Důvodová zpráva

Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků

Sněmovní tisk: č. 412, 3. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1999

III. volební období

___________________________________________________________

412

Vládní návrh

na vydání

zákon

ze dne ..........1999,

Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer, sjednaná v Helsinkách dne 17. března 1992

Úmluva o ochraně a vyuŽívání

PřEShraničnÍch vodních tokŮ a mezinárodnÍch jezer

Preambule

Strany této úmluvy

vědomy si toho, že ochrana a využívání přeshraničních vodních toků a mezinárodních jezer jsou důležitými a naléhavými úkoly, jejichž účinné řešení lze zajistit jen prohloubením spolupráce,

znepokojeny výskytem nepříznivých účinků a nebezpečím krátkodobých a dlouhodobých změn stavu vodních toků a mezinárodních jezer působících na životní prostředí, ekonomiku a blahobyt členských států Evropské hospodářské komise (EHK),

zdůrazňujíce potřebu posílení vnitrostátních a mezinárodních opatření k prevenci, omezování a snižování vypouštění nebezpečných látek do vodního prostředí a snižování eutrofizace a acidifikace, a znečišťování mořského prostředí, zvláště přímořských oblastí pevninovými zdroji,

oceňujíce úsilí, které vlády členských států EHK již vynaložily na posílení spolupráce na dvoustranné i mnohostranné úrovni k prevenci, omezování a snižování znečišťování přesahujícího hranice států, na udržitelné hospodaření s vodou, na zachování vodních zdrojů a na ochranu životního prostředí,

odkazujíce se na příslušná ustanovení a zásady deklarace Stockholmské konference o životním prostředí člověka, na Závěrečný akt Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE), na závěrečné dokumenty madridského a vídeňského zasedání zástupců států účastnících se KBSE a na Regionální strategii ochrany životního prostředí a racionálního využívání přírodních zdrojů v členských státech EHK v období do roku 2000 a dále,

vědomy si úlohy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů při podpoře mezinárodní spolupráce při prevenci, omezování a snižování znečišťování přeshraničních vod a udržitelného využívání těchto vod, a v tomto ohledu připomínajíce si deklaraci EHK o strategii prevence a omezování znečišťování vod, včetně znečišťování přesahujícího hranice států, deklaraci EHK o strategii racionálního využívání vody, zásady EHK týkající se spolupráce v oblasti přeshraničních vod, chartu EHK o hospodaření s podzemní vodou a kodex postupu při havarijním znečištění přeshraničních vnitrozemských vod,

odvolávajíce se na rozhodnutí I(42) a I(44) přijatá Evropskou hospodářskou komisí na jejím 42. a 44. zasedání a na výsledek zasedání KBSE o ochraně životního prostředí (Sofie, Bulharsko, 16. října - 3. listopadu 1989),

zdůrazňujíce, že spolupráce mezi členskými státy týkající se ochrany a využívání přeshraničních vod bude uskutečňována především prostřednictvím dohod mezi státy sousedícími s týmiž vodami, zvláště tam, kde takové dohody nebyly dosud uzavřeny,

se dohodly následovně:

Článek 1

Definice

Pro účely této úmluvy:

1. pojem "přeshraniční vody" (transboundary waters) znamená jakékoliv povrchové nebo podzemní vody, které vyznačují hranice, přetínají je nebo jsou umístěny na hranicích mezi dvěma nebo více státy; v případech, kde přeshraniční vody vytékají přímo do moře, tyto přeshraniční vody končí přímkou vedenou přes jejich ústí mezi body na čáře nízkého stavu vody na jejich březích;

2. pojem "přeshraniční dopad" (transboundary impact) znamená jakýkoliv významný nepříznivý účinek na životní prostředí, který je výsledkem změny podmínek přeshraničních vod, způsobený lidskou činností, jejíž původ je zcela nebo zčásti v oblasti pod jurisdikcí jedné strany, na oblast pod jurisdikcí druhé strany. Tyto účinky na životní prostředí zahrnují účinky na flóru, faunu, půdu, ovzduší, vodu, klima, krajinu a historické památku nebo jiné hmotné objekty nebo interakci mezi těmito faktory; zahrnují rovněž účinky na kulturní dědictví nebo socioekonomické podmínky vyvolané změnami těchto faktorů;

3. pojem "strana" (party) znamená, pokud v textu není uvedeno jinak, smluvní stranu této úmluvy;

4. pojem "zainteresované strany" (ve smyslu "strany vlastnící břehy") (riparian parties) znamená strany, které sousedí s týmiž přeshraničními vodami;

5. pojem "společný orgán" (joint body) znamená dvoustrannou nebo mnohostrannou komisi či jiné vhodné institucionální uspořádání pro spolupráci mezi zainteresovanými stranami;

6. pojem "nebezpečné látky" (hazardous substances) znamená látky, které jsou toxické, karcinogenní, mutagenní, teratogenní nebo bioakumulativní, zvláště jsou-li persistentní;

7. pojem "nejlepší dostupná technologie" (best available technology) je definován

v příloze I této úmluvy.

Část I

USTANOVENÍ PLATNÁ PRO VŠECHNY STRANY

Článek 2

Obecná ustanovení

1. Strany přijmou všechna vhodná opatření k prevenci, omezování a snižování přeshraničních dopadů.

2. Strany přijmou zejména všechna vhodná opatření:

(a) k prevenci, omezování a snížení znečištění vod, které způsobuje přeshraniční dopady, nebo které tyto dopady pravděpodobně způsobí;

(b) pro zajištění, aby přeshraniční vody byly využívány s cílem uplatňovat ekologicky šetrné a racionální vodní hospodářství, zachování vodních zdrojů a ochranu životního prostředí;,

(c) pro zajištění toho, aby přeshraniční vody byly využívány racionálním a spravedlivým způsobem, zvláště s přihlédnutím k jejich přeshraničnímu charakteru, v případě činností, které způsobuji nebo by mohly působit přeshraniční dopady;

(d) pro zajištění zachování a ochrany ekosystémů, a - pokud je to nutné - pro jejich obnovení.

3. Opatření k prevenci, omezování a snížení znečištění vody budou přijímána či uskutečňována pokud možno u zdroje znečištění.

4. Tato opatření nesmí přímo ani nepřímo vyvolat přenos znečištění do jiných částí životního prostředí.

5. Při přijímání opatření uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, budou strany uplatňovat následující principy:

(a) princip předběžné opatrnosti stanovící, že nelze odkládat opatření vylučující potenciální přeshraniční dopady v důsledku vypouštění nebezpečných látek na základě tvrzení, že vědecký výzkum plně neprokázal příčinné spojení mezi těmito látkami na jedné straně a potenciálními přeshraničními dopady na straně druhé;

(b) princip "znečišťovatel platí", který stanoví, že náklady na prevenci znečištění, na opatření k jeho omezování a snížení ponese znečišťovatel;

(c) vodní zdroje budou obhospodařovány tak, aby byly uspokojeny potřeby současné generace aniž by byly omezeny možnosti budoucích generací uspokojit jejich vlastní potřeby.

6. Zainteresované strany budou spolupracovat na základě rovnosti a reciprocity, zvláště prostřednictvím dvoustranných a mnohostranných dohod, aby byly vypracovány harmonické politiky, programy a strategie vztahující se na povodí dotčených oblastí nebo jejich částí, zaměřené na prevenci, omezování a snížení přeshraničních dopadů, a zaměřené na ochranu prostředí přeshraničních vod nebo prostředí, jež je těmito vodami ovlivňováno, včetně mořského prostředí.

7. Aplikace této úmluvy nemá vést ke zhoršení podmínek životního prostředí ani ke zvýšení přeshraničních dopadů.

8. Ustanovení této úmluvy neovlivní práva stran individuálně nebo společně přijímat a realizovat opatření přísnější než ta, jež jsou stanovena touto úmluvou.

Článek 3

Prevence, omezování a snížení

1. Strany vypracují a přijmou relevantní právní, administrativní, ekonomická, finanční a technická opatření - pokud možno vzájemně kompatibilní - pro prevenci, omezování a snížení přeshraničních dopadů a budou je uskutečňovat tak, aby mimo jiné bylo zajištěno, že:

(a) emise znečišťujících látek jsou preventivně vylučovány, omezovány a snižovány u zdroje prostřednictvím, mimo jiné, uplatňování bezodpadových nebo nízkoodpadových technologií;

(b) přeshraniční vody jsou chráněny proti znečištění z bodových zdrojů prostřednictvím povolení (licencí) k vypouštění odpadních vod vydávaných příslušnými vnitrostátními orgány předem, a že tato povolená vypouštění jsou monitorována a kontrolována;

(c) limity pro vypouštěné odpadní vody uvedené v povoleních budou - pokud jde o vypouštění nebezpečných látek - založeny na nejlepších dostupných technologiích;

(d) v případech, kdy to je nutné k ochraně kvality recipientních vod nebo ekosystému, budou uplatněny přísnější požadavky, vedoucí v jednotlivých případech až k zákazu;

(e) městské odpadní vody budou upraveny alespoň biologicky nebo ekvivalentním procesem, a pokud to bude nutné, bude uplatněn přístup krok za krokem;

(f) budou přijata vhodná opatření, jako je uplatnění nejlepší dostupné technologie, aby byl snížen přívod živin z průmyslových a městských zdrojů;

(g) budou vypracována a uskutečňována vhodná opatření a nejlepší environmentální postupy pro snížení vstupů živných a nebezpečných látek z difuzních zdrojů, zejména v případech, kdy hlavní zdroje pocházejí ze zemědělství (směrnice pro vypracování nejlepších environmentální postupů jsou uvedeny v příloze II této Úmluvy);

(h) bude uplatňováno posuzování environmentálních dopadů (EIA) a další metody posuzování;

(i) bude podporováno udržitelné hospodaření s vodními zdroji, včetně uplatňování ekosystémových přístupů;

(j) budou vypracovány plány opatření pro mimořádné situace;

(k) budou přijata další specifická opatření k prevenci znečišťování podzemních vod;

(l) bude minimalizováno riziko havarijního znečištění.

2. Každá strana za tímto účelem stanoví emisní limity pro vypouštění z bodových zdrojů do povrchových vod, založené na nejlepší dostupné technologii, které budou konkrétně aplikovatelné na jednotlivá průmyslová odvětví a obory, z nichž znečišťující látky pocházejí. Vhodná opatření zmíněná v odstavci 1 tohoto článku k prevenci, omezování a snižování vstupu nebezpečných látek z bodových a difuzních zdrojů do vod mohou, mimo jiné, zahrnovat úplný nebo částečný zákaz výroby nebo používání takových látek. Budou vzaty v úvahu stávající seznamy průmyslových odvětví a oborů a nebezpečných látek v mezinárodních úmluvách nebo směrnicích, které jsou aplikovatelné v oblasti, jíž se týká tato úmluva.

3. Každá strana kromě toho, v případech kdy je to vhodné, stanoví cíle kvality vody a zavede kritéria kvality vody pro účely prevence, omezování a snížení přeshraničních dopadů. Obecné směrnice pro vypracování takových cílů a kritérií jsou uvedeny v příloze III této úmluvy. Strany budou v případě nutnosti tuto přílohu aktualizovat.

Článek 4

Monitorování

Strany vypracují programy monitorování stavu přeshraničních vod.

Článek 5

Výzkum a vývoj

Strany budou spolupracovat při výzkumu a vývoji účinných metod prevence, omezování a snížení přeshraničních dopadů. K tomuto účelu strany vezmou v úvahu, na dvoustranném a/nebo mnohostranném základě, výzkumné činnosti rozvíjené na relevantních mezinárodních fórech a zahájí nebo zintenzívní výzkumné programy zaměřené, mimo jiné, na:

(a) metody hodnocení toxicity nebezpečných látek a škodlivosti znečišťujících látek;

(b) zdokonalení stavu poznatků o výskytu a distribuci znečišťujících látek a o jejich environmentálních účincích a souvisejících procesech;

(d) postupné vyřazování a/nebo nahrazování látek, které pravděpodobně mohou způsobovat přeshraniční dopady;

(e) environmentálně šetrné metody zbavování se nebezpečných látek;

(f) speciální metody ke zlepšování stavu přeshraničních vod;

(g) rozvoj environmentálně šetrných vodních děl a postupů regulace vod;

(h) hmotné a finanční oceňování škod vzniklých v důsledku přeshraničních dopadů.

Výsledky těchto výzkumných programů si budou strany vzájemně poskytovat v souladu s článkem 6 této úmluvy.

Článek 6

Výměna informací

Strany co možná nejdříve umožní co nejširší výměnu informací o otázkách spadajících do rámce ustanovení této úmluvy.

Článek 7

Odpovědnost a ručení

Strany budou podporovat vhodné mezinárodní úsilí o vypracování pravidel, kritérií a postupů v oblasti odpovědnosti a ručení.

Článek 8

Ochrana informací

Ustanovení této úmluvy se nedotknou práv nebo závazků stran vyplývajících z jejich vnitrostátních právních systémů a aplikovatelných nadnárodních směrnic pro ochranu informací ve vztahu k průmyslovému a obchodnímu tajemství, včetně duševního vlastnictví nebo bezpečnosti státu.

Část II

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE ZAINTERESOVANÝCH STRAN

Článek 9

Dvoustranná a vícestranná spolupráce

1. Zainteresované strany uzavřou - na základě rovnosti a reciprocity - dvoustranné nebo mnohostranné dohody či jiná ujednání, pokud dosud neexistují, nebo přizpůsobí stávající smlouvy - v případech kdy bude nutné vyloučit rozpory se základními principy této úmluvy, za účelem vymezení svých vzájemných vztahů a jednání vzhledem k prevenci, omezován a snížení přeshraničních dopadů. Zainteresované strany určí povodí a/nebo jejich části, které budou předmětem spolupráce. Tyto dohody nebo ujednání zahrnou otázky, jichž se týká tato úmluva, případně všechny dalších otázky, v nichž zainteresované strany budou spolupráci pokládat za nezbytnou.

2. Smlouvy nebo ujednání uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou základem ke zřízení společných orgánů. Úkoly těchto společných orgánů budou - aniž by tím byly dotčeny stávající dohody a ujednání - mimo jiné následující:

(a) shromažďovat, kompilovat a vyhodnocovat údaje s cílem identifikovat zdroje znečištění, které pravděpodobně mohou způsobovat přeshraniční dopady;

(b) vypracovávat společné programy monitorování kvality a množství vod;

(c) sestavovat a vést registry, zajišťovat výměnu informací o zdrojích znečištění uvedených v odstavci 2 (a) tohoto článku;

(d) vypracovávat emisní limity pro odpadní vody a vyhodnocovat účinnost programů omezování znečištění;

(e) vypracovávat společné cíle a kritéria kvality vod s přihlédnutím k ustanovení článku 3 odstavce 3 této úmluvy a k navrhovat opatření potřebná k udržení stávající kvality vod a - v případech, kdy je to nutné - na její zlepšení;

(f) vypracovávat dohodnuté akční programy ke snížení zátěže znečištění jak z bodových zdrojů (např. městských a průmyslových zdrojů), tak z difuzních zdrojů (zejména ze zemědělství);

(g) zavést postupy pro varovaní a vyhlašování poplachu;

(h) být fórem k výměně informací o stávajícím a plánovaném využívání vod a o zařízeních s tím souvisejících, která pravděpodobně způsobí určitý přeshraniční dopad;

(i) zahájit a podporovat spolupráci a výměnu informací o nejlepších dostupných technologiích podle ustanovení článku 13 této úmluvy, a stimulovat spolupráci na vědeckých výzkumných programech;

(j) v souladu s relevantními mezinárodními směrnicemi se účastnit na posuzování environmentálních dopadů vzhledem k přeshraničním vodám.

3. V případech, kdy přímořský stát, který je stranou této Úmluvy, je přímo a významně postižen určitým přeshraničním dopadem, zainteresované strany mohou, souhlasí-li s tím všechny strany, pozvat takový přímořský stát, aby se vhodným způsobem zúčastnil na činnosti mnohostranných společných orgánů, ustanovených zainteresovanými stranami pro tyto přeshraniční vody.

4. Společné orgány podle této úmluvy pozvou společné orgány ustanovené přímořskými státy na ochranu mořského prostředí, přímo postižené přeshraničním dopadem, aby spolupracovaly s cílem vzájemně sladit svou práci a předcházet, omezovat a snižovat přeshraniční dopady.

5. Existují-li v témže povodí dva nebo více společných orgánů, budou se snažit koordinovat své činnosti tak, aby v daném povodí posílily předcházení, omezování a snižování přeshraničních dopadů.

Článek 10

Konzultace

Konzultace mezi zainteresovanými stranami se budou uskutečňovat na základě reciprocity, dobré víry a vztahů dobrého sousedství na žádost kterékoli strany. Konzultace budou zaměřeny na spolupráci týkající se problémů spadající do působnosti ustanovení této úmluvy. Tyto konzultace budou uskutečňovány prostřednictvím společného orgánu ustanoveného podle článku 9 této Úmluvy, pokud tento společný orgán již bude existovat.

Článek 11

Společné monitorování a posuzování

1. V rámci obecné spolupráce zmíněné v článku 9 této Úmluvy, nebo v rámci konkrétních dohod budou zainteresované strany zavádět a uskutečňovat společné programy monitorování stavu přeshraničních vod, včetně povodní a ledových jevů, i jejich přeshraničních dopadů.

2. Zainteresované strany dohodnou parametry znečišťování a znečišťující látky, jejichž vypouštění a koncentrace v přeshraničních vodách budou pravidelně monitorovány.

3. Zainteresované strany budou v pravidelných intervalech společně nebo koordinovaně posuzovat stav přeshraničních vod a účinnost opatření přijatých pro prevenci, omezování a snížení přeshraničních dopadů. Výsledky těchto posouzení budou k dispozici veřejnosti podle ustanovení uvedených v článku 16 této Úmluvy.

4. Pro tyto účely zainteresované strany uvedou v soulad své předpisy pro zřizování a provozování monitorovacích programů, měřicích systémů, přístrojů, analytických metod, postupů zpracování a vyhodnocování dat i metod registrace vypouštěných znečišťujících látek.

Článek 12

Společný výzkum a vývoj

V rámci celkové spolupráce uvedené v článku 9 této úmluvy nebo ve specifických ujednáních budou zainteresované strany provádět specifické výzkumné a vývojové činnosti napomáhajících dosáhnout a udržovat cíle a kritéria kvality vody, na nichž se dohodly, že je stanoví a přijmou.

Článek 13

Výměna informací mezi zainteresovanými stranami

1. Zainteresované strany si v rámci příslušných dohod nebo jiných ujednání podle článku 9 této úmluvy budou vyměňovat přiměřeně dostupné údaje, mezi jiným o:

(a) environmentálním stavu přeshraničních vod;

(b) zkušenostech získaných při zavádění a uplatňování nejlepší dostupné technologie a výsledcích výzkumu a vývoje;

(d) opatřeních přijatých a plánovaných k prevenci, omezování a snížení přeshraničních dopadů,

(e) povoleních nebo směrnicích pro vypouštění odpadních vod vydaných příslušnými úřady nebo orgány.

2. Zainteresované strany si budou vzájemně vyměňovat informace o svých vnitrostátní předpisech, aby uvedly v soulad své emisní limity.

3. Bude-li určitá zainteresovaná strana požádána jinou zainteresovanou stranou o poskytnutí údajů nebo informací, které nemá k dispozici, požádaná strana se vynasnaží této žádosti vyhovět, případně za podmínky, aby žádající strana uhradila přiměřený poplatek za shromáždění požadovaných údajů, nebo - v případě vhodnosti - za jejich zpracování.

4. K naplnění této Úmluvy zainteresované strany usnadní výměnu nejlepších dostupných technologií zejména podporou: obchodní výměny dostupných technologií; přímých průmyslových kontaktů a spolupráce včetně společných podniků; výměny informací a zkušeností; a poskytování technické pomocí. Zainteresované strany také budou společně pořádat školení, relevantní semináře a zasedání.

Článek 14

Varovné a poplachové systémy

Zainteresované strany se budou neprodleně vzájemně informovat o jakékoliv kritické situaci, která může mít přeshraniční dopad. Zainteresované strany zřídí a budou provozovat tam, kde to bude vhodné, společné komunikační, varovné a poplachové systémy ke shromažďování a předávání informací. Tyto systémy budou provozovány na základě kompatibilního přenosu dat a postupů ke zpracování těchto dat a budou využívat technické prostředky, na nichž se zainteresované strany dohodnou. Zainteresované strany se budou navzájem informovat o příslušných orgánech nebo o kontaktních místech určených k tomuto účelu.

Článek 15

Vzájemná pomoc

1. Nastane-li kritická situace, zainteresované strany si poskytnou na požádání vzájemnou pomoc v souladu s postupy stanovenými podle odstavce 2 tohoto článku.

2. Zainteresované strany vypracují a dohodnou se na postupech vzájemné pomoci, mimo jiné, v následujících bodech:

(a) řízení, kontrola a koordinace této pomoci a dozor nad ní;

(b) místní prostředky a služby, které budou poskytnuty straně požadující pomoc, včetně, v případě nutnosti, usnadnění formalit pro překračování státních hranic;

(c) ujednání zajišťující, aby strana poskytující pomoc neutrpěla škodu, včetně odškodnění a/nebo kompenzací pomáhající strany a/nebo jejího personálu, a - v případě nutnosti - kompenzací nákladů vynaložených za tranzit přes území třetích stran;

(d) metody úhrady nákladů za služby poskytnuté pomoci.

Článek 16

Informování veřejnosti

1. Zainteresované strany zajistí, že veřejnosti budou dány k dispozici informace o stavu přeshraničních vod, o provedených nebo plánovaných opatřeních k prevenci, omezování a snížení přeshraničních dopadů a o účinnosti těch opatření. K tomuto účelu zajistí zainteresované strany zveřejňování následujících informaci:

(a) cíle kvality vod;

(b) vydaná povolení a podmínky, které mají být dodrženy;

(c) výsledky rozborů vzorků vody a odpadních vod, prováděných pro účely monitorování a posuzování a výsledky kontroly dodržování cílů kvality vody nebo dodržování podmínek stanovených v povolení.

2. Zainteresované strany zajistí, aby tyto informace byly k dispozici veřejnosti k nahlédnutí po celou předepsanou dobu a bez úplaty, a dále zajistí veřejnosti možnost získávat po zaplacení přiměřených poplatků od zainteresovaných stran kopie takových informací.

ČÁST III

INSTITUCIONÁLNÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 17

Zasedání stran

1. První zasedání stran bude svoláno nejpozději do jednoho roku poté, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost. Poté se budou pravidelná zasedání konat vždy po třech letech nebo v intervalech kratších, podle toho, jak stanoví jednací řád. Strany uspořádají mimořádné zasedání, jestliže se na něm dohodnou během řádného zasedání nebo na písemné požádání kterékoliv strany za předpokladu, že do šesti měsíců po vyrozumění všech stran podpoří tento požadavek alespoň třetina stran.

2. Strany budou na svých zasedáních průběžně kontrolovat naplňování této úmluvy a proto, budou:

(a) přezkoumávat politiku a metodické přístupy, jaké strany uplatňují při ochraně a využívání přeshraničních vod se zřetelem na další zdokonalování ochrany a využívání přeshraničních vod;

(b) vyměňovat si informace o zkušenostech získaných při uzavírání a naplňování dvoustranných a mnohostranných dohod nebo jiných ujednání týkajících se ochrany a užívání přeshraničních vod, s nimiž sousedí jedna nebo více stran;

(c) využívat, kde je to vhodné, služeb relevantních orgánů EHK a jiných kompetentních mezinárodních orgánů a zvláštních výborů, ve všech ohledech vhodných k dosažení cílů této úmluvy.

(d) na svém prvním zasedání zváží a konsenzuálně přijmou jednací řád pro svá další zasedání,

(e) posuzovat a přijímat návrhy na změny a doplňky této úmluvy;

(f) zvažovat a přijímat další opatření, která mohou být nutná k dosažení cílů této úmluvy.

Článek 18

Hlasovací právo

1. Až na výjimky uvedené v odstavci 2 tohoto článku bude mít každá strana této úmluvy jeden hlas.

2. Organizace regionální ekonomické integrace budou mít v záležitostech týkajících se jejich pravomoci právo hlasovat s počtem hlasů rovnajícím se počtu jejich členských států, které jsou stranami této Úmluvy. Tyto organizace nebudou mít hlasovací právo, využijí-li jejich členské státy žijí svá hlasovací práva, a naopak.

Článek 19

Sekretariát

Výkonný tajemník Evropské hospodářské komise (EHK) plní následující funkce:

(a) svolává a připravuje zasedání stran;

(b) předává stranám zprávy a dalších informace, které obdržel v souladu s ustanoveními této úmluvy,

Článek 20

Přílohy

Přílohy této úmluvy jsou její nedílnou součástí.

Článek 21

Změny a doplňky této Úmluvy

1. Kterákoliv strana může navrhnout změny a doplňky k této úmluvě.

2. Návrhy na změny a doplňky k této úmluvě budou zváženy na zasedáních stran.

3. Text jakýchkoliv navrhovaných změn a doplňků k této úmluvě bude předložen písemně výkonnému tajemníkovi Evropské hospodářské komise, který jej sdělí všem stranám nejméně devadesát dní před zasedáním, na němž bude navrženo přijetí změn a doplňků.

4. Změny a doplňky k této úmluvě budou přijaty na základě konsenzu zástupců stran této úmluvy, kteří budou přítomni na zasedání stran, a vstoupí v platnost pro ty strany úmluvy, které jej přijaly, devadesátý den po dni, kdy dvě třetiny těchto stran uložily u depozitáře své listiny o přijetí změn a doplňků. Změny a doplňky vstoupí v platnost pro každou další stranu devadesátý den, po němž tato strana uloží svou listinu o přijetí změn a doplňků.

Článek 22

Urovnání sporů

1. Vznikne-li mezi dvěma nebo více stranami spor o výklad nebo provádění této Úmluvy, budou tyto strany hledat řešení vyjednáváním nebo jiným způsobem urovnání sporu, které budou pro ně přijatelné.

2. Při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této Úmluvě nebo kdykoli poté, může strana písemně prohlásit depozitáři, že ve věci sporu, nerozřešeného podle odstavce 1 tohoto článku přijímá jeden nebo oba z následujících způsobů k urovnání sporu jako závazné ve vztahu ke kterékoli straně, která přijímá stejný závazek:

(a) předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru;

(b) rozhodčí řízení v souladu s postupem uvedeným v příloze IV.

3. Jestliže strany sporu přijaly oba způsoby urovnání sporu uvedené v odstavci 2 tohoto článku, může být spor předložen pouze Mezinárodnímu soudnímu dvoru, nedohodnou-li se strany jinak.

Článek 23

Podepsání

Tato Úmluva bude vyložena v Helsinkách od 17. do 18. března 1992 včetně a poté v hlavním sídle Organizace spojených národů v New Yorku do 18. září 1992 k podepsání členskými státy Evropské hospodářské komise a státy, které mají status poradců dle odstavce 8 rezoluce Hospodářské a sociální rady 36 (IV) z 28. března 1947 a dále regionálními organizacemi pro ekonomickou integraci, vytvořenými svrchovanými členskými státy Evropské hospodářské komise, na něž členské státy převedly své pravomoci v záležitostech upravených touto úmluvou, včetně jejich pravomoci uzavírat smlouvy v souvislosti s těmito záležitostmi.

Článek 24

Depozitář

Depozitářem této Úmluvy bude generální tajemník Organizace spojených národů.

Článek 25

Ratifikace, přijetí, schválení a přistoupení

1. Tato Úmluva bude podléhat ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářskými státy a regionálními organizacemi pro ekonomickou integraci.

2. Tato Úmluva bude otevřena k přistoupení k ní státům a organizacím uvedeným v článku 23.

3. Kterákoli organizace uvedená v článku 23, která se stane stranou této úmluvy aniž by kterýkoli z jejích členských států byl stranou této úmluvy, bude vázána všemi závazky vyplývajícími z této úmluvy. V případě takových organizací, jejichž jeden nebo více států je stranou této úmluvy, se organizace a její členské státy rozhodnou o své případné odpovědnosti za výkon svých závazků podle této úmluvy. V takových případech organizace a členské státy nebudou oprávněny vykonávat práva vyplývající z této úmluvy souběžně.

4. Ve svých listinách o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, regionální organizace pro ekonomickou integraci, uvedené v článku 23, ohlásí rozsah své pravomoci ve vztahu k záležitostem upraveným touto úmluvou. Tyto organizace budou rovněž informovat depozitáře o podstatných změnách rozsahu své pravomoci.

Článek 26

Vstup v platnost

1. Tato úmluva vstoupí v platnost devadesátý den po uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení.

2. Pro účely odstavce 1 tohoto článku nebude listina odevzdaná regionální organizací pro ekonomickou integraci pokládána za listinu dodatečnou k těm, které byly uloženy členskými státy této organizace.

3. Pro každý stát nebo organizaci uvedený/ou v článku 23, který/á ratifikuje, přijme nebo schválí tuto úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení, vstoupí úmluva v platnost devadesátý den poté, kdy takový stát nebo organizace uložily listinu o ratifikaci, schválení nebo přistoupení.

Článek 27

Odstoupení

Kdykoli po uplynutí tří let od data, kdy pro některou stranu vstoupila úmluva v platnost, může tato strana od úmluvy odstoupit písemným oznámením depozitáři. Každé takové odstoupení nabude platnosti devadesátý den po datu, kdy toto oznámení bylo depozitářem přijato.

Článek 28

Autentické texty

Originály této úmluvy, jejíž znění v anglickém, francouzském a ruském jazyce mají stejnou platnost, budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Na důkaz čehož níže podepsaní, řádně k tomu zmocněni, podepsali tuto úmluvu.

Helsinky dne 17. března 1992

PŘÍLOHY

Definice pojmu "nejlepší dostupná technologie

1. Pojem "nejlepší dostupná technologie" znamená poslední stadium vývoje procesů, zařízení nebo provozních či pracovních metod, které vykazují praktickou vhodnost daného opatření pro omezení vypouštění, emisí a odpadů. Při určování, zda konkrétní procesy, zařízení a provozní či pracovní metody představují nejlepší dostupnou technologii, se musí přihlížet zejména:

(a) ke srovnatelným procesům a zařízením nebo provozním metodám, které byly v poslední době úspěšně ověřeny;

(b) k technickému či technologickému pokroku a k vývoji stavu vědeckých poznatků a jejich chápání;

(d) k časovým omezením jejich instalace jak v nových, tak ve stávajících provozech;

(e) k povaze a k objemům vypouštěných odtoků a odpadních vod;

(f) k bezodpadovým a k nízkoodpadovým technologiím.

2. Z uvedeného vyplývá, že obsah pojmu "nejlepší dostupná technologie" se pro daný konkrétní proces vyvíjí v souladu s technickým pokrokem a se sociálními a ekonomickými faktory, a v souladu s vývojem stavu vědeckých poznatků a jejich chápání.

Směrnice pro vypracování nejlepších environmentálních postupů

1. Při vybírání nejvhodnějších kombinací opatření, které obecně nebo pro konkrétní jednotlivé případy mohou představovat nejlepší environmentální postup, by měl být uvážen následující soubor opatření s postupně rostoucím rozsahem:

(a) poskytování informací a vzdělání veřejnosti a uživatelům o environmentálních důsledcích volby určité činnosti a produktů, o důsledcích jejich využívání a o důsledcích konečného zbavení se jich;

(b) vypracování a uplatňování kodexu správné environmentální praxe, který zahrnuje všechny aspekty celé doby cyklu životnosti výrobků;

(c) štítky či nálepky informující spotřebitele o environmentálních rizikách spojených s výrobkem, s jeho používáním a se zbavením se ho;

(d) systémy sběru odložených výrobků dostupné veřejnosti a zbavování se jich;

(e) recyklace, regenerace a opakované využívání;

(f) uplatňování ekonomických nástrojů na činnosti, výrobky nebo na skupiny výrobků;

(g) systém povolování (vydávání licencí), který zahrnuje řadu omezení nebo zákazů.

2. Při určování, jaká kombinací opatření představuje obecně či pro konkrétní jednotlivé případy nejlepší environmentální postup, by měla být zvláštní pozornost věnována:

(a) environmentální nebezpečnosti: výrobků, jejich výroby, jejich využívání, a jejich konečného zbavování se;

(b) náhrazování méně znečišťujícími procesy nebo látkami;

(d) potenciálním environmentálním přínosům či nevýhodám náhradních materiálů nebo činností;

(e) pokrokům a vývoji vědeckých poznatků a jejich chápání;

(f) časovým omezením pro zavádění a realizaci;

(g) sociálním a ekonomickým důsledkům.

3. Z uvedeného vyplývá, že obsah pojmu "nejlepší environmentální postup" se pro konkrétní zdroj bude s časem měnit v důsledku technického pokroku, sociálních a ekonomických faktorů, a v důsledku vývoje vědeckých poznatků a jejich chápání.

III

Směrnice pro vypracování kritérií a cílů kvality vody

Kritéria a cíle kvality vody budou:

(a) brát v úvahu cíl udržet stávající kvalitu vody a v případě nutnosti ji zlepšit

(b) zaměřeny na snížení průměrné zátěže ze znečištění (zejména nebezpečnými látkami) na určitý stupeň během určitého časového období;

(c) brát v úvahu specifické požadavky na kvalitu vody (např. surová voda pro účely úpravy na vodu pitnou, voda pro závlahu, atd.);

(d) brát v úvahu konkrétní požadavky týkající se citlivých a zvláště chráněných vod a jejich prostředí, například jezer a zdrojů podzemních vod;

(e) založeny na uplatňování ekologických klasifikačních metod a chemických ukazatelů pro střednědobé a dlouhodobé kritické přezkoumávání udržování a zlepšování kvality vody ;

(f) brát v úvahu míru dosažení daných cílů a dodatečná ochranná opatření, založená na uplatňování emisních limitů, která mohou být v konkrétních případech nutná.

Příloha IV

ROZHODÈÍ ØÍZENÍ

1. V případě, že je spor předložen k rozhodčímu řízení na základě článku 22 odstavce 2 této úmluvy, strana nebo strany uvědomí sekretariát o předmětu rozhodčího řízení a uvedou zejména ty články této úmluvy, jejichž výklad nebo uplatňování jsou předmětem sporu. Sekretariát rozešle informaci, kterou obdržel, všem stranám této úmluvy.

2. Rozhodčí soud se bude skládat ze tří členů. Jak strana či strany uplatňující nárok, tak i druhá strana nebo strany sporu jmenují po jednom rozhodci, a tito dva rozhodci určí po společné dohodě třetího rozhodce, který bude předsedou rozhodčího soudu. Posledně jmenovaný nesmí být osoba, která je státním příslušníkem některé ze stran sporu, obvyklým místem jejího pobytu nesmí být území některé ze stran sporu, nesmí být zaměstnána jednou z nich, ani se zabývat tímto případem na základě jiného oprávnění.

3. Pokud nebyl předseda rozhodčího soudu jmenován do dvou měsíců po jmenování druhého rozhodce, výkonný tajemník Evropské hospodářské komise na návrh některé ze stran sporu jmenuje předsedu do dalších dvou měsíců.

4. Pokud jedna ze stran sporu nejmenuje rozhodce do dvou měsíců po přijetí žádosti, může druhá strana o tom informovat výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise, který jmenuje předsedu rozhodčího soudu do dalších dvou měsíců. Předseda rozhodčího soudu po svém jmenování požádá tu stranu, která nejmenovala rozhodce, aby tak do dvou měsíců učinila. Pokud tak neučiní během daného období, předseda uvědomí výkonného tajemníka Evropské hospodářské komise, který provede toto jmenování do dalších dvou měsíců období.

5. Rozhodčí soud vydá své rozhodnutí v souladu s mezinárodním právem a s ustanoveními této úmluvy.

6. Rozhodčí soud vytvořený podle ustanovení v této příloze si stanoví svůj vlastní jednací řád.

7. Rozhodnutí rozhodčího soudu, jak o postupu jednání, tak o věci sporu samé, budou přijímána většinou hlasů jeho členů.

8. Soud může podniknout všechny vhodné kroky ke zjištění faktů.

9. Strany účastnící se sporu budou napomáhat práci rozhodčího soudu využíváním všech prostředků, které mají k dispozici, především:

(a) poskytnou všechny relevantní dokumenty, zařízení a informace; a

(b) v případě potřeby mu umožní povolat svědky nebo odborníky a získávat jejich svědecké výpovědi.

10. Smluvní strany a rozhodci budou chránit důvěrný ráz jakýchkoli informací, které obdrží jako důvěrné během řízení rozhodčího soudu.

11. Rozhodčí soud může, na žádost jedné ze stran, doporučit prozatímní ochranná opatření.

12. Pokud se jedna ze stran sporu nedostaví před rozhodčí soud nebo neobhájí svůj názor, může druhá strana požádat soud, aby pokračoval v řízení a vydal konečné rozhodnutí. Nepřítomnost strany sporu nebo její neschopnost obhájit svůj názor není překážkou řízení.

13. Rozhodčí soud může vyslechnout protinávrhy podané v přímé souvislosti s projednávaným předmětem sporu a rozhodnout o nich.

14. Pokud neurčí rozhodčí soud jinak vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, budou výdaje soudu, včetně odměn jeho členům, hradit strany sporu rovným dílem. Soud povede záznamy o všech svých výdajích a předloží stranám jejich závěrečné vyúčtování.

15. Každá smluvní strana této úmluvy, která má zájem právní povahy na předmětu sporu, a která může být rozhodnutím v tomto případě dotčena, může se souhlasem soudu do řízení zasahovat.

16. Rozhodčí soud vydá své rozhodnutí do pěti měsíců od data, kdy byl ustaven, pokud neshledá, že je nutno tuto lhůtu prodloužit o dobu, která by neměla přesáhnout pět měsíců.

17. Rozhodnutí rozhodčího soudu bude doprovázeno jeho odůvodněním, a bude konečné a závazné pro všechny strany sporu. Rozhodnutí předá rozhodčí soud stranám sporu a sekretariátu. Sekretariát rozešle přijaté informace všem stranám této úmluvy.

18. Jakékoli spory, které mohou vzniknout mezi stranami ohledně výkladu nebo výkonu rozhodnutí, může jakákoli strana předložit rozhodčímu soudu, který toto rozhodnutí vydal, nebo, pokud se tento soud nemůže sejít, jinému soudu vytvořenému k tomuto účelu stejným způsobem jako v prvním případě.

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (Convention on the Protection and Use of Transboundary Watercourses and International Lakes - dále jen "Úmluva"),připravená Evropskou hospodářskou komisí OSN, byla sjednána v Helsinkách dne 17. března 1992. Vstoupila v platnost dne 6. října 1996, když dne 8. července 1996 byl jejímu depozitáři - generálnímu tajemníkovi OSN - předán šestnáctý dokument o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu. Seznam smluvních stran je v příloze této předkládací zprávy.

Gestorem za předložení návrhu na přístup České republiky k Úmluvě je ministr životního prostředí.

Vláda České republiky projednávala návrh na přístup České republiky k Úmluvě již dne 15. prosince 1993 a tehdy své rozhodnutí o tomto návrhu odložila. Důvod nebyl v zápise z jednání vlády uveden. Je však skutečností, že v té době ještě nebyla Úmluva v platnosti a probíhal proces ratifikace, přijetí, schválení nebo přístupu jednotlivých států a organizací regionální ekonomické integrace k Úmluvě a přístup České republiky k ní nebyl příliš naléhavý. Přestože Česká republika ještě nebyla členským státem Úmluvy, vycházelo již Ministerstvo životního prostředí v období od roku 1992 při sjednávání nových dvoustranných i mnohostranných smluv o mezinárodní spolupráci na hraničních vodách a v povodích Labe, Dunaje a Odry ze základních principů této Úmluvy.

Česká republika je v současné době jedním z posledních evropských států, který se ještě nestal smluvní stranou Úmluvy. Ze sousedů České republiky jsou členy Úmluvy Spolková republika Německo, Rakousko a z organizací regionální ekonomické integrace Evropská společenství. Úmluvu již také podepsala Polská republika, ve které probíhá ratifikační proces. Vzhledem k tomu, že Úmluva již vstoupila v platnost, je nutno považovat přístup České republiky k ní za aktuální.

Příprava přístupu České republiky k Úmluvě byla obnovena v roce 1998, zejména v souvislosti s přípravou návrhu zákona o prevenci závažných havárií v podnicích a zařízeních, kde jsou umístěny vybrané nebezpečné chemické látky (dále jen "zákon o prevenci závažných havárií") a s navazující přípravou přístupu České republiky k Úmluvě o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států, která se týká i havarijního znečištění hraničních vod, podepsané rovněž v Helsinkách dne 17. března 1992. Návrh zákona o prevenci závažných havárií schválila vláda České republiky svým usnesením dne 7. dubna 1999 č. 281.

Cílem Úmluvy je zajistit ochranu a racionální, pro všechny strany únosné využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer.

Hraničními vodami, o kterých se mluví v Úmluvě, se rozumí "jakékoli povrchové nebo podzemní vody, které vyznačují, přetínají nebo jsou umístěny na hranicích mezi dvěma nebo více státy".

Úmluva zavazuje signatáře k provádění vhodných opatření k prevenci, omezování a snižování znečištění vod přecházejících státní hranice a k tomu účelu zavádět odpovídající právní, administrativní, ekonomická, finanční a technická opatření. Dále směřuje k podpoře únosného hospodaření s vodními zdroji, k monitorování a vyhodnocování stavu hraničních vod, k výměně informací o otázkách spadajících pod její ustanovení (především otázky jakosti hraničních vod a hydrologie), k vypracování postupů hlásné havarijní a povodňové služby atd.

Cílů Úmluvy má být dosaženo mimo jiné aplikací nejlepších dostupných technologií, rozvojem nejlepších ekologických postupů a vypracováním cílových ukazatelů a kritérií jakosti vod.

Úmluva obsahuje ustanovení platná pro všechny stranya ustanovení, která se týkají zainteresovaných stran,t.j. stran, které hraničí s týmiž hraničními vodami. Předpokládá, že zainteresované strany uzavřou dvoustranné nebo mnohostranné dohody či jiná ujednání, která podrobněji definují jejich vztahy a chování při řešení otázek, upravených Úmluvou. Tyto dohody a ujednání budou základem ke zřízení společných orgánů zajišťujících jejich realizaci.

Kromě užší, zpravidla dvoustranné spolupráce, zaměřené bezprostředně na hraniční vody, předpokládá Úmluva též širší spolupráci, která by na základě uzavřených dohod pokrývala celá povodí hraničních vod nebo jejich části.

Orgánem zajišťujícím průběžnou realizaci Úmluvy je zasedání stran, které se bude konat nejméně každé tři roky nebo i častěji, podle jednacího řádu přijatého na prvním zasedání.

Na rozdíl od dosavadních smluv bývalého Československa a následně České republiky o hraničních vodách se sousedními státy, které předpokládaly urovnání vzájemných sporů výhradně dvoustranným jednáním, umožňuje Úmluva, i když preferuje vzájemnou dohodu, případné předání sporu o výklad nebo realizaci Úmluvy Mezinárodnímu soudnímu dvoru nebo rozhodčímu soudu.

Většina požadavků na ochranu a účelné využívání vod, formulovaných Úmluvou, je již v právním řádu České republiky pokryta platnými právními normami, které se postupně přizpůsobují právu Evropské unie. Jedná se zejména o :

* zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů a předpisy na něj navazující, např. nařízení vlády č. 171/1992 Sb., kterým se stanovují ukazatele přípustného znečištění vod,

* zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů a předpisy na něj navazující,

* zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí,

* zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí,

* zákon č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových,

* zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

Tento soubor českých právních norem bude doplněn již zmíněným zákonem o prevenci závažných havárií. V současné době Ministerstvo životního prostředí (ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí) předkládá do vlády návrh na přístup České republiky k Úmluvě o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států. V návaznosti na připravovanou novelu zákona č. 244/1992 Sb. se rovněž předpokládá ratifikace Úmluvy o hodnocení vlivu na životní prostředí přesahujícího hranice států (EIA) Českou republikou.

Dvoustranná spolupráce na hraničních vodách mezi Českou republikou a sousedními státy je v současné době upravena následujícími smluvními dokumenty:

* Úmluvou mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky o vodním hospodářství na hraničních vodách ze dne 21. března 1958, sukcedovanou na Českou republiku k 1. lednu 1993,

* Smlouvou mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o spolupráci na hraničních vodách v oblasti vodního hospodářství ze dne 12. prosince 1995, která vstoupila v platnost dne 25. října 1997,

* Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o úpravě vodohospodářských otázek na hraničních vodách ze dne 7. prosince 1967, sukcedovanou na Českou republiku k 1. lednu 1993.

S Polskou republikou probíhají jednání o přípravě nové Dohody mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o spolupráci v oblasti vodního hospodářství na hraničních vodách, která nahradí výše uvedenou Úmluvu z roku 1958. Česká republika zaslala svůj návrh textu do Polské republiky, očekává se její odpověď.

Návrh na sjednání Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o spolupráci na hraničních vodách byl na základě usnesení č. 337 ze dne 14. dubna 1999 schválen ve vládě České republiky.

Mnohostranná spolupráce v širším rámci povodí hraničních vod v souladu s Úmluvou byla již v předstihu zahájena na základě Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe ze dne 8. října 1990 (vstoupila v platnost dne 13. srpna 1993), Úmluvy o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje ze dne 29. června 1994 (vstoupila v platnost dne 22. října 1998) a Dohody o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním ze dne 11. dubna 1996 (vstoupila v platnost dne 28. dubna 1999).

Všeobecně lze konstatovat, že nové, resp. připravované smluvní dokumenty již vycházejí z požadavků Úmluvy a starší (sukcedované) smluvní dokumenty neobsahují ustanovení, která by byla se zásadami Úmluvy v rozporu. I když tyto smlouvy zpravidla výslovně neobsahují všechna ustanovení Úmluvy (např. zásadu "znečišťovatel platí", řešení sporů prostřednictvím rozhodčího soudu či Mezinárodního soudního dvora), nevyžaduje přístup České republiky k Úmluvě jejich bezprostřední změny nebo novelizaci.

Poznatky z dosavadní spolupráce na hraničních vodách i v povodích podle výše uvedených smluvních dokumentů jsou kladné, protože tato spolupráce umožňuje vzájemně koordinovat vodohospodářská opatření na hraničních vodách a v rámci povodí přispívá ke komplexnímu řešení ochrany jakosti vod, a to i s využitím zahraniční (mezinárodní) finanční podpory.

Z hlediska zájmů České republiky je přístup k Úmluvě motivován především snahou zajistit její rovnoprávnou účast na činnosti stran Úmluvy a jejích společných orgánů (včetně přípravy a projednávání dodatků k Úmluvě a na ni navazujících protokolů a prováděcích dokumentů) a snahou přispět k řešení celoevropských problémů v oblasti ochrany a racionálního využívání vodních zdrojů.

Přístup České republiky současně přispěje i ke zlepšení stavu jakosti vod v České republice a k postupnému přizpůsobení celého systému ochrany vod v České republice evropským principům a právu Evropské unie. Kromě toho může přístup k Úmluvě pomoci v prosazování nutných změn v rámci přípravy České republiky ke vstupu do Evropské unie a napomoci hladšímu průběhu aproximace českých právních předpisů s právem Evropské unie.

Z přístupu k Úmluvě nevyplývají pro Českou republiku žádné přímé finanční závazky, což bylo potvrzeno dopisem ze sekretariátu Úmluvy ze Ženevy dne 18. září 1998.

Požadavky Úmluvy na ochranu vod jsou v souladu s postojem České republiky k problematice ochrany životního prostředí z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Přitom přístup České republiky k Úmluvě nevyvolá žádné přímé a okamžité ekonomické důsledky, protože Úmluva formuluje jednotlivé požadavky převážně rámcově a nestanovuje pro členy Úmluvy konkrétní termíny plnění jednotlivých požadavků. To znamená, že ve smyslu Úmluvy jsou její požadavky na ochranu vod považovány za cílové a musejí být v jednotlivých členských státech uplatňovány v rámci jejich vnitrostátní legislativy. Úmluva sama o sobě přímo nezavazuje uživatele a znečišťovatele vod. Ti jsou vázáni pouze vnitrostátními vodohospodářskými předpisy. Z věcného hlediska to platí např. i o aplikaci nejlepší dostupné technologie (BAT) u bodových zdrojů znečištění a stanovení emisních limitů. Konkrétní důsledky (institucionální, věcné i finanční) pro uživatele - zejména znečišťovatele - vod budou posuzovány a hodnoceny v souvislosti s postupnou novelizací příslušných vnitrostátních předpisů.

V souvislosti s přípravou České republiky na členství v Evropské unii, která je rovněž členem Úmluvy, bude nutné, aby i Česká republika do doby přijetí do Evropské unie postupně splnila všechny požadavky komunitárního práva. To se týká i mezinárodních smluv, jimiž je Evropská unie vázána. Z toho důvodu budou jednotlivé požadavky Úmluvy postupně řešeny v rámci implementace práva Evropské unie do právního řádu České republiky. Ve vztahu k uživatelům vod se pak stanou závaznými nikoliv rámcové požadavky Úmluvy, ale vnitrostátní vodohospodářské předpisy, harmonizované s právem Evropské unie. Např. požadavek Úmluvy na uplatňování nejlepší dostupné technologie (BAT) bude zřejmě pro průmysl významným impulsem pro restrukturalizaci směrem k omezování znečištění přímo ve výrobě. Tento princip je v České republice ekonomicky podporován i novým zákonem č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, který umožňuje využít část poplatků za vypouštění odpadních vod na realizaci potřebných opatření přímo u producentů těchto vod. Rovněž ekologizace průmyslových podniků cestou technologických změn nebude bezprostředně vyvolána přístupem České republiky k Úmluvě, ale uplatňováním českých právních předpisů.

Závazky vyplývající z Úmluvy se týkají především mezinárodní spolupráce na hraničních vodách a ve vybraných povodích a vodohospodářské legislativy. Proto budou zajišťovány především ústředními vodohospodářskými orgány. Garantem spolupráce bude Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zahraničních věcí.

Úmluva obsahuje i ustanovení, týkající se problematiky hlásných a poplachových systémů a vzájemné pomoci při mimořádných událostech (povodně, havarijní znečištění vod apod.) na hraničních vodních tocích, upravené dosud jen v rámci dvoustranných smluv o spolupráci na hraničních vodách. Proto bude nutná též úzká spolupráce s Ministerstvem vnitra, které v současné době připravuje soubor komplexně pojatých mezistátních (prezidentských) smluv se sousedními státy o spolupráci a vzájemné pomoci při katastrofách a velkých haváriích. Obdobně bude nutná spolupráce s Ministerstvem zdravotnictví v oblasti vlivu jakosti vod na zdraví obyvatelstva (v návaznosti na Úmluvu byl již podepsán Protokol "Voda a zdraví"). Při dvoustranné spolupráci na hraničních vodách a mnohostranné spolupráci v oblasti ochrany vod v povodích Labe, Odry a Dunaje se dále předpokládá součinnost s ministerstvy dopravy a spojů, financí, obrany a podle povahy projednávaných problémů i s dalšími zainteresovanými ústředními orgány státní správy.

Přístup České republiky k Úmluvě je v souladu s právními předpisy České republiky a se všeobecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i s obdobnými závazky v oblasti vodního hospodářství, převzatými v rámci jiných mezinárodních smluv, včetně smluv o spolupráci v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí.

Úmluva je v souladu s právem Evropských společenství. Rada Evropské unie schválila tuto Úmluvu jménem Evropského společenství svým rozhodnutím č. 95/308/EU z 24.7.1995 a dokument o schválení byl předán depozitáři 14.9.1995. Tím je zajištěna i vazba na příslušné právní předpisy Evropské unie v oblasti ochrany vod a postupné promítnutí požadavků Úmluvy do právního řádu České republiky v rámci jeho sbližování s právem Evropské unie.

Návrh na přístup České republiky k Úmluvě byl již předložen na jednání vlády 17. 5. 1999. Z programu tohoto jednání byl materiál stažen s tím, že je třeba upřesnit důvody, pro které nevyžaduje souhlas Parlamentu. Při novém předložení vládě 22.9.1999 byl ministrem životního prostředí dán návrh na předložení Úmluvy do Parlamentu ČR, kterému je tak Úmluva na základě usnesení vlády České republiky ze dne 22. září 1999 č. 982 předkládána k vyslovení souhlasu.

V Praze dne 22. září 1999

předseda vlády

Seznam smluvních stran

Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků

a mezinárodních jezer

(stav k 2. 8. 1999)

Podpis Ratifikace

Albánie 18.03.1992 05.01.1994

Rakousko 18.03.1992 25.07.1996

Belgie 18.03.1992

Bulharsko 18.03.1992

Chorvatsko 08.07.1996

Dánsko 18.03.1992 28.05.1997

Estonsko 18.03.1992 16.06.1995

Finsko 18.03.1992 21.02.1996

Francie 18.03.1992 30.06.1998

Německo 18.03.1992 30.01.1995

Řecko 18.03.1992 06.09.1996

Maďarsko 18.03.1992 02.09.1994

Itálie 18.03.1992 23.05.1996

Lotyšsko 18.03.1992 10.12.1996

Lichtenštejnsko 19.11.1997

Litva 18.03.1992

Lucembursko 20.05.1992 07.06.1994

Nizozemí 18.03.1992 14.03.1995

Norsko 18.09.1992 01.04.1993

Polsko 18.03.1992

Portugalsko 09.06.1992 12.12.1994

Moldavská republika 04.01.1994

Rumunsko 18.03.1992 31.05.1995

Ruská federace 18.03.1992 02.11.1993

Slovensko 07.07.1999

Slovinsko 13.04.1999

Španělsko 18.03.1992

Švédsko 18.03.1992 05.08.1993

Švýcarsko 18.03.1992 23.05.1995

Velká Británie 18.03.1992

Evropská společenství 18.03.1992 14.09.1995

Celkem (25+1) (24+1)