Zhodnocení platného právního stavu
Oblast hospodářských opatření pro krizové stavy je v současnosti upravena těmito právními předpisy:
ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, jehož vydání iniciovalo vypracování návrhu zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy,
zákonem ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
zákonem č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů,
zákonem č 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění zákona č. 272/1996 Sb. a zákona č. 189/1999 Sb.
nařízením vlády České a Slovenské Federativní republiky č. 284/1992 Sb., o opatřeních hospodářské mobilizace.
Současná právní úprava v oblasti hospodářských opatření pro krizové stavy se do vydání ústavního zákona č. 110/1998 Sb. vytvářela postupně, bez zřetelné jednotící koncepce. V důsledku toho je nedokonalá, zastaralá a nedostatečná. Věcná problematika je řešena do značné míry z pohledu, možností a aktuálních potřeb roku 1992. Citované nařízení vlády, které má dosud v této oblasti klíčovou úlohu, se ve své podstatě omezuje jen na kusou právní úpravu oblasti hospodářské mobilizace v souvislosti s možným válečným stavem. Hospodářské přípravy pro nevojenské krizové situace odvozuje sekundárně z předpokládaných válečných potřeb.
Uvedený stav a přístup již neodpovídají současným reálným potřebám ČR ani jejímu současnému bezpečnostnímu prostředí. Nedostatečnost současné právní úpravy vyplývá především z absence zákona, jenž by zásadně upravil oblast hospodářských opatření nezbytných pro účinné řešení krizových stavů. Absenci takového zákona citelně pociťují všechna ministerstva a ostatní správní úřady ČR. Zjevné nedostatky současné právní úpravy se jeví být též nežádoucí překážkou pro efektivní spolupráci s orgány NATO v oblasti civilního nouzového plánování.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Hlavní principy sledované navrhovanou právní úpravou jsou její účelnost, komplexnost a přiměřenost.
Účelnost úpravy spočívá ve vytvoření dosud chybějících právních předpokladů pro provádění organizačních a materiálních opatření, včetně zásad jejich financování, k účinnému využití hospodářských zdrojů pro zajištění dodávek výrobků, prací a služeb nezbytných k překonání a odstranění nepříznivých následků krizových stavů. Účelnost navrhované úpravy spočívá i v tom, že v úzké návaznosti na opatření zákona č. 222/1999 Sb. ,o zajišťování obrany České republiky, který již byl projednán a schválen Parlamentem ČR, a opatřeními zákona o krizovém řízení a Integrovaném záchranném systému, připravovaného Ministerstvem vnitra, zabezpečuje možnost materiální podpory sil, které budou aktivně zasahovat po vyhlášení krizových stavů vojenského i nevojenského charakteru a rovněž vytváří podmínky pro uspokojování základních materiálních životních potřeb obyvatel ČR v krizových stavech.
Navrhovaná právní úprava podstatně přispívá ke komplexnímu řešení právních vztahů v oblasti hospodářských opatření pro krizové stavy. Je předkládán návrh zákona, jehož právní a věcné pojetí je slučitelné s přístupy k řešení obdobné problematiky v řadě západoevropských států. Úsilí o komplexnost nové právní úpravy se v předkládaném návrhu zákona projevuje v tom, že zahrnuje opatření pro krizové situace vojenského i nevojenského charakteru v rámci celého národního hospodářství. Pouze opatření v oblasti pracovních sil a povinnosti poskytovat hospodářské informace přenechává, na základě doporučení pracovních komisí Legislativní rady vlády nebo na základě dohody s odborně příslušným ústředním správním úřadem, právní úpravě v rámci jiného připravovaného právního předpisu.
Součástí návrhu zákona je i ucelená soustava hospodářských regulačních opatření, ustanovení o kontrole a o sankcích za porušení zákona. Tyto oblasti jsou v dosud platné právní úpravě opominuty.
Přiměřenost navržené právní úpravy spočívá v jejím přizpůsobení novému bezpečnostnímu prostředí, v němž se ČR nalézá, a reálným potřebám a možnostem ČR. Úprava vychází ze skutečnosti, že nebezpečí přímého vojenského napadení ČR se výrazně snížilo a příznaky jeho případného nárůstu se projeví s dostatečným časovým předstihem před vznikem případného ozbrojeného konfliktu. Daleko pravděpodobnější se jeví možnosti vzniku krizových situací nevojenského charakteru, které budou vznikat nenadále a budou vyžadovat okamžitou odezvu. Návrh zákona proto na rozdíl od dosavadní právní úpravy odlišuje v systému hospodářských opatření pro krizové stavy postupy zajišťující udržení chodu hospodářství, výkon státní správy a uspokojování základních materiálních potřeb obyvatelstva za všech krizových stavů od postupů zajišťujících zvláštní potřeby ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů za stavu ohrožení státu a válečného stavu. Návrh zákona tudíž rozlišuje dva základní systémové přístupy v uspokojování nezbytných hospodářských potřeb za krizových stavů, a to nouzové hospodářství a hospodářskou mobilizaci. V těchto systémech budou hospodářská opatření zajišťována odlišným způsobem přiměřeným svému účelu.
Toto nové uspořádání se jeví hospodárnější a flexibilnější než platná právní úprava a pozitivně ovlivní i strukturu a objemy státních hmotných rezerv. V jejich rámci budou pro podmínky nouzového hospodářství vytvořena nová účelová uskupení – pohotovostní zásoby a zásoby pro humanitární pomoc. Předkládaný návrh zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy rovněž přináší nový přístup k materiálnímu zajištění činností sloužících k prevenci, likvidaci a odstraňování následků krizových situací. Dosavadní přístup, který byl převážně založen na pořizování těchto prostředků do vlastnictví státu, bude nahrazen systémem, který bude v maximální možné míře využívat již vytvořené, většinou soukromé materiální zdroje. Stát se zaměří především na organizování účelného využití těchto zdrojů za krizových stavů. Princip preventivního pořizování materiálních prostředků do vlastnictví státu nalezne nadále své dílčí uplatnění zejména v oblasti hospodářské mobilizace.
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Právní úprava oblasti hospodářských opatření pro krizové stavy formou zákona je v právním státě nezbytná, neboť v zájmu účinného řešení případné krizové situace nutně předpokládá možné zásahy státní moci do základních práv a svobod podnikatelských subjektů, což podle Listiny základních práv a svobod, přijaté ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., lze činit jen na základě zákona. Zákon, jenž by oblast hospodářských opatření pro krizové stavy náležitě právně upravil, není dosud součástí českého právního řádu, ačkoli náležitá právní úprava je ve veřejném zájmu a společenská praxe ji postrádá. Náležitá právní úprava zmíněné oblasti je nezbytná pro vytvoření nutných podmínek k materiálnímu zabezpečení účinného řešení krizových stavů nevojenského i vojenského charakteru, včetně vojenské obrany země za stavu ohrožení státu a válečného stavu. Společenství států sdružených v NATO od ČR patřičnou právní úpravu v této oblasti požaduje a očekává.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a její slučitelnost s právními akty Evropských společenství
V Evropské unii není dosud oblast hospodářských opatření pro řešení krizových situací, s výjimkou ropného hospodářství, předmětem a součástí komunitárního práva a je ponechána v kompetenci jednotlivých členských států. Oblast hospodářských opatření pro krizové situace v ropném hospodářství ČR je předmětem samostatného právního předpisu – zákona č. 189/1999 Sb., o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy).
Z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána vstupem do NATO, přímo pravidla pro řešení hospodářských opatření pro krizové stavy nevyplývají. Hospodářská opatření pro krizové stavy jsou však podstatnou součástí civilního nouzového plánování, které je nedílnou součástí aktivit NATO. Předkládaná úprava je jednou ze základních legislativních podmínek úspěšného začlenění České republiky do příslušných struktur NATO.
Přepokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, zejména nároky na státní rozpočet
Období mimo vyhlášení krizových stavů (běžná situace, období přípravy hospodářských opatření pro krizové stavy)
V období, kdy nebude vyhlášen žádný z krizových stavů, přijetí navrhované právní úpravy hospodářské poměry v ČR přímo neovlivní. Přijetí navrhované právní úpravy však nesporně posílí právní jistotu právnických a podnikajících fyzických osob ve vztahu k povinnostem a nárokům, jež vůči nim může na základě zákona uplatňovat státní administrativa v oblasti hospodářských opatření připravovaných a prováděných v zájmu překonání důsledků krizových situací a jejich odstranění. Obdobně dojde k posílení právní jistoty i ve vztahu k podmínkám, za nichž mohou být zmíněné povinnosti a nároky ze strany státu uplatňovány. Navrhovaná právní úprava tak přispěje k žádoucímu doplnění a zdokonalení právního řádu ČR.
V souhrnu přijetí navrhované právní úpravy nevyvolá nové nároky na výdaje státního rozpočtu. Zákon nevyžaduje vytvoření nových institucí či úřadů a předpokládá zapojení a využití všech institucí, jež nyní působí v systému hospodářské mobilizace.
Systém nouzového hospodářství počítá s racionálním využitím běžně dostupných zdrojů. Bude připravován v rámci krizových plánů zpracovávaných podle připravovaného zákona o krizovém řízení a Integrovaném záchranném systému, a to společně s případným uzavíráním smluv a dohod mezi řešiteli potencionálních krizových situací (zejména okresními úřady) a dodavateli nezbytných dodávek. Uzavírání smluv nevyvolá dodatečné náklady správních úřadů, neboť dodavatelům v době mimo krizový stav tyto rovněž nevzniknou.
Tvorba pohotovostních zásob bude hrazena z běžných rozpočtových prostředků Správy státních hmotných rezerv na pořizování státních hmotných rezerv.
Navrhovaná právní úprava, s ohledem na zkušenosti ze vzniku nevojenských krizových situací (zejména povodně v letech 1997 a 1998) předpokládá vytvoření a zavedení nové skupiny zásob, zákonem nazvaných “zásoby pro humanitární pomoc” v rámci zásob státních hmotných rezerv. S ohledem na cíl jejich tvorby, t. j. poskytnout obyvatelstvu zasaženému krizovou situací základní nezbytné životní potřeby na nejnutnější a časově omezenou dobu bezprostředně po vzniku krizového stavu, půjde výhradně o zásoby spotřebního charakteru. Tvorba a udržování zásob pro humanitární pomoc si vyžádá pouze zanedbatelné dodatečné nároky na státní rozpočet. I u těchto zásob se předpokládá, že budou pořizovány a obměňovány v systému státních hmotných rezerv.
Hospodářská mobilizace v novém – zúženém – pojetí si rovněž nevyžádá dodatečné nároky na státní rozpočet, neboť lze očekávat spíše snížení počtu subjektů hospodářské mobilizace. Současně nelze ale vyloučit, že v závislosti na rozvíjení prací na přípravě plánů mobilizace ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů, dojde postupně ke zvýšení finanční náročnosti či počtu mobilizačních dodávek, i při snížení počtu subjektů, jež budou plnění těchto dodávek zajišťovat. Problém financování lze formulovat i tak, že skutečný rozvoj systému bude ovlivněn dostupnými rozpočtovými zdroji pro financování přípravy opatření. Nebude se však v žádném případě jednat o nové nároky na státní rozpočet. Jako příklad může sloužit problematika “uchování výrobních schopností”. Zde dojde podle návrhu zákona k přesunu kompetencí, kdy z gesce Ministerstva obrany ČR přejde jejich zajištění do působnosti Správy státních hmotných rezerv. Zajištění finančního krytí této změny si vyžádá pouze delimitaci prostředků z rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany ČR do rozpočtové kapitoly Správy státních hmotných rezerv jednorázově k datu účinnosti zákona a v dalších letech pak jejich zakalkulování do rozpočtové kapitoly Správy státních hmotných rezerv.
Ani ve výstavbě infrastruktury k zajištění hospodářských opatření pro krizové stavy nevzniknou v důsledku přijetí nové právní úpravy dodatečné nároky na státní rozpočet, neboť výdaje na tuto činnost jsou i nyní běžnou součástí rozpočtových prostředků rozpočtové kapitoly Správy státních hmotných rezerv.
Regulační opatření budou vyžadovat v období mimo krizové stavy pouze minimální náklady spojené s jejich případnou materiální přípravou (kupř. pořízení matric odběrních poukázek) a náklady na jejich případné vyhlášení. Tyto náklady budou hrazeny z běžných rozpočtů správních úřadů nebo Správy státních hmotných rezerv.
B. Krizové stavy
Ke zvýšení nároků na státní rozpočet v oblasti hospodářských opatření, jež jsou předmětem navrhované právní úpravy, by mohlo dojít pouze v případě, pokud by se vyskytla potřeba čelit prostřednictvím těchto opatření konkrétním krizovým situacím. To znamená, že objednatelé mobilizační dodávky (příslušná ministerstva) by pak museli hradit tyto dodávky ze svých rozpočtů. Financování masivních opatření za konkrétních krizí navíc není předmětem tohoto zákona. Konkrétní krize si vynutí úpravy rozpočtového hospodaření a třeba i přijetí nestandardních řešení zajištění finančních zdrojů a další opatření dle rozhodnutí vlády a Parlamentu tak, jak tomu bylo při povodních v roce 1997.
Předkládaný návrh zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy znamená zásadní změnu přístupu k materiálnímu zajištění činností sloužících k prevenci, likvidaci a odstraňování následků krizových situací. Jak již bylo uvedeno, dosavadní přístup, který byl převážně založen na “preventivním” pořizování těchto prostředků do vlastnictví státu, bude nahrazen systémem, který bude v maximální možné míře využívat existující většinou soukromé materiálové zdroje pouze jejich odchylnou “organizací” státem za krizových stavů, přičemž příslušné procesy by pak měly probíhat na komerčních principech (to znamená, že stát pouze zajistí, aby nezbytné dodávky nebyly za krizových stavů přerušeny, ale obyvatelstvo a podnikatelská sféra je budou hradit ze svých prostředků).
V souvislosti s přijetím zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy je nutné novelizovat některé platné zákony. Je již připravena novelizace zákona o rozpočtových pravidlech a navrhuje se novela základních daňových zákonů.
Je účelné, aby právní úprava opatření v daňové oblasti při vyhlášení krizových stavů nabyla účinnosti současně s vlastní právní úpravou hospodářských opatření pro krizové stavy, která je obsahem výše zmíněného návrhu zákona. Z tohoto důvodu se doporučuje preferovat řešení, při kterém budou samostatným zákonem realizovány novely daňových zákonů, kterými budou provedeny odpovídající změny související s krizovými stavy, před tím, aby tyto změny byly postupně zařazovány do jednotlivých daňových zákonů při jejich případné novelizaci.
Navrhované změny v základních daňových zákonech by měly zjednodušit přípravu návrhu nouzového resp. válečného státního rozpočtu v případě vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Návrh novely zákona o rozpočtových pravidlech z těchto navrhovaných změn vychází a kalkuluje s nimi.
2.
K § 1
Zákon vymezuje předmět právní úpravy, s tím, že se stanoví, za jakých krizových stavů se příprava a vlastní přijetí hospodářských opatření realizuje. Současně zákon řeší i vymezení pravomoci, práv a povinností subjektů zapojených do systému přípravy a realizace hospodářských opatření pro krizové stavy.
K § 2
Vymezují se nejdůležitější pojmy, jichž zákon používá a zavádí do právního řádu ČR, pokud nejsou v textu zákona definovány legislativní zkratkou. Je zde také vymezen pojem “nezbytná dodávka”.Neomezuje se jen na dodávku výrobků, nezbytnou dodávkou jsou také práce (například stavební práce) nebo služby (poskytování oprav, zdravotnické služby apod.).
Vymezuje se postavení subjektů, které se podílejí na plnění nezbytné dodávky dodávkou výrobků, prací či služeb a tím zajišťují nebo podmiňují plnění nezbytné dodávky.
K § 3
Definuje se účel hospodářských opatření pro krizové stavy. Jejich příprava bude probíhat průběžně, avšak použití připravených hospodářských opatření se předpokládá pouze po vyhlášení krizového stavu. Organizační příprava hospodářských opatření pro krizové stavy je svěřována správním úřadům. Důraz je položen na správní úřady, zejména pro současnou právní úpravu jejich napojení na státní rozpočet, z něhož bude většina navrhovaných hospodářských opatření pro krizové stavy financována.
K § 4
Vymezuje systémovou strukturu hospodářských opatření pro krizové stavy. Systém nouzového hospodářství zajišťuje překonání krizového stavu přednostním využitím stávajících možností dodavatelů nezbytných dodávek. Systém hospodářské mobilizace zajišťuje nezbytné dodávky pro ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory, a to pouze pro stav ohrožení státu a pro válečný stav. Použití státních hmotných rezerv se děje v souladu se zákonem č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv v platném znění. Infrastruktura k přípravě a přijetí hospodářských opatření zabezpečuje plnění úkolů vyplývajících z krizových plánů zpracovaných dle zákona o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému. Regulační opatření slouží ke snížení spotřeby nedostatkových surovin, výrobků a energií nebo k usměrnění spotřeby podle požadavků krizových plánů v případech, kdy krizová situace nabývá takového rozsahu, že běžné ekonomické nástroje nejsou při zajišťování nezbytných dodávek dostatečně účinné.
Jednotlivým prvkům systému hospodářských opatření pro krizové stavy jsou věnovány jednotlivé hlavy zákona.
K § 5
Vládě České republiky jsou v oblasti hospodářských opatření pro krizové stavy svěřovány působnosti ve věcech, které svým charakterem přesahují působnost jednotlivých odborně příslušných správních úřadů a mají zejména finanční (rozpočtové) dopady zásadního významu (bezplatné uvolnění rezerv, spuštění mechanismu hospodářské mobilizace předpokládajícího značné výdaje zadavatelů mobilizačních objednávek, zejména Ministerstva obrany).
K § 6
Ústřednímu správnímu úřadu je konkretizována odpovědnost za činnosti v oblasti hospodářských opatření pro krizové stavy v okruhu jeho působnosti. Mezi tyto činnosti např. patří vypracování koncepce hospodářských opatření pro krizové stavy a koordinování a ověřování přípravy těchto opatření u právnických a podnikajících fyzických osob. Nezastupitelnou činností je i metodická a věcná příprava regulačních opatření vyhlašovaných podle hlavy V., jakož i příprava kontroly jejich dodržování za krizových stavů. Ústřednímu správnímu úřadu je svěřována odpovědnost za zajištění nezbytných dodávek, které nemůže zajistit správní úřad nižšího stupně nebo správní úřad s jiným okruhem působnosti. K tomuto účelu zpracovává plán nezbytných dodávek ve výše uvedeném rozsahu.
K § 7
Zákon reaguje na ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a připravovaný návrh zákona o krajích a vymezuje krajským úřadům působnosti v oblasti hospodářských opatření pro krizové stavy a vytváří právní prostor pro hospodářské zajištění řešení krizových situací na úrovni krajů včetně možnosti uplatnění regulačních opatření za vyhlášeného stavu nebezpečí na úrovni kraje.
K § 8
Zákon respektuje skutečnost, že okresní úřad má na území svého okresu nejlepší předpoklady pro organizování hospodářských opatření pro krizové stavy. Nejlépe zná místní poměry a zná i místní problematiku podrobněji, než správní úřady na jiné úrovni. Ustanovení uvádí jen nejdůležitější obecně pojaté činnosti okresního úřadu v přípravě a provádění hospodářských opatření pro krizové stavy. Okresnímu úřadu se svěřuje (organizační) zabezpečení nezbytných dodávek pro upokojení základních životních potřeb fyzických osob na území okresu. Rovněž je zde upravena pravomoc uplatnit regulační opatření za vyhlášeného stavu nebezpečí na území okresu.
Další konkrétní činnosti okresního úřadu v této oblasti jsou právně upraveny v jiných ustanoveních zákona.
K § 9
V systému hospodářských opatření pro krizové stavy je vymezeno postavení a úloha těch vybraných obcí, kterým okresní úřad ve smyslu zákona o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému uložil povinnost zpracovat krizový plán.
K § 10
Vymezuje se účel systému nouzového hospodářství, jeho prvky, nástroje a postupy zajišťující jeho činnost.
Systém nouzového hospodářství zabezpečuje nezbytné dodávky za všech krizových stavů, vyhlášených v případech vnitřního i vnějšího ohrožení státu. Výjimkou jsou pouze nezbytné dodávky pro ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory za stavu ohrožení státu a válečného stavu. Tyto nezbytné dodávky jsou zajišťovány v systému hospodářské mobilizace mobilizační dodávkou.
Z ustanovení vyplývá jeden z hlavních principů zákona - zajišťovat nezbytné dodávky pro období krizového stavu využitím již existujících dodavatelských kapacit jako součásti běžného hospodářského života. Tím se omezuje tendence vytváření nejrůznějších zásob, připravovaných výlučně pro případ krizového stavu. Vytváření takových zásob s sebou přináší nutnost jejich skladování, obměňování a poskytování další odborné péče, což se v novém bezpečnostním prostředí ČR již nejeví účelné a ekonomické. Uplatnění zmíněného hlavního principu zákona vyžaduje získávat v předstihu informace o výrobních kapacitách a materiálních zdrojích na daném území a podle předpokládaných ohrožení zapojit za krizového stavu v úvahu přicházející podnikatele do systému nezbytných dodávek. Dále zde vzniká nutnost soustavně sledovat ze strany správních úřadů změny v této oblasti a vycházet vždy z aktuálních údajů. Povinnost hospodářských subjektů podávat správním úřadům tyto informace je upravena v zákoně o krizovém řízení a IZS.
Plně se projevuje hlavní princip uplatněný v zákoně - zabezpečit maximum nezbytných dodávek spoluprací s jejich již existujícími dodavateli. Ponechává se na vůli každého správního úřadu, zda zvolí pro zajištění nezbytných dodávek formu písemné smlouvy. Dodavatel zajistí nezbytnou dodávku svou obvyklou činností. Nepředpokládá se, že by příprava nezbytné dodávky u takového dodavatele vyžadovala vytvoření zvláštních materiálních zásob, čímž se snižují náklady, které jsou v jiných případech zapotřebí na jejich vytvoření, ochraňování a obměňování.
Může však dojít k situaci, kdy správní úřad vhodného dodavatele nezbytné dodávky nenalezne, ať už z důvodu, že žádný dodavatel s takovým předmětem činnosti nemá sídlo na daném území, které je v působnosti správního úřadu, nebo takový dodavatel patří do působnosti jiného správního úřadu. V tomto případě zákon umožňuje přenesení odpovědnosti za zajištění nezbytné dodávky na odborně příslušný ústřední správní úřad. Ten má v souladu s hlavním principem zákona zajistit nezbytnou dodávku jednáním s již existujícím dodavatelem z okruhu své celostátní působnosti u kterého lze důvodně předpokládat způsobilost nezbytnou dodávku pro dané území či správní obvod zajistit.
K § 11
Zákon na základě zkušeností z řešení důsledků rozsáhlých živelních pohrom vytváří jako součást státních hmotných rezerv nové účelové uskupení zásob – pohotovostní zásoby. Ustanovení upravuje způsob tvorby těchto zásob a mechanismus jejich použití za krizových stavů.
Zákon preferuje hlavní princip, podle něhož okruh nezbytných dodávek má být přednostně zajištěn jednáním s jejich obvyklými dodavateli. Protože úspěch takového jednání nelze ve všech případech zaručit, stanoví se možnost vytvořit položky státních hmotných rezerv, které by měly zajistit nezbytnou dodávku v případě, že jiný způsob zajištění je neproveditelný nebo v porovnání s náklady na vytvoření, ochraňování a obměnu zásob nehospodárný. Položky takto vytvořené pro potřeby nouzového hospodářství jsou označeny jako pohotovostní zásoby.
Z tohoto důvodu se v rámci tohoto zákona navrhuje, aby pohotovostní zásoby byly vytvářeny v systému státních hmotných rezerv, aby bylo využito již vybudovaného systému ochraňovatelů státních hmotných rezerv a aby pohotovostní zásoby podléhaly při nakládání s nimi stejným zásadám jako státní hmotné rezervy. V důsledku toho nedojde k podstatnému nárůstu finančních požadavků v souvislosti se zavedením nové kategorie zásob, protože ve většině případů budou požadavky na vytvoření pohotovostních zásob kryty současnými, již existujícími státními hmotnými rezervami, které budou pouze převedeny do kategorie pohotovostních zásob a budou i nadále uloženy a ochraňovány u osob, které o ně pečovaly v předchozím období. Toto platí zejména pro kategorii stávajících mobilizačních rezerv, a to pro tu jejich část, jejíž použití vzhledem k charakteru těchto předmětů zcela evidentně nebylo omezeno pro ozbrojené síly. Zákon řeší i způsob použití pohotovostních zásob - na rozdíl od minulosti jej do značné míry decentralizuje a "liberalizuje" tak, aby byla zásadním způsobem zvýšena operativnost jejich nasazení. Odstavec 6 tohoto paragrafu současně zamezuje jakémukoliv zneužití "klasických" mobilizačních rezerv, kde z jejich povahy vyplývá nepoužitelnost pro jiné než vojenské účely.
K § 12
Zákon na základě zkušeností s řešením důsledků rozsáhlých živelních pohrom vytváří jako součást státních hmotných rezerv další nové účelové uskupení zásob – zásoby pro humanitární pomoc. Ustanovení upravuje způsob tvorby zásob pro humanitární pomoc a podmínky jejich použití. Zásoby pro humanitární pomoc se použijí na základě požadavku ředitele krajského úřadu nebo přednosty okresního úřadu, který také odpovídá za jejich přidělení konkrétním fyzickým osobám.
Nepředvídaná situace, jejímž následkem je vyhlášení krizového stavu, může vést k tomu, že vytvořený movitý i nemovitý majetek části obyvatelstva bude velmi vážně poškozen a tito obyvatelé budou vážně omezeni i ve schopnosti zajistit si sami běžné prostředky pro uspokojení svých základních životních potřeb. S touto situací musí stát počítat a proto se navrhuje svěřit odpovědnost za vytvoření, ochraňování a obměňování potřebných zásob Správě státních hmotných rezerv s tím, že budou mít z hlediska použití za krizových stavů povahu spotřebního materiálu, a proto se vydané zásoby neuhrazují ani nevracejí. Zásoby pro humanitární pomoc se vytvoří v systému státních hmotných rezerv a nakládání s nimi se bude řídit stejnými zásadami, jako nakládání se státními hmotnými rezervami. To umožní jejich rozmístění v síti dosavadních ochraňovatelů státních hmotných rezerv bez zbytečného zvyšování nákladů na nakládání s nimi.
K § 13
Ustanovení blíže rozvádí systém hospodářské mobilizace, definovaný mezi základními pojmy používanými zákonem v § 2. Systém hospodářské mobilizace bude (na rozdíl od dosavadního širšího pojetí) určen pouze pro materiální podporu ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů za stavu ohrožení státu, jež má vojenský charakter, jakož i za válečného stavu. Reaguje se tak na nové bezpečnostní prostředí České republiky, v němž se vojenské ohrožení státu v nejbližším (a vůbec krátkodobém) časovém horizontu nepředpokládá. Protože vojenské ohrožení státu nemá lokální, ale celostátní charakter, je nezbytné, aby systém hospodářské mobilizace byl uspořádán na jiném - více centralizovaném - principu než systém nouzového hospodářství. To umožní důkladnější a podrobnější přípravu na uspokojení potřeb ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů v krizových stavech způsobených vnějším ohrožením státu.
Je upraven procesní postup při zajišťování materiální podpory ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů na základě mobilizační dodávky. Mobilizační dodávku definuje § 2 odst.1, písm. g). Protože typ smlouvy o uzavření budoucí smlouvy nezajišťuje vlastní dodávku, ale pouze zakládá povinnost v budoucnosti uzavřít smlouvu o příslušné dodávce, je tento typ smlouvy zákonem výslovně vyloučen jako nedostatečně závazný.
Každý dodavatel mobilizační dodávky je povinen pro plnění finální dodávky zabezpečit všechny potřebné poddodávky. Dodavatel mobilizační dodávky může být jmenován podle § 16 subjektem hospodářské mobilizace. Stát mu zabezpečuje opatřeními uvedenými v § 17 podmínky pro plnění mobilizační dodávky. Protože odběratelem je zde objednatel mobilizační dodávky (zpravidla Ministerstvo obrany), tento hradí veškeré náklady, spojené s vlastní dodávkou, pokud by došlo ke skutečnému plnění. Náklady, spojené s přípravou mobilizační dodávky v době mimo krizové stavy, včetně případného uchování výrobních schopností, hradí Správa státních hmotných rezerv z prostředků své rozpočtové kapitoly. Uzavřená smlouva se eviduje a každá změna smlouvy, zejména však její zrušení, se oznamuje stanoveným správním úřadům. Je to potřebné zejména pro návaznost na systém subjektů hospodářské mobilizace, kterým může být dodavatel mobilizační dodávky jmenován. Oznámení změn slouží k informaci o zajištění mobilizační dodávky a také ke sledování, zda subjekt hospodářské mobilizace nezneužívá případných výhod, které mu z jeho jmenování subjektem plynou.
K § 14
Je stanovena povinnost dodavatelů mobilizační dodávky plnit za stavu ohrožení státu a válečného stavu nezbytné dodávky přednostně před jinými dodavatelskými závazky. Proto jsou chráněni před hrozbou majetkových sankcí, vzniklých v důsledku prodlení s plněním ostatních dodávek.To, zda jsou splněny podmínky zákona k osvobození od majetkových sankcí, bude ve sporných případech zkoumat nezávislý soud.
K § 15
Je stanovena povinnost dodavatele mobilizační dodávky zpracovat plán opatření hospodářské mobilizace, v němž budou mj. vyjádřeny podmínky, za nichž je možno očekávat plnění mobilizační dodávky. Předáváním vybraných údajů toho plánu stanoveným správním úřadům informuje dodavatel mobilizační dodávky tyto úřady o stavu zabezpečení mobilizační dodávky. Plán opatření hospodářské mobilizace je podkladem pro získání informací o zajištění mobilizační dodávky a pro případnou součinnost těchto správních úřadů při zajišťování mobilizační dodávky. Mezi příjemce vybraných údajů patří i okresní úřad, který jako základní článek celého systému hospodářských opatření pro krizové stavy bude v potřebném rozsahu informován i o systému hospodářské mobilizace. Přizpracování, předávání a uchovávání zmíněných informací je zpracovatel plánu opatření hospodářské mobilizace zavázán k ochraně utajovaných skutečností a osobních údajů podle platných právních předpisů (viz § 27).
K § 16
Ustanovení se zabývá úkony procesního charakteru při jmenování a odvolání subjektu hospodářské mobilizace. Subjektem hospodářské mobilizace může být jmenován dodavatel mobilizační dodávky. Kriteria jeho výběru stanoví Správa státních hmotných rezerv vyhláškou (viz § 29). Subjekt hospodářské mobilizace jmenuje a odvolává předseda Správy státních hmotných rezerv. Řízení o jmenování a odvolání bude probíhat podle ustanovení správního řádu. Předkladatel uvažoval i o možnosti zavést jako další veřejný seznam rejstřík subjektů hospodářské mobilizace. Protože by však takový seznam, vzhledem k okruhu utajovaných skutečností, nemohl obsahovat jiné informace než obchodní nebo živnostenský rejstřík, zvolil předkladatel formu vystavení osvědčení o jmenování subjektem hospodářské mobilizace, kterým se bude jmenovaný subjekt prokazovat při jednání s dodavateli a správními úřady. Po odvolání subjektu je stanovena povinnost toto osvědčení vrátit Správě státních hmotných rezerv.
Řešení konkrétních krizových situací (záplavy) v roce 1997 ukázalo, že je potřeba uvažovat v nové koncepci hospodářských opatření pro krizové stavy, kde je velký důraz kladen na “bezplatné” zapojení obvyklých dodavatelů nezbytných dodávek, s určitými výjimkami. Existují totiž subjekty, zejména v působnosti Ministerstva dopravy a spojů, nacházející se z hlediska přípravy na krizové stavy na pomezí systému nouzového hospodářství a systému hospodářské mobilizace. U těchto subjektů nelze spravedlivě požadovat, aby do systému hospodářských opatření pro krizové stavy byly zapojeny bez statutu subjektu hospodářské mobilizace, kterému zákon v § 17 přiznává určitá práva vč. nároku na financování ze státního rozpočtu i v období přípravy na krize (§ 13 odst.3). Systém hospodářské mobilizace je nově vymezen velmi úzce a striktně a uvedená skupina subjektů, která není zapojena do speciální válečné výroby, by tak ztratila právní titul na financování přípravy na krizové situace. Jejich nepostradatelnost pro řešení všech typů krizí je přitom naprosto zřejmá. Pro tyto případy je umožněno, aby byla odstraněna nadbytečná tvrdost zákona. Uvedená výjimka zabraňuje dezintegraci systému dodavatelů nezbytných dodávek a nevyžaduje přitom žádné dodatečné náklady, protože uvedené subjekty fakticky zapojené (dle nových definic) do systému nouzového hospodářství byly dosud běžně financovány z rozpočtové kapitoly Správy státních hmotných rezerv v rámci prostředků na hospodářskou mobilizaci.
K § 17
Ustanovení upravuje postavení subjektu hospodářské mobilizace. Mezi práva patří i opatření zvýhodňující v některých oblastech subjekt hospodářské mobilizace, která mu usnadňují možnost zajišťovat plnění mobilizační dodávky v podmínkách stavu ohrožení státu a válečného stavu.
K § 18
Použití státních hmotných rezerv je jedním z hospodářských opatření pro krizové stavy. Protože účel, tvorba a použití státních hmotných rezerv jsou již dostatečně upraveny jiným právním předpisem, zákon o hospodářských opatřeních pro krizové stavy se o státních hmotných rezervách zmiňuje jen v nezbytném rozsahu a v ostatním odkazuje na příslušný právní předpis. Protože každému opatření je v zákoně věnován samostatný díl v rámci příslušné hlavy, je ze systematických důvodů takto označeno i to hospodářské opatření, byť je uvedeno jedinou větou.
K § 19
Ustanovení upravuje postup při uplatňování požadavků na výstavbu a údržbu objektů infrastruktury k přípravě a přijetí hospodářských opatření pro krizové stavy. Pojem infrastruktury je definován v § 2 odst.1, písm. k). Financování údržby objektů infrastruktury zákon svěřuje správnímu úřadu, který k nim má právo hospodaření. Předpokládá se, že infrastruktura k zajištění hospodářských opatření pro krizové stavy by měla zabezpečit zejména skladování, dopravu a spojení za krizového stavu, čímž nejsou vyloučeny možnosti jejího dalšího využití.
K § 20
Je stanoven účel regulačních opatření, obecné podmínky pro jejich vyhlášení a obecné podmínky, jež by měly zamezit zneužití těchto opatření ze strany výkonné moci - státní správy.Regulační opatření mají umožnit krajským úřadům, okresním úřadům, vládě ČR a České národní bance zasáhnout v případě, že krizová situace vedoucí k vyhlášení krizového stavu nabude takové intenzity, že se naruší obvyklé tržní mechanismy a obvyklá funkce trhu ve smyslu optimálního “rozmístění” zboží a služeb nezbytného charakteru jak územně, tak - za těžších krizových situací – i individuálně ve vztahu k fyzickým osobám na celém území ČR.
K § 21
Taxativně jsou uvedena regulační opatření, která může krajský úřad a okresní úřad vyhlásit ve stavu nebezpečí. Stav nebezpečí je předmětem úpravy zákona o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému. I následné paragrafy týkající se regulačních opatření obsahují taxativní výčet využitelných regulačních opatření. Upravuje se rovněž způsob financování nákladů spojených s případným zavedením konkrétních regulačních opatření za krizového stavu.
Použité instrumentárium je naprosto standardního charakteru a odpovídá zákonodárství vyspělých zemí, a to i z hlediska příslušného stupně územní státní správy. Pravomoci přednostů krajského a okresního úřadu v tomto smyslu odpovídají zásadě řešit krizovou situaci nejdříve silami a prostředky jež jsou k dispozici přímo v místě a v příslušném územním obvodě.
K § 22
Ustanovení vyjmenovává regulační opatření, která může použít vláda za nouzového stavu. Tato opatření může vláda uplatnit spolu se všemi opatřeními, stanovenými pro stav nebezpečí, takže se zde předpokládá univerzální použitelnost (na celém území ČR) všech opatření vymezených pro úroveň kraje a okresu předchozím ustanovením § 21 odst. 1.
Rovněž instrumentárium regulačních opatření navržené v tomto zákoně do pravomoci vlády odpovídá všeobecně mezinárodně přijatým zásadám i referencím z vyspělých zemí.
K § 23
Ustanovení vyjmenovává další regulační opatření, která může použít vláda pouze za stavu ohrožení státu a válečného stavu. Princip, že vláda může v krizovém stavu vyššího stupně použít všechna regulační opatření ze stupně nižšího, zůstává zachován i pro stav ohrožení státu a válečný stav. Ustanovení obsahuje rovněž taxativní výčet oprávnění guvernéra České národní banky, která může přijmout v obou krizových stavech souvisejících s vnějším napadením státu.
K § 24
Vymezuje oprávnění správních úřadů ke kontrolní činnosti v oblasti hospodářských opatření pro krizové stavy. Z hlediska zajištění funkčnosti systému je kladen důraz na kontrolní činnost i v době před vyhlášením krizových stavů. Správě státních hmotných rezerv se svěřuje oprávnění provádět kontrolní činnost v celém rozsahu hospodářských opatření připravovaných podle zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy, což souvisí s její faktickou koordinační rolí v systému a s postavením správního úřadu odpovědného za efektivnost financování přípravy těchto opatření.
Pokud jde o kontrolu dodržování vyhlášených regulačních opatření za krizových stavů, tato je svěřena těm správním úřadům, resp. jejich organizačním či podřízeným složkám, jež odpovídají v souladu se svou působností danou kompetenčním zákonem za přípravu těchto regulačních opatření (ministerstva, krajské a okresní úřady).
K § 25
Ustanovení obsahuje taxativní výčet jednotlivých porušení zákona, které lze sankcionovat uložením pokuty. Upravuje se maximální výše pokuty, jednotlivé skutkové podstaty pro uložení pokuty (jedná se buď o porušení vyhlášených regulačních opatření za krizových stavů, nebo o porušení ustanovení týkajících se procesu přípravy opatření hospodářské mobilizace) a stanoví se orgány oprávněné k uložení pokuty. U případů porušení vyhlášených regulačních opatření je přísně odlišeno to, zda se jedná o fyzickou osobu, nebo o podnikatelský subjekt. V případě fyzických osob je horní hranice pokuty navržena o dva řády níže.
Vzhledem k rozsahu a šíři souboru hospodářských procesů pokrytých pro krizové stavy navrhovaným souborem (nutně v jistém stupni obecnosti pojatých) regulačních opatření se nenavrhuje jejich naprosto konkrétní výčet (jako nereálný). Rovněž se neuvádí konkrétní výčet součástí jednotlivých správních úřadů oprávněných v souladu se svou konkrétní působností - např. Policie ČR, Drážní úřad, Česká obchodní inspekce apod.- ukládat pokuty. Maximální možná výše pokuty pro podnikatelský subjekt je přitom vždy stanovena s přihlédnutím k tomu, že pokuta platí nejen pro podnikající fyzické osoby, ale i pro osoby právnické. Maximální hranice odpovídá objemům běžných obchodních transakcí. Protože obvykle dochází k porušení zákona nikoli z jeho neznalosti, ale za účelem získání neoprávněného zisku, umožňuje navržená výše pokut alespoň v některých případech takto nelegálně získané finanční prostředky odčerpat.
K § 26
Ustanovení upravuje procesní stránku věci, subjektivní a objektivní lhůtu pro zahájení správního řízení o uložení pokuty. Zákon navrhuje nezapočítávat pokuty na případnou náhradu škody a ponechat pokutám vyloženě sankční, nikoli reparační charakter. V závěru ustanovení je vyjádřen princip řádné splatnosti uložené pokuty a odkazy na předpisy upravující příjmy z pokut a výkon rozhodnutí o uložení pokuty.
Zásadní je ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu, které ukládá správním úřadům oprávněným uložit pokutu povinnost odpovědně posuzovat charakter a závažnost konkrétního protiprávního jednání. Fakticky to znamená povinnost pohybovat se při jejím udržování v rámci intervalu uvedeného u jednotlivých ustanovení § 25 a nikoliv využívat pouze maximální uvedenou výši pokuty.
K § 27
Ustanovení obecné povahy upozorňuje na obecně platnou povinnost poskytnutí ochrany všem datům v systému hospodářských opatření pro krizové stavy. Druhý odstavec respektuje např. bankovní tajemství, ochranu utajovaných skutečností aj.
K § 28
Přechodné ustanovení upravuje právní postavení subjektů hospodářské mobilizace jmenovaných v dosavadním systému hospodářské mobilizace. Předkladatelé zákona zvažovali možnost nahrazení tohoto existujícího pojmu pojmem jiným. Protože současně platné právní předpisy (konkrétně nedávno Parlamentem schválený zákon o zajišťování obrany České republiky č. 222/1999 Sb.) tohoto pojmu již užívají, bylo rozhodnuto pojem ponechat. Proto je nutno stanovit podmínky, za nichž na existující subjekt hospodářské mobilizace přejdou práva a povinnosti podle zákona, anebo jeho postavení subjektu hospodářské mobilizace zanikne.
K § 29
Protože všechny technické podrobnosti provádění navržených ustanovení není účelné upravit přímo zákonem, obsahuje zákon zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího předpisu a současně se uvádí obsah vyhlášky, kterou vydá Správa státních hmotných rezerv.
K § 30
Přijetí navrhovaného zákona vyžaduje novelizaci některých souvisejících ustanovení zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, v platném znění. Toto platné znění obsahuje v § 1 odst. 1 slovní spojení "hospodářská mobilizace a hospodářská opatření pro zajištění obrany státu", které po přijetí nyní navrhovaného zákona ztratí oporu v platném právním řádu jako základní charakteristika působnosti SSHR. Nahradí je pojem "hospodářská opatření pro krizové stavy", současně jako nejobecnější vyjádření účelu a předmětu nově navržené úpravy.
Další změnou je doplnění působnosti SSHR o oblast vymezenou novým zákonem č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy. Přijetí navrhovaného zákona má dosah i na definice jednotlivých složek či oblastí státních hmotných rezerv upravené v rámci §4 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv. Zde dochází k doplnění o pojmy "pohotovostní zásoby" a "zásoby pro humanitární pomoc" nově zařazené do právního řádu právě v rámci zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy.
Poslední část novelizace se týká upřesnění typu majetku, který je Správa státních hmotných rezerv povinna obhospodařovat, použitím jeho obecnějšího a přesnějšího pojmenování jako majetku, k němuž má právo hospodaření.
K § 31 až § 37
V těchto ustanoveních se provádí novelizace některých základních daňových a poplatkových zákonů (o dani z přidané hodnoty, o spotřebních daních, o daních z příjmů, o silniční dani, o soudních poplatcích a o správních poplatcích), do nichž se doplňují ustanovení, na jejichž základě bude vláda moci po vyhlášení stavu ohrožení státu, resp. válečného stavu (a pouze na dobu jejich platnosti) přijmout taková opatření, která umožní přípravu nouzového, resp. válečného státního rozpočtu tak, aby byly naplněny mimořádné potřeby státu za těchto krizových stavů.
Návrh účinnosti zákona je v souladu s návrhem účinnosti stěžejního zákona upravujícího činnost za krizových stavů, a to zákona o krizovém řízení a IZS.
V Praze dne 15. listopadu 1999
Ing. Miloš Zeman, v.r.
předseda vlády
Doc. Ing.Pavel Mertlík, CSc., v.r.
místopředseda vlády pro hospodářskou politiku
a ministr financí
Ing. Dušan Štrauch, CSc., v.r.
předseda
Správy státních hmotných rezerv
1) §…zákona č…./2000 Sb., zákona o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů (krizový zákon).
2 ) Čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
3 ) Čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb.
4 ) Čl. 43 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
5 ) § … krizového zákona.
6 ) § … krizového zákona.
7 ) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.
8) § 4 a 5 zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění zákona č. 272/1996 Sb. a zákona č. 189/1999 Sb.
9) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č. 34/1970 Sb., zákona č. 60/1988 Sb., zákona č. 173/1989 Sb., zákonného opatření č. 9/1990 Sb., zákona č. 126/1990 Sb.,zákona č. 203/1990 Sb., zákona č. 288/1990 Sb., zákonného opatření č. 305/1990 Sb., zákona č. 575/1990 Sb., zákona č. 173/1991 Sb., zákona č. 283/1991 Sb., zákona č. 19/1992 Sb., zákona č. 23/1992 Sb., zákona č. 103/1992 Sb., zákona č. 167/1992 Sb., zákona č. 239/1992 Sb., zákonného opatření č.350/1992 Sb., zákona č. 358/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 474/1992 Sb., zákona č. 548/1992 Sb., zákona č. 21/1993 Sb., zákona č. 166/1993 Sb., zákona č. 285/1993 Sb., zákona č. 47/1994 Sb., zákona č. 89/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 135/1996 Sb., zákona č. 272/1996 Sb., zákona č. 152/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb. a zákona č. 148/1998 Sb.
10) Například zákon č. 2/1969 Sb., zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění zákona č. 107/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb. a zákona č. 62/1997 Sb., zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 542/1991 Sb. a zákona č. 169/1993 Sb., zákon č. 97/1993 Sb., zákon č. 18/1997 Sb.
11) § 7 odst. 1 zákona č. 97/1993 Sb.
12) Například § 11 odst. 3, § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 2/1969 Sb., § 3 zákona č. 289/1991 Sb. o Policii České republiky.
13) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb.
14) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
15) § 19 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.
16) § 49 zákona č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon).
17) § 4 až 6 zákona č. 97/1993 Sb.
18 ) § 5 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
19) Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č.292/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb.,
zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 16/1998 Sb.,
zákona č. 127/1998 Sb. a zákona č. 165/1998 Sb.
20) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb. a zákona č. 148/1998 Sb.
21) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993, zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb. a zákona č. 168/1998 Sb.
22) Například zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.
23) Zákon č. 148/1998 Sb.