Vládní návrh zák. a o rozpoč. prav. územních rozpočtů - EU

K Části první

Do této části je zařazen předmět úpravy a působnost zákona.

K § 1:

Územní rozpočty tvoří rozpočty obcí a krajů, pro něž se přejímá jejich společné ústavní označení ”územní samosprávné celky”.

Je zde ale pamatováno také na to, že i nadále budou obce zřizovat dobrovolné svazky obcí, a to jakožto právnické osoby, které by neměly mít odlišná pravidla svého hospodaření, než mají jejich členské obce. Pravidla hospodaření dobrovolných svazků obcí jsou v porovnání s platným právním stavem převzata do předlohy ze zákona o obcích a v konkretizované podobě zahrnuta do Části páté předlohy.

Jako dosud se zde rovněž řeší finance místních částí nebo obvodů statutárních měst a také hlavního města Prahy. Není důvodů k tomu, aby pro ně platila odlišná práva hospodařit s těmi finančními prostředky, které pro ně vyplynou z jejich zvláštního postavení. Obsah jejich rozpočtu, tj. jak jejich rozpočtu výdajů v návaznosti na jejich úkoly, tak i jejich rozpočtových příjmů, jimiž mají své výdaje uhrazovat, musí však řešit město samo podle vlastních podmínek. Tím se také potvrzuje skutečnost, že tyto části měst jsou jen svébytnou, zvláštní organizační jednotkou obce, která je zřídila.

K Části druhé

K § 2 a 3:

Pro hospodářství financované z územních rozpočtů je období rozpočtového roku příliš krátké. To nejen proto, že volební období zastupitelstev obcí a krajů je čtyřleté, ale také proto, že v celé řadě smluvních vztahů vstupuje územní samosprávný celek do dlouhodobějších práv a povinností, jež nutně ovlivňují jeho budoucí rozpočty. Víceleté jsou přijímané úvěry, dotace a příspěvky, ale také větší investiční výdaje, nákupy na finanční leasing ap.

Proto se navrhuje, aby si každý územní samosprávný celek sám pro sebe zpracovával svůj střednědobý rozpočtový výhled. Jeho sestavování nebude povinné, neboť má sloužit především jemu samotnému a bude tedy přizpůsobován jeho vlastním potřebám. Není nezbytně třeba, aby měl stejný obsah, např. pro nejmenší obec. Není ani nutné, aby se zpracovával jednotným způsobem tak, aby se mohl ”sumarizovat” za všechny obce v České republice. Také jeho časový záměr bude odlišný podle toho, do jakých časových dimenzí daná obec vstoupila. Je ale naproti tomu účelné, aby se při jeho zpracování používalo jednotné třídění (podle rozpočtové skladby), které by umožnilo případnou srovnatelnost rozpočtového výhledu v územním porovnání.

K § 4:

Novým prvkem je v návrhu zákona ustanovení, jímž se má posílit princip vyrovnanosti rozpočtu. Dosavadní právní úprava tuto otázku postrádala.

Navrhuje se, aby územní samosprávný celek měl kromě vyrovnaného rozpočtu ještě možnost pomocí přebytkového rozpočtu převádět své příjmy daného roku do dalších let a tím si je uchovat na budoucí potřeby.

Naproti tomu ale se navrhuje, aby územní samosprávný celek měl jen podmíněnou možnost schvalovat si schodkový rozpočet. Takový rozpočet by si podle návrhu mohl schválit jen tehdy, bude-li již při tomto schvalování znát způsob úhrady rozpočtového schodku. Jednoduchý je případ, kdy lze schodek hradit vlastními, dříve našetřenými penězi. Horší situace je, mají-li se rozpočtovat výdaje kryté jen návratnými zdroji, tj. úvěrem, půjčkami, anebo výtěžkem z prodeje vlastních obligací. Návrh toto řešení připouští, ale jen je-li již při schvalování rozpočtu smluvně zabezpečeno. Může jít též o užití smlouvy o budoucí smlouvě o poskytnutí půjčky.

K § 5 a 6:

V návrhu se uplatňuje dosavadní zásada, že rozpočet je základním peněžním fondem územního samosprávného celku. Další peněžní fondy lze zřizovat buďto jako účelové, anebo bez konkrétních účelů. Vytyčují se jejich zdroje, a to tak, že je lze tvořit z přebytku uplynulého roku, anebo ještě také z  příjmů běžného roku, které jsou natolik mimořádné, že nejsou určeny ke spotřebě v daném rozpočtovém roce.

Umožňuje se také tvorba sociálních nebo jinak účelově vytvářených fondů během roku z rozpočtových příjmů.

Princip, podle něhož jsou všechny obraty na peněžních fondech sledovány pomocí rozpočtové skladby, není návrhem dotčen.

V této souvislosti je upravena také problematika toho hospodaření obcí (v budoucnu též krajů), které je účetně sledováno pomocí mimorozpočtových účtů, tj. pomocí účtů třídy 5 a 6 účtové osnovy. Hospodaření mimo rozpočet je přípustné jen během roku. Nejpozději ke konci roku se musí spojit s rozpočtem (jde-li o zisk, patří do příjmů, kdežto případná ztráta se musí vyrovnat z výdajů rozpočtu). Nelze připustit, aby trvale byly vedeny důležité finanční operace územního samosprávného celku mimo jeho rozpočet a závěrečný účet, neboť by se tím ztrácela jejich jedinečná vypovídací schopnost.

K § 7 a 8:

V návrhu jsou příjmy rozpočtu obcí i krajů formulovány v zásadě shodně. U obcí se ale také počítá s uplatněním dotace z rozpočtu kraje. Návrh přejímá zásadu, že návratné zdroje nejsou příjmem rozpočtu, ale jen finanční operací, která může tento způsob krytí rozpočtovaných výdajů územního samosprávného celku uskutečnit.

Návrh přejímá již platný způsob využívání návratné finanční výpomoci u obcí a umožňuje jej použít i pro kraj. Návratná finanční výpomoc se od půjček liší tím, že je bezúročná, poskytuje se na základě rozhodnutí, tedy nikoliv smluvním vztahem (tj. není vymahatelná soudně, ale jako porušení rozpočtové kázně) a její splatnost musí být zajištěna rozpočtovanými příjmy běžného roku. Proto ji nelze použít na posílení rozpočtovaných výdajů. Její použití se umožňuje také mezi všemi územními rozpočty navzájem.

Splátky návratných výpomocí patří stejně jako splátky poskytnutých půjček a úroky z nich mezi příjmy z hospodářské činnosti.

K § 9 a 10:

Výdaje rozpočtu obce i kraje jsou v návrhu uvedeny tak, aby to bylo v souladu s jejich široce pojatou působností. Ve jmenovitě uváděných druzích výdajů má přednost plnění zákonných závazků obce či kraje, dále péče o jejich majetek, zabezpečování výkonů státní správy a plnění dalších, zejména smluvních závazků. V souladu s jejich postavením vlastníka se připouštějí také výdaje realizované formou darů a příspěvků, a to zejména těm subjektům, jejichž činnost je natolik prospěšná, že má obec či kraj důvod ji finančně podpořit.

V rozpočtu kraje se počítá s poskytováním dotací do rozpočtů obcí v kraji. Může jít jak o dotace, které kraj pro ten účel přijal ze státního rozpočtu, kdy je pouze zprostředkovatelem vztahu státního rozpočtu k územním rozpočtům nižších stupňů, tak i o dotace poskytované z jeho vlastních zdrojů.

K Části třetí

Do této části jsou souhrnně zařazena ustanovení, jimiž se má řídit celoroční činnost související s financemi územního samosprávného celku, zejména s jeho rozpočtovým hospodařením. Tato činnost se již tradičně označuje odborným názvem jako ”rozpočtový proces”.

K § 11:

Vypracování rozpočtu územních samosprávných celků je první fází rozpočtového procesu. Uplatňuje se zde provázanost celé soustavy veřejných rozpočtů, zejména závislost na vyšších stupních veřejných rozpočtů, neboť z ní se odvozují údaje, bez nichž by nebylo možné schvalovat rozpočet nižšího stupně (např. údaje o dotacích z vyššího rozpočtu).

V souladu s demokratickými principy zastupitelských sborů v územních samosprávách se zde stanoví povinnost zveřejnění návrhu rozpočtu. Protože rozpočet je - zejména ve velkých městech a u krajů - značně obsáhlým dokumentem, nelze jednotně zákonem upravit způsob jeho zveřejňování. Dává se tu proto možnost uplatnění místních podmínek.

K § 12:

Rozpočtová skladba je jedním z právních nástrojů, jimiž se zabezpečuje jednotné třídění všech veřejných rozpočtů, potřebné pro jejich vzájemnou srovnatelnost a z ní vycházející možnost analytického hodnocení. Rozpočtová skladba se ve své úplné podrobnosti projeví v údajích o plnění rozpočtu. V etapě schvalování rozpočtu v zastupitelstvech územních samosprávných celků stačí, jestliže jsou podle ní členěny v potřebné podrobnosti jen ty údaje rozpočtu, které mají mít závaznost pro jejich vlastní orgány, anebo pro subjekty, kterým jsou rozpočtem schvalovány dotace, příspěvky nebo jiné rozpočtové vztahy.

Dosud byla rozpočtová skladba vydávána formou opatření Ministerstva financí. Nově se navrhuje vymezit ji vyhláškou, jejíž právní opora bude jak v zákoně o rozpočtových pravidlech republiky, tak i v tomto zákoně, neboť nadále se přepokládá, že bude platit jednotně v celé soustavě veřejných rozpočtů.

K § 13:

Rozpočtové provizorium se uvnitř územních rozpočtů může projevit jednak jako důsledek rozpočtového provizoria ve státním rozpočtu, jednak ale ještě také z vlastních příčin jednotlivých článků územních rozpočtů. Proto pravidla potřebná pro zabezpečení plynulého hospodaření po dobu od začátku roku do schválení rozpočtu na dané úrovni se musí určit na té úrovni, která je příčinou rozpočtového provizoria. Taková pravidla vyplynou buďto z realizace úkolů ukládaných pro takový případ zákonem o rozpočtových pravidlech republiky, anebo je musí určit zastupitelstvo kraje a obce. Zastupitelstva přitom budou vycházet ze svých reálných místních podmínek – například z návrhu zpracovaného radou obce, nebo – když by byl pro zastupitelstvo nepřijatelný – z jiných dokumentů, zejména z rozpočtu schváleného pro předchozí rok.

K § 14:

Rozpis rozpočtu je etapou rozpočtového procesu, která přímo navazuje na schvalování rozpočtu. Zdůrazňuje se zde plynulost rozpočtových prací a potřeba zabezpečit třídění rozpočtu v plné podrobnosti podle rozpočtové skladby. Zároveň je součástí rozpisu přenos údajů o těch ukazatelích schváleného rozpočtu, které jsou závazné.

K § 15:

Kontrola hospodaření podle rozpočtu je základním právem, ale i povinností každého územního samosprávného celku a svazku obcí. Způsob této kontroly, její četnost v daném roce, konkrétní zaměření apod. musí určit zastupitelstvo územního samosprávného celku nebo orgány svazku obcí, což je součástí pravomoci vyhrazené podle zákona o obcích a zákona o krajích.

K § 16:

Po schválení rozpočtu dochází během roku z řady příčin k potřebě provést úpravy ve schváleném rozpočtu. Takové příčiny vyplývají jednak z rozhodnutí vyššího orgánu (např. organizační změny), anebo ze změn v působnosti vymezené právními předpisy (metodické změny), včetně cenových změn, popř. jde o věcné změny, jimiž se bezprostředně ovlivňuje rozpočet, jestliže jsou jeho příjmy nebo výdaje závislé na věcných ukazatelích (např. na počtu plátců daně, příjemců sociálních dávek aj.). Může docházet také k přehodnocení naléhavosti rozpočtovaných potřeb, anebo k možnostem zvýšit rozpočtované výdaje s ohledem na příznivé plnění příjmů.

Proto se odlišují takové změny rozpočtu, které je třeba provádět povinně, na rozdíl od ostatních změn, které vyplývají spíše jen jako logický důsledek vzniklé situace. Povinně je např. nutno zabránit vzniku rozpočtového schodku. Kdežto dochází-li naopak ke vzniku přebytku tím, že se překračují rozpočtové příjmy, není na to nutně třeba reagovat zvýšením rozpočtu výdajů.

Jako povinnost se uplatňuje vedení evidence o časové posloupnosti provedených změn, neboť jinak by se ztrácel přehled o aktuálně platném schváleném rozpočtu, jak vypadá po provedených změnách.

K § 17:

Návrh přejímá dosavadní osvědčené principy zpracovávání závěrečného účtu obcí a uplatňuje je i pro kraje a pro svazky obcí.

Obdobně jako u návrhu rozpočtu se požaduje zveřejnění závěrečného účtu.

Povinnost přezkoumání hospodaření, která je již zavedená pro obce, se uplatňuje obecně. Orgány oprávněné k přezkoumání hospodaření určují zákon o obcích, zákon o krajích a zákon o hlavním městě Praze.

Pro jednání zastupitelského sboru se odlišuje situace, kdy lze závěrečný účet schválit bez výhrad, protože ani při přezkoumávání ročního hospodaření nebyly zjištěny větší závady, na rozdíl od případů, kdy byly naopak zjištěny vážné chyby, nesprávnosti a nedostatky, při nichž dokonce došlo ke škodám.

K § 18:

Rozpočtové prostředky daného roku by v zásadě měly odpovídat věcnému plnění, s nímž souvisejí příjmy či výdaje. Plynulé financování hospodářství si však vyžaduje, aby ve smluvních vztazích mezi obchodními partnery docházelo k zálohovanému či splátkovému placení poskytovaných plnění. Proto je třeba připustit, že časový průběh příjmů a výdajů se oproti věcnému plnění odlišuje.

Důsledně je ale třeba požadovat, že pro zařazení do daného rozpočtového roku je rozhodující datum, jímž se daná peněžní operace zaeviduje a projeví ve stavu peněžních prostředků na příslušných bankovních účtech.

Časová použitelnost rozpočtových prostředků může být při poskytování dotací či příspěvků stanovena nejen ke konci roku, ale buďto ke dřívějšímu termínu, anebo - např. u déle trvajících účelů - i k pozdějšímu termínu.

Pro územní rozpočty bude platit ten způsob, který zvolil orgán, jenž jim své prostředky poskytl. Územní samosprávný celek však může při rozhodování o použití vlastních prostředků u jejich příjemců zvolit způsob, který bude považovat za nejúčelnější.

K § 19:

Účelovost použití peněžních prostředků je v návrhu uplatněna dosud platným způsobem. Konkrétněji je vyjádřen výčet způsobů možného stanovení účelovosti. Příjemce účelových prostředků je povinen stanovený způsob účelového použití dodržet, neboť jinak by se dopustil buďto porušení rozpočtové kázně, anebo by nesplnil smluvně přijatou povinnost. V obou případech by to byl důvod k jeho postihu.

Účelovost se územního samosprávného celku může týkat jak v roli příjemce cizích prostředků a v tom případě ji musí respektovat, ale také v roli poskytovatele svých prostředků a v tom případě ji sám stanoví.

K § 20:

Časově nebo účelově omezená použitelnost peněžních prostředků je zpravidla spojena s návratností jejich nespotřebovaného zbytku. V ostatních případech jsou zbylé peněžní prostředky po skončení roku převáděny do následujícího roku, a to buďto do peněžního fondu, anebo přímo do zdrojů rozpočtu na následující rok.

Pokud příjemce časově nebo účelově omezených prostředků vrací jejich nespotřebovanou část do územního rozpočtu, z něhož je obdržel, jde o účin toho roku, kdy se vrácení prostředků uskuteční.

K § 21:

V současné praxi dochází často k nesprávnému rušení zaúčtovaných příjmů či výdajů tím, že se dodatečně zápornou hodnotou vyanulují dříve provedené účetní zápisy, ačkoliv nejde jen o opravu chyby. Proto se do zákona navrhuje zapracovat ustanovení, podle něhož bude vymezena přípustnost záporných zápisů do údajů o plnění rozpočtu formou kompenzačních peněžních operací.

Oprávněné jsou tyto operace jen jde-li o zákonem vymezené případy, jimiž se zamezí zkreslení údajů o plnění příjmů a výdajů.

Právě pomocí kompenzací se také mimo jiné zabrání tomu, aby v sumárních výkazech za celý okres nebo kraj nedošlo k duplicitnímu vykazování údajů o poskytnutých dotacích nebo provedených odvodech. Když by je nebylo možno proúčtovat pomocí kompenzací na úrovni toho rozpočtu, jenž je zprostředkovává, byly by sumární výkazy nepravdivé.

K § 22:

Pravidla týkající se porušení rozpočtové kázně, jsou v návrhu pojata shodně s dosud platným způsobem, jde-li o takové porušení rozpočtové kázně, při němž jsou peněžní prostředky použity neoprávněně, anebo jde-li o jejich zadržení. V těchto obou případech je vždy evidentní, jaká suma peněz byla neoprávněně použita nebo zadržena, a lze podle ní uložit sankční odvody.

Nově je do návrhu zapracováno řešení postihů za neplnění zákonem uložených povinností, u nichž nelze dané neplnění vztáhnout k nějaké konkretizovatelné peněžní částce. Proto se navrhuje jako nový druh sankce uplatňovat pokuty za neplnění zákonem uložených povinností nebo podmínek pro hospodaření s peněžními prostředky územních samosprávných celků.

Těmito pokutami může stát působit účinněji než dosud na dodržování zákonem uložených povinností, jestliže za jejich nedodržování bude možné uložit pokutu.

V návrhu jsou dále uplatněna osvědčená dosavadní ustanovení o výpočtu penále, o jeho maximální výši a o možnosti úlev v případě nadměrné tvrdosti.

K Části čtvrté

Do samostatné části se v návrhu soustřeďují ustanovení, která se týkají organizací vytvářených územním samosprávným celkem k naplňování jeho působností. Přejímá se zde základní pojetí právní úpravy těchto otázek, jaké je navrženo do zákona o majetku státu i do rozpočtových pravidel republiky.

Jde-li o organizace či zařízení územního samosprávného celku, je pro ně důležité, že jsou celým svým majetkem ve vlastnictví svého zřizovatele, tj. obce nebo kraje. Naproti tomu u státních organizací jde vždy o majetek ve vlastnictví státu. Stát si svá vlastnická práva vůči státním subjektům nemůže řešit individuálním přístupem. Naopak ale obec i kraj takový přístup zvolit mohou a musí, protože při něm vycházejí ze znalosti místních, namnoze specifických podmínek, jimž přizpůsobují pravidla pro správu svého vlastnictví.

V návaznosti na odlišné postavení státních organizací od jinak obdobných, ale z majetkoprávního ohledu zcela jiných, totiž ”obecních” nebo ”krajských” organizací, je v návrhu dáván územním samosprávným celkům potřebný prostor při zřizování, řízení a financování jejich organizací.

K § 23:

Územní samosprávný celek může k výkonu svých působností a k plnění z nich vyplývajících úkolů zřizovat buďto taková zařízení, která nebudou právnickou osobou, ale budou pouze jeho vlastní vnitřní organizační složkou. Může také zřídit jako v zásadě neziskové právnické osoby příspěvkové organizace, popř. založit pro ziskové činnosti některou, právními předpisy přípustnou obchodní společnost a ještě také obecně prospěšnou společnost.

Obchodní zákoník připouští, že jediný zakladatel smí založit jen akciovou společnost a společnost s ručením omezeným. Jiné druhy obchodních společností lze zakládat vždy jen společnou činností více zakladatelů. Nic nebrání tomu, aby územní samosprávný celek byl takovým spoluzakladatelem všech právně přípustných forem obchodních společností. Pokud ale je jen on sám jediným zakladatelem a tedy také jediným vlastníkem, může jít jen o akciovou společnost a společnost s ručením omezeným.

Obecně prospěšnou společnost může územní samosprávný celek založit buďto sám, anebo s jinými subjekty.

K § 24:

V návrhu zákona se nadále nepočítá s existencí rozpočtové organizace jako právnické osoby, a to v návaznosti na stejnou úpravu státních organizací. Namísto toho se v návrhu uplatňuje forma vlastních organizačních složek obce nebo kraje, které budou mít určitou svoji vymezenou úlohu a jí odpovídající práva a povinnosti, ačkoliv nebudou mít svoji právní subjektivitu. Budou navenek vystupovat jménem obce nebo kraje, čili jako vnitřní součást svého zřizovatele.

V těchto nově právně definovaných vnitřních organizačních složkách se budou projevovat

1. všechny dosavadní, i když nyní již jen ojediněle se vyskytující rozpočtové organizace obcí, pokud se nestanou příspěvkovou organizací,

2. dosavadní tzv. ”zálohované” organizace obcí.

Přeměna stávajících rozpočtových anebo zálohovaných organizací na ”organizační složku” nebude klást zvláštní nároky na jejich zřizovatele. Takovou přeměnu uskuteční až po zvážení, zda by pro danou činnost nebyla vhodnější forma příspěvkové organizace.

Pokud jí dá postavení organizační složky, vydá pro ten účel zřizovací listinu s patřičnými náležitostmi.

Návrh vychází z předpokladu, že činnost vyčleněnou do ”organizační složky” zabezpečují zaměstnanci zřizovatele. Někdo z nich je jmenován do postavení vedoucího s tím, že mu zřizovatel vymezí jeho dispoziční práva nakládat s tím majetkem (včetně peněz), který má sloužit vymezené činnosti. Vedoucí dané organizační složky má ale jen tolik práv a povinností, kolik má stanoveno zřizovatelem.

Zřizovatel organizační složky stanoví, které prostředky má na její činnost vyčleněny svým rozpočtem.

Zřizovatel může své organizační složce určit vymezené okruhy peněžních prostředků, s nimiž může její vedoucí disponovat. V tom případě jsou takové prostředky odděleně sledovány na zvláštním peněžním účtu, anebo mají formu zúčtovatelných peněžních záloh. Zřizovatel určí - přiměřeně k místním podmínkám - výši takto oddělených prostředků, způsob a termíny jejich použitelnosti a vyúčtování. Ostatní potřeby vymezené na činnost dané organizační složky v rozpočtu jejího zřizovatele zabezpečuje stejně jako ostatní svou vlastní činnost zřizovatel svým, k tomu účelu zřízeným útvarem (obecní úřad, úřad kraje).

Nejpozději alespoň ke konci roku je nutné provést proúčtování hospodaření organizační složky s rozpočtem zřizovatele tak, aby jeho celoroční výsledky hospodaření a závěrečný účet poskytovaly úplný obraz o celém jeho hospodaření, v němž vystupuje vlastním jménem, tedy včetně jeho organizačních složek.

Návrh počítá s tím, že někteří pracovníci organizačních složek nebudou v pracovním poměru k jejich zřizovateli, ale že na základě zvláštních zákonů (např. ve školství) bude jejich pracovní poměr upraven jinak.

K § 25:

Návrh přejímá dosavadní osvědčená pravidla hospodaření příspěvkových organizací, ale zpřesňuje je v řadě hledisek tak, aby se zvýraznila skutečnost, že příspěvková organizace je sice právnickou osobou, ale není subjektem vlastnického práva k majetku, který je vlastnictvím jejího zřizovatele a má tudíž k němu jen tolik práv, kolik jí její zřizovatel svěří.

Z postavení příspěvkové organizace vyplývá, že má jen omezený rámec své činnosti, totiž ten, který jí určí její zřizovatel. Přitom může zřizovatel zvážit, které jiné, než hlavní činnosti dovolí, aby jeho příspěvková organizace zabezpečovala ve svých doplňkových činnostech. Učiní tak též proto, že zpravidla mají vyšší rentabilitu a umožňují efektivnější využívání ekonomického potenciálu organizace.

K § 26:

Ve finančním hospodaření příspěvkové organizace se nenavrhují větší věcné změny. Požadavek stability vztahů zřizovatele k rozpočtu jeho příspěvkové organizace se prosazuje tím, že se nepřipouštějí změny rozpočtovaného vztahu stanoveného schváleným rozpočtem během roku v neprospěch příspěvkové organizace z jiných, než závažných, objektivně působících příčin. To proto, aby příspěvková organizace mohla projevovat iniciativu na maximální tvorbě vlastních zdrojů a na úsporách svých nákladů celoročně, aniž by jí hrozilo riziko, že o výsledky této její aktivity ji její zřizovatel připraví.

K § 27 až 31:

Výsledkem hmotné zainteresovanosti příspěvkové organizace na co nejlepším hospodaření je její rezervní fond. Jeho tvorba a použitelnost je určena tak, aby motivace na jeho tvorbě byla co nejvyšší a odpovídala i jeho použitelnosti. Oproti současnému stavu se navrhuje umožnit volnou převoditelnost rezervního fondu do investičního fondu, avšak v gesci zřizovatele.

V pravidlech tvorby a použití investičního fondu dochází ke změně tím, že jej lze se souhlasem zřizovatele posílit převodem z rezervního fondu, a dále že výnosy z prodeje investičního majetku jsou zdrojem investičního fondu jen se souhlasem zřizovatele, neboť jde o prodej majetku z jeho vlastnictví. Nadále se připouští, aby peníze investičního fondu byly použitelné též na údržbu a opravy nemovitého majetku spravovaného příspěvkovou organizací. Návrh předpokládá, že obecní i krajské příspěvkové organizace budou mít povinnost provádět odpisy z majetku, jenž jim byl svěřen zřizovací listinou, a to jako jeden z hlavních zdrojů jejich investičního fondu.

Na základě připomínkového řízení bylo do návrhu zákona zapracováno uplatnění fondu odměn u všech příspěvkových organizací v působnosti územních samosprávných celků jednotně, a to shodně, jak se navrhuje pro státní příspěvkové organizace.

Obdobně jako pro státní příspěvkové organizace se i u obecních a krajských příspěvkových organizací zavádí povinně fond kulturních a sociální potřeb, a to za stejných podmínek pro jeho tvorbu a jeho užití jako pro státní příspěvkové organizace.

K § 32 až 35:

V těchto ustanoveních se navrhuje, aby příspěvkové organizace měly omezenou možnost vstupovat do rizikových právních vztahů, jestliže by tím mohly ohrozit vlastnictví svého zřizovatele. Proto k tomu musí mít jeho předchozí souhlas.

K Části páté

K § 36 a 37:

Obec může být členem dobrovolného svazku obcí. V zákoně o obcích je řešena problematika vzniku a účelu dobrovolných svazků obcí. V předloze tohoto zákona jsou proto řešeny jen otázky hospodaření dobrovolných svazků obcí. Navrhuje se uplatnit vůči nim v zásadě stejná pravidla, jaká mají platit u obcí, zejména také pro veřejnou kontrolu nad jejich činnostmi.

K Části šesté

K § 38:

Zvláštní zákon stanovuje postup pro posuzování veřejné podpory ve vztahu k Evropské dohodě. Poskytování finančních prostředků z rozpočtů územních samosprávných celků a svazků obcí musí být s tímto právním předpisem v souladu.

K § 39:

Převod dosavadních rozpočtových organizací na organizační složky by neměl mít dopady na pracovně právní vztahy jejich zaměstnanců, neboť jejich práva a povinnosti, jde-li o rozpočtové organizace v působnosti obcí, přejdou na obec, která dosud byla zřizovatelem dané rozpočtové organizace. Pokud bude docházet k přeměně rozpočtových organizací na příspěvkové, přejdou veškerá práva a povinnosti, včetně pracovně právních vztahů, na nového právního nástupce. Organizační změny, k nimž dojde v této souvislosti, se budou uskutečňovat v souladu se zákoníkem práce.

K § 40:

Účinnost zákona se navrhuje stanovit tak, aby byla v souladu s jinými na něj navazujícími zákony podmiňujícími reformu veřejné správy.

V Praze dne 15. listopadu 1999

Předseda vlády České republiky

Ing. Miloš Zeman v. r.

Ministr financí České republiky

Doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc. v. r.