Dosavadní právní stav
Opatření směřující k nápravě některých majetkových křivd jsou obsažena v zákonech přijatých v létech 1990 až 1991, ať již jde o zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, nebo o zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Při přijímání těchto zákonů bylo zřejmé, že lze zmírnit následky jen některých majetkových křivd a že některé křivdy nelze nikdy zcela napravit; současně byl zákonodárce veden snahou věc řešit tak, aby nebyly vyvolány křivdy jiné. Předmětné právní předpisy řeší nápravu majetkových křivd, k nimž v létech 1948 až 1989 došlo na základě různých znárodňovacích opatření, přičemž povinnou osobou podle nich není pouze stát, ale i jiné právnické a fyzické osoby; netýkají se proto pouze majetku ve vlastnictví státu, ale i majetku ve vlastnictví jiných osob. Oprávněnými osobami jsou podle těchto právních předpisů pouze fyzické osoby. Kromě toho byl přijat zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, na základě něhož byl výčtovou metodou vrácen majetek těmto právnickým osobám. Některý další církevní majetek byl v minulých letech vrácen, nebránil-li tomu veřejný zájem, exekutivní cestou.
Na případy, které má řešit navrhovaný zákon, se citované zákony nevztahují, neboť se nejedná o restituce ve smyslu těchto zákonů, nýbrž o majetek shromážděný během války v tzv. majetkových podstatách (např. terezínská majetková podstata), který byl jako odúmrť či jinou cestou převeden do vlastnictví státu, resp. do užívání jeho institucí. Vždy se však jedná o židovský majetek, který byl shromážděn při realizování protižidovských zákonů a opatření na území dnešní České republiky během okupace.
Potřeba řešit majetkové křivdy způsobené holocaustem v období 2. světové války se stala naléhavou i z pohledu mezinárodně politických aspektů. Ve dnech 30. listopadu až 3. prosince 1998 se konala ve Washingtonu Mezinárodní konference o majetku obětí nacismu, která se zabývala vypořádáním důsledků holocaustu. Je nepochybné, že Česká republika musí ke splnění tohoto cíle rovněž přispět.
Hlavní důvody a principy navrhované právní úpravy
Počínaje rokem 1938 došlo v souvislosti s holocaustem židovského obyvatelstva České republiky ke konfiskaci židovského majetku, včetně majetku, který náležel židovským obcím, nadacím a spolkům.
Do současné doby se vláda uvedenou věcí zabývala několikrát a především se snažila specifikovat majetek, který by měl být předmětem převodu, jakož i nalézt nejvhodnější právní cestu, jak předmětné majetkové převody uskutečnit; přitom cestu exekutivní neshledává za správnou. Výsledkem diskusí o právní formě, upravující předmětné převody, je předložený návrh zákona.
V části první návrhu zákona, obsahující právní úpravu směřující k částečnému odstranění majetkových křivd způsobených židovským právnickým osobám, jsou obecně vymezeny podmínky převodu majetku s tím, že výčet konkrétních věcí určených k převodu a postup při jejich bezúplatném převodu bude upraven nařízením vlády.
Pokud jde o okruh věcí, které by měly být předmětem převodu, je třeba mít na zřeteli, že jde o majetek, který v minulosti patřil různým židovským právnickým osobám a že z různých právních důvodů přešel do vlastnictví státu či do vlastnictví jiných právnických osob (např. církví) a fyzických osob, přičemž teprve poté přešel nebo byl smluvně převeden (koupí nebo darem) na stát. Z právního hlediska se v navrhovaném zákoně nejedná o „vracení“ či „vydávání“ věcí jejich původním vlastníkům na restitučním principu a nebude proto možno zkoumat a posuzovat kontinuitu vlastnických vztahů k majetku, uvažovanému pro bezúplatný převod vlastnictví na židovskou právnickou osobu.
V části druhé návrhu zákona, která obsahuje návrh novely zákona č. 243/1992 Sb., je vymezen okruh fyzických osob, kterým byly způsobeny majetkové křivdy v období od 29. září 1938 do 8. května 1945, přičemž jde fakticky o osoby, které nebyly odškodněny na základě dekretu prezidenta republiky č. 5 z roku 1945, přestože na vrácení majetku nebo poskytnutí náhrady měly podle tohoto dekretu nárok.
Navrhovaná právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani s ratifikovanými a vyhlášenými mezinárodním smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Pokud jde o vztah navrhovaného zákona k právu Evropských společenství, výkon vlastnických a jiných práv státu primární ani sekundární komunitární právo přímo neupravuje. V důsledku toho se na tuto oblast nevztahuje obecný závazek ke sbližování právních předpisů České republiky s právem Evropských společenství, obsažený v čl. 69 Evropské dohody o přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskými společenstvími na straně druhé.
Předpokládá se, že hospodářský a finanční dopad převodu majetku židovským právnickým osobám nebude významný, neboť předmětem převodu bude zejména majetek, který stát nezbytně nepotřebuje k plnění svých úkolů a funkcí, stanovených právními předpisy.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad z titulu vrácení majetku nebo poskytnutí náhrady fyzickým osobám nelze vyčíslit, neboť je odvislý od rozsahu majetku, jehož se navrhovaná právní úprava týká a rozsahu uplatněných nároků. Podle předběžných údajů nebude ani tento dopad významný.
K části první
K § 1
Předmětem bezúplatného převodu věcí z majetku státu má být majetek, který
byl židovským právnickým osobám (obcím, nadacím a spolkům) zkonfiskován počínaje rokem 1938 a v období 2. světové války,
je ve vlastnictví státu a je svěřen subjektům, které s ním hospodaří podle zvláštních právních předpisů.
Současně návrh zákona obsahuje negativní vymezení majetku, který, i když byl židovské právnické osobě v období 2. světové války zkonfiskován, nemůže být předmětem bezúplatného převodu. Toto omezení je odrazem veřejného zájmu na zachování toho majetku státu, který stát k plnění svých funkcí nezbytně potřebuje a také skutečnosti, že objektivně nelze řešit všechny případy majetkových křivd, k nimž v minulosti došlo. Kromě toho návrh zabraňuje nežádoucímu rozšíření počtu případů, kdy stavbu vlastní jiná osoba, než je vlastník zastavěného pozemku.
Bezúplatný převod věcí podle navrhovaného zákona nebude podléhat dani darovací, neboť podle ustanovení § 6 odst. 3 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, nejsou plnění nebo bezplatné převody majetku státu na základě povinnosti stanovené právním předpisem předmětem daně darovací.
K § 2
Navrhuje se, aby konkrétní výčet věcí, které budou předmětem bezúplatného převodu a postup při bezúplatném převodu majetku, vláda stanovila nařízením. Vzhledem k tomu, že identifikace majetku, který by měl být podle navrhovaného zákona převeden, si vyžaduje časově náročná šetření, předpokládá se, že v první etapě bude vydáno nařízení vlády, jímž bude za podmínek stanovených zákonem převedeno asi 33 synagog, 26 hřbitovů, 20 pozemků a kolem 30 domů a ostatních objektů. Zbývající majetek, určený k převodu, by byl obsažen v dalších nařízeních vlády.
K § 3
Ustanovení vymezuje subjekty, které budou ze zákona povinny provést, ať již jménem státu, anebo jménem svým, bezúplatný převod věci na určenou právnickou osobu.
K § 4
Vzhledem k tomu, že rozhodování o uplatňování nároků podle navrženého zákona nebude rozhodováním v řízení správním, navrhuje se v zákoně výslovně stanovit, že spory z uplatňování této části zákona rozhodují soudy.
K části druhé
K bodům 1 a 2
Okruh oprávněných osob je určen
vymezením období, v němž pozbyly majetku, tj. obdobím od 29. září 1938 do 8. května 1945,
odkazem na dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o národní správě, který vyslovuje neplatnost majetkových převodů a majetkově-právních jednání, pokud byla uzavřena pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické perzekuce,
odkazem na zákon č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, s tím, že nárok se navrhuje přiznat těm osobám, jejichž majetek přešel na stát nebo jiné právnické osoby a oprávněná osoba nebyla odškodněna, ačkoliv podle cit. právních předpisů odškodněna být měla; další podmínkou je, že tato osoba nebyla odškodněna ani podle mezinárodních smluv, uzavřených mezi Československou republikou a jinými státy po 2.světové válce.
K části třetí
Navržená legisvakance pro nabytí účinnosti zákona o částečném odškodnění židovských právnických osob (část první) odpovídá nutnosti připravit nařízení vlády s účinností, která je shodná s účinností navrhovaného zákona.
Pro novelu zákona č. 243/1992 Sb. (část druhá) je, s ohledem na naléhavost navrhované právní úpravy, navrženo stanovit nabytí účinnosti zákona na den jeho vyhlášení.
V Praze dne 24. ledna 2000
předseda vlády
místopředseda vlády
a předseda Legislativní rady vlády
Ú p l n é z n ě n í
zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., u úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění zákona č. 441/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu, uveřejněného pod č. 29/1996 Sb. a zákona č. 30/1996 Sb., s vyznačením navrhovaných změn
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Účelem zákona je zmírnění následků některých dalších majetkových křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů na území České republiky a stanovení působnosti orgánů České republiky při provádění některých ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.
ČÁST PRVNÍ
§ 2
(1) Oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, který ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, neprovinil se proti československému státu a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti, zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem 2) přešel na stát.
(2) Oprávněnou osobou je dále státní občan České republiky, který pozbyl majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem2) v období od 29. září 1938 do 8. května 1945 a vznikly mu majetkové nároky podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a jiných zásahů do majetku vzcházejících, avšak tento majetek nebyl oprávněné osobě vrácen, ani nebyla podle těchto předpisů odškodněna, ač podle nich odškodněna měla být, a ani nebyla odškodněna podle mezinárodních smluv, uzavřených mezi Československou republikou a jinými státu po druhé světové válce.
(3) ((2)) Zemřela-li osoba, uvedená v odstavci 1nebo 2 před uplynutím lhůty, uvedené v § 11a, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky,1) fyzické osoby v tomto pořadí:
dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví,
dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu. To neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva. Byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti,
děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem. Zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 11a, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti,
rodiče osoby uvedené v odstavci 1, sourozenci osoby uvedené v odstavci 1 a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti.
(4) ((3)) Oprávněná osoba podle odstavce 1 může uplatnit nárok na vydání nemovitosti, jestliže k 31. lednu 1996 je občanem České republiky, kterým se stala podle zákona č. 245/1948 Sb., zákona č. 194/1949 Sb. nebo zákona č. 34/1953 Sb., pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., a která do 1. ledna 1990 takto nabyté občanství nepozbyla.
______________________
1) § 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.
Zákon č. 135/1982 Sb., o evidenci pobytu občanů.
2) § 1 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 229/1991 Sb.
§ 3
(1) Oprávněným osobám se vydají nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu za podmínek uvedených v § 2 odst. 1 a 2.
((1) Oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát za podmínek uvedených v § 2 odst. 1.)
(2) Postup při uplatňování nároku je stanoven zvláštním předpisem.3)
_______________________
§ 4
Povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby určené zvláštním předpisem.4) Povinnými osobami však nejsou podniky se zahraniční majetkovou účastí a obchodní společnosti, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby, které nabyly nemovitost v období od 24. června 1991 do 27. února 1992.
______________________
§ 5
(1) Dojde-li k souběhu nároků oprávněných osob podle zvláštního předpisu 5) a oprávněných osob podle § 2 tohoto zákona, náleží právo na vydání nemovitosti té z nich, která svého vlastnictví pozbyla v důsledku jednostranného aktu státu. Pokud tímto způsobem pozbylo svého vlastnictví postupně více z oprávněných osob, náleží toto právo té z nich, která vlastnictví pozbyla dříve, pokud se nedohodnou jinak.
(2) Ustanovení odstavce 1 se neužije, uplatnila-li před účinností tohoto zákona právo na vydání nemovitosti osoba oprávněná podle zvláštního předpisu;5) právo na vydání nemovitosti náleží v takovém případě této osobě.
_____________________
§ 6
Věc nelze vydat
byl-li ohledně ní schválen privatizační projekt,
bylo-li vydáno rozhodnutí o její privatizaci, nebo
pokud do 9. srpna 1996 na její vydání uplatnila nárok jiná osoba než stát, nebo k ní v téže lhůtě nabyla vlastnické právo jiná osoba, než stát.
(2) Oprávněná osoba má nárok na náhradu, která se poskytne podle zvláštního předpisu5a). Náhrady za nemovitosti, které nelze vydat, a postup při uplatňování náhrad stanoví zvláštní předpis5).
___________________
5a) § 18a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 183/1993 Sb.
(Nemovitosti, které nelze vydat, a postup v těchto případech stanoví zvláštní předpis.4))
________________________
ČÁST DRUHÁ
§ 7
Smlouvy o darování nemovitostí uzavřené v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, kterými fyzická osoba darovala nemovitosti státu nebo jiné právnické osobě, jsou považovány za akty učiněné v tísni, pokud se tyto nemovitosti nacházely v prostorech užívaných německými armádami jako vojenské střelnice.
§ 8
V případě pochybnosti zda jde o území bývalé vojenské střelnice podle § 7 rozhodne na návrh ministerstvo zemědělství České republiky ve správním řízení.
ČÁST TŘETÍ
§ 9
(1) V případech, kdy nelze jednoznačně určit, která právnická osoba je povinnou osobou k poskytnutí náhrady za vnesený nebo odňatý živý a mrtvý inventář, jakož i zásob 6) rozhodne ministerstvo zemědělství České republiky ve správním řízení, která z nástupnických organizací je povinnou osobou.
(2) Nelze-li právního nástupce určit podle odstavce 1, rozhodne ministerstvo zemědělství České republiky ve správním řízení, že k poskytnutí náhrady za vnesený nebo odňatý živý a mrtvý inventář, jakož i zásob, je povinna právnická osoba, která
užívala pozemky oprávněné osoby ke dni účinnosti zákona o půdě.5)
_______________________
6) § 20 zákona č. 229/1991 Sb.
ČÁST ČTVRTÁ
§ 10
Působnost orgánů České republiky
(1) Ministerstvo zemědělství České republiky je příslušné k:
a) přijetí nedoplatku přídělové ceny, za kterou oprávněná osoba nemovitost původně získala, kupní ceny nebo náhrady, která byla oprávněné osobě státem nebo jinou právnickou osobou při převodu nemovitosti vyplacena, náhrady za vypořádání pohledávek peněžních ústavů,7)
b) poskytnutí finanční náhrady,8)
c) proplacení hodnoty živého a mrtvého inventáře a zásob,6)
d) vrácení kupní ceny,9)
e) vrácení kupní ceny a k úhradě nákladů účelně vynaložených na nemovitost,10)
f) přijetí náhrady za účelně vynaložžené náklady 9) vůči původním vlastníkovi, jemuž byla nemovitost vydána podle zvláštního předpis,5)
g) vypořádání finančních náhrad mezi státem a zemědělskými družstvy,11)
h) (vypuštěno)
i) poskytnutí náhrady za pozemky, které se podle zvláštního předpisu nevydávají oprávněným osobám a za které se neposkytl
jiný pozemek,13)
j) poskytnutí náhrady hodnoty trvalých porostů.14)
(2) K úhradě nezbytných nákladů spojených s oceněním věci 15) jsou příslušné okresní pozemkové úřady.
________________________
6) § 20 zákona č. 229/1991 Sb.
7) § 6 odst. 3 a 4 zákona č. 229/1991 Sb.
8) § 14 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb.
9) § 6 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb.
10) § 8 odst. 2 první věta zákona č. 229/1991 Sb.
11) § 3 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech.
15) § 21a odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.
13) § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.
14) § 24 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.
§ 11
zrušen
§ 11a
(1) Osoba, která splňovala podmínky oprávněné osoby k 29. květnu 1992, mohla nároky podle tohoto zákona uplatnit do 31. prosince 1992. Neuplatněním práva v této lhůtě její právo zaniklo.
(2) Oprávněná osoba, která nebyla trvale žijící na území České republiky k 31. prosinci 1992 a tedy nebyla k tomuto dni oprávněnou osobou, může uplatnit nároky podle tohoto zákona do 15. července 1996. Neuplatněním práva v této lhůtě právo zanikne.
(3) Osoba oprávněná podle § 2 odst. 2 může uplatnit právo na vydání nemovitosti podle tohoto zákona nejpozději do 30. června 2001.
§ 12
Nároky osob oprávněných podle tohoto zákona upravuje zvláštní předpis,5) pokud tento zákon nestanoví jinak.
_______________________
§ 13
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Burešová v.r.
Pithart v.r.