Vládní návrh zákona o registračních pokladnách

K ČÁSTI PRVNÍ

K § 1

Smyslem celé navrhované úpravy je stanovit formu dosavadní záznamní povinnosti, která je ukládána daňovým subjektům ze stejných důvodů a pro stejné účely podle § 39 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a toto ustanovení je proto současně v části druhé navrhovaného zákona novelováno. Zpřísněním formy evidence by mělo dojít ke snazší kontrole jak ze strany správců daně, tak i samotných spotřebitelů. Současně  vymezuje jeho účel pro potřeby důkazního řízení v rámci řádné daňové správy jako stanovení povinnosti evidování plateb prostřednictvím registrační pokladny, aby tato evidence mohla sloužit jako důkazní prostředek při správném a úplném zjištění a stanovení daňových povinností příslušných daňových subjektů.

K § 2

Zde jsou definovány základní pojmy, používané v tomto zákoně, které nebyly dosud v jiném daňovém zákoně pro účely správy daní vymezeny. Jde např. o platby, které zahrnují nejen úhrady v hotovosti, ale i úhrady jinými platebními prostředky nahrazujícími hotové peníze, jako jsou platby prostřednictvím platebních karet, šeků, směnek apod., u nichž je dále v zákoně stanovena povinnost jejich evidování a registrace prostřednictvím registračních pokladen (dále jen ”pokladen”) na všech prodejních místech povinného subjektu, tj. všude, kde dochází k příjmu nebo vydávání hotovostních úhrad.

Dalším stěžejním pojmem zde vymezeným je pokladna a její tiskové výstupy ve formě pokladních bloků a závěrky, jakož i samotná pokladní evidence, skládající se z hotovostního deníku a ze záznamu závěrek. Jedná se pochopitelně o závěrku, která je výstupem elektronického zařízení a nelze ji zaměňovat s účetní závěrkou, jejíž náležitosti a povinnost sestavení vyplývá ze zákona o účetnictví. Ke každému vydanému pokladnímu bloku, jehož tisk nelze opakovat, vyhotoví pokladna kontrolní pokladní blok, který je označen slovem ”kopie”, a to buď tiskem vyhotoveným pokladnou nebo podtiskem na pásce pro tisk kontrolních bloků, Rovněž využití jiných medií pro archivaci kontrolních bloků musí zaručovat tisk těchto bloků pouze s označením ”kopie”.

Pro evidování plateb na pokladně bude připuštěna pouze pokladna certifikovaná Ministerstvem financí ( dále jen ”ministerstvo”) s  přiděleným

individuálním a neměnným daňovým kódem pokladny přidělovaným místně příslušným finančním úřadem daňovému subjektu (dále jen ”finanční úřad”) při uvádění pokladny do provozu.

Jsou zde definovány i jednotlivé druhy pamětí pokladny, její servis prostřednictvím servisního střediska a jeho autorizace pro účely zákona.

Jsou odlišeny jednotlivé druhy uzávěr pokladny, včetně osob oprávněných je přikládat tak, že při ukončení všech úkonů, při nichž se vstupuje do volně nepřístupných, tj. zajištěných částí pokladny, je povinnost opětného zajištění formou plomby, a to v případě zajištění finančním úřadem jako úřední uzávěra a při zajištění servisním střediskem jako technická uzávěra.

Vymezeny jsou i různé druhy obratu a jejich vzájemné vztahy, potřebné jak pro určení evidovaných údajů tak i pro posouzení vzniku evidenční povinnosti u jednotlivých okruhů povinných subjektů.

Některé další pojmy, jako např. povinný subjekt, jejichž zavedení je současně spojeno se vznikem jejich právních povinností podle tohoto zákona, jsou vymezeny dále v zákoně.

K § 3

Obsahuje vymezení povinnosti povinného subjektu evidovat platby na pokladně uvedené řádně do provozu a opatřené daňovým kódem pokladny. Každý daňový subjekt, u něhož dochází v souvislosti s jeho příjmy k platbám za zboží a služby, a to jak k jejich přijímání či k jejich vydávání, je zde vymezen jako povinný subjekt a musí tyto platby evidovat na certifikovaném typu pokladny a současně vydávat kupujícímu nebo prodávajícímu pokladní blok, vyhotovený pokladnou, s dále stanovenými náležitostmi. Výdeje při nákupu zboží nebo úhradě služeb se v evidenci projeví jako hotovostní výdaj (odvod) v závěrce a povinný subjekt odůvodní výplatu z pokladny v pokladní evidenci. Správce daně může tedy v kterémkoliv okamžiku zkontrolovat věrohodnost evidování o hotovostních platbách.

K § 4

Návrh vyjímá některé okruhy plateb ze všeobecné evidenční povinnosti taxativním výčtem.

Zásadním hlediskem na vynětí plateb u některých činností z evidenční povinnosti je existence jiné rovnocenné evidenční náhrady nebo skutečnost, že jde o zanedbatelné příjmy, tj. o příjmy jednorázové, příležitostné a nahodilé. Dále se z vynětí hotovostních plateb podléhajících evidenční povinnosti na registrační pokladně navrhují příjmy z činností svobodných povolání a pro případ nutnosti vynětí i dalších okruhů plateb se dále navrhuje zařadit zmocnění pro vládu učinit tak svým nařízením.

K § 5

K zajištění řádné funkce nového evidenčního systému prostřednictvím pokladen je pro povinný subjekt stanovena povinnost ohlásit finančnímu úřadu zahájení provozu pokladny a prodejního místa, kde bude pokladna umístěna. K tomu pak nutno předložit i některé doklady, osvědčující jak způsob nabytí pokladny, tak i skutečnost, že jde o certifikovaný typ, k němuž má povinný subjekt smluvně zajištěn servis.

Pokud se rozhodne některý daňový subjekt, že bude pokladnu používat dobrovolně bez toho, že by měl tuto zákonnou povinnost, musí se současně podřídit stejnému režimu, jako povinné subjekty s touto zákonnou povinností.

Finanční úřad po ověření všech zákonných náležitostí přidělí daňový kód pokladny a tím pokladnu připustí do užívání. Obdobný postup je zachován i u pokladen záložních nebo mobilních, které nemají z provozních důvodů stálé prodejní místo.

I když je jednou ze základních podmínek pro certifikaci pokladny a její připuštění do provozu možnost vizuální kontroly vkládaných údajů zákazníkem na zobrazovacím zařízení, některé provozy jako např. v restaurační zařízení vyšší kategorie podmínky dodržení této zásady neumožní. V takovém případě je finanční úřad, přidělující daňový kód pokladny, oprávněn povolit i bez toho provoz pokladny s tím, že součástí rozhodnutí musí být stanoven i odlišný způsob zákaznické kontroly. Zpravidla bude v těchto případech volen tisk fiskálního loga na pokladním bloku. Fiskálním logem se rozumí např. složitě stylizované označení zkratky MF, odlišné od normálních znaků písma a proto běžnými prostředky včetně počítačových nenapodobitelné. Typ loga bude rovněž v těchto speciálních případech předmětem posuzování při přidělení certifikace a nevylučuje se, že na trhu bude několik typů pokladen s různými logy, a proto bude tento údaj zanesen do evidence správce daně a servisní knihy.

Samotné technické úkony při uvádění pokladny do provozu po přidělení daňového kódu pokladny zajišťuje servisní středisko a o provedených úkonech učiní záznam do servisní knihy. Jde o přezkoušení povinných funkcí pokladny, označení pokladny a fiskální paměti daňovým kódem pokladny, vložení nezbytných provozních dat do provozní paměti pokladny a přiložení technických uzávěr. U úkonů, týkajících se fiskální paměti, musí přiložení technické uzávěry předcházet přiložení úřední uzávěry finančním úřadem. Samotné viditelné označení pokladny daňovým kódem pokladny pak představuje pro zákazníky jednoduchou, avšak spolehlivou pomůcku pro ověření oprávněnosti provozu určité konkrétní registrační pokladny.

K § 6

Servisní kniha bude základním dokumentem o provozu pokladny.Proto je stanoven zákaz provozu pokladny bez servisní knihy. Jsou zde uvedeny podrobnosti jejího vedení a používání zejména ve vztahu k zajištění ověřitelné kontinuity v užívání pokladny.

Finanční úřad vydá servisní knihu povinnému subjektu bezúplatně se současnými záznamy důležitých údajů o pokladně a jejím provozu včetně záznamu přiděleného daňového kódu pokladny.

Podmínkou funkčnosti servisní knihy je aktuálnost a správnost uváděných záznamů. Proto je také uložena povinnému subjektu povinnost oznamovat finančnímu úřadu ve stanovené lhůtě změny všech skutečností, které jsou předmětem zápisů v servisní knize, a předkládat současně servisní knihu k záznamu těchto změn.

Podrobně jsou stanoveny druhy a náležitosti zápisů do servisní knihy a ohledně jednotlivých druhů zápisů je pro jejich pořízení stanoveno oprávnění pro finanční úřad, servisní středisko a povinný subjekt.

Finanční úřad zapisuje do servisní knihy především údaje spojené s uvedením pokladny do provozu a jejich změny, zatímco servisní středisko zapisuje zavádění fixních údajů do pokladny a údaje o údržbě a opravách pokladny; povinný subjekt pak do servisní knihy zaznamenává oznámení poruchy pokladny servisnímu středisku. Finanční úřad i servisní středisko shodně zaznamenávají do servisní knihy i každé ověření funkčnosti pokladny.

Je zde stanoven i postup při ztrátě, odcizení, zničení nebo poškození servisní knihy, a to až do případného vydání jejího duplikátu finančním úřadem.

K § 7

V tomto ustanovení jsou stanoveny podrobně nezbytné technické vlastnosti pokladny, jejichž dodržení je nezbytnou podmínkou certifikace pokladny a jejího připuštění do provozu.

Musí mít především fiskální paměť, jejíž bližší vlastnosti jsou stanoveny v následujícím § 8 a dobře čitelný displej pro kontrolní potřeby zákazníků, pokud se nejedná o speciální provoz viz výše.

Celkové uspořádání vnějšího obalu pokladny musí být konstruováno tak, aby umožňoval přiložení uzávěry a zabraňoval přístupu k funkčním částem pokladny bez  porušení uzávěry. Samotná fiskální paměť pak při tomto uspořádání musí být zajištěna současně prostřednictvím dvou uzávěr, tj. technické a úřední. Výjimku tvoří ty pokladny, kde bude fiskální paměť neoddělitelně spojena s rámem pokladny. V těchto případech (viz § 8) bude nezaměnitelně (zřejmě výrobním číslem) označen rám.

Bez porušení uzávěr lze tedy vyměňovat pouze pokladní pásku a zásobník tiskové barvy.

Fiskální paměť pokladny musí zajišťovat i nenarušitelnost resp. trvalost a nezměnitelnosti údajů tam uložených bez viditelného porušení úřední uzávěry.

Další bližší technické podmínky pak sledují souhlasnost zpracovávaných a ukládaných údajů s tiskovými výstupy pokladny tak, aby byla zajištěna úplnost registrace údajů, jejich nezaměnitelnost, trvalost a průkaznost pro účely správy daní. Je předepsáno bližší členění zaznamenávaných údajů, možnost tiskových výstupů z údajů ve fiskální paměti a umožněno, aby kopie pokladních bloků mohly být uloženy i na jiných technických nosičích bez toho, že by musely mít současně i papírovou formu.

K § 8

Obsahuje vymezení některých důležitých vlastností fiskální paměti jako je její kapacita a stanovení doby, během níž musí být údaje tam uložené dostupné finančnímu úřadu V návaznosti na úpravu obsaženou v § 7 doplňuje povinné označení fiskální paměti daňovým kódem pokladny a bližší podmínky jejího přesného umístění uvnitř pokladny. Přeplnění fiskální paměti za bezchybného provozu pokladny se považuje za odstranitelnou poruchu a postupuje se přiměřeně podle pravidel pro ukončení provozu pokladny, která se však týkají pouze této fiskální paměti. Při výměně a označení poměti je účast správce daně nezbytná.

Vymezuje vztah mezi fiskální a denní provozní paměti při přenosu dat a pořízení příslušných tiskových výstupů a stanovuje podmínku, aby údaje uložené ve fiskální paměti bylo možno získat i prostřednictvím jiných elektronických zařízení nezávislých na pokladně. Tato podmínka je nezbytnou zejména pro případ neodstranitelné poruchy pokladny, která nemůže být spojena se ztrátou údajů uložených ve fiskální paměti.

K § 9

Vymezuje nejobvyklejší tiskové výstupy pokladny, jimiž jsou pokladní blok a závěrky pokladny, a stanovuje závazně jejich náležitosti. Navrhované znění sleduje především jednoznačnou identifikovatelnost a tím i kontrolovatelnost těchto tiskových výstupů a operací pokladny na nich zaznamenaných, neporušitelnost časových a číselných řad a takové členění údajů, které budou bez dalšího využitelné pro správu daní.

K § 10

Kromě tiskových výstupů pokladny vymezených v § 9 a sloužících bezprostředně k  řádné správě daní je nutno připustit i další tiskové výstupy,

sloužící jednak k  zajištění řádného provozu pokladny jako specifického

technického zařízení a jednak k řádné opravě již uzavřených a vydaných pokladních bloků s chybným záznamem položek. V těchto případech zvláštních tiskových výstupů je nutno zaručit, aby pokladní operace v souvislosti s těmito výstupy probíhající nezkreslovaly údaje přenášené do fiskální paměti.

K § 11

Obsahuje bližší podmínky pro certifikaci pokladny, a to včetně určení osob, které mohou podat návrh na certifikace určitého typu pokladny.

Okruh oprávněných navrhovatelů je omezen na výrobce nebo dovozce určitého typu pokladny, pokud je navrhovatel osobou oprávněnou k podnikání na území České republiky. Nezbytnost tohoto omezení okruhu oprávněných navrhovatelů na certifikaci pokladny plyne ze specifických požadavků samotného certifikačního řízení a nutné dosažitelnosti navrhovatelů v jeho průběhu.

Zákon stanovuje povinné náležitosti návrhu na certifikaci pokladny tak, aby při samotné certifikaci nebylo nutno podklady pro rozhodnutí již doplňovat a aby bylo tedy možno po přezkoušení předepsané funkčnosti pokladny o certifikaci bez dalšího rozhodnout. Mezi povinné náležitosti návrhu patří i bezúplatné předání funkčního modelu pokladny k ověření shody technického provedení s výslovnými požadavky zákona a její funkčnosti. Tato pokladna bude uložena jako vzor certifikovaného výrobku. Z důvodů potřeby řádného důkazního prostředku pro navazující řízení a pro případné budoucí změny v tomto směru zůstane tento funkční model pokladny uložen na ministerstvu. Nedojde-li k udělení certifikace, bude navrhovateli pokladna vrácena do jednoho roku od právní moci zamítavého rozhodnutí; tato lhůta byla volena s ohledem na potřeby důkazního řízení v případě uplatnění mimořádných opravných prostředků vůči tomuto zamítavému rozhodnutí.

Kromě požadavků čistě fiskálního charakteru bylo nutno v rámci certifikace zohlednit též splnění podmínek metrologických předpisů a nepřipustit u navrhovaného typu certifikaci, pokud by současně nesplňoval i požadavky těchto předpisů.

Pro rozhodnutí o návrhu na certifikaci pokladny je stanovena tříměsíční pořádková lhůta. Je-li certifikace udělena, rozhodne ministerstvo současně i o umístění úředních a technických uzávěr. Jde o nezbytné náležitosti rozhodnutí o udělení certifikace, jak s ohledem na předpokládané odchylky v konstrukci jednotlivých pokladen, tak i v té souvislosti s ohledem na nezbytnost zachování stejné míry zajištění pokladny proti neoprávněným zásahům.

Při uvádění pokladen na trh je stanovena výrobci nebo dovozci, který má k předmětnému typu pokladny certifikační osvědčení, povinnost připojit ke každé jednotlivé pokladně kopii tohoto certifikačního osvědčení a současně vlastní prohlášení o tom, že tato pokladna je shodná s typem pokladny, na jejíž uvádění

na trh a používání pro účely podle tohoto zákona jim byla udělena certifikace. Tento způsob byl zvolen jako hospodárnější v porovnáním s jinými možnými způsoby jako např. s úředním přezkoušením shodnosti každé jednotlivé pokladny s certifikovaným typem. Bez shodnosti certifikovaných a dodávaných typů pokladen by ovšem došlo k popření smyslu celého zákona a musí na něm být proto trváno.

Shoda zákonem předepsaných technických vlastností pokladny musí být dodržena po celou dobu používání pokladny, a proto je v zákoně založena možnost odejmutí certifikace, pokud by došlo k porušení resp. nedodržení zákonných podmínek, za nichž byla certifikace udělena.

S ohledem na praktické možnosti a na nutný požadavek kvality je založena pro výrobce nebo dovozce povinnost bezúplatného proškolení pracovníků správce daně o provozu pokladny a o kontrole její funkce a úplatného proškolení a přezkoušení servisních techniků včetně vydání vysvědčení o jejich způsobilosti k údržbě a opravám pokladen určitého certifikovaného typu.

K § 12

Obsahuje stanovení evidenčních povinností osobám, jimž bylo vydáno osvědčení o certifikaci pokladny, umožňující identifikaci nabyvatelů a uživatelů certifikovaných pokladen. Smyslem tohoto ustanovení je znemožnit nebo alespoň výrazně ztížit možnost, aby byly ve vlastnictví daňových subjektů certifikované pokladny, aniž by o jejich existenci měl finační úřad spolehlivou informaci. Tím by měla být z valné části eliminována možnost užití sice certifikovaných, ale oficiálně do provozu neuvedených pokladen.

K § 13

Podmínkou oprávněnosti výkonu údržby a oprav pokladen servisními středisky je splnění a úřední ověření zvláštní způsobilosti k těmto činnostem - autorizace servisního střediska. Důležitost autorizace vyplývá nejen z reálné možnosti případných neregulérních zásahů do technického zařízení pokladen, ale i z toho, že v některých technických úkonech zajišťovaných servisními středisky suplují vlastně tato servisní střediska z důvodů vyšší hospodárnosti činnost, která by vlastně, přesně vzato, příslušela finančnímu úřadu.

K rozhodování o autorizaci je oprávněné ministerstvo, které bude zkoumat u navrhovatele kromě existence živnostenského oprávnění příslušného směru, které je uvedeno v odst. 2 písm. a) a je udělováno živnostenskými úřady jako oprávnění pro údržbu a opravy pokladen, jakož i vybavenost servisu odborně způsobilými a bezúhonnými servisními techniky. O návrhu na udělení certifikace musí být rozhodnuto ve tříměsíční lhůtě. Je-li výsledkem certifikačního řízení udělení

autorizace, obdrží servisní středisko v přiměřeném množství bezúplatně od finačního úřadu na základě osvědčení o udělení autorizace rovněž příslušné plombovací pomůcky a tiskopisy průkazů servisních techniků.

K § 14

V tomto ustanovení jsou soustředěny některé povinnosti servisního střediska při výkonu servisních činností a oprávnění ministerstva a územních finančních orgánů při dozoru na dodržování podmínek výkonu servisních činností servisními středisky.

Základem je povinnost servisního střediska po celou dobu platnosti jeho autorizace dodržet podmínky, za nichž mu byla tato autorizace udělena, jakož i další postupy podle tohoto zákona, související s výkonem autorizovaných činností.

Zjištění méně významných porušení zákonných podmínek nebo porušení zákonných povinností (zejména při možnosti jejich odstranitelnosti) bude možno řešit udělením pokuty za porušení povinnosti nepeněžitého charakteru podle § 37, resp. § 37a zákona o správě daní a poplatků, ale v případech jejich závažných nebo opakovaných porušení bude rozhodnuto o odejmutí autorizace servisního střediska. K ukončení platnosti osvědčení o autorizaci servisního střediska může dojít i na základě návrhu servisního předmětného střediska; tento návrh je v plné dispozici servisního střediska a v těchto případech musí proto dojít ke schválení takového návrhu vždy.

K § 15

I když zákon předpokládá výkon servisních činností servisním střediskem na smluvním podkladě s jednotlivými povinnými subjekty, jde o činnost, z hlediska dodržení účelu zákona, považovanou za natolik důležitou a nezastupitelnou, že zákon stanoví jak kvalitu výkonu servisních služeb a povinnost vytvoření řádných podmínek pro činnost servisního střediska, tak i některé nezbytné náležitosti těchto smluvních vztahů, jako je povinnost časově limitované údržby a kontroly funkce každé jednotlivé pokladny.

S ohledem na nutnost omezení případného zneužití průkazů servisního technika a plombovacích pomůcek bylo nutno v zákoně upravit zacházení s průkazy a plombovacími pomůckami včetně jejich evidence a postupu jak při ukončení činnosti servisního střediska, tak i při ukončení činnosti jednotlivých servisních techniků; současně je zde stanovena pro servisní techniky prokazovat se vydaným průkazem jak povinnému subjektu tak i finančnímu úřadu, aby bylo znemožněno případné zneužití technických zásahů do pokladny neoprávněnými

osobami. Tato povinnost představuje současně i určité záruky jak pro finanční úřad, tak zejména pro povinný subjekt.

Při pravomocném zániku oprávnění servisního střediska k výkonu servisních činností ukládá zákon servisnímu středisku oznamovací povinnost všem povinným subjektům, se kterými má uzavřenou servisní smlouvu. Na tuto oznamovací povinnost navazuje bezprostředně povinnost povinných subjektů uzavřít neprodleně servisní smlouvu s jiným servisním střediskem a předložit ji v pětidenní lhůtě k nahlédnutí a záznamu finančnímu úřadu. Stejný postup bude dodržen i v případě, že důvodem zániku oprávnění servisního střediska k výkonu servisních činností je zánik servisního střediska bez právního nástupnictví jiného subjektu. Jde o snahu zajistit bezproblémový provoz pokladen a o maximální eliminaci případných nepříznivých vlivů souvisejících se změnou servisního střediska.

Zákon obsahuje přímý zákaz jakýchkoliv zásahů do fiskální paměti bez přítomnosti pověřeného pracovníka finančního úřadu, který také je jediný oprávněn po zásahu zajistit fiskální paměť přiložením úřední uzávěry, popř. zaznamenat výměnu části pokladny, s níž je neoddělitelně spojena.

I když z konstrukce zákona vyplývá, že servisní úkony vůči pokladnám v zásadě vykonává servisní středisko, s nímž má povinný subjekt uzavřenou servisní smlouvu, bylo nutno připustit odchylný postup v případě přenosných nebo záložních pokladen, kde z důvodů jejich momentálního umístění např. v okamžiku poruchy může být pokladna mimo obvod dosažitelnosti servisního střediska se servisní smlouvou.

S činností servisního střediska je neoddělitelně spojeno i zjišťování závad v provozu pokladny a bylo proto nutno stanovit konkrétní případy závad, kde servisnímu středisku vzniká přímá povinnost jejich odstranění a v případech jiných poruch jejich oznámení finančnímu úřadu se současným vyřazením pokladny z provozu; stejný postup je volen též v případech nesouhlasu záznamů o pokladně se skutečným stavem pokladny.

V tomto ustanovení jsou také podrobně upraveny povinnosti servisního střediska v případech, v nichž nebude moci pokračovat v dosavadní servisní činnosti a kdy tedy uzavřenou servisní smlouvu nebude možno dále plnit. Zvolený postup má zaručit, aby provoz pokladen u povinných subjektů mohl pokračovat bez závad i nadále a je proto uložena jak oznamovací povinnost servisnímu středisku, tak i nová smluvní povinnost pro povinné subjekty.

K § 16

V tomto ustanovení je stanoven podrobný postup pro případy poruchy v provozu pokladny toho druhu, které nemůže odstranit sám povinný subjekt

v jemu přístupných částech jako např. závady v tiskové pásce nebo v tiskové barvě.

Základem postupu po vyřazení pokladny s poruchou je uvědomění servisního střediska o poruše a zajištění evidence plateb některým z náhradních způsobů, jímž je použití záložní pokladny nebo použití paragonů, jejichž tiskopisy obdrží povinný subjekt na vyžádání úplatně od finančního úřadu; nelze-li využít některý z náhradních způsobů, musí povinný subjekt prodejní místo s touto pokladnou až do odstranění poruchy uzavřít. Paragony, vydávané povinným subjektům finančními úřady, musí být po celou dobu své existence přesně evidovány jak u finančních úřadů, tak i u povinných subjektů. Touto povinností se sleduje záruka, aby nemohlo docházet k používání jiných než předepsaných paragonů; i platby, pro které byly použity paragony, jsou předmětem jedné, popř. více závěrek.

Dále je v tomto ustanovení stanovena povinnému subjektu ohlašovací povinnost při ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení pokladny tak, aby bylo možno přijmout potřebná opatření.

Náhradního způsobu evidence plateb se použije i v případě dočasného nesouhlasu naprogramovaných údajů v pokladně s platným právním stavem; jde např. o změnu programu ohledně výše daňových sazeb u daně z přidané hodnoty.

K § 17

Stanovujepostup při změně vlastnictví nebo užívání pokladny, a to i v případě právního nástupnictví tak, aby byl zajištěn přehled o kontinuálním užití pokladny.

K § 18

Vzhledem k zákonem regulovanému používání pokladen je nutno se vypořádat i s postupem při ukončení provozu pokladny. Tento postup se přiměřeně použije i při výměně fiskální paměti a vyřazení pokladny z provozu.

K § 19

Toto ustanovení stanoví postup v případě právního nástupnictví osoby, které byla udělena autorizace osoby, jejíž výrobek byl certifikován, jakož i postup při právním nástupnictví povinného subjektu. Vychází se z toho, že i právním nástupcům je třeba umožnit kontinuální činnost a současně je nutno zabezpečit odpovídající změny v evidenci správce daně.

K § 20

V tomto ustanovení je výslovně zdůrazněna povaha celého tohoto daňového zákona, jímž jsou pro určitou část skutečností rozhodných pro správné stanovení

základu daně a daně předepsány povinně specifické důkazní prostředky; proto je jako integrální součást správy daní podřízen co do procesních postupů při aplikaci celý zákon zákonu o správě daní a poplatků a je stanovena výslovně povinnost použití důkazních prostředků získaných podle tohoto zákona při správě daní. Ze zásady materiální pravdy, která je jednou ze základních zásad správy daní, lze dovodit upřednostnění důkazních prostředků získaných prostřednictvím pokladny, avšak vyloučeno není ani vedení důkazního řízení dalšími důkazními prostředky. Pokud by tomu tak nebylo, mělo by při ztrátě kopie, či několika kopií pokladních bloků dojít ke stanovení daně podle pomůcek, tj. kontumačně. Nelze tedy formální stránku těchto důkazních prostředků přeceňovat, pouze preferovat.

K § 21

Vzhledem k důležitosti celého zákona a zájmu na jeho bezvýjimečném a současně racionální dodržování bylo zde nutno zřídit resp. připomenout povinnost součinnosti i u některých dalších správních orgánů, které s ohledem na výkon vlastních kompetencí kontrolují i subjekty, u nichž bude povinné používání pokladen přicházet nejvíce v úvahu a přicházejí současně s plněním této povinnosti do styku.

O vlastních zjištěních, týkajících se závad v používání pokladen, je jim stanovena oznamovací povinnost finačním úřadům k využití v dalším procesu správy daní.

K § 22

K vydání tiskopisů a plombovacích pomůcek, potřebných k proveden zákona, se zmocňuje ministerstvo. S výjimkou náhradních pokladních bloků, kde je stanoveno v jiném ustanovení zákona výslovně jejich úplatné předávání povinným subjektům, budou ostatní tiskopisy a plombovací pomůcky předávány jak povinným subjektům, tak i servisním střediskům bezúplatně.

K § 23

Obecně se počítá s celoplošným použitím pokladen k 1. 1. 2002. Tím je vytvořen dostatečný prostor pro splnění podmínek stanovených zákonem.

K § 24

Jsou zde vyjádřenyminimální technické požadavky na již existující pokladny. Možnost jejich užívání je omezena podmínkou jejich bezporuchového provozu, tj. jsou připuštěny jen do své první poruchy; i v případě bezporuchového provozu je však stanovena výslovně lhůta, po jejímž uplynutí je již používání dosavadních pokladen pro účely tohoto zákona zcela vyloučeno.

K ČÁSTI DRUHÉ

Bod 1

S ohledem na předchozí ustanovení zákona bylo nutno novelizovat i zákon o správě daní a poplatků, a to především ohledně povinnosti zachovávat daňové tajemství při aplikaci tohoto zákona, kde by byla proti smyslu zákona nemožnost uvolnění informací např. o tom, kdo je povinným subjektem, který typ pokladny a kterého výrobce byl certifikován a kdo má postavení servisního střediska. Naopak lze předpokládat, že tyto údaje budou veřejně publikovány.

Bod 2

Další novelou je pak nutná úprava dosavadní záznamní povinnosti daňových subjektů ohledně hotovostních příjmů tak, aby příslušné ustanovení daňového řádu bylo v souladu s nově navrhovanou úpravou a nedocházelo k duplicitám či ke kolizním situacím.

K ČÁSTI TŘETÍ

Zde dochází k doplnění sazebníku správních poplatků tak, aby byly poplatkově zohledněny nové úkony z tohoto zákona vyplývající a aby tak došlo alespoň k částečné úhradě nákladů správců daně v těch případech, kdy udělení příslušné certifikace nebo autorizace je oprávněním k výkonu poměrně výnosných výdělečných činností.

K ČÁSTI ČTVRTÉ

Obsahuje přímou novelu zákona o ochraně spotřebitele tak, aby dosavadní možnost zákazníka vyžádat si pokladní doklad byla změněna na povinnost jej vždy u hotovostních úhrad vydat. Jde tedy proti dosavadní úpravě o posílení pozice zákazníků a nijak nenarušuje celkovou koncepci tohoto novelizovaného zákona. Současně zachovává pravidla zákona o ochraně spotřebitele v případech, kdy prodávající není povinným subjektem.

K ČÁSTI PÁTÉ

Vzhledem k tomu, že povinnost evidence hotovostních plateb se týká také plátců daně z přidané hodnoty, u nichž je povinnost též vystavovat pro účely daně z přidané hodnoty daňové doklady, bylo nutno přímou novelou zákona o dani z přidané hodnoty tyto dvě povinnosti propojit tak, aby nedocházelo k vystavování duplicitních dokladů o jedné pokladní operaci.

K § 29

Účinnost se navrhuje tak, aby tato zásadní změna správy daní byla náležitě připravena ze strany trhu a státní správy a přitom ještě s dostatečným předstihem, než povinnost postihne povinné subjekty.

V Praze dne 15. listopadu 1999

předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , CSC. v. r.

místopředseda vlády a ministr financí

Doc. Ing. Pavel M e r t l í k , CSc. v.r.