Novela zákona o dluhopisech - EU

K bodu l (§ 1)

Zpřesňuje se dikce odstavce l. Z dosavadního znění § l se vypouštějí ustanovení, která upravuje zákon o cenných papírech (např. kurz cenného papíru, jmenovitá hodnota).

Zásadní změnou je pojetí dluhopisu jako zastupitelného cenného papíru, na rozdíl od dosavadního stavu, kdy zastupitelnost nebyla pojmovým znakem dluhopisu. Ze zastupitelného dluhopisu vznikají stejná práva s jinými dluhopisy téže emise, což je jedním z předpokladů jeho možné obchodovatelnosti na finančním trhu a jen zastupitelný dluhopis může být chápán jako „finanční instrument“ ve smyslu směrnic ES.

Zákon upravuje vydávání dluhopisů v České republice, nevztahuje se tedy na vydávání dluhopisů českými emitenty v zahraniční, protože tyto emise se řídí předpisy platnými v příslušných zemích. Zákon ukládá pouze v § 7 odst. 9 tuzemským emitentům informační povinnost o emisích v zahraničí.

K bodu 2 (§ 2)

Navrhuje se, aby emitentem dluhopisu byla jen právnická osoba, nikoli osoba fyzická. Toto omezení okruhu emitentů je motivováno požadavkem ochrany investorů. Novela obecně deklaruje požadavek, aby emitent byl schopen plnit své závazky z dluhopisu. Naplnění této povinnosti musí posoudit především sám emitent na základě svých kalkulací a schopnosti řešit rizika finančního trhu, která mohou ovlivnit jeho finanční situaci. Investoři mají k posouzení finanční situace emitenta k dispozici zejména prospekt dluhopisu a informace o případných ručitelích za závazky emitenta plynoucí z dluhopisu, dále též informace o výsledcích hospodaření emitenta a o vývoji kurzu dluhopisu na veřejném trhu, což ukládá zákon o cenných papírech.

Novela předpokládá, že jiné zákony mohou zakázat některým právnickým osobám vydávání dluhopisů např. zákon o investičních společnostech a investičních fondech.

V odstavci 2 se určují podmínky vydání dluhopisu v návaznosti na novelu zákona o cenných papírech (dále ZCP).

V odstavci 3 se definuje pojem emise dluhopisu, který zákon v několika ustanoveních používá, a který se v praxi někdy nesprávně považuje za synonymum „vydávání“ nebo „vydání“.

V odstavci 4 až 6 se rozvádějí ustanovení o sběrném dluhopisu, a o převodech podílu na sběrném dluhopisu, kterými se tento dluhopis liší od hromadně vydaného cenného papíru podle ZCP.

K bodu 3 (§ 3)

Z náležitostí dluhopisu se vypouštějí nadbytečná ustanovení a ustanovení duplicitní se zákonem o cenných papírech a zpřesňují se náležitosti listinného dluhopisu.

K bodu 4 (§ 3a)

V odstavci 1 se stanoví náležitosti emisních podmínek, které byly dosud upraveny nedostatečně, a které platí obecně pro všechny emise dluhopisu, bez ohledu na to, zda s dluhopisem bude nebo nebude obchodováno na veřejném trhu, nebo zda budou nebo nebudou veřejně nabízeny. Časová platnost emisních podmínek - až do splacení dluhopisu, přesahuje časovou aktuálnost prospektu, který má význam pro investora zejména v etapě rozhodování o nabytí dluhopisu při jeho vydání. Posílení významu emisních podmínek vychází též ze skutečnosti, že převažuje vydávání dluhopisů v zaknihované podobě. Listinné dluhopisy, na kterých mohly být hlavní emisní podmínky vytištěny, jsou dnes již spíše výjimkou. Novela požaduje, aby emisní podmínky byly zdarma poskytnuty prvnímu nabyvateli.

Emisní podmínky musejí vymezit práva a povinnost emitenta i majitelů dluhopisu, na které obě strany přistupují a jsou pro ně závazné. Dluhopisy se vydávají buď za jejich jmenovitou hodnotu, nebo za cenu nižší než je jmenovitá hodnota nebo za cenu dosaženou v aukci. Emisní podmínky musejí určit i způsob aukce, pokud emisní kurz vyplyne z aukce. Používá se systém typu americké aukce, při které každý účastník aukce v principu platí cenu, kterou uvedl ve své objednávce a přednostně se uspokojují objednávky s nejvyšší cenou, nebo systém typu holandské aukce, kdy cena je jednotná a je v principu dána nejnižší cenou objednávky, která bude ještě uspokojena.

Náležitosti prospektu dluhopisu novela neurčuje, protože jsou součástí zákona o cenných papírech.

V odstavci 2 se stanoví náležitosti dluhopisu, které přicházejí v úvahu jen při specifických podmínkách některých emisí, které však mají podstatný význam pro emitenta i investory.

V odstavci 2 písm. f) je upraven případný závazek emitenta, že nevydá další, lépe zajištěné dluhopisy než daný dluhopis. Využití této možnosti emitentem má za cíl posílit důvěru investorů ujištěním, že zajištění vydávaného dluhopisu nebude oslabeno dalším vydáváním dluhopisů emitentem.

V odstavci 2 písm. h) se zakládá možnost doplnit zdůvodnění spolehlivosti dluhopisu tzv. ratingem, t.j. odborným posouzením finanční situace emitenta specializovanou firmou. Pro obecné uplatnění ratingu nejsou ještě vytvořeny předpoklady, zejména s ohledem na krátkou dobu existence ratingových firem v ČR a malou známost kvality jejich činnosti. Zakotvení možnosti ratingu má však perspektivní význam.

V odstavci 4 se omezuje možnost měnit emisní podmínky a jejich změna se váže na souhlas schůze majitelů dluhopisu a Komise.

K bodu 5 (§ 3b)

Definuje se právo emitenta měnit objem emise dluhopisu v průběhu emisní lhůty, což zpružní vydání dluhopisu podle nabídky a poptávky po dluhopisu. Minimální limit emise zastupitelného dluhopisu se stanoví v souladu se Směrnicemi EU na 200 000 EUR (cca 7,3 mil Kč), což se považuje za dostatečný objem z hlediska vytváření efektivního finančního trhu.

V odstavci 3 se zakotvuje princip směrnic ES, že převoditelnost dluhopisu, s kterým může být obchodováno na veřejném trhu, nesmí být omezena, což se týká jak dluhopisů znějících na doručitele, tak i znějících na jméno.

K bodu 6 (§ 4)

V odstavci 3 až 6 se doplňují ustanovení o dluhopisech znějících na jméno, a to v některých ustanoveních analogicky jako je v obchodním zákoníku upravena problematika akcií na jméno. Vypouštějí se ustanovení, která nejsou specifická pro dluhopisy, a která platí pro všechny cenné papíry.

K bodu 6 (§ 5)

Ručení státu bylo zpřesněno tak, že stát ručí i v případě, že ručitelský závazek na něj přejde a v případě, že jiný zákon ručení ukládá; např. ručení státu za závazky Konsolidační banky vyplývá ze zákona.

K bodu 9 a 10 (§ 6 a 7)

Mění se dosavadní povolovací režim emise dluhopisu, při kterém musel emitent prokázat Komisi schopnost zabezpečit návratnost požadované emise. Nově bude Komise schvalovat jen emisní podmínky a podle návrhu novely zákona o cenných papírech též ve stanovených případech prospekt dluhopisu. Komise nebude povinna zkoumat emisní podmínky i prospekt z hlediska pravdivosti či přesnosti informací, ale v případě, že má k dispozici informace o pravděpodobné neschopnosti emitenta plnit závazky spojené s dluhopisem, odmítne emisní podmínky schválit. Smyslem tohoto ustanovení je chránit investory. Zákon nebude určovat jaký charakter tyto informace mají mít. Vychází z toho, že v Komisi se podle zákona č. 15/1998 Sb. soustřeďují informace o finančním trhu a jeho účastnících a že Komise monitoruje finanční trh, takže bude moci posoudit případné ohrožení zájmů investorů. Návrh tohoto ustanovení je v souladu se Směrnicí ES č. 79/279 čl. 9. O přijetí dluhopisu na veřejný trh (burzu nebo RMS) bude rozhodovat tento veřejný trh.

K bodu 11 (§ 8)

Zákon doplňuje novými ustanoveními o dluhopisovém programu. Zavedení instituce dluhopisového programu má zjednodušit vydávání dluhopisů, které vydává emitent v průběhu deseti let. Tím se též zvýší informovanost investorů o zadlužování emitenta prostřednictvím dluhopisů. Účelný může být např. program pro vydávání krátkodobých dluhopisů. Dluhopisový program bude limitpván částkou, kterou emitent může naplnit různým počtem emisí, které vydá s přihlédnutím ke své finanční situaci a k situaci na finančním trhu. Pokud má mít dluhopisový program potřebnou závaznost, lze považovat dobu 10 let, na kterou jej lze vypracovat v současných podmínkách za maximální, a to zejména z hlediska značné volatility úrokových sazeb a změn nabídky a poptávky na finančním trhu.

Při novele zákona č. 368/1992 Sb , o správních poplatcích, s kterou se počítá v r. 2000, se návrh tohoto zákona doplní, že správní poplatek za emisi se vyměřuje z celkové nepřekročitelné částky emisního programu. Tento způsob vyměření správního poplatku bude pro emitenta výhodný, pokud v rámci dluhopisového programu nepřekročí při vydávání dluhopisu limit, v jehož rámci však může opakovat nebo nově vydat několik emisí.

K bodu 13 (§ 9)

Doplňují se ustanovení zákona o osobě, která může zabezpečit vydání dluhopisu (manažer emise). Způsob, kterým může manažer vydání dluhopisu organizovat nebo zabezpečovat a úplata za tyto služby závisí na smluvním ujednání. Nově se upravuje možnost, aby se manažer emise smluvně zaručil za vydání dohodnuté části emise dluhopisu na svůj účet (emisní garant). Novela vychází z předpokladu, že není třeba upravovat způsob emise, při kterém se manažer emise stane prvonabyvatelem celé emise a rozprodává ji na svůj účet a riziko.

K bodu 16 (§ 10)

Zpřesňuje se dosavadní text tím, že různé způsoby stanovení výnosu dluhopisu nelze kombinovat se způsobem stanovení výnosu dluhopisu rozdílem mezi jeho jmenovitou hodnotou a emisním kurzem.

K bodu 17 (§ 11)

Vevazbě na zrušení kategorie zaměstnaneckých dluhopisů se dosavadní ustanovení § 11 vypouští. Nová ustanovení tohoto § řeší oddělení práva na výnos dluhopisu. Dluhopisy bez výnosového kupónu (tzv. „svlečené“ či „stripované“ dluhopisy) jsou vhodné pro některé investory, kteří se chtějí vyhnout kolísání výnosu dluhopisu podle vývoje úrokových měr nebo jiných faktorů ovlivňujících vývoj výnosu dluhopisu. U listinného dluhopisu řeší oddělení práva na výnos od dluhopisu kupóny. U zaknihovaného dluhopisu vydaného v jmenovité hodnotě je třeba k oddělení práva na výnos navržená právní úprava. Z technického hlediska se u zaknihovaných dluhopisů předpokládá samostatné zaknihování každého z kuponů spojených s dluhopisem. Na postup při registraci kuponu na výnos dluhopisu a na jeho převody se použijí obdobně ustanovení ZCP upravující vydávání a převody zaknihovaných cenných papírů. Oddělení práva na výnos není možné u dluhopisu, jehož výnos byl určen rozdílem mezi emisním kurzem dluhopisu, který je nižší, než jmenovitá hodnota dluhopisu (§10 odst. 2 písm. c), jelikož tento dluhopis je již svou podstatou „bezkuponový" a právo na jeho výnos nelze od dluhopisu oddělit.

K bodu 18 (§ 12)

V odstavci 1 písm. b) se doplňuje, že splacení dluhopisu může probíhat v rovnoměrných nebo diferencovaných splátkách. Tím se umožňuje, aby splacení dluhopisu probíhalo diferencovaně, např. losováním nebo diferencovanými splátkami stanovenými společně s vyplácením výnosu dluhopisu tak, aby emitent byl zatížen splácením dluhopisu a vyplácením výnosu z něho stále stejnou částkou (anuitou).

V odstavci 5 se nově navrhuje vymezit okruh osob, které mohou pro emitenta zabezpečovat splacení dluhopisu. Tuto činnost by mělo mít možnost vykonávat u zaknihovaných dluhopisů také Středisko cenných papírů popř. jiné osoby, které vedou evidenci těchto dluhopisů a jejich majitelů. Vyplácení výnosů a jistiny zaknihovaného dluhopisu prostřednictvím osoby, která vede evidenci majitelů těchto dluhopisů, odpovídá mezinárodním standardům v této oblasti; na tomto základě lze částečně odstranit dnešní nežádoucí stav, kdy rušení evidence zaknihovaných dluhopisů není dostatečně propojeno s údaji o skutečném splacení dluhopisu.

V odstavci 6 se odchylně od obecného ustanovení § 584 ObčZ stanoví, že dluhopis nemusí zaniknout při jeho nabytí emitentem, pokud emitent bude mít v úmyslu jej použít k dalšímu prodeji. Tento postup využije zpravidla obchodník s cennými papíry, který poskytuje svým klientům i služby týkající se koupí a prodejů dluhopisů, které vydal. Také emitent, který bude chtít intervenovat na trhu dluhopisů ve prospěch kurzu svého dluhopisu, bude moci za tímto účelem nabývat a prodávat vlastní dluhopisy.

K bodu 19 (§ 13)

Ustanovení dosavadního § 13 se vypouštějí, protože jsou duplicitně upravena v § 21, kam věcně svou právní povahou přísluší.

Návrh nového znění § 13 řeší problematiku jednoho ze způsobů ochrany investorů. Investoři, kteří nabyli dluhopis, vydaný určitým emitentem, budou moci rozhodovat o společném výkonu svých práv v případech, kdy změna emisních podmínek nebo přeměna emitenta a další organizační změny, může ohrozit jejich zájmy. S možností svolávat schůzi majitelů dluhopisu počítají jak směrnice EU, např. Směrnice č. 82/891 čl. 12 bod 5, nebo Směrnice č. 79/279 přehled D odst. A bod 1, tak i připravená novela obchodního zákoníku v § 220j odst. 3 a navazující ustanovení např § 220n odst. l, 220o odst. 2 aj..

Náklady na svolání schůze majitelů dluhopisu bude hradit emitent, pokud změna emisních podmínek nebo jiných skutečností uvedených v odstavci 4 může ohrozit zájmy majitelů dluhopisu. Pokud by schůze řešila jiné otázky, než jsou uvedeny v odstavci 4, hradí náklady na její svolání ten, kdo ji svolal.

Schůze majitelů dluhopisu rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných majitelů dluhopisu. Emisní podmínky mohou však stanovit jiný způsob rozhodování např. podle počtu dluhopisů, které jsou v majetku účastníků schůze. Nesouhlas schůze majitelů dluhopisu s návrhy změn ohrožujících práva investorů jsou důvodem k předčasnému splacení dluhopisu.

K bodu 24 (§ 15 odst. 2)

Navrhuje se blíže určit cenu obvyklou tím, že se přihlíží k trvalým vlastnostem zastavené nemovitosti a výnosu dosažitelnému z ní. To má též význam pro hodnocení kvality hypotečních zástavních listů ratingovými agenturami.

K bodu 25 (§ 15 odst. 3)

Pro zajištění HZL je důležité, aby na nemovitosti zajišťující pohledávku zahrnutou do krytí HZL nevázlo žádné jiné zástavní právo třetí osoby, nejen ke dni uzavření smlouvy o hypotečním úvěru, ale po celou dobu, po kterou je tato pohledávka do krytí zahrnuta.

K bodu 26 (§ 15 odst. 5)

Zpřesnění odpovídající skutečnosti, že jde vždy o výši pohledávky z úvěru ze stavebního spoření v konkrétním čase, která nemusí být rovna výši poskytnutého úvěru.

K bodu 30 (§ 17) viz § 12 odst. 6

K bodu 31 (§ 18)

Vypouští se poslední věta odstavce 3, protože připouští možnost stanovit předepsané náležitosti nikoli zákonem, ale pouze o emisních podmínkách.

Doplněno bylo ustanovení o státních pokladničních poukázkách, protože se ukázalo potřebné jednoznačně stanovit, že tyto poukázky jsou státními dluhopisy. Objem emise státních pokladničních poukázek, je limitován zákonem č. 576/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 36). Podle těchto rozpočtových pravidel je ministr financí oprávněn provádět opatření k překonání dočasné neshody mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu až do výše 6 % celkových výdajů státního rozpočtu úvěrem nebo emisí státních pokladničních poukázek.

V odstavci 8 se uvádějí výjimky z ustanovení zákona pro státní dluhopisy a pro dluhopisy vydávané Českou národní banku, která nejsou pro tyto dluhopisy vhodná nebo potřebná např. povinnost nechat schválit emisní podmínky Komisí, možnost ratingu aj..

K bodu 32 (§ 20)

Zpřesnění dosavadního textu.

K bodu 33 (§ 21)

Byly vypuštěny ustanovení o zaměstnaneckých obligacích jako zvláštním druhu dluhopisu. Tyto dluhopisy již ztratily význam, který měly při jejich zavádění. Mimo to se vymykají režimu cenných papírů nepřevoditelností. Proto se navrhuje další vydávání zaměstnaneckých obligací zrušit. Dosud vydané zaměstnanecké obligace zůstanou v platnosti až do jejich splacení.

Namísto zrušených ustanovení se do § 21 přesunují a zpřesňují ustanovení o vyměnitelných a prioritních dluhopisech. Vymezení práv spojených s prioritními a vyměnitelnými dluhopisy musí být zakotveno v emisních podmínkách.

K bodu 34 (§ 21a)

Stávající právní úprava neřeší vydávání podřízených dluhopisů. Interpretace o přípustnosti této formy není jednoznačná. V praxi je používán tzv. podřízený dluh, jehož podmínky poskytnutí obsahují klauzuli, že v případě nesolventnosti dlužníka nebo jeho konkurzu bude tento dluh splacen po uspokojení jiných dluhů.

Tento druh dluhopisu má význam zejména pro emitenty, kteří musejí dodržovat kapitálovou přiměřenost, protože podřízené dluhopisy se posuzují jako součást vlastních fondů, kterými tito emitenti kryjí rizika. S existencí podřízených dluhopisů počítá řada směrnic EU zejména č. 89/299 o vlastních fondech bank, č. 93/6 o kapitálové přiměřenosti obchodníků s cennými papíry.

K bodu 35 (§ 22)

Ustanovení o státním dozoru a sankcích se upravují shodně s dikcí zákona o cenných papírech. Procesní stránka vybírání a vymáhání pokut je upravena § 10 zákona o Komisi pro cenné papíry.

Článek druhý - přechodná opatření

Přechodné ustanovení, podle kterého dluhopisy vydané před účinností tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů, se bude týkat též dosud nesplacených zaměstnaneckých obligací, podřízených dluhopisů aj., a to i tehdy, jestliže nesplňují podmínky, vyplývající z novelizovaných ustanovení dosavadního zákona.

V Praze dne 9.února 2000

Předseda vlády: Ing. Miloš Zeman, v.r.

Místopředseda vlády a ministr financí: Doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc., v.r.

Návrh zákona byl schválen vládou dne 9.února 2000