Vl. zák. o výkonu stát. spr. v energetických odvětvích - EU

V souladu s Plánem legislativních prací vlády na 2. pololetí 1999 a s dalšími dokumenty je předkládán „návrh zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a změně některých zákonů (energetický zákon)“.

Předložení návrhu energetického zákona bylo uloženo Ministerstvu průmyslu a obchodu, spolupředkladatelem je Ministerstvo životního prostředí. Jedná se o zákon, který se týká vstupu České republiky do Evropské unie a proto je předkládán s předstihem jednoho roku oproti původnímu termínu.

Věcný záměr návrhu tohoto zákona byl schválen usnesením vlády České republiky ze dne 15. listopadu 1999 č. 1203.

Návrh zákona je ve vztahu k meziresortnímu připomínkovému řízení předkládán bez rozporu.

Dále byl návrh energetického zákona dne 9. prosince 1999 konzultován s pracovníky Generálního ředitelství pro energetiku Evropské komise za účasti zástupců Ministerstva zahraničních věcí.

a)  Dosavadní stav právní úpravy a její zhodnocení

Nový energetický zákon nahradí nynější zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb.

Dosavadní zákon č. 222/1994 Sb. byl jednou z prvních právních norem, která upravovala podnikání v určitém sektoru ekonomiky odlišně od stávajících obecně závazných předpisů. Zákon zároveň navazoval na obdobné právní normy, které problematiku energetiky upravovaly na území ČR již ve dvacátých letech tohoto století.

Postupem času se začaly projevovat problémy v některých oblastech, které zákon upravoval. Zejména se jednalo (a jedná) o následující záležitosti:

• nedostatečné řešení vzájemných vztahů autorizovaných osob,

• nemožnost změny autorizace v případě, kdy dojde ke změně údajů uvedených v rozhodnutí o udělení autorizace a z dalších důvodů,

• praktická nemožnost ovlivnění ekonomických podmínek podnikání jednotlivých autorizovaných osob (v činnostech, pro které se autorizace uděluje) při regulaci cen energie a za existence institucionálních monopolů tam, kde v případě ekonomicky podložených cen může (má) působit konkurence,

• rozdělení regulačních pravomocí mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem financí bez stanovení přesných pravidel spolupráce a stanovení postupu jednání s regulovanými subjekty v procesu přípravy a vydávání rozhodnutí, zejména při stanovování cen,

• nemožnost sankcí za nedodržování některých ustanovení zákona,

• nedořešená ochrana spotřebitelů energie v případě, že autorizovaná osoba chce nebo musí ukončit svoji činnost (dodávku energie) a další.

Návrh předloženého energetického zákona odstraňuje příčiny výše zmiňovaných nedostatků. Tyto navrhované změny jsou výsledkem pětiletých zkušeností s uplatňováním zákona v jednotlivých sektorech energetiky.

Potřebnost dosavadní právní úpravy dokládá i schválený věcný záměr novelizace zákona č. 222/1994 Sb., ve znění zákona č. 83/1998 Sb., a to usnesením vlády ČR ze dne 7. dubna 1999 č. 284. Od této novelizace bylo později ustoupeno zejména právě z důvodů urychlení prací na návrhu nového energetického zákona.

b)  Základní zásady a účel navrhované právní úpravy

Návrh energetického zákon nově upravuje podmínky podnikání, výkon státní správy a regulaci v energetických odvětvích, tj. v elektroenergetice, v plynárenství a v teplárenství.

Nový energetický zákon zejména:

• poskytne ucelený právní rámec pro regulaci podnikání v energetice,

• zajistí harmonizaci české legislativy s legislativou Evropské unie,

• zabezpečí zavedení nových institutů do oblasti podnikání v energetice, jak vyplývá z příslušných směrnic Evropské unie (zejména Směrnice 96/92/EC o společných pravidlech vnitřního trhu s elektřinou, Směrnice 98/30/EC o společných pravidlech vnitřního trhu se zemním plynem a Dohody k energetické chartě).

Podle citovaných směrnic Evropské unie se jedná především:

• o zřízení Energetického regulačního úřadu pro elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství, se všemi příslušně definovanými pravomocemi a povinnostmi,

• o zavedení trhů s elektřinou a plynem a zavedení institutů především operátora trhu a dále instituty - oprávněný zákazník, chráněný zákazník, provozovatel přenosové soustavy, provozovatel přepravní soustavy, provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s elektřinou a plynem.

V neposlední řadě nový energetický zákon vytváří předpoklady k ochraně životního prostředí a k udržitelnému rozvoji energetiky.

K základním principům zákona, ve vztahu k zavedení trhů s elektřinou a plynem, patří:

• v oblasti elektroenergetiky regulovaný přístup třetích stran k sítím; v oblasti plynárenství pak sjednaný přístup k přepravní soustavě a regulovaný přístup k distribučním soustavám,

• autorizace na výstavbu nových kapacit energetických zdrojů (v oblasti elektřiny, plynu i tepelné energie),

• očekávané otevírání trhu s elektřinou je následující -

v roce 2002 30 % otevření trhu,

v roce 2003 40 % otevření trhu,

v roce 2005 50 % otevření trhu,

v roce 2007 100 % otevření trhu,

• očekávané otevírání trhu s plynem, vzhledem k dlouhodobým kontraktům na dovoz plynu je toto -

v roce 2005 20 % otevření trhu,

v roce 2008 33 % otevření trhu.

Postupné otvírání trhu s elektřinou od roku 2002 do roku 2007 osvědčuje, že tento trh se bude postupně dostávat na úroveň ostatních evropských států, v nichž jsou příslušné směrnice aplikovány a energetická legislativa bude pak v plném rozsahu kompatibilní s energetickou legislativou Evropské unie.

V elektroenergetice je připravován a v předkládaném návrhu zákona uplatňován model regulovaného přístupu k sítím. Tento přístup znamená, že každý, kdo splňuje stanovené technické podmínky, má právo na přístup k sítím pro realizaci dohodnutých obchodů s elektřinou. Na rozdíl od individuálně sjednaného přístupu jsou ceny za použití sítí stanoveny regulátorem a jsou veřejně vyhlašovány. Model regulovaného přístupu k sítím zvolila většina evropských zemí.

Pro výstavbu výrobních kapacit je v souladu se Směrnicí 96/92/EC použit autorizační princip, který rozhodnutí o výstavbě výrobní kapacity, druhu výrobního zařízení a způsobu prodeje elektřiny ponechává plně v pravomoci investora. Investor však musí požádat ministerstvo před započetím výstavby nové kapacity o udělení autorizace na výstavbu, a před započetím dodávek elektřiny do elektrizační soustavy České republiky o udělení licence na výrobu. Podmínky pro udělení autorizace a licence jsou stanovovány zákonem.

V plynárenství je situace komplikovanější, což zejména vyplývá ze závazků státního podniku Transgas v souvislosti s dlouhodobými kontrakty na dovoz zemního plynu, uzavřenými v letech 1997 a 1998. Zákon proto specifikuje určité přechodné období než dojde se požadované harmonizaci (v oblasti plynárenství) s legislativou Evropské unie. Trh s plynem by měl být otevřen v uvedený dvou etapách.

Pro výstavbu vybraných plynárenských zařízení je rovněž použit autorizační přístup, kde investor musí požádat před započetím výstavby těchto zařízení ministerstvo o udělení autorizace na výstavbu. Pokud jde o organizaci přístupu do soustavy, výsledkem diskuse odborné plynárenské veřejnosti o uplatnění Směrnice č. 98/30/EC je navržené řešení spočívající ve sjednaném přístupu k přepravní soustavě a regulovaném přístupu k distribučním soustavám.

Teplárenství není konkrétně upraveno žádným předpisem práva ES. Vzhledem k úzkým vazbám tohoto odvětví na elektroenergetiku, zejména v kombinované výrobě elektřiny a tepla, dopadům na životní prostředí a dále existujícím přirozeným monopolům v dodávkách tepelné energie a potřebě ochrany spotřebitelů, je třeba rovněž upravit pravidla podnikání v teplárenství. Úprava není zcela shodná s ostatními odvětvími. Jedná se sice také o síťové odvětví, ale s odlišností v charakteru základního média, různorodosti v rozsahu tepelných sítí a praktické nemožnosti vzniku trhu s tepelnou energií. Základní podmínky dodávky tepelné energie však jsou obdobné jako v ostatních odvětvích.

Kontrolním orgánem pro uplatňování energetického zákona včetně zákona o hospodaření energií a zákona o cenách (v rozsahu podle zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen) bude Státní energetická inspekce.

c)  Soulad navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami a ústavním   pořádkem

Energetika je upravena v Evropské dohodě (č. 7/1995 Sb.) v článku 79. Komunitární právo upravuje směrnicemi elektroenergetiku, a to Směrnicí 96/92/EC o společných pravidlech vnitřního trhu s elektřinou, a plynárenství Směrnicí 98/30/EC o společných pravidlech vnitřního trhu se zemním plynem. Teplárenství není konkrétně upraveno žádným předpisem práva ES.

Při přípravě návrhu energetického zákona se vycházelo z výše uvedených a i dalších směrnic s cílem dosáhnout plné harmonizace právního řádu České republiky s legislativou ES v oblasti energetiky.

Lze proto konstatovat, že návrh energetického zákona je slučitelný s právem ES. Podrobné odůvodnění je obsaženo v jednotlivých částech vlastní navrhované právní úpravy.

Obdobně byl návrh energetického zákona zpracováván v souladu s českými ústavními požadavky a právními zásadami. Navrhovaná právní úprava je v souladu se současným platným právním řádem.

Východiskem návrhu nového energetického zákona je Ústava ČR ze dne 16.12.1992, kde v hlavě první, čl. 7 je uvedena povinnost: "Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. Energetický zákon je připravován jako legislativní norma upravující podmínky podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích (v elektroenergetice, v plynárenství a v teplárenství) a bude proto vytvářet základní předpoklady k hospodaření s prvotními energetickými zdroji, kterých má Česká republika velmi omezené množství, ale i k nutnosti ochrany životního prostředí.

d)  Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, nároky na státní rozpočet

Energetický regulační úřad (ERÚ)

Jedná se o náklady na jeho ustavení (zřízení), provoz (funkčnost) a na Fond ERÚ.

ERÚ bude financován samostatně. Na úřad přejdou dosavadní systemizovaná místa pracovníků Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí určená pro regulaci energetických odvětví. Orientační stav pracovníků ERÚ je 90 osob včetně poboček (do tohoto stavu pracovníků nejsou započteni pracovníci, kteří budou nezbytní k organizačnímu zabezpečení chodu tohoto samostatného ústředního orgánu státní správy).

Zřízení ERÚ jako ústředního orgánu státní správy předpokládá samostatný rozpočet, který bude jednou z položek státního rozpočtu.

Finanční rámec činnosti ERÚ v letech 2000 - 2002 je předpokládán ve výši 280 mil. Kč (podrobněji viz dále uvedená tabulka).

Energetický regulační úřad zřídí a bude spravovat Fond, který bude určen ke krytí prokazatelné ztráty vzniklé držitelům licence při výkonu povinností nad rámec licence, přičemž míru oprávněnosti zvýšení investičních a provozních nákladů při přebírání těchto povinností bude posuzovat ERÚ.

Fondem je třeba rozumět účet zřízený regulačním úřadem u pobočky České národní banky s účelově vázanými prostředky k úhradě prokazatelné ztráty. Příjmem tohoto Fondu budou příspěvky držitelů licencí, k jejichž poskytování budou povinni na základě tohoto zákona. Zákon rovněž stanoví způsob čerpání prostředků Fondu.

Elektroenergetika

V oblasti elektroenergetiky se jedná o ustavení a funkčnost jednotlivých subjektů založených na základě nového energetického zákona, a to o provozovatele přenosové soustavy, provozovatelů distribučních soustav a operátora trhu.

Provozovatelem přenosové soustavy a provozovateli distribučních soustav budou již dnes existující subjekty, u kterých lze očekávat potřebu krátkodobého zvýšení nákladů pro zajištění opatření nezbytných pro fungování trhu s elektrickou energií. Tyto okamžité potřeby budou oceňovány a kontrolovány Energetickým regulačním úřadem a na státní rozpočet nebudou mít přímý vliv.

Operátor trhu bude nově zřizovaný orgán, jehož úkolem bude koordinace celostátního trhu s elektrickou energií včetně vztahů na celoevropský trh. Zabezpečení jeho správné a nestranné funkčnosti si vyžaduje jeho nezávislost na energetických podnikatelských subjektech, resp. zabránění možnosti ovládnutí jeho řízení těmito subjekty. Z tohoto důvodu zákon řeší ustavení operátora trhu formou akciové společnosti, jejímž zakladatelem bude stát. Pro založení této společnosti je třeba 1 mil. Kč. Pro zřízení funkčního operátora trhu (zejména vybudování nezbytné infrastruktury) bude třeba částky, která zatím byla odhadnuta dle zahraničních zkušeností na cca 800 mil. Kč. Tato částka je zahrnuta do finančního rámce realizace záměrů „Střednědobé resortní politiky MPO“ (viz dále uvedená tabulka).

Vzhledem k tomu, že finanční rámec zmiňované politiky nebyl dosud schválen, zákon předpokládá možnost majetkové účasti elektroenergetických podnikatelských subjektů na akciové společnosti Operátor trhu, a to do celkové výše 45 % základního jmění. Zbytek akcií zůstane v první fázi v držení státu a po ověření spolehlivé funkčnosti Operátora trhu může být prodán neenergetickým subjektům.

Plynárenství

V oblasti plynárenství se jedná o ustavení a funkčnost jednotlivých subjektů založených na základě nového energetického zákona a to o provozovatele přepravní soustavy, provozovatele distribučních soustav, provozovatele podzemních zásobníků plynu a Ústřední plynárenský dispečink.

U provozovatele přepravní soustavy, provozovatelů distribučních soustav a provozovatelů podzemních zásobníků plynu je možné očekávat potřebu krátkodobého zvýšení nákladů pro zajištění nezbytných změn. Tyto okamžité potřeby budou oceňovány (kontrolovány) Energetickým regulačním úřadem a na státní rozpočet nebudou mít přímý vliv.

Pokud jde o Ústřední plynárenský dispečink (ÚPD), je navrhováno, aby byl ustanoven, obdobně jako je tomu v současnosti, jako sdružení fyzických a právnických osob - držitelů licence na podnikání v oblasti plynárenství. Náklady na jeho fungování ponesou sdružovatelé, na státní rozpočet nebude mít tato skutečnost přímý vliv.

Finanční rámec činnosti ÚPD v letech 2000 - 2002 je předpokládán ve výši 430 mil Kč (podrobněji viz dále uvedená tabulka).

Přehled finančního rámce realizace uvedených záměrů v letech 2000 - 2002 (v mil. Kč) - podle Střednědobé resortní politiky MPO:

* ze zdrojů podniků a společností

Teplárenství

V novém energetickém zákoně pro teplárenství k zásadním legislativním změnám nedochází a proto lze předpokládat, že nebudou žádné finanční požadavky plynoucí z této oblasti.

Státní energetické inspekce (SEI)

V kontrolní činnosti podle současného zákona i pro potřeby MPO jako regulačního úřadu se ukazuje, že počty porušení zákona a z toho plynoucí sankce se v posledních dvou letech prakticky ustálily a zabírají cca 60 % kapacity současného obsazení SEI. Zbytek je rozdělen mezi činnost pro potřeby regulace cca 30 % a poskytování odborné pomoci a konzultací cca 10 %.

Rozšíření působnosti SEI i pro nové požadavky energetického zákona, zákona o hospodaření, zákona o cenách a s převzetím činnosti cenové kontroly znamená provést jednak zásadní organizační změnu pro posílení vazeb na jednotlivé řešené problémy, jednak zvýšení počtu pracovníků. Toto zvýšení se navrhuje provést skokově, a to delimitací a převzetím cca 40 pracovníků finančních ředitelství.

Pro první rok platnosti zákona je počítáno s částečně zvýšenými nároky na státní rozpočet ve věcných výdajích a ve výdajích na pořízení hmotného investičního majetku. Delimitovaní pracovníci mohou být umístěni vyjma dvou územních inspektorátů v současných prostorech. Předpokládá se, že zvýšené nároky na rozpočet SEI budou ve vztahu ke státnímu rozpočtu kompenzovány úsporou na straně rozpočtů finančních ředitelství, a to jak mzdových nákladů, tak i nákladů provozních. Provozní náklady včetně investičních výdajů a bez mzdových výdajů na zvýšení počtu pracovníků SEI o předpokládaných 40 pracovníků finančních ředitelství se odhadují na cca 3,5 mil Kč. Pro příští roky budou požadavky na věcné výdaje upřesňovány podle získávaných zkušeností. Zvýšení potřebných prostředků se předpokládá do budoucna na nákup činností, které budou souviset s opatřováním podkladů pro závěry kontrol, které není možné zajistit interně.

K § 12

Licence je státním souhlasem k podnikání v energetických odvětvích na dobu určitou. Vzhledem k závažnosti důsledků přerušení dodávky energie musí být řešeno i zajištění kontinuity zásobování energií i při ukončení činnosti fyzické či právnické osoby, podnikající v energetických odvětvích. Proto zákon zavádí institut povinnost dodávek nad rámec licence, z něhož vyplývá povinnost držitele licence převzít na základě rozhodnutí regulačního úřadu zásobovací povinnost za držitele licence, který přestává podnikat v energetických odvětvích. Regulační úřad bude mít právo ukládat držitelům licence další závazky veřejné služby, které budou omezeny na situace, kdy to vyžaduje obecný ekonomický zájem a závazek veřejné služby se bude týkat a) zajištění dodávek energie, b) pravidelnosti, kvality a ceny dodávek a c) ochrany životního prostředí. Rozhodnutí regulačního úřadu o uložení další povinnosti dodávek nad rámec licence musí být jasně definováno, musí být transparentní, nediskriminační a ověřitelné.

K § 13

Prokazatelnou ztrátou se pro tyto účely rozumí vícenáklady, které vzniknou držiteli licence, jemuž je uložena povinnost dodávek nad rámec licence spočívající v zajišťování dodávek energie i pro jinou zásobovací oblast než má vymezenu v rozhodnutí o udělení licence.

K § 14

Fondem se rozumí účet zřízený regulačním úřadem, který bude sloužit k hrazení nákladů vzniklých držitelů licence pří plnění uložené povinnosti dodávek nad rámec licence.

K § 15

Výkon státní správy v oblasti energetiky vykonává ministerstvo průmyslu a obchodu na základě z. č. 2/1969 Sb. Předkládaný zákon stanoví působnost SEI, která byla doposud součástí zákona 222/1994 Sb., jehož platnost účinností tohoto zákona zaniká.

Postavení regulačního úřadu jako zcela samostatného orgánu v soustavě správních úřadů vychází z požadavků směrnic ES o pravidlech pro vnitřní trh elektřiny a zemního plynu (č. 96/92/ES z 19.12.1996 a č. 98/30/EC z 22.6.1998). Ty stanoví, že členský stát musí určit správní orgán nezávislý na činnostech vykonávaných energetickými společnostmi, který stanoví pravidla a účelné mechanismy k regulaci, řízení a transparentnosti podnikání a který bude řešit spory týkající se smluv a problémů s přístupem k sítím. Regulační úřad jako samostatný správní úřad pro regulaci v odvětví energetiky bude doplněn do zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a ústředních orgánů státní správy ČR. Půjde o samostatný úřad zřízený jako ústřední orgán státní správy, jehož předsedu jmenuje a odvolává na návrh vlády předseda vlády. Pouze takovéto postavení v rámci soustavy správních úřadů zajistí regulačnímu úřadu možnost vydávání nařízení, což je zcela je zcela nezbytné pro naplnění jeho poslání.

K § 16

Toto ustanovení vymezuje působnost ministerstva průmyslu a obchodu v oblasti energetiky.

K § 17

Protože je dlouhodobým zájmem spotřebitelů, aby byli chráněni před nedostatkem energií, je také v dlouhodobém zájmu spotřebitelů, aby regulační režim umožnil regulovaným společnostem získat kapitál od investorů. V těch oblastech energetických odvětví, kde není možná konkurence, to znamená přesvědčit regulované společnosti o tom, že jim regulační režim umožní přiměřenou míru návratnosti investic. Proto je regulační úřad povinen zajistit, aby v těch oblastech, kde neexistuje konkurence, měly možnosti přiměřenou příležitost pokrýt oprávněné provozní a kapitálové náklady včetně očekávání přiměřené návratnosti investic s ohledem na upravené riziko takovýchto investic.

Regulační úřad má povinnost podporovat konkurenci. Je tomu tak proto, že mezinárodní zkušenosti ukazují, že tam, kde je to možné, je konkurence účinnější jako metoda snižování cen a dosahování vyšší jakosti, než je regulace. Konkurence však bohužel není možná ve všech částech energetiky a obzvláště není možné v oblasti přenosu a přepravy a dodávky do sítí, atd.

Aby bylo možno zajistit, že způsob, jakým je uplatňována cenová regulace, vede k vyšší efektivnosti, má regulační úřad právo podporovat efektivitu a hospodárnost výroby, přenosu přepravy a rozvodu elektrické energie, plynu a tepla.

Další povinností regulačního úřadu je zajistit uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií. Ačkoliv je pravda, že povinnost regulačního úřadu chránit zájmy spotřebitelů zahrnuje v sobě jak podporu efektivity, tak i zajištění uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií, stojí za to položit větší důraz na tyto dva životně důležité aspekty povinností regulačního úřadu tím, že budou uvedeny odděleně.

Regulační úřad bude dále vykonávat působnost jednak pro oblast regulace cen novelou zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, a jednak pro ostatní regulační činnosti přímo v tomto energetickém zákoně. Podle zákona č. 265/1991 Sb. se regulační úřad stane cenovým orgánem a bude vybaven působností v regulaci cen v odvětví energetiky v plném rozsahu, v jakém dosud tuto působnost vykonávalo Ministerstvo financí. tj. při uplatňování, regulaci a kontrole cen, při vydávání právních předpisů (vyhlášek a rozhodnutí), při stanovení podmínek, za kterých mohou místní cenové orgány regulovat ceny (teplo) apod..

Jmenování:

Předseda regulačního úřadu musí mít vysokou společenskou prestiž a nesmí s ním být spojeno žádné potenciální riziko konfliktu zájmů. Z tohoto důvodu je zapotřebí stanovit přísná pravidla s cílem zajistit, 1) aby nedocházelo ke konfliktům zájmů a 2) aby kvalifikace předsedy regulačního úřadu byla dostačující pro výkon takovéhoto úřadu.

Pevně stanovené funkční období:

Pevně stanovené termíny funkčního období jsou navrhovány proto, že činí předsedu regulačního úřadu méně zranitelnými vůči politickým tlakům a posilují tak nezávislost regulačního úřadu. Pevně stanovené funkční období předsedy regulačního úřadu se navrhuje v délce 5 let. Stejnou délku má funkční období členů energetických regulačních orgánů v Polsku a Velké Británii. Ve Španělsku je funkční období delší 6 let a v Itálii 7 let.

Odvolání z funkce:

Míra snadnosti nebo obtížnosti, s jakou je vláda schopna odvolat předsedu regulačního úřadu, je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících nezávislost regulačního orgánu. Pokud by vláda mohla odvolat předsedu regulačního úřadu jenom proto, že se jí nelíbí jedno z jeho rozhodnutí, pak by zde bylo nebezpečí, že členové budou cítit, že na ně vláda vyvíjí tlak a nebudou skutečně nezávislí.

Přístup, který je zde navržen, předpokládá jmenování předsedy regulačního úřadu na pevně stanovené funkční období pěti let a možnost jejich odvolání před uplynutím tohoto funkčního období je předmětem jasně stanovených podmínek, které se vztahují ke způsobilosti člena regulačního úřadu, vykonávat svůj úřad.

K § 18

Kontrolním orgánem pro uplatňování zákona v energetických odvětvích včetně cenové kontroly je Státní energetické inspekce. Schválený věcný záměr zákona o hospodaření energií rozšiřuje působnost SEI i na kontrolu ustanovení tohoto zákona. Vyvstává nutnost provést implementaci některých směrnic Evropské unie v rámci zákona o hospodaření energií nebo zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Některé předpisy budou nebo již jsou v rámci zákona č. 22/1997 Sb. zaměřeny i na uplatňování zákona o hospodaření energií (energetická účinnost domácích elektrických chladniček, mrazniček a jejich kombinací, nových kotlů na kapalná a plynná paliva apod.), proto bude rozšířena působnost SEI i na kontrolu těchto ustanovení.

K § 19

Toto ustanovení dává regulačnímu úřadu možnost určité činnosti z dosahu regulace vyloučit.

K § 20

Směrnice EU stanoví pravidla ohledně rozčlenění a transparentnosti účetnictví elektro-energetických a plynárenských podniků. Možnost, aby regulační úřad vyžadoval vedení doplňkové evidence nákladů a výnosů podle specifických energetických norem, jde dále než požadavky směrnic. Důvodem k tomu, aby regulační úřad mohl vyžadovat vedení těchto dodatečných evidenčních dokladů, je to, že doklady požadované podle směrnic EU nemusí být nejúčelnější z hlediska regulace činností energetických podniků. Pro účely regulace může být vhodnější například evidence založená na stávajících nákladech než na historických nákladech nebo může regulační úřad vyžadovat, aby do evidence byla zahrnuta hodnota majetku, která se používá pro tvorbu cen.

K § 21 a § 22

V souladu s harmonizací právního řádu České republiky s legislativou Evropské unie je nově koncipován model trhu s elektřinou. Jde především o postup při výstavbě nové výrobní kapacity a o organizaci přístupu třetích stran k sítím.

Pro přístup k soustavě tj. k sítím, je zvolen princip regulovaného přístupu třetích stran k sítím, zajišťující výrobcům, oprávněným zákazníkům a obchodníkům přístup jak k přenosové soustavě, tak k distribučním soustavám na základě uzavřených obchodních smluv. Právo přístupu k sítím bude dáno na základě zveřejněných cen. Tyto ceny reguluje regulační úřad. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy může odmítnout přístup k soustavě tj. zajištění přenosu elektřiny z jednoho místa (uzlu) do místa jiného pouze v případě nedostatku přenosové kapacity.

Principy soutěžního trhu s elektřinou jsou plně uplatněny ve výrobě elektřiny a v obchodu s elektřinou. Znamená to, že v oblasti výroby elektřiny a obchodování s elektřinou lze zcela volně podnikat při splnění zákonem stanovených podmínek. Cílem je umožnit uzavření kontraktů mezi výrobci a konečnými zákazníky a tyto obchodní smlouvy realizovat.

Základním předpokladem fungování volného trhu je kromě nápravy cen energie oddělení činností tržních (výroba elektřiny a obchod s elektřinou) od činností monopolních (tj. přenos elektřiny a distribuce elektřiny). Toto oddělení vede k vytvoření nových subjektů na trhu. Na volném trhu s elektřinou tedy působí výrobci elektřiny, obchodníci, oprávnění zákazníci, chránění zákazníci, operátor trhu, provozovatel přenosové soustavy a provozovatelé distribučních soustav. Postavení, práva a povinnosti účastníků trhu s elektřinou definuje předložený návrh zákona.

Trh s elektřinou by měl být otevírán ve čtyřech etapách, a to od 1. ledna 2002 v rozsahu minimálně 30 % celkové roční spotřeby elektřiny v ČR, od 1. ledna 2003 v rozsahu minimálně 40 % a od 1. ledna 2005 v rozsahu minimálně 50 % celkové roční spotřeby elektřiny v ČR Od 1. ledna 2007 budou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci (100 % otevření trhu s elektřinou).

K § 23

Vyrábět elektřinu v zařízeních, která jsou připojena k elektrizační soustavě České republiky, lze pouze na základě licence udělované regulačním úřadem. Podmínky udělení či případného odejmutí licence jsou stanoveny v obecné části zákona.

V článku 20, odstavci 1, písm. i) směrnice 96/92/EC jsou členské státy vyzvány přijmout nutná opatření, která umožní výrobcům (nezávislým výrobcům i výrobcům pro vlastní potřebu) sjednat přístup k soustavě pro zásobování vlastních objektů a dceřiných podniků. Výrobcům elektřiny bude poskytnuto výše zmíněné právo zásobovat vlastní objekty (mající totéž IČ jako výrobce elektřiny) a ovládané společnosti.

Zákon stanoví práva a povinnosti výrobce elektřiny.

K § 24

Ustanovení provozovatele přenosové soustavy i jeho základní odpovědnosti vyplývají ze Směrnice 96/92/EC. Předpokládá se udělení pouze jedné licence na přenos jako exkluzívní pro celé území České republiky a tím i ustanovení pouze jednoho provozovatele přenosové soustavy. Při své činnosti provozovatel přenosové soustavy postupuje objektivně a nediskriminačně a nerozlišuje mezi uživateli soustavy nebo kategoriemi uživatelů soustavy, zejména nejedná ve prospěch svých akcionářů. Je též povinen chránit obchodně citlivé informace důvěrné povahy, které získá při své činnosti.

Hlavní úlohou provozovatele přenosové soustavy je zajištění technického řízení přenosové soustavy tak, aby pokud to technické možnosti dovolí, umožnil realizaci všech obchodních transakcí, které byly mezi účastníky trhu uzavřeny.

Povinností provozovatele přenosové soustavy je připojit každého, kdo o to požádá a splňuje připojovací podmínky. Provozovatel přenosové soustavy může odmítnout přístup k soustavě (a přepravu) z důvodu prokazatelného nedostatku přenosové kapacity nebo z důvodu ohrožení spolehlivosti provozu soustavy a v případě ohrožení bezpečnosti osob a majetku. Zákon zmocňuje ministerstvo vydat připojovací podmínky prováděcím právním předpisem.

Přenosová soustava tvoří svou podstatou přirozený monopol. Provozovatel přenosové soustavy zajišťuje přenosové služby (včetně krytí ztrát při přenosu) uživatelům přenosové soustavy a systémové služby pro spolehlivý provoz soustavy. Z tohoto důvodu zpracovává podklady pro rozhodnutí regulačního úřadu o cenách za přenos a o cenách za systémové služby.

V kompetenci provozovatele přenosové soustavy je řízení toků elektřiny v přenosové soustavě v reálném čase, příprava provozu a plánování rozvoje přenosové soustavy. Provozovatel přenosové soustavy zpracovává a po odsouhlasení regulačním úřadem vydává a zveřejňuje Pravidla provozování přenosové soustavy, která obsahují zejména provozní předpisy a pravidla pro plánování provozu a rozvoje přenosové soustavy, včetně předávání dat a informací. Z důvodu zajištění dispečerského řízení výrobních a přenosových zařízení ve své působnosti zřizuje provozovatel přenosové soustavy technický dispečink.

K § 25

Ustanovení provozovatelů distribučních soustav i jejich základní odpovědnosti vyplývají ze směrnice 96/92/EC. Při své činnosti provozovatelé distribučních soustav postupují objektivně a nediskriminačně a nerozlišují mezi uživateli soustavy nebo kategoriemi uživatelů soustavy, zejména nejednají ve prospěch svých akcionářů a kapitálově propojených společností. Je též jejich povinností chránit obchodně citlivé informace důvěrné povahy, které získají při své činnosti.

Základní povinností provozovatele distribuční soustavy je zajišťovat dopravu elektřiny distribuční soustavou. Povinností provozovatele distribuční soustavy je připojit každého, kdo o to požádá a splňuje připojovací podmínky. Zákon zmocňuje ministerstvo vydat připojovací podmínky prováděcím právním předpisem.

Provozovatel distribuční soustavy může odmítnout přístup k soustavě z důvodu prokazatelného nedostatku distribuční kapacity nebo z důvodu ohrožení spolehlivosti provozu soustavy nebo v případě ohrožení bezpečnosti osob a majetku.

Provozovatel distribuční soustavy zajišťuje distribuční služby (včetně krytí ztrát při distribuci) uživatelům distribuční soustavy a dodává elektřinu chráněným zákazníkům ve své zásobovací oblasti. Důvodem spojení činnosti distribuce a zásobování chráněných zákazníků elektřinou je skutečnost, že obě činnosti jsou považovány za územně monopolní, a podléhající regulaci. Provozovatelé jednotlivých distribučních společností zpracovávají podklady pro rozhodnutí regulačního úřadu o cenách za distribuci a o cenách elektřiny pro chráněné zákazníky. O regulaci těchto cen rozhoduje regulační úřad.

V kompetenci provozovatele distribuční soustavy je řízení toků elektřiny v distribuční soustavě v reálném čase, příprava provozu a plánování rozvoje distribuční soustavy. Provozovatel distribuční soustavy zpracovává a po odsouhlasení regulačním úřadem vydává a zveřejňuje Pravidla provozování distribuční soustavy, která obsahují zejména provozní předpisy a pravidla pro plánování provozu a rozvoje distribuční soustavy, včetně předávání dat a informací. Z důvodu zajištění dispečerského řízení výrobních a distribučních zařízení ve své působnosti zřizuje provozovatel distribuční soustavy technický dispečink.

K § 26

Elektrizační soustava je tvořena složitým technickým hierarchickým souborem zařízení pro výrobu, přenos, distribuci, prodej a užití elektrické energie. Tento systém se řídí jednak fyzikálními zákony a v tržním prostředí ekonomickým zákonem nabídky a poptávky. K základním vlastnostem elektřiny patří neskladovatelnost, a proto je třeba zajišťovat rovnováhu mezi spotřebou a výrobou dispečerským řízením. Cílem dispečerského řízení přenosové soustavy a distribučních soustav je soustavně vytvářet podmínky pro plynulý a spolehlivý provoz elektrizační soustavy pro realizaci smluvených dodávek elektřiny, tzn. pro zajištění plynulého zásobování odběratelů elektřinou při dodržení kvality elektřiny (zejména kmitočtu a napětí), a pro předcházení vzniku stavu nouze. Dispečerským řízením se zajišťuje optimální spolehlivost technologického procesu přenosu a distribuce elektřiny při dodržování zásad mezinárodní energetické spolupráce a dalších ujednání o výměnách, dodávkách a transitech elektrické energie. Provozovatel přenosové soustavy prostřednictvím technického dispečinku provádí řízení toků elektřiny v přenosové soustavě, regulaci kmitočtu a předávaných výkonů mezi soustavami a spolu s provozovateli distribučních soustav regulaci napětí v uzlech přenosové soustavy. Provozovatelé distribučních soustav prostřednictvím svých technických dispečinků provádí řízení toků elektřiny v distribučních soustavách a regulaci napětí v uzlech distribuční soustavy.

Řízení elektrizační soustavy se uskutečňuje podle pravidel dispečerského řízení, obsažených v dispečerském řádu, který vydá ministerstvo prováděcím právním předpisem.

K § 27

Operátor trhu v podmínkách vznikajícího trhu s elektřinou v České republice je právnická osoba zajišťující organizaci trhu s elektřinou. Jedná se o akciovou společnost založenou státem, ve které mohou držitelé licencí na výrobu, přenos anebo distribuci elektřiny vlastnit celkem 45 % akcií a každý jednotlivý vlastník akcií může dosáhnout maximálně 10 % účasti v této společnosti.

Operátor trhu nesmí být držitelem licence na výrobu elektřiny, přenos a distribuci elektřiny ani na obchod s elektřinou.

Jde o subjekt, který je spojen se vznikem nového způsobu obchodování s elektřinou (otevření trhu). Ceny za činnosti operátora trhu a způsob jejich zúčtování stanovíregulační úřad.

Operátor trhu s elektřinou bude zajišťovat registraci uzavřených bilaterálních smluv, a to technických údajů, kterými jsou zejména výkon, jeho časový průběh, množství a místo dodávky a odběru elektřiny. Tyto údaje jsou potřebné pro přípravu bilance elektřiny v jednotlivých uzlech elektrizační soustavy. Tuto bilanci bude operátor trhu předávat provozovateli přenosové soustavy a provozovatelům distribučních soustav.

Operátor trhu organizuje tzv. krátkodobé obchody s elektřinou. Pro uskutečnění těchto obchodů (těsně před realizací) je třeba organizovat nabídku a poptávku. Předpokládá se, že zpočátku bude termín uzavírání krátkodobých obchodů stanoven na několik dnů před realizací a postupně bude toto období zkracováno až na několik hodin před realizací.

Dále bude operátor trhu zpracovávat vyhodnocení skutečných dodávek a odběrů elektřiny do a z elektrizační soustavy jednotlivými fyzickými či právnickými osobami oproti sjednaným dodávkám a odběrům elektřiny. Pro tuto činnost potřebuje operátor trhu znát veškeré technické informace o sjednaných obchodech, (jak bilaterálních tak krátkodobých) a skutečně naměřené hodnoty u jednotlivých výrobců, konečných zákazníků, u provozovatele přenosové soustavy a u jednotlivých provozovatelů distribučních soustav, včetně čerpání podpůrných služeb. Tyto hodnoty mu dodávají provozovatel přenosové a provozovatelé distribučních soustav.

Operátor trhu bude také zodpovědný za vypracování statistiky obchodu v elektrizační soustavě. Účastníci trhu mají povinnost mu pro to poskytnout nezbytné údaje.

K § 28

Oprávněný zákazník je takový zákazník, který má ve smyslu článků 17 a 19 směrnice 96/92/EC právo přístupu k sítím tak, aby mohl s libovolným výrobcem či obchodníkem uzavřít smlouvu na dodávku elektřiny na základě svobodně dohodnutých obchodních podmínek. Směrnice 96/92/EC vymezuje minimální stupeň otevření trhu (jednotně pro všechny členské státy) a způsob jeho výpočtu. Představitelé členských států Evropské unie jsou povinni dosáhnout ve sledovaném roce daného minimálního stupně otevření trhu s elektřinou Je však na jejich uvážení, jak postupují při otevírání svého trhu, neboli jakým způsobem definují své oprávněné zákazníky. Jedinou výjimku tvoří koneční zákazníci s roční spotřebou elektřiny v jednom odběrném místě (včetně vlastní výroby elektřiny) nad 100 GWh, kteří musí být povinně zahrnuti do kategorie oprávněných zákazníků.

Zákon stanoví práva a povinnosti oprávněných zákazníků.

K § 29

Chráněným zákazníkem je každý konečný zákazník, který má právo na připojení k distribuční soustavě a na dodávku elektřiny ve stanovené kvalitě a za regulované ceny. Zákon určuje dodavatele, kteří mají povinnost dodávky vůči chráněným zákazníkům. Podle článku 10 směrnice 96/92/EC je na každém členském státu, zda rozhodne o povinnosti distribučních společnosti zásobovat chráněné zákazníky na svém území. Případná povinnost dodávky vůči specifickým odběratelům jako je např. armáda, policie, státní orgány, nemocnice, atd. bude ošetřena v podmínkách udělení licence na distribuci udělením zvláštních povinností dodavatelům pro tyto zákazníky.

Chránění zákazníci, vůči kterým bude existovat povinnost dodávky elektřiny, musí mít v cenách zakalkulovány náklady za použití distribuční i přenosové soustavy, včetně systémových služeb.

Důvodem povinnosti částečné úhrady vynaložených nákladů spojených se zajištěním zvýšeného příkonu chráněného zákazníka je, aby se tyto náklady nepromítaly do cen ostatním chráněným zákazníkům, kteří nepožadují zvýšení elektrického příkonu nebo jej cílevědomě snižují, např. využíváním úsporných spotřebičů s vyšší účinností.

Uložení zákonem vlastníku dotčené nemovitosti, do které je chráněným zákazníkům v této nemovitosti dodávána elektřina na základě smlouvy, povinnosti umožnit tuto dodávku, udržovat rozvodné elektrické zařízení sloužící pro tuto dodávku ve stavu, který odpovídá technickým normám a právním předpisům, poskytovat technické údaje o něm držiteli licence a umožnit mu k němu přístup, je z důvodu předejíti sporům, zapříčiněných komplikovanými majetkoprávními vztahy.

K § 30 

Obchodník je taková fyzická či právnická osoba, která nakupuje elektřinu za účelem prodeje. Obchodníci nemohou prodávat elektřinu chráněným zákazníkům. Povinnost a právo dodávat elektřinu chráněným zákazníkům mají provozovatelé distribučních soustav. Obchodníci se musí řídit stejnými pravidly jako všichni ostatní účastníci trhu s elektřinou. Zákon stanoví práva a povinnosti obchodníka s elektřinou.

K § 31

V zákonu se pod obnovitelné zdroje zahrnuje vodní energie do výkonu výrobny elektřiny 10 MW_e, sluneční energie, větrná energie, geotermální energie a biomasa a bioplyn.

U obnovitelných zdrojů se předpokládá nadstandardní zacházení spočívající v možnosti zvýhodněného uplatnění jimi vyrobené elektřiny, pokud je to z technických důvodů možné, tzn. přednostní právo k zajištění dopravy elektřiny přenosovou a distribučními soustavami..

Odchylky výkonu obnovitelných zdrojů elektřiny vzhledem k přirozené povaze těchto zdrojů nesmí být důvodem k odmítnutí práva přenosu a distribuce vyrobené elektřiny a k odmítnutí výkupu elektřiny z těchto zdrojů za obvyklou cenu.

K § 32

U kombinované výroby elektřiny a tepla se rovněž předpokládá nadstandardní zacházení spočívající v možnosti zvýhodněného uplatnění jimi vyrobené elektřiny přednostním přístupem k sítím. Jedná se však pouze o tu část elektřiny, která je prokazatelně vázaná na výrobu tepla.

K § 33, § 34, § 35, § 36 a § 37

Zavedení autorizace na výstavbu nových výroben je jedním z předpokladů harmonizace energetické legislativy s legislativou Evropské unie. Podmínky pro udělení autorizací jsou stanoveny zákonem a jsou v souladu se Směrnicí 96/92/EC. Žadatel např. musí prokázat, že je schopen financovat stavbu nové výrobny elektřiny, že toto zařízení neohrožuje životní prostředí, že splňuje technické a bezpečnostní normy.

Zákon stanoví podrobný postup udělení autorizace od podání žádosti, přes rozhodnutí o udělení autorizace až po zánik autorizace a stanoví povinnost držitelům autorizace poskytovat ministerstvu informace o všech změnách údajů vztahujících se k udělené autorizaci. Ministerstvo vede evidenci udělených autorizací na výstavbu výrobny elektřiny.

Podrobnosti k obsahovým náležitostem žádosti o udělení autorizace na výstavbu výrobny elektřiny budou stanoveny prováděcím právním předpisem.

K § 38, § 39, § 40, § 41 a § 42

Směrnice 96/92/EC dává právo budovat přímá vedení subjektům podnikajícím v elektroenergetice. Je všeobecnou snahou nepopírat toto právo, ale zároveň nesnížit spolehlivost a ekonomii a bezpečnost provozu přenosové soustavy a distribučních soustav. Je možné postavit a provozovat přímé vedení, pokud byl z prokazatelných důvodů odmítnut přístup a doprava prostřednictvím přenosové či distribuční soustavy.

Zásadní podmínky pro udělení autorizace jsou stanoveny zákonem a jsou v souladu se Směrnicí 96/92/EC. Žadatel např. musí prokázat, že je schopen financovat stavbu přímého vedení, že toto zařízení neohrožuje životní prostředí, že splňuje technické a bezpečnostní normy a nevytváří tak nebezpečí vzniku provozních havárií ani možnost veřejného ohrožení. Zákon stanoví podrobný postup udělení autorizace od podání žádosti, rozhodnutí ministerstva o udělení autorizace až po zánik autorizace a stanoví povinnost držitelům autorizace poskytovat ministerstvu informace o všech změnách údajů vztahujících se k udělené autorizaci. Ministerstvo vede evidenci udělených autorizací na výstavbu přímých vedení.

Podrobnosti k obsahovým náležitostem žádosti o udělení autorizace na výstavbu přímého vedení budou stanoveny prováděcím právním předpisem.

K § 43

Přímá vedení připojena k elektrizační soustavě České republiky musí plně respektovat pravomoci provozovatele přenosové soustavy a provozovatelů distribučních soustav dané zákonem. O místu a způsobu připojení k distribuční, resp. přenosové soustavě rozhoduje příslušný provozovatel sítě. Držitel autorizaci na výstavbu přímého vedení a následně i vlastník přímého vedení se musí řídit souborem pravidel pro připojení k přenosové soustavě nebo distribuční soustavě (Pravidla provozování přenosové soustavy a Pravidla provozování příslušné distribuční soustavy).

K § 44

Cílem je dosáhnout pro tuzemské výrobce a oprávněné zákazníky srovnatelné podmínky ve vztahu k zahraničním subjektům. Jedná se především o kvantitativní reciprocitu, kdy stupeň uvolnění trhu s elektřinou (míra liberalizace) musí být ve státě, odkud se elektřina dováží alespoň takový, jaký v dané chvíli bude v České republice. Dále se jedná o kvalitativní reciprocitu, kdy způsob organizace trhu s elektřinou ve státě, odkud je elektřina dovážena, nemůže znevýhodňovat výrobce elektřiny v České republice. V neposlední řadě jde oekologickou reciprocitu, kdy ekologické předpisy a jejich aplikace v energetice (v energetických zařízeních) dané země musí odpovídat úrovni předpisů Evropské unie nebo České republiky.

K § 45

Elektrická přípojka slouží k připojení odběrných elektrických zařízení odběratelů na úrovni distribuční soustavy. Náklady na její zřízení hradí ten, v jehož prospěch byla zřízena a který se tak stává jejím vlastníkem. Cílem tohoto ustanovení je nezvyšovat cenu elektřiny pro ostatní odběratele v důsledku nákladů způsobených jedním konkrétním odběratelem. K zajištění bezpečnosti osob a majetku zákon ukládá vlastníkům elektrické přípojky povinnost udržovat ji ve stavu, který odpovídá technickým normám a právním předpisům. Jelikož provozovatel distribuční soustavy má k vlastní licencované činnosti odborně způsobilé pracovníky, ukládá mu zákon - pokud o to vlastník elektrické přípojky písemně požádá - povinnost za úplatu provozovat, udržovat a opravovat elektrickou přípojku.

K § 46

Ochrannými pásmy jsou chráněna zařízení elektrizační soustavy, jako jsou např. venkovní vedení, podzemní vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice. Ochranná pásma zařízení elektrizační soustavy jsou určena k zajištění spolehlivého a bezpečného provozu elektrizační soustavy a k ochraně života, zdraví a majetku osob.

Stanovení velikosti ochranných pásem pro jednotlivá zařízení vychází z různé odolnosti proti vnějším vlivům. Vymezení ochranných pásem se bude týkat těch zařízení, která budou zřízena po nabytí účinnosti tohoto zákona. Proti stávající úpravě je rozsah některých ochranných pásem zmenšen. Zákon upravuje i udělování výjimek z ochranného pásma. Výjimky může povolit písemným souhlasem provozovatel přenosové soustavy nebo příslušný provozovatel distribuční soustavy, pokud to technické podmínky umožňují.

K § 47

Přeložkou zařízení přenosové soustavy nebo zařízení distribuční soustavy se rozumí dílčí změna trasy vedení nebo přemístění některých součástí těchto zařízení. Provedení přeložek je převážně vyvoláno stavební činností jiných fyzických či právnických osob. Jde o zásah, který není z hlediska funkce přenosové soustavy či distribuční soustavy nutný, a proto náklady na jeho realizaci hradí ten, kdo potřebu přeložky vyvolal.

K § 48

Zákon tímto ustanovením sleduje zajištění bezpečnosti veškerých stýkajících se zařízení, zajištění spolehlivosti jejich provozu a vytvoření podmínek pro jejich řádnou údržbu. Zákon stanoví povinnost provozovatelů stýkajících se zařízení plně respektovat vyjádření ostatních uživatelů trasy tak, aby jeden systém negativně neovlivňoval činnost jiného systému a zájmy vlastníků zařízení a nemovitostí byly co nejméně dotčeny.

K § 49

Pro oprávněné zákazníky a výrobce zákon stanoví povinnost umožnit a uhradit instalaci měřicího zařízení provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli příslušné distribuční soustavy, ke které jsou připojeni.

Vzhledem k tomu, že měřící zařízení jsou umístěna zpravidla co nejblíže spotřebě, tj. v objektech odběratele, je v zákoně nutné řešit umožnění přístupu provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy k měřícím zařízením. Požadavky na měřící zařízení, která slouží k účtování elektřiny (úroveň přesnosti a spolehlivosti), požadavky na jejich údržbu a pravidelnost kontroly jejich správnosti budou stanoveny v Pravidlech provozování přenosové soustavy a v Pravidlech provozování distribučních soustav, podrobnosti o předávání údajů a informací z měření do místa jejich vyhodnocení budou specifikovány prováděcím právním předpisem.

Zákon dále stanovuje právo zajistit jednotlivé části měřícího zařízení proti neoprávněné manipulaci, právo na přezkoušení měřícího zařízení, existují-li pochybnosti o správnosti údajů měření nebo je-li zjištěna závada na měřícím zařízení a způsob a zajištění přezkoušení a výměny zařízení a hrazení nákladů s tím spojených.

K § 50

Zákon stanoví obsahové náležitosti smlouvy o dodávce elektřiny.

Chráněný zákazník, žádající o připojení nebo zvýšení příkonu, nemusí být vlastníkem nemovitostí, do které se dodávka uskutečňuje. Dodávka je v některých případech možná až po předchozí úpravě nemovitostí, např. osazení domovní skříně, úprava přípojky atd., a proto je nutný souhlas vlastníka nemovitosti, který zodpovídá za elektrickou instalaci objektu.

K § 51

Zákon definuje jednotlivé případy neoprávněného odběru.

Neoprávněný odběr podléhá pokutám, které je oprávněna ukládat Státní energetická inspekce podle zvláštního zákona. Kromě toho je při neoprávněném odběru odběratel povinen uhradit vzniklou škodu Nelze-li vzniklou škodu stanovit, je náhrada škody vypočtena způsobem, stanoveným prováděcím právním předpisem.

K § 52

Zákon uvádí ve kterých případech se jedná o neoprávněnou dodávku elektřiny do elektrizační soustavy. Tato neoprávněná dodávka může ohrožovat spolehlivost provozu elektrizační soustavy a její uživatele, kterým mohou z tohoto důvodu vzniknout škody. Způsob výpočtu škody bude stanoven prováděcím právním předpisem.

K § 53

Zákon definuje, kdy dochází k neoprávněnému přenosu a neoprávněné distribuci elektřiny. Neoprávněný přenos a neoprávněná distribuce podléhá sankcím ze strany Státní energetické inspekce podle zvláštního zákona.

K § 54

Stavem nouze v elektroenergetice je omezení nebo přerušení dodávek elektřiny na celém území nebo na části území státu. Stav nouze je proto stav odlišný od normálního chodu elektrizační soustavy, kdy je nutno operativním řízením provozu zabránit šíření poruchových výpadků zařízení přenosové soustavy nebo distribučních soustav, včetně elektrárenských bloků. Jde o omezení nebo přerušení dodávek elektřiny na celém území státu nebo jeho části v důsledku živelních událostí, při stavu ohrožení státu nebo při nouzovém či válečném stavu, při smogové situaci, v důsledků havárií na zařízeních pro výrobu, přenos a distribuci elektřiny nebo teroristického činu.

Situaci v elektrizační soustavě monitoruje a vyhodnocuje provozovatel přenosové soustavy a provozovatelé distribučních soustav. Ti mají právo vyhlašovat stav nouze buď pro celé území státu (provozovatel přenosové soustavy) nebo pro jeho část (provozovatel příslušné distribuční soustavy) a řídit likvidaci jeho následků.

Postup při předcházení vzniku a odstraňování následků stavů nouze stanoví prováděcí právní předpis, který mimo jiné určuje způsob použití příslušného stupně regulačního a vypínacího plánu a způsoby omezení spotřeby elektřiny (omezením spotřeby se rozumí snížení odběru elektřiny na jeho předem ve smlouvě o dodávce stanovené snížení).

K § 55

V souladu s harmonizací právního řádu ČR s legislativou Evropské unie je nově koncipován model trhu s plynem. Směrnice č. 98/30/EC Evropského parlamentu a Evropské rady o společných pravidlech vnitřního trhu zemního plynu (dále jen Směrnice č. 98/30/EC) je důležitým dokumentem k vymezení legislativního rámce plynárenství zemí EU. Při úvahách o přípravě nové energetické legislativy se diskutovalo především o organizaci přístupu do soustavy (zde směrnice č. 98/30/EC umožňuje vybrat si buď jednu ze dvou variant, nebo jejich kombinaci) a postupu při výstavbě vybraných plynových zařízení. Je nutné si uvědomit, že Směrnice č. 98/30/EC vstoupila v platnost v uplynulém roce a že členské státy EU mají povinnost promítnout ji do své legislativy ve lhůtě dvou let, která doposud probíhá (bude ukončena dne 10. srpna 2000) a tento proces je ve většině z nich teprve v počátcích. V současné době tudíž není možné opřít se o vyhodnocení zkušeností členských států ani z procesu harmonizace jejich legislativy ani z fungování trhu. Diskuse o uplatnění Směrnice č. 98/30/EC v legislativě České republiky tedy musela proběhnout ve velmi zkrácené formě a s vědomím stávajících, pouze omezených, poznatků ze zemí EU. Pro výstavbu vybraných plynových zařízení je použit autorizační přístup, kde investor musí požádat před započetím výstavby těchto zařízení ministerstvo o udělení autorizace na výstavbu. Pokud jde o organizaci přístupu do soustavy, výsledkem diskuse odborné plynárenské veřejnosti o uplatnění Směrnice č. 98/30/EC je navržené řešení spočívající ve sjednaném přístupu k přepravní soustavě a regulovaného přístupu k distribučním soustavám.

Samostatným problémem je otázka otevírání trhu s plynem v ČR. Můžeme konstatovat, že v současné době je přístup k uplatnění pravidel Směrnice č. 98/30/EC do značné míry ovlivněn závazky, které vyplývají pro státní podnik Transgas z dlouhodobých kontraktů na dovoz zemního plynu, uzavřených v letech 1997 a 1998 a to:

- kontraktu na dovoz zemního plynu z Norska v množství cca 3 mld. m³ ročně do r. 2017,

- kontraktu na dovoz zemního plynu z Ruské federace v množství cca 9 mld. m³ ročně do r.  2013.

Oba kontrakty podepsal s. p. Transgas na základě souhlasu Ministerstva průmyslu a obchodu v souladu s příslušným usnesením vlády z roku 1995, které jej pověřilo úkolem dlouhodobě pokrýt spotřebu plynu v České republice. Při realistické prognóze růstu spotřeby zemního plynu v České republice (v posledních dvou letech spotřeba po předcházejícím strmém růstu stagnuje) jsou dodávky zemního plynu dostatečně zabezpečeny po dobu následujících 5 - 10 let. Prakticky jedinými zákazníky s. p. Transgas jsou plynárenské distribuční společnosti. Snahou Ministerstva průmyslu a obchodu jako zakladatele s. p. Transgas a vykonavatele akcionářských práv k akciím nejvýznamnějšího akcionáře distribučních společností je zavázat tyto společnosti dlouhodobými kontrakty s klauzulí take - or - pay („odeber nebo plať“) ke krytí rizik, jenž vyplývají z dovozních kontraktů. Je zájmem státu poskytnout těmto kontraktům přiměřenou ochranu. Rovněž struktura konečných zákazníků je – i vzhledem k neexistenci většího množství plynových elektráren – poněkud jiná, než-li tomu je ve většině zemí EU, aby bylo možné dosáhnout Směrnicí č.98/30/EC požadovaného otevření trhu s plynem, muselo by být přiznáno právo volby dodavatele i zákazníkům s ročním odběrem hluboko pod hranici doporučenou Směrnicí č.98/30/EC. Zákon proto (v souladu se žádostí podanou ČR v rámci jednání s EU) specifikuje určité přechodné období než se plně podřídíme v oblasti plynárenství legislativě EU. Trh s plynem by měl být otevřen ve dvou etapách a to od 1. ledna 2005 v rozsahu nejméně 20 % celkové roční spotřeby plynu v ČR a od 10. srpna 2008 (tak jak vyžaduje Směrnice č. 98/30/EC) v rozsahu nejméně 33 % celkové roční spotřeby plynu v ČR

K § 56

Společně s uplatněním nového modelu trhu s plynem je nutné definovat i jednotlivé objekty a subjekty tohoto trhu.

K § 57

Blíže jsou stanovena především práva a povinnosti výrobce, mezi něž náleží zejména právo na připojení k přepravní soustavě nebo distribuční soustavě (pokud bude splňovat podmínky připojení), povinnost zajistit toto připojení na své náklady a předávat Ústřednímu plynárenskému dispečinku údaje z technických částí smluv a povinnost účtovat odděleně za výrobu plynu pro účely regulace a to nad rámec zákona o účetnictví, a účetních výkazů, stanovených zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví,, jehož ustanovení zůstávají nedotčena.