k návrhu zákona o Památníku doby nesvobody 1939 - 1989
Motto: Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.
Důvodová zpráva
Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.
Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.
Minulost je neviditelný společník, který spoluurčuje naše dnešní počínání a v jeho důsledku i naši budoucnost. Naše tradice, zvyky a znalosti, ale také naše slabosti, chyby a traumata mají své kořeny v minulosti. Národní minulost nepředstavuje náš společný majetek o nic méně než devizové rezervy centrální banky. Jako každý majetek musí být řádně spravována, ošetřována a sdílena mezi svými vlastníky. Při řádném užívání je minulost zdrojem síly, identity a znalostí, které všechny přispívají k duchovnímu i materiálnímu rozkvětu národa.
Po letech uniformní a svévolně překroucené verze historie, kterou do hlav starších generací vtloukal komunistický režim, přišla doba, kdy se mnozí z nás z těch či oněch důvodů k historii příliš nehlásí a o jejích stinnějších momentech raději pomlčí. Celkový nezájem je zároveň živnou půdou pro historický revizionismus, tedy ideologicky motivované pokusy o potlačení historických faktů a jejich nahrazení polopravdami či smyšlenkami.
Takové pokusy jsou obzvláště nebezpečné, jedná-li se o historii doby nesvobody českého národa v tomto století, neboť mohou mít za cíl vytvářet předpoklady pro opětovné potlačení občanských svobod. Jsou zákeřné, neboť se snaží vytvářet falešný obraz historie mezi našimi dětmi, které vyrůstají ve svobodě. Jsou navíc hanebné, neboť znevažují památku mrtvých bojovníků proti totalitě a znehodnocují jejich oběť. Těmto mrtvým stejně jako svým dětem jsme povinni zanechat historický záznam v co nejúplnější a nejpřístupnější formě.
Účelem navrhovaného zákona je vytvoření obecně prospěšné společnosti, která uvede v život a bude provozovat badatelskou a vzdělávací instituci Památník doby nesvobody 1939-1989 (dále jen "PDN"). PDN bude vyjádřením vůle zkoumat a připomínat skutečnost, že v tomto století byla svoboda občanů na území České republiky po dlouhá období potlačena a demokracie byla pošlapána. Toto zaměření bude obdobné jako u jiných institucí, sloužících jako mementa temných epizod tohoto století (např. National Holocaust Museum ve Washingtonu, Památník Jad Vašem v Jeruzalémě, či připravovaný památník v Berlíně). Pro právní a legislativní transparentnost je Památník konstruován jako zvláštní případ obecně prospěšné společnosti a ve své činnosti se bude řídit ustanoveními obecného zákona, pokud tento zákon, který je současně zakládací listinou obecně prospěšné společnosti, nestanoví jinak. Obecně prospěšné služby, které bude Památník poskytovat, se sestávají z dokumentace, vědeckého bádání, shromažďování a poskytování informací, a vzdělávání o době nesvobody a souvisejícím obdobím. Pro splnění svého účelu bude Památník oprávněn získávat potřebnou dokumentaci od státních orgánů i jiných osob. Památník musí začít poskytovat obecně prospěšné služby do dvou let od svého zřízení tímto zákonem. Na koncepci poskytování těchto služeb bude vypsána veřejná soutěž. Jako instituce s celonárodním významem, jejímž
zakladatelem bude Česká republika, si obecně prospěšná společnost prostřednictvím svých statutárních orgánů, resp. prostřednictvím jejich složení a způsobu jmenování či volby, uchová vazby na ústavní instituce České republiky a zůstane pod jejich kontrolou. Vláda převede na Památník z vlastnictví České republiky nemovitosti, umožňující plnit jeho úkoly, ať už jde o existující budovy či pozemky pro jejich zbudování. Vláda dále může převést na Památník dokumenty a další materiály související s dobou nesvobody, které jsou ve vlastnictví státu, stejně jako další majetek. Jako obecně prospěšná společnost může Památník přijímat dary od soukromých i právnických osob. Základ jeho hospodaření bude tvořit příspěvek ze státního rozpočtu, úměrný desetině příspěvku, kterým stát přispívá na činnost politickým stranám. Tímto se demonstruje jednota zájmu občanů, státu i politických subjektů na zajištění obecně prospěšného účelu Památníku. V současných poměrech to znamená roční zatížení státního rozpočtu nepřevyšující 20 milionů korun.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy
Úprava vyvolá nárok na státní rozpočet ve výši navrženého ročního příspěvku Památníku. Tato výše se řídí výší prostředků, poskytnutých ze státního rozpočtu politickým stranám. Orientační údaj, vycházející z informace rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, uvádí, že tato,částka by byla v minulých letech v následující výši:
1994 |
7,5 mil. |
1995 |
14,3 mil. |
1996 |
16 mil. |
1997 |
17,6 mil. |
1998 |
19 mil. |
Nárok na státní rozpočet tedy lze stanovit ve výši asi 20 milionů korun ročně.
Dalším předpokládaným hospodářským a finančním dosahem úpravy je převedení vhodného majetku ČR na Památník rozhodnutím vlády. Tento převod však nemá dopad do státního rozpočtu.
Zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky.
Předložený návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy i s ústavním pořádkem České republiky.
Preambule:
Preambule je deklaratorní povahy a nemá vynutitelnou právní závaznost. Je však důležitá pro vyjádření etosu, s nímž zákonodárce zákon přijímá.
K formulaci preambule jsou využity citace norem, které se pokusily popsat zkušenosti s totalitou: jednak dekret prezidenta z roku 1945, převzatý později zákonem Národního shromáždění, jednak zákon Parlamentu ČR o protiprávnosti komunistického režimu. Další normy, vyjadřující se k těmto zkušenostem, zejména další dekrety prezidenta z r. 1945 a na ně navazující zákony Národního shromáždění, anebo zákon Federálního shromáždění.
č. 480/1991 Sb., o době nesvobody, či ústavní zákon č. 496/1990 Sb., o navrácení majetku Komunistické strany Československa lidu České a Slovenské Federativní Republiky, obsahují v podstatě shodné formulace s těmi, které jsou citovány.
Cílem preambule je vyjádřit zejména osobní zodpovědnost konkrétních vykonavatelů totalitních režimů a ideologií a úctu ke konkrétním činům a osudům těch, kteří se jim postavili na odpor.
K ČÁSTI PRVNÍ
K § 1
Odstavec 1 uvádí, že Památník doby nesvobody je obecně prospěšnou společností. Slovo "Památník" je zvoleno jako nejpřípadnější výraz pro funkci "paměti" trvalého "připomínání". Jiné alternativy, jako "institut", "ústav", "museum" a další se nezdají být vhodné. Současně uvádí, jaký je název tohoto památníku.
Odstavec 2 výslovně charakterizuje právní povahu Památníku (pro vyšší právní jistotu).
Odstavec 3 stanoví vztah k obecnému zákonu o obecně prospěšných společnostech tak, aby nemohlo dojít k rozporu obou zákonů.
Odstavec 4 stanoví, co se míní pro účely tohoto zákona klíčovým pojmem - "nesvobodou". Tento pojem se používá v českém (československém) právním řádu od r. 1945. Zde je potřeba upřesnit tento pojem zejména proto, aby byla dostatečně vymezena oblast, kterou zakladatel určuje Památníku jako předmět jeho činnosti.
Odstavec 5 vymezuje pro účel tohoto zákona období, které je možno označit za nesvobodu. Historické události, související s nesvobodou jsou natolik provázané a rozvětvené, že si nelze činit nárok na definitivní exaktní vymezení.
K § 2
Ustanovení o poslání Památníku naplňuje požadavek obecného zákona, aby zakládací listina vymezila obecně prospěšné činnosti, které má obecně prospěšná společnost poskytovat. Tyto činnosti jsou popsány tak, aby směrovaly činnost Památníku k vytvoření dynamické a otevřené instituce, využívající moderních informačních možností a komunikace a k rozvoji velmi otevřenému vztahu Památníku k odborné i ostatní veřejnosti spíše, než k pojetí uzavřeného ústavu, jenž schraňuje exponáty. Na první místo se klade analytická a osvětová činnost Památníku, která samozřejmě není možná bez činnosti dokumentační a badatelské. Činnosti mají poskytovat a šířit základ pro skutečnou reflexi a sebereflexi chování jedinců i celé společnosti v době nesvobody. Tím má Památník přispět k odolnosti společnosti proti opakování totalitních prvků.
Výslovně se stanoví spolupráce s archivy, muzei, knihovnami a obdobnými institucemi. Vedle možnosti získávat od nich podklady se na druhé straně Památníku ukládá povinnost poskytovat jim při mapování doby nesvobody metodickou pomoc a propagovat jejich činnost. Tím se míní zejména vytváření odkazů na místa, kde se informace a jiné doklady o době nesvobody nacházejí (např. regionální muzea).
K § 3
Předpokládá se možnost, že se vlastník či správce originálních dokladů. dokumentů či exponátů rozhodne svěřit je Památníku; tento postup však není základem dokumentační činnosti. Naopak se Památníku pro jeho efektivní činnosti uděluje právo získávat od všech subjektů kopie, ať už dvourozměrné či třírozměrné, fyzické či elektronické.
Odstavec 1 stanoví tuto povinnost orgánům představujícím veřejnou správu jako bezúplatnou.
Odstavec 2 stanoví postup subjektů uvedených v odstavci 1 v případech, že jsou nuceni odepřít poskytnutí součinnosti při pořízení dokumentace potřebné pro činnost Památníku.
Odstavec 3 vyjadřuje, že se na Památník při pořizování potřebné dokumentace hledí jako na orgán, jemuž nelze podle zákona o archivnictví odepřít nahlédnutí do archiválií. Tento princip je zde zakotven odkazem na zákon o archivnictví. Ustanovení zajišťuje, aby Památník ve vztahu k archivům nebyl ve stejném postavení jako běžný občan, kterému podle platného archivního zákona z r. 1974 může ředitel archivu odepřít přístup k dokumentům mladším 30 - ti let prakticky libovolně.
Odstavec 4 stanovuje, že Památník uhradí ostatním subjektům, neuvedeným v odstavci 1, náklady, které jim vzniknou v souvislosti s umožněním Památníku pořídit kopie dokumentů, které mají v držení.
K § 4
Odstavec 1 výslovně potvrzuje princip, platný podle obecného zákona, protože by to v daném kontextu nebylo jednoznačné (vylučuje se tak varianta, že Památník vzniká účinností tohoto zákona).
Odstavec 2 stanovuje, kdo jedná jménem zakladatele do vzniku Památníku.
Odstavec 3 ukládá tomu ministerstvu, které bude vládou pověřeno jednat jménem zakladatele, aby současně do stanovené lhůty vypracovalo zakládací listinu obecně prospěšné společnosti a tuto předložilo rejstříkovému soudu. Vzhledem k tomu, že obligatorní náležitostí návrhu zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností je i určení sídla této společnosti, ukládá se současně vládě, aby v této lhůtě rozhodla o sídle Památníku.
Odstavec 4 stanoví oproti obecnému zákonu, podle něhož při likvidaci je likvidační zůstatek nabízen obci podle sídla o.p.s., že v případě Památníku přejde likvidační zůstatek zpět na zakladatele - Českou republiku.
K § 5
V tomto zvláštním případě obecně prospěšné společnosti je správní rada (dále jen “SR”) nástrojem, kterým si má zakladatel udržet trvalý vliv na její činnost. Je to odůvodněno tím, že bude Památníku trvale poskytovat finanční prostředky.
Odstavec 1 proto na rozdíl od obecného principu, kdy se správní rada obnovuje vlastní kooptací, stanoví, že členy správní rady trvale volí či jmenují ústavní orgány ČR. Počet členů SR je stejným dílem rozdělen mezi moc zákonodárnou a exekutivní. Různost těchto orgánů by měla v SR zajistit účast různého typu osobností - od zástupců sdružení těch, které totalitní režimy zvláště postihly (Svaz bojovníků za svobodu, Konfederace politických vězňů apod.), přes odborníky (historiky, sociology, vyšetřovatele apod.) až po představitele politických stran(např. poslanci, senátoři).
Odstavec 2 přidává k požadavku obecného zákona na bezúhonnost ještě požadavek podle tzv. lustračního zákona. Je nemyslitelné, aby v SR byla členem osoba, u níž existuje podezření, že se na fungování totalitního režimu sama významně podílela.
Odstavec 3 stanoví statut členství v SR jako veřejnou funkci, což má důsledky na základě zákoníku práce při uvolnění ze zaměstnání a náhradě mzdy.
Odstavec 4 shodně s obecným zákonem stanoví délku funkčního období. Vzhledem ke zvláštnímu způsobu ustanovení členů rady několika subjekty se však rozdílně stanoví mechanismus, jímž se zajistí překrývání funkčních období členů (pro vyšší stabilitu SR a její menší závislost na aktuálních politických vlivech). Výslovně se také uvádí způsob ustanovení nového člena SR i období, na něž je jmenován, a to i po předčasném zániku členství předchozího člena SR.
Odstavec 5 přidává k důvodům zániku členství podle obecného zákona o o.p.s. ještě
možnost odvolat člena SR na základě jeho nečinnosti.
K § 6
Dozorčí rada je dalším nástrojem vlivu zakladatele na Památník. Vzhledem ke složitosti předpisů, vztahujících se na poskytování financí ze státního rozpočtu, jakož i politické citlivosti, s níž bude hospodaření Památníku sledováno, se navrhuje, aby členem dozorčí rady byla i osoba, jmenovaná prezidentem NKÚ.
K § 7
Odstavec 1 předpokládá, že vládou pověřené ministerstvo v dané lhůtě rozhodne, zda ve vlastnictví státu jsou nemovitosti, vhodné pro činnost Památníku (jedním z námětů je například památník na Vítkově, prostory bývalého Stalinova pomníku na Letné apod.). V opačném případě by mělo jít o provizorní umístění a výstavbu nového objektu. Navrhovatelé nepovažují za vhodné konkrétní řešení vnucovat zákonem.
Odstavec 2 umožňuje aby vládou pověřené ministerstvo převedlo nebo zapůjčilo Památníku dokumenty a materiály, které vlastní stát.
Odstavec 3 umožňuje, aby vládou pověřené ministerstvo, přičemž nemusí jít vždy o ministerstvo, které jedná do doby vzniku Památníku jménem zakladatele, mohlo i v budoucnu na Památník převést další nemovitosti.
Odstavec 4 v souladu s možností podle obecné úpravy zákona o o.p.s. vymezit nezcizitelnost v zakládací listině, vylučuje zcizení či zatížení státem vloženého majetku.
K § 8
Odstavec 1 přiznává Památníku, jehož zakladatelem je stát, stejnou daňovou výhodu, jako má sám zakladatel - Česká republika.
Odstavec 2 pro zvýšení právní jistoty výslovně stanoví, že hospodaření Památníku podléhá kontrole NKÚ, protože podle zákona o NKÚ by tatomožnost nemusela být jednoznačně dána.
K § 9
Odstavec 1 stanoví nárokový princip, odvozený z rozsahu prostředků, které mají politické strany podle volebního zákona a zákona o politických stranách, případně podle zákona o státním rozpočtu, přiděleny ze státního rozpočtu na vlastní činnost. Princip demonstruje jednotnou vůli občanů, státu i politických subjektů zajistit obecně prospěšné činnosti Památníku.
Formulace zároveň umožňuje, aby Poslanecká sněmovna v zákoně o státním rozpočtu stanovila i vyšší příspěvek.
Odstavec 2 vylučuje použití ustanovení obecného zákona o o.p.s., které by znamenalo, že se Památník již nemůže na úrovni státního rozpočtu ucházet o dotace či podobné příspěvky na svou činnost.
K § 10
K povinnostem a sankcím za jejich neplnění (ztráta daňových výhod) podle obecného zákona o o.p.s. se pro Památník přidává další sankce.
K ČÁSTI DRUHÉ
K § 11
V části druhé zákona je stručná novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, spočívající v doplnění pravomocí prezidenta NKÚ jmenovat člena dozorčí rady.
K ČÁSTI TŘETÍ
K § 12
Třetí část obsahuje přechodná a závěrečná ustanovení. Odstavec 1 vyjadřuje vůli zakladatele, aby projekt konkrétní podoby Památníku, ať už podoby architektonické, organizační či forem expozic, zveřejňování, publikací apod., vznikl formou veřejné soutěže.
Odstavec 2 stanovuje výši příspěvku, která v souladu s ustanovením § 9 přísluší Památníku v prvním roce jeho vzniku.
Odstavec 3 vylučuje pro první dva roky možnost, danou obecným zákonem, že soud rozhodne o zániku obecně prospěšné společnosti již po šesti měsících.
Odstavec 4 Památníku ukládá zahájit činnost nejpozději do dvou let, jinak bude moci být na návrh vlády zrušen.
Odstavec 5 stanoví, do kdy musí být zvoleni a jmenováni první členové správní a dozorčí rady.
K § 13
Přijetím zákona nenastane žádná skutečnost, na kterou by bylo nutné se předem složitě a náročně připravit. Určitou roli hraje také vztah k deseti letům, které uplynuly od r. 1989. Proto se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti bezodkladně.
V Praze dne 12. listopadu 1999
předsedkyně Senátu