Vládní novela zákonů č. 140/61 Sb., trestního a 20/66 Sb.

i trestního zákona; vedle toho v § 89 odst. 9 obsahuje vymezení pojmu veřejného činitele pro účely trestního zákona. Podmínky mezinárodní spolupráce v trestní oblasti, včetně rámcové úpravy vydávání obviněných a odsouzených k trestnímu řízení do ciziny, jsou upraveny v hlavě dvacáté čtvrté trestního řádu s tím, že tato úprava se použije tehdy, pokud mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

Stávající trestněprávní úprava uvedených otázek je ve srovnání s požadavky na náš právní řád vyplývajícími z citované Úmluvy v zásadě vyhovující. Platí to jak o obsahu pojmu veřejný činitel, tak i o vymezení zákonných znaků jednání, která mají být jako přijímání úplatku, podplácení nebo nepřímé úplatkářství prohlášena za trestná. Z tohoto důvodu se ve

i trestního zákona nenavrhují nové skutkové podstaty trestného činu, ale pouze některé stávající se doplňují. Vedle toho se navrhuje rozšíření výkladu pojmu veřejný činitel pro tyto účely tak, aby zahrnoval i zahraničního veřejného činitele ve smyslu Úmluvy. V zákoně se rovněž navrhuje definovat pojem úplatku; tato definice nebude mít význam jen pro účely trestněprávní, ale i pro výklad zákona o daních z příjmů.

Trestní zákon dosud neupravuje otázky trestnosti nedovoleného odběru lidské krve, tkání nebo orgánů a nedovoleného nakládání s nimi. Pouze ve vztahu k živým osobám je takové jednání postižitelné v závislosti na vzniklém následku. V zájmu ochrany práv osob, které v souladu se stávajícími právními předpisy za svého života vyjádřily svůj nesouhlas s odnětím tkáně nebo orgánu po své smrti, i v zájmu ochrany veřejného zdraví se navrhuje doplnit trestní zákon o zvláštní skutkovou podstatu trestného činu postihujícího takové jednání. Současně se v nezbytném rozsahu navrhuje doplnit zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a neodporuje závazkům, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv; naopak jejím smyslem je zajistit plnění shora citované Úmluvy. Právo Evropské unie se uvedenou problematikou nezabývá.

S přijetím navrhovaného zákona nejsou spojeny žádné dodatečné nároky na státní rozpočet nebo na pracovní síly ze státního rozpočtu placené.

K čl. I

K bodům 1 a 2 (§ 160)

Stávající skutkovou podstatu trestného činu přijímání úplatku se navrhuje doplnit tak, že podle přísnější trestní sazby bude pachatel potrestán, pokud v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu přijme, dá si slíbit nebo žádá úplatek v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, případně prospěch velkého rozsahu. I když prvotním zájmem, pro který se trestnost přijímání úplatku v trestním zákoně upravuje, je zájem na řádném výkonu správy věcí veřejných, přesto mezi výší úplatku a mírou ohrožení tohoto zájmu je zpravidla úměra, které by měla korespondovat i výše trestu. Z tohoto důvodu se navrhuje přísněji postihovat případy, kdy pachatel přijímá, dá si slíbit nebo žádá úplatek ve výši představující značný prospěch (t.j. ve smyslu § 89 odst. 14 nejméně 200.000 Kč) nebo prospěch velkého rozsahu (t.j. nejméně 1 mil. Kč). Zatímco značný prospěch nebo prospěch velkého rozsahu, který se pachatel snaží získat pro sebe, se zpravidla bude krýt s hodnotou úplatku, v případech, kdy bude dán úmysl obohatit jiného, bude třeba zkoumat, co měl pachatel přijímající úplatek v úmyslu poskytnout jako protihodnotu tomu, kdo úplatek nabízí nebo poskytuje, nebo tomu, v jehož prospěch taková osoba jedná.

Podle přísnější sazby se rovněž navrhuje postihovat případy, kdy pachatel takového činu je v postavení veřejného činitele a tohoto činu se dopustí v souvislosti s výkonem své pravomoci. Uvedená trestní sazba umožní postihnout i různá přípravná jednání, o nichž se hovoří v článku 1 odst. 2 citované Úmluvy.

K bodu 3 (§ 161)

Ze stejných důvodů, jako jsou uvedeny v komentáři k bodům 1 a 2, se navrhuje zpřísnit trestní postih podplácení veřejných činitelů a dále zpřísnit postih takových jednání, kdy pachatel uvedeným trestným činem sleduje dosažení výhody, kterou lze subsumovat pod pojem značného prospěchu, nebo naopak upřednostněním své nebo jiné osoby při obstarávání věcí obecného zájmu má v úmyslu způsobit jinému značnou škodu, anebo sleduje způsobení jiného zvlášť závažného následku. Tím může být např. vážné ohrožení životního prostředí v důsledku protiprávního vydání povolení ke stavbě nebo provozování jiné činnosti, která má jen těžko napravitelný důsledek pro blíže neurčený počet osob, aniž by bylo třeba vyčíslovat škodu, která každé takto postižené osobě vznikla.

K bodu 4 (§ 162a)

V tomto ustanovení se navrhuje definovat obsah pojmu úplatek a rozšířit působnost ustanovení oddílu třetího hlavy třetí

i trestního zákona i na osoby v postavení zahraničního veřejného činitele.

Definice pojmu úplatku se do trestního zákona zakotvuje v zájmu právní jistoty. Navrhuje se převzít formulaci obsaženou v ustálené judikatuře k této problematice trestního zákona.

Rozšířením působnosti skutkových podstat obsažených v oddíle třetím hlavy třetí

i trestního zákona i na zahraniční veřejné činitele se sleduje splnění závazku, vyplývajícího z článku 1 a 3 shora citované Úmluvy. Ta pojem zahraničního veřejného činitele ve svém článku 2 odst. 4 písm. a) definuje tak, že jím je jakákoliv osoba zastávající legislativní, administrativní nebo justiční funkci cizí země, ať již jmenovaná nebo volená, jakákoliv osoba vykonávající veřejnou funkci pro cizí zemi, včetně veřejnoprávní organizace nebo veřejného podniku, a jakýkoliv činitel nebo zástupce mezinárodní organizace.

Z článku 1 odst. 1 Úmluvy vyplývá, že zmíněnou funkcí se rozumí jen taková funkce, která je spojena s pravomocemi při výkonu veřejných záležitostí. Podle komentáře k Úmluvě, přijatého v souvislosti s její přípravou mezinárodní konferencí dne 21.11.1997, veřejnoprávním podnikem je jakýkoliv podnik, vůči kterému může vláda přímo nebo nepřímo vykonávat svůj dominantní vliv. Za takový je mimo jiné považován případ, kdy vláda drží majoritu upsaného kapitálu tohoto podniku, kontroluje většinový počet hlasů připsaný akciím, které podnik vydal, nebo může jmenovat většinu členů administrativy podniku nebo řídícího orgánu nebo dozorčí rady. Veřejná mezinárodní organizace podle tohoto komentáře zahrnuje jakoukoliv mezinárodní organizaci vytvořenou státy, vládami nebo jinými veřejnými mezinárodními organizacemi, bez ohledu na formu organizace a oblast kompetence.

Za použití uvedených výkladových pravidel se navrhuje do trestního zákona převzít definici pojmu zahraničního veřejného činitele ve znění, které je z hlediska vnitrostátní právní terminologie jednoznačné, aniž by tím došlo k věcnému odklonu od obsahu tohoto pojmu ve smyslu citované Úmluvy.

K bodu 5 (§ 209a)

Novou právní úpravou se navrhuje postihovat pouze nedovolený odběr lidské krve, tkáně nebo orgánu z těla zemřelého nebo nedovolené nakládání s již odňatou krví, tkáněmi nebo orgány. Nová skutková podstata by neměla postihovat případy protiprávního odnětí krve, tkáně nebo orgánu živé osobě, neboť tyto případy trestní zákon již upravuje širokou škálou ustanovení v závislosti na formě zavinění a způsobeném následku (od útisku, kde škodlivý následek na zdraví absentuje, přes ”lehké” ublížení na zdraví, úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví až po vraždu). Případná zvláštní právní úprava, která by vystihovala všechny možné důsledky odnětí krve, tkáně nebo orgánu na svobodu rozhodování, život nebo zdraví poškozeného včetně možných forem zavinění, by byla duplicitní, nadbytečná, nepřehledná a vyvolávající zbytečné výkladové problémy, podle jakého ustanovení postihovat různé hraniční případy.

Z hlediska zájmu na ochraně osobnosti jednotlivce i po jeho smrti a pietě nakládání s jeho tělem je nerozhodné, zda neoprávněný zásah spočívá v odnětí tkáně nebo orgánu, anebo v jiném (zpravidla na to bezprostředně navazujícím) neoprávněném nakládání s nimi. Konečně i odběr tkáně nebo orgánu je specifickou formou nakládání s nimi. Trestní zákon v řadě ustanovení jednou skutkovou podstatou trestného činu postihuje jak opatření si nedovoleného předmětu, tak i další nedovolené nakládání s ním (drogy, zbraně, radioaktivní materiál atd.). Z tohoto důvodu se navrhuje obě jednání subsumovat pod jednu skutkovou podstatu trestného činu.

Obě jednání svojí povahou zasahují do práv osob, které v souladu se stávajícími právními předpisy mohou za svého života vyjádřit svůj nesouhlas s odnětím tkáně nebo orgánu po své smrti. S ohledem na obsah chráněného zájmu se navrhuje novou skutkovou podstatu systematicky zařadit do hlavy páté

i trestního zákona.

Je nadbytečné postihovat obchodování s lidskými tkáněmi a orgány jako zvláštní formu neoprávněného nakládání. Mezi obligatorní znaky obchodování jako specifické formy podnikání patří soustavnost činnosti projevující se v nákupu a prodeji zboží sledující dosažení zisku. Tyto znaky se v praxi zpravidla nepodaří prokázat a navíc jejich prokazování je nadbytečné. Naopak se navrhuje přísněji postihnout již případy opětovného spáchání činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2.

V ustanovení odstavce 2 se zdůrazňuje, že čin se vztahuje ke tkáni nebo orgánu jiného, uvedené ustanovení nebude postihovat důsledky sebepoškozování. Dále se zde vyjadřuje záměr nepostihovat jakékoliv nakládání, jež odporuje právnímu předpisu (např. spočívající v tom, že zdravotnický zaměstnanec nedodrží ”technické požadavky” na skladování tkání nebo orgánů zakotvené v právním předpise). Trestné by mělo být pouze takové nakládání, které spočívá v distribuci těchto předmětů ve snaze dosáhnout obohacení. Naopak se zde již nerozlišuje, zda předmětem takové činnosti jsou oprávněně nebo neoprávněně odňaté tkáně, krev nebo orgány. I v případech, kdy k odnětí došlo v souladu s příslušnými předpisy, může být jejich další neoprávněné nakládání s nimi předmětem postihu.

Trestní sazba se stanoví tak, aby korespondovala obdobným trestným činům se stejnou typovou nebezpečností. Totéž platí o výběru okolností podmiňujících užití přísnější trestní sazby.

K čl. II

Platný zákon č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, v § 26 stanoví, že pro účely léčebně preventivní péče a vědeckovýzkumné práce organizují a provádějí zdravotnická zařízení odběr krve a odnímání tkání a orgánů. Se souhlasem lze takový odběr provést i živým osobám, pokud takový zákrok neohrozí zdravotní stav dárce. Vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, v § 8 stanoví podmínky odnímání tkání a orgánů z těl mrtvých jak pozitivně (pro speciální diagnostická vyšetření a pro léčebné a vědeckovýzkumné účely), tak i negativně (tyto úkony nelze provádět u zemřelých, kteří za svého života s odnětím vyjádřili písemný nesouhlas, nemůže-li prohlížející lékař zjistit příčinu smrti mozku, anebo má-li podezření, že příčinou smrti je přenosná nemoc, nebo jedná-li se o zemřelého ve výkonu trestu odnětí svobody). Žádný z uvedených právních předpisů pojem tkáň nebo orgán nedefinuje. Pokud se má trestním zákonem poskytovat ochrana před jejich neoprávněným odběrem a nakládáním s nimi, je třeba v zájmu právní jistoty obsah těchto pojmů přesně vymezit. Věcně tato úprava patří do zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a proto se navrhuje jeho doplnění v uvedeném směru. Definice pojmů je převzata z úpravy obsažené ve vládním návrhu zákona o zdravotní péči, který byl Poslanecké sněmovně předložen již v roce 1997, avšak nebyl projednán.

K čl. III

Přestože navrhovanou právní úpravu lze považovat za aktuální a potřebnou, v zájmu právní jistoty by se její účinnost neměla odvíjet od vyhlášení. Proto se navrhovaná účinnost stanoví tak, aby byla zajištěna alespoň minimální legisvakance.

V Praze dne 12. října 1998

předseda vlády

ministr spravedlnosti