Novela zákona o mzdě - EU

K ČÁSTI PRVNÍ

K čl. I

K bodu 1 - Současné znění zákona o mzdě vymezuje v  rozsahu působnosti zaměstnavatele (organizace), na které se zákon o mzdě nevztahuje. Tento způsob stanovení působnosti zákona je poplatný době, kdy bylo odměňování zaměstnanců rozpočtových a některých příspěvkových organizací upraveno značným množstvím předpisů a jejich citace by tímto zákonem byla komplikovaná. V současné době je působnost předpisů pro odměňování jednoznačná a pro velké skupiny zaměstnanců. Je proto možno stanovit okruh zaměstnanců, na které se zákon o mzdě nevztahuje, negativním vymezením k jiným zákonným úpravám odměňování zaměstnanců.

K bodu 2–Úprava sleduje sjednocení užívané terminologie se zákoníkem práce.

K bodu 3 - Vymezení pojmu mzdy jako plnění poskytovaného zaměstnavatelem zaměstnanci za práci nevedlo v praxi k jednoznačným výkladům. Podle tohoto volného vymezení nebyla do mezd započítávána i některá jiná plnění poskytovaná za práci, snižovala se základna pro výpočet průměrného výdělku a docházelo tak k poškozování zaměstnanců při poskytování některých náhrad mezd. Navrhuje se proto vymezení pojmu mzdy doplnit alespoň obecným výčtem hledisek, podle kterých se mzdy poskytují. Mimo přesnějšího určení mzdových plnění bude mít stanovení mzdových hledisek rovněž význam pro potlačování mzdové diskriminace, protože zamezí používání hledisek, která nesouvisí s vykonávanou prací, a mohou vést k neoprávněným výdělkovým rozdílům, například podle pohlaví, národnosti, příslušnosti k etnické menšině, politické příslušnosti apod.

Při vymezování plnění, která nejsou mzdou se zákon o mzdě odvolával na zvláštní předpisy, které poskytování nemzdových plnění upravují. Zaměstnavatel však může poskytovat zaměstnanci rovněž plnění, která nejsou mzdou ale nejsou poskytována ani podle zvláštních předpisů. Jedná se například o peněžní nebo naturální plnění sociálního, věrnostního nebo stabilizačního charakteru. K těmto plněním se zákon nevyjadřoval. Navrhuje se proto vymezení těchto dalších nemzdových plnění, poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním stanovit obecně bez odkazu na zvláštní předpisy.

K bodu 4 – Mzdu lze podle stávajícího znění zákona sjednávat individuálně v pracovní nebo jiné smlouvě nebo v kolektivní smlouvě. Mimoto ji však může zaměstnavatel stanovit svým jednostranným rozhodnutím. Zákonem se však v zájmu posílení vymahatelnosti mzdových nároků upřednostňují smluvní formy utváření mezd. Navrhované znění by mělo přispět k orientaci těch zaměstnavatelů a zaměstnanců, kteří se rozhodují mezi danými formami utváření mezd k tomu, aby volili především formy smluvní.

Současné znění § 4 odst. 4 stanoví zásady poskytování minimální mzdy a základní pravidla usměrňování mezd. Ustanovení o poskytování minimální mzdy je společné pro všechny skupiny zaměstnanců a proto se navrhuje v tomto zákoně zrušit a doplnit do zákoníku práce. Ustanovení o usměrňování mezd bylo doplněno do tohoto zákona pouze na přechodné období, kdy se předpokládal nepřiměřený růst mezd a jeho značný vliv na nárůst inflace. Vzhledem k změněným sociálně ekonomickým podmínkám a k tématické odlišnosti od ostatních ustanovení tohoto zákona se navrhuje jeho vypuštění.

K bodu 5 - Zaměstnancem se pro účely zákona o mzdě rozumí každý pracovník v pracovním poměru, tzn. i zaměstnanec, u něhož vzniká pracovní poměr jmenováním nebo volbou a je zároveň statutárním orgánem zaměstnavatele. Z dosavadní právní úpravy jednoznačně nevyplývá, kdo stanoví mzdu tomuto zaměstnanci. Důsledkem jsou různé neoprávněné postupy (např. stanovení mzdy ve vlastní pravomoci), které mohou být i v rozporu se zájmy volícího nebo jmenujícího subjektu (zřizovatel, zakladatel), příp. organizace jako takové.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem se navrhuje, aby mzdu těchto zaměstnanců stanovil ten, kdo zaměstnance do funkce jmenoval nebo zvolil. Ostatní ustanovení zákona o mzdě se budou na tyto zaměstnance vztahovat stejně jako na jiné zaměstnance.

K bodu 6 - Minimální mzdu bude nově upravovat zákoník práce, a proto je nutno vzít v úvahu při utváření mezd podmínky pro posuzování nejnižšího výdělku zaměstnance stanovené tímto předpisem.

K bodu 7 - Směrnice Rady Evropských společenství č. 75/117/EEC o sblížení zákonů členských států týkající se uplatnění zásady stejné odměny pro muže i ženy ukládá členským státům přijmout do svých vnitrostátních právních systémů opatření, která umožní všem zaměstnancům domáhat se stejné odměny za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty.

V novém § 4a zákona o mzdě se proto navrhuje stanovit v odstavci 1 uvedenou zásadu spolu s pravidly pro posuzování hodnoty prací uvedenými v odstavcích 2 až 5.

K bodu 8 - Na základě připomínek k pojmu zvýšení mzdy za práci přesčas v § 4 se navrhuje používat nadále pro stanovení mzdy za práci přesčas pojem dosažené mzdy a příplatku za práci přesčas. Za práci přesčas může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci náhradní volno, jehož rozsah však zákon o mzdě blíže nevymezuje. V některých případech se toto ustanovení vykládá tak, že za uvedené práce přísluší náhradní volno v libovolném rozsahu, tedy i v menším a tím mohou být zaměstnanci poškozováni. Navrhuje se stanovit, že náhradní volno přísluší v rozsahu práce konané přesčas.

Mzdu zaměstnance je možno podle současného znění sjednat již s přihlédnutím k případné práci přesčas. V některých případech ji však zaměstnavatel požadoval ve větším rozsahu než zaměstnanec při uzavírání této dohody předpokládal. Proto se navrhuje, aby se současně se sjednáváním mzdy s přihlédnutím k případné práci přesčas sjednal i maximální rozsah přesčasové práce, ke kterému se přihlíží. Rozsah takto sjednané práce přesčas však nesmí být vyšší než limity práce přesčas stanovené v příslušných ustanoveních zákoníku práce.

K bodu 9 - Podle ustanovení o právu na placené volno v době veřejných svátků obsažené v článku 2 odst. 2 Evropské sociální charty Rady Evropy (1961, revidovaná 1996) se navrhuje v § 6 odst. 1 zákona o mzdě stanovit prioritně za práci, kterou je nutno konat v době veřejných svátků, nárok na placené náhradní volno a až v případě, že se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou, na příplatek za práci ve svátek místo poskytnutí náhradního volna. Dále se v tomto ustanovení navrhuje obdobně jako u práce přesčas používat nově pojem příplatek. Minimální výši příplatku se navrhuje zvýšit z dosavadních 50 % na 100 % průměrného výdělku.

1. Pro případy poskytování náhradního volna za práci ve svátek se navrhuje stejně jako upráce přesčas stanovit zásadu, že přísluší v rozsahu práce konané ve svátek.

2. Změněnému principu uvedenému v § 6 odst. 1 se navrhuje přizpůsobit poskytování náhrad mezd a upravit nejprve nárok na náhradu mzdy za období čerpání náhradního volna za práci ve svátek a potom na náhradu mzdy v případě, kdy zaměstnanci ušla mzda v důsledku svátku.

K bodu 10 - Mzdové zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci se podle zákona o mzdě poskytuje ve výši a za podmínek sjednaných v kolektivní smlouvě a není-li mzda sjednána v kolektivní smlouvě, ve výši a za podmínek stanovených nařízením vlády č. 333/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Může tak nastat situace, že nároky na mzdu za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, které vyplývají z kolektivních smluv, jsou nižší než nároky stanovené uvedeným nařízením vlády.

Podle doporučení Generální konference Mezinárodní organizace práce č. 178 z roku 1990 o noční práci by měla minimální kompenzace negativních vlivů noční práce formou příplatku respektovat zásadu rovného odměňování, tj. zásadu stejné odměny za práce stejné hodnoty.

Navrhuje se proto stanovit pro poskytování mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, aby prioritně platily pro jeho přiznávání stejné podmínky, které stanoví vláda svým nařízením s tím, že v kolektivní smlouvě bude možno sjednat jinou výši mzdového zvýhodnění.

K bodu 11 – Mzdové předpisy dosud nestanovily mzdu při převedení zaměstnance na jinou práci pro prostoj, který nezavinil nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními podmínkami. Navrhuje se proto ustanovení o poskytování mezd v těchto případech doplnit do zákona a zpřesnit znění o dalších důvodech pro jejich poskytování.

K bodu 12 - Navrhuje se terminologická změna související se vznikem České republiky od 1.1.1993.

K bodu 13 – Předpisy pro odměňování zaměstnanců tzv. podnikatelské sféry dosud neobsahovaly ustanovení o doplatku ke mzdě v případě převedení zaměstnance na jinou práci v důsledku zahájení trestního řízení proti tomuto zaměstnanci pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, došlo-li ke škodě na majetku zaměstnavatele, a to v případě, že zaměstnanec nebyl pravomocně odsouzen. Navrhuje se poskytovat za dobu tohoto převedení doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.

K bodu 14 - Podle platné úpravy je mzda splatná pozadu za měsíční období, a to nejpozději v  následujícím kalendářním měsíci, pokud nebylo v pracovní nebo kolektivní smlouvě dohodnuto jinak. V praxi se toto ustanovení aplikuje i tak, že dochází v rozporu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona o mzdě k výplatě mzdy za práci, která ještě nebyla vykonána. Vyskytují se rovněž případy, kdy zaměstnavatelé zneužívají práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů, když se snaží řešit své finanční problémy pomocí pozdější než měsíční splatnosti mzdy. Proto se navrhuje zúžit interval splatnosti mzdy na období od vykonání práce po konec následujícího kalendářního měsíce. Navrhovaná úprava zároveň reaguje na požadavek Mezinárodní organizace práce k naplnění čl. 12 úmluvy 95/1949 o ochraně mzdy.

V rámci zákonem stanovené splatnosti platu se zaměstnavateli nově ukládá, aby určil konkrétní výplatní termín. Uložení této povinnosti by mělo do budoucna eliminovat případy, kdy zaměstnavatelé vyplácejí mzdu nepravidelně v neprospěch zaměstnanců, kteří v důsledku tohoto postupu nemohou realizovat své pravidelné platby. Možnost nepravidelných výplat se navrhuje vyloučit, s výjimkou případů, kdy se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou jinak.

Stanovení povinnosti vyplatit zaměstnanci mzdu splatnou během dovolené na zotavenou již před nástupem této dovolené vyplývá z požadavku obsaženého v ustanovení čl. 7 odst. 2 úmluvy č. 132 Mezinárodní organizace práce, týkající se každoroční placené dovolené. Navrhuje se zároveň umožnit poskytování přiměřené zálohy, jestliže způsob výpočtu mzdy neumožňuje vyplatit přesnou částku.

K naplnění čl. 12 úmluvy č. 95/1949 o ochraně mzdy se rovněž navrhuje jednoznačně stanovit, v jaké lhůtě je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci mzdu po skončení zaměstnání.

K bodu 15 – Současné znění zákona o mzdě řeší výplatu mzdy v české i cizí měně na více místech. Doporučuje se proto ustanovení o peněžité výplatě mzdy v korunách a způsobu jejího přepočtu na cizí měnu zpřesnit a soustředit do jednoho ustanovení.

K bodu 16 – Ke zjednodušení mzdové agendy se navrhuje závazně upravit zaokrouhlování mezd.

K bodu 17 – Podmínky výplaty mzdy se nově navrhuje sjednávat mimo kolektivní smlouvy rovněž individuálně v pracovní nebo jiné smlouvě. Vyloučení povinnosti poskytnou zaměstnanci mzdu na pracovišti, pokud je ”vzdálené” se navrhuje zrušit, neboť toto vymezení je neurčité a v praxi byl tento pojem vykládán nejednotně.

K bodu 18 – Navrhuje se zpřesnit podmínky pro bezhotovostní výplatu mzdy doplněním o odpovědnost zaměstnavatele za proces zasílání mzdy a jeho povinnost hradit náklady vzniklé zasíláním mzdy. Přesně se stanoví, že povinností je zasílat mzdu pouze na jeden účet zaměstnance u banky nejpozději v termínu pravidelné výplaty mzdy nebo v jinak sjednaném termínu. Zpřesňuje se také pojem banky.

K bodu 19 – Novým odstavcem se navrhuje doplnit ustanovení o výplatě mzdy v cizí měně o přesný způsob jejího přepočtu na cizí měnu.

K bodu 20 – Ustanovení o srážkách ze mzdy se navrhuje zpřesnit podle nové terminologie a změn, ke kterým došlo v navazujících právních předpisech.

K bodu 21 - Současný způsob stanovení výše naturální mzdy v § 13 odst. 3 odpovídá principům a předpisům platným pro cenovou a daňovou oblast v době prvotního zpracování návrhu zákona o mzdě v roce 1991. Navrhuje se proto zásady pro určení výše naturální mzdy sjednotit s principy platnými pro stanovení ceny podle cenových a daňových předpisů současně platných.

K bodu 22 – Účinnost opatření o minimálních mzdových tarifech se snižuje tím, že se do hrubé mzdy mohou podle současného znění zákona započítat všechna mzdová zvýhodnění podle tohoto zákona. Navrhuje se proto mzdu za práci přesčas a příplatek za práci ve svátek a mzdová zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci do hrubé mzdy pro tyto účely nezapočítávat.

K bodu 23 – Navrhuje se nově zmocnit vládu, aby mohla stanovit další podmínky uplatňování minimálních mzdových tarifů obdobně jako minimální mzdy, například minimální mzdové tarify u mladistvých a invalidních zaměstnanců. Dále se navrhuje terminologická změna související se vznikem České republiky od 1.1.1993.

K bodu 24 - Podmínky pro pracovní pohotovost na pracovišti a mimo pracoviště se vzhledem k rozdílné míře zásahu do osobního života zaměstnance zásadně liší. Vznikla proto potřeba odlišit i míru minimální kompenzace pracovní pohotovosti diferencovanou odměnou podle místa, na kterém má zaměstnanec během pohotovosti pobývat. Minimální výše odměny stanovená na úrovni 1/10 minimální mzdy se v současné době hodnotí jako nedostatečná s tím, že by se měla odvozovat spíše od výdělku zaměstnance. Navrhuje se proto, aby se základnou pro stanovení spodní hranice odměny za pracovní pohotovost stal průměrný výdělek zaměstnance.

K bodu 25 - Nově se navrhuje stanovit zaměstnavateli povinnost určit požadované množství práce a pracovního tempa s ohledem na fyziologické a neuropsychické možnosti zaměstnanců, a to i v případě, kdy množství a tempo práce nestanoví norma spotřeby práce.

K bodu 26 – Ustanovení o započítávání částí mzdy poskytovaných za více kalendářních čtvrtletí při zjišťování průměrného výdělku se doplňuje tak, aby byla zřejmá výše této částky a další podmínky jejího používání, zejména její krácení při neodpracování celého rozhodného období.

K bodu 27 - Jedním ze základních nedostatků mzdové praxe je skutečnost, že sjednání nebo stanovení mzdy nemusí mít písemnou formu. Proto se stává, že některé nároky zaměstnanců, které neměly písemnou formu jim jsou upírány. Písemné podklady často nebývají k dispozici ani k ověření nároků v případě pracovněprávního sporu ani k jejich kontrole. Navrhuje se proto, aby se ustanovení § 18 odst. 1 doplnilo o povinnost sjednávat nebo stanovovat mzdu pouze písemně a před započetím práce.

K bodu 28 -Současné znění § 18 odst. 2 používá pojem vnitřní mzdový předpis, jehož obsah není dále vymezen. Navrhuje se proto doplnit text, ze kterého vyplývá, že se jedná o určité stanovení způsobu poskytování mezd. Z důvodů právní jistoty zaměstnanců se navrhuje výslovně upravit podmínku písemné formy vnitřního mzdového předpisu nebo jeho části a jeho souladu s právními předpisy a to pod sankcí neplatnosti. Navrhuje se doplnit povinnost zaměstnavatele umožnit zaměstnancům nahlížet do právních předpisů o mzdách, protože jsou široké veřejnosti těžko dostupné jiným způsobem.

K bodu 29 – V zájmu zajištění požadavku úmluvy o stejné mzdě za stejnou práci a za práci stejné hodnoty rovněž pro odměny za pracovní pohotovost a o náhrady mzdy, která ušla v důsledku svátku nebo za den, v němž bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno za práci ve svátek, navrhuje se výslovně upravit, jejich rovné poskytování. Tím se rovněž naplňuje požadavek rovnosti v odměňování mužů a žen obsažený ve směrnici 75/117/EEC, podle níž odměna pojmově obsahuje i jiná plnění než mzdu, mj. i náhradu mzdy a odměnu za pracovní pohotovost.

K bodu 30 - Ustanovení § 20 odst. 1 o výplatě mzdy v cizí měně se navrhuje v této části zákona zrušit a doplnit do § 11 tohoto zákona. Ustanovení o odlišnostech v odměňování domáckých zaměstnanců se v návaznosti na mezinárodní úmluvy navrhuje zrušit.

K bodu 31 - Paragrafem 22 zákona o mzdě se omezuje aplikace některých ustanovení zákoníku práce. V souvislosti s navrhovanými změnami zákoníku práce a novým obsahem jeho části čtvrté se navrhuje vyloučení působnosti některých ustanovení zákoníku práce zrušit.

K ČÁSTI DRUHÉ

K čl. II

K bodu 1 - Současná zákonná úprava sjednotila systém odměňování zaměstnanců v celé rozpočtové sféře a promítla do něj základní principy uplatňované v demokratických státech. Shodně upravila i odměňování zaměstnanců příspěvkových organizací, v nichž jsou prostředky na platy a na odměny za pracovní pohotovost zabezpečovány jejich finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů, t.j. z veřejných zdrojů. Návrh směřuje k tomu, aby platový zákon byl uplatněn i pro další zaměstnavatele, kteří používají na platy svých zaměstnanců prostředky získané z veřejných zdrojů.

Zdravotní pojišťovny shromažďují prostředky vybrané formou povinného veřejného zdravotního pojištění od zaměstnavatelů, zaměstnanců, výdělečně činných osob a také z prostředků státního rozpočtu za zákonem stanovený okruh osob. Tyto prostředky je nutno pokládat za veřejné zdroje, neboť se skládají z úhrad podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Slouží však nejen k úhradě zdravotní péče pojištěncům, ale také se z nich vyčleňují prostředky na platy a na odměny za pracovní pohotovost zaměstnanců zdravotních pojišťoven. Z důvodu zajištění efektivního a hospodárného vynakládání těchto prostředků je proto účelné, aby postup při poskytování platu uvedenému okruhu zaměstnanců a jejich výše podléhala přísnější regulaci a byla omezena smluvní volnost stejně jako u ostatních zaměstnavatelů, kteří využívají na platy tyto veřejné zdroje (např. veřejná zdravotnická zařízení).

Státní fondy jsou zřizovány státem pro finanční zabezpečení stanovených úkolů. Každý státní fond je zřízen zákonem, který upravuje tvorbu a čerpání jeho prostředků. Podrobnosti upravují statuty schvalované vládou. Správci fondů jsou ze zákona příslušná ministerstva. I když státní fondy soustřeďují a obhospodařují nejen prostředky plynoucí ze státního rozpočtu, míra financování z veřejných zdrojů a zákonem stanovené úkoly odůvodňují uplatnění platového zákona pro úpravu platových poměrů jejich zaměstnanců.

Návrh na výslovné zahrnutí orgánů a organizací zřizovaných zákonem, které jsou financovány jako příspěvkové organizace, pod rozsah působnosti zákona č. 143/1992 Sb., reaguje na případy, kdy jsou orgány státní správy financovány jako příspěvkové organizace, např. Český metrologický institut. Ačkoliv tento model orgánu státní správy nelze považovat za vhodný, není možné ani do budoucna vyloučit vznik státních orgánů obdobně financovaných. Navrhuje se proto všechny orgány státní správy zahrnout do působnosti zákona bez ohledu na způsob jejich financování.

V souladu se zákonem č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů se z  výčtu zaměstnavatelů vypouštějí obvodní úřady. Zaměstnanci těchto úřadů jsou v pracovním poměru k městským částem, nikoliv k obvodním úřadům. Z této skutečnosti vychází i navržená změna § 1 odst. 1 písm. f).

České rozpočtové a příspěvkové organizace v zahraničí (např. zastupitelské úřady) zajišťují výkon některých prací zaměstnáváním tzv. místních pracovních sil. Pro tyto pracovněprávní vztahy stanoví § 16 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním kolizní pravidla tak, že na prvním místě je vždy volba práva, nedojde-li k dohodě o rozhodném právu je směrodatný lex loci laboris, tj. právo místa výkonu práce.

Navrhovaná změna rozsahu působnosti zákona č. 143/1992 Sb. je formulovaná pro případ, kdy v uvedených pracovněprávních vztazích s mezinárodním prvkem dojde k volbě práva České republiky. V takovém případě platí podle současné právní úpravy pro odměňování místních pracovních sil zaměstnávaných českými rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi v zahraničí, zákon č. 143/1992 Sb.

Po realizaci navržené změny by se odměňování cizích státních příslušníků, kteří jsou v pracovním poměru k českým rozpočtovým a příspěvkovým organizacím řídilo zákonem č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů, což by značně zjednodušilo odměňování a tím i vyhledávání těchto zaměstnanců.

K bodu 2 - Úprava sleduje sjednocení užívané terminologie se zákoníkem práce.

K bodu 3 - V souvislosti s požadavkem slučitelnosti navrhované zákonné úpravy s principy Smlouvy o Evropském společenství a směrnice 75/117/EHS vznikla potřeba výslovně promítnout do zákona především zásadu stejného odměňování mužů a žen za práci stejné hodnoty. Obdobné zásady obsahuje i úmluva č. 100/1951, publikovaná pod č. 450/1990 Sb. Navrhovaná úprava sleduje vyloučení dalšího z možných důvodů diskriminace při poskytování platu a představuje ochranu zaměstnanců před diferenciací platů podle kritérií, která nelze považovat za spravedlivá.

Zpřesňuje se postup zaměstnavatele při poskytování platu zaměstnancům. Na rozdíl od současné úpravy se pro nadbytečnost vypouští možnost individuálního vyjednávání o platech v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě. Mechanismus kolektivního vyjednávání zůstává beze změn. Beze změn zůstává možnost úpravy vymezeného okruhu platových otázek vnitřním předpisem, ačkoliv se zvyšuje důraz na kolektivní smlouvy.

Dosavadní ustanovení § 3 odst. 4 (úprava výše platu ve vztahu k minimální mzdě) se navrhuje přesunout do § 111 zákoníku práce, jehož novela má nabýt účinnosti rovněž 1. července 2000.

K bodu 4 - Navrhuje se doplnit postup určování platu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele. Protože statutární orgán vystupuje ve všech věcech zaměstnavatele samostatně, navrhuje se svěřit jeho platové otázky tomu, kdo statutární orgán do funkce jmenoval (zpravidla zřizovatel).

K bodu 5 - Vymezením minimálních platových tarifů zákon limituje vládu při stanovení dolní hranice platových tarifů pro jednotlivé platové třídy. Od roku 1992 zvýšila vláda na základě zákonného zmocnění platové tarify již několikrát (naposledy s účinností od 1. ledna 1999). Je proto potřebné obnovit původní účel, který má vymezení minimálních platových tarifů v zákoně, zvýšením těchto tarifů. Navrhované zvýšení vychází z úpravy platových tarifů provedené nařízeními vlády s účinností od 1. ledna 1999.

K bodu 6 - Současná zákonná úprava neobsahuje princip zařazování zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnější práce, jejíž výkon na něm zaměstnavatel požaduje v rámci sjednaného druhu práce. Tento postup upravují až jednotlivá nařízení vlády, ačkoliv by měl být jako jeden ze základních principů stanovení platu zakotven v zákoně (Čl. 28 Listiny základních práv a svobod).

Roztřídění prací, které jsou předmětem činnosti rozpočtových a příspěvkových organizací, orgánů státní správy, obcí a některých dalších organizací, do 12 platových tříd se v průběhu uplatňování platového systému projevilo jako nedostatečné. Na základě požadavků většiny resortních ministerstev se proto navrhuje rozšířit diferenciační prostor pro zařazování prací do platových tříd, tzn. rozšířit počet platových tříd. Kromě zvýšení diferenciační účinnosti platové soustavy, tj. vyššího platového rozlišení prací různé složitosti, odpovědnosti a namáhavosti rozšíření počtu platových tříd umožní také reagovat na rozvoj vzdělávací soustavy, ke kterému došlo od roku 1992, zejména na vznik vyšších odborných škol a stále se rozšiřující bakalářské studijní programy.

Zvýšení počtu platových tříd mj. umožní zohlednit požadavky některých resortů na tvorbu vlastních personálních (kariérních) systémů (armáda, diplomatické služby, policie, školství), vyjádřit členitější struktury orgánů státní správy, zejména vznik vyšších územně správních celků a napravit určité deformace, ke kterým došlo vnějšími nesystémovými zásahy při tvorbě katalogů prací.

K bodu 7 - S účinností od 1. listopadu 1996 byl zákonem č. 272/1996 Sb. zrušen jako samostatný státní orgán Úřad pro legislativu a veřejnou správu. Úprava reaguje na tuto změnu v soustavě státních orgánů.

K bodu 8 - Návrh stanoví postup určení celého platu zaměstnanci, který je statutárním orgánem (bod 4). Ustanovení § 5 odst. 5, které řeší postup pouze v případě určení výše příplatku za vedení těmto zaměstnancům, je proto nadbytečné a navrhuje se zrušit.

K bodu 9 - Od roku 1992 (tj. od počátku účinnosti zákona) se nezvýšila úroveň hodnostních příplatků, takže fakticky poklesl jejich podíl na celkovém platu. Navrhuje se proto jejich úroveň zvýšit a současně reagovat na organizační změny ve struktuře Armády České republiky v souvislosti se začleněním do NATO. Současně se navrhuje upravit hodnostní příplatek zákonem i pro příslušníky orgánů celní správy a příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky, kterým byl dosud poskytován tento příplatek podle nařízení vlády.

K bodu 10 - Na rozdíl od dosavadní právní úpravy, podle níž zaměstnancům , kteří mají nárok na příplatek za vedení nebo na hodnostní příplatek, nenáleží, až na výjimky stanovené zákonem, plat za práci přesčas, navrhuje se obecně stanovit, že u uvedeného okruhu zaměstnanců je k případné práci přesčas přihlédnuto v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Vychází se přitom z limitu navrhovaného v novele zákoníku práce jako hranice přesčasové práce, kterou může zaměstnavatel zaměstnanci jednostranně nařídit. V odměňování práce přesčas v noci, v den pracovního klidu a v rámci pracovní pohotovosti se nenavrhují změny.

K bodu 11 - Navrhovaná změna reaguje na existující praxi, kdy v souvislosti s rozšiřující se mezinárodní spoluprácí dochází k vysílání příslušníků bezpečnostních sborů v rámci Mezinárodních policejních sborů OSN mimo území České republiky. Specifický režim při těchto misích je srovnatelný s režimem práce příslušníků ozbrojených sil vysílaných mimo území České republiky v rámci jednotky mírových sil. Navrhuje se proto poskytovat shodný zvláštní příplatek i příslušníkům bezpečnostních sborů.

Výše zvláštního příplatku se stanoví s přihlédnutím ke specifickému režimu práce při plnění stanovených úkolů. Není proto důvod zohledňovat tento pracovní režim v jiných složkách platu. Z uvedeného důvodu se zároveň navrhuje vyloučit poskytování odměny za pracovní pohotovost těmto příslušníkům.

K bodu 12 - Evropská sociální charta Rady Evropy ( z roku 1961 i její nová podoba, Evropská sociální revidovaná charta z roku 1996) obsahuje v článku 2 odst. 2 ustanovení o právu na placené volno v době veřejných svátků. Výklad tohoto ustanovení Výborem nezávislých expertů Charty stanoví, že za práci, kterou je nutné konat v době veřejných svátků (např. v nepřetržitých provozech, z důvodu mimořádných okolností apod.), má zaměstnanec prioritně dostat placené náhradní volno. Návrh akceptuje úpravu obsaženou v Evropské sociální chartě Rady Evropy a poskytování příplatku za práci ve svátek místo náhradního volna, při jehož čerpání se zaměstnanci plat nekrátí, bude podmíněno dohodou zaměstnance se zaměstnavatelem.

K bodu 13 - Navrhované znění § 15 odst. 1 písm. b) nepředstavuje věcnou změnu. Jedná se pouze o zpřesnění formulace v návaznosti na terminologii platné právní úpravy.

K bodu 14 -Ustanovení § 15 odst. 1 sleduje ochranu zaměstnance v některých taxativně stanovených případech, kdy zaměstnanec nemůže z objektivních důvodů vykonávat druh práce, který s ním zaměstnavatel sjednal v pracovní smlouvě a zaměstnavatel jej v souladu s ustanovením § 37 zákoníku práce převede na jinou práci, za níž přísluší nižší plat. Účelem této úpravy je zachování výše příjmů zaměstnance, nikoliv jeho finanční zvýhodnění. Navrhuje se proto stanovit jednoznačně, že po dobu převedení náleží zaměstnanci doplatek do výše průměrného výdělku. Oproti dosavadní úpravě se navrhuje poskytovat tento doplatek k platu po celou dobu převedení.

K bodu 15 - Výše jednotlivých pravidelně poskytovaných složek platu je zákonem č.143/1992 Sb. stanovena formou paušálních měsíčních částek. U zaměstnavatelů odměňujících podle tohoto zákona je proto nutné výslovně vyloučit možnost sjednat odchylnou splatnost platu. Jde o požadavek Mezinárodní organizace práce k naplnění čl. 12 úmluvy 95/1949 o ochraně mzdy.

V rámci zákonem stanovené doby splatnosti platu se zaměstnavateli nově ukládá, aby určil konkrétní výplatní termín. Uložení této povinnosti by mělo do budoucna eliminovat případy, kdy zaměstnavatelé vyplácejí mzdu nepravidelně v neprospěch zaměstnanců, kteří v důsledku tohoto postupu nemohou realizovat své pravidelné platby. Možnost nepravidelných výplat se navrhuje vyloučit, s výjimkou případů, kdy se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou jinak.

Stanovení povinnosti vyplatit zaměstnanci plat splatný během dovolené na zotavenou již před nástupem této dovolené vyplývá z požadavku obsaženého v ustanovení čl. 7 odst. 2 úmluvy č. 132, týkající se každoroční placené dovolené.

K naplnění čl. 12 úmluvy č. 95/1949 o ochraně mzdy se rovněž navrhuje jednoznačně stanovit, v jaké lhůtě je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci plat po skončení zaměstnání.

K bodu 16 - Současná úprava poskytování platu v jiné než české měně přechází do nově formulovaného ustanovení § 17 odst. 6 zákona. Úprava zaokrouhlování se zjednodušuje a stanoví se na celé koruny nahoru obdobně jako u nemocenského pojištění (zákon č. 61/1999 Sb.).

K bodu 17 - Vyloučení povinnosti poskytovat zaměstnanci plat na pracovišti, pokud je “vzdálené” se navrhuje zrušit, neboť toto vymezení je neurčité a v praxi byl tento pojem vykládán nejednotně.

K bodu 18 - Původní ustanovení § 17 odst. 4 zohledňovalo určitá specifika uplatňovaná při výplatě platu příslušníkům ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru. Za dobu účinnosti zákona č. 143/1992 Sb. došlo v praxi k postupnému sjednocení administrativně technického postupu při výplatě platu (vydávání písemného dokladu při měsíčním vyúčtování platu) občanským zaměstnancům a příslušníkům ve služebním poměru. V současné době je uplatňováno ustanovení § 17 odst. 3 i při výplatě platu příslušníkům. Zrušení ustanovení § 17 odst. 4 jednak reaguje na faktickou situaci, jednak je dalším krokem k posílení právní jistoty příslušníků pokud jde o výplatu platu.

K bodu 19 - Na rozdíl od současné úpravy se jednoznačně vymezuje postup zaměstnavatele při vyplácení platu nebo jeho části bezhotovostním převodem. Výslovně se stanoví, že zaměstnanec může požadovat zaslání platu nebo jeho části na jediný účet, tento účet se specifikuje a rovněž se stanoví, že náklady na zaslání platu na tento účet zaměstnance nese zaměstnavatel. Není-li dohodnut jiný termín, zasílá se plat nebo jeho část zaměstnanci na účet v pravidelném termínu výplaty platu. Zaměstnanec má nárok na zaslání platu nebo jeho části na účet u banky, spořitelního nebo úvěrního družstva, nikoliv však u jiné finanční instituce.

K bodu 20 - Doplnění odstavce 6 a 7 nepředstavuje v zásadě věcnou změnu. Do těchto ustanovení přechází úprava uvedená dosud v § 21 a v § 17 odst. 1 větě druhé, aktualizovaná pokud jde o postup pro přepočet platu na cizí měnu.

K bodu 21 – Nově navržené znění § 18 aktuálně reaguje na navazující právní předpisy a zároveň zpřesňuje terminologii tak, aby s těmito předpisy korespondovala.

K bodu 22 - Podle platné právní úpravy se odměna za pracovní pohotovost stanoví procentní částí z průměrného výdělku. Do průměrného výdělku se však započítávají i složky platu poskytované za delší období (další plat), odměny za splnění mimořádných nebo zvlášť významných pracovních úkolů a také příplatky z průměrného výdělku již odvozené. Průměrný výdělek je tak vždy vyšší než plat za vykonanou práci, což při současné úpravě ve svém důsledku znamená, že např. zaměstnanci, který je v den pracovního klidu připraven na pracovišti k případnému výkonu práce přísluší vyšší odměna, než jeho obvyklý plat za výkon práce. K odstranění tohoto nežádoucího stavu se navrhuje odvozovat výši odměny za pracovní pohotovost od určených pravidelných složek platu.

Současně se navrhuje zrušit možnost poskytovat zaměstnanci na základě dohody náhradní volno namísto odměny za pracovní pohotovost na pracovišti. Pracovní volno, při němž se zaměstnanci nekrátí plat, je v platné úpravě považováno za ekvivalent platu a náleží pouze za výkon práce. Za pracovní pohotovost na pracovišti lze proto poskytovat pouze náhradní volno, za něž zaměstnanci plat nepřísluší. Aplikace současné úpravy poskytování náhradního volna za pracovní pohotovost činí v praxi značné potíže a zároveň je často kritizována jako nevýhodná pro zaměstnance.

K bodu 23 - Navrhovaná úprava sleduje zvýšení právní jistoty zaměstnance.

K bodu 24 - Zákon 143/1992 Sb. stanoví způsob a také postup při určování platu. Faktickou výši platu jednotlivých zaměstnanců však ovlivňuje i rozhodnutí zaměstnavatele. Toto rozhodnutí se předpokládá při zápočtu doby praxe rozhodné pro zařazení zaměstnance do platového stupně (rozhodnutí o zápočtu doby jiné praxe), při stanovení výše některých nárokových složek platu (např. zvláštního příplatku) a při přiznávání a určení výše nenárokových složek platu (např. osobního příplatku, odměn). Protože konkrétní výši platu jednotlivých zaměstnanců nelze odvodit přímo z předpisu, měl by být zaměstnanec při vzniku pracovního poměru informován o výši platu a jeho pravidelně poskytovaných složek, o jejichž přiznání nebo výši rozhoduje zaměstnavatel. Z důvodu právní jistoty zaměstnance by zaměstnavatel měl poskytnout tuto informaci písemnou formou (platovým výměrem) a stejnou formou by ji měl aktualizovat při změně výše platu nebo jeho jednotlivých složek. Platový výměr by měl obsahovat i zdůvodnění změn jednotlivých složek platu.

K bodu 25- Na základě připravované novely přejde do zákoníku práce úprava minimální mzdy a vztahu platu k minimální mzdě. Protože zákon č. 143/1992 Sb. nebude po této změně obsahovat komplexní úpravu poskytování platu, je nezbytné rozšířit působnost zákoníku práce, resp. ustanovení § 111 na příslušníky ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru.

Zmocnění pro vládu upravit způsob poskytování platu zaměstnancům s místem výkonu práce v cizině v jiné než české měně obsažené v § 21 nebylo v praxi realizováno, a proto se navrhuje jeho zrušení. Hmotné zabezpečení zaměstnanců odměňovaných podle zákona č.143/1991 Sb., kteří pracují mimo území České republiky, upravuje nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některým zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ve znění nařízení vlády č. 183/1999 Sb., formou náhrady zvýšených životních nákladů. Toto nařízení vlády je prováděcím předpisem k zákonu č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

Možnost poskytovat zaměstnancům s místem výkonu práce v zahraničí s jejich souhlasem plat v jiné než české měně a způsob přepočtu platu na jinou než českou měnu se navrhuje nově upravit v § 17 odst. 6 a 7 (bod 20).

K bodu 26 - Ustanovení § 21a zakládá nárok zaměstnance na poskytování příplatku za noční práci, za práci v sobotu a v neděli, za práci přesčas a za práci ve svátek pouze za celé hodiny této práce, přičemž doby výkonu těchto prací se v příslušném měsíci sčítají. Toto ustanovení zajišťuje účetní jednoduchost při výpočtu platu. Navrhuje se jeho zpřesnění, které spočívá v tom, že zaměstnavatel bude při poskytování celého platu za práci přesčas postupovat jako při poskytování příplatků. Obdobný postup se navrhuje i při poskytování odměn za pracovní pohotovost.

K bodu 27 - Přestože náhrada platu a odměna za pracovní pohotovost nejsou součástí platu, je praktické, aby podmínky pro jejich výplatu, splatnost a provádění srážek byly stanoveny shodně jako u platu. Navrhovaná úprava proto zabezpečuje zaměstnanci nejen nárok na jejich výplatu v termínu shodném s výplatou platu, ale stanoví i povinnost zaměstnavatele vystavit zaměstnanci písemný doklad, obsahující údaje, na základě kterých určil nároky zaměstnance na uvedená plnění. Shodně s nárokem zaměstnance na výplatu platu splatného během dovolené na zotavenou se navrhuje upravit i nárok na výplatu těchto částek, pokud na ně zaměstnanci vznikl nárok.

Protože směrnice 75/117/EHS zahrnuje pod pojem odměna i další plnění než pouze plat za práci, navrhuje se princip “stejné odměny pro muže a ženy” rozšířit i na náhrady platu a odměny za pracovní pohotovost.

K bodům 28 až 30 - Ustanovení § 11a zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech zakládá nárok zaměstnanců na příplatek za dělenou směnu ve výši 20 Kč za každou rozdělenou směnu. Protože nárok na tento příplatek i jeho výši stanoví zákon, je ustanovení § 23 písm. f) zákona, které zmocňuje vládu stanovit podmínky pro poskytování a výši příplatku za dělenou směnu, nadbytečné a navrhuje se vypustit.

Vzhledem k navrhovanému rozšíření platné úpravy poskytování hodnostních příplatků obsažené v § 9 i na příslušníky orgánů celní správy a na příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky, kterým byl dosud poskytován tento příplatek podle nařízení vlády,

navrhuje se zrušení ustanovení § 23 písm.e) zákona. Rovněž nadbytečné je ustanovení § 23 písm. j) zákona zmocňující vládu stanovit hodnosti pro příslušníky celní správy. Hodnosti celníků stanoví § 16 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon.

K zajištění zásady spravedlivé odměny za práci, zakotvené v článku 28 Listiny základních práv a svobod, se navrhuje zákonem upravit vedle struktury platu a podmínek pro jeho poskytování i mechanismus úpravy výše platových tarifů. Navrhovaná úprava stanoví pravidelný termín úpravy k  počátku kalendářního roku tak, aby příslušné návrhy mohly být připravovány současně se sestavováním výdajové části státního rozpočtu a mohlo tak být přihlédnuto k objemu finančních prostředků potřebných na případnou úpravu platových tarifů v příspěvkové a rozpočtové sféře.

K bodu 31 – Zákon č. 143/1992 Sb. upravuje pouze část pracovněprávních vztahů- poskytování platu a odměny za pracovní pohotovost. Jednotlivá ustanovení tohoto zákona však přímo navazují na pracovněprávní instituty obecně upravené zákoníkem práce. Navrhuje se proto vztah těchto zákonů v § 25 výslovně vyjádřit.

K bodu 32 - Ustanovení § 26a bylo formulováno s omezenou časovou platností, proto se navrhuje jeho zrušení.

K bodu 33 - V souvislosti s rozšířením počtu platových tříd je třeba zpřesnit i obecné charakteristiky platových tříd tak, aby se zvýšila jejich rozlišovací schopnost.

K ČÁSTI TŘETÍ

K čl. III

K bodu 1 - Ustanovení § 6 čl. V  odst. 1 zákona č. 10/1993 Sb. je duplicitní ve vztahu k § 1 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví rozsah působnosti zákona č. 143/1992 Sb. do té míry jednoznačně, že úprava v zákoně č. 10/1993 Sb. je nadbytečná.

Vedoucí ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele není člen vlády, vedoucí Kanceláře prezidenta České republiky a vedoucí úřadu vlády České republiky vykonávají svou funkci v pracovním poměru. Navrhuje se proto zrušit ustanovení § 6 čl. V odst. 3 zákona č. 10/1993 Sb., neboť na uvedené vedoucí zaměstnance ústředních orgánů se vztahuje obecná úprava provedená v § 73 zákoníku práce. Rovněž se pro tyto vedoucí zaměstnance navrhuje zrušit nárok na plat ještě po dobu tří měsíců po skončení výkonu funkce, upravený v § 6 čl. V odst. 4 zákona č. 10/1993 Sb. Stejně jako pro ostatní zaměstnance v pracovním poměru upravuje poskytování platu výše uvedeným vedoucím zaměstnancům ústředních orgánů zákon č. 143/1992 Sb. Podle zákoníku práce platí při skončení výkonu funkce v pracovním poměru stanovené výpovědní doby, umožňující zaměstnanci vyhledání zaměstnání za současného trvání dosavadního pracovního poměru. Úprava platových poměrů vedoucích zaměstnanců ústředních orgánů nad rámec zákona č. 143/1992 Sb. a zákoníku práce je proto neodůvodněná.

K bodu 2 – Jedná se pouze o legislativně technickou změnu.

K ČÁSTI ČTVRTÉ

K čl. IV

S ohledem na rozsah úprav zákona a přehlednost při jeho použití v praxi se navrhuje zmocnit předsedu vlády k vydání úplného znění zákona č.1/1992 Sb. a zákona č. 143/1992 Sb.

K ČÁSTI PÁTÉ

K čl. V

Zvýšení počtu platových tříd se navrhuje od 1.1.2002 tak, aby vláda mohla na realizaci návrhu zabezpečit dostatek finančních prostředků, který je jednoznačnou podmínkou jeho uplatnění. Zároveň tak vznikne dostatečný časový prostor pro zaměstnavatele k přípravě realizace těchto změn. Rovněž zvýšení hodnostního příplatku, které bude mít dopad na státní rozpočet, se navrhuje s  odloženou účinností od 1.1.2001 stejně jako rozšíření působnosti zákona na státní fondy a zdravotní pojišťovny, kde jsou důvody pro tento odklad organizační.

Účinnost ostatních ustanovení se navrhuje dnem 1.7. 2000, tj. novela zákona by měla nabýt účinnosti shodně s novelou zákoníku práce.

V Praze dne 22. prosince 1999

předseda vlády

JUDr. Pavel Rychetský v.r.

místopředseda vlády

1.místopředseda vlády,

ministr práce a sociálních věcí

a ministr zdravotnictví

PhDr. Vladimír Špidla v.r.

Zákon č. 1/1992 Sb.

ze dne 10. prosince 1991

o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., 10/1993 Sb., 37/1993 Sb., 74/1994 Sb. a 118/1995

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

Působnost zákona

§ 1

Tento zákon upravuje poskytování mzdy a odměny za pracovní pohotovost, jakož zjišťování a používání průměrného výdělku pro pracovněprávní účely.

(§ 2

Tento zákon se nevztahuje na poskytování mzdy a odměny za pracovní pohotovost zaměstnancům zaměstnavatele, který je

a) rozpočtovou organizací, ¹⁾

b) příspěvkovou organizací, ¹⁾pokud tak stanoví zvláštní zákon.

_____________________

¹⁾§ 24 zákona č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace

§ 31 zákona České národní rady č. 576/1990., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky)

§ 28 zákona Slovenské národní rady č. 592/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech Slovenské republiky.)

§ 2

Tento zákon neupravuje poskytování mzdy a odměny za pracovní pohotovost zaměstnancům, jejichž platové poměry stanoví zvláštní právní předpis¹⁾.

____________________

¹⁾ Například zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb. , zákonač. 201/1997 Sb. a zákona č. 225/1999 Sb., zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

§ 3

Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí (pracovník) zaměstnanecv pracovním poměru nebo člen družstva, jestliže není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován a jde-li o zjišťování a používání průměrného výdělku též zaměstnanec v obdobném pracovním vztahu.²⁾

_____________________

²⁾Například zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie.

§ 4

Obecná ustanovení

(1) Zaměstnanci přísluší za vykonanou práci mzda.

(2) Mzdou se rozumí peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonosti a dosahovaných pracovních výsledků. Za mzdu se nepovažují další plnění poskytovaná (podle zvláštních předpisů) v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady, výnosy z kapitálových podílů (akcií) nebo obligací a odměna za pracovní pohotovost.

(3) Mzda se (především) sjednává především v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě ³⁾(dále jen "pracovní smlouva") nebo v kolektivní smlouvě.

_____________________

³⁾§ 244 zákoníku práce

((4) Mzda náleží nejméně ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem. Mzda nesmí být nižší než minimální mzda. Vláda České republiky stanoví nařízením výši, popřípadě podmínky pro určení minimální mzdy a její výše. V kolektivní smlouvě lze dohodnout minimální mzdu vyšší než stanoví nařízení vlády podle předchozí věty. Přesáhne-li skutečný přírůstek průměrné mzdy zaměstnanců právnických a fyzických osob, kteří jsou odměňování podle tohoto zákona, přírůstek cen o více než 5 %, může vláda České republiky nařízení stanovit regulační a sankční opatření.)

(4) Mzda přísluší nejméně ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem a zákoníkem práce.

(5) Zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, přísluší mzda za podmínek a ve výši sjednané mezi tímto zaměstnancem a orgánem nebo právnickou osobou, která ho statutárním orgánem jmenovala nebo zvolila nebo jinou jimi pověřenou osobou, nebo za podmínek a ve výši, které mu tento orgán, právnická osoba nebo jiná jimi pověřená osoba určí, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak^3a).

_____________________

^3a) Například § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

(5) (6) Pracovní smlouva, v níž je sjednána nižší mzda, než náleží podle kolektivní smlouvy nebo podle tohoto zákona nebo zákoníku práce, je v této části neplatná.

§ 4a

Stejná mzda za stejnou práci a za práci stejné hodnoty

(1) Podmínky pro poskytování mzdy musí být stejné pro muže a ženy. Zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty přísluší stejná mzda. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance a při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce a to v pracovním poměru ke stejnému zaměstnavateli.

(2) Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle stupně vzdělání, rozsahu dalšího vzdělání a praktických znalostí a dovedností požadovaných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody a za zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce.

(3) Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti, zdravotní závadnosti nebo obtížnosti práce dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí.

(4) Pracovní schopnosti a pracovní způsobilost zaměstnance se posuzují podle odborné a duševní způsobilosti, smyslových předpokladů, popřípadě podle tělesné způsobilosti konat danou práci.

(5) Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

(§ 5

Mzda za práci přesčas

(1) Za dobu práce přesčas⁴⁾ přísluší zaměstnanci dosažená mzda zvýšená nejméně o výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo zvýšení mzdy. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době tří kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci mzda zvýšená podle věty první.

(2) Pokud byla mzda sjednána v kolektivní smlouvě již s přihlédnutím k případné práci přesčas, zvýšená mzda ani náhradní volno podle odstavce 1 nepřísluší.)

§ 5

Mzda a náhradní volno za práci přesčas

1. Za dobu práce přesčas⁴⁾ přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vznikl za tuto dobu nárok (dále jen ”dosažená mzda”) a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno do konce třetího kalendářního měsíce po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle věty první.

(2) Pokud byla mzda sjednána v kolektivní nebo v pracovní smlouvě již s přihlédnutím k případné práci přesčas, příplatek ani náhradní volno podle odstavce 1 nepřísluší. V kolektivní nebo v pracovní smlouvě lze sjednat mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas, je-li současně sjednán v rámci stanoveného limitu práce přesčas^4a) nejvyšší rozsah práce přesčas, kterou může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit.

_____________________

⁴⁾ § 83 odst. 6 zákoníku práce.

^4a) § 96 odst. 1 zákoníku práce.

§ 6

Mzda a náhrada mzdy za svátek

((1) Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda zvýšená nejméně o výši 50 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna. Ustanovení § 5 odst. věty druhé zde platí obdobně.

2. Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, pokud mu mzda ušla v důsledku svátku. Náhrada mzda v této výši přísluší zaměstnanci také za den, v němž mu bylo poskytnuto za práci ve svátek náhradní volno.)

(1) Za dobu práce ve svátek^4b) přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které mu bude poskytnuto nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna.

(2) Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku.

(3) Náhrada mzdy za svátek nepřísluší zaměstnanci, který neomluveně zameškal směnu bezprostředně předcházející svátku nebo bezprostředně po něm následující nebo směnu nařízenou zaměstnavatelem na svátek, popřípadě část některé z těchto směn.

___________________

^4b) Zákon č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění zákona č. 65/1965 Sb., zákona č. 56/1975 Sb., zákona č. 141/1988 Sb., zákona č. 167/1990 Sb., zákona č.218/1991 Sb.a zákona č. 74/1994 Sb.

Zákon České národní rady č. 204/1990 Sb., o prohlášení šestého července, dne upálení mistra Jana Husa, za státní svátek České republiky.

(§ 7

Mzda za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém

pracovním prostředí a za práci v noci

(1) Za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním pro­středí a za práci v noci přísluší zaměstnanci mzdové zvýhodnění ve výši a za podmínek sjednaných v kolektivní smlouvě.

(2) Vláda České a Slovenské Federativní republiky stanoví nařízením mzdové zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci pro případ, kdy není uzavřena kolektivní smlouva nebo mzda není v kolektivní smlouvě sjednána.)

§ 7

Mzda za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci

Za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci přísluší zaměstnanci dosažená mzda a mzdové zvýhodnění ve výši a za podmínek stanovených nařízením vlády; v kolektivní smlouvě lze stanovit jinou výši uvedeného zvýhodnění.

§ 8

Mzda při výkonu jiné práce

((1) Je-li zaměstnanec převeden na práci, za níž přísluší nižší mzda, z důvodu

a) ohrožení nemocí z povolání,

b) karanténního opatření, které mu bylo uloženo podle předpisů o zdraví lidu,

c) odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků,

přísluší mu po dobu převedení ke mzdě doplatek nejméně do výše průměrného výdělku, nejdéle však po dobu 12 po sobě následujících měsíců ode dne převedení. Okruh uvedených důvodů lze v kolektivní smlouvě rozšířit a pro tyto další důvody lze sjednat jinou výši a dobu poskytování doplatku.)

(1) Je-li zaměstnanec převeden na jinou práci než je uvedena v pracovní smlouvě, za níž přísluší nižší mzda, z důvodu

a) ohrožení nemocí z povolání,

b) karantény nařízené podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocím,

c) odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků,

d) prostoje, který zaměstnanec nezavinil, nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy,

přísluší mu po dobu převedení ke mzdě doplatek do výše průměrného výdělku. Okruh důvodů podle písmena a) až d) lze v kolektivní smlouvě rozšířit o další důvody převedení na jinou práci a pro tyto další důvody lze sjednat jinou výši doplatku ke mzdě.

(2) Doplatek podle odstavce 1 písm. a) přísluší i tehdy, přejde-li zaměstnanec k jinému zaměstnavateli, protože pro něj dosavadní zaměstnavatel nemá jinou vhodnou práci. Doplatek poskytuje zaměstnanci zaměstnavatel, který ho zaměstnává v době, po kterou doplatek přísluší; vyplacený doplatek tomuto zaměstnavateli uhradí zaměstnavatel, u něhož došlo ke vzniku ohrožení nemocí z povolání.

(3) Vláda (České republiky a vláda Slovenské republiky) stanoví nařízením, za jakých podmínek uhradí příslušný orgán státní správy náklady na případný doplatek mzdy podle odstavce 1 písm. b) zaměstnavateli, který jej poskytl.

(4) Je-li zaměstnanec převeden podle § 37 odst. 2 písm. b) zákoníku práce na jinou práci, než byla sjednána, přísluší mu mzda podle vykonávané práce; není-li však zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, přísluší mu za dobu převedení doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.

§ 9

Mzda při vadné práci

Vyrobí-li zaměstnanec zaviněně svou vadnou prací zmetek (vadný výrobek), nepřísluší mu za práci na něm mzda. Lze-li zmetek opravit a provede-li zaměstnanec opravu sám, přísluší mu mzda za práci na tomto výrobku, nikoliv však mzda za provedení opravy. Jestliže zaměstnanec zmetek nezavinil, přísluší mu mzda jako za práci bezvadnou. Tato mzda mu přísluší i tehdy, nebylo-li mu po oznámení závady uloženo zastavit práci. Obdobně jako u zmetků se postupuje také při vadném provádění montáží, oprav, úprav a stavebních prací.

(§ 10

Splatnost mzdy

(1) Mzda je splatná pozadu za měsíční období, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci, pokud nebylo v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě dohodnuto jinak.

(2) Na žádost zaměstnance musí být mzda, splatná během dovolené na zotavenou vyplacena před nastoupením dovolené.

(3) Při skončení zaměstnání vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci na jeho žádost mzdu, splatnou za měsíční období v den skončení zaměstnání, jestliže to umožňuje technika výpočtu mezd.)

§ 10

Splatnost mzdy

(1) Mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu nebo na některou její složku, pokud nebylo v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě sjednáno kratší než měsíční období splatnosti mzdy.

(2) V rámci období uvedeného v odstavci 1 určí zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem pravidelný termín výplaty mzdy, není-li tento termín sjednán v kolektivní smlouvě.

3. Zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci před nastoupením dovolené na zotavenou mzdu splatnou během dovolené, připadne-li termín výplaty na období dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodli jinak. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mzdy, poskytne mu přiměřenou zálohu a zbývající část mzdy mu vyplatí nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy následujícím po dovolené.

(4) Při skončení pracovního poměru vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci na jeho žádost mzdu splatnou za měsíční období v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mzdy, poskytne mu přiměřenou zálohu a zbývající část mzdy mu vyplatí nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy následujícím po dni skončení pracovního poměru.

§ 11

Výplata mzdy

( (1) Mzda se vyplácí zaměstnanci v penězích. Mzdu lze vyplácet v jiné než československé měně jen pokud to umožňuje tento zákon.)

(1) Mzda se vyplácí zaměstnanci v zákonných penězích^4c). Zaměstnancům s místem výkonu práce podle pracovní smlouvy v zahraničí lze s jejich souhlasem poskytovat mzdu nebo její část v dohodnuté cizí měně, pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr.

^{________________________________}

^{4c) § 16 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.}

(2) Mzda se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Pro zaokrouhlování mzdy v cizí měně platí přiměřeně ustanovení věty první.

((3) Mzda se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebylo-li v kolektivní smlouvě dohodnuto jinak. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, popřípadě pracuje-li na vzdáleném pracovišti, zašle mu zaměstnavatel mzdu v den stanovený pro její výplatu, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se nedohodnou jinak.)

(3) Mzda se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebylo-li v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě dohodnuto jinak. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, zašle mu zaměstnavatel mzdu v den stanovený pro její výplatu, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli jinak.

(3) (4)Při měsíčním vyúčtování mzdy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě byla mzda vypočtena.

(4) (5) Zaměstnanec může k přijetí mzdy písemně zmocnit jinou osobu. Manželu lze mzdu vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit mzdu jiné osobě než zaměstnanci jen pokud to stanoví zákon.⁵⁾

^{---------------------------------------------------}

⁵⁾§ 11 zákona České národní rady č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi

§ 11 zákona Slovenské národní rady č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi

(5) (6) Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen při výplatě mezd, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch zaměstnance, po provedení případných srážek ze mzdy podle příslušných právních předpisů poukázat částku určenou zaměstnancem (na jeho účet u československého peněžního ústavu) ^{na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet zaměstnance u banky nebo pobočky zahraniční banky5a) nebo spořitelního či úvěrního družstva, 5b) a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy, pokud se zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.}

______________________

^5a) Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 16/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb. a zákona č. 165/1998 Sb.

^5b) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

(7) Pro přepočet mzdy nebo její části na cizí měnu se použije kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr vyhlášený Českou národní bankou platný v den, ve kterém zaměstnavatel nakupuje cizí měnu pro účel výplaty mzdy.

(§ 12

Srážky ze mzdy

(1) Srážky ze mzdy lze provést jen na základě dohody o srážkách ze mzdy. Jinak může zaměstnavatel srazit ze mzdy jen

a) daň ze mzdy

b) zálohu na mzdu, kterou je zaměstnavatel povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání této mzdy,

c) částky postižené výkonem rozhodnutí nařízeným soudem nebo orgánem státní správy,

d) částky propadající státu v důsledku pravomocně uloženého nápravného opatření a peněžité tresty (pokuty), jakož i náhrady uložené zaměstnanci vykonatelným rozhodnutím příslušných orgánů,

e) přeplatky na dávkách nemocenského pojištění, pokud je zaměstnanec povinen je vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle právních předpisů o nemocenském pojištění,

f) neprávem přijaté částky dávek sociálního zabezpečení, pokud je zaměstnanec povinen je vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle právních předpisů o sociálním zabezpečení,

g) nevyúčtovanou zálohu na náhradu cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,

h) náborové a jiné příspěvky, jakož i náhrady stěhovacích výdajů, které byly zaměstnanci vyplaceny v náboru a které je zaměstnanec povinen podle pracovněprávních předpisů vrátit,

i) náhradu mzdy za dovolenou na zotavenou, na niž zaměstnanec ztratil nárok, popřípadě na niž mu nárok nevznikl,

j) přeplatky na dávkách státní sociální podpory, které je zaměstnanec povinen vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o státní sociální podpoře,

k) neprávem přijaté hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo jeho zvýšení, anebo zálohově poskytnuté hmotné zabezpečení, pokud je zaměstnanec povinen ho vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o zaměstnanosti.

l) zálohu na daň z příjmů fyzických osob,

m) pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné zdravotního pojištění.

(2) Pořadí srážek ze mzdy stanoví nařízením vláda České a Slovenské Federativní Republiky.)

§ 12

Srážky ze mzdy

(1) Srážky ze mzdy lze provést jen na základě dohody o srážkách ze mzdy. Jinak může zaměstnavatel srazit ze mzdy jen

a) zálohu na daň z příjmů fyzických osob,

b) pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné veřejného zdravotního pojištění,

c) zálohu na mzdu, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání této mzdy,

d) částky postižené výkonem rozhodnutí nařízeným soudem, správním úřadem nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem,

e) nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady,

f) náborové a jiné příspěvky, které byly zaměstnanci vyplaceny v náboru a které je zaměstnanec povinen podle právních předpisů vrátit,

g) náhradu mzdy za dovolenou na zotavenou, na niž zaměstnanec ztratil nárok, popřípadě na niž mu nárok nevznikl,

h) přeplatky na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění a státní sociální podpory a neprávem přijaté částky dávek sociálního zabezpečení, pokud je zaměstnanec povinen tyto přeplatky a neprávem přijaté částky vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů.

(2) Pořadí srážek ze mzdy stanoví vláda nařízením.

§ 13

Naturální mzda

(1) Zaměstnanci lze poskytovat část mzdy s výjimkou minimální mzdy naturální formou. Naturální mzdu může zaměstnavatel poskytovat jen se souhlasem zaměstnance a za podmínek s ním dohodnutých.

(2) Jako naturální mzdu lze poskytovat výrobky, výkony práce a služby. Poskytování naturální mzdy ve formě lihovin nebo jiných návykových látek není dovoleno. Jízdné (tarifní sleva) pro zaměstnance dopravce se nepovažuje za naturální mzdu.

( (3) Výše naturální mzdy se vyjadřuje v peněžní formě v prodejních cenách pro konečného spotřebitele podle cenových a daňových předpisů^.6)

^{_____________________}

⁶⁾Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách

Zákon č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb.)

(3) Výše naturální mzdy se vyjadřuje v peněžní formě tak, aby odpovídala ceně, kterou zaměstnavatel účtuje za srovnatelné výrobky, výkony, práce a služby ostatním odběratelům,⁶⁾  obvyklé ceně,^6a) nebo  částce, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky, výkony, práce a služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší než obvyklá cena.

______________________

⁶⁾ Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb. a zákona č. 151/1997 Sb.

^6a) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).

§ 14

Minimální mzdové tarify

(1) V případě, kdy není uzavřena kolektivní smlouva nebo mzda není v kolektivní smlouvě sjednána, nesmí být mzda nižší než příslušný minimální mzdový tarif. Do mzdy se pro tyto účely nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, mzdové zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci podle tohoto zákona.

((2) Minimální mzdové tarify odstupňované podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a vyjádřené tarifními stupni stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.)

(2) Vláda stanoví nařízením minimální mzdové tarify odstupňované podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a vyjádřené tarifními stupni, popřípadě podmínky pro určení minimálních mzdových tarifů a jejich výše.

§ 15

Odměna za pracovní pohotovost

Není-li odměna za pracovní pohotovost⁷⁾ sjednána v kolektivní nebo pracovní smlouvě, přísluší zaměstnanci za hodinu pracovní pohotovosti tato odměna nejméně ve výši (jedné desetiny hodinové minimální mzdy)20 % průměrného hodinového výdělku při pracovní pohotovosti na pracovišti nebo 10% průměrného hodinového výdělku při pracovní pohotovosti mimo pracoviště.

_____________________

⁷⁾§ 95 zákoníku práce

Č Á S T T Ř E T Í

Normování práce

§ 16

((1) Zaměstnavatel může stanovit normy spotřeby práce; přitom musí vzít v úvahu pracovní tempo přiměřené fyziologickým a neuropsychickým možnostem, předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a čas na přirozené potřeby, jídlo a oddech.

(2) Zaměstnavatel je povinen zabezpečit, aby předpoklady pro uplatnění norem byly vytvořeny před zahájením práce. Normy spotřeby práce a jejich změny musí být zaměstnancům oznámeny vždy před zahájením práce a nesmějí být uplatněny se zpětnou platností.

(3) Zavádění a změny norem spotřeby práce provádí zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem, není-li tato úprava provedena v kolektivní smlouvě.)

§ 16

1. Zaměstnavatel je povinen při určení množství požadované práce a pracovního tempa vzít v úvahu fyziologické a neuropsychické možnosti zaměstnanců, předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a čas na přirozené potřeby, jídlo a oddech. Množství požadované práce a pracovní tempo lze stanovit též normou spotřeby práce.

(2) Zaměstnavatel je povinen zabezpečit, aby podmínky uvedené v odstavci 1 a předpoklady pro uplatnění norem spotřeby práce byly vytvořeny před zahájením práce. Zaměstnavatel je rovněž povinen seznámit zaměstnance s požadovaným množstvím práce, s pracovním tempem, případně s normami spotřeby práce před zahájením práce a nesmí je zpětně měnit.

(3) Množství požadované práce a pracovního tempa a zavádění a změny norem spotřeby práce určuje zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem, není-li tato úprava provedena v kolektivní smlouvě, pokud u zaměstnavatele odborová organizace působí.

Č Á S T Č T V R T Á

Průměrný výdělek

§ 17

Průměrný výdělek pro pracovněprávní účely

(1) Průměrný výdělek pro pracovněprávní účely zjišťuje zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období.

(2) Pokud není dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce.

(3) Při vzniku zaměstnání v průběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí.

(4) Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 22 dnů, používá se místo průměrného výdělku pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek se zjistí z hrubé mzdy, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy, které by zřejmě dosáhl.

(5) Průměrný výdělek se zjišťuje jako průměrný hodinový výdělek, popřípadě jako průměrný denní směnový výdělek. Pokud se podle pracovněprávních předpisů vychází z průměrného měsíčního výdělku, průměrný výdělek zjištěný podle věty první se přepočte na jeden měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin (dnů) připadajících v roce na jeden měsíc.

(6) Jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda, na níž by zaměstnanci vznikl nárok v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek použít, zvýší se průměrný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě. To platí obdobně při používání pravděpodobného výdělku.

(7) V případech, kdy se podle pracovněprávních předpisů používá v souvislosti s náhradou škody průměrný výdělek u žáků a studentů nebo u občanů se změněnou pracovní schopností, kteří nejsou zaměstnáni a jejichž příprava pro povolání (činnosti) se provádí podle zvláštních předpisů, vychází se z výše průměrného výdělku stanovené podle odstavce 6.

((8) Jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda (část mzdy), která je poskytována za delší období než kalendářní čtvrtletí, pro účely zjišťování průměrného výdělku se určí její poměrná část připadající na kalendářní čtvrtletí. Zbývající část (části) této mzdy se zahrne do hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku v dalším období.)

(8) Jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda (část mzdy), která je poskytována za delší období než kalendářní čtvrtletí, určí se pro účely zjišťování průměrného výdělku její poměrná část připadající na kalendářní čtvrtletí; zbývající část (části) této mzdy se zahrne do hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku v dalším období (dalších obdobích). Počet dalších období se určí podle celkové doby, za níž se mzda poskytuje. Do hrubé mzdyse pro účely zjišťování průměrného výdělku zahrne v rozhodném období poměrná část mzdy podle věty první úměrně odpovídající odpracované době.

(9) Bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu ¹⁰⁾. Pro zjišťování průměrného výdělku pro účely zjišťování náhrady škody při pracovních úrazech a nemocích z povolání, lze v kolektivní smlouvě sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit, že rozhodným obdobím je předchozí kalendářní rok, bude-li takto určené rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.

(10) Jako mzda se pro účely zjišťování průměrného výdělku posuzuje i odměna nebo jiný příjem poskytovaný zaměstnanci za práci v jeho zaměstnání konaném v jiném pracovním vztahu než v pracovním poměru.

(11) Vykonává-li zaměstnanec práci v několika pracovních vztazích u téhož zaměstnavatele, posuzuje se mzda v každém pracovním vztahu samostatně.

______________________

¹⁰⁾ §21 zákoníku práce

Č Á S T P Á T Á

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

§ 18

(1) Mzda musí být sjednána nebo stanovena písemně před výkonem práce, za kterou tato mzda přísluší. Není-li mzda sjednána v kolektivní nebo pracovní smlouvě, je zaměstnavatel povinen poskytování mzdy projednat s příslušným odborovým orgánem ⁸⁾

((2) Zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance předem se změnami způsobu odměňování, výše mzdy a podmínek pro její poskytování; vydal-li vnitřní mzdový předpis, je povinen umožnit zaměstnancům do něj nahlížet.)

(2) Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnanci nahlížet do právních předpisů, které upravují poskytování mzdy a do vnitřního mzdového předpisu, jestliže jím stanoví poskytování mezd. Neplatný je vnitřní mzdový předpis nebo jeho část, pokud nebyl vydán písemně nebo byl vydán v rozporu s právními předpisy.

________________________

⁸⁾ § 272odst. 5 zákoníku práce

(§ 19

Ustanovení § 10 až 12 se vztahují obdobně na náhradu mzdy a odměnu za pracovní pohotovost, pokud jde o její splatnost, výplatu a provádění srážek.)

§ 19

Ustanovení § 4a odst. 1, § 10, 11 a 12 se vztahují obdobně na odměnu za pracovní pohotovost a náhradu mzdy, pokud jde o jejich rovné poskytování mužům a ženám, splatnost, výplatu a provádění srážek.

( § 20

1. Zaměstnancům s místem výkonu práce podle pracovní smlouvy v cizině lze s jejich souhlasem poskytovat mzdu v jiné než československé měně. Přepočet výše mzdy na jinou než československou měnu se provádí podle kursů devizového trhu uvedených v kursovním lístku Státní banky československé.

(2) Zaměstnancům, kteří nepracují na pracovištích zaměstnavatele, ale podle podmínek dohodnutých v pracovní smlouvě pro zaměstnavatele vykonávají sjednané práce doma podle vlastního rozvržení pracovní doby (domáčtí zaměstnanci), nepřísluší zvýšená mzda za práci přesčas (§ 5), zvýšená mzda za práci ve svátek (§ 6), popřípadě další části mzdy vyloučené kolektivní smlouvou. Za odpracovanou hodinu u domáckých zaměstnanců se pro účely tohoto zákona považuje odvedená hodina práce podle normy spotřeby práce stanovené zaměstnavatelem.

(3) Poskytování mzdy zaměstnancům ve zvláštním zapojení ⁹⁾ lze stanovit odchylně od tohoto zákona v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě.

_____________________

⁹⁾ § 267 odst. 4 zákoníku práce)

§ 20

zrušen

§ 21

Pokud lze podle tohoto zákona sjednat mzdu v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě, lze tak u členů družstev provést usnesením ustavující nebo členské schůze družstva.

(§ 22

Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se pracovněprávní vztahy zákoníkem práce; pro zaměstnance zaměstnavatele, na které se vztahuje část druhá tohoto zákona, se nepoužije ustanovení § 95 odst. 4, §111až 123 a § 267 odst. 2 písm. a), b) a d) zákoníku práce.)

§ 22

Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se pracovněprávní vztahy zákoníkem práce

§ 23

Nároky vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů. Průměrný výdělek se podle tohoto zákona zjistí již pro první čtvrtletí 1992.

§ 24

(1) Zrušují se:

§ 25

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Z Á K O N č. 143

ze dne 13.března 1992

o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona České národní rady č. 590 /1992 Sb., zákona České národní rady č. 10 /1993 Sb., zákona č. 40/ 1994 Sb. a zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 201/1997 Sb. a zákona č. 225/1999 Sb., se mění takto:

ČÁST PRVNÍ

PŮSOBNOST ZÁKONA

(§ 1

(s účinností od 1.1.2001)

(1) Tento zákon upravuje poskytování platu a odměny za pracovní pohotovost zaměstnancům zaměstnavatele, který je

a) rozpočtovou organizací,¹⁾

b) příspěvkovou organizací, jejíž výdaje na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů,

c) orgánem nebo organizací, které jsou financovány jako rozpočtové organizace, nestanoví-li zvláštní zákon jinak,

d) okresním úřadem nebo obvodním úřadem²⁾nebo

e) obcí.

(2) Tento zákon neupravuje poskytování platu a odměny za pracovní pohotovost zaměstnanců, jejichž platové poměry stanoví zvláštní zákon.³⁾

_________________________________

^{1) Zákon č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace, ve znění zákona č. 562/1991 Sb.}

Zákon České národní rady č.576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona České národní rady č.579/1991 Sb.

Zákon Slovenské národní rady č. 592/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech Slovenské republiky, ve znění zákona Slovenské národní rady č. 574/1991 Sb.

²⁾ Zákon České národní rady č.425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících.

Zákon Slovenské národní rady č. 472/1990 Sb., o organizaci státní správy.

³⁾Například zákon České národní rady č.391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, zákona Slovenské národní rady č. 420/1991 Sb., o platových poměrech soudců a justičních čekatelů.)

§ 1

(1) Tento zákon upravuje poskytování platu a odměny za pracovní pohotovost zaměstnancům zaměstnavatele, který je

a) rozpočtovou organizací,¹⁾

b) příspěvkovou organizací, jejíž výdaje na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů,

c) orgánem nebo organizací, které jsou financovány jako rozpočtové nebo příspěvkové organizace, nestanoví- li zvláštní právní předpis jinak,

d) okresním úřadem,²⁾

e) obcí,³⁾

f) městskou částí,^3a)

g) zdravotní pojišťovnou,^3b)

h) státním fondem.^3c)

(2) Tento zákon neupravuje poskytování platu a odměny za pracovní pohotovost zaměstnancům, jejichž platové poměry stanoví zvláštní právní předpis,^3d) a občanům cizích států, kteří jsou zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací s místem výkonu práce mimo území České republiky.

__________________________

¹⁾ Zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona č. 579/1991 Sb., zákona č. 166/1992 Sb., zákona č. 321/1992 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 189/1993 Sb., zákonač. 57/1995 Sb., zákona č. 154/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb. a zákona č. 160/1997 Sb.

²⁾ Zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění zákona č. 266/1991 Sb., zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 321/1992 Sb., zákona č. 254/1994 Sb. a zákona č.18/1997 Sb.

³⁾ Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 439/1991 Sb., zákona č. 485/1991 Sb., zákona č. 553/1991 Sb., zákona č. 302/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 17. 9.1992, zákona č. 68/1993 Sb., zákona č. 152/1994 Sb. a zákona č. 279/1995 Sb.

Zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 439/1991 Sb., zákona č. 8/1993 Sb. a zákona č. 152/1994 Sb.

^3a) § 2 odst. 2 zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 8/1993 Sb.

^3b) Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění zákona č. 592/1992 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb.,zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb. a zákona č. 127/1998 Sb.

Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb. a zákona č. 127/1998 Sb. a zákona č. 225/1999 Sb.

^3c) Například zákon č. 472/1992 Sb., o Státním fondu tržní regulace v zemědělství, ve znění zákona č. 10/1993 Sb. a zákona č. 242/1995 Sb., zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostřední České republiky, ve znění zákona č. 334/1992 Sb.

^3d) Například zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

§ 2

Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí (pracovník) zaměstnanec (příslušník) v pracovním poměru a příslušník ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru.⁴⁾

______________________

⁴⁾Například zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č.283/1991 Sb., o Policii České republiky, zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, zákon Slovenské národní rady č. 410/1991 Sb., o služebním poměru příslušníků Policejního sboru Slovenské republiky.

ČÁST DRUHÁ

PLAT A ODMĚNA ZA PRACOVNÍ POHOTOVOST

§ 3

Obecná ustanovení

(1) Zaměstnanci přísluší za vykonanou práci plat.

(2) Platem se rozumí peněžitá plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Za plat se nepovažují plnění poskytovaná podle zvláštních předpisů v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady a odměna za pracovní pohotovost.

((3) Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci plat podle tohoto zákona, nařízení příslušné vlády a v jejich rámci podle kolektivní smlouvy, vnitřního platového předpisu, popřípadě pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy⁵⁾(dále jen "pracovní smlouva").

(4) Plat nesmí být nižší než minimální mzda.⁶⁾

^{_____________________}

⁵⁾§ 244 zákoníku práce.

⁶⁾Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.)

(3) Mužům a ženám přísluší za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejný plat. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách,při stejných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, a to v pracovním poměru ke stejnému zaměstnavateli.

(4) Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci plat podle tohoto zákona, zákoníku práce, prováděcího předpisu vydaného podle § 23 a v jejich rámci podle kolektivní smlouvy popřípadě vnitřního platového předpisu. Neplatný je vnitřní platový předpis, který nebyl vydán písemně nebo jeho část, která je v rozporu s právními předpisy.

(5) Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, určuje plat podle tohoto zákona, zákoníku práce a prováděcího předpisu vydaného podle § 23orgán, který ho do funkce jmenoval nebo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Vzniká-li pracovní poměr volbou, určuje plat zaměstnanci orgán, který ho do funkce zvolil nebo kterému tato povinnost vyplývá ze zvláštního zákona.

(§ 4

Minimální platové tarify

(1) Zaměstnanec se zařazuje do platové třídy v souladu s charakteristikami platových tříd uvedených v příloze tohoto zákona.

(2) Pro platové třídy platí tyto minimální platové tarify:

platová třída minimální platový tarif

Kč měsíčně

_____________________________________________________________

1 2 200

2 2 350

3 2 500

4 2 650

5 2 800

6 3 000

7 3 200

8 3 500

9 3 900

10 4 400

11. 5 000

12. 5700.)

(2) Pro platové třídy platí tyto minimální platové tarify:

(s účinností od 1.7.2000)

platová třída	minimální platový tarif v Kč měsíčně
1	3 250
2	3 550
3	3 850
4	4 250
5	4 700
6	5 150
7	5 700
8	6 350
9	7 000
10	7 750
11	8 800
12	10 000.

§ 4

Platové třídy a minimální platové tarify

(1) Zaměstnanec se zařadí do platové třídy na základě druhu práce a v jeho rámci na něm požadovaných nejnáročnějších prací a plnění kvalifikačních předpokladů popřípadě kvalifikačních požadavků, pokud zaměstnavatel stanovil kvalifikační požadavky vnitřním platovým předpisem. Vedoucí zaměstnanec^6a) se zařadí do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon odborně řídí, nebo které sám vykonává. V souladu s charakteristikami platových tříd, uvedenými v příloze k tomuto zákonu, stanoví prováděcí předpis vydaný podle § 23 katalog prací a kvalifikační předpoklady stupně vzdělání pro výkon prací zařazených do jednotlivých platových tříd.

(2) Zaměstnanci náleží platový tarif stanovený pro platovou třídu, do které je zařazen, ve výši a za podmínek stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.

(3) Pro platové třídy platí tyto minimální platové tarify:

(s účinností od 1.1.2002)

platová třída	minimální platový tarif v Kč měsíčně
1	3 550
2	3 850
3	4 150
4	4 500
5	4 900
6	5 300
7	5 750
8	6 200
9	6 750
10	7 300
11	7 900
12	8 700
13	9 700
14	10 850
15	12 150
16	13 600.

_____________________

^6a) § 9 odst. 3 zákoníku práce.

§ 5

Příplatek za vedení

(1) Vedoucímu zaměstnanci zaměstnavatele,kterým je ústřední orgán státní správy v čele s ministrem, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, (Úřad pro legislativu a veřejnou správu České republiky), Nejvyšší kontrolní úřad České republiky, a Bezpečnostní informační služba České republiky přísluší podle stupně řízení a náročnosti řídící práce příplatek za vedení, který činí:

funkce příplatek za vedení

Kč měsíčně

____________________________________________________________

1. vedoucí oddělení zástupce

ředitele odboru) od 2000 do 5 000

2. ředitel odboru od 3 500 do 8 000

3. vedoucí Kanceláře prezidenta

republiky , Úřadu vlády České

republiky, (Úřadu pro legislativu

a veřejnou správu České republiky)

(včetně jejich zástupců), náměstek

ministra a náměstkové ředitele

Bezpečnostní informační služby ¨

České republiky od 6 000 do 13 000.

(2) Vedoucímu zaměstnanci zaměstnavatele, který není uveden v odstavci 1, přísluší podle stupně řízení a náročnosti řídící práce příplatek za vedení, jehož sazby stanoví prováděcí předpis vydaný podle § 23 v rámci těchto rozpětí:

funkce příplatek za vedení

Kč měsíčně

_____________________________________________________________

1. vedoucí zaměstnanec,

který řídí práci podřízených od 500 do 3 000

zaměstnanců

2. vedoucí zaměstnanec,

který řídí více útvarů

organizace s výjimkou od 1 000 do 6 000

zástupce statutárního

orgánu

3. zástupce statutárního orgánu od 2 000 do 9 000

4. statutární orgán od 3 000 do 13 000.

(3) Zaměstnavatelům s jinou organizační strukturou, než je uvedena v odstavcích 1 a 2, může prováděcí předpis vydaný podle § 23 stanovit sazby příplatků za vedení v rámci rozpětí 500 Kč až 13 000 Kč měsíčně.

(4) Zaměstnanci, který není uveden v předchozích odstavcích, avšak je podle organizačního řádu oprávněn organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných zaměstnanců a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny, přísluší podle náročnosti řídící práce příplatek za vedení v rámci rozpětí 300 Kč až 1 500 Kč měsíčně.

((5) Výši příplatku za vedení určuje zaměstnanci zaměstnavatel. Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, určuje, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, výši příplatku za vedení orgán, který ho do funkce jmenoval nebo ustanovil. Vzniká-li pracovní poměr volbou, výši příplatku za vedení určuje orgán, který zaměstnance do funkce zvolil nebo kterému tato povinnost vyplývá ze zvláštního zákona.)

§ 6

Příplatek za zastupování

Zaměstnanci, který zastupuje vedoucího zaměstnance na vyšším stupni řízení v plném rozsahu jeho řídící činnosti po dobu delší než čtyři týdny a zastupování není součástí jeho povinností vyplývajících z pracovní smlouvy, přísluší od prvého dne zastupování příplatek za zastupování ve výši určené zaměstnavatelem v rámci rozpětí příplatku za vedení, stanoveného pro zastupovaného vedoucího zaměstnance. Přísluší-li vedoucímu zaměstnanci příplatek za zastupování podle předchozí věty, jeho příplatek za vedení mu po dobu zastupování nepřísluší.

§ 7

Příplatek za noční práci

Zaměstnanci přísluší za hodinu noční práce⁸⁾ příplatek ve výši 20% průměrného hodinového výdělku.

_____________________________

⁸⁾ § 99 zákoníku práce.

§ 8

Příplatek za práci v sobotu a v neděli

Zaměstnanci přísluší za hodinu práce v sobotu nebo v neděli příplatek ve výši 25% průměrného hodinového výdělku.

(§ 9

Hodnostní příplatek

(1) Zaměstnanci, který je příslušníkem bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru, přísluší hodnostní příplatek, který činí:

hodnost hodnostní příplatek

Kč měsíčně

_____________________________________________________________

desátník 700

četař 800

rotný 900

rotmistr strážmistr 1 100

nadrotmistr nadstrážmistr 1 200

podpraporčík podporučík 1 300

praporčík poručík 1 400

nadpraporčík nadporučík 1 500

kapitán 1 600

major 1 800

podplukovník 2 000

plukovník 2 200

generálmajor 2 400

generálporučík 2 600

generálplukovník 2 800

armádní generál 3 000.

(2) Zaměstnanci, který je příslušníkem ozbrojených sil ve služebním poměru, přísluší hodnostní příplatek, který činí:

hodnost hodnostní příplatek

Kč měsíčně

_____________________________________________________________

rotný 900

rotmistr 1100

nadrotmistr 1200

štábní rotmistr 1 250

podpraporčík 1 300

praporčík 1 400

nadpraporčík 1 500

štábní praporčík 1 550

podporučík 1 300

poručík 1 400

nadporučík 1 500

kapitán 1 600

major 1 800

podplukovník 2 000

plukovník 2 200

brigádní generál 2 400

generálmajor 2 600

generálporučík 2 800

armádní generál 3 000.)

(3) Zaměstnanci podléhajícímu zvláštnímu pracovnímu režimu s prvky vojenské kázně a podřízenosti⁹⁾přísluší hodnostní příplatek až do výše částek uvedených v odstavci 1 za podmínek stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.

________________________

⁹⁾Například zákon č.51/1964 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.44/1974 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon Slovenské národní rady č. 126/1985 Sb., o požární ochraně, zákon České národní rady č.133/1985 Sb., o požární ochraně.

§ 9

Hodnostní příplatek

Zaměstnanci, který je příslušníkem ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru, příslušníkem orgánů celní správy a příslušníkem Hasičského záchranného sboru České republiky přísluší hodnostní příplatek, který činí:

hodnost	hodnostní příplatek Kč měsíčně
rotný, celní čekatel	1 200
rotmistr, strážmistr, celní strážmistr	1 300
nadrotmistr,nadstrážmistr, celní nadstrážmistr	1 400
štábní rotmistr, vrchní celní nadstrážmistr	1 600
podpraporčík	1 800
praporčík	1 900
nadpraporčík, celní asistent	2 000
štábní praporčík,celní kontrolor	2 200
podporučík, vrchní celní kontrolor	2 400
poručík, celní inspektor	2 600
nadporučík, vrchní celní inspektor	2 800
kapitán, celní rada	3.000
major, vrchní celní rada	3 200
podplukovník,	3 400
plukovník, ministerský celní rada	3 600
brigádní generál,	3 900
generálmajor, celní prezident	4 100
generálporučík	4 300
armádní generál	4 600 .

§ 10

Plat a náhradní volno za práci přesčas

(1) Za hodinu práce přesčas¹⁰⁾přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém práci přesčas koná, a příplatek ve výši 25% průměrného hodinového výdělku, a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek ve výši 50% průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku a příplatek podle věty první.

(2) Zaměstnanci, kterému přísluší příplatek za vedení nebo hodnostní příplatek podle § 9, je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. To neplatí o práci přesčas konané v noci, v den pracovního klidu¹¹⁾nebo při nařízené nebo dohodnuté pracovní pohotovosti.^11a)V platu vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem, je vždy přihlédnuto k veškeré práci přesčas.

__________________________

¹⁰⁾§ 96 zákoníku práce.

¹¹⁾§ 91 odst. 1 zákoníku práce.

^11a)§ 95 odst. 1 až 3 zákoníku práce.

§ 11

Zvláštní příplatek

(1) Za vykonávání činností, při nichž je riziko ohrožení života nebo zdraví zaměstnance, činností spojených s jinými závažnými riziky při ochraně zájmů státu, činností při zabezpečování obrany nebo činností s mimořádnou psychickou zátěží, se poskytne zaměstnanci zvláštní příplatek za podmínek a ve výši stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.

(2) Za vykonávání práce ve směnném a nepřetržitém pracovním režimu se poskytuje zaměstnanci zvláštní příplatek za podmínek a ve výši stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.

((3) Příslušníku ozbrojených sil vyslanému v rámci jednotky mírových sil mimo území České republiky se po dobu působení v zahraničí poskytne zvláštní příplatek v jiné než české měně za podmínek a ve výši stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.)

(3) Zaměstnanci ozbrojených sil a bezpečnostních sborů vyslanému v rámci jednotky mnohonárodních sil nebo mezinárodních policejních sborů Organizace spojených národů mimo území České republiky se po dobu působení v zahraničí poskytne zvláštní příplatek v jiné než české měně za podmínek a ve výši stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23. Po dobu poskytování tohoto příplatku nenáleží zaměstnanci příplatek za noční práci (§ 7), příplatek za práci v sobotu a v neděli (§ 8), plat a náhradní volno za práci přesčas (§ 10), příplatek za dělenou směnu (§ 11a), plat a náhradní volno za práci ve svátek (§ 14) a odměna za pracovní pohotovost (§ 19).

§ 11a

Příplatek za dělenou směnu

Zaměstnanci, který pracuje ve směnách rozdělených na dvě nebo více částí,^11b)se poskytuje příplatek ve výši 20 Kč za každou takto rozdělenou směnu. Rozdělenou směnou se pro účely tohoto zákona rozumí směna, ve které souvislé přerušení práce nebo jejich souhrn činí alespoň dvě hodiny.

__________________________

11b) § 87 odst. 3 zákoníku práce.

§ 12

Osobní příplatek

K ohodnocení náročnosti práce a dlouhodobě dosahovaných kvalitních výsledků vykonávané práce lze zaměstnanci poskytnout osobní příplatek. Podmínky a maximální výši stanoví prováděcí předpis vydaný podle § 23.

§ 13

Odměny

Za splnění mimořádných nebo zvlášť významných pracovních úkolů, za jiné mimořádné pracovní zásluhy, za poskytnutí osobní pomoci v mimořádných případech, při významných pracovních a životních výročích za dlouhodobě dosahované kvalitní výsledky práce a za službu v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech a službách ve služebním poměru lze zaměstnanci poskytnout odměnu za podmínek stanovených prováděcím předpisem vydaným podle § 23.

(§ 14

Plat a náhradní volno za práci ve svátek

(1) Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den se plat nekrátí.

(2) Za hodinu práce ve svátek přísluší zaměstnanci příplatek ve výši průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo příplatku. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci příplatek podle věty první.)

§ 14

Plat a náhradní volno za práci ve svátek

(1) Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek^11c) připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí.

(2) Za práci ve svátek poskytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek, nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek místo náhradního volna.

________________________

^11c)Zákon č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění zákona č. 65/1965 Sb., zákona č. 56/1975 Sb., zákona č. 141/1988 Sb., zákona č. 167/1990 Sb., zákona č.218/1991 Sb.a zákona č. 74/1994 Sb.

Zákon č. 204/1990 Sb., o prohlášení šestého července, dne upálení mistra Jana Husa, za státní svátek České republiky.

§ 15

Plat při výkonu jiné práce

(1) Je-li zaměstnanec převeden na práci, za niž přísluší nižší plat, z důvodu

a) ohrožení nemocí z povolání,

b) karantény nařízené podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem,

c) odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo ke zmírnění jejich bezprostředních následků,

d) prostoje, který zaměstnanec nezavinil, nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy,

přísluší mu po dobu převedení k platu doplatek (nejméně) do výše průměrného výdělku, (nejdéle však po dobu 12 po sobě následujících měsíců ode dne převedení).

(2) Doplatek podle odstavce 1 písm. a) přísluší i tehdy, přejde-li zaměstnanec k jinému zaměstnavateli, protože pro něj dosavadní zaměstnavatel nemá jinou vhodnou práci. Doplatek poskytuje zaměstnanci zaměstnavatel, který ho zaměstnává v době, po kterou doplatek přísluší; vyplacený doplatek tomuto zaměstnavateli uhradí zaměstnavatel, u něhož došlo ke vzniku ohrožení nemocí z povolání.

(3) Vláda stanoví nařízením, za jakých podmínek uhradí příslušný orgán státní správy náklady na případný doplatek platu podle odstavce 1 písm. b) zaměstnavateli, který jej poskytl.

(4) Je-li zaměstnanec převeden podle § 37 odst. 2 písm. b) zákoníku práce na jinou práci, než byla sjednána, přísluší mu plat podle vykonávané práce; nebude-li však zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, přísluší mu za dobu převedení doplatek do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.

§ 15a

Další plat

Při splnění podmínek stanovených nařízením vlády se zaměstnancům v kalendářním roce poskytují další platy.

(§ 16

Splatnost platu

(1) Plat je splatný pozadu za měsíční období, a to nejpozději v následujícím kalendářním měsíci, pokud nebylo v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě dohodnuto jinak.

(2) Na žádost zaměstnance musí mu být plat splatný během dovolené na zotavenou vyplacen před nastoupením dovolené.

(3) Při skončení zaměstnání vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci na jeho žádost plat splatný za měsíční období v den skončení zaměstnání, jestliže to umožňuje technika výpočtu platů, jinak mu poskytne přiměřenou zálohu.)

§ 16

Splatnost platu

(1) Plat je splatný po vykonání práce, a to v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na plat nebo na některou jeho složku.

(2) V rámci období uvedeného v odstavci 1 určí zaměstnavatel po projednání s příslušným odborovým orgánem pravidelný termín výplaty platu, není-li tento termín sjednán v kolektivní smlouvě.

(3) Zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci před nastoupením dovolené na zotavenou plat splatný během dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodli jinak.

(4) Při skončení zaměstnání vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci na jeho žádost plat splatný za měsíční období v den skončení zaměstnání, jinak mu vyplatí přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty platu následujícím po dni skončení zaměstnání.

§ 17

Výplata platu

(1) Plat se vyplácí zaměstnanci v zákonných penězích^11c)a zaokrouhluje se (do výše 50 haléřů včetně na celé koruny směrem dolů a část přesahující tuto částku) na celé koruny směrem nahoru. (Plat lze vyplácet v jiné než české měně, jen pokud to umožňuje tento zákon; ustanovení věty první o zaokrouhlování se použije přiměřeně.)

(2) Plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebylo-li v kolektivní smlouvě, popřípadě v pracovní smlouvě dohodnuto jinak. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů, (popřípadě pracuje-li na vzdáleném pracovišti) zašle mu zaměstnavatel plat v den stanovený pro jeho výplatu, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se nedohodnou jinak.

(3) Při měsíčním vyúčtování platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží mu zaměstnavatel k nahlédnutí doklady, na jejichž základě byl plat vypočten.

((4) Ustanovení odstavce 3 věta první se nevztahuje na zaměstnance, kteří jsou příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru.)

(5) (4) Zaměstnanec může k přijetí platu písemně zmocnit jinou osobu. Manželu lze plat vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit plat jiné osobě než zaměstnanci, jen pokud to stanoví zvláštní zákon.¹²⁾

(6)(5) Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen při výplatě platu, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch zaměstnance, po provedení případných srážek z platu podle příslušných právních předpisů, poukázat částku určenou zaměstnancem (na jeho účet u peněžního ústavu) ^{na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet zaměstnance u banky nebo pobočky zahraniční banky12a) nebo spořitelního či úvěrního družstva12b) v pravidelném termínu výplaty platu, pokud se zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.}

___________________________

^11d)§ 16 odst. 1 zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

¹²⁾Například zákon České národní rady č.37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi.

Zákon Slovenské národní rady č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi.

^12a) Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 83/1995 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 61/1996 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 16/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb. a zákona č. 165/1998 Sb.

^12b) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb.

(6) Zaměstnancům s místem výkonu práce v zahraničí lze s jejich souhlasem poskytovat plat nebo jeho část v dohodnuté cizí měně, pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr. Ustanovení o zaokrouhlování podle odstavce 1 se použije přiměřeně.

(7) Pro přepočet platu nebo jeho části na cizí měnu se použije kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr vyhlášený Českou národní bankou platný v den, ve kterém zaměstnavatel nakupuje cizí měnu pro účel výplaty platu.

§ 18

Srážky z platu

1. Srážky z platu lze provést jen na základě dohody o srážkách z platu. Jinak může zaměstnavatel srazit z platu jen

1. zálohu na daň z příjmů fyzických osob,

2. pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné veřejného zdravotního pojištění,

3. zálohu na plat, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání tohoto platu,

4. částky postižené výkonem rozhodnutí nařízeným soudem, správním úřadem nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem,

5. nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady,

6. náborové nebo jiné příspěvky, které byly zaměstnanci vyplaceny v náboru a které je zaměstnanec povinen podle právních předpisů vrátit,

7. náhradu mzdy za dovolenou na zotavenou, na niž zaměstnanec ztratil nárok, popřípadě na niž mu nárok nevznikl,

8. přeplatky na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění a státní sociální podpory a neprávem přijaté částky dávek sociálního zabezpečení pokud je zaměstnanec povinen tyto přeplatky a neprávem přijaté částky vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zvláštních předpisů.

1. Pořadí srážek z platu stanoví vláda nařízením.

§ 19

Odměna za pracovní pohotovost

((1) Při nařízené nebo dohodnuté pracovní pohotovosti¹³⁾na pracovišti mimo pracovní dobu zaměstnance poskytne zaměstnavatel zaměstnanci za hodinu této pohotovosti odměnu ve výši 50% průměrného hodinového výdělku, a jde-li o den pracovního klidu, ve výši 100 % průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatelse zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna. Ustanovení § 10 odst. 1 věty třetí platí obdobně pro poskytnutí odměny za pracovní pohotovost.

(2) Při nařízené nebo dohodnuté pracovní pohotovosti mimo pracoviště mimo pracovní dobu zaměstnance poskytne zaměstnavatel zaměstnanci za hodinu této pohotovosti odměnu ve výši 15% průměrného hodinového výdělku, a jde-li o den pracovního klidu, ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku.)

(1) Za hodinu pracovní pohotovosti¹³⁾ na pracovišti mimo pracovní dobu zaměstnance přísluší zaměstnanci odměna ve výši 50 %, a jde-li o den pracovního klidu, ve výši 100 % poměrné části platového tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku, připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, na který připadla pracovní pohotovost.

(2) Za hodinu pracovní pohotovosti mimo pracoviště mimo pracovní dobu zaměstnance přísluší zaměstnanci odměna ve výši 15 %, a jde-li o den pracovního klidu, ve výši 25 % poměrné části platového tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku, připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v měsíci, na který připadla pracovní pohotovost.

(3) Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci plat. Odměna za pracovní pohotovost v takovém případě nepřísluší.

_____________________________________

¹³⁾ § 95 zákoníku práce.

ČÁST TŘETÍ

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

USTANOVENÍ

§ 20

Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnanci nahlížet do právních předpisů, které upravují poskytování platu.Vnitřní platový předpis, který upravuje poskytování platu, je zaměstnavatel povinen před jeho vydáním projednat s příslušným odborovým orgánem; vydal-li zaměstnavatel vnitřní platový předpis, je povinen umožnit zaměstnancům do něj nahlížet.

§ 20a

Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci v den nástupu do práce platový výměr. Platovým výměrem se rozumí písemná informace o platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen a o výši platového tarifu a ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složek platu. Dojde-li ke změně výše některé složky platu uvedené v platovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci bezodkladně písemně oznámit včetně zdůvodnění.

(§ 21

1. Zaměstnancům s místem výkonu práce v cizině lze s jejich souhlasem poskytovat plat nebo jeho část v jiné než české měně. Způsob poskytování platu těmto zaměstnancům v jiné než české měně stanoví vláda nařízením.

(2) Ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s Ministerstvem financí a Ministerstvem práce a sociálních věcí může stanovit pro jednotlivé státy na základě porovnání kupní síly jejich měny a kupní síly Kč v České republice koeficient pro přepočet platu zaměstnance nebo jeho části poskytované v jiné než české měně. Toto opatření se vyhlašuje ve Sbírce zákonů České republiky.)

§ 21

Pro minimální mzdu příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru platí obdobně § 111zákoníku práce.

§ 21a

Při poskytování příplatku za noční práci, za práci v sobotu a v neděli, (za práci přesčas) a za práci ve svátek sčítá zaměstnavatel veškerou dobu příslušné práce, kterou zaměstnanec odpracoval v kalendářním měsíci, a po sečtení poskytne příplatek pouze za celé hodiny. (Obdobně postupuje při poskytování poměrné části měsíčního platového tarifu za práci přesčas.) Obdobně postupuje při poskytování platu za práci přesčas a odměny za pracovní pohotovost.

(§ 22

Ustanovení § 16 až 18 a § 21 se vztahují obdobně na odměnu za pracovní pohotovost a náhradu platu, pokud jde o jejich splatnost, výplatu a provádění srážek.)

§ 22

Ustanovení § 3 odst. 3 a §16 a 17 se vztahují obdobně na odměnu za pracovní pohotovost a náhradu platu, pokud jde o jejich rovné poskytování mužům a ženám, splatnost a výplatu.

§ 23

(1) Vláda stanoví nařízením

a) způsob usměrňování výše prostředků vynakládaných zaměstnavateli na platy a na odměny za pracovní pohotovost zaměstnanců,

b) katalogy prací a kvalifikační předpoklady v souladu s charakteristikami platových tříd včetně způsobu zařazování do těchto tříd, stupnice platových tarifů a způsob jejich určení,

c) podmínky pro poskytování, výši a splatnost dalších platů,

d) příplatky za vedení podle § 5 odst. 2 a 3,

(e) hodnostní příplatky podle § 9,)

e) podmínky pro poskytování a výši zvláštního příplatku podle § 11, (příplatku za dělenou směnu podle § 11a) a podmínky pro poskytování osobního příplatku a jeho maximální výši podle § 12,

f) podmínky pro poskytování odměn podle § 13,

g) míru vyučovací povinnosti učitelů, a povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků a vychovatelů,

h) zvláštní jednorázové peněžní náležitosti pro příslušníky ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb ve služebním poměru.

(j) hodnosti pro příslušníky celní správy.)

(2) Stupnice platových tarifů podle odstavce 1 písm. b) stanoví vláda nařízením zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku.

§ 24

Pokud zvláštní předpisy, které se vztahují na zaměstnavatele a zaměstnance, pro které platí tento zákon, obsahují ustanovení

a) o mzdě nebo o služebním příjmu, rozumí se tím plat podle tohoto zákona.

b) o službě konané nad základní dobu služby v týdnu a o služební pohotovosti, řídí se jejich odměňování tímto zákonem.

§ 25

Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se pracovněprávní vztahy zákoníkem práce.

§ 26

Nároky vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů.

(§ 26a

Zaměstnancům další plat za druhé pololetí roku 1997 nenáleží.)

§ 27

(1) Zrušují se:

1. § 48 odst. 1 věta druhá a odst. 2 a 3, § 49, 50, 52 a 55 zákona č.100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

až 37. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. srpna 1990 čj. 22-21621-5147, o odměňování a dalších náležitostech pracovníků Státního leteckého útvaru (reg. částka pod č. 355/1990 Sb.).

(2) Opatření pro odměňování vydaná podle dosavadních právních předpisů pozbývají platnosti dnem účinnosti tohoto zákona.

§ 28

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1992

(