Vládní návrh zákona o ochraně zaměst. - EU

K části první

K § 1

Účelem zákona je uspokojení mzdových nároků zaměstnanců zaměstnavatele, který není schopen plnit své závazky, vyplývající pro něho z pracovněprávních vztahů. Jedná se o zaměstnavatele, jehož pojem je vymezen v zákoníku práce s výjimkami, které jsou uvedeny v dalších ustanoveních návrhu zákona. Uplatněním mzdových nároků podle tohoto zákona se nevylučuje možnost, aby zaměstnanec jejich zbývající část uplatnil podle jiných předpisů, např. v občanskoprávním řízení.

Návrh zákona vychází ze směrnice Rady z 20.10.1980 č. 80/987/EEC o sblížení zákonů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti (nesolventnosti) jejich zaměstnavatele (dále jen “směrnice"). Návrh zákona je s touto směrnicí plně v souladu.

K § 2

Navrhované ustanovení vymezuje zaměstnavatele, na jejichž zaměstnance se zákon nebude vztahovat. Toto vymezení je v souladu se směrnicí, neboť jejím požadavkem není ochrana všech zaměstnaných osob, ale ochrana v případech, kdy se u zaměstnavatele určitým způsobem uplatní konkursní právo určitého státu. Směrnice připouští, aby zákon vyloučil nároky určitých kategorií zaměstnanců s ohledem na zvláštní charakter jejich pracovněprávního vztahu.

Vyloučení subjektů, na něž se návrh zákona nevztahuje, vychází ze zákona č. 328/1991 Sb.

K § 3

V návrhu tohoto ustanovení se definují nároky zaměstnance pro účely tohoto zákona. Jsou to mzdové nároky vyplývající ze sjednaného pracovního poměru nebo odměna podle dohody o pracovní činnosti a které budou podle návrhu tohoto zákona uspokojeny v případě, že zaměstnavatel svoji povinnost nesplní. Základem pro ochranu dlužných mzdových nároků zaměstnance je podle čl. 3 odst. 1 směrnice “existence smluv o zaměstnání nebo o pracovních poměrech", přičemž se ochrana týká mezd za určité období. Minimem jsou podle směrnice mzdové nároky. Definice mzdy je ponechána na členských státech.

Pojem mzdy uvádí § 4 zákona č. 1/1992 Sb. o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku a § 3 odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech. Pojem odměny z dohody o pracovní činnosti je vymezen v § 238 a § 239b zákoníku práce. Z uvedeného je zřejmé, že v souladu se směrnicí je v právním řádu České republiky definice mzdy obsažena a mzda má charakter odměny za práci.

Návrh tohoto ustanovení v souladu se směrnicí proto nerozšiřuje nároky zaměstnance nad rámec mezd, nebo jejich náhrad, jak jsou vymezeny v právním řádu ČR. Zaměstnanec může tedy uplatňovat nárok nejen na mzdu, ale i na odstupné a náhrady mezd, jako např. náhrady mzdy při překážkách v práci apod. Je však vyloučen např. nárok na náhradu škody, jiné než mzdové nároky vyplývající z kolektivních smluv apod.

Návrh tohoto ustanovení rovněž vymezuje pojem platební neschopnosti zaměstnavatele. Podle návrhu bude pro účely tohoto zákona zaměstnavatel v platební neschopnosti tehdy, jestliže budou současně splněny obě podmínky: neposkytnutí splatných mzdových nároků a podání návrhu na prohlášení konkursu u příslušného soudu. Termín splatnosti mzdových nároků uvádí zákon č. 1/1992 Sb. i zákon č. 143/1992 Sb. Jde o nároky náležející zaměstnanci v celém rozsahu. Podmínka spočívající v platební neschopnosti zaměstnavatele bude splněna i tehdy, jestliže zaměstnavatel poskytl zaměstnanci jen část mzdových nároků.

Pojem “platební neschopnost" zaměstnavatele (nesolventnost) je v souladu se směrnicí. Návrh zákona ovšem neváže právní účinky spojené s tímto pojmem na faktické rozhodnutí o zahájení konkursního řízení. Definice platební neschopnosti zaměstnavatele uvedená ve směrnici v čl. 2 zaručuje minimální podmínky, za kterých by mělo dojít k vyplacení dlužných mzdových nároků, a to "když bylo požádáno o zahájení soudního řízení ohledně konkursní podstaty", a když "orgán, který je kompetentní ...buď rozhodl zahájit soudní řízení nebo rozhodl, aby podnik zaměstnavatele byl definitivně uzavřen, neboť dostupný majetek je nedostatečný, aby opravňoval k zahájení soudního řízení".

Z požadavku směrnice vychází i navrhovaná úprava, podle níž základním předpokladem pro uplatnění nároků zaměstnanců je podání návrhu na prohlášení konkursu, a nikoli až jeho prohlášení. Podání návrhu na prohlášení konkursu je rozhodující skutečností proto, že mezi podáním návrhu a prohlášením konkursu může uplynout delší doba, během níž může vzniknout existenční nejistota zaměstnanců. Druhou podmínkou pro možnost uplatnění je nevyplacení splatných mzdových nároků zaměstnavatelem.

Pro účely tohoto zákona se definuje zaměstnanec, který je oprávněn podat příslušný návrh k uspokojení mzdových nároků. Mzdové nároky může uplatnit zaměstnanec, který má sjednán s tímto zaměstnavatelem pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti nebo tento vztah ukončil v době šesti měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu a u zaměstnavatele již nepracuje.

K § 4

O mzdových nárocích bude rozhodovat úřad práce podle místní příslušnosti. Důvodem tohoto řešení je požadavek, aby o oprávněnosti mzdových nároků zaměstnanců rozhodoval a výplatu prováděl jeden úřad práce. Zaměstnanec může však podat žádost na kterémkoliv úřadu práce. Tento úřad práce, který je k rozhodnutí nepříslušný, neprodleně postoupí žádost k rozhodnutí místně příslušnému úřadu práce.

Vzhledem k tomu, že zaměstnanec může podat návrh na uspokojení svých mzdových nároků, je-li podán návrh na prohlášení konkursu na svého (bývalého) zaměstnavatele, musí mu být tato informace známa. Proto je stanovena povinnost, aby místně příslušný úřad práce o této skutečnosti informoval na své úřední desce a tuto informaci sdělil ostatním úřadům práce.

V návrhu odst. 5 tohoto ustanovení jsou upraveny lhůty pro uplatňování nároků zaměstnancem a zdůrazněna skutečnost, že může uplatňovat dlužné splatné mzdové nároky i u soudu.

K § 5

Směrnice dává členským státům právo, aby časově omezily výplatu mzdových nároků a rovněž, aby si zvolily pro jejich výplatu termín. Předmětem uplatnění mohou proto být pouze nároky, vzniklé během určitého časového období trvání pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti před podáním návrhu na prohlášení konkursu. Prokáže-li se, že v období 6 měsíců předcházejících dni podání návrhu na prohlášení konkursu zaměstnavatel neuspokojoval mzdové nároky svých zaměstnanců (např. vůbec nebo částečně), jsou splněny podmínky pro uspokojení nároků zaměstnanců podle tohoto zákona.

Navrhuje se, aby v souladu s článkem 4 odst. 2 směrnice byl rozsah mzdových nároků uspokojen maximálně za dobu tří měsíců v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu. Doba šesti měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu je rozhodná i pro posuzování nároků zaměstnanců, jejichž pracovní poměr v této době skončil. Tři měsíce se počítají zpětně ode dne podání návrhu na prohlášení konkursu. Nemusí se proto jednat jen o poslední tři měsíce ani o tři měsíce na sebe bezprostředně navazující. Návrh vychází z praxe, kdy výplaty jsou zaměstnavatelem poskytovány nepravidelně, v některých měsících buď vůbec, jindy pouze částečně apod.

V čl. 4 odst. 3 směrnice se uvádí, že členské státy mohou stanovit maximální limit, do kterého by se měly uspokojovat mzdové nároky zaměstnanců z toho důvodu, aby se zabránilo vyplácení částek nad rámec sociálního cíle a účelu této směrnice. Návrh tohoto ustanovení sleduje proto nejen uvedený cíl ale i nutnost, aby úřady práce poskytující tyto částky, mohly nároky uspokojit. Maximální limit se týká nejen částek, které budou vypláceny jednorázově za měsíční období, ale i částek, které budou rozděleny do delšího, např. několikaměsíčního období, např. částka ve výši minimální mzdy a následující doplatek.

K § 6

Návrh tohoto ustanovení předpokládá, že zaměstnanec výši svých mzdových nároků uplatní písemně u kteréhokoliv úřadu práce. Úřad práce mu v tomto směru poskytne další informace a může projednat poskytnutí finančních prostředků se svým poradním sborem. Nepředpokládá se, že by úřad práce předkládal poradnímu sboru jednotlivé návrhy, ale může se těmito otázkami zabývat v souvislosti se stavem trhu práce ve svém obvodu nebo na pracovištích příslušného zaměstnavatele.

V návrhu tohoto ustanovení se příkladmo uvádějí náležitosti žádosti zaměstnance, včetně označení příslušné zdravotní pojišťovny. Součástí žádosti mohou být i doklady, kterými zaměstnanec může prokázat výši uplatňovaných mzdových nároků. Hodnocení těchto dokladů a jejich vliv na výplatu mzdových nároků bude posuzovat příslušný úřad práce.

Existenci pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti nebo jeho ukončení zaměstnanec prokáže např. pracovní smlouvou, dohodou o pracovní činnosti nebo potvrzením o zaměstnání apod.

K § 7

Návrh tohoto ustanovení vychází ze skutečnosti, že povinnost zúčtovat dlužné mzdové nároky má zaměstnavatel. V uvedené lhůtě by zaměstnavatel měl sdělit úřadu práce požadované vykázání dlužných mzdových nároků současně se sdělením, zda provedl srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů (např. podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti). Porušení této povinnosti se bude posuzovat jako porušení pracovněprávních předpisů a zaměstnavateli by mohl příslušný správní úřad uložit pokutu.

Zaměstnanec může uplatnit mzdové nároky do tří měsíců od vyvěšení informace na úřední desce úřadu práce, že mohou uplatňovat své mzdové nároky vůči zaměstnavateli. Pokud v této lhůtě dojde k prohlášení konkursu, přechází povinnost zaměstnavatele podle návrhu zákona na správce konkursní podstaty (§ 14a zákona č. 328/1991 Sb.) Podle tohoto ustanovení přecházejí na správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které jinak přísluší úpadci (zaměstnavateli), jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty. Správce je zejména oprávněn a povinen vykonávat práva a plnit povinnosti zaměstnavatele. Povinnosti a oprávnění správce bude mít i např. předběžný správce (event. oddělený správce), jehož zavedení do konkursního práva je v návrhu novely zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.

K § 8

Návrh tohoto ustanovení spolu s § 9 upravuje postup úřadů práce při uspokojování mzdových nároků zaměstnanců.

Ustanovení zohledňuje nejen sociální situaci zaměstnance, kdy např. po dobu několika měsíců nedostal vyplacenu mzdu, ale i požadavek operativnosti a srozumitelnosti postupu úřadu práce při jednání s občanem.

Uvedené principy se projeví zejména v nesporných případech, kdy výše mzdových nároků uplatňovaných zaměstnancem souhlasí s vykázáním, které provedl zaměstnavatel (správce) a sdělil úřadu práce. V tomto případě úřad práce oznámí zaměstnanci termín, způsob uspokojení mzdových nároků a údaj o období, za které se výplata provádí. S ohledem na skutečnost, že ve výši dlužných nárocích se oba účastníci shodují (zaměstnavatel, event. správce a zaměstnanec), není třeba v návrhu tohoto ustanovení uvádět jejich výši, neboť je shodná a neexistují rozpory. Výplatu úřad práce pak zajistí příkazem peněžnímu ústavu k úhradě příslušné částky.

K § 9

Oproti § 8 řeší návrh tohoto ustanovení situace, kdy výše mzdových nároků, kterou uplatňuje zaměstnanec, se neshoduje s písemným vykázáním dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem nebo správcem nebo je-li v těchto písemných dokumentech jiný rozpor, např. délka doby, za kterou se nárok uplatňuje nebo nesplnil-li zaměstnavatel svou povinnost vůči úřadu práce k oznámení dlužných mzdových nároků apod.

1. Úřad práce rozhodne a přizná dlužný mzdový nárok ve výši minimální mzdy jestliže

- nesouhlasí-li žádost zaměstnance a vykázání zaměstnavatele za 1 měsíc (odstavec 1),

- zaměstnavatel nesplnil povinnosti součinnosti vůči úřadu práce

- zaměstnavatel byl pasivní (odstavec 5).

2. Úřad práce rozhodne a přizná dlužný mzdový nárok ve výši uvedené zaměstnavatelem, jestliže výše mzdových nároků, které uplatňuje zaměstnanec, je nižší než minimální mzda. Podmínkou pro tento postup úřadu práce je, že zaměstnavatel tyto nároky prokáže (odstavec 2, věta první).

3. Úřad práce rozhodne a přizná dlužný mzdový nárok ve výši uplatňované zaměstnancem, jestliže

- zaměstnavatel neprokáže dlužný mzdový nárok, který je nižší než minimální mzda (odstavec 2, věta druhá),

- zaměstnavatel nesplnil povinnosti vůči úřadu práce (nepředložil např. vykázání dlužných mzdových nároků) a zaměstnanec předložil doklady, které jejich výši nesporně prokazují, např. mzdové vyúčtování apod. (odstavec 4).

Pokud by úřad práce rozhodl a přiznal mzdové nároky, které nejsou shodné s návrhem zaměstnance, je povinen o nich rozhodnout opětovně. Podmínkou je, že zaměstnanec prokáže rozdíl mezi vyplacenými (přiznanými) mzdovými nároky úřadem práce a jejich skutečnou výší.

Na postup úřadů podle tohoto ustanovení se bude vztahovat správní řád.

K § 10

Před uspokojením mzdových nároků zaměstnance úřad práce provede všechny srážky a odvody, které jinak podle zvláštních právních předpisů provádí zaměstnavatel (např. pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti). U odvodu pojistného jde o část, kterou je povinen odvádět zaměstnavatel za zaměstnance. Část připadající na zaměstnavatele nebude z prostředků na nesolventnost hrazena, neboť jednotlivé subjekty oprávněné a příslušné podle zákona ke správě pojistného a daní jsou oprávněny uplatňovat své nároky v konkursním řízení.

V navrhovaném ustanovení se uvádějí povinnosti úřadů práce v souvislosti s odvody, které budou provádět místo zaměstnavatele.

K § 11

Úřad práce bude povinen oznámit soudu výši vyplacených mzdových nároků jednotlivým zaměstnancům, aby tyto částky mohly být vyloučeny z dalších mzdových nároků, které mohou zaměstnanci uplatňovat v konkursním řízení. V případě, že mzdové nároky budou vyplaceny po prohlášení konkursu, budou tuto povinnost plnit vůči správci konkursní podstaty. Tak se zabrání tomu, aby zaměstnanec uplatnil mzdové nároky dvakrát - u úřadu práce i v konkursním řízení.

Zaměstnanec bude mít možnost uplatnit mzdové nároky v konkursním řízení nebo u soudu tehdy, jestliže je úřad práce nepřiznal vůbec (např. pro nesplnění zákonných podmínek) nebo ve výši, které uplatňoval zaměstnanec (např. neshoda vyúčtování zaměstnavatele s nárokem zaměstnance).

Podle návrhu odstavce 3 tohoto ustanovení se úřad práce stává účastníkem konkursního řízení, neboť na něj přechází do výše vyplacených peněžních prostředků mzdový nárok zaměstnance, který má vůči zaměstnavateli. Úřad práce pak uplatňuje v konkursním řízení jednotlivé pohledávky zaměstnanců, nikoliv pohledávky jako celek.

K § 12

V návrhu tohoto ustanovení se řeší případy, kdy byly mzdové nároky zaměstnanci vyplaceny a z uvedených důvodů nedošlo k prohlášení konkursu nebo byl-li konkurs zrušen. Při zrušení konkursu, ve kterém nedošlo k potvrzení nuceného vyrovnání, nemusí uvedené subjekty vracet mzdové prostředky ve všech případech. Výjimky uvádí § 12 odst. 2. Úřad práce může uplatňovat nárok na vrácení vyplacených finančních prostředků, včetně úroků z prodlení a provedených srážek, v občanskoprávním řízení.

Současně se úřadu práce navrhuje stanovit povinnost, že oznámí zaměstnavateli, kterým zaměstnancům a v jaké výši uspokojil mzdové nároky.

K § 13

Zjistí-li úřad práce nesrovnalosti, které vznikly jednáním zaměstnavatele nebo správce, bude úřad práce uplatňovat tyto nároky v soudním řízení, pokud nebudou vráceny ve stanovené lhůtě.

Úřad práce postupuje obdobně, jak je stanoveno v § 12. Rozdíl je pouze v tom, že podle ustanovení § 13 bude úřad práce uplatňovat nárok na vrácení částek, které byly vyplaceny neoprávněně (např. ve vyšší částce než náležela).

K § 14

Navrhované ustanovení upravuje povinnost zaměstnance vrátit finanční prostředky, které mu vyplatil úřad práce pro uspokojení jeho mzdových nároků, v případech, kdy je získal neoprávněně, např. sdělením nepravdivých údajů zaměstnancem, pozměňováním dokladů apod. Zaměstnanec tyto prostředky bude vracet tehdy, jestliže věděl nebo mohl z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené (tzv. dobrá víra). To bude věcí konkrétního posouzení každého případu.

Lhůta 3 let je stejná se lhůtami, které se pro vrácení mzdových nebo obdobných nároků užívají v jiných pracovněprávních předpisech, jako např. v zákoníku práce, v zákoně o zaměstnanosti apod. Má charakter lhůty prekluzivní.

K § 15

Ustanovení správního řádu se používají v případech rozhodování úřadů práce podle § 9 návrhu zákona (např. rozhodnutí úřadu práce o přiznání mzdových nároků ve výši minimální mzdy) a tehdy, jestliže úřad práce rozhodne o vrácení nesprávně přijatých částek zaměstnancem při nedostatku tzv. dobré víry ( § 14 ).

K § 16

Podle návrhu přechodného ustanovení budou mít možnost uplatňovat dlužné mzdové nároky i zaměstnanci, jestliže od podání návrhu na prohlášení konkursu neuplynuly 3 měsíce do účinnosti tohoto zákona.

K části druhé

K § 17

Vzhledem k tomu, že navrhovaný zákon bude pracovněprávním předpisem, je nutné jej zařadit mezi předpisy, jejichž dodržování může být rovněž předmětem kontroly úřadů práce. Z toho důvodu se navrhuje novela zákona o zaměstnanosti, aby úřady práce a další správní úřady mohly kontrolovat dodržování tohoto zákona.

K části třetí a čtvrté

K § 18 a 19

Navrhuje se zahrnout mzdové nároky vyplacené úřadem práce do vyměřovacího základu zaměstnance pro účely pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Rozsah zápočtu do vyměřovacího základu je určen částkou, ve které je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval.

K části páté a šesté

K § 20 a21

Navrhuje se, aby vyloučenými dobami pro účely důchodového pojištění byly i doby, kdy občan (zaměstnanec) obdržel výplatu mzdových nároků v nižší částce, než mu náležela. Z toho důvodu se navrhuje novela zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Z obdobných důvodů se navrhuje novelizace zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

K § 22

Účinnost zákona se navrhuje od 1. července 2000 z důvodů časových nároků na personální i administrativní zajištění fungování nové právní úpravy v praxi zaměstnanců, zaměstnavatelů i úřadů práce.

V Praze dne 5. ledna 2000

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman v. r.

1. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí a zdravotnictví

PhDr. Vladimír Špidla v. r.

Platné znění části zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti

s vyznačením navrhovaných změn

§ 26

(1) Kontrolní činnost podle tohoto zákona jsou oprávněny vykonávat státní orgány práce, o nichž to stanoví zákon.²⁾ Činnost orgánů kontroly se zaměřuje na dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů a v jejich organizačních jednotkách, s výjimkou pracovních podmínek vyplývajících z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Pro účely kontrolní činnosti se za pracovněprávní předpisy považují právní předpisy o zaměstnanosti, zákoník práce, zákon o kolektivním vyjednávání, zákony upravující mzdy, platy a cestovní náhrady, azákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a právní předpisy vydané k provedení těchto zákonů.

(2) Kontrolní činností podle odstavce 1 nejsou dotčena kontrolní oprávnění jiných orgánů podle zvláštních předpisů. Činnost zaměřenou na kontrolu dodržování právních předpisů o zaměstnanosti jsou oprávněny vykonávat také příslušné odborové orgány, v rozsahu stanoveném v zákoníku práce¹⁶⁾.

(3) Orgány kontroly jsou oprávněny při kontrolní činnosti podle odstavce 1 zjišťovat totožnost osob zdržujících se na pracovištích zaměstnavatele; tyto osoby jsou povinny osvědčit svou totožnost a předložit povolení k zaměstnání, pokud k výkonu zaměstnání jim mělo být povolení vydáno.

-------------------------------------------------------

¹⁶⁾ § 22 zákoníku práce.

Platné znění části zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti s vyznačením navrhovaných změn

§ 5

(1) Vyměřovacím základem

a) zaměstnance je úhrn příjmů zúčtovaných mu organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, s výjimkou nezapočitatelných příjmů, jimiž jsou:

1. náhrady výdajů, popřípadě jejich části, které nepodléhají dani z příjmu fyzických osob,³⁾

2. náhrady škody,⁴⁾

3. odměny vyplacené podle zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích,⁵⁾

4. hodnota (finanční ocenění) poskytnutých nepeněžních plnění, která nepodléhají dani z příjmu fyzických osob,⁶⁾

b) organizace a malé organizace je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejích zaměstnanců.

(2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se dále zahrnují tyto příjmy zúčtované zaměstnanci organizací nebo malou organizací v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá jeho účast na nemocenském pojištění:

a) náhrady mzdy, s výjimkou náhrady mzdy při výkonu služby v ozbrojených silách a civilní služby⁷⁾ a náhrady mzdy poskytnuté za dobu před vznikem nemocenského pojištění zaměstnance,

b) odměny za pracovní pohotovost,⁸⁾

c) plnění věrnostní nebo stabilizační povahy; za taková plnění se vždy považují plnění poskytnutá z důvodu trvání zaměstnání po určitou dobu nebo k určitému dni, s výjimkou:

1. věrnostního přídavku horníkům;⁹⁾

2. náborových příspěvků doosídlencům;¹⁰⁾

3. částky, kterou zaměstnavatel zaplatil za zaměstnance za poskytnutou zdravotní péči nehrazenou ze všeobecného zdravotního pojištění;

4. jednorázové nevratné sociální výpomoci poskytnuté zaměstnanci v mimořádně závažných případech;

5. částky poskytnuté zaměstnavatelem jako sociální příspěvek k zabránění výraznému poklesu životní úrovně v době pracovní neschopnosti delší šesti týdnů;

6. pojistného zaplaceného zaměstnavatelem za zaměstnance na jeho úrazové pojištění, zdravotní pojištění, penzijní připojištění se státním příspěvkem, důchodové připojištění a pojištění pro případ dožití určitého věku;

7. peněžního či nepeněžního plnění, zvýhodnění, příspěvku, příplatku, odstupného, popřípadě dalších částek osvobozených od daně z příjmů;^10a)

8. částky, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší, než je jejich obvyklá cena;

9. částky ve výši 1 % pořizovací ceny motorového vozidla za kalendářní měsíc, je-li poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely;

10. odstupného poskytnutého zaměstnanci ve výši podle zákoníku práce^10b) a odchodného,

d) plnění poskytnutá k životnímu jubileu, s výjimkou plnění poskytnutého při příležitosti životního jubilea 50 let věku a při prvním skončení zaměstnání po nabytí nároku na starobní nebo invalidní důchod.

------------------------------------------------------------------

³⁾ Např. § 6 odst. 7, 8, odst. 9 písm. f) a odst. 11 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb.

⁴⁾ § 187 až 206 zákoníku práce.

⁵⁾ Zákon č. 527/1990 Sb.

⁶⁾ Např. § 6 odst. 9 písm. b) a c) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb.

⁷⁾ § 125 zákoníku práce.

⁸⁾ § 15 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku.

§ 19 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.

⁹⁾ Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníkům.

¹⁰⁾ Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČSR a Ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 62/1970 Sb., o poskytování náborových příspěvků a jiných výhod doosídlencům ve vymezeném území pohraničí, ve znění vyhlášky č. 69/1986 Sb.

^10a) § 6 odst. 9 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.

^10b) § 60a odst. 1 zákoníku práce.

(3) Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval.

Platné znění části zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

§ 3

(1) Vyměřovacím základem u zaměstnance v pracovním poměru (dále jen "zaměstnanec") je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, s výjimkou nezapočitatelných příjmů, jimiž jsou:

a) náhrady výdajů, popřípadě jejich části, které nepodléhají dani z příjmu fyzických osob;²⁾

b) náhrady škody;³⁾

c) odměny vyplacené podle zákona o vynálezech, průmyslových vzorech zlepšovacích návrzích;⁴⁾

d) hodnota (finanční ocenění) poskytnutých nepeněžních plnění, které nepodléhají dani z příjmu fyzických osob.⁵⁾

(2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se dále zahrnují tyto příjmy zúčtované mu zaměstnavatelem v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění:

a) náhrady mzdy, s výjimkou náhrady mzdy při výkonu služby v ozbrojených silách a civilní služby⁶⁾ a náhrady poskytnuté za dobu před vznikem nemocenského pojištění zaměstnance;

b) odměny za pracovní pohotovost;⁷⁾

c) plnění věrnostní nebo stabilizační povahy; za taková plnění se považují plnění poskytnutá z důvodu trvání zaměstnání po určitou dobu nebo k určitému dni, s výjimkou:

1. věrnostního přídavku horníkům;⁸⁾

2. náborových příspěvků doosídlencům;⁹⁾

3. částky, kterou zaměstnavatel zaplatil za zaměstnance za poskytnutou zdravotní péči nehrazenou ze všeobecného zdravotního pojištění;

4. jednorázové nevratné sociální výpomoci poskytnuté zaměstnanci v mimořádně závažných případech;

5. částky poskytnuté zaměstnavatelem jako sociální příspěvek k zabránění výraznému poklesu životní úrovně v době pracovní neschopnosti delší šesti týdnů;

6. pojistného zaplaceného zaměstnavatelem za zaměstnance na jeho úrazové pojištění, zdravotní pojištění, penzijní připojištění se státním příspěvkem, důchodové připojištění a pojištění pro případ dožití určitého věku;

7. peněžního či nepeněžního plnění, zvýhodnění, příspěvku, příplatku, odstupného, popřípadě dalších částek osvobozených od daně z příjmů;^9a)

8. částky, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší, než je jejich obvyklá cena;

9. částky ve výši 1 % pořizovací ceny motorového vozidla za kalendářní měsíc, je-li poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely;

10. odstupného poskytnutého zaměstnanci ve výši podle zákoníku práce^9b) a odchodného;

d) plnění poskytnutá k životnímu jubileu s výjimkou plnění poskytnutého při příležitosti životního jubilea 50 let věku a při prvním skončení zaměstnání po nabytí nároku na starobní nebo invalidní důchod.

(3) Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnuje částka, kterou zaměstnavatel ze svých prostředků platí za svého zaměstnance penzijnímu fondu na penzijní připojištění se státním příspěvkem.

(4) Do vyměřovacího základu zaměstnance, který ukončil zaměstnání, se dále zahrnují příjmy podle předchozích odstavců zúčtované mu po skončení zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění.

(5) V zaměstnání, ve kterém bylo po celý kalendářní měsíc poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu, nebo v němž po celý kalendářní měsíc trvala neomluvená nepřítomnost v práci, je vyměřovacím základem minimální mzda zaměstnanců v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí (dále jen "minimální mzda").¹⁰⁾ Pokud pracovní volno bez náhrady příjmu nebo neomluvená nepřítomnost v práci trvaly po dobu kratší, připočte se v tomto zaměstnání k úhrnu příjmů započitatelných do vyměřovacího základu za každý kalendářní den, který trvalo pracovní volno nebo neomluvená nepřítomnost, poměrná část minimální mzdy připadající na jeden kalendářní den v daném měsíci. Podle předchozích vět se nepostupuje, jestliže bylo poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu zaměstnanci, který:

a) vykonává v tomto období veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele a doloží, že subjekt, pro který je v té době činný, za něj odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu,

b) je uveden v odstavci 7 nebo 8,

c) zdržuje se dlouhodobě v cizině a je v cizině zdravotně pojištěn a postupuje podle zvláštního zákona.¹¹⁾

(6) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle předchozích odstavců, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(7) Je-li zaměstnancem osoba, za kterou je po celé rozhodné období plátcem pojistného i stát,¹³⁾ je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c); ustanovení o minimálním vyměřovacím základu zde neplatí.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které se poskytují mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení;¹²⁾

b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;¹⁴⁾

d) která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné, pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,¹⁵⁾

c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,¹³⁾ nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,¹⁶⁾ je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.

------------------------------------------------------------------

²⁾ Např. § 6 odst. 7, 8, odst. 9 písm. f) a odst. 11 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 323/1993 Sb.

³⁾ § 187 až 206 zákoníku práce.

⁴⁾ Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.

⁵⁾ Např. § 6 odst. 9 písm. b) a c) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb.

⁶⁾ § 125 zákoníku práce.

⁷⁾ § 15 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku.

§ 19 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.

⁸⁾ Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníkům.

⁹⁾ Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČSR a Ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 62/1970 Sb., o poskytování náborových příspěvků a jiných výhod doosídlencům ve vymezeném území pohraničí, ve znění vyhlášky č. 69/1986 Sb.

^9a) § 6 odst. 9 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.

^9b) § 60a odst. 1 zákoníku práce.

¹⁰⁾ § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.

¹¹⁾ § 7 odst. 4 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č.

59/1995 Sb.

¹²⁾ § 31 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č.

182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení.

¹³⁾ § 6c písm. a) až j) zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.

¹⁴⁾ § 2 odst. 3 zákona č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku.

¹⁵⁾ § 127 zákoníku práce.

¹⁶⁾ § 129 a 130 zákoníku práce.

(11) Pro účely pojistného na všeobecné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vyměřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům poslední mzdu pouze za část měsíce.

Platné znění části zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

s vyznačením navrhovaných změn

§ 16

(1) Osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období (§ 18). Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby (odstavce 4 až 6), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.

(2) Roční vyměřovací základ pojištěnce se stanoví jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1).

(3) Vyměřovacím základem pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 je vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona¹⁷⁾ a za dobu před 1. lednem 1996 hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 se pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu zahrnuje též náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání)¹⁸⁾ a náhrada za ztrátu na služebním příjmu (platu) po skončení neschopnosti k službě.¹⁹⁾ Jde-li o pojištěnce uvedeného v § 6, který platí pojistné za kalendářní rok předcházející o více než jeden rok kalendářnímu roku, ve kterém je pojistné placeno, upraví se vyměřovací základ, z něhož je toto pojistné placeno, tak, že se vynásobí koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je všeobecný vyměřovací základ (§ 17 odst. 2) za kalendářní rok, za který se pojistné platí, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém bylo pojistné zaplaceno, vynásobený přepočítacím koeficientem (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu.

(4) Vyloučenými dobami jsou před 1. lednem 1996 doby, které se podle předpisů platných před tímto dnem vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku. Vyloučenými dobami jsou po 31. prosinci 1995, pokud se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, dobou pojištění podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v § 16 odst. 3 větě druhé, doby

a) pobírání dávek nemocenského pojištění (péče) nahrazujících příjem z výdělečné činnosti,

b) pobírání plného invalidního důchodu nebo starobního důchodu; přitom se za pobírání těchto důchodů považuje i vyplácení obdobných důchodů od zahraničního nositele pojištění,

c) po které pojištěnec byl poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů,

d) výkonu vojenské služby v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě,⁵⁾ a výkonu civilní služby,

e) účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. r) a s),

f) studia uvedené v § 5 odst. 1 písm. m),

g) účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. n),

h) přípravy pro pracovní uplatnění osob se změněnou pracovní schopností,

ch) ode dne přiznání důchodu do konce roku přiznání důchodu, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2 a 3, a doby před dosažením 18 let věku, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2.

i) za něž byly podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů vyplaceny mzdové nároky v nižší částce, než náležely.

(5) Činí-li součet vyloučených dob uvedených v odstavci 4 větě druhé písm. e), f) a h) více než 1825 kalendářních dnů, omezí se počet těchto vyloučených dob nad 1825 kalendářních dnů na jednu polovinu.

(6) Doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) uvedená v § 11 odst. 3 písm. b) se považuje za vyloučenou dobu do zjištění výše pojistného podle skutečného příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení (§ 10 odst. 1).

(7) Osobní vyměřovací základ a roční vyměřovací základ pojištěnce se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

------------------------------------------------------------------

⁵⁾ Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

¹⁷⁾ Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

¹⁸⁾ § 195 a § 206 odst. 2 zákoníku práce.

¹⁹⁾ Např. § 92 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., § 106 odst. 2 zákona č. 154/1994 Sb..

§ 37

(1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, nenáleží

a) v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod v těch kalendářních měsících, v nichž

1. příjem z výdělečné činnosti, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti, přesáhl dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu,22) k prvnímu dni kalendářního měsíce výkonu této činnosti; příjmem se zde rozumí též dávky nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem,

2. poživatel starobního důchodu je výdělečně činný v cizině, a to i po část měsíce, nebo

b) v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod, pokud vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to v těch kalendářních měsících, ve kterých je povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z měsíčního vyměřovacího základu, který je vyšší než dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku.

(2) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 30 nebo § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1 písm. a) a b).

(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pojištěnce, který dosáhl věku 65 let.

(4) Období dvou let po vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 se počítá od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém vznikl nárok na starobní důchod; tímto obdobím se přitom rozumí 24 kalendářních měsíců. K příjmu z výdělečné činnosti [odstavec 1 písm. a) bod 1] dosaženému v kalendářním měsíci, do něhož spadá den, od něhož se přiznává starobní důchod, se nepřihlíží, je-li tato činnost ukončena před tímto dnem. Ke mzdovým nárokům podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se přihlíží v kalendářním měsíci, v němž byly vyplaceny, pokud trvá pracovněprávní vztah, z něhož tyto nároky vznikly.

(5) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, lze-li jej podle zvláštních předpisů na tuto dobu sjednat; ustanovení odstavce 1 není přitom dotčeno.

------------------------------------------------------------------

²²⁾ § 3 odst. 2 písm. e) a § 3 odst. 3 písm. a) zákona č.463/1991 Sb., o životním minimu.

§ 47

(1) Průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti se stanoví z úhrnu příjmů z výdělečné činnosti za období stanovené v odstavci 2 větě první; přitom se za příjem z výdělečné činnosti považuje vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona,¹⁷⁾ a vylučují doby,

a) v nichž neměl pojištěnec příjem z výdělečné činnosti nebo pobíral dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem, popřípadě trvaly důvody, které jsou podmínkou pro jejich poskytování,

b) kdy pojištěnec byl výdělečně činný v cizině,

c) před přiznáním částečného invalidního důchodu.

Jde-li však o mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, zahrnují se do příjmu v kalendářním roce, v němž byly vyplaceny.

(2) Průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti se stanoví na základě přehledu o příjmech z výdělečné činnosti za předchozí kalendářní rok; pokud však byl částečný invalidní důchod přiznán ode dne spadajícího do období od 1. července do 31. prosince, berou se při prvním stanovení průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti po přiznání částečného invalidního důchodu v úvahu příjmy za kalendářní rok následující po kalendářním roce, v němž byl přiznán částečný invalidní důchod. Průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu příjmů z výdělečné činnosti za období stanovené ve větě první a počtu kalendářních dnů připadajících na toto období; jsou-li v tomto období doby vyloučené podle odstavce 1 písm. a) až c), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na toto období.

(3) Poživatel částečného invalidního důchodu je povinen do 10. dubna kalendářního roku předložit plátci tohoto důchodu

a) přehled o příjmech v období uvedeném v odstavci 2, měl-li v tomto období pouze příjmy, které se pro účely daně z příjmů považují za příjmy ze závislé činnosti,²³⁾

b) oznámení o tom, že v období uvedeném v odstavci 2 měl příjmy dosažené výkonem samostatné výdělečné činnosti (§ 9 odst. 3), nebo

c) oznámení o tom, že v období uvedeném v odstavci 2 neměl žádné příjmy z výdělečné činnosti.

(4) Poživatel částečného invalidního důchodu, který je povinen předložit oznámení podle odstavce 3 písm. b), je povinen předložit do 10. července plátci důchodu přehled o příjmech v období uvedeném v odstavci 2 s uvedením, které příjmy jsou příjmy podle odstavce 3 písm. a) a které podle odstavce 3 písm. b).

(5) V přehledu podle odstavce 3 písm. a) a podle odstavce 4 se uvádějí též doby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c), a podává-li se přehled podle odstavce 4, též výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů ze samostatné výdělečné činnosti (§ 10 odst. 1 věta druhá).

(6) Výplata částečného invalidního důchodu se podle § 46 odst. 1 písm. c) zastaví nebo výše částečného invalidního důchodu se podle § 46 odst. 1 písm. b) upraví od splátky částečného invalidního důchodu splatné v druhém kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byl poživatel tohoto důchodu povinen předložit přehled podle odstavce 3 nebo 4.

(7) Byla-li výše částečného invalidního důchodu upravena podle § 46 odst. 1 písm. b), upraví se výše částečného invalidního důchodu podle § 46 odst. 1 písm. a) od splátky tohoto důchodu splatné v druhém kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byl poživatel tohoto důchodu povinen předložit přehled podle odstavce 3 nebo 4.

(8) Byla-li výplata částečného invalidního důchodu zastavena podle § 46 odst. 1 písm. c), obnoví se výplata tohoto důchodu ve výši podle § 46 odst. 1 písm. a) nebo b) na základě předložení přehledu podle odstavce 3 písm. a) nebo odstavce 4, a to od splátky důchodu uvedené v odstavci 7.

(9) Ustanovení odstavců 3 až 5 neplatí pro poživatele částečného invalidního důchodu přiznaného ode dne spadajícího do období od 1. července do 31. prosince předchozího kalendářního roku.

------------------------------------------------------------------

¹⁷⁾ Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

²³⁾ § 6 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 259/1994 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb.

Platné znění části zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

s vyznačením navrhovaných změn

§ 5

(1) Za příjem se pro účely stanovení rozhodného příjmu považují

a) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny, tyto příjmy:

1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v § 6 odst. 1 a 10 zákona o daních z příjmů,

2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů,

3. příjmy z kapitálového majetku uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až g) zákona o daních z příjmů,

4. příjmy z pronájmu uvedené v § 9 zákona o daních z příjmů,

5. ostatní příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. a) až g) zákona o daních z příjmů,

a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení a dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, po odpočtu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů, a po odpočtu daně z příjmů připadající na tyto příjmy,

b) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou osvobozeny od této daně, příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. b), e), ch), k), jde- -li o stipendia ze státního rozpočtu, m) až r), v), w) a z) a v § 6 odst. 9 písm. k), m), o), s) a u) zákona o daních z příjmů, a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení a dalších výdajů, odpočítávaných z takových příjmů podle zákona o daních z příjmů, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z příjmů,

c) dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového pojištění,

d) hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,⁴⁾

e) příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v písmenech a) až d) v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v písmenech a) a b), nebyly-li tyto příjmy už započteny podle písmen a) až d),

f) rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek pro nárok na přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na dopravu a příspěvek na bydlení,

g) přídavek na dítě pro nárok na sociální příplatek a příspěvek na bydlení.

(2) Do rozhodného příjmu se započítává každý z příjmů uvedených v odstavci 1 samostatně, a žádný z takových příjmů nelze snížit o ztrátu z jiného druhu příjmů ani o ztrátu ze stejného druhu příjmů, k níž došlo za jiné období než za období, za něž se rozhodný příjem zjišťuje. Byla-li poplatníkovi daně z příjmů zvýšena, popřípadě snížena daň z příjmů podle zákona o daních z příjmů, příjem uvedený v odstavci 1 se o toto zvýšení snižuje, popřípadě se o toto snížení zvyšuje v tom kalendářním roce, zjišťuje-li se rozhodný příjem za kalendářní rok, nebo v tom kalendářním čtvrtletí, zjišťuje-li se rozhodný příjem za kalendářní čtvrtletí, v němž došlo k takovému zaúčtování. Věta druhá platí obdobně, jde-li o přeplatky nebo nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

(3) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní rok [§ 6 písm. a)], započítávají se příjmy uvedené v odstavci 1

a) v písmenu a) v tom kalendářním roce, v němž byly předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,

b) v písmenu b), jde-li o příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. b), e), ch), k), m) až r), v), w) a z) a v § 6 odst. 9 písm. k), m) a s) zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly vyplaceny,

c) v písmenu b), jde-li o příjmy uvedené v § 6 odst. 9 písm. o) a u) zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly plátcem zaúčtovány,

d) v písmenu c), jde-li o dávky nemocenského pojištění (péče), v tom kalendářním roce, v němž byly plátcem zaúčtovány,

e) v písmenu c), jde-li o dávky důchodového pojištění, a v písmenech d), f) a g) v tom kalendářním roce, v němž byly vyplaceny.

(4) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí [§ 6 písm. b)], započítávají se příjmy uvedené

a) v odstavci 1 písm. a) č. 1 v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly zaúčtovány, a jde-li o mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny.

b) v odstavci 1 písm. a) č. 3 až 5 v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,

c) v odstavci 1 písm. b), jde-li o příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. b), e), ch), k), m) až r), v), w) a z) a v § 6 odst. 9 písm. k), m) a s) zákona o daních z příjmů, v odstavci 1 písm. c), jde-li o dávky důchodového pojištění, a v odstavci 1 písm. d), f) a g) v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,

d) v odstavci 1 písm. b), jde-li o příjmy uvedené v § 6 odst. 9 písm. o) a u) zákona o daních z příjmů, a v odstavci 1 písm. c), jde-li o dávky nemocenského pojištění (péče), v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly plátcem zaúčtovány.

(5) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí [§ 6 písm. b)] a v tomto rozhodném období osoba podle svého prohlášení vykonávala činnost, z níž má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) č. 2, započítává se jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu

a) částka odpovídající měsíčnímu průměru stanovenému z příjmů z uvedené činnosti za kalendářní rok, byla-li v něm taková činnost vykonávána, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. dubna do 31. března následujícího kalendářního roku, na které se dávka přiznává (§ 51), nejméně však částka odpovídající životnímu minimu osoby podle § 8 odst. 1 věty třetí; průměr se stanoví za kalendářní měsíce, v nichž osoba podle svého prohlášení vykonávala alespoň po část kalendářního měsíce činnost, z níž měla příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) č. 2, nebo

b) částka odpovídající částce životního minima osoby podle § 8 odst. 1 věty třetí, která podle svého prohlášení v kalendářním roce bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. dubna do 31. března následujícího kalendářního roku, na které se dávka přiznává (§ 51), nevykonávala činnost, z níž by měla příjem uvedený v odstavci 1 písm. a) č. 2.

(6) Při stanovení částek životního minima podle odstavce 5 se vychází z částek životního minima platných k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí, za něž se nárok na dávku uplatňuje.

(7) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní rok, započtou se příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavci 1, pokud byly předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, v tom kalendářním roce, v němž byly předmětem této daně. V ostatních případech se příjmy ze zahraničí obdobné příjmům uvedeným v odstavci 1 započtou v tom rozhodném období, v němž byly vyplaceny. Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kurzu vyhlášeného Českou národní bankou³¹⁾ platného k prvnímu dni rozhodného období, za které se zjišťuje rozhodný příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn podle věty druhé, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni rozhodného období, za které se zjišťuje rozhodný příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů,³⁾ přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je rozhodným obdobím, za něž se rozhodný příjem zjišťuje, kalendářní rok.

------------------------------------------------------------------

³⁾ Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb. a zákona č. 210/1997 Sb.

⁴⁾ § 12 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.

³¹⁾ § 35 zákona ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance.