Obecná část
Zákon o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů upravuje v § 16 pravidla pro vedení volební kampaně. Především v odstavci druhém a pátém pak stanoví výrazná omezení vedení volební kampaně a volební agitace. Dosavadní úprava tak omezuje svobodu projevu a právo na informace, když stanoví moratorium na volební agitaci v době 48 hodin před zahájením voleb. V této době je zakázáno také zveřejňování údajů, které by mohly poškodit politickou stranu, koalici nebo kandidátav budovách, kde sídlí okrskové volební komise, a v jejich bezprostředním okolí. Zveřejňovat výsledky předvolebních průzkumů veřejného mínění je dovoleno nejpozději do sedmého dne přede dnem voleb. V době voleb je zakázán jakýkoliv volební průzkum v objektu, v němž je umístěna volební místnost. V souladu se zákazem aktivního a cíleného působení na voliče v době 48 hodin před zahájením voleb do Poslanecké sněmovny je upraveno také přidělování vysílacího prostoru pro jednotlivé politické strany v Českém rozhlasu a České televize. Protože jde ve všech případech o omezení základních lidských práv, může se tak stát pouze za podmínek stanovených v čl. 4 a 17 odst. 4 Listiny, tedy zákonem a v míře, která je v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Předkládaná novela zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., má předejít pochybnostem při aplikaci ustanovení o volební kampani. Současná úprava svými nejasnými formulacemi vedla v praxi k nejednotným soudním rozhodnutím. Touto problematikou se zabýval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. února 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98.
Tato nejednotnost se projevila především v posuzování volební agitace během 48 hodinové lhůty před zahájením voleb a v době voleb.
Spory vznikly o princip subjektivního vztahu kandidáta (politické strany či koalice) k porušení zákonného moratoria. V jednom případě Nejvyšší soud dovodil, že zakázanou volební agitací se rozumí provádění aktivní cílené propagační činnosti samotného kandidáta na poslance (politické strany, koalice), sledující ovlivnění voličů, popřípadě provádění takové činnosti na jejich pokyn, žádost, s jejich souhlasem nebo s jejich vědomím. O několik měsíců později však Nejvyšší soud princip subjektivního vztahu kandidáta politické strany opustil a zdůraznil, že zákon stojí na zásadě objektivního dodržování svých ustanovení a že otázka zavinění či účasti kandidáta na volební agitaci (v době moratoria) není rozhodná. Dle tohoto stanoviska by zaviněním třetí osoby nesl újmu kandidát, který vedl kampaň zcela v souladu se zákonem. Tím by se dala možnost komukoliv zpochybnit regulérnost voleb, např. i roznášením propagačních letáků protikandidáta v této době. Z těchto sporů proto plyne právní nejistota a nepředvídatelnost pro kandidáta, politickou stranu či koalici. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. února 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98 se přiklonil k subjektivnímu kritériu posuzování odpovědnosti za porušení volebního zákona, neboť v opačném případě by kterýkoliv subjekt mohl docílit neplatnosti volby jakéhokoliv kandidáta zcela bez jeho přičinění, což by – in eventum mohlo volby výrazně narušit, popřípadě, důsledně vzato, i zmařit.
Při existenci stávajícího zákonného moratoria vznikají pochybnosti o skončení volební kampaně. Je totiž technicky velmi obtížné odstranit veškeré plakáty, billboardy či jiné pevněji ukotvené poutače před touto dobou. Též nelze zakázat distribuci týdeníků, které vyjdou ještě před touto dobou a prodávají se i v této době. Nemožné je též odstranit propagační materiály roznesené do poštovních schránek domácností před touto dobou, avšak vyzvednuté až v této době.
Podle čl. 17 odst. 1 – 3 Listiny základních práv a svobod jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Tato práva lze samozřejmě omezit zákonem. Avšak toto omezení zákonem o volbách do Parlamentu České republiky se jeví jako omezení neústavní. Dochází jím k nepřípustnému omezení přístupu k informacím a svobodě projevu. V praxi by to mohlo vést až k požadavku zastavit vydávání periodického tisku v této době. Stejný názor zaujal již Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 18. února 1999, sp. zn. I. ÚS 526/98: “ Přestože tedy volební zákon vylučuje aktivní volební agitaci v zákonem vymezeném období, nemůže sledovaný cíl tohoto omezení (tj. ochrana subjektivního rozhodování voličů) porušovat jiná základní práva a svobody, zejména svobodu projevu a právo na informace. I v zákonem chráněném období mají tedy sdělovací prostředky právo přinášet informace, mohou prezentovat i vlastní názory.”
Též je dosavadní zákonnou úpravou dána soudům příliš široká možnost uvážení při posouzení intenzity porušení volebního zákona. V praxi proto dochází k velmi rozdílnému posuzování této intenzity.
Nutno též upozornit na to, že obdobné omezení volební kampaně se nevyskytuje ani ve srovnatelných zahraničních úpravách. Např. podle ustanovení § 32 německého volebního zákona (Bundeswahlgesetz, BGBl. I S. 1288 ve znění pozdějších předpisů) je výslovně zakázána toliko volební propaganda v bezprostřední blízkosti volebních místností a zveřejňování výsledků veřejného mínění, a to pouze v době voleb. Podle ustanovení § 58 rakouského volebního zákona (Nationalrats-Wahlordnung, BGBl. 1992/471) je pouze v budovách, kde se nacházejí volební místnosti a v jejich okolí v den voleb zakázána jakákoliv volební kampaň, obzvláště dotazy na voliče, rozdávání volebních materiálů, konání shromáždění a držení zbraní. Ani ve Velké Británii žádné omezení předvolební kampaně neplatí.
Na základě zkušeností, které vyplynuly z aplikace zákona o volbách do Parlamentu České republiky, je součástí návrhu i změna ustanovení, které se týká doručování hlasovacích lístků pro druhé kolo voleb do Senátu.
Předložený návrh je plně v souladu s ústavním pořádkem ČR, jakož i s právem Evropského společenství. Další otázka, která je řešena v navrhované novele a která se dotýká ústavního pořádku, je také svoboda projevu. Její stávající omezení v souvislosti s aktivní volební agitací se nejeví jako nezbytné podle čl. 17 odst. 4 Listiny. Ze stejných důvodů můžeme najít i rozpor s evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, konkrétně pak s jejím čl. 10, tak jak byl interpretován v judikatuře Evropské komise pro lidská práva a Evropského soudu pro lidská práva (např. Bowman c. Velká Británie č. 141/1996/760/961, Sunday Times 1978, A-30, Observer a Guardian 1991, A-216 atd.). Přijetím návrhu dojde k důslednějšímu naplnění principu svobodných voleb, tak jak je vyjádřen v čl. 21 odst. 1 a v čl. 3 Dodatkového protokolu č.1 k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Přijetí tohoto návrhu nebude mít žádný dopad na státní rozpočet.