Vládní návrh zákona o licenčním řízení - EU

K § 1:

Vymezuje se rozsah působnosti zákona.

Hlava I první části zákona upravuje způsob přijímání opatření při vývozu nebo dovozu výrobků v návaznosti na práva České republiky vyplývající jí z mezinárodních dohod pro takovéto případy. Vychází se z principu, že v České republice vývoz a dovoz výrobků nepodléhá množstevním ani jiným omezením. Mohou však vzniknout výjimečné situace, kdy dovoz či vývoz způsobuje nebo hrozí způsobit stav, který ohrožuje důležité, zejména hospodářské zájmy České republiky. Z těchto důvodů mohou být podle mezinárodních smluv, z nichž Česká republika závazky převzala, přijata určitá ochranná opatření. Proto jsou tímto zákonem stanoveny podmínky, za kterých je v určitých případech možné opatření při dovozu nebo vývozu výrobků uplatnit.

Hlava II téže části zákona upravuje licenční řízení, tj. udělování úředního povolení k vývozu nebo dovozu výrobků, pokud je podle tohoto zákona přijato opatření, které je prostřednictvím licencí administrováno.

K § 2:

Opatření při dovozu nebo vývozu výrobků mohou být uplatňována i z dalších důvodů, pro něž jsou podmínky upraveny jinými zákony (např. zákon č. 152/1997 Sb., na ochranu před dovozem dumpingových výrobků a o změně a doplnění některých zákonů).

K § 3:

Z opatření při vývozu nebo dovozu výrobků mohou být podle tohoto zákona uplatněna ochranná opatření uvedená v zákoně, jakož i jiná opatření, která jsou uvedena v tomto ustanovení.

K § 4:

Pro účely tohoto zákona jsou definovány pojmy jednotlivých opatření, je definováno domácí výrobní odvětví a také vážná újma či její hrozba. Všechny definice se opírají o ustanovení uvedená v mezinárodních dohodách.

K § 5:

Opatření při vývozu nebo dovozu výrobků, jakožto opatření mimořádného charakteru, mají specifické předpoklady pro své přijetí. Podmínkou pro přijetí takového opatření je předchozí řádné přezkoumání důvodů Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR nebo jeho uplatnění musí umožňovat podmínky mezinárodní smlouvy, kterou je ČR vázána, bez potřeby předchozího šetření. Opatření nemůže být v rozporu s ustanoveními žádné mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.

K § 6:

Stanovené důvody, ze kterých je možno podle tohoto zákona přijímat opatření při vývozu nebo dovozu, jsou dány právy České republiky vyplývajícími jí z mezinárodních smluv, jimiž je vázána. Jedná se především o mnohostranné dohody, které jsou součástí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), tj. Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT), Dohodu o ochranných opatřeních, Dohodu o textilu a ošacení, Dohodu o zemědělství, Ujednání o ustanoveních o platební bilanci, a o další vícestranné nebo dvoustranné mezinárodní dohody, zejména Evropskou dohodu (ED), Středoevropskou dohodu o volném obchodu (CEFTA) a další.

K § 7:

Mezinárodní smlouvy, které zavedení opatření umožňují, však omezují jejich použití jen na míru nezbytně nutnou k odstranění situace, která je vyvolala, a to jak pokud jde o rozsah, tak i pokud jde o délku jejich použití.

Při uplatňování ochranných opatření je nutno dbát zásady, že nelze řešit nastalou situaci současnou aplikací více ochranných opatření.

K § 8:

Je umožněno vládě nařízením stanovit opatření spočívající ve sledování dovozu nebo vývozu výrobku, a to v případě, že jeho dovoz dosahuje temp a rozsahu, které hrozí způsobit újmu domácímu výrobnímu odvětví, nebo v případech, kdy to vyžadují zájmy České republiky nebo kdy to vyžaduje mezinárodní smlouva. Sledování dovozu se provádí formou automatických licencí.

K § 9:

V ustanovení § 9 jde o situaci, na níž se vztahují ustanovení čl.XIX GATT, resp. Dohody o ochranných opatřeních WTO a analogická ustanovení mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Jde o uvedení základních podmínek pro přijetí ochranného opatření.

K § 10:

V souladu s článkem 3 Dohody o ochranných opatřeních je nezbytné zabezpečit transparentnost a objektivitu zjišťování. Stanovuje se, kdo může podat podnět k zahájení šetření za účelem přijetí opatření k ochraně určitého domácího výrobního odvětví před zvýšenými dovozy. Zároveň jsou stanoveny náležitosti podnětu tak, aby obsahovaly nezbytné údaje, na jejichž základě je možno rozhodnout o zahájení následného šetření a která korespondují požadavkům pro mezinárodní projednání.

K § 11:

Stanovují se podmínky (nepravdivé údaje, nedostatečné důkazy), při kterých se podnět odkládá, a zároveň povinnost písemně o této skutečnosti informovat navrhovatele do 45 dnů od obdržení podnětu.

K § 12:

Jestliže podnět uplatněný podle § 10 obsahuje skutečnosti svědčící o existenci újmy či její hrozby, zahájí ministerstvo šetření ve stejné lhůtě, tj. 45 dnů od zahájení šetření.

Je umožněno, aby šetření zahájilo i ministerstvo ze své iniciativy, pokud při své činnosti zjistí, že nastaly skutečnosti svědčící o zvýšeném dovozu výrobku způsobujícím újmu či její hrozbu domácímu výrobnímu odvětví.

Datem zahájení šetření je den zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku.

Stanovují se náležitosti oznámení o zahájení šetření. Současně se vymezuje, které jsou dotčené subjekty tj. ty, které mají ke konkrétnímu případu přímý vztah nebo prokáží přímý právní zájem na věci..

K § 13:

Pro další průběh šetření se stávají zúčastněnými stranami pouze ty dotčené subjekty, které se písemně přihlásily. Tím by mělo být zajištěno, že šetření se budou účastnit pouze subjekty mající přímý vztah k šetřenému případu. Povinnost přihlášení se není stanovena pro navrhovatele.

K § 14:

Při posuzování, zda došlo k situaci opravňující přijetí ochranného opatření, tj. ke způsobení vážné újmy domácímu výrobnímu odvětví nebo k její hrozbě, způsobené zvýšenými dovozy, se kromě zkoumání, zda nastaly skutečnosti uvedené v § 9 a doložené navrhovatelem v podání podnětu podle § 10, vezmou v úvahu i další faktory. Jejich výčet se opírá o Dohodu o ochranných opatřeních a též o Nařízení Rady ES č.3285/94.

K § 15:

S cílem získat pro případné rozhodnutí o přijetí opatření dostatek informací se stanovuje, že ministerstvo má právo si tyto vyžádat od zúčastněných stran i od dalších subjektů dotčených podle povahy věci.

V případě, že nebudou vyžádané informace poskytnuty, nebo nebudou poskytnuty ve stanovené lhůtě, provede ministerstvo šetření na základě těch, které má k dispozici.

K § 16:

Je stanoven postup důvěrného nakládání s informacemi a jejich získávání od poskytovatele, včetně povinnosti zachování mlčenlivosti a nezneužívání těchto informací.

K § 17:

Pokud si to vyžádá některá ze zúčastněných stran, musí ministerstvo nařídit ústní jednání s tím, že ústní informace při takovém jednání musí být podány i v písemné formě.

K § 18:

S ohledem na transparentnost šetření je umožněno zúčastněným stranám seznamovat se s písemnostmi, které jsou důležité pro rozhodnutí, a vyjadřovat se k nim.

K § 19:

Prozatímní opatření může být v souladu s článkem 6 Dohody o ochranných opatřeních přijato pouze formou úpravy cla. Jeho účinnost může být nejvýše 200 kalendářních dnů.

K § 20:

V případě neposkytnutí potřebných informací, nebo jiným zdržováním šetření ze strany navrhovatele, může být šetření ministerstvem zastaveno.

Jestliže nejsou splněny podmínky k přijetí opatření, tj. neprokáže se, že v důsledku zvýšených dovozů došlo k újmě nebo její hrozbě, ministerstvo šetření zastaví a toto rozhodnutí uveřejní v Obchodním věstníku do 9 měsíců od zahájení šetření.

K § 21:

Jestliže výsledky šetření prokáží způsobení vážné újmy nebo její hrozby domácímu výrobnímu odvětví v příčinné souvislosti se zvýšeným dovozem výrobku, předloží ministerstvo vládě České republiky závěry šetření a návrh nařízení na přijetí ochranného opatření a to do 9 měsíců od zahájení šetření.

Dnem schválení nařízení vlády o ochranném opatření nebo zamítnutím návrhu na jeho přijetí je šetření ukončeno.

K § 22:

V Obchodním věstníku se oznámí ukončení šetření a skutečnosti vedoucí k přijetí ochranného opatření. Stanovují se náležitosti tohoto oznámení.

K § 23:

Článek 5 Dohody o ochranných opatřeních, s cílem zbytečně neomezovat mezinárodní obchod, dále vymezuje podmínky pro uplatnění ochranných opatření proti zvýšeným dovozům. V souladu s ním je koncipováno i toto ustanovení.

K § 24:

Lhůty uvedené v tomto ustanovení jsou odvozeny z ustanovení článku 7 odst. 1 a 3 Dohody o ochranných opatřeních a s přihlédnutím k ustanovení článku 20 Nařízení Rady ES č. 3285/94.

Vzhledem k tomu, že ochranná opatření související se zvýšenými dovozy mohou značně omezit obchod daným výrobkem, stanoví Dohoda o ochranných opatřeních v článku 7 povinnost státům, které je uplatňují, aby je pravidelně prověřovaly a uvolňovaly je, pokud pro to nastanou vhodné okolnosti.

K § 25:

Ochranné opatření může být prodlouženo, to však nesmí zhoršit již dosaženou úroveň liberalizace obchodu. Stanoví se proto, že ochranné opatření, které bylo prodlouženo, nesmí být více omezující, než jaká je úroveň ochrany v okamžiku prodlužování. Prodloužení uplatňování ochranného opatření musí předcházet šetření jako před prvním zavedením tohoto opatření.

K § 26:

V souladu s článkem 7 Dohody o ochranných opatřeních existuje také povinnost neukládat na stejný výrobek ochranné opatření ihned poté, co předchozí vypršelo, a stanoví se pro to další podmínky. Opětovnému přijetí ochranného opatření musí předcházet procedura podle ustanovení § 10 až § 18 tohoto zákona.

K § 27:

Podle článku 9 Dohody o ochranných opatřeních se stanovuje, že nebudou omezovány dovozy z rozvojových zemí, pokud tyto nepřesahují 3% z celkového objemu dovážených výrobků.

K § 28:

Pro podání podnětu k šetření, pro průběh šetření a pro přijímání opatření pro zvýšené dovozy textilních výrobků je možno použít v podstatném rozsahu ustanovení tak, jak jsou uvedena v pododdílu 1 tohoto zákona a proto není nezbytné je opětovně uvádět. Specificky jsou v následujících paragrafech uvedena pouze odlišná ustanovení tak, jak vyplývají z Dohody o textilu a ošacení.

K § 29:

V rámci WTO zůstává zachována výjimečnost režimů a specifické prvky obchodu jisté části textilních výrobků tzv. nezačleněných.

V případě nezačleněné části textilních výrobků je možno přijmout ochranné opatření za méně přísných podmínek než je tomu v případě obecně platného režimu GATT. Podstatnou výjimkou je, že opatření lze přijmout i vůči jednomu státu.

Předpokládá se, že nezačleněné výrobky budou jako takové označeny v celním sazebníku. Jeho každoroční úpravy umožní operativně upravovat seznam nezačleněných výrobků v souladu s Dohodou o textilu a ošacení, která stanovuje postupné začleňování textilních výrobků pod obecný režim GATT.

K § 30:

Specifická povaha textilních výrobků a obchodování s nimi vyžaduje, aby se při zjišťování újmy zkoumaly i faktory v souladu s ustanoveními Dohody o textilu a ošacení.

K § 31:

V zájmu neomezovat nadměrně obchod textilem stanoví Dohoda o textilu a ošacení, že množstevní omezení nesmí být svým objemem nižší, než byl vývoz dané země v průběhu 12 měsíců před tím, než došlo ke zvýšeným dovozům. To zaručuje kontinuitu vývozu při obvyklých podmínkách na trhu a odstraňuje pouze poškozující navýšení.

Dohoda zároveň ukládá zlepšovat přístup na trh o roční navýšení, trvá-li množstevní omezení déle než 1 rok.

Zároveň umožňuje, aby skutečně dovážené množství bylo možno upravit o nevyčerpanou část z uplynulého období nebo o zálohu na období nadcházející.

K § 32:

V souladu s Dohodou o textilu a ošacení lze ochranná opatření uplatňovat po dobu, která v žádném případě nepřekročí délku 3 let.

K § 33:

Textilní průmysl a obchod textilem je často klíčovou otázkou ekonomického rozvoje rozvojových zemí. Dohoda o textilu a ošacení proto ukládá členům brát ohled na tyto země a postupovat vůči nim mírněji.

K § 34:

Pro podání podnětu k šetření, pro průběh šetření a pro přijímání opatření pro zvýšené dovozy ze zemí, které nejsou členy WTO je možno použít v podstatném rozsahu ustanovení, tak, jak jsou uvedena v pododdílu 1 a proto není nezbytné je opětovně uvádět. Odlišný a poněkud přísnější přístup k nečlenům Světové obchodní organizace vyplývá z toho, že nečlenské země nejsou vázány složitým systémem práv a závazků, jako je tomu u členů Světové obchodní organizace. Aniž by se proto dostaly do rozporu s mezinárodními smlouvami, mohou podstatně volněji a s větší pravděpodobností regulovat provádění zahraničního obchodu a způsobit tak újmy třetím zemím.

K § 35:

Při zvýšeném dovozu výrobku z nečlenského státu WTO je možno přijmout opatření i vůči tomuto jednomu státu nebo k těm státům, ze kterých výrobek pochází.

K § 36:

S ohledem na velmi citlivou povahu zemědělských výrobků, uvedených v příloze k tomuto zákonu, obsahuje Dohoda o zemědělství možnost přijmout zvláštní ochranná opatření. Tato opatření však nevyžadují předchozí šetření a dodatečné clo se uplatňuje po pouhém srovnání zjištěných veličin, tj. objemu nebo ceny se spouštěcí úrovní nebo spouštěcí cenou.

K § 37:

Podle přijatých mezinárodních závazků ve WTO musí ČR umožnit dovoz určitého množství zemědělských výrobků za preferenční celní sazbu, t.j. sazbu dohodnutou s příslušným státem mezinárodní dohodou.

K § 38 - § 40:

Ustanovení o zjištění spouštěcí úrovně a podmínkách přijetí zvláštního opatření jsou dána čl.5 Dohody o zemědělství. Spouštěcí úrovně pro jednotlivé zemědělské výrobky budou pro každý kalendářní rok stanovovány nařízením vlády.

K § 41 - § 42:

Ustanovení o zjištění spouštěcí ceny a stanovení dodatečného cla jsou dána čl.5 Dohody o zemědělství. Spouštěcí ceny pro jednotlivé zemědělské výrobky budou stanoveny nařízením vlády.

K § 43:

V případech, kdy to vyžaduje obecný zájem nebo kdy dovoz zemědělského výrobku klesá a nezpůsobuje újmu, může vláda nařízením stanovit, že dodatečné clo nebude uplatněno.

K § 44:

Institut vstupní hodnoty byl zaveden do českého právního řádu zákonem o zemědělství, který nabyl účinnosti dnem 13. října 1997. Na základě zmocnění v § 3 tohoto zákona, a to jak po stránce vymezení pojmů, tak po stránce podmínek, za kterých může být uplatněna vstupní hodnota (v souladu s mezinárodními závazky ČR včetně bilaterálních dohod, jimiž je Česká republika vázána). Vzhledem k tomu, že návrh zákona o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení ve svých zrušovacích ustanoveních ruší jak § 3 zákona o zemědělství, tak nařízení vlády ČR č. 39/1999 Sb., kterým se provádí § 3 zákona o zemědělství, je třeba adekvátním způsobem upravit toto ochranné opatření v předmětném zákoně, čímž dojde ke sjednocení právní úpravy v jednom právním předpise.

K § 45:

Přijmout opatření podle ustanovení tohoto oddílu je možno jen v případech, kdy to umožňují mezinárodní smlouvy, kterými jsou dohody o oblasti volného obchodu s Evropskou unií, EFTA, CEFTA atd. Tyto dohody dále stanoví konkrétní podmínky, kdy, v jakém rozsahu a po jakou dobu je možno takové opatření přijmout. Zároveň dohody upravují i formu těchto opatření, kterou je zvýšené clo. Restrukturalizací se rozumí zejména dělení výrob, jejich osamostatňování, popř. jiné zásadní změny v odvětví.

K § 46:

Stanovuje se, kdo může podat návrh na uplatnění opatření na ochranu odvětví. Zároveň jsou stanoveny náležitosti návrhu tak, aby obsahovaly nezbytné údaje, na jejichž základě je možno rozhodnout o potřebnosti ochrany předmětného tuzemského výrobního odvětví před dovozy obdobných výrobků.

K § 47:

Ministerstvu je umožněno vyžádat si další potřené informace, pokud údaje dle § 46 tohoto zákona nepostačují k přijetí rozhodnutí o opatření. Pokud vyžádané doplňující informace nebudou předloženy ve stanovené lhůtě, posoudí ministerstvo návrh na základě údajů, které má k dispozici.

K § 48:

Na základě výsledků šetření, prokáže-li se potřebnost ochrany rozvíjejícího se výrobního odvětví, předloží ministerstvo návrh vládě na přijetí ochranného opatření zvýšením dovozního cla pro obdobný výrobek.

K § 49:

Výše cla zaváděného opatřením a lhůty uplatňování opatření jsou v souladu s ustanoveními dvoustranných mezinárodních dohod.

K § 50:

V případě, že některý stát přijal nebo udržuje takové opatření, které mezinárodní pravidla obchodu stanovená dohodami uzavřenými v rámci WTO a jinými mezinárodními smlouvami zakazují (nedovolené překážky obchodu), má Česká republika právo odstranit účinky tohoto opatření, a to uplatněním svých opatření za účelem odstranění nepříznivých obchodních dopadů nebo odstranění újmy způsobené domácímu výrobnímu odvětví.

Překážkou obchodu může být např. omezení nebo úplné znemožnění přístupu na trh, porušení principu národního zacházení a další diskriminující postupy jiné země, které jsou neslučitelné s mezinárodními pravidly obchodu.

K § 51:

Definuje se obsah nedovolené překážky obchodu, nepříznivého obchodního dopadu a újma tak, aby v tomto oddílu mohly být užívány.

K § 52:

Stanovuje se, kdo může podat podnět k zahájení šetření za účelem posouzení, zda z důvodů nedovolené překážky obchodu je nutno uplatnit opatření k ochraně ekonomiky ČR, jejího regionu nebo domácího výrobního odvětví. Zároveň jsou stanoveny náležitosti podnětu tak, aby obsahovaly nezbytné údaje na jejichž základě je možno rozhodnout o zahájení následného šetření.

K § 53:

Stanovují se podmínky, za kterých se podnět odkládá a zároveň povinnost písemně o této skutečnosti informovat navrhovatele ve lhůtě 45 dnů od podání podnětu.

K § 54:

Jestliže podnět uplatněný podle § 52 obsahuje skutečnosti svědčící o tom, že určitá překážka obchodu způsobuje nebo hrozí způsobit újmu nebo jiné nepříznivé obchodní dopady na domácí výrobní odvětví, zahájí ministerstvo šetření ve lhůtě 45 dnů od podání podnětu.

Je umožněno, aby šetření zahájilo i ministerstvo ze své iniciativy, pokud při své činnosti zjistí, že nastaly skutečnosti svědčící o újmě či její hrozbě.

Datem zahájení šetření je zveřejnění oznámení v Obchodním věstníku. Stanovují se náležitosti oznámení o zahájení šetření.

K § 55:

Vymezuje se, které subjekty, tj. ty, které mají ke konkrétnímu případu přímý vztah, jsou zúčastněnými stranami.

K § 56:

Při posuzování, zda došlo k situaci opravňující přijetí opatření, tj. zda v důsledku existující překážky obchodu došlo ke způsobení újmy nebo nepříznivých obchodních dopadů, se kromě zkoumání, zda nastaly skutečnosti uvedené v podnětu navrhovatele podle § 52, zkoumají i další faktory. Jejich výčet vychází z ustanovení Nařízení Rady ES č.3286/94.

K § 57:

S cílem získat pro případné rozhodnutí o přijetí opatření dostatek informací se stanovuje, že ministerstvo má právo si tyto vyžádat od zúčastněných stran i od dalších subjektů dotčených podle povahy věci.

V případě, že nebudou vyžádané informace poskytnuty, provede ministerstvo šetření na základě těch, které má k dispozici.

K § 58:

Stanovuje se, že ministerstvo může v případě potřeby provést šetření na území jiných států.

K § 59:

Pokud si to vyžádá některá ze zúčastněných stran, musí ministerstvo nařídit ústní jednání s tím, že ústní informace při takovém jednání musí být podány i v písemné formě.

K § 60:

S ohledem na transparentnost šetření je umožněno zúčastněným stranám seznamovat se s písemnostmi, které jsou důležité pro rozhodnutí, a vyjadřovat se k nim.

K § 61:

Jestliže nejsou splněny podmínky k přijetí opatření, tj. neprokáže se, že určitá překážka obchodu způsobuje nebo hrozí způsobit újmu nebo jiné nepříznivé obchodní dopady na ekonomiku ČR, její region nebo na domácí výrobní odvětví , ministerstvo šetření zastaví.

Ministerstvo může šetření zastavit také v případě, že příslušný stát nebo několik států přijme závazek odstranit nedovolené překážky obchodu, které jsou předmětem šetření nebo v případě, že s příslušným státem bude uzavřena dohoda řešící spor plynoucí z překážky obchodu.

Rozhodnutí o zastavení šetření se zveřejňuje v Obchodním věstníku ve lhůtě nejpozději 5 měsíců od zahájení šetření.

K § 62:

Na základě výsledků šetření, které prokázalo, že určitá překážka obchodu způsobuje nebo hrozí způsobit újmu nebo jiné nepříznivé obchodní dopady na ekonomiku ČR nebo na domácí výrobní odvětví a jestliže příslušný stát nepřijal závazek odstranit překážku obchodu, předloží ministerstvo vládě návrh na přijetí opatření. Lhůta 5 měsíců vychází z pravidel EU daných ustanoveními Nařízení Rady ES č.3286/94.

Typ opatření proti příslušnému státu bude záviset od povahy zavedené překážky s cílem eliminovat nepříznivé obchodní dopady či zabránit újmě. Mohou jimi být množstevní omezení vývozu nebo dovozu, úprava celních sazeb a nebo pozastavení či odejmutí výhod stanovených obchodně politickým dokumentem s příslušným státem.

Šetření je ukončeno dnem schválení nařízení vlády.

K § 63:

Stanovují se náležitosti oznámení o ukončení šetření v Obchodním věstníku.

K § 64:

Ve smyslu mezinárodních pravidel obchodu musí uplatňování opatření řešit pouze nepříznivou situaci způsobenou nedovolenou překážkou obchodu.

K § 65:

Taxativně jsou vyjmenovány situace, ve kterých může vláda nařízením stanovit opatření z důvodů ochrany některých dalších zájmů státu tak, jak to umožňují mezinárodní dohody, kterými je Česká republika vázána.

K § 66:

V případech, kdy je k provedení tohoto zákona vydáno nařízení, které stanovuje opatření spočívající ve sledování vývozu nebo dovozu nebo množstevním omezení vývozu nebo dovozu, bude takovýto výrobek možno dovážet nebo vyvážet pouze na základě úředního povolení Ministerstva průmyslu a obchodu. Dohoda WTO o licenčním řízení stanoví zásadu, že licenční řízení provádí a povolení k vývozu a dovozu vydává v každé členské zemi jeden orgán, čímž bude zajištěna transparentnost tohoto procesu a jeho dostupnost.

K § 67:

Vysvětlují se jednotlivé druhy licencí - automatická, neautomatická a bezpečnostní.

Bezpečnostní licence má vztah i ke zvláštním právním předpisům, kterými jsou např. zákon č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozónové vrstvy země, atd. Licenční řízení při dovozu a vývozu vojenského materiálu a tzv. zboží dvojího užití je upraveno samostatnými zákony.

K § 68:

O udělení licence rozhoduje ministerstvo ve správním řízení na základě písemné žádosti žadatele, jejíž náležitosti a nezbytné doklady jsou taxativně vyjmenovány. Pro udělení bezpečnostní licence si může ministerstvo vyžádat další potřebné údaje nebo doklady, které je žadatel povinen poskytnout ve stanovené lhůtě.

K § 69:

Jsou stanoveny lhůty pro předkládání žádostí všech druhů licencí.

K § 70:

O žádostech o udělení licence rozhoduje ministerstvo ve lhůtách, jejichž délka je různá v závislosti na druhu udělované licence. Při posuzování žádostí o neautomatické licence se mimo jiné přihlíží k výši dřívějších dovozů nebo vývozů žadatele a k míře využití jemu poskytnutých licencí v předcházejícím období. V případě neautomatických licencí může nařízení vlády stanovit konkrétní metodu rozdělení licencí.

K § 71:

Jsou vyjmenovány náležitosti, které obsahuje rozhodnutí o udělení licence. Rozhodnutí o bezpečnostní licenci může obsahovat některé další podmínky, zejména ve vztahu k zahraničí a vybrané údaje o obchodním případu. V rozhodnutí bude vymezeno místo pro záznamy celních orgánů o využívání licence.

K § 72:

V návaznosti na ustanovení Celního zákona se stanovuje, ve kterých případech se jednotlivé druhy licencí nevyžadují. Jedná se především o dovoz a vývoz vzorků, výrobků v rámci reklamací vad a jiné.

K § 73:

Aby nebylo možno zneužívat vydané licence, je stanoveno, že jsou nepřevoditelné na jinou osobu.

K § 74 a § 75:

Jsou vymezeny případy, ve kterých ministerstvo licenci neudělí nebo odejme. V případě neudělení nebo odejmutí licence z uvedených důvodů stát neodpovídá za případnou škodu, která tímto aktem vznikla.

K § 76:

Tímto ustanovením je řešen přechod od stávajícího systému udělování úředního povolení k vývozu nebo dovozu podle vyhlášky federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 560/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k postupu podle předloženého zákona. Vláda je zmocněna stanovit nařízením výrobky, které mohou být dováženy do České republiky nebo vyváženy z České republiky jen na základě licence v souladu s tímto zákonem.

Vláda se zmocňuje, aby v nařízeních vlády vydávaných k provádění tohoto zákona stanovovala podmínky, za kterých lze vývoz nebo dovoz uskutečnit.

K § 77:

Úředním jazykem při šetření a licenčním řízení je jazyk český. Ministerstvo může při ústním jednání připustit tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků.

K § 78:

Statistické údaje pro účely tohoto zákona poskytuje Český statistický úřad. Pokud údaje o celní hodnotě dovozu nebo vývozu nejsou u tohoto úřadu k dispozici, poskytne je na základě žádosti ministerstva Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel. Tyto instituce si vzájemně poskytují informace týkající se licenčního a celního řízení.

K § 79:

Vzhledem k tomu, že přijímání opatření je vždy řešením nepříznivého stavu za mimořádné situace, nemůže stát odpovídat za případné škody vzniklé v této souvislosti.

K § 80:

Licenční řízení prováděné Ministerstvem průmyslu a obchodu má charakter správního řízení a proto se postupuje podle zákona č.71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Je však nutno připustit určité výjimky, kterou je např. lhůta pro vyřízení žádosti o automatickou licenci. Na postupy podle hlavy I první části zákona nelze správní řád vztáhnout, ani mezinárodní smlouvy tento požadavek nestanoví.

K § 81:

Při provádění tohoto zákona, který stanovuje práva a povinnosti ve vztazích v ČR, je nezbytné dodržovat také procedury obsažené v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána. Není přípustné, aby postupy či přijímání opatření v České republice byly s těmito mezinárodními dokumenty v rozporu (např. konzultace, oznamování mezinárodním orgánům apod.).

K § 82:

Zrušuje se § 56 zákona č. 42/1980 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který je obsahově poplatný době svého vzniku, neboť vychází z pojetí centrálně řízené ekonomiky a zahraničního obchodu a je tímto zákonem zcela nahrazen. Současně se zrušuje i stávající § 52 až 54 (neobchodní dovoz a vývoz), jejichž existence nemá žádné opodstatnění. Zmíněná ustanovení kolidují s platnou právní úpravou obsaženou v celně právních předpisech a jejich dosavadní platnost rozhodně nepřispívá k přehlednosti právního řádu.

K § 83:

Vzhledem k tomu, že do tohoto zákona byla zahrnuta ustanovení podrobně stanovující uplatňování zvláštních ochranných opatření pro zemědělské výrobky, zrušuje se § 3 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství a nařízení vlády č. 39/1999 Sb., kterým se tento paragraf provádí.

K § 84:

Přechodným ustanovením se vymezuje možnost postupovat podle úředních povolení k dovozu nebo vývozu vydaných před nabytím účinnosti tohoto zákona, jakož i postup při řízeních o udělení licence zahájených před nabytím účinnosti tohoto zákona. Po uplynutí 6 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona bude muset mít žadatel vydáno povolení k vývozu nebo dovozu podle jeho ustanovení.

K § 85:

Přestože je to legislativně nezvyklé, je třeba v jeden okamžik zrušit též podzákonné předpisy, jejichž obsah tento zákon upravuje.

Proto se zrušuje i vyhláška č. 560/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která je nevyhovující zejména po stránce formální (podzákonná norma). Vycházeje z článku 4 Listiny základních práv a svobod se povinnosti subjektů, vyplývající z licenčního řízení, ukládají na základě navrhovaného zákona.

K § 86:

Datum účinnosti nelze v současné fázi přípravy tohoto zákona přesně určit. Předpokladem je účinnost nejpozději od r. 2000.

V Praze dne 28. července 1999

Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , v.r.

Ministr průmyslu a obchodu

Doc. Ing. Miroslav G r é g r , v.r.

Návrh

Nařízení vlády

ze dne 1999

kterým se provádí zákon č. /1999 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení

Vláda nařizuje podle § 79 zákona č. /1999 Sb., o některých opatřeních při vývozu nebo dovozu výrobků a o licenčním řízení (dále jen “zákon”) :

§ 1

Seznamy výrobků, které mohou být dováženy do České republiky nebo vyváženy z České republiky jen na základě úředního povolení Ministerstva průmyslu a obchodu ( dále jen “licence”) podle § 79 odst. 1 zákona, jsou uvedeny v příloze č.1 pro dovoz na základě automatické licence, v příloze č. 2 pro vývoz na základě automatické licence, v příloze č. 3 pro dovoz na základě neautomatické licence, v příloze č. 4 pro vývoz na základě neautomatické licence a v příloze č. 5 pro dovoz nebo vývoz na základě bezpečnostní licence tohoto nařízení.

§ 2

Vzory žádostí o udělení licencí podle § 79 odst. 1 zákona na výrobky stanovené v přílohách č. 1 až 4 jsou uvedeny v příloze č. 6 , na výrobky stanovené v příloze č. 5 jsou uvedeny v příloze č. 7.

§ 3

Toto nařízení vlády nabývá účinnosti dnem vyhlášení.