K § 10
Povinnosti upravené v tomto ustanovení ukládá současná podzákonná právní úprava provozovateli vozidla. Vzhledem k tomu, že prvotním titulem pro užívání vozidla je jeho vlastnictví, ukládá zákon tyto povinnosti vlastníku vozidla. Pokud vlastník svěří na základě smlouvy užívání vozidla jiné osobě (v praxi jde zejména o případy leasingu), může tyto povinnosti smluvně převést na uživatele vozidla. Jde o ustanovení nezbytné, neboť charakter povinností neumožňuje, aby je vlastník mohl plnit a také nést odpovědnost za jejich porušení, jestliže sám vozidlo neužívá. K zamezení právní nejistotě ohledně odpovědnosti za plnění povinností zákon stanoví, že smlouva, kterou jsou tyto povinnosti převáděny musí mít písemnou formu a uživatel vozidla musí být zapsán v dokladech vozidla vystavovaných podle zvláštního právního předpisu. Půjde o zápis do technického průkazu vozidla a do dokladu o registraci vozidla.
K § 11 až § 34:
Zákon přebírá ze současné podzákonné právní úpravy úpravu pravidel provozu na pozemních komunikacích. Jde o úpravu způsobů jízdy, jednotlivých jízdních úkonů (objíždění, předjíždění, vyhýbání, odbočování apod.), rychlosti jízdy, vzdálenosti mezi vozidly, jízdu křižovatkou, zastavení a stání, jízdu přes železniční přejezd, dávání znamení o změně směru jízdy, užívání výstražných znamení, osvětlení vozidla a pravidla pro vlečení motorových vozidel. Věcně jde v zásadě o současnou právní úpravu, v některých jednotlivostech doplněnou a zpřesněnou, která je v souladu s ústavními požadavky převedena do zákona.
K § 35 až § 42:
Zákon ze současné podzákonné úpravy přebírá pravidla pro jízdu vozidly ve zvláštních případech. Jde o provoz vozidel na dálnici, v obytné a pěší zóně a pravidla pro jízdu vozidel s právem přednostní jízdy. Věcně jde opět v zásadě o současnou právní úpravy terminologicky zpřesněnou a doplněnou. Pokud jde o určení vozidel s právem přednostní jízdy, zákon obecně stanoví, že jde o vozidla užívající zvláštní výstražná světelná a zvuková zařízení (tj. maják a sirénu) a dále taxativně stanoví, která vozidla mohou být těmito zařízení vybavena. Dále pak zákon umožňuje vládě popřípadě stanovit nařízením další vozidla, která mohou být majákem a sirénou vybavena, tj. která v případě jejich užití budou rovněž disponovat právem přednostní jízdy. Jde o právní posun oproti současné právní úpravě, kdy o povolení jednotlivého majáku rozhodovalo Ministerstvo vnitra správním rozhodnutím.
K § 43:
Ustanovení upravuje omezení jízdy nákladních vozidel a jízdních souprav o stanovené hmotnosti na stanovených pozemních komunikacích o nedělích a o svátcích a dále pak v pátečních odpoledních hodinách a v letním období i v sobotu od 7 do 20 hodin. Jde o opatření sledující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích v době víkendového provozu. Zákon dále taxativně vyjmenovává vozidla, na která se omezení jízdy nevztahuje, byť jde o nákladní vozidla a jízdní soupravy stanovené hmotnosti. Zákon dále zmocňuje okresní úřad a v případě celostátní působnosti udělit individuální výjimku i pro vozidlo, které nepatří do stanoveného taxativního výčtu zákonných výjimek. Jde v zásadě o současnou právní úpravu, zpřesněnou a převedou do zákona.
K § 44:
Ustanovení upravuje zvláštní povinnosti řidiče motorového vozidla při čerpání pohonných hmot. Jde opět o současnou úpravu, jejímž účelem je především zajistit bezpečnost účastníků provozu na pozemních komunikacích v prostorách čerpacích stanic.
K § 45:
Z hlediska bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je třeba uložit povinnost osobě, která způsobila překážku provozu na pozemních komunikacích, aby tuto překážku odstranila, popřípadě učinila opatření k tomu, aby byla řádně označena. Jedná se o jiný pojem překážky než je koncipován v zákoně 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kde se jedná o pevnou překážku.
Kdo způsobí překážku provozu na pozemních komunikacích je povinen ji odstranit nebo bude tato překážka odstraněna na jeho náklady vlastníkem pozemní komunikace. Překážku provozu tvoří (podle ustanovení § 2 písmeno cc) i neoprávněně zaparkované vozidlo stojící na vyhrazeném parkovišti označeném příslušnou dopravní značkou.
K § 46:
Nově zákon upravuje povinnosti při zastavení vozidla v tunelu. Jde o případy dopravních nehod nebo situace, kdy se vozidlo nacházející se v tunelu, stalo kvůli poruše nepojízdným. Účelem stanovených povinností je zabránit vzniku nebezpečné situace, zejména řetězové havárii vozidel, výbuchu, požáru apod.
K § 47:
Ustanovení upravuje povinnosti účastníků dopravní nehody. Jde opět v zásadě o převzetí a zpřesnění současné podzákonné právní úpravy. Nově se pouze zvyšuje hodnota majetkové škody, od které jsou účastníci nehody povinni nahlásit dopravní nehodu policii, a to na 20 000 Kč. Povinnost nahlásit nehodu policii v případě usmrcení nebo zranění osoby samozřejmě platí beze změny.
K § 48 až § 52:
Ustanovení upravují obecná pravidla pro přepravu osob a nákladů. Jde o pravidla platná z hlediska bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Touto úpravou samozřejmě není dotčena úpravy přepravy osob a nákladů podle zvláštních právních předpisů (zákon o silniční dopravě).
Věcně jde v zásadě opět o zpřesněnou a doplněnou současnou podzákonnou úpravu převedenou do zákona.
K § 53 až § 60:
Ustanovení upravují pravidla pro jiné druhy účasti provozu na pozemních komunikacích, než je jízda motorovými vozidly, tj. pro chůzi, jízdu na jízdním kole, jízdu potahovým vozidlem, jízdu na zvířeti a vedení a hnaní zvířat.
Věcně se přebírá současná podzákonná úprava, která je v některých případech zpřesněna. Ustanovení upravují zvláštní povinnosti těchto účastníků provozu a odkazem i ty povinnosti, které jsou společné s povinnostmi řidičů motorových vozidel.
K § 61 až § 68:
Ustanovení upravují jednotlivé druhy úprav provozu na pozemních komunikacích, způsoby jejich provedení a vzájemné vztahy.
Obecnou úpravu provozu provádějí pravidla stanovená zákonem, místní úpravu provádějí dopravní značky, světelné signály a dopravní zařízení. Přechodnou úpravu pak provádějí přenosné dopravní značky svislé, přechodné dopravní značky vodorovné a rovněž světelné signály a dopravní zařízení.
Zákon dále upravuje jednotlivé druhy dopravních značek a způsoby jejich užití, jakož i způsoby užití světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace, která se postupně budou na našich pozemních komunikacích zavádět (např. navádění na záchytná parkoviště, informaci o délce kolony a potřebného času k dosažení letiště).
Rozměry, barevné provedení a význam dopravních značek, světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace upraví prováděcí právní předpis.
K § 69 až § 75:
Provoz na pozemních komunikacích je řízen světelnými signály nebo pokyny policistů a jiných oprávněných osob (vojenský policista, příslušník vojenské pořádkové služby).
Zákon upravuje podobu a význam jednotlivých světelných signálů a pokynů policisty nebo jiných osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích a z nich vyplývající povinnosti pro účastníky provozu na pozemních komunikacích.
Prováděcí právní předpis upraví vzory pokynů policisty a jiných oprávněných osob i způsob dávání těchto pokynů a označení osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích.
K § 76 až § 78:
Ustanovení upravují vztahy nadřazenosti a podřazenosti mezi úpravami provozu na pozemních komunikacích, dopravními značkami a způsoby řízení provozu na pozemních komunikacích.
Zákon upravuje speciální kompetenci pro stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. V souladu s převodem působností ve věcech provozu na pozemních komunikacích z policie a Ministerstva vnitra je obecně tato působnost svěřována okresnímu úřadu a na dálnicích a rychlostních silnicích Ministerstvu dopravy a spojů, a to po předchozím písemném vyjádření policie, resp. Ministerstva vnitra.
Dále pak zákon upravuje speciální působnost ke stanovení místní a přechodné úpravy provozu na veřejně přístupných účelových komunikacích a působnost pro stanovení užití stanovených dopravních značek v těch případech, kdy dochází ke křížení pozemní komunikace s dráhou.
K § 79:
Ustanovení taxativně vymezuje osoby, které jsou oprávněny zastavovat vozidla, způsob zastavování vozidel a označení osob oprávněných zastavovat vozidla. Nově zákon upravuje možnost zastavovat vozidla i pro osoby pověřené okresním úřadem v případech zajišťování bezpečného přechodu dětí a školní mládeže v blízkosti škol a školek. Jde o posílení bezpečnosti dětí a mládeže v době dopravní špičky, do které spadá i začátek a vyučování, a to vzhledem k neustále rostoucí frekvenci provozu na pozemních komunikacích.
K § 80 a § 81:
Ustanovení upravují institut řidičského oprávnění, a to jednak v obecné rovině a dále ve vazbě na jednotlivé skupiny a podskupiny řidičských oprávnění. Do jednotlivých skupin a podskupin řidičských oprávnění jsou zařazena vozidla, k jejichž řízení příslušné řidičské oprávnění opravňuje. Určení skupin a podskupin řidičských oprávnění a rozdělení vozidel do těchto skupin a podskupin je v souladu se Směrnicí Rady ze dne 29. července 1991 č. 91/439/EHS o řidičských průkazech, ve znění pozdějších novelizací. Podle této Směrnice zákon zavádí nové podskupiny řidičských oprávnění D1, C1, B1 a A1. Jako národní skupiny řidičského oprávnění zůstávají skupina T a A/M, ale tato druhá skupina je omezena na maximální konstrukční rychlost vozidla do 45 km.h-1.
K § 82:
Ustanovení upravuje obecné podmínky, které musí být splněny pro získání řidičského oprávnění i pro jeho držení. Uvedené podmínky jsou kumulativní, tj. musí být splněny všechny, pokud některá z nich splněna není, je to důvodem pro neudělení řidičského oprávnění nebo pro jeho omezení nebo odnětí. Konkrétní úpravu jednotlivých podmínek upravují následující paragrafy. Uvedené podmínky i jejich následující úprava jsou v souladu se Směrnicí Rady č. 91/439/EHS o řidičských průkazech.
K § 83:
Ustanovení upravuje minimální věkové hranice, kterých je potřeba dosáhnout pro získání jednotlivé skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Věkové hranice jsou stanoveny v souladu s příslušnou směrnicí EU.
K § 84 až § 86:
Ustanovení upravují zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel. Posouzení zdravotní způsobilosti je oprávněn provádět u řidičů, kteří vykonávají tuto profesi na základě pracovně právního vztahu, lékař závodní preventivní péče, u ostatních žadatelů o řidičské oprávnění nebo řidičů a u řidičů z povolání, kteří nemají lékaře závodní preventivní péče, pak praktický lékař.
Podmínky zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel a rozsah lékařské prohlídky stanoví prováděcí právní předpis. V případě potřeby může lékař nařídit ke zjištění zdravotní způsobilosti také odborné vyšetření žadatele. Protože zjištění zdravotní způsobilosti je lékařským úkonem prováděným v zájmu občana a z důvodů nesouvisejících s poskytováním zdravotní péče, hradí náklady na lékařskou prohlídku ke zjištění zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel žadatel.
Zákon dále upravuje hodnocení zdravotní způsobilosti žadatele k řízení motorových vozidel a oznamovací povinnost lékaře vůči příslušnému okresnímu úřadu, zjistí-li lékař, že žadatel je zdravotně nezpůsobilý k řízení motorových vozidel nebo že tato jeho způsobilost je vázána na nějaké podmínky (např. úprava řízení vozidla). Účelem této oznamovací povinnosti je zamezit obcházení podmínek zdravotní způsobilosti ze strany žadatelů o řidičské oprávnění nebo řidičů, kteří případně u lékařské prohlídky neuspějí.
Zákon také zavádí obecně oznamovací povinnost pro každého lékaře, který zjistí, že osoba starší 15 let trpí nemocí, stavem nebo vadou, které vylučují nebo omezují způsobilost k řízení motorových vozidel, aby tuto skutečnost nahlásil okresnímu úřadu příslušnému podle místa trvalého pobytu této osoby. Uvedené nemoci, vady nebo stavy jednoznačně a taxativně upraví prováděcí právní předpis. Okresní úřad uloží tuto preventivní informaci o účastníku silničního provozu do registru řidičů (viz § 112). Jde o preventivní opatření, jehož účelem je ztížit obcházení podmínek pro zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel u osob trpících stanovenými trvalými zdravotními indikacemi.
K § 87 až § 89:
Pravidelné lékařské prohlídky řidičů jsou významným preventivním institutem bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Pravidelným lékařským prohlídám podléhají všichni řidiči motorových vozidel, rozdíl je však ve lhůtách a četnosti těchto prohlídek.
Taxativně vymezení řidiči a učitelé výcviku v řízení motorových vozidel jsou povinni se podrobovat pravidelným lékařským prohlídkám do 50 let v dvouletém a od 50 let v ročním intervalu. Ostatní řidiči jsou povinni podrobovat se pravidelným lékařským prohlídkám ve stanoveném věku a po dovršení 68 let každé dva roky. V obou případech jde v zásadě o převzetí dosavadní právní úpravy.
Zákon dále upravuje provádění těchto prohlídek, hodnocení zdravotního stavu řidiče a doklad o absolvování pravidelné lékařské prohlídky, kterým je posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Tento posudek je řidič povinen mít při jízdě u sebe a předložit je na výzvu oprávněných osob ke kontrole. Nemůže-li se řidič při kontrole prokázat platným posudkem o zdravotní způsobilosti, považuje se ze zákona za zdravotně nezpůsobilého k řízení motorových vozidel. Oprávněná osoba provádějící kontrolu tuto skutečnost neprodleně oznámí okresnímu úřadu příslušnému podle místa trvalého pobytu řidiče.
K § 90:
Ustanovení upravuje podmínku spolehlivosti k řízení motorových vozidel. Tato podmínka je definována negativně, tj. jsou stanoveny podmínky, za kterých držitel řidičského oprávnění není spolehlivým k řízení motorových vozidel. První podmínkou nespolehlivosti je častá frekvence páchání dopravních přestupků, která svědčí o nekázni řidiče, která ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo požívání návykových látek, jako druhá podmínka nespolehlivosti, negativně ovlivňuje schopnosti bezpečně ovládat motorové vozidlo a řešit dopravní situace. Poslední podmínkou nespolehlivosti k řízení motorových vozidel je pak obvyklá podmínka uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel v trestním nebo přestupkovém řízení.
K § 91:
Odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel získává řidič absolvováním předepsaného výcviku a úspěšným provedením předepsané zkoušky. Obojí upravuje zákon o získávání odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a dalším zdokonalování řidičů a o změnách dalších zákonů, na který je také odkazováno.
Zákon dále výslovně upravuje omezení řidičského oprávnění v případech, kdy výcvik a zkouška byly absolvovány na vozidle s automatickou převodovkou. Oprávnění k řízení tramvaje, která je kolejovým drážním vozidlem, upravuje zákon o dráhách. Pro řízení trolejbusu, který je sice také drážním vozidlem, ale pohybuje se po pozemní komunikaci, předepisuje zákon řidičské oprávnění skupiny D.
K § 92:
Ustanovení upravuje další specifické podmínky, které kromě podmínek obecných, musí splňovat žadatel o určitou skupinu nebo podskupiny řidičského oprávnění. Obecně jde o podmínku předchozího držení “nižší” skupiny řidičského oprávnění, chce-li žadatel získat řidičské oprávnění skupiny “vyšší”. Jde o úpravu převzatou ze Směrnice Evropské unie o řidičských průkazech.
K § 93 až § 96:
Ustanovení upravují udělení, rozšíření, podmínění, omezení, odnětí a pozastavení řidičského oprávnění. Všechny tyto úkony provádí okresní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu žadatele o řidičské oprávnění nebo držitele řidičského oprávnění a v případě osoby, která nemá v České republice trvalý pobyt okresní úřad, u kterého tato osoba složila zkoušku z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel.
Řidičské oprávnění se uděluje, popř. rozšiřuje o další skupinu nebo podskupinu na základě žádosti po splnění všech stanovených podmínek. Při splnění předepsaných podmínek má žadatel na udělení nebo rozšíření řidičského oprávnění právní nárok.
O podmínění nebo omezení řidičského oprávnění rozhodne okresní úřad ex offo tehdy, jestliže držitel řidičského oprávnění je zdravotně způsobilý řídit motorové vozidlo pouze s určitou podmínkou nebo pozbyl částečně odbornou způsobilost nebo přestal splňovat některou z dalších podmínek stanovených v § 92. Na žádost držitele řidičského oprávnění pak okresní úřad omezí řidičské oprávnění v případě, že se držitel chce dobrovolně vzdát některé skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění. Stejný postup platí i pro odnětí řidičského oprávnění, o němž okresní úřad rozhodne ex offo, jestliže držitel řidičského oprávnění zcela pozbyl zdravotní nebo odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel nebo se stal nespolehlivým k jejich řízení. Na žádost pak okresní úřad řidičské oprávnění odejme v případě, že se držitel tohoto oprávnění vzdá, tj. v plném rozsahu všech skupin a podskupin řidičského oprávnění.
Na rozhodnutí o udělení, rozšíření, omezení nebo odnětí řidičského oprávnění se vztahuje správní řád s výjimkami upravenými v § 131. První výjimka spočívá v tom, že při udělení nebo rozšíření řidičského oprávnění se žadateli nevydává formální rozhodnutí, ale vydá se mu rovnou řidičský průkaz. Další výjimkou je pak vyloučení odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí o omezení nebo odnětí řidičského oprávnění. První výjimka je upravena z důvodu efektivity řízení, druhá pak pro posílení bezpečnosti silničního provozu.
Pozastavení řidičského oprávnění je předběžným v řízení o omezení nebo odnětí řidičského oprávnění. Okresní úřad je může nařídit tehdy, jestliže z důvodů bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích považuje za nezbytné, aby držitel řidičského oprávnění, u kterého je v důsledku probíhajícího správního řízení důvodné podezření, že je nezpůsobilý k řízení motorových vozidel, již nemohl řídit tato vozidla ještě před vydáním vlastního meritorního rozhodnutí. Na právní režim tohoto předběžného opatření se plně vztahuje správní řád.
K § 97 a § 98:
Ustanovení upravují způsob zjišťování podmíněnosti zdravotní způsobilosti nebo částečné nebo úplné ztráty nebo odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, které je podkladem pro rozhodnutí o podmínění, omezení nebo odnětí řidičského oprávnění.
Přezkoumávání zdravotní způsobilosti se provádí zejména lékařskou prohlídkou a přezkoumávání odborné způsobilosti přezkoušením podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon o získávání odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a dalším zdokonalování řidičů a o změnách dalších zákonů, na který je také odkazováno.
Přezkoumání zdravotní způsobilosti nebo přezkoušení z odborné způsobilosti nařizuje okresní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu držitele řidičského oprávnění v rámci řízení o omezení nebo odnětí řidičského oprávnění.
Pro podrobení se přezkoumání zdravotní způsobilosti nebo přezkoušení z odborné způsobilosti zákon stanoví lhůty s tím, že pokud se v těchto lhůtách držitel řidičského oprávnění uvedenému úkonu nepodrobí, považuje se ex lege za nezpůsobilého k řízení motorových vozidel. Tímto ustanovením se brání tomu, aby držitel řidičského oprávnění svou nečinností záměrně oddaloval rozhodnutí o omezení nebo odnětí řidičského oprávnění. Lhůty, a to včetně lhůt náhradních, jsou stanoveny tak, aby umožňovaly držiteli řidičského oprávnění se bez problémů požadovaným úkonům podrobit.
K § 99 až § 104:
Ustanovení upravují zrušení podmínění nebo omezení řidičského oprávnění a vrácení řidičského oprávnění. Uvedené případy nastanou poté, co pominuly důvody pro podmínění nebo omezení řidičského oprávnění nebo pro jeho odnětí. Zákon stanoví podmínky pro zrušení podmínění nebo omezení nebo vrácení řidičského oprávnění.
V případě podmíněné zdravotní způsobilosti nebo omezení řidičského oprávnění pro částečnou ztrátu odborné způsobilosti se toto podmínění nebo omezení zruší, jestliže držitel řidičského oprávnění prokáže na základě přezkoumání zdravotní způsobilosti nebo přezkoušením z odborné způsobilosti, že pominuly důvody pro toto podmínění nebo omezení řidičského oprávnění.
V případě odnětí řidičského oprávnění pro ztrátu zdravotní způsobilosti se řidičské oprávnění do tří let od jeho odnětí vrátí tehdy, pokud osoba na základě lékařské prohlídky prokáže, že pominuly zdravotní důvody pro odnětí řidičského oprávnění. Je-li doba odnětí řidičského oprávnění pro ztrátu zdravotní způsobilosti delší než tři roky, musí se osoba navíc podrobit přezkoušení z odborné způsobilosti, neboť lze předpokládat i určitou ztrátu odborné způsobilosti.
V případě odnětí řidičského oprávnění pro ztrátu odborné způsobilosti se řidičské oprávnění vrátí poté, co osoba na základě přezkoušení prokáže svoji odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel.
V případě odnětí řidičského oprávnění pro nespolehlivost se řidičské oprávnění vrátí, pokud osoba prokáže přezkoušením odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a podrobí se s kladným výsledkem dopravně psychologickému vyšetření.
V souladu se současným stavem, praxí obvyklou v zahraničí i úpravou Evropské unie se nevyžaduje, aby osoba, které bylo odňato řidičské oprávnění, se obligatorně podrobila novému výcviku v řízení motorových vozidel. K prokázání odborné způsobilosti v případech, kdy to zákon vyžaduje, stačí přezkoušení absolvované s kladným výsledkem. Tato úprava samozřejmě nebrání tomu, aby žadatel o vrácení řidičského oprávnění absolvoval v případě potřeby fakultativně např. kondiční jízdy apod.
O zrušení podmínění nebo omezení řidičského oprávnění a o jeho vrácení rozhoduje okresní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu žadatele o vrácení řidičského oprávnění, a to zásadně na základě jeho písemné žádosti, neboť v těchto případech není důvodné, aby okresní úřad jednal z vlastního podnětu.
K § 105:
Zákon nově zavádí dopravně psychologické vyšetření. Jde o institut užívaný i v jiných zemích. Jeho účelem je zjistit příčiny rizikového chování osob, které často páchají dopravní přestupky a dopravní nehody.
Dopravně psychologické vyšetření budou provádět osoby, které provozují dopravně psychologické poradenství podle živnostenského zákona. Dopravně psychologické vyšetření s kladným výsledkem zákon vyžaduje pro vrácení řidičského oprávnění odňatého pro ztrátu spolehlivosti řidiči, který zejména často páchal dopravní přestupky (§ 90).
K § 106 až § 111:
Zákon upravuje institut řidičského průkazu jako dokladu o udělení a držení řidičského oprávnění příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění.
Úprava druhů řidičských průkazů vychází ze Směrnice rady z 29. července 1991 o řidičských průkazech společenství 91/439/EHS a jí doplňujících Směrnic např. 96/47/ES a z mezinárodních úmluv, kterými je Česká republika vázána Úmluva o silničním provozu (Vídeň 1968) a Úmluva o silničním provozu (Ženeva 1949).
Z těchto úprav vychází i úprava údajů zapisovaných do řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu.Vzory řidičských průkazů upraví prováděcí právní předpis.
Nově se omezuje platnost řidičského průkazu na 10 let. Řidičský průkaz po uplynutí doby platnosti bude držiteli řidičského oprávnění vyměňován na žádost automaticky, tj. bez přezkušování nebo jiných podmínek. Důvodem omezení platnosti je pouze potřeba aktualizace řidičského průkazu, zejména podoby držitele řidičského oprávnění, jeho osobních údajů apod.
K § 112 až § 115:
Ustanovení upravují podmínky, postup a lhůty při vydávání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu. V souladu s převodem působností od policie budou řidičské průkazy a mezinárodní řidičské průkazy vydávat okresní úřady. Zákon nově upravuje i vydávání duplikátu řidičského průkazu v případě ztráty, poškození, odcizení nebo zničení řidičského průkazu.
K § 116 až § 120:
Ustanovení upravují odevzdání a vrácení řidičského průkazu, což jsou úkony vážící se k podmínění, omezení, odnětí nebo pozastavení řidičského oprávnění a k jeho vrácení podle příslušných ustanovení zákona.
Dále zákon upravuje další nezbytné postupy, a to oznamovací povinnost v případě ztráty, odcizení, poškození nebo zničení řidičského průkazu nebo mezinárodního řidičského průkazu a podmínky výměny mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem nebo řidičského průkazu Evropských společenství za řidičský průkaz České republiky.
Nově zákon upravuje podmínky neplatnosti řidičského průkazu.
K § 121 až § 126:
Zákon nově a kompletně upravuje příslušnou evidenci dopravně správních agend, taxativně vymezuje evidované údaje, oznamovací povinnosti a výdej dat z evidence. Evidenci povede v souladu s převodem působností okresní úřad, centrální evidenci pak Ministerstvo dopravy a spojů. Policii České republiky a Ministerstvu vnitra zůstává vedení evidence dopravních nehod, resp. centrální evidence dopravních nehod.
K § 127 a § 128:
V souladu s převodem působností ve věcech dopravně správních agend z policie a Ministerstva vnitra upravuje zákon taxativně působnosti Ministerstva dopravy a spojů a okresních úřadů ve věcech provozu na pozemních komunikacích. Dále upravuje i zbývající působnosti, které zůstanou i nadále u policie a Ministerstva vnitra. Jednotlivé kompetence vycházejí z hmotněprávní úpravy provozu na pozemních komunikacích.
Nově zákon upravuje správní delikty spočívající v porušení povinností stanovených zákonem vlastníku vozidla, neboť jde o povinnosti, jejichž porušení není postižitelné jako přestupek podle zákona o přestupcích.
K § 129 až § 139:
Společná ustanovení upravují vydávání řidičských průkazů ve zvláštních případech, potřebnou povinnost mlčenlivosti u osob, které přicházejí do styku s osobními údaji a podmínky zproštění této mlčenlivosti, oznamovací povinnost soudů, příslušných správních úřadů a policie ohledně trestů a sankcí uložených za trestné činy a přestupky spáchané v provozu na pozemních komunikacích a subsidiární působnost správního řádu v řízeních prováděných podle zákona.
Dále zákon stanoví právní rámec pro převod dopravně správních agend z policie a Ministerstva vnitra na okresní úřady a Ministerstvo dopravy a spojů ve věcech pracovně právních vztahů a předání příslušných spisových agend.
Přechodná ustanovení upravují rozsah platnosti dosavadních řidičských oprávnění a lhůty pro výměnu dosavadních řidičských průkazů. Uvedená ustanovení jsou nezbytná, neboť v České republice platí několik druhů řidičských průkazů a do určité doby je nutno tyto průkazy sjednotit.
Zmocnění k vydání prováděcích předpisů odpovídá hmotněprávním ustanovením zákona, která předpokládají úpravu některých podrobností podzákonnými předpisy.
K § 140 až § 142:
Ustanovení upravují nezbytné novely souvisejících zákonů, tj. zákona o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, zákona o pozemních komunikacích a zákona o Policii České republiky. Potřebné novely vyplývají zejména z převodu působností z policie a Ministerstva vnitra na okresní úřady a Ministerstvo dopravy a spojů.
K § 143:
K zabezpečení převodu dopravně správních agend z policie a Ministerstva vnitra na okresní úřady a Ministerstvo dopravy a spojů je zapotřebí určitá legisvakance, proto je účinnost zákona navrhována od 1. ledna roku 2001.
V Praze dne 22. prosince 1999
Miloš Zeman, v.r.
předseda vlády
Antonín Peltrám, v.r.
ministr dopravy a spojů