmění a na přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud.

(8) Opatrovník odpovídá za porušení povinností uvedených v odstavcích 3 a 4 podle obecných předpisů o náhradě škody.

§ 38

(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, určené dohodou při uzavření manželství.

(2) Jde-li o dítě, jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož rodiče mají příjmení různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte a oznámí to matričnímu úřadu.

(3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádný z rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.

§ 39

(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.

(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před matričním úřadem souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.

§ 40

Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude zletilosti.

HLAVA DRUHÁ

(Sociálně právní ochrana dětí) Výchovná opatření

(§ 41

(1) Sociálně právní ochranou dětí se rozumí ochrana práva dítěte na zdravý vývoj, řádnou výchovu a ochrana oprávněných zájmů dítěte; za oprávněný zájem dítěte se považuje i ochrana jeho jmění (§ 37a a 37b). Sociálně právní ochranou dětí se rozumí též předcházení vzniku ohrožení dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje a působení k obnovení narušených funkcí rodiny. Cílem sociálně právní ochrany je blaho dítěte. Sociálně právní ochranu dětí zajišťují příslušné orgány⁶⁾ a obce⁷⁾ tím, že zejména zjišťují případy ohroženého nebo narušeného vývoje nebo výchovy dětí a jsou povinny činit opatření k odstranění jejich příčin a důsledků, zejména opatření směřující k ochraně dětí před tělesným nebo duševním násilím a zanedbáváním.

(2) Jestliže rodičům brání překážky ve výkonu rodičovské zodpovědnosti vůči dítěti, popřípadě je-li dítě ohroženo, je každý z nich oprávněn dovolat se pomoci orgánů sociálně právní ochrany dětí, jiných státních orgánů, škol, školských, zdravotnických či poradenských zařízení a orgánů obce. To platí přiměřeně i pro jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte. Dovolat se pomoci těchto orgánů a zařízení je oprávněno i samo dítě.)

§ 42

((1) Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Na takové chování dětí nebo na vážné porušení práv a povinností rodičů může v zájmu dítěte kdokoli upozornit orgán sociálně právní ochrany dětí, soud nebo jiný oprávněný orgán.

(2) Tato oznámení jsou důvěrná, a pokud jde o oznámení fyzické osoby, nesmí orgán, který toto oznámení přijal, sdělit zdroj svých informací, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

(3))Opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, může učinit jen soud.

§ 43

((1) Orgán sociálně právní ochrany dětí v součinnosti s rodiči, školou a jinými fyzickými a právnickými osobami zajišťuje ve svém obvodu příznivé podmínky pro výchovu, vzdělání a všestranný vývoj nezletilých dětí a chrání jejich zájmy.)

(2) (1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, může soud, neučinil-li tak orgán sociálně právní ochrany dětí, učinit tato opatření:

a) napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu;

b) stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti;

c) uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných.

(3) (2) (Tato opatření může učinit i soud; učiní-li je orgán sociálně právní ochrany dětí, nepotřebují schválení soudu.) Učinil-li orgán sociálně‑právní ochrany dětí opatření uvedené v odstavci 1, nepotřebuje schválení soudu. Měnit nebo rušit taková opatření může jen orgán, který je učinil.

§ 44

(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti.

(2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.

(3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.

(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.

(5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích odstavců nezaniká.

§ 45

(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte.

(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte; do rozhodnutí soudu společná výchova trvá.

(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.

(4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče vymezí soud rozsah jejich práv a povinností k dítěti.

Pěstounská péče

§ 45a

(1) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče fyzické osobě (dále jen “pěstoun”), jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče a osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte.

(2) Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželů; ustanovení § 45 odst. 2 až 4 platí obdobně.

(3) Pěstounská péče může být zrušena rozhodnutím soudu. Soud může zrušit pěstounskou péči jen z důležitých důvodů; učiní tak vždy, jestliže o to požádá pěstoun.

§ 45b

(1) Před rozhodnutím o svěření dítěte do pěstounské péče je soud povinen vyžádat si vyjádření orgánu sociálně‑právní ochrany dětí o tom, zda ten, kdo se má stát pěstounem, je osobou vhodnou pro výkon této péče.

(2) Je-li dítě v ústavní výchově z rozhodnutí soudu, může být před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dočasně svěřeno rozhodnutím orgánu sociálně‑právní ochrany dětí do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem a splňuje stanovené podmínky; obdobně může být do péče budoucích pěstounů svěřeno i dítě, které není v ústavní výchově se souhlasem rodičů. Nebude-li do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí u soudu zahájeno řízení o svěření dítěte do pěstounské péče, rozhodnutí o dočasném svěření dítěte pozbude právní účinky.

§ 45c

(1) Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat. Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské péče jen jednomu z manželů, platí ustanovení § 33 obdobně.

(2) Pěstoun při péči o osobu dítěte vykonává přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Nemá vyživovací povinnost k dítěti a právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti má jen v běžných věcech. Má-li pěstoun za to, že rozhodnutí zákonného zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, může se domáhat rozhodnutí soudu.

(3) Dítě je povinno pomáhat podle svých schopností v domácnosti pěstouna; pokud má vlastní příjem a žije ve společné domácnosti s pěstounem, je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny.

§ 45d

(1) Nárok na výživné určené rozhodnutím soudu na dítě, jemuž náleží příspěvek na úhradu potřeb podle zvláštního právního předpisu,^7a) přechází na stát.

(2) Soud uloží rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat výživné dítěti, aby toto výživné poukazovaly příslušnému orgánu, který vyplácí pěstounovi, popřípadězletilému dítěti příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle zvláštního právního předpisu.^7a)

§ 46

((1) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče; podmínky stanoví zvláštní předpis.)

(2) (1) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.

(3) (2) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.

(§ 47

Orgán sociálně právní ochrany dětí a soud soustavně sledují provádění výchovných opatření jimi učiněných a hodnotí jejich účinnost.)

§ 47

(1) Soud soustavně sleduje provádění výchovných opatření jím učiněných a hodnotí jejich účinnost. Soud může požádat obec nebo okresní úřad, aby namísto soudu sledovaly, zda jsou dodržována výchovná opatření učiněná soudem.

(2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor a poznatky, je třeba při výchovných opatřeních na jeho názor a poznatky vzít zřetel.

(§ 48

(1) Je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte, pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů, jsou pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí nebo osoby, které byly pověřeny ochranou zájmů dítěte, oprávněni navštívit dítě v prostředí, kde žije, především v bytě, zjistit v jeho bydlišti, škole nebo na pracovišti, zda je o něj náležitě pečováno, a vyšetřit výchovné poměry.

(2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor a poznatky, je třeba na jeho názor a poznatky vzít zřetel při dalších opatřeních.)

§ 49

Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti, rozhodne soud.

§ 50

(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

(2) Ustanovení § 26 až 28 platí tu obdobně.

HLAVA TŘETÍ

Určení rodičovství

§ 50a

Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.

§ 51

(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.

(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.

(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení otcovství, má se za to, že manželství toho, jenž byl prohlášen za mrtvého, zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.

§ 52

(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem.

(2) Prohlášení nezletilého rodiče o otcovství musí být učiněno vždy před soudem.

(3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

§ 53

Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.

§ 54

(1) Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.

(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.

§ 55

Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh na určení otcovství proti opatrovníkovi, kterého soud ustanovil.

§ 56

(1) Jestliže navrhovatel v průběhu řízení zemře, může v řízení pokračovat druhý, k návrhu oprávněný. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat návrh na určení otcovství též potomci navrhovatele, prokáží-li právní zájem na tomto určení.

(2) Zemře-li v průběhu řízení muž, proti kterému návrh na určení otcovství směřuje, pokračuje soud v řízení proti opatrovníkovi, kterého ustanoví soud.

(3) Zemře-li v průběhu řízení muž, který o sobě tvrdil, že je otcem, a nepokračuje-li v řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví.

§ 57

(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.

(2) Jestliže manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům a tato nezpůsobilost vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho opatrovník, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.

§ 58

(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte. Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství.

(2) Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.

(3) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.

§ 59

(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto právo manžel nemá.

(2) Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.

§ 60

Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dověděl o tomto pravomocném rozhodnutí.

§ 61

(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.

(2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.

(3) Ustanovení § 57 odst. 2 a § 59 odst. 1 platí tu obdobně.

§ 62

(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti.

(2) Není-li některý z nich naživu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na popření otcovství proti ostatním z nich; není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.

§ 62a

Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.

HLAVA ČTVRTÁ

Osvojení

§ 63

(1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí (§ 31 až 37b).

(2) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. K návrhu na osvojení dítěte do ciziny je osvojitel povinen připojit pravomocné rozhodnutí o souhlasu s osvojením vydaném Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí (§ 67 odst.3).

§ 64

(1) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti.

(2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům.

§ 65

(1) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.

(2) Osvojit lze nezletilého, a to jen je-li mu osvojení ku prospěchu.

§ 66

(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.

(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.

§ 67

(1) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení.

(2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý.

(3) K osvojení dítěte do ciziny je třeba souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

§ 68

(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže

a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo

b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i v případě, že rodič je nezletilý.

(3) O splnění podmínek uvedených v odstavci 1 rozhoduje ke dni podání návrhu orgánem sociálně právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte, popřípadě rodičem dítěte soud.

§ 68a

Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí. Souhlas může být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů.

§ 68b

V případech uvedených v § 68 odst. 1 a § 68a je třeba k osvojení souhlasu opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.

§ 69

(1) Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklad.

(2) O svěření dítěte, které je v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů rozhodne orgán sociálně právní ochrany dětí; ustanovení § 67 až 68b platí obdobně.

(3) Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě svěřené mu do pěstounské péče, nevyžaduje se, aby před rozhodnutím soudu o osvojení bylo dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči pěstouna na jeho náklad, pokud pěstounská péče trvala alespoň po tuto dobu.

(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně v případech, kdy se rozhodne osvojit dítě svěřené mu do výchovy jiná fyzická osoba než rodič podle § 45, a v případech, kdy se rozhodne osvojit dítě poručník, který o ně osobně pečuje.

§ 69a

Před rozhodnutím poučí soud osvojitele o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.

§ 70

Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření a dalších potřebných vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k osvojení a posoudit, zda se nepříčí účelům osvojení, a s výsledky svého šetření seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Je povinen zjistit zdravotní stav osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Soud je povinen vyžádat si vyjádření orgánu sociálně‑právní ochrany dětí.

§ 70a

Dítě nemůže být osvojeno, dokud rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství zahájeném na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte, nenabude právní moci.

§ 71

Osvojenec bude mít příjmení osvojitele. Společný osvojenec manželů bude mít příjmení určené pro ostatní jejich děti; to platí i v případě, že osvojitelem je manžel matky osvojence.

§ 72

(1) Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával.

(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.

§ 73

(1) Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele.

(2) Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojenec bude mít opět své dřívější příjmení.

Osvojení nezrušitelné

§ 74

(1) Osvojení může být provedeno také tak, že soud na návrh osvojitele rozhodne, aby osvojitel byl zapsán v matrice místo rodiče osvojence.

(2) Takto mohou osvojit dítě pouze manželé, nebo jeden z manželů, který žije s některým z rodičů dítěte v manželství, a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte. Výjimečně může takto osvojit i osamělá osoba, jestliže jsou jinak předpoklady, že toto osvojení bude plnit svoje společenské poslání. V takovém případě soud též rozhodne, aby byl z matriky vypuštěn zápis o druhém rodiči dítěte.

(3) Toto osvojení nelze zrušit.

§ 75

Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku.

§ 76

Osvojenec může být opětovně osvojen jen v případě, že je osvojován manželem osvojitele nebo osvojitel zemřel a nebo dřívější osvojení bylo zrušeno.

§ 77

Rozhodnutí o tom, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodiče osvojence, může soud učinit také dodatečně, dokud osvojenec nedosáhl zletilosti, a to i v případech osvojení provedeného podle dřívějších předpisů. Nebyl-li v řízení o osvojení osvojenec slyšen, není k tomuto rozhodnutí zapotřebí jeho souhlasu.

HLAVA PÁTÁ

Poručenství a opatrovnictví

Poručenství

§ 78

Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.

§ 79

(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu.

(2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.

(3) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně právní ochrany dětí.

(4) Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně právní ochrany dětí.

§ 80

(1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence.

(2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto jmění přiměřenou odměnu ročně a nebo při skončení správy.

(3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může soud poručníka zprostit.

(4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem.

(5) Ustanovení § 37b zde platí obdobně.

§ 81

Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí. Funkce poručníka nezakládá vyživovací povinnost k dítěti.

§ 82

(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.

(2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.

(3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků, soud vždy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí.

Opatrovnictví

§ 83

(1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem (§ 37 odst. 1), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ 37b), omezení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 2) a řízení o osvojení (§ 68b) ustanoví soud opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba.

(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i orgán sociálně právní ochrany dětí.

§ 84

Rozsah práv a povinností opatrovníka vymezí soud z hlediska účelu, pro který byl opatrovník ustanoven, aby ochrana zájmů nezletilého byla plně zajištěna.

ČÁST TŘETÍ

Výživné

HLAVA PRVNÍ

Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí

§ 85

(1) Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.

(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.

(3) Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti přihlíží se k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Žijí-li rodiče spolu, přihlédne se i k péči rodičů o společnou domácnost.

§ 85a

(1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů,⁸⁾ je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.⁹⁾

(2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání.

§ 86

(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50).

(2) Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti.

(3) Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.

§ 87

(1) Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují.

(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.

HLAVA DRUHÁ

Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými

§ 88

(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.

(3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí ustanovení § 85a obdobně.

§ 89

Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.

§ 90

Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.

HLAVA TŘETÍ

Vyživovací povinnost mezi manžely

§ 91

(1) Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.

(2) Neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.

(3) Tato vyživovací povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí.

HLAVA ČTVRTÁ

Výživné rozvedeného manžela

§ 92

(1) Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich.

(2) Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.

§ 93

(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2.

(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.

§ 94

(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.

(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.

HLAVA PÁTÁ

Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce

§ 95

(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.

(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolená,¹⁰⁾ může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem.

(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.

HLAVA ŠESTÁ

Společná ustanovení

§ 96

(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

(2) Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy.

§ 97

(1) Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, s výjimkou případů podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.

(2) U výživného pro dítě může soud v případech hodných zvláštního zřetele rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.

(3) Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou. Proti pohledávkám na výživné, které je poskytováno nezletilým dětem, není však takové započtení přípustné.

§ 98

(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro nezletilé děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

(2) Práva na jednotlivá opětující se plnění výživného, jakož i ostatní práva na peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona se však promlčují.

§ 99

(1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.

(2) Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze na návrh.

§ 100

zrušen

§ 101

(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu oprávněného poskytne orgán stanovený zvláštním předpisem.¹¹⁾

(2) Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101 občanského zákoníku.

§ 102

Jestliže orgán stanovený zvláštním předpisem ¹¹⁾ poskytl příspěvek na výživu a výživné bylo určeno soudním rozhodnutím, přechází na něj nárok toho, jenž je z rozhodnutí oprávněn, a to až do výše poskytnutého příspěvku.

§ 103

Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy, upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů, pokud jeho potřeby nejsou kryty (ošetřovným) platbou podle zvláštních právních předpisů.¹²⁾

* * *

Úplné znění části zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č.36/1967 Sb., zákona č.158/1969 Sb., zákona č.49/1973 Sb., zákona č.20/1975 Sb., zákona č.133/1982 Sb., zákona č.180/1990 Sb., zákona č.328/1991 Sb., zákona č.519/1991 Sb., zákona č.263/1992 Sb., zákona č.24/1993 Sb., zákona č.171/1993 Sb., zákona č.117/1994 Sb., zákona č.152/1994 Sb., zákona č.216/1994 Sb., zákona č.84/1995 Sb., zákona č.118/1995 Sb., zákona č.160/1995 Sb., zákona č.238/1995 Sb., zákona č.247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č.31/1996 Sb., zákona č.142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č.269/1996 Sb., zákona č.202/1997 Sb., zákona č.227/1997 Sb., zákona č.15/1998 Sb., zákona č.91/1998 Sb. a zákona č.165/1998 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

Zástupci účastníků

1. na základě zákona

§ 22

Občan, který nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupen svým zákonným zástupcem.

§ 23

Vyžadují-li to okolnosti případu, může soud rozhodnout, že ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupen svým zákonným zástupcem, i když jde o věc, v níž by jinak mohl jednat samostatně.

b) na základě plné moci

§ 24

Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.

§ 25

(1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Plnou moc udělenou advokátu nelze omezit.

(2) Advokát je povinen účelně využívat všech zákonem připuštěných prostředků a způsobů poskytování právní pomoci účastníku, jejž zastupuje.

(3) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem jako dalším zástupcem nebo advokátním koncipientem s výjimkou případů, kdy je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně, zastupuje-li účastníka komerční právník v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.³³⁾

§ 26

(1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí obchodních, v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.

(2) (Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu mládeže (dále jen "Ústředí")) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen “Úřad”) může zastupovat účastníka v řízení ve věcech péče o nezletilé, o určení nebo změnu vyživovací povinnosti a v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení výživného, jde-li o věci se vztahem k cizině.

(3) Převezme-li odborová organizace nebo (Ústředí) Úřad zastoupení, pověří některého ze svých členů nebo zaměstnanců, aby za zastoupeného jejím jménem jednal.

§ 27

(1) Účastník se může dát zastoupit také kterýmkoliv občanem způsobilým k právním úkonům. Tento zástupce může jednat jedině osobně.

(2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.

§ 27a

zrušen

§ 28

(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu plnou moc buď pro celé řízení nebo jen pro určité úkony.

(2) Plnou moc udělenou pro celé řízení nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.

(3) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.

c) na základě rozhodnutí

§ 29

(1) Není-li zastoupen ten, kdo nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví mu předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.

(2) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.

§ 30

(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, může být na jeho žádost ustanoven zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.

(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

§ 31

(1) Ustanovený zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě plné moci pro celé řízení, pokud nebyl ustanoven jen pro určité úkony.

(2) Byl-li zástupcem ustanoven advokát, má stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.

§ 32 až 34

zrušeny

§ 35

Účast prokurátora

1. Prokurátor může vstoupit do zahájeného řízení ve věcech

2. způsobilosti k právním úkonům,

3. prohlášení za mrtvého,

4. zápisu do obchodního rejstříku(.)

5. uložení výchovného opatření podle § 43 odst.2 a 3 zákona o rodině,

6. nařízení ústavní výchovy a prodloužení ústavní výchovy,

7. pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti.

(2) Prokurátor je v takovém řízení oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu.

(3) Ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. d) až f) může státní zástupce podat ve veřejném zájmu návrh na zahájení řízení, nebylo-li zahájeno podle § 81 odst.1 a 2 nebo na návrh jiného navrhovatele.

* * *

Péče soudu o nezletilé

§ 176

(1) Ve věcech péče soudu o nezletilé se ve věci samé rozhoduje rozsudkem o výchově a výživě nezletilých dětí, o styku rodičů s nimi, o navrácení dítěte, o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti anebo o pozastavení jejího výkonu, o poručenství, o schválení důležitých úkonů nezletilého a o záležitostech, o nichž se rodiče nemohou dohodnout. Krom toho se rozhoduje rozsudkem o prodloužení ústavní výchovy po dosažení zletilosti a o zrušení takového opatření.

(2) O ostatních věcech se rozhoduje usnesením.

§ 177

(1) Není-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Jakmile však je to možné, postoupí věc soudu příslušnému.

(2) Změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svou příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Nesouhlasí-li tento soud s přenesením příslušnosti, rozhodne jeho nadřízený soud.

§ 178

(1) Soud vede rodiče, popřípadě opatrovníky nezletilých, k řádnému plnění povinností při péči o nezletilého. Vyřizuje podněty a upozornění občanů a právnických osob stran výchovy nezletilého a činí vhodná opatření.

(2) O vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření soud zpravidla zjistí názor (orgánu péče o děti a orgánu obce)orgánu vykonávajícího sociálně‑právní ochranu dětí, které jsou obeznámeny s poměry. Jestliže to je vhodné, vyslechne o nich i nezletilého.

§ 179

Je-li k platnosti právního úkonu, který učinil zákonný zástupce za nezletilého, třeba schválení soudu, soud jej schválí, jestliže to je v zájmu nezletilého.

§ 180

(1) Soudem ustanovený opatrovník nezletilého složí do rukou předsedy senátu slib, že bude řádně vykonávat své povinnosti a že bude přitom dbát pokynů soudu. Po složení slibu mu předseda senátu vydá listinu obsahující pověření k výchově a zastupování dítěte a vymezení rozsahu práv a povinností vyplývajících z tohoto pověření.

(2) Soud dohlíží na správu majetku nezletilého zastoupeného opatrovníkem a činí nutná a vhodná opatření ke zjištění a zajištění jeho majetku.

(3) Opatrovník předloží soudu po skončení zastupování závěrečný účet ze správy majetku; soud mu může též uložit, aby mu během zastupování podával pravidelné zprávy o své činnosti.

* * *

Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí

§ 272

(1) Ustanovení § 252 až 271 se nepoužije, jde-li o výkon rozhodnutí nebo schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravu styku s nimi anebo o výkon rozhodnutí o navrácení dítěte; o účastnících platí ustanovení § 94.

(2) Před nařízením výkonu rozhodnutí předseda senátu písemně vyzve toho, kdo odmítá podrobit se soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil nebo aby soudem schválenou dohodu plnil. V této výzvě upozorní též na následky neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě.

(3) Předseda senátu zpravidla požádá též příslušný orgán obce a (orgán péče o děti) orgán vykonávající sociálně‑právní ochranu dětí, aby vedly povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí.

§ 273

(1) Zůstane-li výzva předsedy senátu podle § 272 odst. 2 bezvýsledná, ukládá předseda senátu tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, postupně pokuty. Jednotlivé pokuty nesmějí přesahovat 2000 Kč a připadají státu.

(2) Předseda senátu může v součinnosti s příslušným orgánem obce, popřípadě též se státními orgány zařídit odnětí dítěte tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a postarat se o jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu.

(3) Příslušný k výkonu soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte je obecný soud dítěte.

§ 273a

(1) Nařídil-li soud předběžným opatřením, aby nezletilé dítě bylo předáno do péče určené osoby (§ 76a), postará se předseda senátu o to, aby toto rozhodnutí bylo také bezodkladně vykonáno.

(2) Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s příslušnými státními orgány nezletilé dítě předá do péče určené osoby; jestliže je dítě u jiné osoby, bude jí odňato. Ustanovení § 272 odst. 2 a 3 a § 273 se nepoužijí.

(3) Příslušným k výkonu tohoto rozhodnutí je soud, který nařídil předběžné opatření. Ustanovení § 76a odst. 3 platí obdobně.

* * *

Úplné znění části zákona č.59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č.179/1990 Sb. a zákona č.294/1993 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

§ 55

Návštěvy

(1) Mladistvý smí přijímat návštěvy v rozsahu, který se stanoví se zřetelem na zájem upevnění vztahu mladistvého k rodině, na posilnění výchovného vlivu výkonu trestu. Návštěvy příbuzných smí přijímat nejméně jednou za týden.

(2) Zaměstnanec orgánu vykonávajícího sociálně‑právní ochranu dětí je oprávněn pravidelně mladistvého navštěvovat. Jeho návštěva se nepokládá za návštěvu podle předchozího odstavce.

* * *

Úplné znění části zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č.110/1990 Sb., zákona č.180/1990 Sb., zákona č.1/1991 Sb., zákona č.46/1991 Sb., zákona č.306/1991 Sb., zákona č.482/1991 Sb., zákona č.578/1991 Sb., zákona č.582/1991 Sb., zákona č.235/1992 Sb., zákona č.589/1992 Sb., zákona č.37/1993 Sb., zákona č.84/1993 Sb., zákona č.160/1993 Sb., zákona č.266/1993 Sb., zákona č.307/1993 Sb., zákona č.182/1994 Sb., zákona č.241/1994 Sb., zákona č.118/1995 Sb., zákona č.155/1995 Sb., zákona č.160/1995 Sb., zákona č.133/1997 Sb., zákona č.91/1998 Sb. a zákona č.155/1998 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

HLAVA PRVNÍ

ROZSAH SOCIÁLNÍ PÉČE

§ 73

(1) Sociální péčí zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry.

(2) V oblasti sociální péče stát zajišťuje poradenskou a výchovnou činnost, zejména výchovu k odpovědnému rodičovství, k upevňování rodinných vztahů a k vzájemné pomoci mezi občany, především pomoci občanům těžce zdravotně postiženým a starým občanům, a poskytuje další dávky a služby.

(3) Při plnění úkolů sociální péče státní orgány úzce spolupracují se společenskými a jinými organizacemi.

(4) zrušen

(5) Sociální péče zahrnuje zejména péči o

a) rodinu a děti,

b) občany těžce zdravotně postižené,

c) staré občany,

d) občany, kteří potřebují zvláštní pomoc,

e) občany společensky nepřizpůsobené.

(6) V rámci sociální péče se poskytují zejména tyto dávky a služby:

a) peněžité dávky,

b) věcné dávky,

c) výchovná a poradenská péče,

4. sociálněprávní ochrana,)

5. d) pracovní rehabilitace,

6. e) ústavní sociální péče,

7. f) péče v ostatních zařízeních sociální péče,

8. g) pečovatelská služba,

9. h) stravování,

10. i) kulturní a rekreační péče,

11. j) mimořádné výhody pro některé skupiny občanů těžce zdravotně postižených,

12. k) bezúročné půjčky.

§ 73a

(1) Sociální služby mohou poskytovat též organizace a občané.

(2) Stát může organizacím a občanům, poskytujícím sociální služby, poskytovat příspěvky na úhradu nákladů za tyto služby; v těchto případech mají příslušné orgány sociálního zabezpečení právo kontrolovat hospodaření s poskytnutými příspěvky a požadovat vyúčtování a právo na vrácení poskytnutých příspěvků, jestliže byly použity v rozporu s účelem, na který byly poskytnuty.

(3) Příslušné státní orgány mají právo sledovat úroveň poskytovaných sociálních služeb a dodržování nezbytných, zejména zdravotnických a hygienických podmínek, a ukládat opatření k odstranění zjištěných závad.

§ 73b

(1) Za sociální péči se považuje též ústavní péče⁴⁸⁾ poskytovaná ve zdravotnických zařízeních občanům, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopni se obejít bez pomoci další osoby a nemohou být proto propuštěni ze zdravotnického zařízení,⁴⁹⁾ pokud jim nemůže být poskytnuta potřebná péče v ústavech sociální péče nebo pečovatelská služba, přestože podmínky pro poskytování těchto služeb splňují.

(2) Ústavní péče ve zdravotnickém zařízení se považuje za sociální péči ode dne následujícího po dni, kdy občanu bylo doručeno rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení, že sociální péče bude poskytována ve zdravotnickém zařízení.⁵⁰⁾

HLAVA DRUHÁ

PÉČE O RODINU A DĚTI

§ 74

Pomoc rodinám s dětmi

(1) Příslušné státní orgány poskytují k zajištění životních potřeb nezaopatřeným dětem, jejich rodičům, zejména osamělým matkám (otcům) pečujícím o nezaopatřené děti, ženám v době těhotenství a popřípadě dalším občanům, kteří mají v přímé péči nezaopatřené dítě, služby a dávky sociální péče, a to zejména příspěvek na výživu dítěte, příspěvek na rekreaci dětí důchodce a další peněžité dávky, věcné dávky, pečovatelskou službu a péči v zařízeních sociální péče.

(2) Příslušné státní orgány ve spolupráci se školami, zdravotnickými zařízeními a dalšími organizacemi připravují děti a mládež poradenskou a výchovnou činností na manželství a odpovědné rodičovství, napomáhají vytváření příznivých vztahů v rodinách ohrožených rozvratem a přispívají k překonávání důsledků tohoto rozvratu. K plnění těchto úkolů zřizují příslušné státní orgány též manželské a předmanželské poradny.

(§ 75

Dítětem se pro účely poskytování sociálně právní ochrany dětí rozumí osoba nezletilá. Každé dítě je oprávněno obracet se ve věcech sociálně právní ochrany dětí na příslušný orgán⁶⁴⁾ nebo na obec⁶⁵⁾ a upozorňovat na porušení svých práv a oprávněných zájmů uvedených v § 41 zákona o rodině.)

* * *

Úplné znění části zákona České národní rady č.114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona č.125/1990 Sb., zákona č.210/1990 Sb., zákona č.425/1990 Sb., zákona č.459/1990 Sb., zákona č.9/1991 Sb., zákona č.144/1991 Sb., zákona č.582/1991 Sb., zákona č.84/1993 Sb., zákona č.307/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č.72/1995 Sb., zákona č.118/1995 Sb., zákona č.238/1995 Sb., zákona č.289/1997 Sb., zákona č.91/1998 Sb. a zákona č.155/1998 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

(§ 5

Zvláštní orgán okresního úřadu

(1) Přednosta okresního úřadu zřizuje jako zvláštní orgán⁸⁾ komisi péče o rodinu a děti (dále jen "komise").

(2) Přednosta okresního úřadu jmenuje a odvolává předsedu komise, jeho zástupce a ostatní členy komise z řad členů některých obecních zastupitelstev a dalších občanů, kteří spolupůsobí při péči o rodinu a děti, zejména pedagogů a psychologů, dětských, dorostových a ženských lékařů. Tajemníka komise jmenuje a odvolává u řad odborných pracovníků sociální péče o rodinu a děti.

(3) Členové komise a občané přizvaní k jednání komise jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v souvislosti s jednáním dozvěděli.)

* * *

Díl druhý

Péče o rodinu a děti

Působnost obcí

§ 15

(1) Obec v samostatné působnosti rozhoduje

a) o umístění matky s dítětem, popřípadě těhotné ženy do domova pro matky s dětmi, který spravuje, a o úhradě za služby v něm poskytované.

b) o přijetí dítěte do stanice pečovatelské služby pro děti, kterou spravuje, a o úhradě za služby v ní poskytované.

((2) Obec v přenesené působnosti

a) rozhoduje

1. o výchovných opatřeních podle zvláštního předpisu,⁹⁾ neučinil-li tak v téže věci soud nebo podle § 19 písm.a) bodu 6 okresní úřad,

2. o poskytování pečovatelské služby, kterou zabezpečuje, a o úhradě za ni,

3. o poskytnutí věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, podle § 8a odst.3 zákona České národní rady č.482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákona č.84/1993 Sb.

b) provádí dohled nad dítětem, pokud ho sama stanovila,

c) spolupůsobí při provádění výchovných opatření uložených soudem nebo okresním úřadem a sleduje jejich účinnost,

d) chrání děti před škodlivými vlivy, které ohrožují jejich řádnou výchovu,

e) poskytuje dětem v naléhavých případech okamžitou pomoc,

f) zrušeno

7. oznamuje soudům a jiným státním orgánům na jejich žádost skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodování ve věcech výchovy a výživy dětí,

8. oznamuje okresnímu úřadu, kterým rodinám, dětem a těhotným ženám je třeba poskytnout sociální péči, a spolupůsobí při jejím poskytování,

ch) vyhledává a doporučuje okresnímu úřadu občany vhodné stát se osvojiteli, poručníky, opatrovníky nebo pěstouny,

i) organizuje výchovu občanů k partnerským vztahům a rodinnému životu.)

(2) Obec v přenesené působnosti

a) rozhoduje

1. o poskytování pečovatelské služby, kterou zabezpečuje, a o úhradě za ni,

2. o poskytnutí věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, podle § 8a odst.3 zákona č.482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákona č.84/1993 Sb.,

b) oznamuje okresnímu úřadu, kterým rodinám, dětem a těhotným ženám je třeba poskytnout sociální péči, a spolupůsobí při jejím poskytování,

c) organizuje výchovu občanů k partnerským vztahům a rodinnému životu.

§ 16

Pověřený obecní úřad¹¹⁾ dále rozhoduje

a) o poskytování peněžitých a věcných dávek nezaopatřeným dětem, rodičům nezaopatřených dětí a těhotným ženám,

b) o poskytování peněžitých dávek rodičům, kterým se současně narodily tři nebo více dětí,

c) o poskytování příspěvku na rekreaci dětí důchodce.

§ 17 a 18 zrušeny

Působnost okresních úřadů

(§ 19

Okresní úřad

a) rozhoduje

1. o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů,⁵⁴⁾

2. o poskytování příspěvku na výživu dítěte¹³⁾ a dalších účelových peněžitých a věcných dávek, které stanoví prováděcí předpis,

3. o poskytování bezúročných půjček,

4. o umístění matky s dítětem, popřípadě těhotné ženy do domova pro matky s dětmi, který spravuje, a o úhradě za služby v něm poskytované

5. o přijetí dítěte do stanice pečovatelské služby pro děti, kterou spravuje, a o úhradě za služby v ní poskytované,

6. o výchovných opatřeních podle zvláštního předpisu,⁹⁾ neučinil-li tak v téže věci soud nebo podle § 15 odst. 2 písm.a) bodu 1 obec,

7. o poskytování pečovatelské služby, kterou zabezpečuje, a o úhradě za ni,

8. o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů,¹⁴⁾

b) vykonává funkci poručníka a funkci opatrovníka v případech, kdy byl poručníkem nebo opatrovníkem podle zvláštního předpisu¹⁵⁾ ustanoven, a dále činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení v případech stanovených zvláštním předpisem,⁵⁵⁾

c) provádí dohled nad dítětem, pokud byl jím nebo soudem stanoven,¹⁶⁾

d) sleduje vývoj dětí, které byly umístěny do výchovy jiných občanů než rodičů a spolupůsobí při organizování náhradní rodinné péče o děti,

e) navrhuje soudu

1. nařízení ústavní výchovy,¹⁷⁾

2. omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, popřípadě pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti,¹⁸⁾

3. zrušení ústavní výchovy a výchovných opatření uložených soudem,⁵⁶⁾

4. pro účely osvojení vydat rozhodnutí o tom, že rodiče soustavně neprojevují o dítě zájem,⁵⁷⁾

5. stanovení výživného rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat výživné dítěti, na dítě svěřené do pěstounské péče,

6. výkon rozhodnutí o povinnosti poskytovat výživné, přešel-li nárok na výživné na stát,⁵⁸⁾

f) pečuje o to, aby děti, které byly propuštěny z ústavní nebo ochranné výchovy nebo mladiství,kteří byli propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody, byli přijati do škol nebo zařazeni do vhodné přípravy na povolání nebo do pracovního poměru, popřípadě aby byli vhodně ubytováni,

g) účastní se trestního řízení proti mladistvým,¹⁹⁾

h) vede evidenci obtížně vychovatelných dětí a spolupracuje při jejich výchově,

ch) podává zprávy soudu o skutečnostech potřebných pro rozhodování o výchově a výživě dětí,

i) umožňuje výchovu občanů k partnerským vztahům a k rodinnému životu,

10. poskytuje výchovnou, poradenskou a psychoterapeutickou péči manželům, rodičům, dětem a těhotným ženám při řešení jejich rodinných, osobních a sociálních problémů,

11. spolupracuje s vazebním věznicemi a věznicemi pro mladistvé a se zařízeními, v nichž se vykonává ústavní nebo ochranná výchova,

12. spolupracuje s orgány obcí, se státními orgány, školami, školskými a zdravotnickými zařízeními, občanskými sdruženími, církvemi, charitativními a jinými organizacemi,

13. přijímá souhlas rodičů k osvojení podle zvláštního předpisu.⁵⁹⁾ )

§ 19

Okresní úřad

a) rozhoduje

1. o poskytování příspěvku na výživu dítěte¹²⁾ a dalších účelových peněžitých a věcných dávek, které stanoví prováděcí předpis,

2. o poskytování bezúročných půjček,

3. o umístění matky s dítětem, popřípadě těhotné ženy do domova pro matky s dětmi, který spravuje, a o úhradě za služby v něm poskytované,

4. o přijetí dítěte do stanice pečovatelské služby pro děti, kterou spravuje, a o úhradě za služby v ní poskytované,

5. o poskytování pečovatelské služby, kterou zabezpečuje, a o úhradě za ni,

b)  umožňuje výchovu občanů k partnerským vztahům a k rodinnému životu,

c)  poskytuje výchovnou, poradenskou a psychoterapeutickou péči manželům, rodičům a těhotným ženám při řešení jejich rodinných, osobních a sociálních problémů,

d) spolupracuje s orgány obcí, se státními orgány, školami, školskými a zdravotnickými zařízeními, občanskými sdruženími, církvemi, charitativními a jinými organizacemi.

(§ 20

Ocitlo-li se dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny, je okresní úřad povinen navrhnout soudu vydání předběžného opatření podle zvláštního předpisu.⁵³⁾

§ 21

Komise péče o rodinu a děti okresního úřadu

a) rozhoduje

1. o výchovných opatřeních podle zvláštních předpisů, ⁹⁾

2. zrušen

3. o odvolání proti rozhodnutí obce o uložení výchovných opatření podle zvláštních předpisů, ⁹⁾

b) koordinuje činnost orgánů působících v péči o rodinu a děti ve svém územním obvodu.)

§ 22 až 25 zrušeny

(§ 26

Oprávnění občanů působících v péči o rodinu a děti

Při plnění svých úkolů jsou pověření členové a pracovníci orgánů obcí a okresních úřadů, důvěrníci péče o děti, občané pověření dohledem a jiní dobrovolní spolupracovníci oprávněni navštívit dítě a rodinu v bytě nebo tam, kde tráví volný čas, dítě ve škole, mladistvého na pracovišti; mají též právo požadovat od všech zúčastněných orgánů, organizací a občanů potřebné informace a vysvětlení.)

§ 26

Oprávnění občanů působících v péči o rodinu

Při plnění úkolů jsou pověření členové a zaměstnanci orgánů obcí a okresních úřadů oprávněni navštěvovat rodinu v bytě; mají též právo požadovat od všech zúčastněných orgánů, organizací a občanů potřebné informace a vysvětlení.

* * *

Díl sedmý

Péče o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc

Působnost obcí

§ 40

Obec v samostatné působnosti

1. působí k překonávání nepříznivé životní situace občanů, kteří potřebují zvláštní pomoc,

2. poskytuje občanům, kteří potřebují zvláštní pomoc, (zejména dětem a mládeži,) systematickou výchovnou a poradenskou péči v zařízeních sociální péče, která spravuje.

* * *

Díl desátý

Zařízení sociální péče

§ 45

Pro poskytování služeb sociální péče se zřizují tato účelová zařízení:

a) ústavy sociální péče,

b) manželské a předmanželské poradny,

c) domovy pro matky s dětmi,

4. zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče,)

5. d) stanice pečovatelské služby pro děti,

6. e) zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc,

7. f) zařízení pro občany společensky nepřizpůsobené,

8. g) kluby důchodců,

(ch) h) samostatné jídelny s vlastní kuchyní pro důchodce,

i) zařízení pečovatelské služby, zejména zařízení pro denní pobyt starých občanů, střediska osobní hygieny a prádelny pečovatelské služby.

§ 46

(1) Zřizování zařízení sociální péče uvedených v § 45, s výjimkou zařízení sociální péče uvedených v § 2 odst. 1 písm.f) , náleží do působnosti obcí²²⁾ a okresních úřadů.²³⁾

(2) Zařízení sociální péče uvedená v § 45 písm.a) , c) , e) až i) mohou orgány, které je zřizují, slučovat ve společném zařízení za předpokladu, že dojde k účelnému poskytování služeb sociální péče.

§ 47

Obce ²²⁾ mohou pro zabezpečování některých služeb sociální péče zřídit ústav sociálních služeb.

§ 48

Zařízení sociální péče uvedená v § 45 písm. a) až g) mohou být zrušena a jejich objekty odňaty svému účelu jen se souhlasem ministerstva; to neplatí, jde-li o zařízení sociální péče zřízená obcemi. Ustanovení předchozí věty platí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

§ 49 a 50 zrušeny

§ 51

O přijetí do zařízení sociální péče uvedených v § 2 odst. 1 písm.f) , o přemístění do jiného zařízení, o ukončení pobytu a o úhradě za služby v nich poskytované rozhoduje vedoucí zařízení.

Díl jedenáctý

§ 51a

((1)) V hlavním městě Praze dále

(a)) (magistrátní úřad) magistrát ²⁴⁾

1. vykonává působnost pověřeného obecního úřadu a okresního úřadu,

(2. organizuje náhradní rodinnou péči,)

(3.) 2. může zřizovat a spravovat zařízení sociální péče a ústavy sociální péče, které vykonávají diagnostickou službu,

(b) rada zastupitelstva ²⁴⁾ zřizuje jako zvláštní orgán komisi péče o rodinu a děti. ⁸⁾ )

((2) Hlavní město Praha může stanovit ve Statutu hlavního města Prahy²⁵⁾

a) které městské části mohou zřizovat jako zvláštní orgán komisi péče o rodinu a děti,

b) které úkoly v přenesené působnosti podle tohoto zákona budou vykonávat městské části.

(3) Ke schválení Statutu hlavního města Prahy nebo jeho změny v části podle odstavce 2 písm.b) je třeba předchozí souhlas vlády České republiky.)

* * *

Ustanovení o řízení

§ 54

(1) Obecné předpisy o správním řízení se nevztahují na řízení

a) až c) zrušena

d) o poskytování jednorázových peněžitých a věcných dávek podle § 32 odst. 2 písm.c) , § 34 písm.b) , jde-li o poskytování příspěvku na provoz motorového vozidla a příspěvku na úhradu pojistného, § 37 odst. 2 písm.c) , § 40a písm.a) a b) , § 43 písm.a) č.1, § 44 odst. 1 písm.b) č.2 a o příspěvku na společné stravování podle § 32 odst. 2 písm.a) a § 37 odst. 2 písm.a) , jakož i o úkonech pečovatelské služby zajišťujících nezbytné životní potřeby, které jsou poskytovány bezplatně, pokud řízení o těchto dávkách a službách bylo zahájeno z podnětu orgánu sociálního zabezpečení, nebo jestliže řízení zahájené na návrh skončí přiznáním dávky nebo služby v požadovaném nebo v právním předpise vymezeném rozsahu,

e) o poskytování jednorázového peněžitého příspěvku podle § 14 odst. 2 a příspěvku poskytovaného organizacím a občanům na úhradu nákladů za sociální služby podle § 14 odst. 3.

f) o poskytnutí věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, podle § 15 odst. 2 písm.a) bodu 3.

(2) Zjistí-li orgán sociálního zabezpečení v řízení podle odstavce 1 písm.d) zahájeném na návrh, že dávku nebo službu nemůže přiznat vůbec nebo v požadovaném rozsahu, nebo že by přiznáním dávky nebo služby mohly vzniknout právní povinnosti občanu, kterému má být dávka nebo služba přiznána, nebo jinému občanu, postupuje se podle obecných předpisů o správním řízení.

(3) zrušen

(4) V případech uvedených v odstavci 1 písm.d) a e) se místní příslušnost obcí a okresních úřadů řídí místem trvalého pobytu občana.

(5) V řízení podle odstavce 1 písm.d) se přiměřeně použijí ustanovení § 49 a 50 správního řádu²⁶⁾ o lhůtách.

§ 55

((1)) Odkladný účinek nemá odvolání proti rozhodnutí

(a)) jímž byla dávka sociální péče odňata nebo snížena nebo jímž byla zastavena její výplata a nebo jímž byla dávka přiznána v menším než požadovaném nebo v právním předpise vymezeném rozsahu,

(b) o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů ⁵⁴⁾ a o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů.¹⁴⁾⁾

((2) Rodiče jsou účastníky řízení o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů,⁵⁴⁾ jen jsou-li jimi v řízení o osvojení podle zvláštního předpisu.⁶⁰⁾)

§ 55a

(1) V řízení o poskytnutí sociální péče podle § 44 odst. 1 písm.b) č.1 je okresní úřad povinen rozhodnout do 14 dnů ode dne následujícího po dni doručení informace ⁵²⁾ zdravotnického zařízení o termínu propuštění občana z tohoto zařízení, doložené písemným souhlasem občana s poskytnutím sociální péče.

(2) Odvolání podané proti rozhodnutí uvedenému v odstavci 1 nemá odkladný účinek.

(3) Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 se doručuje též zdravotnickému zařízení, v němž je občan umístěn; toto zařízení se přitom považuje za účastníka řízení.

(4) Řízení podle odstavce 1 zahájené z podnětu okresního úřadu se zastaví, jestliže občan písemně oznámí okresnímu úřadu, že nesouhlasí s poskytováním sociální péče ve zdravotnickém zařízení.

§ 56

((1) Místní příslušnost obcí a okresních úřadů podle § 15 odst. 2 písm.b) až h) a § 19 písm.b) až ch) a j) až m) se řídí místem trvalého pobytu dítěte; nesnese-li řešení otázek výchovy a výživy dítěte odkladu, řídí se místní příslušnost místem, kde se dítě zdržuje.)

((2)) (1) Odchylně od obecných předpisů o správním řízení se místní příslušnost obcí a okresních úřadů ve věcech sociální péče řídí

a) místem obce nebo okresního úřadu, který spravuje ústav nebo jiné zařízení sociální péče, do kterého má být občan přijat.

b) místem obce nebo okresního úřadu, v jehož obvodu se zdržuje dítě, jestliže řešení otázek jeho (výchovy a) výživy nesnese odkladu.

c) místem obce nebo okresního úřadu, v jehož obvodu se zdržuje občan, jde-li o poskytnutí pomoci podle § 8a odst. 1 a 3 zákona České národní rady č.482/1991 Sb., ve znění zákona č.84/1993 Sb.

((3)) (2) Ve věcech, ve kterých podle tohoto zákona rozhoduje nebo činí opatření obec, se žádost o dávku nebo službu sociální péče podává obecnímu úřadu. V ostatních případech, ve kterých rozhoduje nebo činí opatření pověřený obecní úřad nebo okresní úřad, se žádost podává tomuto orgánu.

(§ 56a

Místní příslušnost okresního úřadu se při podání návrhu na vydání předběžného opatření podle § 20 řídí místem trvalého pobytu dítěte; jestliže se dítě nezdržuje v místě trvalého pobytu, řídí se místní příslušnost okresního úřadu místem okresního úřadu, v jehož obvodu se dítě zdržuje.)

§ 56b

Součinnost orgánů a organizací

Orgány a organizace jsou povinny vyhovět v mezích své působnosti žádostem orgánů sociálního zabezpečení ve věcech sociálního zabezpečení a podávat jim bezplatně sdělení pro jeho provádění a správu.

Část čtvrtá

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 57

(1) zrušen

(2) Tímto zákonem není dotčena působnost místních národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení, jestliže ji podle předpisů dříve platných okresní národní výbor⁵¹⁾ přenesl na místní národní výbor.

§ 58

Ministerstvo stanoví vyhláškou

a) podrobnosti o poskytování dávek a služeb sociální péče a výši dávek sociální péče s výjimkou příspěvku na úhradu za užívání bytu,

b) zrušeno

c) podmínky pro zřizování a rozsah činnosti zařízení sociální péče, pro přijímání občanů do účelových zařízení sociální péče a ukončení pobytu v nich a upraví výši úhrady za poskytované služby,

d) podmínky pro poskytování odměny dobrovolným pracovníkům pečovatelské služby a její výši,

e) druhy ústavů sociální péče a ostatních zařízení sociální péče a rozsah služeb v nich poskytovaných,

f) až h) zrušena

(ch) podrobnosti o složení a jednání komisí péče o rodinu a děti,)

i) podrobnosti k provozování sociálních služeb organizacemi a občany.

* * *

Úplné znění částí zákona České národní rady č.200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č.337/1992 Sb., zákona č.344/1992 Sb., zákona č.359/1992 Sb., zákona č.67/1993 Sb., zákona č.290/1993 Sb., zákona č.134/1994 Sb., zákona č.82/1995 Sb., zákona č.237/1995 Sb., zákona č.279/1995 Sb., zákona č.289/1995 Sb. a zákona č.112/1998 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

§ 28

Přestupky na úseku práce a sociálních věcí

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) ztíží péči osvojitele nebo výchovu osvojence prozrazením nebo rozšířením údajů o osvojení,

b) maří výkon ochranné výchovy nezletilého anebo narušuje výchovu dítěte svěřeného do výchovy jiného občana než rodiče nebo do pěstounské péče,

c) ponechá nezletilé dítě bez náležitého dozoru přiměřeného jeho věku, rozumové vyspělosti, popřípadě zdravotnímu stavu, a tím jej vystaví nebezpečí újmy na zdraví,

d) ponechá nezletilé dítě bez náležitého dozoru přiměřeného jeho věku, rozumové vyspělosti, popřípadě zdravotnímu stavu a v důsledku toho dítě způsobí újmu na zdraví jiné osobě nebo škodu na cizím majetku nikoli nepatrnou,

e) v úmyslu ponížit lidskou důstojnost nezletilého dítěte použije vůči němu nepřiměřeného opatření,

f) úmyslně se nepodrobí rozhodnutí orgánu vykonávajícího sociálně‑právní ochranu dětípodle zvláštního právního předpisu, popřípadě nesplní některou z povinností, které mu tento zvláštní právní předpis ukládá,^3e)

g) zneužívá nezletilé dítě k fyzickým pracím nepřiměřeným jeho věku a stupni jeho tělesného a rozumového vývoje,

h) umožní osobě mladší 18 let účast na hře na hracím přístroji, popřípadě účast na kurzových sázkách nebo sázkových hrách v kasinu.

(c)) i) jako cizinec je zaměstnán v České republice bez pracovního povolení, pokud je takového povolení třeba,

(d)) j) neoprávněně zprostředkovává pracovní činnost.

((2) Za přestupek podle odstavce 1 písm.b) lze uložit pokutu do 5000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm.a) , c) a d) pokutu do 10 000 Kč.)

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm.b) lze uložit pokutu do 5 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm.c) až g) lze uložit pokutu do 10 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm.a), i) a j) lze uložit pokutu do 10 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm.f) lze uložit pokutu až do výše 20 000 Kč.

* * *

§ 74

Ústní jednání

(1) O přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

(2) Je-li obviněným z přestupku mladistvý, vyrozumí správní orgán o nařízeném ústním jednání též zákonného zástupce mladistvého a (orgán péče o dítě) orgán vykonávající sociálně‑právní ochranu dětí; jim se také rozhodnutí o přestupku oznamuje.

* * *

ČÁST ČTVRTÁ

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

Odvolání

§ 81

(1) Proti rozhodnutí o přestupku se může odvolat v plném rozsahu jen obviněný z přestupku a, jde-li o mladistvého, v jeho prospěch i jeho zákonný zástupce a (orgán péče o dítě) orgán vykonávající sociálně‑právní ochranu dětí.

(2) Poškozený se může odvolat jen ve věci náhrady škody.

(3) Vlastník zabrané věci se může odvolat jen proti té části rozhodnutí, ve které se vyslovuje zabrání věci.

(4) U přestupků, které lze projednat jen na návrh, se může navrhovatel odvolat jen proti té části rozhodnutí, která se týká vyslovení viny obviněného z přestupku nebo povinnosti navrhovatele nahradit náklady řízení; může se též odvolat proti rozhodnutí o zastavení řízení (§ 76 odst. 2).

(5) Včas podané odvolání proti rozhodnutí o přestupku má odkladný účinek, který není možno vyloučit.

§ 82

V odvolacím řízení nemůže správní orgán změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku.

§ 83

Přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem

(1) Soud nepřezkoumává rozhodnutí o přestupku, za nějž nelze uložit pokutu vyšší než 2 000 Kč nebo zákaz činnosti; to neplatí, bylo-li vysloveno propadnutí věci nebo zabrání věci, jejíž hodnota přesahuje částku 2 000 Kč.

(2) Požádá-li účastník, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem, o odložení výkonu rozhodnutí,¹⁰⁾ správní orgán jeho žádosti vyhoví.

(3) Při přezkoumávání rozhodnutí o přestupku soudem se postupuje podle zvláštního předpisu.¹¹⁾

* * *

ČÁST ČTVRTÁ

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

§ 89

Ústředním orgánem státní správy ve věcech přestupků je ten ústřední orgán státní správy České republiky, do jehož působnosti náleží úsek státní správy, na němž došlo k porušení povinnosti zakládajícímu přestupek. Pokud nelze takto určit ústřední orgán státní správy, je jím ministerstvo vnitra České republiky ve věcech, k jejichž projednání jsou příslušné obce nebo okresní úřady.

§ 90

Amnestii ve věcech přestupků, jejichž projednávání patří do působnosti orgánů České republiky, uděluje vláda České republiky usnesením, které se vyhlašuje ve Sbírce zákonů.

§ 91

zrušen

§ 92

(1) O upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti podle § 14 odst. 3 rozhoduje na návrh osoby, jíž byla tato sankce uložena, správní orgán, který přestupek projednal v prvním stupni. U mladistvého může návrh podat též jeho zákonný zástupce nebo (orgán péče o dítě) orgán vykonávající sociálně‑právní ochranu dětí.

(2) Proti rozhodnutí o návrhu podle odstavce 1 se nelze odvolat; návrh nelze podat opětovně.

§ 93

Dodržování uloženého ochranného opatření podle § 16 písm.a) kontroluje správní orgán, který ho uložil v prvním stupni.

§ 94

Správní orgán své pravomocné rozhodnutí o přestupku zruší, zjistí-li, že osoba, která byla uznána vinnou z přestupku, byla za týž skutek soudem pravomocně odsouzena nebo obžaloby zproštěna. Uvedená osoba má nárok na vrácení částky, kterou zaplatila na úhradu pokuty a na náhradu nákladů řízení.

§ 95

Ustanovení o nákladech řízení se nevztahuje na řízení o přestupku zahájená před počátkem účinnosti tohoto zákona.

* * *

Úplné znění části zákona České národní rady č.576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona č.166/1992 Sb., zákona č.57/1995 Sb. a zákona č.154/1995 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

§ 5

Výdaje státního rozpočtu republiky

(1) Ze státního rozpočtu republiky se hradí:

a) výdaje na činnost ústředních orgánů a jejich prostřednictvím výdaje rozpočtových organizací a příspěvky příspěvkovým organizacím v jejich působnosti,

b) výdaje na emisi státních cenných papírů a na jejich správu, na úhradu výnosů jejich vlastníkům, včetně odkupu emise po skončení lhůty splatnosti, jakož i výdaje na nákup cenných papírů od jiných subjektů, realizovaný prostřednictvím státního rozpočtu republiky,

c) splátky přijatých úvěrů a úroky z nich a případné splátky závazků vyplývající z převzatých záruk za úvěry,

d) dotace obcím a okresním úřadům,

e) výdaje na úhradu majetkové újmy,³⁾

f) další výdaje stanovené zákonem.

(2) Na konkrétní akce nebo předem stanovené okruhy potřeb se poskytují účelové dotace, a to za podmínek stanovených zásadami dotační politiky. Mohou být použity jen na určené účely a podléhají ročnímu zúčtování se státním rozpočtem republiky.

(3) Ze státního rozpočtu se mohou poskytovat

a) dotace a návratné finanční výpomoci právnickým osobám a fyzickým osobám vyvíjejícím podnikatelskou činnost,⁴⁾

b) návratné finanční výpomoci obcím a okresním úřadům a jejich prostřednictvím též organizacím jimi založeným nebo zřízeným,

c) dotace občanským sdružením⁵⁾ a politickým stranám,⁶⁾

d) dotace právnickým osobám, které jsou založeny k poskytování zdravotních, vzdělávacích, kulturních a sociálních služeb a k poskytování sociálně‑právní ochrany, a fyzickým osobám, které takové služby nebo sociálně‑právní ochranu poskytují, a to výhradně na tyto účely,

e) dotace státním fondům republiky ve výši stanovené pro jednotlivé fondy zákonem o státním rozpočtu,

6. příspěvky fyzickým osobám podle zvláštních předpisů,⁷⁾

7. dotace fyzickým osobám, které nevyvíjejí podnikatelskou činnost a zabývají se chovem včel, drží plemeníky za účelem zajištění přirozené plemenitby hospodářských zvířat,^7b) nebo jsou vlastníky nebo nájemci lesa.

* * *

Úplné znění části zákona č.216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, s vyznačením navrhovaných změn

* * *

§ 14

(1) Cestovní doklad se vydává na žádost.

(2) Žádost o vydání cestovního dokladu, prodloužení doby jeho platnosti nebo provedení změny údajů v cestovním dokladu podává občan starší 15 let; pokud je nezletilý, připojí k žádosti o vydání cestovního dokladu písemný souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem. Nedostatek souhlasu zákonného zástupce lze nahradit rozhodnutím soudu.²⁾

(3) Za občana mladšího 15 let podává žádost zákonný zástupce.

(4) Jde-li o nezletilého občana, který nemá cestovní doklad a jemuž je podle zvláštního právního předpisu zprostředkováno osvojení do ciziny,^2a) žádá namísto zákonného zástupce o cestovní doklad nebo dává namísto zákonného zástupce souhlas podle odstavce 1 Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

(4) (5) Za občana, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, podává žádost zákonný zástupce.

(5) (6) Jde-li o diplomatický nebo služební pas nebo cestovní doklad vydávaný k plnění pracovních úkolů v zahraničí podle mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána, může podat žádost za občana státní orgán nebo právnická osoba zřízená státem.

(6) (7) Ověření podpisu podle odstavce 2 se nevyžaduje, jestliže zákonný zástupce vyjádří svůj souhlas a žádost podepíše před orgánem příslušným k vydání cestovního dokladu nebo v zahraničí u diplomatické mise nebo konzulárního úřadu České republiky.

* * *

Úplné znění části zákona č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č.591/1992 Sb., zákona č.600/1992 Sb., zákona č.273/1993 Sb., zákona č.38/1994 Sb., zákona č.42/1994 Sb., zákona č.200/1994 Sb., zákona č.237/1995 Sb., zákona č.286/1995 Sb., zákona č.147/1996 Sb., zákona č.19/1997 Sb., zákona č.49/1997 Sb., zákona č.79/1997 Sb., zákona č.217/1997 Sb., zákona č.15/1998 Sb. a zákona č.167/1998 Sb. , s vyznačením navrhovaných změn

* * *

§ 3

(1) Živností není:

a) provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě,¹⁾

b) využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory,²⁾

c) výkon hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných podle zvláštního předpisu.^2a)

(2) Živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob:

a) lékařů, lékárníků, stomatologů, psychoterapeutů, klinických logopedů, klinických psychologů a středních zdravotnických pracovníků, s výjimkou očních optiků a protetiků,^2b)

b) veterinárních lékařů, dalších veterinárních pracovníků včetně pracovníků veterinární sanace a osob vykonávajících odborné práce při šlechtitelské a plemenářské činnosti v chovu hospodářských zvířat,³⁾

c) advokátů,⁴⁾ komerčních právníků,⁵⁾ notářů^5a) a patentových zástupců,⁶⁾

d) znalců a tlumočníků,⁷⁾

e) auditorů⁸⁾ a daňových poradců,^8a)

6. burzovních dohodců a makléřů,^8b)

7. zprostředkovatelů a rozhodců kolektivních sporů,⁹⁾

8. úředně oprávněných zeměměřických inženýrů.¹⁰⁾

(3) Živností dále není:

a) činnost bank,¹¹⁾ pojišťoven,¹²⁾ penzijních fondů,^12a) spořitelních a úvěrních družstev,^12b) burz, organizátorů mimoburzovních trhů, obchodníků s cennými papíry ^8b) a zařizování a správa kolektivních majetkových účastí,¹³⁾ a činnosti osob provádějících vypořádání obchodů s cennými papíry,^13a)

b) pořádání loterií a jiných podobných her,¹⁴⁾

c) hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem,¹⁵⁾

d) výroba elektřiny, plynu nebo tepla a rozvod elektřiny, plynu nebo tepla fyzickým či právnickým osobám, zajišťované ve veřejném zájmu,¹⁶⁾

e) zemědělství, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje, nejde-li o provozování odborných činností na úseku rostlinolékařské péče,

6. prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti a lesních plodin přímým spotřebitelům fyzickými osobami,

7. námořní doprava a mořský rybolov,¹⁷⁾

8. provozování dráhy a drážní dopravy,¹⁸⁾

9. zřizování a provozování jednotné telekomunikační sítě,¹⁹⁾

10. výroba humánních a veterinárních léčiv a prostředků zdravotnické techniky,²⁰⁾

11. zacházení s návykovými látkami, přípravky je obsahujícími a s některými látkami používanými k výrobě nebo zpracování návykových látek podle zvláštního zákona,²¹⁾

12. státní zkušebnictví,²²⁾

13. zahraniční obchod s vojenským materiálem,^22a)

14. státní odborný dozor nad bezpečností práce a technických zařízení,^22b)

15. provozování rozhlasového a televizního vysílání,²³⁾

16. nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb,

r) zprostředkování zaměstnání,^23a)

19. činnost, při níž se navrhují, projektují, expertně posuzují, vyrábějí, staví, uvádějí do provozu, provozují, opravují, udržují, rekonstruují a vyřazují z provozu jaderná zařízení,

20. příprava vybraných pracovníků jaderných zařízení,^23b)

21. provozování stanic technické kontroly,^23c)

22. výchova a vzdělávání na základních školách, středních školách, speciálních školách a vysokých školách,^23d)

x) nakládání s vysoce nebezpečnými látkami,^23e)

25. provozování letišť, provozování obchodní letecké dopravy a leteckých prací a poskytování leteckých služeb,^23f)

26. projektování pozemkových úprav,^23g)

aa) výkon sociálně‑právní ochrany právnickými a fyzickými osobami, jsou-li výkonem sociálně‑právní ochrany pověřeny podle zvláštního právního předpisu.^23h)

* * *

Úplné znění zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona ČNR č.590/1992 Sb., zákona ČNR č.37/1993 Sb., zákona č.160/1993 Sb., zákona č.307/1993 Sb., zákona č.241/1994 Sb., zákona č.118/1995 Sb., zákona č.160/1995 Sb., zákona č. 134/1997 Sb. a zákona č.306/1997 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

Díl druhý

Příslušnost organizací k provádění

nemocenského pojištění

§ 18

(1) Nemocenské pojištění

a) zaměstnanců v pracovním poměru provádí organizace, k níž jsou v pracovním poměru,

b) členů družstva, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, provádí toto družstvo,

c) společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditní společnosti, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, provádí tato společnost,

d) zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti provádí organizace, která uzavřela se zaměstnancem tuto dohodu,

e) soudců provádí soud, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce,

f) členů obecních zastupitelstev, kterým jsou vypláceny odměny jako dlouhodobě uvolněným členům obecních zastupitelstev, provádí orgán, který vyřizuje osobní věci zaměstnanců obce,

g) poslanců Poslanecké sněmovny a senátorů Senátu Parlamentu provádí příslušná kancelář zákonodárného sboru,

h) členů vlády provádí orgán, který členům vlády vyplácí plat,

ch)prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu provádí Nejvyšší kontrolní úřad,

i) ředitele Bezpečnostní informační služby provádí tato služba,

j) dobrovolných pracovníků pečovatelské služby provádí právnická osoba, která těmto pracovníkům vyplácí odměnu za výkon pečovatelské služby,

k) (pěstounů, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních, provádí okresní úřad, který pěstounům vyplácí odměnu za výkon pěstounské péče,) pěstounů, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních, provádí zřizovatel tohoto zařízení,

l) osob zařazených k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě provádí věznice,

m) osob se změněnou pracovní schopností připravujících se pro pracovní uplatnění provádí orgán, který těmto osobám vyplácí příspěvek po dobu přípravy pro pracovní uplatnění,

n) studentů a žáků provádějí orgány, které provádějí nemocenské pojištění zaměstnanců školy, na které student nebo žák studuje; jde-li o studenty a žáky, kteří jsou českými občany a jsou vysláni ke studiu nebo studijnímu pobytu v zahraničí příslušným orgánem nebo jinou právnickou osobou, provádí nemocenské pojištění tento orgán nebo tato právnická osoba, a jde-li o studenta nebo žáka, který do zahraničí nebyl vyslán tímto orgánem nebo jinou právnickou osobou, provádí nemocenské pojištění příslušná okresní správa sociálního zabezpečení,

o) interních vědeckých aspirantů⁵⁴⁾ provádí organizace, která vyřizuje osobní věci aspiranta; jde-li o interního vědeckého aspiranta vyslaného ke stipendijnímu pobytu v zahraničí, provádí jeho nemocenské pojištění organizace, která ho ke stipendijnímu pobytu vyslala.

(2) Nemocenské pojištění zaměstnanců se provádí v organizaci, i když zaměstnanci byli vysláni na práci mimo organizaci nebo nevykonávají práci pro nemoc nebo z jiného důvodu, pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak.

(3) Organizace též poskytuje dávky nemocenského pojištění svým bývalým zaměstnancům, pokud jsou ještě oprávněni uplatnit nárok na ně v organizaci, a jejich rodinným příslušníkům.

* * *

§ 36

Příslušnost organizací k plnění úkolů při provádění důchodového pojištění

Úkoly v důchodovém pojištění plní u

a) zaměstnanců v pracovním poměru zaměstnavatel, k němuž je zaměstnanec v pracovním poměru,

b) osob ve služebním poměru příslušné útvary, v nichž tyto osoby konají službu,

c) členů družstev, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, toto družstvo,

d) společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditní společnosti, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, tato společnost,

e) osob samostatně výdělečně činných příslušná okresní správa sociálního zabezpečení,

f) zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti organizace, která uzavřela se zaměstnancem tuto dohodu,

g) soudců soud, k němuž je soudce přidělen k výkonu funkce,

h) členů obecních zastupitelstev, kterým jsou vypláceny odměny jako dlouhodobě uvolněným členům obecních zastupitelstev, orgán, který vyřizuje osobní věci zaměstnanců obce,

ch)poslanců Poslanecké sněmovny a senátorů Senátu Parlamentu příslušná kancelář zákonodárného sboru,

i) prezidenta republiky Kancelář prezidenta republiky,

j) členů vlády orgán, který členům vlády vyplácí plat,

k) prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu Nejvyšší kontrolní úřad,

l) ředitele Bezpečnostní informační služby tato služba,

m) dobrovolných pracovníků pečovatelské služby právnická osoba, která vyplácí odměnu za výkon pečovatelské služby,

n) (pěstounů, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních, okresní úřad, který pěstounům vyplácí odměnu za výkon pěstounské péče), pěstounů, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních, zřizovatel tohoto zařízení,

o) osob zařazených k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě věznice,

p) osob, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice, tato škola,

q) osob vedených v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání úřad práce,

r) osob se změněnou pracovní schopností připravujících se pro pracovní uplatnění organizace, u níž se příprava provádí, nebo výcvikové středisko (zařízení) pro občany se změněnou pracovní schopností, v němž se tato osoba připravuje pro pracovní uplatnění,

s) osob konajících civilní službu příslušný orgán, který vydal povolávací příkaz k nastoupení civilní služby,

t) osob pobírajících dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění (péči), z něhož jsou tyto dávky vypláceny, organizace nebo okresní správa sociálního zabezpečení, které tyto dávky vyplácejí,

u) osob dobrovolně účastných důchodového pojištění⁵³⁾ příslušná okresní správa sociálního zabezpečení.

* * *

Úplné znění části zákona České národní rady č.368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č.10/1993 Sb., zákona č.72/1994 Sb., zákona č.85/1994 Sb., zákona č.273/1994 Sb., zákona č.118/1995 Sb., zákona č.160/1995 Sb. a zákona č.305/1997 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

§ 9

Osvobození od poplatku

(1) Od poplatků jsou osvobozeny

a) státní orgány a státní fondy,

b) diplomatická zastupitelství cizích států a delegovaní diplomatičtí zástupci, konzulové z povolání a další osoby, jsou-li státními příslušníky cizích států, požívající podle mezinárodního práva³⁾ výsady a imunity, je-li zaručena vzájemnost a nejde-li o úkony prováděné v osobním zájmu nebo k osobnímu prospěchu těchto osob,

c) obce, jde-li o úkony prováděné orgány obcí nebo o úkony týkající se výkonu státní správy, který je na ně přenesen.

(2) Od poplatků jsou osvobozeny úkony

a) související s prováděním právních předpisů o sociálním zabezpečení, o důchodovém pojištění, o státní sociální podpoře, o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie a nájemného, o nemocenském pojištění, o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a o veřejném zdravotním pojištění, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti , o sociálně‑právní ochraně dětí a ve věcech sociální péče,

b) prováděné v důsledku změny nebo opravy názvu obce (města), ulice, popřípadě rodného čísla a obdobných změn, které jsou důsledkem rozhodnutí z úřední moci,

c) pro účely dědického řízení prováděného notářem - soudním komisařem,

d) o nichž tak stanoví mezinárodní smlouvy a ujednání, kterými je Česká republika vázána, nebo zvláštní předpisy.⁴⁾

(3) Na výsledku úkonu, který je osvobozen od správního poplatku podle odstavce 2, vyznačí správní orgán účel, k němuž byl úkon proveden.

(4) Od poplatků jsou osvobozeny i další fyzické nebo právnické osoby, popřípadě úkony, a to v rozsahu stanoveném v sazebníku.

(5) V rozsahu uvedeném v jednotlivých položkách sazebníku správní orgán sníží nebo zvýší poplatek nebo upustí od jeho vybrání.

(6) Na zdravotní pojišťovny se při prokazování nároku na osvobození podle odstavce 2 písm.a) nevztahují ustanovení o mlčenlivosti podle zvláštních předpisů.^4a)

* * *

Úplné znění části zákona č.307/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č.589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s vyznačením navrhovaných změn

* * *

(Čl.VIII

Zákon č.50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění zákona č.58/1984 Sb. a zákona č.118/1992 Sb., se doplňuje takto:

V § 5 odst.3 se na konci připojuje tato věta:

“Příspěvek náleží po skončení povinné školní docházky také dítěti, které je vedeno v evidenci uchazečů o zaměstnání a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, nejdéle však do dosažení 18 let věku.”.)

* * *

Úplné znění části zákona č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č.137/1996 Sb., zákona č.132/1997 Sb., zákona č.242/1997 Sb., zákona č.91/1998 Sb. a zákona č.158/1998 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

* * *

ČÁST DRUHÁ

VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ

Příjem rozhodný pro přiznání dávky

§ 4

Příjem rozhodný pro přiznání dávky uvedené v § 2 písm.a) se stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období (dále jen "rozhodný příjem").

§ 5

(1) Za příjem se pro účely stanovení rozhodného příjmu považují

a) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny, tyto příjmy:

1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v § 6 odst. 1 a 10 zákona o daních z příjmů,

2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů,

3. příjmy z kapitálového majetku uvedené v § 8 odst. 1 písm.a) až g) zákona o daních z příjmů,

4. příjmy z pronájmu uvedené v § 9 zákona o daních z příjmů,

5. ostatní příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm.a) až g) zákona o daních z příjmů,

a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení a dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů, a po odpočtu daně z příjmů připadající na tyto příjmy,

b) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou osvobozeny od této daně, příjmy uvedené v § 4 odst.1 písm.b), e), ch), k), jde‑li o stipendia ze státního rozpočtu, m) až r), v), w) a z) a v § 6 odst. 9 písm. k), m), o), s) a u) zákona o daních z příjmů, a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení a dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů,

c) dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového pojištění,

d) hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,⁴⁾

e) příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v písmenech a) až d) v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v písmenech a) a b), nebyly-li tyto příjmy už započteny podle písmen a) až d) ,

f) rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek pro nárok na přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na dopravu a příspěvek na bydlení, g) přídavek na dítě pro nárok na sociální příplatek a příspěvek na bydlení.

(2) Do rozhodného příjmu se započítává každý z příjmů uvedených v odstavci 1 samostatně, a žádný z takových příjmů nelze snížit o ztrátu z jiného druhu příjmů ani o ztrátu ze stejného druhu příjmů, k níž došlo za jiné období než za období, za něž se rozhodný příjem zjišťuje. Byla-li poplatníkovi daně z příjmů zvýšena, popřípadě snížena daň z příjmů podle zákona o daních z příjmů, příjem uvedený v odstavci 1 se o toto zvýšení snižuje, popřípadě se o toto snížení zvyšuje v tom kalendářním roce, zjišťuje-li se rozhodný příjem za kalendářní rok, nebo v tom kalendářním čtvrtletí, zjišťuje-li se rozhodný příjem za kalendářní čtvrtletí, v němž došlo k takovému zaúčtování. Věta druhá platí obdobně, jde-li o přeplatky nebo nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

(3) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní rok [§ 6 písm.a) ], započítávají se příjmy uvedené v odstavci 1

a) v písmenu a) v tom kalendářním roce, v němž byly předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,

b) v písmenu b) , jde-li o příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm.b) , e) , ch), k), m) až r), v), w) a z) a v § 6 odst. 9 písm. k), m) a s) zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly vyplaceny,

c) v písmenu b) , jde-li o příjmy uvedené v § 6 odst. 9 písm. o) a u) zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly plátcem zaúčtovány,

d) v písmenu c) , jde-li o dávky nemocenského pojištění (péče), v tom kalendářním roce, v němž byly plátcem zaúčtovány,

e) v písmenu c) , jde-li o dávky důchodového pojištění, a v písmenech d) , f) a g) v tom kalendářním roce, v němž byly vyplaceny.

(4) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí [§ 6 písm.b) ], započítávají se příjmy uvedené

a) v odstavci 1 písm.a) č.1 v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly zaúčtovány,

b) v odstavci 1 písm.a) č.3 až 5 v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,

c) v odstavci 1 písm.b) , jde-li o příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm.b) , e) , ch), k), m) až r), v), w) a z) a v § 6 odst. 9 písm. k), m) a s) zákona o daních z příjmů, v odstavci 1 písm.c), jde‑li o dávky důchodového pojištění, a v odstavci 1 písm.d) , f) a g) v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,

d) v odstavci 1 písm.b) , jde-li o příjmy uvedené v § 6 odst. 9 písm. o) a u) zákona o daních z příjmů, a v odstavci 1 písm.c) , jde-li o dávky nemocenského pojištění (péče), v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly plátcem zaúčtovány.

(5) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí [§ 6 písm.b) ] a v tomto rozhodném období osoba podle svého prohlášení vykonávala činnost, z níž má příjmy uvedené v odstavci 1 písm.a) č.2, započítává se jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu

1. částka odpovídající měsíčnímu průměru stanovenému z příjmů z uvedené činnosti za kalendářní rok, byla-li v něm taková činnost vykonávána, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1.(dubna) července do (31.března) 30.června následujícího kalendářního roku, na které se dávka přiznává (§ 51), nejméně však částka odpovídající životnímu minimu osoby podle § 8 odst. 1 věty třetí; průměr se stanoví za kalendářní měsíce, v nichž osoba podle svého prohlášení vykonávala alespoň po část kalendářního měsíce činnost, z níž měla příjmy uvedené v odstavci 1 písm.a) č.2, nebo

2. částka odpovídající částce životního minima osoby podle § 8 odst. 1 věty třetí, která podle svého prohlášení v kalendářním roce bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. (dubna) července do (31.března) 30.června následujícího kalendářního roku, na které se dávka přiznává (§ 51), nevykonávala činnost, z níž by měla příjem uvedený v odstavci 1 písm.a) č.2.

(6) Při stanovení částek životního minima podle odstavce 5 se vychází z částek životního minima platných k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí, za něž se nárok na dávku uplatňuje.

(7) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní rok, započtou se příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavci 1, pokud byly předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly předmětem této daně. V ostatních případech se příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavci 1 započtou v tom rozhodném období, v němž byly vyplaceny. Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kurzu vyhlášeného Českou národní bankou³¹⁾ platného k prvnímu dni rozhodného období, za které se zjišťuje rozhodný příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn podle věty druhé, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni rozhodného období, za které se zjišťuje rozhodný příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,³⁾ přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je rozhodným obdobím, za něž se rozhodný příjem zjišťuje, kalendářní rok.

§ 6

Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, je

a) u přídavku na dítě a příspěvku na dopravu kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. října do 30. září následujícího kalendářního roku, v němž před počátkem uvedeného období je třeba podle § 51 prokázat rozhodný příjem,

b) u sociálního příplatku a příspěvku na bydlení období kalendářního čtvrtletí předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na dávky uplatňuje.

§ 7

(1) Za rodinu se pro účely tohoto zákona považuje, není-li dále stanoveno jinak, oprávněná osoba a společně s ní posuzované osoby, a není-li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba.

(2) Společně posuzovanými osobami jsou, není-li dále stanoveno jinak,

a) nezaopatřené děti (§ 11),

b) nezaopatřené děti (§ 11) a rodiče těchto dětí; za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh (družka) rodiče nebo uvedené osoby,

c) manželé nebo druh a družka, nejde-li o rodiče posuzované podle písmene b) ,

d) nezaopatřené děti, jejich rodiče, pokud jsou nezaopatřenými dětmi a jsou osamělí, a rodiče [písmeno b) ] těchto rodičů, pokud s oprávněnou osobou spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.⁷⁾

(3) Podmínka, že osoby spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, se považuje vždy za splněnou, není-li dále stanoveno jinak, jde-li o

a) nezletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče [odstavec 2 písm.b) ]; pokud rodiče dítěte uvedení v odstavci 2 písm.b) části věty před středníkem jsou rozvedeni, posuzuje se jako osoba společně posuzovaná s nezaopatřeným nezletilým dítětem rodič, s nímž dítě společně žije, a bylo-li uvedeným rodičům svěřeno dítě do společné nebo střídavé výchovy obou rodičů podle zvláštního právního předpisu,^7b) posuzuje se s nezaopatřeným nezletilým dítětem rodič určený na základě dohody těchto rodičů s tím, že tuto dohodu mohou rodiče změnit vždy jen k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí,

b) zletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče, jestliže rodiče a dítě jsou v témže bytě hlášeni k trvalému pobytu;¹⁾ ustanovení písmene a) části věty za středníkem přitom platí obdobně,

c) manželé.

(4) Je-li nezaopatřené dítě v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, považuje se za rodinu samo toto dítě. Za plné přímé zaopatření se považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení.

(5) Jde-li o sociální příplatek, nepřihlíží se kromě nezaopatřených dětí uvedených v odstavci 4 jako ke společně posuzované osobě k nezaopatřenému dítěti svěřenému do pěstounské péče nebo svěřenému do péče uvedené v § 43 odst. 2, včetně nezaopatřeného dítěte, jemuž náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte po dosažení zletilosti (§ 38), a nezaopatřeného dítěte, jemuž nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, jehož výše je stejná nebo vyšší než uvedený příspěvek (§ 40), a k dítěti svěřenému do péče uvedené v § 43 odst. 3.

(6) Jde-li o příspěvek na bydlení, považují se za rodinu všechny osoby, s výjimkou osob uvedených v odstavci 4, které jsou v témže bytě hlášeny k trvalému pobytu;¹⁾ podmínka, aby spolu trvale žily a společně uhrazovaly náklady na své potřeby, se však nevyžaduje.

(7) Okresní úřad může při rozhodování o dávkách v případech, kdy osoby uvedené v odstavci 3 písm.a) až c) spolu nejméně po dobu tří měsíců prokazatelně nežijí, rozhodnout, že se neposuzují jako osoby společně posuzované, nebo jde-li o příspěvek na bydlení v případech, kdy některá ze společně posuzovaných osob nejméně po dobu tří měsíců prokazatelně byt neužívá, rozhodnout, že se k ní při posouzení nároku na příspěvek na bydlení a jeho výši nepřihlíží, i když je v bytě hlášena k trvalému pobytu.

(8) Za osamělého rodiče se pro účely tohoto zákona považuje rodič, který je svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s druhem. K druhovi (družce) se jako ke společně posuzované osobě přihlíží, jen žije-li s oprávněnou osobou (odstavec 1) nebo s osobou uvedenou v odstavci 2 alespoň tři měsíce.

(9) Společně posuzovanými osobami podle odstavců 2, 3 a 6 jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání (§ 12), zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu.

(10) Koná-li muž vojenskou základní nebo náhradní službu v Armádě České republiky nebo civilní službu, přihlíží se k němu po dobu této služby jako k osobě společně posuzované jen pro nárok na příspěvek na bydlení podle odstavce 6. Předchozí věta platí obdobně pro ženu, která koná vojenskou základní službu v Armádě České republiky.

(11) Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se nepovažuje za osobu společně posuzovanou po uplynutí prvního kalendářního měsíce trvání vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody. Navazuje-li na dobu vazby doba výkonu trestu odnětí svobody, obě doby se pro stanovení kalendářního měsíce podle předchozí věty sčítají.

(12) Za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely tohoto zákona považuje

a) rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče,³²⁾

b) rozhodnutí soudu o osvojení dítěte,³³⁾

c) rozhodnutí (soudu) orgánu vykonávajícího sociálně‑právní ochranu dětí o péči budoucího osvojitele o dítě nejméně po dobu tří měsíců před rozhodnutím soudu o osvojení,³⁴⁾

(d) opatření ústavu učiněné po dohodě s okresním úřadem o péči budoucího osvojitele o dítě nejméně po dobu tří měsíců před rozhodnutím soudu o osvojení,³⁴⁾⁾

(e) d) rozhodnutí soudu o ustanovení občana (opatrovníkem) poručníkem,³⁵⁾

(f) e) rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče podle (zákona o pěstounské péči) zvláštního právního předpisu,³⁶⁾

(g) f) (rozhodnutí okresního úřadu podle § 19 písm.a) č.8 zákona České národní rady č.114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, o dočasném svěření dítěte do péče občana, který má zájem stát se pěstounem, podle § 15 zákona o pěstounské péči,¹⁸⁾) rozhodnutí orgánu vykonávajícího sociálně‑právní ochranu podle zvláštního právního předpisu^36a) do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem,

(h) g) rozhodnutí soudu o předběžném opatření o péči o dítě.³⁷⁾

* * *

§ 51

(1) Pro nárok na výplatu přídavku na dítě a příspěvku na dopravu se prokazuje výše rozhodných příjmů. Náleží-li výplata přídavku na dítě a příspěvku na dopravu za září, náleží výplata těchto dávek za dobu po 30. září, jen jestliže do uvedeného data je prokázána výše rozhodných příjmů pro nárok na tuto dávku po 30. září. Nejsou-li prokázány rozhodné příjmy podle věty první, výplata přídavku na dítě a příspěvku na dopravu se zastaví od splátky následující po splátce těchto dávek náležejících za kalendářní měsíc, do jehož konce je třeba prokázat výši příjmů pro jejich výplatu na období po 30. září. Neprokáže-li se rozhodný příjem ani do 31. října bezprostředně následujícího po dni 30. září, do něhož měla být výše rozhodných příjmů prokázána, nárok na přídavek na dítě a příspěvek na dopravu dnem 1.listopadu téhož roku zaniká. Prokáže-li se nárok na výplatu přídavku na dítě a příspěvku na dopravu za dobu, za kterou výplata těchto dávek podle tohoto odstavce nenáležela, přídavek na dítě a příspěvek na dopravu se doplatí zpětně za dobu, kdy se tyto dávky nevyplácely. Prokáže-li se nárok na přídavek na dítě nebo příspěvek na dopravu za dobu po zániku nároku na tyto dávky podle tohoto odstavce, nárok na přídavek na dítě a příspěvek na dopravu opětovně vznikne zpětně za celou dobu, za níž byly podmínky pro nárok splněny. Zpětně lze dávky podle věty páté a šesté přiznat nejdéle na dobu stanovenou v § 54 odst. 2 větě první.

(2) Sociální příplatek a příspěvek na bydlení se přiznávají na období od 1. (dubna do 31. března) července do 30. června následujícího kalendářního roku nebo v rámci tohoto období na dobu kratší, jsou-li splněny podmínky nároku na tyto dávky jen po tuto kratší dobu. Dávky náležející podle věty první se v rámci uvedeného období vyplácejí vždy po období kalendářního čtvrtletí nebo v rámci tohoto kalendářního čtvrtletí po dobu kratší, trval-li nárok na dávku jen po kratší dobu, než je kalendářní čtvrtletí. Je-li sociální příplatek nebo příspěvek na bydlení vyplácen k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí, náleží jejich výplata v bezprostředně následujícím kalendářním čtvrtletí, jen jestliže nejpozději do konce prvního kalendářního měsíce tohoto následujícího kalendářního čtvrtletí se prokáže výše rozhodných příjmů za kalendářní čtvrtletí, k jehož poslednímu dni byla dávka vyplacena. Neprokáže-li se rozhodný příjem podle věty třetí, zastaví se výplata sociálního příplatku a příspěvku na bydlení od splátky náležející za kalendářní měsíc, do jehož konce je třeba prokázat výši příjmů pro výplatu sociálního příplatku a příspěvku na bydlení na následující kalendářní čtvrtletí. Neprokáže-li se rozhodný příjem ani do konce kalendářního čtvrtletí, za které by se měly uvedené dávky vyplácet, nárok na sociální příplatek a příspěvek na bydlení zaniká. Ustanovení věty třetí až páté neplatí, jde-li o sociální příplatek a příspěvek na bydlení vyplácený k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí končícího (dnem 31. března) dnem 30. června. Prokáže-li se nárok na výplatu sociálního příplatku a příspěvku na bydlení za dobu, za kterou výplata těchto dávek podle tohoto odstavce nenáležela, nebo prokáže-li se nárok na sociální příplatek a příspěvek na bydlení za dobu zániku nároku na tyto dávky podle tohoto odstavce, postupuje se obdobně podle odstavce 1 věty páté a šesté.

(3) Splňuje-li oprávněná osoba po část kalendářního měsíce nárok na některou z dávek uvedených v odstavcích 1 a 2 v nižší výměře a po část tohoto kalendářního měsíce nárok na tutéž dávku ve vyšší výměře, náleží za kalendářní měsíc dávka ve výši odpovídající vyšší výměře dávky.

(4) Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na dávky uvedené v § 2 písm. a), § 2 písm. b) č. 1 a 2, § 36 písm. a) nebo § 36 písm. b) jen po část kalendářního měsíce, náleží tyto dávky ve výši, v jaké náleží za kalendářní měsíc.

(5) Nedosahují-li dávky za kalendářní měsíc částky 50 Kč, náležejí v této částce.

* * *

Úplné znění části zákona č. 118/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o státní sociální podpoře, s vyznačením navrhovaných změn

* * *

(Čl.VII

Zákon č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění zákona č.58/1984 Sb., zákona č.118/1992 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. § 5, 6, 8, 9, 13, 14, 16, 17 a 21 se vypouštějí.

2. V § 7 odst. 3 se vypouštějí slova "(§ 5 odst. 4)".

3. V § 10 odst. 1 se slova "příspěvek podle tohoto zákona" nahrazují slovy "příspěvek na úhradu potřeb dítěte podle zákona o státní sociální podpoře5)".

Poznámka č. 5) zní:

"5) § 37 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.".

4. V § 11 se vypouštějí slova "5 až".

5. Dosavadní text § 12 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novými odstavci 2 a 3, které včetně poznámky č. 6) znějí:

"(2) Pěstounu při výkonu pěstounské péče ve zvláštních zařízeních náleží odměna, která se posuzuje jako mzda. Pro podmínky pro poskytování odměny, o vrácení odměny, o povinnosti pěstouna při uplatnění nároku na odměnu, o řízení o odměně a o promlčení platí obdobně ustanovení o odměně pěstouna podle zákona o státní sociální podpoře.6)

(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou výši odměny pěstouna při výkonu pěstounské péče ve zvláštních zařízeních a způsob jejího poskytování.

6) § 40 zákona č. 117/1995 Sb.".

6. § 15 odst. 5 se vypouští.

7. V § 22 se vypouštějí v první větě slova "a podmínky nároku na příspěvek, pokud jde o soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání" a věta druhá.)

* * *

Úplné znění části zákona č. 160/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění, s vyznačením navrhovaných změn

* * *

Čl.XVIII

Zrušovací ustanovení

Zrušují se

(1. § 10 odst. 2 zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění zákona č. 118/1992 Sb.,)

2. § 10 odst. 1 a 4 zákona České národní rady č. 371/ /1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 267/1991 Sb.

* * *