Důvodová zpráva k Zákon o telekomunikacích - EU

Definovány jsou zde pojmy užívané ve více částech, popř. oddílech zákona, které nejsou všeobecně vžité, anebo by mohly vést k víceznačnému výkladu podstaty jich samých, ale i podstaty zákonem upravovaných vztahů. Obsah definic odpovídá smyslu definic stejných pojmů ve směrnicích ES, jejich rozsah odpovídá připomínkám k věcnému záměru zákona a nově vzniklým společenskoekonomickým i technických potřebám odvětví telekomunikací.

Zřizuje se Český telekomunikační úřad jako jiný úřad státní správy. Úřad je v působnosti Ministerstva dopravy a spojů. Předsedu Úřadu jmenuje na návrh ministra dopravy a spojů vláda.

Navrhované postavení Úřadu je v souladu s reformou telekomunikací v členských státech EU a je v souladu s příslušnou směrnicí Evropského společenství, která vyžaduje, aby úřady byly

Dále právo ES požaduje, aby členské státy, které si zachovávají vlastnický podíl nebo významnou měrou ovlivňují řízení organizací poskytující telekomunikační služby, zajistily účinné strukturní oddělení regulačních funkcí (tj. funkcí, které má vykovávat Úřad) od jiných jejich činností, které souvisí s vlastnictvím nebo řízením. Nově zřizovaný Úřad zcela naplňuje požadavky práva ES.

Telekomunikační zařízení jsou velmi rozmanitá a vyžadují z hlediska jejich provozovatelů, výrobců, dovozců, prodejců, uživatelů i dalších osob zřetelné a srozumitelné rozčlenění. Toto rozčlenění s cílem stanovit nezbytnou závaznost tohoto zákona pro jím důvodně určenázařízení bude zajišťovat Úřad v souladu se všemi závazky, vyplývajícími z členství v mezinárodních telekomunikačních a radiokomunikačních organizacích.

Od provozovatele veřejné sítě se vyžaduje ve veřejném zájmu a pro účely různých šetření a posuzování sporů průkaz o tom, že zařízení, které do sítě začlenil, je způsobilé - z hlediska svých technických vlastností a parametrů - zajistit trvalou dostupnost telekomunikační služby z technického hlediska (to je důležité zejména pro zajištění univerzální služby).

S ohledem na průběžný (nepřetržitý) rozvoj specifických technologií využívaných v odvětví telekomunikací a v zájmu funkčnosti telekomunikační infrastruktury se zabezpečení zkoušek technické způsobilosti a výzva k prokázání ověření technické způsobilosti začleňovaných zařízení svěřuje odvětvovému Úřadu. Bližší specifikaci organizací provádějících zkoušky zákon neupravuje s tím, že jejich seznam bude publikován v Telekomunikačním věstníku. O osobách pověřených prováděním příslušných zkoušek a podmínky ověřování technické způsobilosti začleňovaných zařízení musí Úřad podávat dostupným (a veřejností vžitým) způsobem informace v odvětvovém věstníku - stejně tak i seznam osob provádějících zákonem stanovené zkoušky.

Koncová zařízení lze rozdělit kromě jiných dělení pro potřeby provozní a technické následujícím způsobem na:

1.zařízení, která musí splňovat objektivně dané zvláštnosti v ČR - u takových zařízení musí být v procesu schvalování důsledně prověřena shoda jejich vlastností a parametrů s požadavky platnými pouze v ČR.

2.zařízení, která jsou vyrobena podle harmonizovaných norem s harmonizovanými vlastnostmi a způsobem použití v celé EU i v ČR - u takových zařízení je postačující uznání Úřadu, z něhož je patrno, že lze v ČR akceptovat schválení typu zařízení provedené v jiném státě, neboť jeho provozem není ohrožen veřejný zájem;

S ohledem na nepřetržitý rozvoj specifických technologií využívaných v odvětví telekomunikací a v zájmu funkčnosti telekomunikační infrastruktury je namístě, aby předpisovou základnu včetně té, která platí pro schvalování typu koncového zařízení, vytvářel Úřad a zveřejňoval ji v Telekomunikačním věstníku.

Zde stanovené náležitosti žádosti budou požadovány pouze u koncových zařízení, u kterých se vyžadují objektivně specifické vlastnosti a parametry s ohledem na dosud přetrvávající zvláštnosti české veřejné telekomunikační sítě. Tyto vlastnosti a parametry nelze, s ohledem na současné výrobní technologie, splnit dodatečnými úpravami již vyrobených zařízení, ale českým podmínkám odpovídající zařízení musí být konstrukčně řešeno pouze jeho výrobcem. Schválení typu koncového zařízení odpovídá Směrnici 99/5/EC čl. 6 odst. 1a 2.

Toto ustanovení zohledňuje možnost připojování a používání unikátních či jednoúčelových zařízení, určených pro speciální použití za přesně definovaných podmínek (bankovní terminály, zařízení pro přenos telemetrických údajů, a pod.).

Provoz rádiových zařízení je spojen přímo s využíváním kmitočtového spektra, které je na jedné straně národním bohatstvím, se kterým musí být velmi pečlivě zacházeno, na straně druhé se jedná o prostředek pro přenos informací, u kterého je velké nebezpečí vzájemného rušení a nežádoucího ovlivňování jinými obdobnými prostředky. Proto musí být u každé nově nasazované technologie či zařízení nejprve ve zkušebním provozu prověřena jeho kmitočtová kompatibilita v podmínkách ČR a poté rozhodnuto o možnostech a způsobu jeho běžného nasazení v ČR. Z tohoto obecného ustanovení je nutno stanovit výjimku ve smyslu zvláštních zákonů.

Text jednotlivých odstavců tohoto ustanovení byl zpracován ve smyslu ustanovení Směrnice 93/97/EEC čl. 4 odst. 3 a Směrnice č.99/05/EEC, která zavazuje členské státy EU k přesunu veškeré odpovědnosti (uvedené i v návrhu tohoto ustanovení) výhradně na výrobce a zohledňují zákonný nárok spotřebitele na informace o výrobku a s tím související ochranu spotřebitele v souvislosti s prodejem výrobku a jeho správným (a zákonným) používáním. Ustanovení § 13 je jedním z nástrojů k ochraně telekomunikací a kvality služeb.

Ustanovení je formulováno podle Směrnice 97/13/EC a odpovídá zavedenému a jako účelný hodnocenému způsobu (a úrovni) autorizačních činností, které jsou již podle této směrnice v odvětví telekomunikací ČR vykonávány.

V porovnání s dosavadní zákonnou úpravou se odlišně vymezuje okruh činností, pro jejichž výkon Úřad vydává licence, a to k činnostem na zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí a na poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí. V souladu se Směrnicí 90/388/EEC, čl. 2 odst. 3, a závazným Rozhodnutím 710//97/EC čl. 2, 3a je licence potřebná rovněž na poskytování veřejných telefonních služeb prostřednictvím veřejných mobilních telekomunikačních sítí. Poskytování méně již perspektivních veřejných dálnopisných a telegrafních služeb, jejichž další výkon je však až dosud v ČR veřejností vyžadován, zůstává nadále mezi činnostmi, k jejichž poskytování je třeba licence.

Zákon zde stanoví a specifikuje podmínky, za kterých Úřad udělí právnické osobě licenci. Ve smyslu práva ES je dána povinnost Úřadu udělovat telekomunikační licenci tak, aby při využití kmitočtů z plánu kmitočtového spektra nebo čísel z číslovacího plánu nedošlo k diskriminaci některého ze žadatelů. Objektivitu by mělo zajistit oprávnění Úřadu vyhlásit pro udělení licence výběrové řízení, a to v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Zákon stanoví podle Směrnice 97/13/ES, čl. 8 odst. 3 způsob a podmínky pro prokazování bezúhonnosti a odborné a finanční způsobilosti stanovených osob (a finančního zajištění zřizování a provozování předmětných sítí a služeb) s tím, že formu a způsob prokazování jejich finančního zajištění stanoví prováděcí předpis.

Toto ustanovení vyplňuje dosavadní mezeru v zákonné úpravě, kde chybí zřetelná pravidla, podle nichž lze působit v odvětví telekomunikací. Stanoví náležitosti (obsah) žádosti o udělení licence, bez kterých nelze objektivně posoudit předmět této žádosti a dále též “povinné“ průvodní doklady.

Pro případy, kdy je více žadatelů o udělení telekomunikační licence a není k dispozici dostatek kmitočtů pro poskytování požadované telekomunikační činnosti, zákon stanoví postup, který odpovídá ustanovení Směrnice 97/13, Čl. 10, bodu 3, podle kterého Úřad o nastalé skutečnosti informuje “telekomunikační“ veřejnost, která se k tomu může do data uvedeného v této informaci vyjádřit. Poté Úřad vyhlásí výběrové řízení.

Způsobem uvedeným v citované Směrnici zákon ukládá Úřadu zveřejnit informace o nezbytnosti toto řízení vyhlásit, stejně jako informace o podmínkách výběrového řízení a souvisejícím postupu – i to je, vedle činnosti Řídícího výboru, zárukou objektivity řízení.

Zákon současně stanoví zřízení a působnost Řídícího výboru (a v obecném zájmu i určitá omezení jeho členům) ve výběrovém řízení a procedurální rámec výběrového řízení až po vyhodnocení žádosti žadatele, která nejlépe splňuje podmínky stanovené pro výběrové řízení.

Protože Úřad před každoročním projednáním jeho rozpočtové kapitoly Poslaneckou sněmovnou neví, zda bude v příštím roce provádět výběrové řízení a tedy ani, jaké s ním bude mít výdaje, jež by si předem ze státního rozpočtu vyžádal, musí se každý účastník řízení podílet poměrnou částkou (stanovenou podle počtu účastníků) na úhradě nákladů Úřadu vynaložených jím na výběrové řízení. Vybraná souhrnná částka náleží státnímu rozpočtu.

Odlišně od správního řádu, s přihlédnutím ke specifice předmětu rozhodnutí a totožně podle lhůt stanovených Směrnicí 97/13/EC, zákon stanoví možné lhůty pro rozhodnutí o udělení licence. Pro případy, kdy před rozhodnutím o vydání licence je nutno uskutečnit mezinárodní kmitočtové nebo satelitní koordinace, mohou být lhůty podle příslušné mezinárodní smlouvy jiné, než stanoví zákon.

Pro případy, kdy nejsou k dispozici kmitočty nebo čísla, která jsou nezbytná pro požadovanou telekomunikační činnost, stanoví zákon možnost přerušení řízení o udělení licence, jak stanoví výše uvedená Směrnice. Obrat “Úřad může“ a následující text vyjadřuje objektivní předpoklad, že v této lhůtě bude možno potřebné kmitočty, popř. čísla jako obdobný zdroj, získat např. úpravou, popř. změnou, plánů jejich využívání atp. Další evidence takové žádosti by jinak nebyla účelná.

Úhrnná doba 20 let, na kterou nejdéle lze licenci (včetně prodloužení její platnosti, o které může držitel licence požádat) udělit, představuje generační časové období, kdy lze očekávat takové změny podmínek telekomunikačního prostředí, které si vynutí po jeho uplynutí nové rozhodnutí o udělení licence, s obsahem odpovídajícím nastalé situaci na telekomunikačním trhu.

Objektivní důvody omezení použitelných kmitočtů musí být v zákoně zohledněny umožněním výjimky z ustanovení o době, na kterou se licence vydává, a to na dobu kratší. Neúčelné by totiž bylo stanovit delší platnost licence v případech, kdy je zřejmé, že by ji nebylo od určité doby možné pro nedostatek kmitočtů realizovat.

Licence je vydávána konkrétní právnické osobě jako individuální správní akt a proto je nepřenositelná na osobu jinou.

Zákon stanoví - na rozdíl od dosavadní zákonné úpravy - skutečnosti, které musí obsahovat rozhodnutí o licenci, a to obdobně, jako je stanoví zákony členských států EU.

Pro přetrvávající četné využívání veřejné dálnopisné a veřejné telegrafní služby je namístě, alespoň na určité období stanovené podle předpokladu rozvoje infrastruktury i nových služeb v odvětví, zařadit do zákona ustanovení o možnosti stanovit v obecném zájmu držitelům licence povinnost poskytovat tyto služby, přestože jsou pro ně neefektivní.

Seznam platných rozhodnutí o licenci a jejich obsah, s vyloučením informací charakteru uvedeného v zákoně, je Úřad povinen k informovanosti (a rovnosti) účastníků liberalizovaného telekomunikačního trhu uvést v Telekomunikačním věstníku.

Zákon stanoví povinnost držitele licence oznámit Úřadu všechny změny týkající se dokladů a údajů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o licenci. Úřad může rozhodnout podle okolností o změně licence, ať již na základě žádosti držitele licence nebo z vlastního podnětu. Zákon taxativním výčtem stanoví rovněž případy, kdy je Úřad povinen rozhodnout o změně licence.

Na základě tohoto ustanovení může držitel licence podat též žádost o změnu licence prodloužením její platnosti.

V porovnání se současnou právní úpravou, která neumožňuje přijímat opatření včetně uložení sankcí za porušování povinností a podmínek stanovených v licenci, představuje navrhovaná úprava posun k ovlivňování nežádoucích situací vznikajících již v liberalizovaném prostředí telekomunikačního trhu v členských státech EU a proto předpokládaná i na českém telekomunikačním trhu. V souladu se Směrnicí 97/13/EC, čl. 9 bod. 4, zákon stanoví postup pro případy, kdy držitel licence nesplní ve stanovené lhůtě svoje povinnosti přesto, že ze strany Úřadu obdržel výzvu ke zjednání nápravy nežádoucího stavu.

Možnost odnětí licence je až krajním řešením nastalých nežádoucích situací, je však významným nástrojem k zabezpečení zákonnosti na telekomunikačním trhu. Dvouletá lhůta k podání nové žádosti o licenci má umožnit osobě, jíž byla licence odňata, připravit se dostatečně na podnikání v souladu se zákonem.

S cílem zajistit bezvýhradnou právní jistotu ve vztazích v odvětví telekomunikací zákon stanoví i případy, kdy licence pozbývá platnosti.

Univerzální služba je instituce zřízená v zájmu veřejnosti zákony všech členských států EU, i četných dalších. Cílem je zajistit i v období zcela liberálních podmínek na telekomunikačním trhu poskytování minimálního, zákonem - podle specifických podmínek a stupně rozvoje odvětví ve státě - stanoveného souboru telekomunikačních služeb, který je dostupný uživatelům na celém území státu bez ohledu na zeměpisnou polohu, za cenu stanovenou podle cenových předpisů. Smyslem této instituce je uznání práva telefonní (faxové a datové) komunikace jako základního práva občana a dále též zabezpečení hospodářské a sociální rovnováhy ve všech územních celcích státu.

Telekomunikační služby se rozvíjejí velmi dynamicky. S cílem umožnit veřejnosti co nejdříve využití výsledků technického a společenského rozvoje v telekomunikacích, umožňuje zákon změnit stanovený rozsah univerzálních služeb pružně vládním nařízením. Ustanovení odstavce 5 je odůvodněno faktem, že jiným, jednodušším, způsobem, než zákonem v dlouhém legislativním procesu, transponuje např. řada členských států EU i celé nové směrnice do svých právních řádů.

Univerzální služba musí být poskytována na celém území státu alespoň jedním poskytovatelem. Ve veřejném zájmu a v souladu s právem ES a se zákony členských států EU se zmocňuje Úřad, aby stanovil povinnost poskytovat univerzální službu za zákonem stanovených podmínek (a zákonem stanoveným osobám). Stanovit tuto povinnost může Úřad rovněž poskytovateli, který o poskytování univerzální služby sám požádá a to i tehdy, nemá-li výrazné postavení na telekomunikačním trhu.

Zákon stanoví formulací odpovídající Směrnici 90/388 ve znění Směrnice 96/19/EC, čl.4c písm. a) a Směrnici 97/33/EC čl. 5, povinnost držitelům všech typů licencí (podle § 15) finančním příspěvkem přispívat na krytí prokazatelné ztráty vzniklé poskytováním univerzální služby. Podrobnosti o prokazatelnosti ztráty a související podmínky získání finančních prostředků k pokrytí této ztráty by byly na úkor přehlednosti zákona, budou uvedeny v prováděcím právním předpisu.

Povinnost Úřadu zřídit Fond univerzální služby (jako peněžní účet) a stanovení povinnosti účelově vázat finanční prostředky k úhradě prokazatelné ztráty poskytovatele univerzální služby, odpovídá Směrnici 90/388/EEC ve znění Směrnice 96/19/EC, čl. 4c písm.a) a Směrnici 97/33/EC čl. 5.

Přitom zásadní je povinnost stanovená zde v odstavci 2 držitelům licencí podle cit. ustanovení § 15 odst. 1, písm. a) až c) - finančně přispívat na pokrytí prokazatelné ztráty vzniklé poskytovateli (či poskytovatelům) univerzální služby při její realizaci.

Pravidla, která jsou transformována do tohoto ustanovení z cit. Směrnic, by měla zabezpečit jednoznačně jasné a nekonfliktní vztahy mezi přispívajícími osobami vzájemně (jejich rovné, resp. “spravedlivé“ postavení v přispívání do Fondu), i mezi poskytovatelem univerzální služby a Úřadem.

Dlouhodobě na telekomunikačním trhu realizovaná “veřejná telekomunikační služba pronájmu okruhů“ znamená smluvní přenechání části sítě s volnou přenosovou kapacitou (to znamená “okruhu“) na dohodnutou dobu osobě, která může okruh využívat k přenosovým činnostem za podmínky, že ho bude pronajimatel v rámci poskytování této služby udržovat jako funkční, vybavovat ho atributy a parametry nezbytnými k přenosu podle harmonizovaných technických charakteristik a bude činit i další dohodnuté úkony uvedené v dále uvedené Směrnici jako “podmínka dodávky služby“.

Proto je namístě “povolovat“ tuto službu tak, aby byla snadná její rychlá “supervize“, jak to činí návrh tohoto ustanovení.

Zájemci o tuto službu jsou oprávněni znát nabídku pronájmu, proto musí být zveřejňována obvyklým (a dosažitelným) způsobem – tj. v Telekomunikačním věstníku.

Toto ustanovení odpovídá Směrnici 92/44/EC o aplikaci otevřeného přístupu k síti na pronajaté okruhy, ve znění Směrnice 97/51/EC. Na důkaz toho lze uvést:

Čl. 1 uvedené Směrnice ukládá povinnosti pouze těm poskytovatelům služby pronájmu okruhů, kteří mají výrazný podíl na trhu.

Čl. 5 Směrnice ukládá povinnost poskytovatelům služby pronájmu okruhů poskytovat nabídku a služby z nich plynoucí po “rozumnou dobu“. Současně dává regulačním úřadu právo rozhodnout o datu ukončení nabídky, resp. služby.

Čl. 6 Směrnice opravňuje regulační úřad omezit přístup k pronajatým okruhům za definovaných podmínek.

Čl. 7 Směrnice ukládá povinnost poskytovatelům služby pronájmu okruhů poskytovat definovaný minimální soubor pronajatých okruhů.

Čl. 8, odst. 1 Směrnice ukládá regulačnímu úřadu práva a povinnosti řešit spory týkající se služby pronájmu okruhů.

Čl. 8, odst. 2 Směrnice ukládá povinnost poskytovatelům služby pronájmu okruhů poskytovat tyto služby za nediskriminačních a transparentních podmínek a ve stejné kvalitě všem subjektům, tj. i svým pobočkám či partnerům.

Zákon stanoví základní povinnosti držitele každé telekomunikační licence, z nichž plnění některých přímo podmiňuje vykonávání regulačních činností, popř. výkon státní správy, Úřadem. Dále, v důsledku zavedení univerzální služby, stanoví držitelům licencí, kterým byla tato služba uložena, kromě jiných povinností souvisejících s jejím poskytováním i povinnost pořizovat dokumenty, na jejichž základě lze ověřit náklady (ztráty) těch, jimž náleží příspěvek z Fondu.

K analýzám vedoucím ke zvyšování kvality služby musejí držitelé licence vyhodnocovat hodnoty jejích ukazatelů podle metodiky schválené Úřadem, jak to stanoví též Směrnice 98/10/EC v čl. 12, odst. 2.

Na rozdíl od současně platné úpravy zákon stanoví, jak to odpovídá Směrnici 98/10/EC, povinnosti držitele telekomunikační licence k poskytování veřejné telefonní služby spojené s vydáváním a vedením seznamu účastníků veřejné telefonní služby a povinným poskytováním informací za podmínek podle odst.1 písm. c).

Zákon umožňuje žadateli dohodnout si s poskytovatelem služby informací jejich tištěnou nebo elektronickou formu, v níž pak mají právo (s povinností uhradit poskytovateli informací účelně vynaložené náklady) informace obdržet.

V odstavci 2 se ukládají poskytovateli univerzální služby i další povinnosti, vesměs ve prospěch uživatelů této služby.

Z důvodu hospodárnosti a účelnosti rozhodne Úřad, kdo musí vydávat jednotný telefonní seznam, nastanou - li podmínky podle odstavce 3.

V souladu se Směrnicí 98/10/EC zákon stanoví poskytovateli univerzální služby některé konkrétní povinnosti v zájmu pomoci osobám stanoveným v souladu s právními předpisy z oblasti sociálního zabezpečení, spočívající konkrétně v umožnění pronájmu účastnické stanice se zvláštním vybavením, kterým se stanice pronajímaná za cenu obvykle instalovaného zařízení zaopatří bezplatně a v umožnění využívat zákonem určená veřejná telefonní zařízení.⁠​‌‌​‌​‌​​‌‌‌​​​‌⁠

Směrnice č. 90/387/EEC doplněné směrnicí 97/51/EC článek 3 odst. 2, 3,

Směrnice č. 90/388/EEC doplněné směrnicí 96/19/EC článek 4,

Směrnice č. 90/388/EEC doplněné směrnicí 95/51/EC článek 4,

a ze Směrnice č. 88/301/EC článek 4 vyplývá, že je nesporná potřeba vytvoření jednotného celoevropského telekomunikačního prostředí cestou transformace dokumentů ES pro zajištění otevřeného přístupu k veřejným telekomunikačním sítím a službám, do zákonů členských i k EU “přistupujících“ států a to zde stanoveným “přístupem k síti“. Jen tak lze splnit povinnost provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí zabezpečit možnost vzájemné komunikace uživatelů stejných služeb (a jen tak lze vesměs vykonávat povolenou telekomunikační činnost).

Podle Směrnice 90/388/EEC, ve znění Směrnice 96/19/EC, čl. 4a odst. 1 a podle Směrnice 97/33/EC, čl. 6, písm. a), b) a d) a 97/51/EC, je nutno zákonem zabezpečit rovné vztahy provozovatelů propojovaných sítí s “připojovanými“ partnery.

Z výčtu “osob“, kterých se problematika otevřeného přístupu k sítím a propojování veřejných telekomunikačních sítí týká, je zřejmé, že zákon neupravuje zřizování a provozování neveřejných telekomunikačních sítí. To znamená, že jejich zřizování a provozování je ponecháno zcela v kompetenci jejich zřizovatelů a provozovatelů.

Pokud se v těchto ustanoveních stanoví povinnosti směřující k propojení sítí nejen “provozovatelům sítí”, ale též poskytovatelům veřejných telekomunikačních služeb, je jednoznačně jasné, že se jimi rozumí ti účastníci telekomunikačního trhu, kteří jsou oprávněni poskytovat službu a provozovat rovněž síť (či sítě).

V těchto ustanoveních se specifikují detailně práva a povinnosti provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí a poskytovatelů veřejné telekomunikační služby tak, aby byl zabezpečen přístup do odvětvové infrastruktury a aby uživatelům služeb byla zajištěna možnost vzájemné komunikace. Dále též práva a povinnosti Úřadu, který musí regulovat tento přístup.

Podle Směrnice 97/33/EC, čl. 6, písm. c) se ukládá v zájmu transparentnosti prostředí a zájmu uživatelů provozovatelům veřejných telekomunikačních sítí, popř. poskytovatelům veřejné telekomunikační služby, povinnost sdělovat Úřadu obsah uzavřených propojovacích smluv a informovat ho o jejich případných změnách.

Podle Směrnice 90/388/EEC, ve znění Směrnice 96/19/EC, čl. 4 a 4a odst. 3 a podle Směrnice 97/33/EC, čl. 4, odst. 1 sestanoví Úřadu práva a povinnosti aktivně vstupovat do procesu uzavírání smluv o propojení a současně se ukládá provozovatelům veřejných telekomunikačních sítí, popř. poskytovatelům veřejné telekomunikační služby, povinnost informovat Úřad o probíhajících jednáních, která zjevně k uzavření smlouvy, například z důvodů různých průtahů, nevedou. Tato ustanovení zakládají možnost preventivního působení Úřadu a předcházení případným sporům.

Ve snaze nediskriminovat ty osoby, realizující zde uvedené telekomunikační činnosti, které nemají výrazný podíl na trhu, jsou jejich povinnosti diferencovány od povinností osob s výrazným podílem na trhu.

Všeobecně lze uvést, že zde uvedená konkretizace příslušnosti Úřadu zasahovat v obecném zájmu do soukromoprávních vztahů mezi osobami, jimž byly povoleny telekomunikační činnosti, je převzata ze směrnic uvedených v odůvodnění předchozího ustanovení. Jde o příklad “regulace“ vžité ve státech EU (po úplné liberalizaci telekomunikačního trhu a plném otevření hospodářské soutěže) a odůvodněné skutečností, že bez ní by mnohá “povolovací“ rozhodnutí nebyla vůbec využitelná ke škodě uživatelů telekomunikačních služeb.

Proto se také stanoví oprávnění (jež je i povinností) Úřadu za daných podmínek měnit publikovanou referenční nabídku, popř. také uzavřené smlouvy o propojení, k čemuž se svěřuje Úřadu oprávnění provádět inspekční šetření o plnění smluv o propojení.

Podle Směrnice 97/33/EC, čl.7 odst. 3 a čl. 9 odst. 3 a odst. 4 se ukládá provozovatelům veřejných telekomunikačních sítí, popř. poskytovatelům veřejné telekomunikační služby, povinnost zveřejňovat referenční nabídku propojení – v nabídce lze přitom nabízet jen propojení technicky uskutečnitelné.

Protože v rozhodnutí v případě uvedeném v odst. 1 Úřad pouze vysloví, zda odmítnutí žádosti o uzavření smlouvy o propojení bylo (či ne) z hlediska technických možností provozovatele sítě oprávněné, vedl by postup podle správního řádu k nedůvodným průtahům. Jestliže ovšem Úřad shledá, že odmítnutí uvedené žádosti nebylo důvodné, rozhodne ve správním řízení podle § 41 odst. 1 o “povinnosti propojení“ či o umožnění přístupu k síti přístupu.

V zájmu veřejnosti je Úřad vybaven oprávněním nahrazovat svým rozhodnutím o povinnosti držitelů licencí provést propojení nebo umožnit přístup k sítím, neuzavřou-li o tom smlouvu, v případech, kdy

Jinak by obecný zájem o všeobecnou dosažitelnost telekomunikačních služeb nemusel být povinnými osobami respektován.

Podle Směrnice 98/10/EC, čl. 13 odst. 1 a odst. 2 se ukládají Úřadu práva a povinnosti k řešení sporů, k nimž dochází, jestliže provozovatel veřejné pevné telefonní sítě nebo poskytovatel veřejné telefonní služby s výrazným podílem na trhu ukončuje, výrazně mění nebo snižuje dostupnost svých služeb. Zároveň se Úřadu umožňuje omezit přístup k veřejným pevným telefonním sítím.

Významově širší pojem “řešení“ byl použit v odstavci 2, neboť vedle rozhodování obsahuje “řešení“ například i stanovení sankcí.

Podle Směrnice 97/33/EC, čl. 9 odst. 5 a odst. 6 se stanoví Úřadu pravidla, podle nichž bude řešit spory týkající se vzájemného propojení sítí.

Podle Směrnice 97/33/EC, čl. 6, písm. c) zákon ukládá Úřadu práva a povinnosti zveřejňovat znění uzavřených smluv o propojení a to v definovaném rozsahu.

Při úvaze, co je obchodní strategie uvedená v odstavci 5, postupuje Úřad přiměřeně podle smyslu obchodního zákoníku.

V praxi se stává, že k síti se někdo hodlá připojit v jiných, než obvyklých, koncových bodech. Pro tyto případy musí zákon stanovit postupy, které jsou totožné s postupy stanovenými v předchozích ustanoveních. Pro přehlednost zákona v něm nebudou upraveny podrobné technické a provozní podmínky přístupu k síti, propojení sítí a připojení provozovatelů neveřejných telekomunikačních sítí k veřejným telekomunikačním sítím. K tomu bude vydán prováděcí předpis ve znění příslušných článků Směrnice 90/388/EEC novelizované Směrnicí 96/19/EC čl. 4a odst. 1) a dále též podle Směrnice 97/33/EC čl. 10.

Síťové plány jsou technické předpisy, které jednoznačně stanoví soubor technických podmínek, za kterých lze síť provozovat. Bez vymezení těchto podmínek by nebyl zajistitelný především obecný princip otevřeného přístupu k síti a jednotliví provozovatelé síti by je realizovali pouze na základě jim vyhovujících podmínek, bez jednoznačné povinnosti dodržet technické parametry, které jsou nezbytné k propojení s ostatními provozovateli sítí a poskytovateli služeb. Mezi síťové plány patří zejména: číslovací plán veřejné telefonní sítě, číslovací plán veřejné datové sítě, číslovací plán signalizačních bodů signalizačních sítí signalizačního systému č. 7, číslovací plán sítích s převáděním rámců (Frame Relay), přenosový plán, synchronizační plán a plán rozdělení míry spolehlivosti.

Hranice obvodů veřejné telefonní sítě jsou rozhodující pro tarifikaci, směrování tísňových volání a dalších služeb, vymezení územních kompetencí jednotlivých provozovatelů, vytváření telefonních seznamů apod. Z těchto důvodů je nutné jejich uspořádání a přesná evidence. Změny je možno provádět jen výjimečně a z dostatečně vážných důvodů. Proto zákon ukládá Úřadu práva a povinnosti rozhodovat o uspořádání těchto hranic. Podrobnosti, jako jsou údaje o tom, kdo a jak o změnu hranic žádá a povinnosti vyplývající jako důsledky změn, stanoví Úřad opatřením vydaným v souladu se zákonem o Sbírce zákonů.

Toto ustanovení je jedním z nástrojů k ochraně kvality telekomunikačních služeb a telekomunikací vůbec. Odpovídá Směrnici č. 88/301/EC článek 3, Směrnici 92/44/EEC doplněné Směrnicí 97/51/EC, článek 6 odst. 4 a Směrnici č. 99/5/EC článek 7 odst.5. Jeho smyslem a podstatou je zabezpečení rovného postavení osob (co do ochrany jejich zájmů) provozujících zařízení, jež se projevilo škodlivě a jehož činnost byla proto zastavena, s postavením osob škodlivým zařízením dotčených.

Toto ustanovení o sdílení kapacit odpovídá Směrnici 97/33/EC článku 11 a její Příloze VII, části 1. Je v souladu s normativní úpravou ochrany krajiny, pozemních komunikací, životního prostředí atp. v některých právních předpisech ČR a umožňuje spoluužívání již vybudovaných tras nadzemních vedení, kabelovodů a stožárů i jinými držiteli licencí, než jen vlastníky těchto zařízení.

S cílem zjednodušit povolování některých telekomunikačních činností obdobně, jak to již několik let činí členské státy EU po odklonu EU od principu zásadního udělování individuálních licencí na veškeré telekomunikační činnosti ke generálním (všeobecným) oprávněním, upravuje problematiku těchto oprávnění i tento nový zákon. Ustanovení této jeho části odpovídají textu Směrnice 97/13/EC a Doporučení Rady Evropy 90/543/EEC, čl.1.

Ustanovení vymezuje pro které telekomunikační činnosti postačí generální licence a není tudíž potřebné udělovat individuální licenci. Stanovení telekomunikačních činností, které lze regulovat generální licencí je významné pro informaci zájemců o telekomunikační činnosti, kteří např. uvažují o podání žádosti o licenci i v případech, kdy není potřebná, nebo se naopak domnívají, že nepotřebují žádné oprávnění.

Podle Směrnice 97/13/EC se stanoví k prohloubení informovanosti a právní jistoty “odvětvové“ veřejnosti náležitosti generální licence a postupy související s jejím vydáním.

Obecné správní předpisy zde nelze aplikovat, neboť správní řád je využitelný jen pro rozhodování o individuálních správních aktech konkrétním adresátům. Oproti jednoduché proceduře vydávání generálních licencí je adresné správní řízení zdlouhavější o zjišťovací postupy, které jsou pro jednoduché telekomunikační činnosti (s předem předvídatelnými okolnostmi jejich realizace minimálně usměrněnými z důvodu veřejného zájmu zákonem) nadbytečné.

S cílem zajistit právní jistotu ve vztazích v odvětví telekomunikací a garanci stability podmínek pro podnikání, zákon stanoví případy, kdy lze generální licenci měnit či zrušit.

K vykonávání telekomunikačních činností podle generální licence je - zejména k zabezpečení kvality služeb a k ochraně telekomunikací - nutno stanovit zákonem minimální regulaci, jak je uvedena podle evropského práva v těchto ustanoveních. Jde zejména o povinnost písemně přihlásit předmětnou činnost k registraci u Úřadu a uvést přitom údaje taxativně uvedené v zákoně, popř. i předložit stanovené doklady.

Osvědčení o registraci je průkazem jeho držitele o splnění zákonem stanovených podmínek pro uskutečňování telekomunikačních činností (zákon mu však stanoví i některé další povinnosti jednorázové i průběžně plněné). Je také dokladem o splnění podmínky pro vydání živnostenského oprávnění podle zvláštního zákona.

Zařazení ostatních ustanovení týkajících se generálního oprávnění do tohoto zákona znamená splnění povinností stanovených pro členské a přistupující státy EU Směrnicí 97/13/EC, čl. 5 a Směrnicí 90/388/EEC, čl. 2 odst. 3.

Ustanovení o zveřejňování seznamu osvědčení o registraci se jeví jako nutné k informovanosti a k zabezpečení principu rovnosti podnikatelů na telekomunikačním trhu (k vyloučení jejich diskriminace).

Přes zjednodušení “povolování“ cestou generální licence držitele osvědčení o registraci, zákon mu stanoví některé povinnosti jednorázové a jiné, průběžně plněné. Musí totiž stanovit nástroje, na jejichž základě získá Úřad podněty k některým svým činnostem, např. inspekčním.

K rozdílným povinnostem osob podle odstavce 1 a 2 nutno uvést, že součástí generálních licencí určených pro osoby uvedené v odstavci 2 je technické zabezpečení vysílání veřejnoprávních stanic rozhlasu a státních programů televize. Z důvodu zákonné odpovědnosti Úřadu i provozovatelů zařízení a sítí a poskytovatelů služeb vůči veřejnosti - rozsahu tedy širšího, než jakou mají osoby uvedené v odstavci 1 (veřejnost např. je nutno předem informovat o realizaci vysílání) – je namístě získání informací uvedených v odstavci 2, písm a) - c).

Ve snaze zabránit “mezeře“ v zákonné úpravě je nutné stanovit i udělení oprávnění a následné postupy Úřadu v případech, kdy by jinak mohlo dojít k neodůvodněné  realizaci telekomunikačních činností bez jakýchkoli pravidel.

Toto ustanovení, které pro jednoznačnost výkladu této části zákona též výslovně požadovala většina respondentů připomínkového řízení k věcnému záměru zákona, odpovídá ustanovením Směrnice 97/13/EC, čl. 3 odst. 3.

Správu kmitočtového spektra je nutno provádět proto, aby se zajistilo efektivní využívání omezeného přírodního zdroje, kterým se rozumí vymezená část kmitočtů (v  intervalu 3 kHz až 3000 GHz) pro poskytování radiokomunikačních služeb.

Na základě Radiokomunikačního řádu, který je mnohostrannou mezinárodní smlouvou závaznou pro ČR, jsou správcem spektra vyhrazovány k jednotlivým telekomunikačním službám určité úseky kmitočtového spektra. Na státní úrovni k tomuto účelu slouží plán přidělení kmitočtových úseků (Národní kmitočtová tabulka) a plán využití kmitočtového spektra. Oba uvedené plány se v intervalu několika let revidují a nově zpracovávají, aby respektovaly nejnovější stav technologií a změny v mezinárodních ujednáních i některé změny na národní úrovni.

Pro účelné využití uvedeného spektra je nutno v rámci správy kmitočtového spektra provádět kontrolu jeho využívání a zabezpečovat zabránění dlouhodobému nevyužívání přidělených kmitočtů.

Z hlediska nerušeného využívání kmitočtů je nutno v některých případech provádět jejich mezinárodní koordinaci podle platných dohod a vzájemně odsouhlasených metod. Určujícím faktorem pro jejich provádění jsou specifické podmínky požadované pro využití kmitočtů (např. vyzářený výkon, nadmořská výška stanoviště vysílače, vzdálenost od hranice a pod.).

Pro potřeby obrany a bezpečnosti státu jsou vyhrazené části kmitočtového spektra předávány do správy Ministerstva obrany. Tím jsou respektovány potřeby obrany, k tomuto účelu potřebné rozdělování spektra je uskutečňováno v součinnosti s odborníky resortu obrany. Části spektra určené pro rozhlasové a televizní vysílání jsou přidělovány jednotlivým jeho uživatelům v úzké součinnosti s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání s cílem dosáhnout maximálního souladu rozhodnutí Úřadu s licencemi vydávanými touto Radou v její působnosti.

Pro zajištění srozumitelnosti celého procesu a informovanosti uživatelů kmitočtového spektra se plán přidělení kmitočtových pásem a plán využití kmitočtového spektra pravidelně zveřejňují. Z hlediska legislativního zdůraznění jejich významu se jeví jako vhodné jejich vyhlašování a zveřejnění jejich znění ve Sbírce zákonů.

“Každá vysílací rádiová stanice musí být identifikovatelná volací značkou, popř. jiným uznaným způsobem označování totožnosti přidělení“ (čl. 25 Radiokomunikačního řádu). Žádná stanice nesmí vysílat bez poznávacího označení nebo s neuznaným (falešným) poznávacím označením, a to zejména z důvodu identifikace v případech odhalování rušení.

Ustanovení § 57 přebírají ustanovení Doporučení Rady 90/543/EEC čl.1, Směrnice 90/544/EEC čl. 2, Směrnice 91/287/EEC čl. 2, Rezoluce Rady 92/C318/01 čl.1 a 2 a Rozhodnutí 710//97/EC čl. 2, které jsou součástí komunitárního práva.

Pro provoz vysílacích rádiových zařízení je nutné povolení vydané regulačním orgánem.

Konkrétně je nutno odůvodnit výjimku ze znění § 59 odst. 2, že žádosti se vyřizují podle jejich pořadí. Vyplývá z omezení kapacity “omezeného zdroje“, kterým jsou (vedle čísel) kmitočty a ze skutečnosti, že na základě některých zvláštních zákonů je nutno o žádostech orgánů uvedených v odstavci 3 rozhodovat v obecném zájmu přednostně. Podají-li tyto orgány žádost, vyjmou se z pořadí. Z dikce odstavců 2 a 3 je zjevné, že po rozhodnutí o nich se rozhoduje o ostatních podle jejich pořadí.

Povolení může být individuální nebo všeobecné (generální licence). K zajištění požadované kvality poskytované radiokomunikační služby, kterou regulační orgán vydáním povolení zaručuje, je kromě vlastního přidělení kmitočtu nezbytné v povolení stanovit další technické parametry rádiového zařízení (výkon, stanoviště, vyzařovací diagram, šířku použitého kmitočtového pásma a pod.) přímo vázané na přidělený kmitočet a stanovené tak, aby nedocházelo k možnému vzájemnému rušení provozovaných rádiových zařízení. Povolení se vydává na dobu určitou, což umožňuje provádět v předem známých intervalech změny potřebné pro hospodárné využívání kmitočtového spektra.

Na vydání povolení pro provoz vysílacích rádiových zařízení, jeho změnu a pro pozbytí jeho platnosti, platí obdobně odůvodnění o licenci a generální licenci.

Pro toto ustanovení platí dva první odstavce odůvodnění § 102.

V některých případech, zpravidla pro zahraniční subjekty, je třeba vydat povolení neprodleně. Jedná se zejména o zajištění reportážních přenosů z území ČR pro zahraniční agentury. Platba poplatku předem je požadována proto, že zahraniční společnost je vždy obtížné dohledat a téměř nemožné na ní vymáhat případné dlužné částky.

Aby bylo zajištěno kvalifikované provozování povolených rádiových zařízení z hlediska dodržování stanovených technických parametrů je nezbytné, aby držitel povolení tuto činnost svěřil osobě, která pro tyto účely musí mít zkouškou ověřené znalosti.

Radiokomunikační fond jako peněžní účet slouží k pokrytí nákladů vynaložených držiteli povolení v důsledku vynucených změn ve využití kmitočtového spektra (situace je obdobná případům, pro něž dochází k vyvlastnění pozemků ve veřejném zájmu a není tedy přípustná bez náhrady). Jedná se o změny v důsledku potřeb zajištění bezpečnosti státu (např. harmonizace kmitočtů po vstupu do NATO), veřejného zájmu (uvolnění kmitočtů pro nové služby - např. DCS 1800), zavádění nových technologií (kmitočtově efektivnějších) nebo nových služeb. Tyto změny jsou i důsledkem trvale probíhajícího procesu harmonizace využívání kmitočtového spektra v Evropě, jejichž cílem je právě umožnit zavedení nových, mezinárodně - minimálně na teritoriu Evropy - kompatibilních služeb. V důsledku změn je nutno provádět přelaďování nebo úpravu provozovaných zařízení a v některých případech i kompletní výměnu. Zdrojem fondu je vládou stanovená část vybíraných poplatků za využívání přidělených kmitočtů. Tato část může být proměnná na základě očekávaných potřeb, které odpovídají dopadu očekávaných změn na konkrétní situaci v ČR. Naplánovat tyto změny v dostatečném předstihu, který by umožnil ekonomické zhodnocení vložených investic, je nerealizovatelné, protože odsouhlasení změn na mezinárodní úrovni závisí na situaci a dopadu v jednotlivých evropských zemích. V současné legislativě není tato problematika řešena.

Protože tato problematika je všude obdobná, je řešena vytvořením samostatných fondů ve většině členských států EU. V Německu zase např. stát hradí přímo náklady vyvolané změnami využívání kmitočtového spektra.

Obdobně jako kmitočty jsou čísla (popř. číselné řady a obdobně též “jména a adresy“ sítí a služeb v telekomunikacích) omezeným zdrojem. Zajištění jejich potřebného počtu pro telekomunikační služby vyžaduje zákonné zabezpečení jejich účelného a hospodárného využívání a tedy i přesně definované podmínky pro jejich správu a přidělování. To ukládá regulačním orgánům např. Směrnice 97/33/EC ve znění Směrnice 98/61/EC v čl. 12, odst. 1- 4. Proto také je Úřad povinen ve Sbírce zákonů oznamovat jejich vyhlášení a jejich znění uveřejňuje v Telekomunikačním věstníku.

Zákonná úprava zohledňuje dále Směrnici 90/388/EEC ve znění Směrnice 96/19/EC stanovící regulačnímu orgánu povinnost rozhodovat o přidělování čísel na základě individuálních žádostí a stanoví náležitosti žádostí, stejně jako obsah správního rozhodnutí o přidělení čísla (popř. číselné řady a obdobně též “jména a adresy“ sítí a služeb).

Zákon stanoví rovněž pravidla pro změnu rozhodnutí a taxativní je výčet způsobů pozbytí platnosti rozhodnutí.

Odůvodnění opakovaných poplatků je totožné s odůvodněním § 102.

Přednostní přidělení čísel podmiňuje realizaci univerzální služby a je odůvodněno přímo její podstatou (smyslem).

Podle Směrnic 91/396/EC a 92/264/EEC a 97/33/EC, ve znění Směrnice 98/61/EC,  čl. 12, odst. 5a 7, se stanoví - s možností výjimky vyvolané technickou příčinou - provozovatelům veřejných telekomunikačních sítí s výrazným podílem na trhu povinnost nastavením předvolby čísel, nebo individuální volbou čísel pro jednotlivá volání zajistit přístup ke službám všech poskytovatelů veřejných telekomunikačních služeb propojených s jejich sítí.

V zájmu veřejnosti se v odstavci 2 zavádí možnost přenositelnosti telefonních čísel.

Stanovení regulovaných cen univerzální služby podle odstavce 1 cenovým rozhodnutím tak, aby byla zabezpečena cenová dostupnost univerzální služby podle odst. 2, je v souladu se zákonem o cenách a odpovídá Směrnici 98/10/EC, čl. 3 odst. 1, Směrnici 90/388/EEC, ve znění Směrnice 96/19/EC, čl. 4c) a Směrnici 92/44/EEC, čl. 10. Hlubší zásah do cen by mohl být diskriminační.

Součinnost Úřadu s Ministerstvem financí při zpracování návrhu cenové politiky v oblasti telekomunikačních služeb je namístě k zachování systémovosti ve všech odvětvích v ČR.

V cenovém rozhodnutí Úřad stanoví způsob výpočtu cen za propojení na základě nákladové orientace a s reflektováním skutečných nákladů - učiní tak s ohledem na zajištění univerzální služby a interoperatibility podle principů otevřeného přístupu k síti, což odpovídá Směrnici 90/388/EEC (o konkurenci na trzích pro telekomunikační služby), čl. 4 odst. 5 a Směrnici 97/33/EC (o vzájemném propojení v telekomunikacích), čl. 7.

Povinnost poskytovatelů veřejných telekomunikačních služeb uvedená v odst. 1 byla stanovena podle Směrnice 90/388/EEC, čl. 4 odst. 4 a Směrnice 98/10/EC, čl. 18.

Jejich povinnost vést oddělenou evidenci nákladů, tržeb a výnosů způsobem stanoveným v odstavci 1 a 2 má podle principů práva ES učinit věrohodnými veškeré jejich postupy. Stanovení této povinnosti odpovídá Směrnici 90/388/EEC, čl. 8 a Směrnici 97/33/EC, čl. 7, odst. 2 a 5 (a rovněž jejímu čl. 8.)

Ustanovení odstavců 1 - 3 má za cíl zabránit provozování neekonomických a jiných, než telekomunikačních, činností na vrub veřejných telekomunikačních sítí a veřejných telekomunikačních služeb. V členských státech EU i jinde v Evropě je zákaz křížového financování samozřejmostí.

Úprava základních obchodně - zákaznických vztahů v oblasti telekomunikačních služeb včetně povinnosti poskytovatelů těchto služeb vypracovat a zveřejnit všeobecné podmínky pro poskytování služeb má zabezpečit právní jistotu uživatelů těchto služeb a zajistit též objektivitu a rovnost ve vzájemných vztazích. Důvodem navržené právní úpravy je i snaha, aby všeobecné podmínky po uzavření smlouvy nemohli poskytovatelé telekomunikačních služeb ani jejich uživatelé zpochybňovat.

Všeobecné podmínky služby zpracovává poskytovatel služby v souladu se svou licencí, popř. generálním oprávněním, jako návrh na uzavření smlouvy o poskytování telekomunikační služby. Zájemci musí být jejich návrh k dispozici tak, aby se s nimi mohl seznámit ještě před uzavřením vlastního smluvního vztahu. To odpovídá Směrnici 92/44/EEC čl. 3 odst. 2

Zákon stanoví minimální rozsah údajů, které musí všeobecné podmínky každé telekomunikační služby obsahovat a specifické podmínky pro službu telefonní.

Úřad schvaluje (a může měnit) výhradně všeobecné podmínky pro univerzální službu, a to jen k ochraně zájmů veřejnosti .

Ustanovení odpovídá Směrnici 98/10/EC, zejména čl. 12 odst. 2 a, čl. 14 odst. 1 a čl. 15 odst. 1.

Základní práva a povinnosti podmiňující poskytování telekomunikačních služeb se navrhují jako ustanovení zákona, ostatní vztahy soukromoprávního charakteru budou věcí dohod mezi poskytovateli služeb a jejich uživateli.

Přitom se vychází z faktu, že vedle uspokojivé kvality telekomunikačních služeb je hlavním zájmem jejich uživatelů přesné vyúčtování služeb, možnost jejich reklamace a další problémy související s cenami za služby.

Zákon zakotvuje zásady vztahu mezi poskytovatelem a uživatelem, týkající se vyúčtování ceny za poskytnutou službu a zaplacení poskytnuté služby, v odstavci 11 pak i povinnosti, ale i oprávnění (ochranu) poskytovatele v případech, kdy služba bude poskytnuta jen částečně anebo nebude poskytnuta vůbec.

Způsob vyúčtování a rozpisu cen se normativně upravuje v souladu se Směrnicí 98/10/EC, čl.14 odst.1, další postupy podle čl. 21.

Protože poskytovatelé služeb jsou způsobilí zabezpečit “jen“ technické přenášení zpráv, nejsou vybaveni zaměstnanci a zákonnými prostředky k posuzování obsahu těchto zpráv a případnému jejich zabránění jindy a jinak, než je stanoveno tímto zákonem.

Povinnost poskytovatele veřejné telefonní služby bezplatně zablokovat na žádost uživatele přístup ke službám, jejichž obsah může ohrožovat mravní výchovu mládeže, je výsledkem důvodných výzev veřejnosti ke stanovení této povinnosti, stejně jako výzev ke stanovení nástrojů k zabránění zlomyslných a obtěžujících volání. Je v souladu s komunitárním právem.

Parametry (ukazatele) rozvoje a kvality univerzální služby jsou matematickou statistickou veličinou, bez níž nelze zajistit určitý stupeň úrovně těchto služeb. Povinnosti poskytovatele této služby vztahující se k nim jsou formulovány podle Směrnice 98/10/EC, čl. 12, odst. 2a.

Stanovení povinnosti poskytování doplňkových služeb odpovídá Směrnici 98/10/EC, čl. 14, odst. 1 a čl. 15, odst. 1.

Zákon stanoví telekomunikační tajemství a povinnosti osob k zajištění jeho dodržování odlišně od dosavadního zákona o telekomunikacích a v širším měřítku (a konkrétněji), než jak je stanoveno v Čl. 13 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku a v dalších právních předpisech. To je dáno zejména snahou transformovat tuto instituci v rozsahu daném Směrnicí 95/43/EC, ve znění Směrnice 97/66/EC, o nakládání s osobními daty a ochraně soukromí v odvětví telekomunikací do českého právního řádu a upravit normativně (s taxativním výčtem povinností osob vykonávajících telekomunikační činnosti - to k podpoře právní jistoty dotčených osob) i ochranu osobních a zprostředkovacích dat týkající se zpracování osobních dat a ochrany soukromí v telekomunikacích.

Jde o ustanovení na ochranu konkrétních osobních a zprostředkovacích dat ve smyslu ústavního pořádku, kterou jsou povinny poskytovat osoby vykonávající telekomunikační činnosti s využitím dosažitelných pro ně technických prostředků. Ty jsou na vysoké úrovni v digitálních ústřednách, proto je jejich provozovatelům namístě stanovit v § 87 více povinností, než provozovatelům ostatním. Přitom zásadní změnou proti dosavadní právní úpravě je ustanovení § 87 odst. 4, z něhož je zjevné, že záznamové zařízení digitálních ústředen ke sledování doby, délky a směru jednotlivých telefonických volání a tedy i počtu realizovaných tarifních impulzů, umožňuje poskytovatelům služeb vyhotovovat vyúčtování rozepsané (specifikované) podle jednotlivých položek.

Text obou těchto ustanovení odpovídá Směrnici 97/66/EC a Rezoluci Rady 96/C 329/01 ze dne 17. ledna 1995 o zákonném odposlouchávání telekomunikací, jejíž principy převzala vláda usnesením č. 673/1997.

Vládní nařízení je ke stanovení technických a provozních podmínek pro krizové situace namístě jak z důvodu významu těchto podmínek, tak jejich nadresortního charakteru. Bude kromě jiného obsahovat i zajištění přednostního provozu a aktivačních vedení, pro vybrané subjekty řešící krizovou situaci na daném území státu.

Navrhovaná ustanovení plně respektují principy integrovaného záchranného systému podle usn. vl. 246/93, stejně jako záměry současně připravovaných branných právních předpisů a opatření souvisejících s členstvím ČR v NATO. Jsou formulována obdobně jako je tomu v zákonech členských států EU a dalších západoevropských státech.

Přednostním provozem se rozumí zabezpečení nepřetržitého telekomunikačního spojení za krizových situací.

Ochrana provozu telekomunikačních zařízení a sítí, popř. ochrana poskytování telekomunikačních služeb nebo provozování radiokomunikačních služeb proti rušení, je zachována v rozsahu současné právní úpravy. Nově se pro svou aktuálnost do zákona doplňuje ustanovení, dosud obsažené v prováděcím předpisu, o rušení způsobeném elektromagnetickým stíněním nebo odrazy elektromagnetických vln nově postavenými stavbami.

Ustanovení o tom, že odvolání proti závaznému příkazu vydávanému v obecném zájmu k okamžitému zabránění poruch, a to mnohdy i nad rámec odvětví, převzaté z platné právní úpravy, se osvědčilo v případech, kdy by jinak došlo k prodlení při odstraňování zdroje rušení.

Ve veřejném zájmu bude držitelem telekomunikační licence zřizována a provozována veřejná telekomunikační síť. Právní úprava se navrhuje obdobně jako v zákonech o jiných sítích (např. zákon č. 222/1994 Sb.). Nově se - oproti dosavadní právní úpravě - zákonem stanoví oprávnění vyplývající z rozvoje telekomunikačních služeb a četnosti zájemců o ni, a sice: zřizování vnitřních telekomunikačních rozvodů včetně koncových bodů veřejné telekomunikační sítě v budovách a přípojných vedení pro veřejné telefonní automaty (např. koncovým bodem veřejné telefonní sítě pro telefonní účastnickou stanici je telefonní zásuvka v bytě účastníka).

Pro řešení havarijních situací telekomunikačních zařízení a vedení (jde např. o výpadek provozu hlavních telefonních stanic z důvodu přerušení vedení) je navržena obdobná úprava, jako je uvedená v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ohledně havárií vedení v pozemních komunikacích (§ 36 odst. 6).

Z důvodu obecného zájmu se nově zákonem stanoví vlastníkům bytů nebo domů povinnost umožnit příjem rozhlasového a televizního vysílání a zřízení vnitřních domovních rozvodů a koncových bodů pro užívání telekomunikačních služeb uživatelům bytů nebo domů.

Pro zřizování ochranných pásem telekomunikačních zařízení a vedení se zachovává současná právní úprava. Nově se doplňuje ustanovení, že Úřad bude účastníkem územního řízení o ochranném pásmu, které provádí obecný stavební úřad.

K těmto ustanovením náleží odůvodnění § 3. Ve smyslu vládou schváleného věcného záměru zákona (usnesení vlády č. 50 ze dne 20. 1. 1999) a národní telekomunikační politiky (usnesení vlády č. 324 ze dne 14. 4. 1999) musí být Úřad ze zákona vybaven dostatečnými právními nástroji k zajištění vyvážené ochrany veřejného zájmu a má mít postavení jiného úřadu státní správy v působnosti Ministerstva dopravy a spojů.

S ohledem na skutečnost, že v prostředí liberalizovaného telekomunikačního trhu bude zákon, popř. navazující prováděcí podzákonné právní předpisy, jediným legislativním nástrojem k zabezpečení fungování vztahů vznikajících v odvětví telekomunikací a k odstraňování ”poruch” v těchto vztazích, bylo vyvinuto značné úsilí k nalezení normativní úpravy státní inspekce v telekomunikacích dostatečným způsobem. Jinak nelze dosáhnout potřebných záruk ochrany společenských zájmů v prostředí úplné liberalizace odvětvového trhu. Bývá vyslovována, a to i vně resortu, obava, že inspekční činnost zabezpečovaná k plnění stanovených zákonných povinností Úřadem (jeho zaměstnanci), postupem podle obecných právních předpisů o kontrole, nemůže být dostatečně specifická, a že také postupy při inspekci si zaslouží zvláštní zákonnou úpravu. Návrh ustanovení je v souladu se Směrnicí 90/388/EEC, ve znění Směrnice 97/51/EC, čl 5a a čl. 7. Jeho realizace bude ovšem klást trvale nároky na morální i odbornou zdatnost zaměstnanců Úřadu.

Sankcemi jsou zejména pokuty ukládané fyzickým a právnickým osobám, které porušily povinnosti stanovené jim zákonem (a které případně nezjednaly nápravu, přestože k tomu měly příležitost), a to s přihlédnutím k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům jejich protiprávního jednání. Sankcí může být i nepeněžní plnění. Stanovení výše pokut se navrhuje po analýzách deliktů v telekomunikacích obdobným způsobem jako v jiných “síťových“ odvětvích. Vybírat, popř. i vymáhat pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu, musí Úřad, jak je zřejmé z odůvodnění § 3 a § 94 - § 96.

Podle Směrnice 97/13/EC, čl. 11, odst. 2. a v souladu s usnesením vlády 324/1999 (národní telekomunikační politika) se v členských státech EU stanoví a vybírají regulační úřady jednorázové a opakované poplatky stanovené obdobně tímto zákonem. Ty musejí zásadně odrážet potřebu zajištění optimálního stanovení a využití omezených zdrojů, nesmějí mít diskriminační charakter a při jejich stanovení je nutno zohlednit podporu rozvoje zdokonalování odvětvových služeb a konkurence.

Pravidelné opakované úhrady za využití omezených zdrojů plní nezastupitelnou regulační funkci (ovlivňuje např. množství disponibilních kmitočtů a čísel) a současně nutí uživatele omezených zdrojů používat co nejefektivnější technologie.

Správní poplatky k pokrytí nákladů vzniklých v souvislosti s vydáním rozhodnutí o povolení určitých činností, s administrativou, s uvedením povolení do “praxe”, s kontrolou a inspekcí realizace povolení atp., budou uvedeny v zákoně o správních poplatcích (k tomu viz § 116).

Veškeré zde uvedené poplatky jsou příjmem státního rozpočtu.

Toto ustanovení vychází ze skutečnosti, že některé věci soukromoprávního charakteru jsou schopny věcně správně (na základě zjištění pomocí odborných technických prostředků a měření), rychle a veřejnosti dostupně (což jsou požadavky kladené na členské a přistupující státy EU právem ES) rozhodnout správní orgány. Občanský soudní řád přímo počítá s tím, že některé soukromoprávní spory budou rozhodovat správní orgány (poukazuje se na § 7 odst. 1 o.s.ř.). Ve snaze vyhovět komunitárnímu právu, které nepřipouští pouhé přezkoumání zákonnosti správních rozhodnutí v soukromoprávních věcech, ale stanoví pro tyto případy příslušnost soudů v plné jurisdikci, se zakotvuje oprávnění účastníků sporů dovolávat se po ukončení správního řízení práva cestou úplného soudního řízení prováděného obecnými soudy.

Uložení omezující povinnosti zaměstnancům ministerstva, v jehož působnosti jsou telekomunikace, a v širším rozsahu též zaměstnancům Úřadu, ohledně činností výdělečných, ale i nevýdělečných, mimo výkon zaměstnání, je jednou ze záruk účinnosti tohoto zákona.

Stát by neměl být zatěžován náklady na překlady a tlumočení, které při potřebují orgány vykonávající státní správu, popř. regulaci, při rozhodování o právech a povinnostech osob neovládajících jazyk stanovený českým právním řádem jako úřední. To ovšem nemůže platit všeobecně. Vzorem pro toto ustanovení byla proto, kromě předpisů o ochraně základních práv a svobod, zákonná úprava v právním řádu ČR již akceptovaná (viz zákon o loteriích) .

Ustanovení je v souladu s ústavním pořádkem ve smyslu Čl. 112 odst. 1 Ústavy České republiky a se zákonem 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky. Z důvodu řady mezinárodních smluv v odvětví telekomunikací uzavřených na různé úrovni je jeho zařazení do zákona na místě.

Předpisy a specifikace zde uvedené je nutno plnit při realizaci většiny telekomunikačních činností podle jejich druhu. Úřad ve svých rozhodnutích uvede konkrétně vždy ty z nich, jejichž realizace podmiňuje dosažení úrovně těchto činností vyplývající ze závazků České republiky vůči EU a ze screeningových ujednání.

Zvláštní právní úprava zde není namístě a výslovné převzetí přísl. ustanovení živnostenského zákona by bylo v rozporu s legislativními pravidly.

Normativně jednoznačně se upravují věci, z nichž by mohly vyvstat v době navazující na den účinnosti zákona problémy.

Stanoví se postup v řízeních zahájených před účinností tohoto zákona a povinnosti držitelů povolení udělených před jeho účinností.

Jsou výslovně zohledněna výhradní práva SPT TELECOM, a.s., poskytovat v ČR do 31. 12. 2000 prostřednictvím pevné sítě veřejnou telefonní službu.

Pro přehlednost zákona a proto, že k některým jeho ustanovením je třeba stanovit podrobnosti s cílem komplexně legislativně upravit vztahy v odvětví telekomunikací, vydá k nim Ministerstvo dopravy a spojů, ministerstvo vnitra a v odůvodněných případech vláda svým nařízením, prováděcí předpisy.

S přijetím nového zákona nutno současně zrušit zákon dosud platný.

Dikce a bezchybná realizace zákona v souladu s celým právním řádem České republiky vyžaduje novely některých jiných zákonů, které jsou navrhovány jen v nejnutnějším rozsahu.

Účinnost zákona vyplývá z legislativního plánu vlády i z dosavadních ujednání s orgány EU.