Důvodová zpráva

Vládní návrh zákona o ochraně veřejného zdraví - EU

Sněmovní tisk: č. 538, 3. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

Prevence infekčních nemocí, ale i otázky ochrany populace před zdravotními riziky plynoucími z vnějšího prostředí, životosprávy a chování člověka, stejně jako péče o individuální zdraví, historicky příslušela do zdravotnictví. K této ochraně byla ustavena na konci 19. století tzv. zdravotní policie, zabývající se především očistou prostředí, ke které postupně přibyly odborné vyšetřovací ústavy (hygienické ústavy universit v Praze a Vídni). Vyšetřovací ústavy zkoumaly potraviny a prováděly chemické a bakteriologické vyšetřování nakažlivých zárodků ve vodě, krvi apod.

Preventivní medicína začala postupovat od odvracení škod, kterými je ohrožováno lidské zdraví k prostředkům, kterými by bylo možné přispět k jeho podpoře a rozvinutí. Na tyto principy preventivní medicíny navázal Státní zdravotní ústav, založený v r. 1925, a poté soustava hygienických stanic, výzkumných ústavů a instituty hlavního hygienika, okresních a krajských hygieniků (orgánů hygienické a protiepidemické služby), vykonávajících státní správu v hygienické a protiepidemické péči.

Organizaci, působnost a pravomoc orgánů hygienické a protiepidemické služby upravil zákon č. 4/1952 Sb. Ten byl v roce 1966 nahrazen zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který, ve znění novel, je poslední dosud platnou právní úpravou této oblasti.

Uvedený zákon neobsahuje, až na několik obecných ustanovení, hmotněprávní úpravu podmínek ochrany životních a pracovních podmínek včetně prevence infekcí, a řeší v zásadě jen organizaci hygienické služby. V rozporu s ústavním pořádkem práva a povinnosti osob v ochraně životních podmínek upravují prováděcí právní předpisy, vydané převážně na úrovni směrnic a výnosů Ministerstva zdravotnictví - hlavního hygienika ČR v letech 1954 až 1990, publikované ve sbírce Hygienické předpisy a registrované ve Sbírce zákonů. S ohledem na způsob publikace je tato právní úprava pro adresáty právních povinností i obtížně dostupná. Pro zásadní nedostatečnost právní úpravy, obsažené v zákoně o péči o zdraví lidu, se vývoj legislativy v oblasti ochrany životních podmínek od r. 1990 zastavil. To má za následek výrazné zaostávání právních předpisů za novými odbornými poznatky, úpravou platnou v Evropských společenstvích i potřebami praxe a komplikování podnikatelské činnosti i výkonu státního zdravotního dozoru nadměrnou administrativou.

I pravomoc a působnost hygieniků je v zákoně o péči o zdraví lidu upravena jen na obecné úrovni, takže jejich meze jsou stanovovány pouze výkladem. Stejně jako hmotněprávní úprava je i působnost a pravomoc orgánů hygienického dozoru nadto řešena směrnicemi a výnosy, které provádějí zákon o péči o zdraví lidu. Ani to není v souladu s ústavním pořádkem, zejména s těmi principy Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, které stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen na základě zákona a v jeho mezích a povinnosti osob lze uložit pouze zákonem nebo na základě zákona.

Hygienický dozor jako součást státní zdravotní správy a druh státní kontroly je vykonáván hygienikem, který je správním úřadem (krajský hygienik včetně hygienika hl. m. Prahy) nebo zvláštním orgánem okresního úřadu (okresní/městský hygienik). Na výkonu hygienického dozoru se na základě přenosu působnosti hygienika podílejí i zaměstnanci zdravotnických zařízení, kterými hygienické stanice jsou.

Novely zákona o péči o zdraví lidu, které se v oblasti ochrany životních podmínek dotkly pouze struktury orgánů a zařízení hygienické služby, nepřinesly nápravu uvedených nejasností. Rozsah právní úpravy, který by bylo třeba přijmout by ostatně byl tak široký, že by si vyžádal nový zákon, který sice Ministerstvo zdravotnictví opakovaně připravilo, jeho přijetí však bránil nedostatek shody o způsobu transformace orgánů hygienické služby.

Zatímco působnost orgánů hygienické služby se od platnosti zákona o péči o zdraví lidu nezměnila, vznikly v následujících letech nové správní úřady, zabývající se životním prostředím; jiné, již existující instituce rozšířily svou působnost i na otázky dosud spravované orgány hygienické služby. Tím došlo nejen k duplicitě hmotněprávní úpravy, ale i působnosti správních úřadů. Cílem navrhovaného zákona proto, vedle stanovení rozsahu veřejného zájmu v ochraně veřejného zdraví, je i vymezení úkolů orgánů ochrany veřejného zdraví tak, aby byly duplicity, které přinášejí plýtvání veřejnými prostředky, odstraněny.

Pokud jde o strukturu orgánů a zařízení hygienické služby, hygienické stanice byly v průběhu platnosti zákona o péči o zdraví lidu nejprve začleněnými zařízeními ústavů národního zdraví bez právní subjektivity a hygienici byli zvláštními orgány národních výborů a ve své většině i řediteli příslušných hygienických stanic. V důsledku zániku povinnosti začleňování zdravotnických zařízení do ústavů národního zdraví novelou zákona o péči o zdraví lidu, provedenou zákonem č. 425/1990 Sb., se zařízení hygienické služby (hygienické stanice) postupně stala samostatnými právními subjekty. Krajské orgány a zařízení hygienické služby byly podřízeny Ministerstvu zdravotnictví. Okresní/městské hygienické stanice zůstaly, i po této úpravě, zařízeními okresních úřadů/magistrátů měst Brna, Plzně, Ostravy a hl. m. Prahy a okresní hygienici zvláštními orgány okresních úřadů (magistrátů uvedených měst). Usměrňování výkonu hygienické péče v celostátních záležitostech zůstalo v kompetenci hlavního hygienika ČR.

Hygienici jako monokratické orgány státní správy jsou jedinými nositeli státní správy v oboru hygienického dozoru. Výkon hygienického dozoru v tak široké oblasti, jakou ochrana životních a pracovních podmínek včetně prevence infekcí je, však nevykonává, ani reálně nemůže vykonávat, sám hygienik. Proto je zabezpečení výkonu hygienického dozoru řešeno přenosem státní správy na zaměstnance hygienické stanice. Hygienické stanice jsou zdravotnickými zařízeními a zákonem je jim uloženo zajišťovat podklady pro hygienický dozor a podílet se na jeho výkonu. Vedle toho mohou na objednávku a za úhradu provozovat služby.

Nedostatky platné právní úpravy lze shrnout takto:

  • nesoulad s ústavním pořádkem ČR,

  • absence komplexní zákonné úpravy práv a povinností osob v ochraně veřejného zdraví,

  • absence jednoznačného vymezení rozsahu státní kontroly, a působnosti a pravomoci orgánů, které ji vykonávají,

  • několikaletá stagnace právní úpravy ochrany životních podmínek a tím její zaostávání za odborným vývojem, potřebami praxe a úpravou platnou v zemích ES,

  • duplicita úpravy některých složek ochrany veřejného zdraví s později vydanými zákony (např. zákonem o ochraně ovzduší, zákonem o odpadech).

Návrh zákona o ochraně veřejného zdraví uvedené nedostatky odstraňuje. Stanoví rozsah veřejného zájmu v ochraně zdraví populace a jejích skupin (veřejného zdraví) a s tím související povinnosti osob. Pro výkon státní kontroly (státního zdravotního dozoru) vymezuje působnost a pravomoc orgánů ochrany veřejného zdraví. S ohledem na účinnost ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a připravované zrušení zákona o územním členění státu (zák. č. 36/1960 Sb.) se navrhuje vymezit správní obvody krajských hygieniků jako správních úřadů druhého stupně v soustavě orgánů ochrany veřejného zdraví.

Návrhem zákona se významně zužuje dnešní velký rozsah hygienického schvalování návrhů na dovoz a výrobu výrobků před zahájením dovozu (výroby). Vychází se z toho, že specifické zákony podřadily některé dosud schvalované činnosti pod jiné režimy, například posuzování shody. V ostatních případech se individuální schvalování nahrazuje širší právní úpravou, tj. právními předpisy. Tím se odstraňují v oblasti zdravotnictví překážky volného oběhu výrobků a nadměrná byrokracie, která sama o sobě nemůže garantovat zdravotně nezávadné výrobky na trhu, neboť není dokladem o tom, co výrobce nebo dovozce skutečně na trh uvede. Toto východisko navrhovaného zákona je plně v souladu s právem Evropských společenství a jeho nepřijetí je odmítnutím aproximace práva ES.

Jako součást soustavy orgánů ochrany veřejného zdraví se zachovávají zvláštní v resortu vnitra a obrany; ruší se pouze specializovaná hygienická služba v resortu spravedlnosti (vězeňské službě), zabezpečovaná tradičně v celém rozsahu zaměstnanci hygienické služby resortu zdravotnictví. K návrhu na zrušení přispěl i požadavek zcivilnění vězeňství.

Návrh zákona a jeho prováděcích právních předpisů je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republiky vázána. V jednotlivých oblastech právní úpravy je připraven podle Direktiv Evropské unie a je tedy kompatibilní s komunitárním právem. Detailní přehled transponovaných Direktiv je uveden ve

i důvodové zprávy v souvislosti s příslušnými ustanoveními návrhu zákona.

Jednání v Bruselu v červnu 1998 a v lednu 1999 zavázala Ministerstvo zdravotnictví k transpozici Direktiv EU, obsažených v návrhu zákona, k počátku roku 2000. S ohledem na vrácení návrhu zákona vládě v prvém čtení Poslanecké sněmovny zákon nemůže nabýt předpokládané účinnosti od 1. 1. 2000. Pokud však bude přijat, lze zabezpečit jeho účinnost před zahájením nového hodnocení připravenosti ČR ke vstupu do EU v červenci r. 2000. To platí i o jeho prováděcích právních předpisech, jejichž odborné návrhy byly Parlamentu ČR předloženy 13. března 1999.

Ochrana veřejného zdraví je právně i institucionálně rozvíjena ve všech vyspělých státech světa. Její náplní jsou, vedle dozoru nad složkami vnějšího prostředí člověka, především výživa včetně pitné vody, podmínky práce, stav zdravotnických a dalších zařízení, kontrola výskytu infekčních onemocnění včetně imunizačních programů, otázky sanitace apod. Struktura orgánů působících v oblasti ochrany veřejného zdraví je determinována tradicemi.

Dopad do výdajů státního rozpočtu a rozpočtů okresních úřadů (magistrátů měst Brna, Plzně a hlavního města Prahy) návrh zákona v zásadě nepřinese s ohledem na to, že se nemění postavení ani struktura stávajících orgánů hygienické služby.

Celkový přehled výdajů veřejných rozpočtů na hygienickou službu v cenové úrovni roku 1998

Text

(tis. Kč)

Územní rozpočty

Rozpočtové organizace (celkové výdaje)

531 408

Příspěvkové organizace (příspěvek na činnost)

344 984

S o u č e t územních rozpočtů

876 392

Státní rozpočet

Kapitola 335

KHS – příspěvek na činnost

375 596

C E L K E M

1 251 988

Ke shora uvedené tabulce je nutné zdůraznit, že příspěvek na činnost KHS zahrnuje i výdaje na pořízení očkovacích látek, které v r. 1998 činily 125.130 tis. Kč.

Nově je třeba ve státním rozpočtu počítat s částkou ve výši cca 8.000 tis. Kč, kterou představují platby za odebrané vzorky v rámci hygienického dozoru.

Kromě těchto výdajů je nutné do rozpočtu zahrnout na doporučení Světové zdravotní organizace náklady na nové očkovací látky k očkování dětí proti virové hepatitidě B a hemophilu influenzae ve výši cca 120 mil. Kč tak, aby imunizační program v ČR zůstal i nadále na dobré evropské úrovni.

K § 1

Právo na ochranu zdraví, zakotvené v Listině základních práv a svobod (čl. 31), je právem na ochranu zdraví jednotlivce, ale i právem na ochranu veřejného zdraví, tj. zdraví populace.

Ochrana veřejného zdraví vychází ze stanovení pravidel chování osob při tvorbě a ochraně životních a pracovních podmínek a předcházení vzniku, šíření a omezení výskytu infekčních onemocnění, hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí podmíněných prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováváním.

K § 2

Stanoví se výklad základních a nejčastěji užívaných pojmů. Výklad ojediněle se vyskytujících pojmů je v souladu s Legislativními pravidly vlády přiřazen k příslušným ustanovením.

K § 3 a 4

Upravují se povinnosti osob v souvislosti s hromadným zásobováním obyvatelstva pitnou vodou z veřejného vodovodu, při náhradním odběru vody (při poruchách vodovodní sítě) a z veřejných studní, označených jako zdroj vody pitné. Povinnosti výrobců pitné vody mají dále osoby, které využívají jednotlivé zdroje vody k podnikatelským a veřejným účelům (např. školy s vlastním zdrojem pitné vody, z níž zásobují žáky event. školní jídelnu).

Úprava vychází ze skutečnosti, že dosud byla voda k pití, mytí a k výrobě potravin a dalším epidemiologicky závažným činnostem zařazena mezi poživatiny. I z hlediska právní úpravy v EU je pitná voda zbožím, které má podstatný vliv na zdraví populace a je jí s ohledem na tento fakt věnována velká pozornost. Návrh zákona nepodrobuje regulaci a státní kontrole individuální zdroje pitné vody, nejsou-li používány k podnikání.

Zákonná úprava a prováděcí právní předpis je připraven v souladu s Direktivou 98/83/ES, která nahradila směrnici 80/778/EHS a byla přijata s cílem chránit lidské zdraví na základě současných vědeckých a technických poznatků. Podle této směrnice jsou upraveny jak požadavky na kvalitu pitné vody, tak rozsah a četnost kontroly provozovateli (výrobci) i orgánem ochrany veřejného zdraví (k tomu i odůvodnění § 87 odst. 2), možnost udělení výjimky i rozsah informační povinnosti provozovatele (výrobce).

K § 5

Jako součást požadavků na zdravotní nezávadnost pitné vody se stanoví i požadavky na výrobky, chemické látky a vodárenské technologie, a to jak ty, které přicházejí do přímého styku s pitnou vodou, tak i ty, které přicházejí do přímého styku s vodou surovou. Surovou vodou se pro účely zákona rozumí voda, používaná k výrobě vody pitné. Uvedené výrobky, chemické látky a vodárenské technologie mohou výrazně negativně ovlivnit zdravotní nezávadnost vody přechodem škodlivých látek do vody. Proto se povolují standardní technologie ošetření pitné vody a použití jiných technologií je vázáno na souhlas orgánu státu.

Pro posuzování zdravotní nezávadnosti materiálů, předmětů a chemických látek v kontaktu s pitnou vodou byly použity mnohaleté zkušenosti hygienické služby z dozoru v této oblasti. Dále bylo použito zásad aplikovaných v Holandsku a publikovaných ministerstvem pro bydlení, plánování výstavby a životní prostředí (KIWA publikace 94-01) a informací získaných při realizaci evropského projektu DRINKNET, kde ČR byla aktivním partnerem a zásady obsažené v zákoně a prováděcím předpise byly veřejně konzultovány se zástupci Anglie, Francie, Německa, Maďarska a Slovenska v r. 1996. Pro zdravotní hodnocení vodárenských chemikálií byly do zákona a vyhlášky zahrnuty některé požadavky, které obsahují dosud vydané ČSN‑ISO-EN. Požadavky na přípustné výchozí suroviny a přísady pro výrobu plastů vycházejí z Direktivy 90/128/EEC.

K § 6

Na problematiku pitných vod navazuje úprava hygienických požadavků na vody využívané k provozování koupališť a saun. Vedle složení vody se upravují i podmínky poskytování těchto služeb, specifikované v prováděcím právním předpisu.

Provozování koupališť a saun je návrhem definováno tak, aby se vztahovalo jak na činnost provozovanou za účelem dosažení zisku (podnikání), tak na činnost, provozovanou za účelem poskytnutí bezplatné služby občanům (např. v případě, kdy obec označí zdroj vody ve volné přírodě jako vhodný ke koupání). Důvodem tohoto přístupu je nezbytnost zajistit při koupání přístupném veřejnosti ochranu zdraví osob, která je spojena s povinností provozovatele kontrolovat stanoveným způsobem zdravotní nezávadnost vody, určené ke koupání či saunování. Rozsah této úpravy vyžaduje i příslušná Direktiva ES.

Zákon a vyhlášky jsou harmonizovány s Direktivou 76/160/EEC, týkající se kvality vody ke koupání, která stanoví požadavky na klidné nebo proudící sladké nebo mořské vody, v nichž je koupání dovoleno. Provozovatel koupaliště má povinnost kontrolovat jakost vody a je stanoven i rozsah a četnost této kontroly.

U umělých koupališť a saun se vychází především z německé normy DIN 19643 ”Úprava a dezinfekce vody v plaveckých a lázeňských bazénech”. Směrnice EU v tomto směru není známa.

K § 7

Stanoví se prostorové podmínky, vybavení a provoz předškolních zařízení, škol a školských zařízení, ve kterých pobývají osoby ve věku do dosažení zletilosti. Jejich vybavení a provoz musí s ohledem na délku a intenzitu pobytu osob bránit vzniku poškození zdraví, zároveň však mají stimulovat i jeho rozvoj. Variabilitu provozních podmínek nelze postihnout obecně závazným právním předpisem, proto se ukládá zařízení pro výchovu, aby tyto otázky upravilo provozním řádem, což vede k jejich vyjasnění a zdůraznění jejich zdravotního významu.

K § 8

Navržená úprava zohledňuje dosavadní právní stav, tj. úpravu podmínek, za nichž lze nezletilé osoby organizovaně zotavovat. Poznatky z praxe svědčí o tom, že taková právní úprava je důvodná. Povinnost pořádající osoby ohlásit konání zotavovací akce umožňuje při různosti míst konání zotavovacích akcí výkon státního zdravotního dozoru.

K § 9

Stanoví se specifické podmínky účasti dítěte na škole v přírodě a zotavovací akci, a to s ohledem na prevenci vzniku a šíření infekčních onemocnění. Pro účast dětí na školách v přírodě a zotavovacích akcích právní úprava setrvává na požadavku zdravotní způsobilosti dítěte a prohlášení zákonného zástupce dítěte o tom, že dítě nebylo v kontaktu s infekčním onemocněním nakaženou osobou ani mu není nařízeno karanténní opatření. Důvodem je skutečnost, že děti pobývají ve velkém kolektivu delší dobu mimo péči rodiny, je proto třeba věnovat zvýšenou pozornost jejich zdravotnímu stavu. Podmínky vydání posudku o zdravotní způsobilosti jsou v souladu s právní úpravou v oblasti zdravotní péče.

K § 10

Pro pořádání akcí k zotavení dětí ve věku do skončení povinné školní docházky a škol v přírodě se klade důraz na skutečnost, že s nezletilými mohou pracovat pouze osoby, které jsou pro tuto práci fyzicky a duševně způsobilé. Zatímco u pedagogických a zdravotnických pracovníků je zdravotní způsobilost posouzena v rámci závodní preventivní péče, u osob činných jednorázově na škole v přírodě v rámci dozoru či stravování a osob činných při zotavovací akci takovýto režim neplatí; stanoví se proto povinnost posouzení jejich zdravotní způsobilosti praktickým lékařem, který je ve smyslu předpisů o zdravotním pojištění registruje.

K § 11

S ohledem na skupiny osob, zúčastněných na zotavovací akci a škole v přírodě je nezbytné tyto akce zdravotně zabezpečit. Proto se ukládá pořádající osobě a škole, popř. předškolnímu zařízení, aby zajistil zdravotníka, vybavení lékárničky a péči praktického lékaře v místě konání akce. Vedle toho, že osoby činné na zotavovací akci jsou zdravotně způsobilé, se stanoví pořadateli akce dále povinnost seznámit je s podmínkami provozu, či jim takové seznámení zajistit. K návaznosti informací o zdraví dětí se pořadateli ukládá povinnost informovat zákonného zástupce dítěte o zdravotních potížích, které dítě v průběhu akce prodělalo a o případném kontaktu s infekčním onemocněním.

K § 12

V praxi se povinnosti k pořádání zotavovací akce obcházejí tím, že pořadatel přijme menší počet dětí. I pro akce určené pro menší počet dětí nebo akce kratší (např. školní výlety) je nezbytné řešit základní hygienické požadavky, které jsou s ohledem na počet zúčastněných osob a dobu trvání akce stanoveny v užším rozsahu.

K § 13

Hygienické limity mikrobiálního znečištění venkovních hracích ploch vycházejí z výsledků výzkumného úkolu, řešeného ve zdravotnictví v letech 1985 - 1990 P-12-335-807-08-03, zpracovaného ve spolupráci s hygienickými ústavy v Budapešti a Postdamu. Plně odpovídají hodnocení biologického rizika jak je uváděno v odborných publikacích a odborných doporučeních např. Bakterien Merkblatt B 006 1/92 ZH 1/346.

K § 14

Zákonem se navrhuje připustit výjimku z právní úpravy, regulující stavby zařízení pro výchovu a vzdělávání. S ohledem na to, že hygienické požadavky upravené v prováděcím právním předpis jsou stanoveny jako optimální včetně umístění zařízení pro výchovu a vzdělávání a řešení vedlejších ploch je nezbytné, zejména pro velká města připustit možnost povolení výjimky. Konkrétní úpravu ustanovení, z nichž je výjimka přípustná, obsahuje prováděcí právní předpis. V návrhu vyhlášky se připouští výjimka z požadavků na umístění výchovných a vzdělávacích zařízení.

K § 15

Stanovená opatření směřují k zamezení vzniku a šíření nemocničních nákaz a tím ohrožení zdraví jak osob umístěných ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče, tak i jejich zaměstnanců. K tomu zákon stanoví základní předpoklady, jejichž cílem je odhalení zdroje nákazy, zamezení jejího dalšího šíření a léčba osob. Z obdobných důvodů jako u zařízení pro výchovu a vzdělávání se zařízení poskytujícímu péči ukládá zpracovat provozní řád a v něm postihnout základní “kritické body” provozu. S ohledem na zásadní význam naplnění hygienických požadavků na zdraví osoby pobývajících v zařízeních poskytujících péči se provozovateli ukládá předložit návrh provozního řádu ke schválení orgánu zdravotního dozoru, který posoudí účinnost navržených opatření. Provozovatel je povinen dodržování provozního řádu zajistit.

Úprava vychází z poznatků praxe hygienické služby a respektuje přístup Světové zdravotnické organizace.

K § 16

V souvislosti s prevencí vzniku a šíření nemocničních nákaz se stanoví základní rozsah povinností zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče. Pro účely kontroly úrovně dodržování stanovených požadavků se dále stanoví povinnost evidovat každou nemocniční nákazu a okamžitě hlásit hromadný výskyt nemocniční nákazy, výskyt nákazy která vedla k těžkému poškození zdraví nebo k úmrtí.

K § 17

Podmínky provozu zdravotnických zařízení upravuje v současnosti vyhláška č. 207/1992 Sb. Na tuto úpravu nelze rezignovat, protože bezprostředně souvisí s prevencí nemocničních nákaz. Jaké důsledky přináší opomenutí či nedostatečná kontrola otázek provozu ukazuje praxe. Právně se regulují zásadní opatření provozu, související s prevencí nemocničních nákaz, tj. dezinfekce, vyšší stupeň dezinfekce a sterilizace.

K § 18

Vzhledem k tomu, že vehikulem infekčního onemocnění a jiného poškození zdraví se může stát i materiál, pocházející ze zdravotnického zařízení či ústavu sociální péče, upravuje se zákonem a prováděcím právním předpisem i tato problematika. Ze známých vehikul jde o prádlo, zvláště je-li práno mimo zdravotnické zařízení či ústav sociální péče. Ze závažných epidemiologických důvodů může orgán zdravotního dozoru nařídit režim odchylný od prováděcího právního předpisu.

K § 19

Zákon stanoví hygienické podmínky pro výkon činností epidemiologicky závažných, kterými jsou zdravotní způsobilost fyzických osob, která takovou činnost jako činnost pracovní vykonává, a znalost tzv. hygienického minima. Zdravotní způsobilost musí být doložena zdravotním průkazem, znalosti se osvědčují přezkoušením při výkonu státního zdravotního dozoru. Rozsah znalostí je stanoven prováděcím právním předpisem. Zdravotní průkaz je dokladem o zdravotním stavu osoby vykonávající činnosti epidemiologicky závažné.

K § 20

Stanoví se povinnosti osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné podrobit se v zákonem upravených případech vyšetření a informovat ošetřujícího lékaře vždy o druhu a povaze své pracovní činnosti, aby mohl zvážit nezbytná preventivní opatření. Dále se ukládá povinnost prokázat se na požádání orgánu dozoru zdravotním průkazem. Praxe hygienického dozoru ukazuje, že značným problémem výkonu činností epidemiologicky závažných a namnoze i důvodem vzniku alimentárních nákaz je nedodržování zásad osobní a provozní hygieny. Proto se tato povinnost explicitně ukládá. Zásady osobní a provozní hygieny jsou obsahem prováděcího právního předpisu.

K § 21

Zákon vedle požadavků kladených na fyzické osoby, které epidemiologicky rizikové činnosti vykonávají, stanoví dále povinnosti podnikatelů, poskytujících vyjmenované služby. Jde o služby, které zejména mohou být příčinou vzniku infekčních onemocnění nebo poškození zdraví. Jejich provozovatelům se ukládá povinnost vypracovat provozní řád a předložit ho ke schválení orgánu zdravotního dozoru, který posoudí účinnost navržených opatření. Povaha služeb vyžaduje regulaci zaměřenou na prevenci infekcí. Variabilitu podmínek jejich poskytování nelze svázat a omezit právním předpisem.

K § 22

Zákonem se zakazuje v provozovnách, které nejsou zdravotnickými zařízeními, ale živnostmi, provádět vyjmenované zásahy na lidském těle, neboť jde o činnosti, které jsou při laickém provedení zdraví ohrožující. Dále se pro výkon činností, při kterých je porušována integrita kůže, stanoví povinnost provozovatele, požádat o stanovení podmínek pro tuto činnost orgán státního dozoru. Důvodem takového postupu je prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění.

K § 23

Na stravovací služby, které jsou z hlediska epidemiologického zvlášť významné, jsou kladeny další požadavky k zajištění zdravotní nezávadnosti podávaných pokrmů a tím k prevenci alimentárních nákaz. K odlišení od pojmu potravina (zákon č. 110/1997 Sb.) se vymezuje obsah pojmu pokrm.

Stanoví se požadavek vybavit provozovnu stravovací služby v souladu s hygienickými požadavky, stanovenými s ohledem na prevenci alimentárních nákaz.

Úprava vychází z Direktivy 93/43/EEC o hygieně potravin a Codex alimentarius včetně Doporučeného mezinárodního kodexu hygienické péče o předpřipravené a připravené pokrmy v hromadném stravování (CAC/RCP 39-1993). Dále zohledňuje zkušenosti hygienické služby z výkonu dozoru.

K § 24

Návrh obsahuje základní principy prevence vzniku alimentárních nákaz a poškození zdraví závadnými pokrmy. Mezi ně patří zejména osobní a provozní čistota, stanovení kritických bodů ve výrobě pokrmů, dodržení technologických a pracovních postupů, používání zdravotně nezávadných surovin, polotovarů, látek a potravin pro výrobu pokrmů. Režim se stanoví i pro podávání některých speciálních pokrmů jako jsou tatarské bifteky či orientální úpravy ryb.

K § 25 a 26

Stanoví se hygienické požadavky na některé skupiny výrobků, které mohou mít podstatný vliv na veřejné zdraví. Úprava obsahuje obecné požadavky, které jsou v souladu s právem Evropských společenství pro materiály a předměty přicházející do styku s potravinami, obsažené v Direktivě 89/109/EEC. V souladu s touto direktivou prováděcí právní předpis stanoví zdravotní požadavky i na konkrétní typy materiálů a výrobků. Jedná se o plasty včetně povlaků, regenerovanou celulózu, elastomery a pryže, papír a lepenky, keramiku, sklo, kovy a slitinu kovů, dřevo včetně korku, textilní výrobky, parafín, vosky a mikrokrystalické vosky. Vzhledem k tomu, že do doby vypracování zákona a prováděcího předpisu byly ES vydány pouze některé specifické direktivy, týkající se požadavků na jednotlivé materiály a předměty přicházející do styku s potravinami, jsou v prováděcím předpise zapracovány jen dosud vydané direktivy EU, tj. 78/142/EEC (limit pro monomerní vinylchlorid v polyvinylchloridu), 80/590/EEC (Symbol pro označování), 80/766/EEC (analytická metoda pro stanovení monomerního vinylchloridu ve výrobcích), 81/432/EEC (analytická metoda pro stanovení monomerního vinylchloridu v potravinách), 82/711/EEC (Plasty, základní pravidla pro migrační zkoušky), 84/500/EEC (keramika), 85/572/EEC (plasty, seznam simulantů potravin pro migrační zkoušky), 80/590/EEC (symboly pro materiály přicházející do styku s potravinami), 90/128/EEC (plasty, seznam monomerů), 92/39/EEC (plasty - 1. doplněk k 82/711/EEC), 93/9/EEC (plasty - 2. doplněk k 90/128/EEC), 93/10/EEC (regenerovaná celulóza), 93/11/EEC (Stanovení N‑nitrosamínů a N-nitrosovatelných sloučeninm v pryžích a elastomerech sosáků a saviček), 95/3/EC (plasty - 3. doplněk k 90/128/EEC)m 96/11/EC (plasty - 4. doplněk k 90/128/EEC) a 97/48/EC (plasty - 2. doplněk k 82/711/EEC). Pro materiály a předměty, pro které zatím nejsou zpracovány specifické direktivy, vycházející z direktivy 89/109/EEC, a které mají být podle této rámcové direktivy řešeny národními předpisy, jsou v prováděcím předpise stanovena kritéria zdravotní nezávadnosti v souladu s dostupnými vědeckými poznatky a dosavadní dlouholetou praxí. V prováděcím předpise jsou zohledněny i dostupné návrhy EU Proposal for Materials and Articles intended to come into Contact with Foodstuffs, atd. Po vypracování specifických direktiv komisí EU budou tyto požadavky postupně harmonizovány.

V souladu s právem Evropských společenství jsou konstruovány i výjimky ze stanovených hygienických požadavků.

K § 27

S ohledem na kompatibilitu právní úpravy v oblasti výroby a oběhu kosmetických prostředků byla do úpravy zařazena šířeji pojatá problematika kosmetických přípravků. V přechodném období byly výroba, dovoz a oběh kosmetických přípravků podřazeny režimu posuzování shody. Toto řešení však Direktivám ES neodpovídá. Proto se výroba, dovoz a oběh kosmetických přípravků podřazují režimu notifikace a dalších povinností výrobců a dovozců a požadavkům dodržení správné výrobní praxe, předepsané kvalifikace osob odpovědných za výrobu, dovoz a hodnocení kosmetického prostředku a předepsaného složení výrobků, včetně možností udělení výjimky.

Úprava kosmetických prostředků v zákoně a prováděcích předpisech respektuje Direktivy 76/768/EEC, 80/1335/EEC, 87/43/EEC, 82/434/EEC, 90/207/EEC, 83/514/EEC,, 85/490/EEC, 93/73/EEC, 95/17/EC, 95/23/EC, 96/45/EC, 96/335/EC a 97/18/EC.

K § 28

Řízení o povolení utajení jedné nebo více ingrediencí na obale kosmetického prostředku vychází z čl. 6 odst. 1 písm. g) Direktivy 76/768/EEC a je kompatibilní se Směrnicí komise 95/17/EC. Pro doplnění informace o kompatibilitě navržené úpravy se uvádí ještě Direktiva 76/768/EEC, její čl. 8, který ukládá provádění úřední kontroly složení kosmetických prostředků metodami, upravenými Směrnicemi Komise 80/1335/EEC (doplněk 87/143/EEC), 82/434/EEC (doplněk 90/207/EEC), 83/514/EEC, 85/490/, 93/73/EEC, 95/32/EC, 96/45/EC. Vzhledem k tomu, že nejde o povinnosti výrobců a dovozců, ale úřední postup orgánů státního zdravotního dozoru je implementace řešena ustanovením § 80 odst. 2 návrhu zákona, který opravňuje Ministerstvo zdravotnictví vydat metody analýzy administrativní cestou jako interní předpis, závazný pro ostatní orgány ochrany veřejného zdraví.

K § 29

Zásady správné výrobní praxe jsou ve smyslu čl. 7a bod 1. písm. c) Direktivy 76/768/EEC řešeny např. materiály Evropského sdružení výrobců parfumerie a toaletních potřeb COLIPA, které mají spíše doporučující povahy. EU k povinné regulaci zásad správné výrobní praxe dosud nepřikročila. Ministerstvo zdravotnictví zvažovalo možnost převzít předpisy COLIPy; s ohledem na doporučující charakter tohoto podkladu však nakonec od úmyslu právní úpravy zásad správné výrobní praxe ustoupilo. Do zákona je však zapracováno zmocnění pro budoucí závaznou úpravu této problematiky podle event. vydaných předpisů EU. Názvosloví ingrediencí kosmetických prostředků bude vyhláškou upraveno v souladu s čl. 5a a 7 bod 2. základní Direktivy 76/768/EEC. Ve smyslu čl. 5a Direktivy 76/768/EEC a čl. 3 Směrnice komise 95/17/EC pro klasifikaci chemické podstaty kosmetických prostředků platí právní předpisy vztahující se k chemickým látkám a chemickým přípravkům (zákon č. 157/1998 a právní předpisy, které ho provádějí, zpracované podle směrnice Rady 67/548/EEC). Návrh je s předpisy EU kompatibilní.

K § 30

Stanoví se základní podmínky ochrany zdraví osob v komunálním prostředí před nepříznivými účinky hluku a vibrací, a to povinnosti osoby, která používá, resp. provozuje zdroj hluku a dále povinnosti provozovatelů letišť, vlastníků a správců pozemních komunikací, železnic a dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk. Jen tyto osoby mohou organizačními a technickými opatřeními řešit hygienické závady, spočívající v nadlimitní úrovni hluku, ohrožující zdraví. Zejména u posledně uvedených letišť, železnic a pozemních komunikací je zcela nereálná představa, že za omezení hluku by odpovídali vlastníci jednotlivých automobilů, letadel či železničních vozů. Limity hluku stanoví prováděcí právní předpis. Hluková zátěž je kombinací několika faktorů (stavu komunikací, technického stavu strojů, způsobu jejich provozu, event. organizace dopravy). Na základě rozboru výsledků monitoringu, prováděného hygienickou službou a z rozboru hlukových map vyplývá, že pokud jde např. o pozemní komunikace, jsou v ČR obytné domy a stavby občanského vybavení v blízkosti silnic, dálnic a městských komunikací zasaženy hlukem větším než Laeq = 75 dB asi na 20 km těchto komunikací. Nad 70 dB je takto zatíženo cca 200 km komunikací. Řešení stavu tzv. „starých zátěží“ ve vztahu k ochraně veřejného zdraví, ale i ekonomickým možnostem nápravy a její event. postupnosti bude předmětem připomínkového řízení k prováděcímu právnímu předpisu.

Direktivy ES, řešící hluk v komunálním prostředí, nejsou vydány. Navržená právní úprava vychází ze Zelené knihy Evropské komise ze 4. 11. 1996, kde je uvedena budoucí politika ochrany proti hluku v ES. V jednotlivých zemích EU existují různé limity hluku ze silniční dopravy (Laeq - 50 až 70 dB). Legislativě zemí EU odpovídá i přijetí tzv. rozumně dosažitelné míry nápravných opatření.

K § 31

Vzhledem k povaze některých zdrojů hluku a vibrací, které buď nelze technicky řešit tak, aby limity nebyly překračovány, nebo jde o shora uvedené „staré zátěže“, stanoví se podmínky jejich provozu. S navrženou úpravou souvisí i přechodné ustanovení § 105 odst. 4. Současně se upravují podmínky provozu vojenských letišť a velkých mezinárodních letišť, které jsou v ČR v počtu cca 3. Správním úřadem, který v těchto případech stanoví ochranná pásma, je příslušný stavební úřad, který provádí i územní a vyvlastňovací řízení.

Úprava je provedena s ohledem na Úmluvu o mezinárodním civilním letectví (registrace pod č. 147/1947 Sb.) a doporučení vládní mezinárodní organizace ICAO (International Civil Aviation Organization) a ECAC (Europan Civil Aviation Conference).

K § 32

Nově se zavádí limity hluku i pro hluk produkovaný ze stravovacích služeb a veřejné produkce hudby. Vzorem uvedené právní úpravy byly předpisy Dolního Rakouska. Limity upraví prováděcí právní předpis.

K § 33 a 34

Zákaz instalace uvedených zdrojů vibrací vychází ze skutečnosti, že jejich provoz by byl příčinou vážného poškození zdraví. Proto se ukládá tyto skutečnosti odborně posoudit studií. Obdobná právní úprava je ve zdravotnických předpisech obsažena i v současnosti. Ustanovení § 34 odst. 1 dále vymezuje rozsah právní úpravy prováděcích předpisů. Odstavec 2 definuje pojem noční doba pro účely kontroly hluku obecně a pro hodnocení dodržení povinností v ochraně před hlukem u mezinárodních civilních letišť.

K § 35 a 36

Zákonem se stanoví povinnosti k ochraně zdraví osob před nepříznivými účinky neionizujícího záření včetně laserů. Tato úprava se vztahuje ke komunálnímu prostředí. Řešen je provoz zdrojů neionizujícího záření a postup při úpravách, opravách a poruchách, pokud mohou mít vliv na zdraví osob. Ochrana před ionizujícím zářením přešla novelou zákona č. 287/1993 Sb. z působnosti Ministerstva zdravotnictví do působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a nyní je součástí právní úpravy, provedené zákonem č. 18/1997 Sb. a jeho prováděcích předpisů.

Navržený text vychází z evropských norem ENV 50166-1 Expozice elektromagnetickým polím v pásmu nízkých kmitočtů a ENV 50166-2 Expozice elektromagnetickým polím v pásmu vysokých kmitočtů a ICNIRP.

K § 37

Přesto, že je zdravý způsob práce významnou součástí veřejného zdraví, byla právní úprava podmínek jeho tvorby a ochrany a s tím souvisejících povinností zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnanci přenesena z důvodu přehlednosti právního řádu do zákoníku práce. Poskytování pracovně lékařských služeb (závodní preventivní péče) jako jednoho z druhů léčebně preventivní péče a související povinnosti zaměstnavatele je dosud předmětem úpravy zákona o péči o zdraví lidu a bude nově a v podstatně detailnější míře upraveno návrhem zákona o zdravotní péči. Obsahem ustanovení § 37 až 41 jsou povinnosti zaměstnavatelů a samozaměstnavatelů, související bezprostředně s ochranou zdraví při práci, realizující se však ve vztahu k orgánu státního zdravotního dozoru.

Základem identifikace rizik pracovních podmínek je zjištění škodlivého faktoru pracovních podmínek a jeho kvantifikace či kvalifikace (např. u biologických činitelů). Povinnost zjistit tato rizika mají zaměstnavatelé podle § 133 odst. 1 písm. a) zákoníku práce již od r. 1994. S identifikací rizik souvisí stanovení rizikových prací, které je od r. 1967 v kompetenci orgánů hygienické služby (výnos č. 49/1967 Věst. MZd, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, reg. v částce 2/1968 Sb.). Se stanovením rizikových prací bezprostředně souvisí i úprava hrazené závodní preventivní péče podle § 35 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Ke sjednocení postupu orgánů hygienické služby při stanovení rizikových prací vydalo MZ v r. 1989 metodický návod pro kategorizaci pracovišť (novelizovaný v r. 1998). Kategorizace jako metoda stanovení a vyhodnocení rizika a s ní související stanovení rozsahu a obsahu závodní preventivní péče se ukázala jako nejúčinnější cesta k naplnění shora citovaného ustanovení zákoníku práce. Proto je navrženo její zakotvení v rámci předložené zákonné úpravy.

K § 38

Aby bylo měřením pro účely kategorizace a stanovení rizikových prací dosaženo kvalitních podkladů, které mohou být základem správního rozhodování, je nezbytné regulovat jejich provádění, a to nejen co do odborné způsobilosti, ale i metody. Obsahem právního řádu budou metody pouze výjimečně, pokud to vyžaduje aproximaxe práva EU. Úroveň ostatních metodik je řešena v rámci udělení autorizace, či akreditace.

K § 39

Jak je uvedeno k § 37, stanovení rizikové práce bezprostředně souvisí s rozsahem a úhradou závodní preventivní péče. Z hlediska výskytu faktorů pracovních podmínek na pracovištích a jejich rizikovosti pro zdraví zaměstnanců se práce zařazují do čtyř kategorií; práce zařazené do kategorie třetí a čtvrté jsou ze zákona pracemi rizikovými, aniž by orgán státního zdravotního dozoru vydával rozhodnutí v této věci. Do kategorie třetí a čtvrté se zařazují pracoviště a práce, při nichž jsou překročeny hygienické limity faktorů pracovních podmínek. I výskyt podlimitní úrovně některých škodlivin (např. azbestu) však může zdraví zaměstnance významně ohrozit. Proto se dává orgánu ochrany veřejného zdraví oprávnění stanovit jako rizikové i práce kategorie druhé.

Povinnost monitorovat expozici zaměstnance olovu pomocí markerů expozičních testů stanoví Direktiva 82/605/EEC. V ČR je metoda zavedena pro sledování expozice cca 30 chemických látek od poloviny 50tých let. Týká se chemických látek, které mohou podstatně přispívat ke vzniku nemocí z povolání a je účinným prostředkem prevence.

Rozumně dosažitelná míra je kritérium běžně používané v právu EU v souvislosti s povinnostmi osob omezovat výskyt škodlivin v pracovním či komunálním prostředí. Jde o kritérium, použité obdobně i pro oblast hluku a vibrací. Vyjadřuje vztah nákladů, vynaložených na odstranění škodliviny a přínosem pro ochranu zdraví.

K § 40

Stanoví se rozsah údajů, které je nezbytné, aby zaměstnavatel evidoval. Úprava platí pro rizikové práce. Dále se stanoví doba úchovy podkladů, přičemž nejdelší se stanoví pro škodliviny, jejichž dopad na zdraví zaměstnance se může projevit až po uplynutí většího časového úseku. Údaje, vedené v evidenci zaměstnavatele jsou důležité i pro posouzení pozdějšího nároku zaměstnance na odškodnění v souvislosti s přiznáním nemoci z povolání. Návrh respektuje Direktivy 83/477/EEC, 90/679/EEC, 82/605/EEC a 78/160/EEC.

K § 41

Úprava je zpracována v souladu se Direktivou EU 80/1107/EEC o ochraně zaměstnanců před riziky vznikajícími expozicí chemickým, fyzikálním a biologickým činitelům a jejími dílčími novelami: 90/679/EEC o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci a 93/88/EEC k expozici biologickým agens při práci.

K § 42

V souladu se základní Direktivou ES 89/391/EHS se stanoví, že náklady na zajišťování ochrany zdraví při práci podle navrženého zákona hradí zaměstnavatel. Ze stejného principu vychází i zákoník práce v části II hlavě páté.

K § 43

V souladu s § 137 zákoníku práce se do návrhu zahrnují i povinnosti samozaměstnavatelů. Neuvádějí se však jako povinné osoby jejich spolupracující rodinní příslušníci a dále postavení zaměstnavatele jako osoby, která sama pracuje, neboť toto postavení je postavením zaměstnance, které předloženou úpravou ošetřeno není. Je však řešeno zákoníkem práce.

K § 44

Dosud byl zákoník práce normou zastřešující specifické povinnosti, stanovené v oboru zdravotnického práva. Nyní se koncepce právní úpravy mění jak je uvedeno k § 37. Návrh je doplňkem zákoníku práce v oblasti ochrany zdraví při práci a zahrnuje pouze vztahy zaměstnavatele a orgánu státního zdravotního dozoru.

K § 45

Pojem infekční onemocnění, do kterého náleží i infekční onemocnění šířené pohlavním stykem včetně HIV/AIDS a tuberkulóza, je vymezen v § 2. Tento pojem nahrazuje dosavadní označení „přenosná nemoc“. Důvodem změny je větší přesnost tohoto odborného pojmu. K zabezpečení úkolů v prevenci vzniku a šíření infekcí je spolupráce zdravotnických zařízení naprostou nutností. Proto se stanoví její základní rozsah. Nově se stanoví povinnost zdravotnických zařízení provést ve stanoveném rozsahu očkování, včetně očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony, popřípadě pasivní imunizaci osob, které mají v péči.

K § 46

Stanoví se podmínky provedení pravidelných a zvláštních očkování, povinnosti fyzických osob a zdravotnických zařízení a oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví. Neprovedení povinného očkování sebou nese nebezpečí, že neočkovaná osoba se stane zdrojem dalšího šíření nákazy a proto jsou stanovené druhy očkování povinné; jejich výčet stanoví prováděcí právní předpis. Před provedením některých očkování (např. očkování proti tuberkulóze) je třeba nejprve vyšetřením zjistit stav odolnosti organismu proti nákaze a teprve v případě, že odolnost je nedostačující, provést očkování.

K § 47 a 48

Aby nedocházelo v souvislosti s očkováním ke vzniku nežádoucích reakcí lze používat jen schválené očkovací látky, které je nutno správně dopravovat a skladovat. Při aplikaci očkovací látky se postupuje podle příbalového letáku, schváleného současně s očkovací látkou. S ohledem na složitý mechanismus očkování do zahraničí se navrhuje, aby ho prováděly jen osoby vyjmenované v příloze zákona. Očkovací látky na povinná očkování, s výjimkou těch, které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, jsou hrazeny z prostředků státního rozpočtu.

K § 49

Jak je uvedeno v souvislosti s předchozím ustanovením, podle platného stavu jsou očkovací látky na očkování, jimž má osoba povinnost se podrobit, hrazeny ze státního rozpočtu. Tuto dlouholetou praxi navrhuje Ministerstvo zdravotnictví ponechat nadále v platnosti. Zvláštním předpisem, který stanoví způsob úhrady vybraných očkovacích látek, je zákon č. 48/1997 Sb. v platném znění.

K § 50

K zamezení šíření infekčních onemocnění v nejmladší populaci se ukládá osobám provozujícím jesle a mateřské školy nepřijímat neočkované dítě s výjimkou dítěte s trvalou kontraindikací nebo dítěte proti nákaze imunního.

K § 51 a 52

S cílem zachovat příznivou epidemiologickou situaci ve výskytu nákaz, proti kterým se očkuje, stanoví návrh mechanismy, které mají zajistit evidenci o osobách, podléhajících pravidelnému a zvláštnímu očkování, včetně záznamů o provedených očkováních. S tímto cílem byla do návrhu zákona zařazena i novela zákona o matrikách. Nedílnou součástí zachování příznivých výsledků vakcinace je i spolupráce se zdravotnickými zařízeními, která očkování provádějí a oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví k těmto účelům nahlédnout do zdravotnické dokumentace.

K § 53 a 54

Stanoví se specifické povinnosti osob, které dlouhodobě vylučují původce stanovených infekčních onemocnění. Do této skupiny se řadí i osoby s nákazou vyvolanou virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS). Navrhovaný přístup je změnou dosavadní praxe, neupravené žádným právním předpisem. Vychází z principu, že vzhledem k zatím cca 15leté zkušenosti ČR s touto nákazou je třeba na ni nahlížet v zásadě jako na ostatní infekční onemocnění. Výjimky z tohoto přístupu upravuje hlava III díl 4. Postup je v souladu s přístupem EU v dané oblasti (směrnice 96/649/EC a 95/1729/EC). Cílem povinností ukládaných ”nosičům” je ochrana zdraví osob, které s nimi přicházejí do styku.

K § 55

Běžná ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace (dále jen „ochranná DDD“) je součástí čištění a běžných technologických postupů a je jedním z prostředků prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění. Jako součást čištění a běžných technologií je povinen ji provádět každý.

Pro provádění speciální ochranné DDD je třeba již mít zvláštní odbornou způsobilost a povolení, neboť jde od r. 1991 o koncesovanou živnost.

K § 56 a 57

K provádění ochranné DDD lze používat jen schválené přípravky a dodržovat postupy, uvedené v návodech k použití či na etiketě výrobku. Přípravky spolu s etiketou či návodem k použití jsou předmětem schválení příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. Vzhledem k tomu, že jde o činnost směřující k prevenci vzniku infekčních onemocnění je důležitou povinností každého, kdo ji provádí, kontrolovat její účinnost.

K § 58

Stanoví se podmínky, které musí splnit osoba, která v oblasti speciální ochranné DDD podniká či tuto činnost vykonává, řídí či na ni dohlíží. S touto úpravou souvisí novela živnostenského zákona. Přísnější požadavky se stanoví k úrovni odborné připravenosti osob, které používají toxické a vysoce toxické látky (jde v zásadě o skupinu látek, dříve označovaných jako jedy a zvláště nebezpečné jedy) a které uvedenou činnost provádějí v zemědělských a potravinářských závodech. S ohledem na možnost přechodu nebezpečných chemických látek do potravin a zemědělských produktů a tím do potravinového řetězce člověka je tento přísnější režim důvodný.

K § 59

Vzhledem k závažnosti činností ve speciální ochranné DDD se stanoví, že kursy může provozovat pouze osoba, která má povolení orgánu ochrany veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví povolení vydá, jestliže navržený rozsah a obsah kursu je v souladu s prováděcím právním předpisem, pořadatel kursu má stanovenou odbornost a kursu odpovídající povahu má i odbornost přednášejících.

K § 60

Odborné znalosti k výkonu speciální ochranné DDD přezkušuje komise, zřízená orgánem ochrany veřejného zdraví. Podmínky zkoušky upravuje prováděcí právní předpis. V případě, že žadatel prokáže odbornou způsobilost, je mu vydáno osvědčení, platné po dobu pěti let.

K § 61

Stanoví se povinnosti osob, které jsou oprávněny podnikat v oboru speciální ochranné DDD. Jde zejména o povinnost evidovat použité přípravky, jejich množství a účel použití a evidenci ukládat po dobu pěti let. Evidence dovoluje výkon státního dozoru a došetření event. negativních dopadů na prostředí člověka. K ochraně prostředí se dále orgánu státu svěřuje oprávnění nařídit provedení speciální ochranné DDD a stanoví se podmínky jeho postupu.

K § 62

Ustanovení vymezuje povinnost zdravotnických zařízení hlásit výskyt či podezření na výskyt infekčních onemocnění a vylučování některých původců nákaz orgánům ochrany veřejného zdraví a provádět související opatření a povinnost řádně zacházet s biologickým materiálem.

K § 63

Vzájemná informovanost mezi orgány veterinární správy a orgány ochrany veřejného zdraví o výskytu vybraných infekcí přenosných ze zvířat na člověka, či podezření na tato onemocnění, umožňuje zahájení včasných epidemiologických opatření. Vzhledem k tomu, že o osoby v ozbrojených silách a sborech pečují specifické orgány ochrany veřejného zdraví - Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra - stanoví se povinnost vzájemné informovanosti o výskytu závažných sporadických a hromadně se vyskytujících infekčních onemocněních.

K § 64 až 66

Epidemiologická opatření v ohnisku nákazy představují komplexní systém počínající vyhledáváním zdroje nákazy a končící jeho eliminací. Nejčastějším zdrojem infekčního onemocnění je nemocný člověk nebo zvíře, ať již v případě onemocnění nebo nosičství. V rámci protiepidemických opatření je nutno objasnit cestu šíření původce nákazy a tuto cestu přerušit. Součástí opatření je i vymezení ohniska, tj. stanovení okruhu osob ohrožených infekčním onemocněním nebo podezřelých z tohoto onemocnění. Náklady na epidemiologická opatření v ohnisku nákazy, uložená fyzickým osobám, se hradí z prostředků zdravotního pojištění. Náklady na epidemiologická opatření v ohnisku nákazy uložená podnikatelům a ostatním osobám, jejichž činnost tento zákon upravuje, hradí tyto osoby samy; to souvisí s tím, že příčinou nařízení protiepidemických opatření jsou hygienické závady v jejich provozu. Vzhledem k různému rozsahu opatření, která lze nařídit fyzickým osobám a podnikatelům a právnickým osobám se tyto dvě skupiny v § 64 a 66 návrhu uvádějí zvlášť. Vzhledem k tomu, že opatření jakým je karanténa, zasahuje do osobního života jedince, stanoví se regulace tohoto opatření, vycházející z nutnosti omezit šíření infekčního onemocnění. Dále se definuje obsah pojmu ohnisková ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace, aby byl zřejmý rozdíl od pojmů běžná a speciální ochranná DDD.

K § 67

Zákon stanoví druhy a způsob nařízení protiepidemických opatření v ohnisku nákazy. Tato opatření zpravidla nařizují zdravotnická zařízení. Tím však zasahují do práv občana, i když nejsou orgány státu. Proto jsou upraveny podmínky, za jakých stanoví protiepidemická opatření zdravotnická zařízení i právo občana požádat o jejich přezkoumání příslušný správní úřad. Při tomto přezkoumání se nepostupuje podle režimu § 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění, ve kterém opatření zdravotnického zařízení přezkoumává jeho vedoucí.

K § 68

Zákon stanoví podmínky stanovení ochranných opatření před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí. Pokud jde o formu nařízení těchto opatření souvisí úprava s § 80, 94 a 95 návrhu. K jejich provedení je orgán ochrany veřejného zdraví oprávněn určit zdravotnická zařízení. Stanoví se i okruh osob, které se ochranným opatřením musí podrobit, a to k zamezení šíření v zákoně uvedených závažných infekcí.

K § 69

Úprava řeší rozsah přímého zásahu orgánu ochrany veřejného zdraví v případě epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku. Na rozdíl od opatření v ohnisku nákazy v tomto ustanovení jsou řešena opatření používaná výjimečně v případě epidemických výskytů, tj. v případě rozsáhlejších výskytů.

K § 70

Zákon stanoví k ochraně zdraví osob povinnost fyzických osob podrobit se léčení infekčních onemocnění, jejichž seznam stanoví prováděcí právní předpis. Jde o onemocnění, při jejichž výskytu se podle dosavadní právní úpravy nařizuje izolace na příslušných odděleních zdravotnických zařízení.

K § 71

Závažnost onemocnění HIV/AIDS, absence prevence této nákazy a její téměř stoprocentní smrtnost vedou ke specifickému přístupu pro stanovení podmínek dárcovství biologického materiálu a vyšetřování osob na virus lidského imunodeficitu. Podmínky vyšetřování a předcházení vzniku a šíření infekčního onemocnění HIV/AIDS jsou uvedeny v samostatném ustanovení vzhledem k mimořádné zdravotní závažnosti této nákazy, nebezpečí jejího dalšího šíření a potřeby dodržování specifického přístupu k této nákaze. Stanoví se povinnost dárců krve, tkání, orgánů, spermatu a mateřského mléka podrobit se testu na HIV při každém darování a dále zákonná možnost vyšetřit stanovené skupiny osob na virus HIV i bez jejich souhlasu. Do této skupiny jsou přiřazeny i těhotné ženy, a to z důvodu ochrany vyvíjejícího se plodu. HIV pozitivním těhotným ženám lze podávat léky proti viru HIV, kterými se sníží riziko přenosu viru HIV na plod z cca 25 procent na 7 - 10 procent. V ostatních případech se upouští od anonymity vyšetřování, která se nahrazuje povinností opatřit si vždy výslovný souhlas fyzické osoby s testem na HIV. To nevylučuje, aby o anonymní vyšetření požádala osoba, která si takové vyšetření sama hradí. Nadále se podle zákona č. 48/1997 Sb. počítá s tím, že taková vyšetření budou provádět hygienické stanice.

K § 72 a 73

S ohledem na to, co je uvedeno k § 71 se stanoví speciální požadavky na zdravotnická zařízení, provádějící laboratorní vyšetřování nákazy HIV/AIDS. Praxe ukázala nezbytnost trvat na zákonem navržených podmínkách práce laboratoří, a to včetně účasti v systému externího hodnocení kvality diagnostiky HIV. Konfirmační test, který je rozhodujícím vyšetřením před konečným stanovením diagnózy, se provádí pouze ve speciální laboratoři, Národní referenční laboratoři pro nákazu vyvolanou virem lidského imunodeficitu, zřízenou ve Státním zdravotním ústavu. Po přechodnou dobu (2 roky), ve které bude posuzováno splnění zákonem stanovených podmínek a budou se postupně autorizovat jednotlivé laboratoře, budou laboratorní vyšetřování nákazy HIV/AIDS provádět zdravotnická zařízení transfúzní služby a zdravotnická zařízení státu.

Státní zdravotní ústav byl založen zákonem v r. 1925 a po zrušení tohoto zákona (v r. 1949) fungoval a dosud funguje jako organizace přímo řízená Ministerstvem zdravotnictví a plnící na základě statutu úkoly odborného rozvoje oblasti ochrany veřejného zdraví.

K § 74

Stanoví se postup vyšetření nákazy HIV/AIDS a postup zdravotnických zařízení při stanovení diagnózy, zabezpečení speciální léčby pacienta a jeho informovanosti o povaze nákazy a prevenci jejího šíření.

K § 75

Rozvoj nákazy HIV/AIDS je třeba sledovat. Proto se stanoví podmínky pro použití biologického materiálu, odebraného pro jiné účely, k průřezovým studiím výskytu infekce HIV/AIDS.

K § 76

Stanoví se povinnosti podnikatelů vybavit výrobky, které podle tohoto zákona výjimečně vyžadují schválení orgánem ochrany veřejného zdraví, informací o této skutečnosti. Tato informace usnadní obchodní styk, kontrolu spotřebitelem i orgány dozoru.

Dále se k zabránění šíření infekčních onemocnění a vzniku jiných poškození zdraví stanoví informační povinnost vůči ostatním podnikatelům a spotřebitelům, zjistí-li se v tržní síti zdravotně závadný nebo ze zdravotní závadnosti podezřelý výrobek. Takto informovaní odběratelé pak mají povinnost provést obdobný zásah v oběhu výrobků, jako výrobci event. dovozci.

K § 77

Ustanovení obsahuje výčet návrhů, které je nutno posoudit z hledisek vlivu na veřejné zdraví ve správním řízení, přičemž se v případě technologií zneškodňování zvláště nebezpečných odpadů zakládá nemožnost taková opatření schválit jiným správním úřadem, jehož rozhodování navazuje na řízení před zdravotnickými orgány, je-li rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví záporné. Dále se stanoví, že orgány ochrany veřejného zdraví jsou dotčenými správními úřady v řízeních, ve kterých se rozhoduje o věcech, chráněných podle předloženého zákona. V zákoně o péči o zdraví lidu byla tato řízení vyjmenována, což se ukázalo z hlediska praxe jako nevhodné. Ve výčtu byla uvedena řízení, která se později ukázala jako nedůležitá pro ochranu veřejného zdraví a nadměrně byrokraticky zatěžující. Jiná řízení naopak ve výčtu uvedena nebyla a účast orgánu hygienické služby jako dotčeného správního orgánu se zakládala výkladem. I z hlediska legislativního je vhodnější vycházet z obecnějšího ustanovení, které nevyžaduje novelizaci při každé změně zvláštního zákona. Podle navrženého odstavce 2 je orgán ochrany veřejného zdraví dotčeným správním úřadem ve všech řízeních podle zvláštních zákonů, v nichž je třeba řešit i otázky jím spravované podle předloženého návrhu zákona a zvláštních právních předpisů, upravujících působnost a pravomoc orgánu ochrany veřejného zdraví.

K § 78

Stanoví se orgány ochrany veřejného zdraví, kterými jsou Ministerstvo zdravotnictví, krajský hygienik, okresní hygienik a v oboru ozbrojených sil a sborů Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra. V resortu zdravotnictví se zachovává jako orgán státní správy krajský hygienik. Dále se zachovává postavení okresního hygienika jako zvláštního orgánu okresního úřadu, jehož úkoly stanoví navržený zákon. Ten je ve vztahu k zákonu o okresních úřadech zvláštním právním předpisem.

S ohledem na účinnost ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a připravované zrušení zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, jakož i s ohledem na novou koncepci veřejné správy se v příloze č. 2 k návrhu zákona taxativně stanoví rozsah správního obvodu krajského hygienika. Počet krajských hygieniků se nemění.

K § 79

V souladu se zákonem o ochraně osobních údajů se stanoví rozsah oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví vést informační systémy o zdraví fyzických osob v souvislosti s prevencí infekcí, nemocí z povolání, expozicí osob škodlivinám a epidemiologii drogových závislostí. Dále se stanoví povinnost orgánů ochrany veřejného zdraví shromažďovat a předávat údaje, které musí ČR podávat mezinárodním organizacím s ohledem na členství ČR v nich. Jde např. o údaje týkající se ochrany zdraví při práci, související s členstvím v Mezinárodní organizaci práce.

K § 80

V soustavě orgánů ochrany veřejného zdraví Ministerstvo zdravotnictví zabezpečuje úkoly koncepční povahy, úkoly usměrnění odborného rozvoje ochrany veřejného zdraví včetně řízení očkování a řízení a kontroly výkonu státní správy v ochraně veřejného zdraví krajskými hygieniky. Ve vztahu k Ministerstvu vnitra a Ministerstvu obrany se uplatní vztahy odborné spolupráce. Tyto orgány se zachovávají s ohledem na výrazná specifika režimu ozbrojených sil a sborů.

Ustanovení odstavce 2 bylo do zákona vloženo zejména k provedení Direktiv EU k zabezpečení úřední kontroly složení kosmetických přípravků stanovenými metodami analýzy a kontroly pitné vody.

Státní moc lze vykonávat pouze na základě zákona a v rozsahu, který stanoví zákon. Proto se zákonem stanoví Ministerstvu zdravotnictví oprávnění rozhodnout o stažení výrobků z oběhu, vyžaduje-li to rozhodnutí orgánů Evropské unie. V roce 1999 bylo takto aktuální stažení výrobků z plastů, určených pro děti ve věku do tří let, které mohou děti vkládat do úst, obsahujících stanovené skupiny ftalátů. Podle rozhodnutí Komise Evropských společenství měly členské státy uvedené výrobky stáhnout z oběhu do deseti dnů. Na zdravotnické orgány ČR se žádostí o zásah v této věci obrátila dobrovolná sdružení. Výskyt ftalátů je, na rozdíl od práva EU, v ČR řadu let regulován dílem právními předpisy a dílem rozhodováním orgánů hygienické služby. Bezprostřední zásah v mezích rozhodnutí Evropské komise proto nebyl nutný. Zákonem se navrhuje, aby příslušná specifická právní úprava byla, na rozdíl od práva EU, nadále zachována a prohloubena; s tímto přístupem byla Evropská komise při screeningových jednáních seznámena. Nelze však vyloučit nezbytnost případného zásahu do oběhu výrobků v jiných věcech.

K plnění úkolů v ochraně veřejného zdraví se nadále zachovává v Ministerstvu zdravotnictví funkce hlavního hygienika České republiky a jeho zástupce, a to s ohledem na specifickou povahu úkolů státní správy v ochraně veřejného zdraví.

K § 81

Úkoly krajského hygienika odpovídají úkolům druhostupňového orgánu státní kontroly. S ohledem na zabezpečení úkolů krajského hygienika se ze zákona zřizuje i funkce zástupce krajského hygienika.

K § 82

Okresní hygienik je podle platné právní úpravy i navrhovaných zákonů o okresních úřadech, o obcích a o hlavním městě Praze, které byly předloženy Parlamentu ČR, zvláštním orgánem, jehož postavení upravuje zvláštní předpis. Tímto zvláštním předpisem je ve vztahu k citovaným zákonům navrhovaný zákon o ochraně veřejného zdraví. Dále se upravuje i postavení městských hygieniků, které v obcích Plzeň, Brno a v hlavním městě Praze i v současné době existují. Uvedená města plní úkoly okresních úřadů a podle zákona č. 36/1960 Sb., který má být v rámci reformy veřejné správy zrušen, jsou města Brno a Plzeň okresy. V okrese Ostrava-město byla v r. 1994 funkce krajského a okresního hygienika sloučena a úkoly prvoinstančního orgánu tedy plní krajský hygienik Severomoravského kraje.

Úkoly prvostupňových orgánů státní kontroly v ochraně veřejného zdraví - okresních hygieniků - vycházejí ze skutečnosti, že tyto orgány jsou nositeli státního zdravotního dozoru, vykonávaného v okresech. S ohledem na dikci zákoníku práce, který svěřuje úpravu výkonu státní kontroly nad ochranou zdraví při práci zvláštním zákonům, návrh řeší i šíři úkolů a oprávnění při kontrole nad zabezpečením úkolů v ochraně zdraví při práci. S touto oblastí bezprostředně souvisí i plnění povinnosti zaměstnavatele zabezpečit závodní preventivní péči, jejímž posláním je pomoc zaměstnavateli při zajištění ochrany zaměstnanců. Kontrola nad plněním této povinnosti není dosud výslovně v  zákoně o péči o zdraví lidu zakotvena. S tím souvisí její nedostatečné plnění. Proto se zakládá zákonné oprávnění hygienika ke kontrole této povinnosti, opřené dosud jen o podzákonnou vyhlášku.

K ochraně veřejného zdraví se okresním hygienikům, vedle povinnosti přijmout účinná opatření k zamezení poškození zdraví, ukládá povinnost informovat o výskytu zdravotně závadných výrobků ostatní orgány ochrany veřejného zdraví.

Jako dosud se připouští, aby úkony, které nelze zabezpečit v okrese a úkoly přesahující okresní význam (např. výstavba dálnic, vedoucí přes několik okresů), plnili krajští hygienici.

K § 83

Zachovávají se specifické orgány ochrany veřejného zdraví v oborech působnosti Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Oproti dosavadnímu stavu však se nadále nevytvářejí zvláštní orgány ochrany veřejného zdraví ve vězeňské službě ČR, ústavech pro výkon vazby a ústavech pro výkon trestu odnětí svobody. Důvody jsou uvedeny v obecné části důvodové zprávy. V resortu dopravy byly zvláštní orgány hygienické služby zrušeny v r. 1997.

K § 84

V souladu s Ústavou ČR se stanoví rozsah oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví při výkonu státního zdravotního dozoru. Úprava bezprostředně navazuje na povinnosti fyzických a právnických osob činit stanovená opatření pro ochranu veřejného zdraví a působnost orgánů ochrany veřejného zdraví.

Pro případ, kdy orgán ochrany veřejného zdraví může na místě znehodnotit zjevně zdravotně závadné pokrmy, suroviny, polotovary nebo potraviny k jejich výrobě (přípravě) nebo epidemiologicky rizikové potraviny nebo nařídit toto znehodnocení či likvidaci, se stanoví specifický postup.

Aby se nápravná opatření, stanovená orgánem státního zdravotního dozoru, nemíjela účinkem stanoví se nově, že ve vyjmenovaných případech je k obnovení činnosti povinného subjektu nutná kontrola orgánu ochrany veřejného zdraví, zda byla závada odstraněna. Teprve potom lze provoz či užívání stavby obnovit.

Na základě Direktivy EU 76/768/EEC se připouští, aby do pravomoci orgánu ochrany veřejného zdraví náležel i zákaz distribuce či odchylný režim oběhu výrobků, vyrobených v souladu s předpisy, které stanoví jejich zdravotní nezávadnost.

K § 85

V případě ohrožení zdraví obyvatel je vydání právního předpisu správního úřadu, který může nabýt účinnosti i prvním dnem svého zveřejnění, reálnou právní cestou, kterou lze zavázat osoby na určitém území, aby činily nebo se podrobily opatřením, stanoveným příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví. Tato forma se volí v případech hrozící či nastalé epidemie a ohrožení zdraví ze zdravotně závadných výrobků, pitné vody nebo v důsledku živelné pohromy. Pokud jde o nařízení okresních úřadů i pro nařízení velkoplošné speciální ochranné DDD. Originárně se upravují podmínky vydání právního předpisu krajského hygienika. Podmínky vydání nařízení okresního úřadu stanoví zvláštní zákon. Ten také stanoví sankce za porušení nařízení okresního úřadu.

K § 86

S ohledem na šíři úkolů krajského a okresního hygienika je zřejmé, že tyto úkoly nemůže plnit sám. Nadále se tedy zachovávají hygienické stanice, plnící specifické úkoly v ochraně veřejného zdraví. Jde zejména o přípravu podkladů pro rozhodování hygienika a podíl na jeho výkonu. Hygienické stanice jsou zdravotnickými zařízeními, zahrnujícími terénní a laboratorní složku. Přebírá se v zásadě dosavadní právní úprava, doplněná o vyjasnění postavení městských hygienických stanic a Hygienické stanice hlavního města Prahy.

Vzhledem k tomu, že shora popsaná činnost hygienických stanic je v zásadě výkonem státní kontroly stanoví se, že jde o činnost vyhrazenou státu, která nemůže být vykonávána nestátními subjekty. Úprava odpovídá dikci § 3 odst. 2 zákona č. 160/1992 Sb.

Hygienickým stanicím se dále svěřují některé specifické zdravotnické činnosti, jako podíl na monitorování faktorů životních podmínek, uskutečňování místních programů ochrany a podpory zdraví, hodnocení zdravotních rizik, poradenská služba nebo výchova k podpoře a ochraně veřejného zdraví. Hodnocení zdravotních rizik je odborná činnost, kterou se zabezpečuje ochrana veřejného zdraví zejména v případech zákonem výslovně neregulovaných (například zhodnocení dopadu výstavby dálnice na veřejné zdraví, zhodnocení vlivu určité látky, vyskytující se v komunálním prostředí, na veřejné zdraví). Při hodnocení zdravotních rizik se postupuje podle mezinárodních doporučení, doporučení WHO a metodik Ministerstva zdravotnictví.

V odstavci 3 se v mezích dosavadní praxe upravuje nákup a distribuce očkovacích látek na povinná očkování, s výjimkou očkovacích látek proti TBC a tuberkulinu. S úpravou souvisí zejména zákon o léčivech (č. 79/1997 Sb.).

K § 87

V mezích dosavadní právní úpravy se stanoví podmínky pověření odborných zaměstnanců hygienických stanic výkonem oprávnění příslušného hygienika. S úpravou bezprostředně souvisí oprávnění a povinnosti takto pověřených osob, řešené v § 88 až 90.

K § 88

Oprávnění zaměstnanců orgánů státní kontroly upravuje zvláštní zákon (č. 552/1991 Sb.) Citovaný zákon platí, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak. Upravují se proto některé problematické úseky činnosti orgánu státní kontroly, které podle poznatků praxe výkon státní kontroly znesnadňují a nejsou shora citovaným zákonem řešeny. Vzhledem k úkolům orgánů ochrany veřejného zdraví v oblasti prevence infekčních onemocnění se jim umožňuje i vstup do obydlí fyzických osob a fyzickým osobám se ukládá k těmto účelům povinnost takový vstup umožnit. Obdobné povinnosti a oprávnění jako orgán ochrany veřejného zdraví má i pověřený zaměstnanec příslušné hygienické stanice.

K § 89

Stanoví se povinnost orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich zaměstnanců a pověřených zaměstnanců hygienických stanic zachovávat mlčenlivost o údajích vztahujících se k individuu a obchodnímu tajemství. Z důležitých zájmů jsou pak ze zákona této mlčenlivosti zproštěni. Vedle toho pro účely soudního řízení se připouští další prolomení zásady mlčenlivosti na základě souhlasu nadřízeného orgánu.

K § 90

Návrhem zákona se poprvé zavádí u orgánu ochrany veřejného zdraví placení za odebrané vzorky. Na tento systém již přešla např. i ČZPI či veterinární správa. Zaplacení ceny za vzorek je vázáno na dodržení hygienických požadavků ze strany kontrolované osoby. Pokud tedy odebraný vzorek bude zdravotně závadný, za vzorek se cena neposkytne. Z toho plyne, že platba za vzorek nebude okamžitá, ale až podle výsledku rozboru. Praxe členských států EU však zřejmě není zcela totožná s předloženým návrhem. Např. u kosmetických výrobků, které jsou v řadě případů finančně značně nákladné, se podle informace, získané pro screeningových jednáních, v členských státech EU za vzorky náhrada neposkytuje. Cena odebraného vzorku se stává součástí nákladů.

K § 91

V oboru působnosti Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany je v souladu s dosavadní praxí nutno připustit zřízení specifických zařízení, obdobných hygienickým stanicím, a pověření jejich odborných zaměstnanců výkonem oprávnění při výkonu státní správy v ochraně veřejného zdraví.

K § 92

Orgánům ochrany veřejného zdraví se oproti dosavadní praxi svěřuje pravomoc ukládat pokuty za nesplnění nebo porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví, vydaným podle tohoto zákona, zvláštních předpisů, které stanoví působnost orgánů ochrany veřejného zdraví, právním předpisech krajského hygienika a dále podle zákoníku práce. Toto oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví přispěje k účinnosti státního zdravotního dozoru.

Pokutu lze dále uložit za porušení povinností stanovených právním předpisem krajského hygienika. Ukládání sankcí za porušení nařízení okresního úřadu upravuje zákon o okresních úřadech.

Oproti dosavadní právní úpravě se pojetí správních pokut mění tak, že dosud bylo oprávněním orgánu hygienické služby rozhodnout o tom, zda pokutu uloží či nikoli. Navrhovaná právní úprava vychází z povinnosti orgánu kontroly při zjištění porušení právní povinnosti pokutu uložit. Od uložení pokuty však může za stanovených podmínek upustit.

Sankce za nesplnění povinností fyzických osob upravuje přestupkový zákon.

K § 93

Výše pokuty se stanoví maximální hranicí, která může být překročena, došlo-li porušením právní povinnosti ke škodě na zdraví, hrozbě nebo vzniku epidemie. Stanovení objektivní a subjektivní lhůty k uložení pokuty odpovídá ostatním zákonným úpravám, které jsou již součástí čs. právního řádu. Orgán státní kontroly pokuty pouze ukládá a vybírá. K vymáhání pokut je zřízen specifický správní úřad - územní finanční orgán, který má k těmto činnostem příslušný odborný aparát.

K § 94

Při rozhodování ve věcech upravených návrhem zákona se postupuje podle správního řádu. Dále se upravuje místní příslušnost orgánů ochrany veřejného zdraví při rozhodování podle předloženého zákona a otázka účastenství ve správním řízení. Její úprava je nutná, aby se předešlo neúměrným průtahům ve správním řízení. V odstavci 3 se vymezují řízení, kdy je ve veřejném zájmu, aby rozhodnutí bylo možno učinit okamžitě, neboť jde o zásah proti jednání nebo skutečnosti ohrožující veřejné zdraví. V těchto řízeních nejsou podstatné skutečnosti, které mohou účastníci uvést, ale objektivní zjištění orgánů ochrany veřejného zdraví. Cílem navrženého postupu je vyloučit případné průtahy, související se zahájením a vedením řízení, event. snahu vyhnout se doručení rozhodnutí. Jde o řízení, v němž jsou účastníkům ukládány důležité povinnosti k zamezení vzniku, event. šíření infekčních onemocnění.

Ministerstvu zdravotnictví se umožňuje opatření k ochraně státních hranic, k zamezení šíření infekčních onemocnění v případě hrozby nebo vzniku epidemie a k ochraně veřejného zdraví, jde-li o naplnění rozhodnutí orgánů EU, doručit správní rozhodnutí veřejnou vyhláškou. Návrh respektuje platný správní řád.

K § 95

Návrh řeší problém jak při epidemii a bezprostředním ohrožení zdraví občanů výskytem zdravotně závadných výrobků a pitných vod řešit ochranu veřejného zdraví, a to cestou stanovení neodkladných opatření jejich vyhlášením v rozhlasovém a televizním vysílání. Tato cesta se svěřuje na základě zkušeností se záplavami v roce 1997 a 1998 a s výskytem zdravotně závadných výrobků všem orgánům ochrany veřejného zdraví. Obdobnou úpravu převzal i v r. 1999 vyhlášený veterinární zákon.

K § 96

Pro obce se navrhuje kompetence, kterou zatím některé z nich uplatňují na základě ne zcela jasné právní úpravy zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, v platném znění, tj. možnost nařízení celoplošné dezinsekce a deratizace a omezení zdrojů hluku v obcích alespoň stanovením konce veřejné produkce hudby a provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných zařízení.

K § 97

Náklady vzniklé v souvislosti s plněním povinností podle tohoto zákona hradí ten, komu je povinnost uložena, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpisy nestanoví jinak. Zvláštním právním předpisem, který stanoví jiný způsob úhrady za plnění povinností podle tohoto zákona je např. zákon č. 48/1997 Sb.

Činnost orgánu ochrany veřejného zdraví je hrazena z veřejných rozpočtů. Ustanovení uvádí skutečnosti, které jsou důvodem pro vymáhání vynaložených nákladů. Úprava odpovídá obdobnému řešení v platném zákoně o potravinách (č. 110/1997 Sb.). Nesení nákladů v souvislosti s výkonem státní kontroly, jejíž formou je i státní zdravotní dozor, stanoví zákon o státní kontrole.

Orgány ochrany veřejného zdraví provádějí hodnocení zdravotních rizik. Pokud o takové hodnocení požádá fyzická nebo právnická osoba, je povinna poskytnout potřebné podklady, či uhradit cenu jejich pořízení, neboť nepůjde o výkon z úřední povinnosti. Cena takových podkladů, jejichž obsahem může být i měření složek prostředí, bývá značná a je-li hodnocení zdravotních rizik v zájmu osoby, není namístě úhrada z prostředků státního rozpočtu.

K § 98

Ustanovení řeší otázku nositele právní povinnosti v případě, kdy vyjmenované subjekty nejsou právnickými osobami.

K § 99

Navrhuje se, aby ve stanovených případech mohl orgán ochrany veřejného zdraví své rozhodnutí vázat na podmínky. Právě toto vázání na podmínky umožňuje orgánu ochrany veřejného zdraví v některých případech s navrhovaným opatřením souhlasit a zamezit tak průtahům ve správním řízení.

K § 100

V obecné rovině se upřesňuje, že činnosti, k nimž je třeba mít schválený provozní řád lze provozovat až poté, kdy ho orgán státního dozoru schválí.

K § 101

Stanoví se pravidla pro dokončení správních řízení ve věcech ochrany veřejného zdraví a pokut za porušování předpisů o ochraně zdravých životních podmínek. Tyto pokuty podle dosavadní právní úpravy ukládaly okresní úřady. Zákonem se sankční povinnost nově svěřuje orgánům ochrany veřejného zdraví.

K § 102

Zákon stanoví lhůty, do kterých je třeba uvést výrobky do souladu s navrhovaným zákonem a jeho prováděcími právními předpisy. Do jejich uplynutí se postupuje podle dosavadní právní úpravy a zůstávají v platnosti závazné posudky orgánů hygienické služby, event. ochrany veřejného zdraví vydané podle dosavadních předpisů.

K § 103

Dále se stanoví přechodná doba pro předložení provozních řádů. Přitom je třeba rozlišit povinnosti osob, které předkládají provozní řád ke schválení orgánu ochrany veřejného zdraví a osob, které takovou povinnost nemají. Vzhledem k počtu povinných subjektů se dále navrhuje prodlužit dobu k rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví v daných věcech. Pro přechodnou dobu se stanoví, které osoby mohou vykonávat, řídit či dohlížet na výkon speciální ochranné DDD. S ohledem na nově zaváděná povolení pro výkon laboratorního vyšetřování nákazy HIV/AIDS se stanoví, která zdravotnická zařízení budou vyšetřování provádět v přechodném období. Transfuzní zařízení, která již existují i jako nestátní, jsou mezi uvedená zdravotnická zařízení zařazena s ohledem na povinné vyšetřování nákazy HIV/AIDS v souvislosti s dárcovstvím krve a orgánů.

Pro účely kategorizace prací je zásadní validita výsledků zjištění škodliviny pracovních podmínek. Proto se v § 38 vychází z toho, že tato měření mohou provádět pouze osoby akreditované nebo autorizované. S ohledem na počet subjektů, kteří budou žádat o stanovení kategorie prací se připouští, aby po přechodnou dobu dvou let vykonávaly uvedená měření i všechny hygienické stanice.

K § 104

S ohledem na to, že se povinnost stanovit kritické kontrolní body ve stravovacích službách zavádí nově, stanoví se přechodné období pro vypracování jejich režimu. Jeho délka zohledňuje skutečnost, že praxe ve stanovení kritických bodů je již zavedena na základě zákona o potravinách a tabákových výrobcích.

K § 105

S ohledem na odklad právní povinnosti upravit objekty zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozovny stravovacích služeb, které neodpovídají navrhované právní úpravě, se umožňuje orgánu ochrany veřejného zdraví v případě ohrožení zdraví populace tuto lhůtu zkrátit. Ve výjimečných případech však zřejmě bude nutno připustit i prodloužení přechodné lhůty.

Ustanovení § 31 předpokládá žádost vlastníků, popř. správců pozemních komunikací a železnic v souvislosti s povolením nadlimitního hluku, zejména u starých zátěží. V žádosti musí být uvedeny výsledky měření hluku, vyhodnocení dosažených nápravných opatření z hlediska rozumně dosažitelné míry a úroveň ochrany veřejného zdraví. Ke zpracování těchto žádostí se stanoví přechodná lhůta jednoho roku.

K § 106

Řeší se přechodná doba pro kategorizaci prací a podklady, které je nutno k jejímu provedení dodat. Vzhledem k tomu, že půjde o všechny zaměstnavatele regionu, kteří mají pracoviště druhé až čtvrté kategorie, prodlužuje se úměrně i lhůta pro rozhodnutí správního úřadu.

K § 107

Zdravotní průkazy byly v současnosti vydávány na základě úpravy, obsažené ve vyhlášce MZd č. 91/1984 Sb. Není důvod tak velké skupině osob, jakou jsou osoby vykonávající činnosti epidemiologicky závažné, nařizovat obstarání nových zdravotních průkazů. Kontrola zachování zdravotní způsobilosti, osvědčená zdravotním průkazem, je řešena navrženým zákonem.

K § 108

Je uveden výčet ustanovení, která zakládají oprávnění vydat prováděcí právní předpisy. Vzhledem k tomu, že převážně jde o úpravu v působnosti Ministerstva zdravotnictví, navrhuje se vydat prováděcí právní předpisy formou vyhlášek. Vyhláška k provozu škol v přírodě bude vydána v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Pokud jde o hygienické limity hluku, vibrací a neionizujícího záření, není praktické a odborně odůvodněné, oddělovat úpravu hygienických limitů pro komunální a pracovní prostředí. Při takovém oddělení by úprava byla i značně duplicitní. S ohledem na to, že škodlivé faktory pracovních podmínek budou vydány k provedení zákoníku práce formou nařízení vlády, navrhuje se i hygienické limity hluku, vibrací a neionizujícího záření v komunálním prostředí vydat nařízením vlády. Takové nařízení vlády pak MZd předloží k provedení obou zákonů. Dále se stanoví principy pro úpravu hygienických limitů a požadavků.

K § 109

Ruší se zákon, který upravoval správní sankce v oblasti životních podmínek. Sankce podle tohoto zákona ukládaly okresní úřady. Hygienik jejich uložení pouze navrhoval. Zbývající podzákonné předpisy, které nebudou nahrazeny prováděcími právními předpisy, budou zrušeny.

K § 110

Na návrh Ministerstva vnitra se doplňuje novela zákona o Policii ČR, která řeší úkoly a kompetence policisty při ochraně ústavních činitelů.

K § 111

Rozsáhlejší je novela živnostenského zákona. V souvislosti s textem hmotněprávní části návrhu zákona (§ 58 a 59) se doplňují koncesované živnosti pro oblast pořádání kursů k získání znalostí k výkonu speciální ochranné DDD a řeší se podmínky vzniku živnostenské koncese k výkonu speciální ochranné DDD včetně DDD při použití toxických a vysoce toxických chemických látek a v potravinářských a zemědělských závodech. Současně se ruší změna provedená zákonem č. 157/1998 Sb., která předpokládá, že tyto osoby by se měly podrobit autorizaci. Návrh současně šetří práv osob, nabytých podle zákona č. 157/1998 Sb. a připouští pro účely vzniku koncese doložit odbornou způsobilost po dobu pěti let od účinnosti zákona autorizací.

K § 112

Novelou zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízení se nahrazuje dosavadní závazný posudek k provozu zdravotnických zařízení schválením provozního řádu zdravotnických zařízení, který svým obsahem provoz zdravotnických zařízení odráží a zaměstnavatel i zaměstnanci jsou zavázáni ho dodržovat.

K § 113

Novela zákona o přestupcích doplňuje skutkové podstaty související s navrhovanou hmotněprávní úpravou zákona. Z hlediska zařazení skutkových podstat se vychází z toho, že objektivní správní odpovědnost podnikatelů a dalších právnických osob se v oblasti ochrany veřejného zdraví sankcionuje podle § 92 a násl. předloženého zákona. Předmětem přestupkového zákona by mělo být jen protiprávní jednání občana. Proto byla např. vypuštěna skutková podstata přestupku z oblasti ochrany zdraví při práci.

K § 114

S ohledem na novou právní úpravu v oblasti zdravých životních podmínek se novelizuje zákon o péči o zdraví lidu, neboť nelze očekávat, že zákon o ochraně veřejného zdraví i zákon o zdravotní péči budou účinné současně. Nadále platný zákon o péči o zdraví lidu řeší podmínky poskytování léčebně preventivní péče a problematiku dozoru nad přírodními léčebnými zdroji a jejich využitím.

K § 115

Předložená novela zákona 79/1997 Sb. zohledňuje změnu pojmu „orgán hygienické služby“ na pojem „orgán ochrany veřejného zdraví“.

K § 116

Zákoník práce se navrhuje novelizovat tak, že se nahrazují pojmy orgán hygienické služby, přenosná nemoc a závazný posudek orgánu hygienické služby pojmy podle předloženého návrhu zákona.

K § 117

Některé výrobky je třeba co do značení na obale upravit odchylně od zákona o ochraně spotřebitele. Jde zejména o značení kosmetických přípravků v souladu se směrnicemi ES, ale i o další výrobky. Dále se novelou uvádí do souladu s navrhovaným zákonem dosud používaný pojem „hygienická služba“

K § 118

Zrušuje se příslušné ustanovení kompetenčního zákona, které zakotvuje funkci hlavního hygienika ČR. Změna souvisí s návrhem zákona, který jako orgán ochrany veřejného zdraví označuje Ministerstvo zdravotnictví, nikoli hlavního hygienika ČR. Ten v Ministerstvu zdravotnictví pouze určité úkoly zabezpečuje. Řešení je obdobné zákonu o léčivech (č. 79/1997 Sb.).

K § 119

Novela zákona o veřejném zdravotním pojištění uvádí do souladu pojmy zavedené předloženým návrhem zákona. Jde o pojmy přenosná nemoc, zařízení hygienické služby, hygienická služba.

K § 120

Novelou zákona o zvláštním příspěvku horníkům se uvádí do souladu s navrhovaným zákonem pojem posudky hygienické služby, které jsou de facto správním rozhodnutím.

K § 121

Novelou zákona o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti se dávají do souladu pojmy přenosná nemoc a předpisy, které tuto oblast upravují.

K § 122

Útvarům Policie ČR se novelou zákona o hlášení a evidenci pobytu občanů ukládá povinnost poskytovat zákonem stanovené údaje o fyzických osobách, přihlášených k trvalému pobytu.

K § 123 až 126

Novelami horního zákona, zákona o sociálním zabezpečení, zákona o státní správě a samosprávě školství a státní správě v ochraně ovzduší se uvádějí do souladu s navrženým zákonem pojmy hygienická služba, přenosné onemocnění a kladný závazný posudek orgánu hygienické služby.

K § 127

Novelou zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení se v souladu s navrženou právní úpravou stanoví podklady pro řešení nároku osoby při nařízené karanténě. V souladu s ustanovením § 67 návrhu zákona jde o prozatímní opatření zdravotnického zařízení nebo rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví.

K § 128 až 132

Novelami zákona o výkonu vazby, regulaci reklamy, o ochraně chmele, o prevenci závažných havárií způsobených nebezpečnými chemickými látkami a přípravky a o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění se uvádějí do souladu s navrženým zákonem pojmy přenosná nemoc a hygienická služba.

K § 133

Vložená novela zákona o chemických látkách a chemických přípravcích upravuje vztah navržených ustanovení, upravujících podmínky výkonu ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace a zákona č. 157/1998 Sb. ve znění zákona č. 352/1999 Sb.

K § 134

Účinnost zákona se navrhuje od 1. července 2000. Toto datum souvisí s plněním závazku aproximace práva Evropských společenství, obsaženého v navrženém zákoně. Jak je uvedeno v obecné části důvodové zprávy, ČR se při screeningových jednáních zavázala k aproximaci k datu 1. 1. 2000. Termín nebylo možné dodržet, protože Poslanecká sněmovna v prvém čtení návrh zákona vrátila vládě k dopracování. Navrhuje se tedy nejbližší možný náhradní termín, který je podstatný z hlediska hodnocení připravenosti ČR na členství v EU.

S ohledem na to, že zákon nabyde účinnosti na počátku běhu zotavovacích akcí, odkládá se účinnost příslušných ustanovení, vztahujících se k těmto akcím. Dále se odkládá účinnost ustanovení, upravujících některé nové skutečnosti v režimu stravovacích služeb a ustanovení, která zavazují výrobce kosmetických prostředků ke stanovení správné výrobní praxe a hodnocení chemické bezpečnosti výrobků. Plnění těchto ustanovení si vyžádá odbornou přípravu ze strany výrobců kosmetických prostředků. Pokud jde o stravovací služby, jde především o vynaložení finančních prostředků, které s ohledem na šíři pojmu stravovací služba, bude namnoze složité vynaložit jednorázově. Proto se stanoví příslušný odklad.

č. 1 k návrhu zákona

Přílohou se stanoví seznam zdravotnických zařízení, která mohou provádět očkování do zahraničí. S ohledem na měnící se podmínky provádění tohoto očkování, rozsah podkladů Světové zdravotnické organizace a vyžadované odbornosti a informovanosti se navrhuje omezený okruh osob, které již takové očkování provádějí a mohou garantovat správný postup.

č. 2 k návrhu zákona

Příloha stanoví správní obvody krajských hygieniků, jejich sídla a výčet krajských hygieniků jako orgánů státní správy.

V Praze dne 9. února 2000

Předseda vlády:

Ing. Miloš Zeman, v. r.

1. místopředseda vlády, ministr zdravotnictví a ministr práce a sociálních věcí:

PhDr. Vladimír Špidla

v. z. RNDr. Miloš Kužvart

Platná znění zákonů s vyznačením navrhovaných změn

Změna zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

§ 19

((1) Při zajišťování bezpečnosti chráněných osob, kterým je podle zvláštních předpisů a mezinárodních dohod poskytována osobní ochrana, je policista zařazený ve službě ochrany ústavních činitelů oprávněn provést prohlídku osob, zavazadel, věcí, dopravních prostředků nacházejících se v prostoru, ze kterého by bylo možno ohrozit bezpečnost chráněné osoby.) Při zajišťování bezpečnosti chráněných osob, kterým je podle zvláštních právních předpisů a mezinárodních dohod poskytována osobní ochrana, je policista zařazený v ochranné službě oprávněn provést prohlídku osob, zavazadel, věcí, dopravních prostředků nacházejících se v prostoru, ze kterého by bylo možno ohrozit bezpečnost chráněné osoby, ověřit dodržení hygienických limitů ukazatelů pitné vody, potravin a pokrmů, jakož i zachování hygienických požadavků pro výkon činností epidemiologicky závažných8a), jestliže jich má být užito pro potřeby chráněné osoby.

(2) Prohlídku osob je policista oprávněn provést pouze tehdy, jestliže tyto osoby na jeho výzvu uvedený prostor ihned neopustí nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení.

(3) K prohlídce objektů musí mít policista svolení vlastníka nebo uživatele. Bez uvedeného svolení je policista oprávněn vykonat prohlídku jen tehdy, je-li důvodné podezření, že z objektu by měl být proveden útok na bezpečnost chráněné osoby.

(4) Prohlídka objektu, zavazadel, věcí a dopravních prostředků nesmí sledovat jiný zájem než zajištění bezpečnosti chráněné osoby.

(5) Při ověřování zdravotní nezávadnosti a zachování hygienických požadavků podle odstavce 1 má policista zařazený v ochranné službě oprávnění a povinnosti kontrolních pracovníků podle zvláštního právního předpisu8b); stejným zákonem se řídí nesení a hrazení nákladů vzniklých při tomto ověřování8c).

_____________________

8a) Zákon č. …/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

8b) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb. a zákona č. 148/1998 Sb.

8c)§ 20 zákona č. 552/1991 Sb.

Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

§ 31

(1) Podnikatel, který provozuje živnost prostřednictvím odpovědného zástupce (§ 11), je povinen zajistit jeho účast při provozování živnosti v potřebném rozsahu.

(2) Podnikatel je povinen pro účely doručování písemností podle odstavce 11 viditelně označit obchodním jménem a identifikačním číslem místo podnikání, liší-li se od bydliště (§ 5 odst. 2), sídlo a zahraniční osoba organizační složku.

(3) Podnikatel je povinen zajistit, aby na provozovně, ve které je prodáváno zboží nebo poskytována služba, a nemá-li provozovnu, v místě podnikání, sídle nebo v místě organizační složky zahraniční osoby byly kontrolnímu orgánu na jeho žádost a ve lhůtě jím stanovené k dispozici doklady prokazující způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu používaného k poskytování služeb.

(4) Podnikatel je povinen zajistit, aby v provozovně určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého jazyka nebo slovenského jazyka. Splnění této podmínky se posuzuje podle § 11 odst. 2.

(5) Podnikatel odpovídá za to, že jeho zaměstnanci prokázali splnění podmínky bezúhonnosti, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis podmínku bezúhonnosti zaměstnanců vyžaduje.

(6) Podnikatel a fyzické osoby provozující činnost, která je předmětem živnosti, osoby jednající jejich jménem a odpovědný zástupce jsou povinni pracovníkům živnostenského úřadu prokázat totožnost.

(7) Provozování živnosti lze přerušit nejdéle na dobu 2 let. Hodlá-li podnikatel přerušit provozování živnosti na dobu delší než 6 měsíců, je povinen tuto skutečnost předem písemně oznámit živnostenskému úřadu.

(8) Pokračování v provozování živnosti před uplynutím doby, na kterou bylo provozování živnosti přerušeno podle odstavce 7, je podnikatel povinen předem písemně oznámit živnostenskému úřadu.

(9) Na základě oznámení podle odstavců 7 a 8 živnostenský úřad zapíše tyto skutečnosti v živnostenském rejstříku a o provedeném zápise vyrozumí podnikatele.

(10) Podnikatel je povinen mít v provozovně pro účely kontroly podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu průkaz živnostenského oprávnění nebo osvědčení vydané podle § 10 odst. 3.

(11) Podnikatel je povinen zajistit v místě podnikání, sídle a v místě organizační složky zapsané do obchodního rejstříku přijímání písemností.

(12) Podnikatel je povinen vydávat doklady o prodeji zboží a o poskytnutí služby, není-li dále stanoveno jinak. Na dokladu musí být uvedeno označení podnikatele obchodním jménem a identifikačním číslem, datum prodeje zboží nebo poskytnutí služby, druh zboží nebo služby a cena, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Nepřesahuje-li účtovaná cena částku 20 Kč a při prodeji cenin, jízdenek hromadné dopravy, telefonních karet, denního a periodického tisku, zboží prodávaného prostřednictvím prodejních automatů a zboží souvisejícího s poskytováním doplňkových služeb v prostředcích železniční, autobusové, letecké a vodní dopravy, je podnikatel povinen doklad vydat pouze na žádost zákazníka, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Kopie dokladů je podnikatel povinen uschovávat po dobu 3 let ode dne jejich vydání, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(13) Podnikatel je povinen na žádost živnostenského úřadu sdělit, zda živnost provozuje, a doložit doklady prokazující provozování živnosti.

(14) Podnikatel odpovídá za to, že jeho zaměstnanci splňují způsobilost pro výkon povolání stanovenou zvláštními právními předpisy, znalost (hygienických a bezpečnostních předpisů) bezpečnostních předpisů a předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví. Vyžaduje-li to povaha práce nebo jiné činnosti, odpovídá i za to, že se zaměstnanci opakovaně účastní prohlídek podle (předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem) zvláštních právních předpisů.33)

(15) Podnikatel, který připravuje mládež na povolání, je povinen řídit se zvláštními právními předpisy.23d)

(16) Podnikatel je povinen při provozování živnosti dodržovat povinnosti vyplývající z tohoto zákona a zvláštních právních předpisů.

__________________________

33) (§ 11 vyhlášky č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem.")Například zákon č..../2000 Sb., o ochraně veřejného

zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupina 214: Ostatní obor živnosti „Poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“ zní:

Obor

1

Průkaz způsobilosti

2

Poznámka

3

Poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

(ukončené středoškolské vzdělání a 3 roky odborné praxe v oblasti bezpečnosti práce) ukončené středoškolské vzdělání a 3 roky odborné praxe v oblasti bezpečnosti práce nebo ochrany zdraví při práci

V příloze č. 2 VÁZANÉ ŽIVNOSTI skupina 214: Ostatní obor živnosti „Speciální ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace bez použití toxických nebo vysoce toxických chemických látek a chemických přípravků, s výjimkou speciální ochranné dezinfekce ve zdravotnickém zařízení, speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářských a zemědělských provozech a odborných činností na úseku rostlinolékařské péče“ zní:

Obor

1

Průkaz způsobilosti

2

Poznámka

3

Speciální ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace bez použití toxických nebo vysoce toxických chemických látek a chemických přípravků, s výjimkou speciální ochranné dezinfekce prováděné zdravotnickým zařízením v jeho objektech, speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářských a zemědělských provozech a odborných činností na úseku rostlinolékařské péčex)

Odborná způsobilost podle § 58 odst. 2 zákona č. .../2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, nebo po dobu 5 let od účinnosti zákona č. ../2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, odborná způsobilost podle § 18 až 20 zákona č. 157/1998 Sb.

x)zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách některých souvisejících zákonů

V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupina 304: Výroba zdravotnických výrobků, přesných a optických přístrojů a hodin

obor živnosti „Speciální ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace toxickými nebo vysoce toxickými chemickými látkami a chemickými přípravky s výjimkou speciální ochranné dezinsekce a deratizace v potravinářských a zemědělských provozech a odborných činností na úseku rostlinolékařské péče“ zní:

Obor

1

Požadovaná odborná a jiná zvláštní způsobilost podle § 27 odst. 1 a 2 živnosten-ského zákona

2

Podmínky, jejichž splnění se vyžaduje podle § 27 odst. 2 živnosten-ského zákona

3

Orgán státní správy, který se vyjadřuje k žádosti o koncesi

4

Poznámka

5

(Ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické nebo toxické, s výjimkou odborných činností na úseku rost-linolékařské péčex))

Speciální ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace toxickými nebo vysoce toxickými chemickými látkami nebo chemickými přípravky s výjimkou speciální ochranné dezinsekce a deratizace v potravi-nářských nebo zemědělských provozech a odborných činností na úseku rostlinolé-kařské péčex)

(Odborná způsobilost podle § 18 až 20 zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů)

Odborná způsobilost podle § 58 odst. 5 zákona č. …/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejí-cích zákonů, nebo po dobu 5 let od účinnosti zákona č. ../2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejí-cích zákonů, odborná způsobilost získaná podle § 18 až 20 zákona č. 157/1998 Sb.

(Okresní hygienik jako příslušný správní úřad k ochraně zdraví člověka)

Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví

(Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů

x)Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolé-kařské péči a změnách některých souvisejí-cích zákonů.)

x)zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolé-kařské péči a o změnách některých souvisejí-cích zákonů

V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupina 304: Výroba zdravotnických výrobků, přesných a optických přístrojů a hodin obor živnosti “Speciální ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářských nebo zemědělských provozech, s výjimkou odborných činností na úseku rostlinolékařské péče“ zní:

Obor

1

Požadovaná odborná a jiná zvláštní způsobilost podle § 27 odst. 1 a 2 živnosten-ského zákona

2

Podmínky, jejichž splnění se vyžaduje podle § 27 odst. 2 živnosten-ského zákona

3

Orgán státní správy, který se vyjadřuje k žádosti o koncesi

4

Poznámka

5

Speciální ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravi-nářských nebo zemědělských provozech, s výjimkou odborných činností na úseku rostlinolé-kařské péčex)

Odborná způsobilost podle § 58 odst. 3 zákona č. …/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejí-cích zákonů, nebo po dobu 5 let od účinnosti zákona č. ../2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejí-cích zákonů, odborná způsobilost získaná podle § 18 až 20 zákona č. 157/1998 Sb.

Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví

x)zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolé-kařské péči a o změnách některých souvisejí-cích zákonů

V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupina 314: Ostatní obor živnosti “Pořádání kursů k získání znalostí k výkonu speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace” zní:

Obor

1

Požadovaná odborná a jiná zvláštní způsobilost podle § 27 odst. 1 a 2 živnosten-ského zákona

2

Podmínky, jejichž splnění se vyžaduje podle § 27 odst. 2 živnosten-ského zákona

3

Orgán státní správy, který se vyjadřuje k žádosti o koncesi

4

Poznámka

5

Pořádání kursů k získání znalostí k výkonu speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace

Odborná způsobilost podle § 58 odst. 2 zákona č. …/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejí-cích zákonů

Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví

§ 59 zákona č. …/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejí-cích zákonů

V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupina 314: Ostatní obor „Pohřební služba“ zní:

Obor

1

Požadovaná odborná a jiná zvláštní způsobilost podle § 27 odst. 1 a 2 živnostenského zákona

2

Podmínky, jejichž splnění se vyžaduje podle § 27 odst. 3 živnostenského zákona

3

Orgán státní správy, který se vyjadřuje k žádosti o koncesi

4

Poznámka

5

Pohřební služba

Příslušný orgán (státní hygienické služby) ochrany veřejného zdraví

V příloze č. 3 KONCESOVANÉ ŽIVNOSTI skupina 314: Ostatní obor „Provozování pohřebišť a krematorií“ zní:

Obor

1

Požadovaná odborná a jiná zvláštní způsobilost podle § 27 odst. 1 a 2 živnosten-ského zákona

2

Podmínky, jejichž splnění se vyžaduje podle § 27 odst. 3 živnosten-ského zákona

3

Orgán státní správy, který se vyjadřuje k žádosti o koncesi

4

Poznámka

5

Provozování pohřebišť a krematorií

Příslušný orgán (státní hygienické služby) ochrany veřejného zdravía souhlas obce

Změna zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.

§ 10

(1) Okresní úřad nebo obvodní úřad v hlavním městě Praze nebo Magistrátní úřad hlavního města Prahy nebo ministerstvo zdravotnictví České republiky (dále jen „orgán příslušný k registraci“) provede registraci na základě žádosti provozovatele nestátního zařízení.

(2) Žádost musí obsahovat:

a)jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo, je-li provozovatelem nestátního zařízení fyzická osoba; je-li provozovatelem nestátního zařízení právnická osoba, název, sídlo, právní formu, jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem a jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo odborného zástupce,

b)druh a rozsah poskytování zdravotní péče,

c)místo provozování nestátního zařízení včetně uvedení vlastnického nebo nájemního vztahu,

d)den zahájení provozování nestátního zařízení.

(3) K žádosti o registraci je provozovatel nestátního zařízení povinen připojit tyto doklady:

a)osvědčení stavovské profesní organizace ustavené zákonem (dále jen „komora“),9) je-li zřízena,

b)souhlas orgánu příslušného k registraci s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zařízením, není-li Komora zřízena,

c)doklad o své odborné způsobilosti,6) je-li provozovatelem nestátního zařízení nebo odpovědným zástupcem fyzická osoba, pro kterou vydání osvědčení podle písmena a) není v působnosti Komory; kvalifikační předpoklady jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu,

d)(kladný závazný posudek příslušného orgánu hygienické služby10) ke zřízení a provozování nestátního zařízení,) provozní řád, schválený příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví10)

e)souhlas Státního ústavu pro kontrolu léčiv, jde-li o provozování lékárny nebo výdejny prostředků zdravotnické techniky,11)

________________________

10)§ 15 odst. 2 zákona č. .../2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

§ 13

(1) Orgán příslušný k registraci zruší registraci, jestliže

a)provozovatel nestátního zařízení pozbyl osvědčení nebo souhlas nebo odbornou způsobilost nebo povolení; registraci zruší i při závažném nebo opakovaném porušení hygienických a protiepidemických zásad na provoz zdravotnických zařízení, zjištěném orgánem (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví,

b) o to provozovatel nestátního zařízení požádal.

Změna zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

§ 29

Přestupky na úseku zdravotnictví

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a)úmyslně zmaří, ztíží nebo ohrozí poskytnutí zdravotnické služby nebo se nepodrobí povinnému vyšetření nebo léčení,

b)nedodrží opatření stanovené nebo uložené ke snížení hluku a vibrací (nebo znečistí ovzduší škodlivinami nad stanovenou přípustnou mez),

c)nedodrží opatření stanovené na ochranu přírodních léčebných lázní nebo přírodního léčivého zdroje,

d)ohrozí nebo poruší zdravotní nezávadnost (poživatin nebo) pitné vody,

(e)poruší povinost stanovenou obecně závazným právním předpisem pro dodržování hygienických požadavků na pracovní prostředí,)

e)padělá nebo úmyslně neoprávněně změní lékařskou zprávu nebo zdravotní průkaz anebo zneužije lékařskou dokumentaci,

f)poruší povinnost při zacházení s (jedy,) omamnými látkami, psychotropními látkami nebo jinými látkami škodlivými zdraví,(nebo poruší povinnost k ochraně zdraví před ionizujícím zářením)

g)(poruší zákaz nebo nesplní povinnost stanovenou nebo uloženou v souvislosti s předcházením a výskytem přenosných nemocí) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění,

h)padělá lékařský předpis nebo pozmění jeho obsah v úmyslu, aby ho bylo použito jako pravého, nebo užije takového předpisu jako pravého anebo poskytne tiskopis lékařského předpisu jinému v úmyslu, aby ho bylo použito k padělání, nebo v témže úmyslu odcizí či jinak neoprávněně získá takový tiskopis,

i)poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené k ochraně zdraví před neionizujícím zářením,

 j)poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené pro provoz koupaliště ve volné přírodě, umělého koupaliště nebo sauny,

 k)poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené pro pořádání zotavovací akce, jiné akce k zotavení nebo školy v přírodě.

(2) (Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až e) lze uložit pokutu do 3000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. f) až ch) pokutu do 5000 Kč; zákaz činnosti do jednoho roku lze uložit za přestupek podle odstavce 1 písm. f), g) a ch).) Za přestupek podle odstavce 1 písmen a) až k) lze uložit pokutu do 10 000 Kč.

§ 86

V blokovém řízení mohou projednávat

a)orgány policie též přestupky proti pořádku ve státní správě podle § 23 odst. 1 písm. a), b), h), ch) a j), § 23a odst. 1 písm. c), § 24 odst. 1 písm. d), § 30 odst. 1 písm. a) až i), § 42 odst. 1 písm. a), b), e) a e), § 43 odst.1 písm. a) a b) a § 44, jakož i podle § 46, pokud k nim došlo na úseku státní správy v jejich působnosti nebo na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, přestupky proti veřejnému pořádku podle § 47 písm. b) až d) a § 48, přestupky proti občanskému soužití podle § 49 a přestupky proti majetku podle § 50,

b)orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce přestupky proti pořádku ve státní správě podle § 21 odst. 1 písm. b), d) a f), § 30 odst. 1 písm. g), h) a i) a § 46, pokud jimi byly porušeny obecně závazné právní předpisy o bezpečnosti práce, dopustil-li se některého z těchto přestupků pracovník organizace nebo podnikatel v jejich prostorách nebo na jejich pracovištích,

c)(orgány hygienické služby přestupky proti pořádku ve státní správě podle § 29 odst. 1 písm. a), b), d), e), g) a h)) orgány ochrany veřejného zdraví přestupky na úseku zdravotnictví podle § 29 odst. 1 písm. a), b), d), f), g) a i) až k).

Změna zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů

preambule zrušena

Hlavní zásady péče o zdraví lidu

Čl.I

zrušen

Čl.II

Péči společnosti o zdraví lidu musí odpovídat snaha každého jednotlivce žít zdravě a vyvarovat se vlivů škodlivě působících na jeho zdraví. Zároveň má každý občan napomáhat dobrému vývoji zdraví svých spoluobčanů, a proto aktivně přispívat k vytváření zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce.

Čl.III

K hlavním předpokladům péče o zdraví lidu patří stálý rozvoj vědy a techniky a pohotové uplatňování výsledků vědeckého výzkumu v praxi. Věda proto musí v předstihu zajišťovat dostatek potřebných poznatků a uplatňovat je na všech úsecích národního hospodářství, jejichž činnost má vliv na zdraví lidu.

Čl.IV

Péče o zdraví lidu se zaměřuje především preventivně k ochraně a soustavnému upevňování a rozvíjení tělesného i duševního zdraví lidu; zvláštní pozornost je přitom věnována péči o novou generaci a ochraně zdraví pracujících.

Čl.V

zrušen

Čl.VI

K provedení těchto zásad péče o zdraví lidu upravuje zákon (vytváření a ochranu zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce a) zabezpečování zdravotnických služeb.

(První část

Vytváření a ochrana zdravých podmínek

a zdravého způsobu života a práce

§ 1

(1) Organizace jsou povinny činit všechna potřebná opatření k vytváření a ochraně zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce (dále jen "zdravé životní podmínky") a odpovídají za plnění těchto povinností. Organizací se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů18) a právnická osoba.

(2) Nadřízené orgány jsou povinny soustavně vést podřízené organizace k tomu, aby své úkoly v péči o zdravé životní podmínky plnily nedílně s úkoly hospodářské a kulturní výstavby, kontrolovat, jak se v odvětvích jimi spravovaných dodržují povinnosti v ochraně a rozvoji zdraví lidu, a vyvozovat z neplnění těchto povinností hospodářské důsledky.

(3) Za plnění povinností orgánů a organizací v péči o zdravé životní podmínky odpovídají osobně v rozsahu své funkce a náplně své činnosti vedoucí pracovníci a funkcionáři na všech stupních řízení, jakož i všechny další osoby pověřené řízením, organizací a kontrolou práce.

(4) Vedoucí pracovníci a funkcionáři jsou povinni soustavně vytvářet předpoklady pro iniciativu občanů v péči o zdravé životní podmínky a opírat se o aktivní účast veřejnosti.

________________________________

18) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona ČNR č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb. a zákona č. 147/1996 Sb. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona ČNR č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 286/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb. a zákona č. 142/1996 Sb. Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb. a zákona č. 455/1991 Sb.

§ 2

(1) Zdravé životní podmínky se vytvářejí a chrání zejména péčí

a) o zdravý stav ovzduší, vody, půdy a ostatních složek životního prostředí, zejména sídlišť, rekreačních a lázeňských oblastí, obytných a jiných budov, veřejně přístupných míst a okolí závodů, jakož i zařízení osobní dopravy, tělovýchovných zařízení a zařízení poskytujících služby obyvatelstvu,

b) o zdravou výživu obyvatelstva a o uspokojování obyvatelstva zdravotně nezávadnými předměty běžného užívání,

c) o zdravý vývoj dětí a dorostu, především pokud jde o výchovné prostředí a způsob výchovy,

d) o příznivé působení pracovního prostředí a práce na zdraví pracujících.

(2) Při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek se jako důležitý činitel uplatňuje výchova občanů ke zdravotnímu uvědomění a k získávání správných hygienických návyků.

§ 3

Úkoly v péči o zdravé životní podmínky se musí zabezpečovat zejména při

a) územním plánování, při projektování staveb a zařízení, při jejich výstavbě, rekonstrukci a uvádění do provozu (užívání) a při jejich údržbě a opravách,

b) stanovení vývojových a výzkumných úkolů a při navrhování a zavádění nových strojů a jiných pracovních prostředků i technologických a pracovních postupů,

c) zavádění, organizování a rozšiřování výroby, obchodu a služeb a při dovozu,

d) řízení a organizaci práce a při její kontrole,

e) zavádění všech forem individuální i kolektivní hmotné zainteresovanosti, při jejich používání a při tvorbě technicko-hospodářských norem a mzdových předpisů,

f) výchově a výuce, zejména při sestavování a kontrole plánů výchovy a výuky dětí a dorostu,

g) zaměstnávání pracovníků, a to se zřetelem na jejich tělesnou, duševní a odbornou způsobilost.

§ 4

(1) Orgány, které jsou oprávněny schvalovat opatření, k nimž je třeba závazného posudku orgánů hygienické služby, nesmějí k těmto opatřením dát svůj souhlas bez takového kladného posudku.

(2) Závazný posudek orgánů hygienické služby je nutno si vyžádat k těmto opatřením:

a) k návrhu územního plánu velkého územního celku, územního plánu obce a regulačního plánu,

b) ke změně v užívání stavby,

c) k výrobě a dovozu materiálů a předmětů přicházejících do přímého styku s potravinami, pokrmy nebo nápoji, hraček, výrobků pro děti ve věku do tří let, kosmetických prostředků a materiálů a předmětů určených ke kreslení, malování, modelování a psaní pro děti ve věku do 14 let,

d) ke kolaudaci stavby,

e) k projektové dokumentaci staveb, s výjimkou staveb, u nichž se nevyžaduje stavební povolení, a projektové dokumentace jednoduchých staveb,

f) k využití vodních zdrojů k zásobování pitnou a užitkovou vodou a k využití rybníků k rekreačním účelům.

(3) Závazný posudek orgánů hygienické služby je nutno si v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcími předpisy vyžádat i k dalším opatřením, jimiž by mohly být způsobeny zdravotní závady, které by se později nedaly odstranit vůbec nebo by se daly odstranit jen s neúměrnými náklady, zejména

a) k vymezení ochranných pásem,

b) k návrhům technických norem,

c) k umístění zotavovacích a jiných podobných zařízení pro děti a dorost a škol v přírodě a k jejich uvedení do provozu,

d) k návrhům typů ochranných pracovních prostředků,

e) k návrhům typů a k dovozu strojů a jiných zařízení,

f) k návrhům na zavedení nových technologických a pracovních postupů.

(4) Jiná opatření, pokud by jimi mohly být nepříznivě ovlivněny životní podmínky, je nutno s orgány hygienické služby projednat v rozsahu stanoveném prováděcími předpisy.

§ 5

(1) Při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek je nutno provádět též všechna opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí včetně mimořádných opatření při epidemii.

(2) Mimořádná opatření při epidemii i při nebezpečí jejího vzniku jsou:

  1. zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeje a jiného nakládání s věcmi a zvířaty, kterými může být šířena přenosná nemoc, popřípadě příkaz k jejich zničení,

b) zákaz nebo omezení styku některých skupin obyvatel s ostatním obyvatelstvem, zejména omezení cestování obyvatel některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi,

c) zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů,

d) uzavření dětských výchovných zařízení všeho druhu, jakož i ubytovacích podniků a zařízení společného stravování nebo omezení jejich provozu,

e) zákaz používání studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek, koupališť, očistných lázní a prádelen,

f) příkaz k hromadnému hubení škodlivých živočichů v rámci ohniskové dezinfekce,

g) příkaz k varovnému označení objektů, v nichž došlo k onemocnění přenosnou nemocí.

§ 6

(1) Organizace jsou povinny v zájmu zabezpečení zdravých životních podmínek zejména

a) organizovat a kontrolovat při své činnosti dodržování hygienických zásad a opatření proti výskytu přenosných a jiných nemocí,

b) soustavně pečovat o podmínky osobní hygieny a zdravého rozvoje duševních schopností občanů,

c) spolupracovat se zdravotnickými orgány, zdravotnickými zařízeními a zdravotnickými pracovníky, zvláště umožnit pracovníkům, kteří jsou pověřeni prováděním hygienického dozoru, výkon tohoto dozoru a odstraňovat ve stanovených lhůtách závady zjištěné při provádění hygienického dozoru,

d) spolupůsobit na zajištění řádného výkonu zdravotní péče, zejména při dispenzární péči, při vstupních, periodických a jiných preventivních prohlídkách a vyšetřeních a při očkování,

e) postupovat při zařazování do práce nebo k jiné činnosti, popřípadě při převedení na určitou práci nebo na jinou činnost podle posudků příslušných lékařů a komisí.

(2) Zvláštní povinnosti, které mají organizace a orgány při zabezpečování první pomoci a při budování a údržbě zdravotnických zařízení, jsou vymezeny v dalších ustanoveních tohoto zákona.

§ 7

(1) Jestliže porušením předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek vznikly nebo by mohly být způsobeny vážné zdravotní závady, nařídí okresní úřady (úřady měst, obvodní úřady) až do zjednání nápravy zastavení stavby nebo výroby anebo zakážou užívání nebo provoz závodu, zařízení nebo jiného objektu. Bližší vymezení této působnosti stanoví předpisy k provedení tohoto zákona.

(2) Porušují-li organizace předpisy o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, uloží jim okresní úřad (úřad města, obvodní úřad) pokutu podle zvláštních předpisů.)

Druhá část

Účast občanů, profesních organizací, profesních a jiných

občanských sdružení v péči o zdraví

Hlava první

Účast občanů

§ 8

Občané se aktivně podílejí na zabezpečování péče o zdraví lidu zejména tím, že

a) uplatňují při své činnosti hygienické zásady a spolupracují na opatřeních k ozdravění životních podmínek,

b) dávají podněty ke zlepšení péče o zdraví lidu, upozorňují na hygienické závady a projednávají opatření k rozvoji zdraví lidu,

c) zrušeno

d) účastní se na zdravotnických akcích; své vysoké občanské uvědomění projevují též dárcovstvím krve.

§ 9

(1) Občané mají právo na poskytování zdravotní péče podle ustanovení tohoto zákona, zákona o všeobecném pojištění a předpisů vydaných k jejich provedení a zákona o ochraně veřejného zdraví.

(2) Občanům s výjimkou osob ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody se umožňuje volba lékaře, klinického psychologa a zdravotnického zařízení. Možnost volby se netýká závodní preventivní péče podle § 18a a zdravotnických zařízení v případech, kdy jsou tato zařízení příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví stanovena k provedení epidemiologických opatření.

(3) Volbu lékaře u vojáků v činné službě a žáků vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě, upravují zvláštní předpisy.15)

(4) V zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je každý povinen

a) podrobit se v případech stanovených obecně závaznými předpisy zdravotnickým prohlídkám a diagnostickým zkouškám, (očkování,) léčení (přenosných nemocí nebo jiných) nemocí společensky zvlášť závažných, (izolaci, karanténním opatřením, zákazu výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti,) asanačním, dezinfekčním a jiným opatřením na ochranu před nákazou,

(b) předložit ve stanovených případech lékařské potvrzení o bezinfekčnosti a sdělit okolnosti důležité v zájmu epidemiologického vyšetřování; osoba nemocná přenosnou nemocí je povinna označit lékaři na jeho výzvu zdroj nákazy a osoby, které mohla sama nakazit,)

c) zrušeno

b) poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví,

c) účastnit se zdravotnického školení a výcviku uloženého z důvodu obecného zájmu.

__________________________________

15) § 10 odst. 2 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 592/1992 Sb., zákona ČNR č, 10/1993 Sb. a zákona ČNR č. 15/1993 Sb.

Hlava druhá

Účast profesních organizací, profesních

a jiných občanských sdružení

§ 10

(1) Příslušné odborové orgány

a) podílejí se na kontrole péče o zdraví,

b) účastní se na tvorbě obecně závazných právních předpisů z oblasti zdravotnictví,

c) účastní se výběrových řízení na obsazování vedoucích funkcí ve zdravotnictví.

(2) Československý červený kříž vychovává občany k účasti na plnění zdravotnických úkolů a jeho složky úzce spolupracují se zdravotnickými zařízeními.

(3) Úkoly týkající s zdraví lidu plní občanská sdružení podle zásad dohodnutých s ministerstvem zdravotnictví České republiky.

§ 10a

(1) Ministerstvo zdravotnictví České republiky (dále jen "ministerstvo zdravotnictví") spolupracuje s profesními organizacemi a s profesními občanskými sdruženími,1) a to zejména při

a) zabezpečení odbornosti jejich členů k výkonu povolání,

b) tvorbě sazebníků, které souvisejí s výkony zdravotní péče, tvorbě cen léčiv a prostředků zdravotnické techniky, protetických a zdravotnických pomůcek,

c) tvorbě obecně závazných právních předpisů z oblasti zdravotnictví,

d) udělování oprávnění k provozování nestátních zdravotnických zařízení,

e) výběrových řízeních na obsazování vedoucích funkcí ve zdravotnictví.

(2) Na plnění úkolů uvedených v odstavci 1 písm. c) se podílí organizace zdravotně postižených občanů prostřednictvím vládního výboru.

__________________________________

1) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1990 Sb.

Zákon České národní rady č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře.

Třetí část

Zdravotnictví

Hlava první

Zdravotní péče

Oddíl 1

Poskytování zdravotní péče

§ 11

(1) Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákony.

(2) Zdravotní péče se poskytuje

  1. bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního pojištění v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy2) nebo na základě smluvního zdravotního pojištění,

b) bez přímé úhrady z prostředků Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky u občanů Slovenské republiky, kteří nemají na území České republiky trvalý pobyt, nejsou na území České republiky v pracovním nebo obdobném poměru ani samostatně výdělečně činní; nárok na úhradu těchto nákladů uplatní Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky u příslušného orgánu Slovenské republiky,

c) bez přímé úhrady z prostředků státního rozpočtu České republiky, charitativních, církevních a dalších právnických a fyzických osob,

d) za plnou nebo částečnou finanční úhradu.

(3) Za plnou nebo částečnou finanční úhradu jsou poskytovány

  1. zdravotní péče přesahující rámec stanovený zvláštními

  2. předpisy,2)

  3. vyšetření, prohlídky a jiné výkony prováděné v osobním zájmu fyzických osob nebo v zájmu právnických osob, které nesledují léčebný účel,

  4. léčiva a prostředky zdravotnické techniky a protetické a zdravotnické pomůcky nad rámec stanovený zvláštním předpisem,2)

  5. zaopatření v zařízeních ústavní péče, v dětských domovech, kojeneckých ústavech a jeslích,

  6. hygienické služby objednané fyzickými nebo právnickými osobami,

  7. pobyt v zařízeních ústavní péče z jiných než zdravotních důvodů, nejde-li o péči, která se podle zvláštního zákona16) považuje za sociální péči, nebo o pobyt průvodce podle zvláštního předpisu.17)

_________________________________

2) Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.

16) § 73b zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.

17) § 24 odst. 1 a 3 nařízení vlády ČR č. 216/1992 Sb., ve znění nařízení vlády ČR č. 50/1993 Sb.

§ 12

(1) Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení, na základě spolupráce a účelné dělby práce při zachování jednoty odborné péče o zdraví člověka a osobní odpovědnosti za poskytovanou péči. V těchto zařízeních mohou vyšetřovací a léčebné výkony provádět jen oprávnění zdravotničtí pracovníci.

(2) zrušen

Oddíl 2

Zdravotní výchova obyvatelstva

§ 13

Zdravotnická zařízení a jejich zdravotničtí pracovníci mají rozhodující úlohu při zdravotní výchově obyvatelstva, která se provádí v těsném sepětí s ostatní výchovnou činností.

§ 14

Úkoly ve zdravotní výchově obyvatelstva plní všechna zdravotnická zařízení a jejich zdravotničtí pracovníci v těsné spolupráci s rodinou, školou, hospodářskými organizacemi a občanskými sdruženími jako nedílnou součást své každodenní činnosti.

Oddíl 3

Činnost na úseku hygieny a boje proti (přenosným nemocem) infekčním onemocněním

§ 15

(1) Zdravotnická zařízení odborně vedou orgány a organizace i jednotlivé občany při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, napomáhají jim při plnění jejich úkolů a kontrolují jejich soustavné a jednotné provádění.

(2) Zdravotnická zařízení provádějí také zvláštní ochranná opatření proti (přenosným nemocem) infekčním onemocněním.

§ 16

Úkoly zdravotnických zařízení uvedené v § 15 plní jejich zdravotničtí pracovníci jako nedílnou součást své každodenní činnosti v rozsahu odpovídajícím jejich pracovní náplni.

((2) Zvláštní odborné úkoly v otázkách vytváření a ochrany zdravých životních podmínek a v boji proti přenosným nemocem plní zařízení a orgány hygienické služby (§ 34, 71 a 75).) Zvláštní odborné úkoly v oblasti ochrany veřejného zdraví plní podle zvláštního právního předpisu zařízení a orgány ochrany veřejného zdraví.2a)

2a) Zákon č. …/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

Oddíl 4

Léčebně preventivní péče

Obsah léčebně preventivní péče

§ 17

(1) Léčebně preventivní péče spočívá v péči o ochranu, navrácení a upevnění zdraví jednotlivců i kolektivů; je poskytována obyvatelstvu ve zdraví i v nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou pomoc.

(2) Léčebně preventivní péče zahrnuje veškerou ambulantní i ústavní péči včetně lázeňské péče, závodní preventivní péče, přednemocniční neodkladné péče a léčebné výživy, poskytování léků s výjimkou vyhrazených léčiv prodávaných prodejci těchto léčiv,17a) léčebných a ortopedických pomůcek a jiných zdravotnických potřeb a dopravu nemocných.

_______________________________

17a) § 4 odst. 2 písm. f) zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.

§ 18

(1) Ambulantní péči, jejíž součástí je i návštěvní služba, zajišťují praktičtí a jiní odborní lékaři v jednotlivých ordinacích a sdružených ambulantních zařízeních.

(2) Vyžaduje-li stav nemocného péči, kterou nelze poskytnout ambulantně, poskytne se mu péče ústavní, a to zpravidla v nemocnici, popřípadě v odborném léčebném ústavu.

§ 18a

Závodní preventivní péče

Závodní preventivní péče4) zabezpečuje ve spolupráci se zaměstnavatelem prevenci včetně ochrany zdraví zaměstnanců před nemocemi z povolání a jinými poškozeními zdraví z práce a prevenci úrazů.

____________________________

4) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách (č. 161).

§ 18b

Záchranná služba

Záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči. Základní úkoly a organizační uspořádání soustavy zařízení a pracovišť záchranné služby stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

§ 19

Lázeňská péče

(1) Lázeňská péče se poskytuje výběrově osobám, jejichž zdravotní stav ji vyžaduje. Seznam nemocí, při nichž může být poskytnuta lázeňská péče, a délku léčebné doby stanoví ministerstvo zdravotnictví po projednání s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Další podmínky a způsob poskytování lázeňské péče pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky.

(2) Lázeňskou péči povolují příslušné správy sociálního zabezpečení, popřípadě jiné orgány a organizace k tomu oprávněné, a to na základě lékařských návrhů a za součinnosti zdravotnických zařízení a orgánů. Lázeňskou péči o děti do 15 let a o osoby stižené nemocemi, jejichž seznam vydává ministerstvo zdravotnictví, povolují zdravotnické orgány a zařízení.

§ 20

Poskytování léků a prostředků zdravotnické techniky

(1) Pokud nebyly nemocnému poskytnuty potřebné léky, léčebné a ortopedické pomůcky nebo jiné prostředky zdravotnické techniky přímo při výkonu léčebně preventivní péče, vydá mu je na lékařský předpis lékárna nebo jiné zařízení k tomu určené.

(2) Lékopis obsahující ustanovení o druzích a vlastnostech některých prostředků zdravotnické techniky a o způsobu jejich přípravy, uskladnění, zkoušení a výdeje vydává ministerstvo zdravotnictví, které zároveň stanoví, která léčiva a zdravotnické potřeby a v jakém množství musí být v lékárnách a jiných zdravotnických zařízeních trvale v zásobě.

§ 21

Posudková činnost

(1) Nedílnou součástí léčebně preventivní péče je lékařská posudková činnost, jejímž předním úkolem je posuzování způsobilosti k práci. Tuto činnost vykonávají zpravidla ošetřující lékaři podle zvláštních předpisů vydaných ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky.

(2) Pro jiné účely, než jsou uvedeny v odstavci 1, se vykonává posudková činnost a vydávají osvědčení v rozsahu, který stanoví ministerstvo zdravotnictví.

(3) Posuzování způsobilosti k práci pro účely sociálního zabezpečení je upraveno zvláštními předpisy.

§ 22

Aktivní péče o zdraví obyvatelstva

(1) Zdravotnická zařízení pečují aktivně o zdraví obyvatelstva zejména prevencí nemocí, jejich včasným rozpoznáváním a účinným léčením; používají dispenzární metody práce, kterou se zabezpečuje aktivní péče především o děti a dorost, o ženy v souvislosti s mateřstvím, o osoby, které jsou vystaveny zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, o osoby vykonávající činnosti, při nichž je nebezpečí šíření (přenosných nemocí) infekčních onemocnění, a postupně o další skupiny obyvatelstva stanovené ministerstvem zdravotnictví.

(2) Každý je povinen podrobit se v rámci dispenzární péče nebo obecně prováděných preventivních akcí podle směrnic ministerstva zdravotnictví na vyzvání příslušných zdravotnických zařízení preventivním prohlídkám, vyšetřením a diagnostickým zkouškám, které nejsou spojeny s nebezpečím pro zdraví.

§ 23

Poučení a souhlas nemocného

(1) Lékař je povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popřípadě členy jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně preventivní péče.

(2) Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers).

(3) Je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte anebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu. Toto ustanovení se týká dětí, které nemohou vzhledem k své rozumové vyspělosti posoudit nezbytnost takového výkonu.

(4) Bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče

a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení,

b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, anebo

c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví,

d) jde-li o nosiče4a).

__________________________________

4a) § 59 zákona č. …/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

§ 24

bez nadpisu

Převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče z důvodů uvedených v § 23 odst. 4 je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má sídlo.5) Převzetí se soudu neoznamuje, jestliže nemocný dodatečně ve lhůtě 24 hodin projevil souhlas s ústavní péčí.

___________________________

5) Čl. 8 odst. 6 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.

§ 25

Léčba prací

Léčbu prací organizují a vedou zdravotnická zařízení, která mohou k tomu účelu zřizovat vlastní dílny a jiná zařízení, popřípadě používat příležitostí poskytovaných průmyslovými a zemědělskými závody nebo jinými organizacemi. Výkonem práce při léčbě prací nevzniká pracovní poměr. Příjmů přitom docílených použije zdravotnické zařízení na úhradu zvýšených nákladů, zlepšení kulturní péče o nemocné a na úhradu odměn, a to podle směrnic vydaných ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky.

§ 26

Odběr krve a odnímání tkání a orgánů

(1) Pro potřeby léčebně preventivní péče a vědeckovýzkumné práce organizují a provádějí zdravotnická zařízení odběr krve a odnímání tkání a orgánů.

(2) Odběr krve a odnímání tkání a orgánů živým osobám mohou být provedeny jen se souhlasem dárce a nesmějí ohrožovat jeho zdravotní stav. Dárcům se zabezpečuje zvýšená péče o jejich zdraví.

Jiné výkony

§ 27

Sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví.

§ 27a

(1) Lékařské zásahy do reprodukční schopnosti jednotlivců, kastrace, stereotaktické operace a zákroky u transsexuálů se provádějí pouze na žádost osoby, u níž mají být provedeny, a po schválení odbornou komisí, kterou tvoří právník, nejméně dva lékaři se specializací v příslušném oboru a dva další lékaři nezúčastnění na provádění lékařského zásahu.

(2) Před podáním žádosti musí být osoba náležitě informována lékařem o povaze lékařského zásahu s upozorněním na rizika a případné nepříznivé důsledky s ním spojené.

(3) Umělé přerušení těhotenství upravuje zvláštní zákon.

§ 27b

(1) Ověřování nových poznatků na živém člověku použitím metod dosud nezavedených v klinické praxi se provádí pouze s písemným souhlasem osoby, na níž má být ověření provedeno, a na základě písemného souhlasu ministerstva zdravotnictví.6) Před udělením souhlasu musí být osoba náležitě informována o povaze, způsobu aplikace, trvání a účelu nezavedené metody, jakož i o nebezpečí s ním spojeném.

(2) Ověřování poznatků podle odstavce 1 nesmí být prováděno na osobách ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, v základní vojenské službě, náhradní službě a civilní službě.

__________________

6) Směrnice č. 4/1985 Věst. MZ ČSR (reg. v částce 24/1985 Sb.).

§ 27c

Každý lékařský výkon, který není v bezprostředním zájmu osoby, na které má být proveden, lze provést pouze s předchozím písemným souhlasem takové osoby. Před udělením souhlasu musí být osoba úplně informována o povaze výkonu a jeho rizicích.

§ 28

(1) U zemřelých osob se zpravidla provádí zdravotní pitva podle rozhodnutí prohlížejícího lékaře, vedoucího zařízení, popřípadě orgánu (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví.7)

(2) Soudní pitva se provádí za podmínek stanovených zvláštními předpisy.

__________________________

7) Vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a při pohřebnictví.

§ 29

Léčení v cizině

zrušen

§ 30

Léčebně preventivní péče o cizí státní příslušníky

(1) Cizincům pobývajícím na území České republiky se poskytuje zdravotní péče

a) bezplatně na základě mezinárodních smluv, jimiž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána,

b) bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního nebo smluvního zdravotního pojištění anebo

c) za přímou úhradu.

(2) Občanům České a Slovenské Federativní Republiky pobývajícím na území České a Slovenské Federativní Republiky, kteří nemají na území České republiky trvalý pobyt, se zdravotní péče poskytuje na základě všeobecného zdravotního pojištění, smluvního zdravotního pojištění nebo za úhradu.

(3) Zdravotní péče uprchlíkům se poskytuje podle zvláštního předpisu.8)

_______________________

8) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.

Hlava druhá

Zdravotnická soustava

Oddíl 1

Soustava zdravotnických zařízení

§ 31

(1) Úkoly zdravotnictví obstarávají zdravotnická zařízení a další zdravotnické organizace uspořádané do soustavy zdravotnických zařízení.

(2) Soustavu zdravotnických zařízení tvoří zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob.

§ 32

(1) Zdravotnické služby obstarávají zdravotnická zařízení, která se člení na

a) zařízení (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví,2a)

b) zařízení léčebně preventivní péče.

(2) Další zařízení a organizace soustavy zdravotnických zařízení jsou

a) zařízení pro výchovu a výuku a pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků,

b) organizace pro zdravotnickou výrobu, pro zásobování léčivy a jinými prostředky zdravotnické techniky a pro jejich kontrolu,

  1. vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště na úseku zdravotnictví.

§ 33

Zařízení a organizace zdravotnické soustavy zřízené ministerstvem zdravotnictví, okresními úřady nebo obcemi jsou řízeny svými zřizovateli.

§ 34

((1) Specializované úkony hygienické a protiepidemické provádějí hygienické stanice; zejména připravují podklady pro opatření orgánů hygienické služby a podílejí se na jejich výkonu, odborně vedou ostatní zdravotnická zařízení a jejich zdravotnické pracovníky v jejich činnosti na úseku hygieny a boje proti přenosným nemocem a pomáhají jim.)

(2) Krajské hygienické stanicejsou řízeny Ministerstvem zdravotnictví; jsou právnickými osobami. Ministerstvo zdravotnictví určuje, která hygienická stanice je rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací. Okresní hygienické stanice jsou zařízení okresních úřadů.)

Zařízení léčebně preventivní péče

§ 35

Zařízení ambulantní péče a nemocnice

(1) Základním článkem zařízení ambulantní péče jsou ordinace praktických lékařů, popřípadě ordinace dalších odborných lékařů.

(2) Sdružená ambulantní zařízení jsou léčebná zařízení, která jsou umístěna mimo území nemocnic, s nimiž nejsou organizačně ani personálně spojena. V jejich ordinacích se poskytuje jednotlivcům nebo skupinám osob základní a specializovaná zdravotní péče.

(3) Nemocnice poskytují ambulantní a lůžkovou základní a specializovanou diagnostickou a léčebnou péči, jejíž součástí jsou i nezbytná preventivní opatření.

§ 35a

Zařízení závodní preventivní péče

Zařízení závodní preventivní péče provádějí odbornou poradní činnost v otázkách ochrany a podpory zdraví a sociální pohody zaměstnanců, pravidelně kontrolují pracoviště podniků, zjišťují vlivy práce a pracovních podmínek na člověka při práci, vykonávají preventivní lékařské prohlídky zaměstnanců, zajišťují poskytnutí první pomoci zaměstnancům, spolupracují s (příslušnou hygienickou službou) příslušným orgánem a zařízením ochrany veřejného zdraví a podílejí se na výcviku a výchově v oblasti ochrany a podpory zdraví.

§ 36

Odborné léčebné ústavy

(1) Léčebně preventivní péči osobám s poruchami zdraví, které mají vleklý průběh a potřebují zvláštní odbornou péči s výrazným rehabilitačním zaměřením, poskytují odborné léčebné ústavy specializované zpravidla podle druhu nemocí. Jejich péče navazuje na péči nemocnic s poliklinikami.

(2) Odbornými léčebnými ústavy jsou léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy a další léčebny, ozdravovny a noční sanatoria.

(3) Lázeňskými léčebnami jsou odborné léčebné ústavy, které využívají při poskytování léčebně preventivní péče především přírodních léčivých zdrojů nebo klimatických podmínek. K vyšetřovacím a léčebným účelům ambulantní lázeňské péče a k poskytování některých dalších odborných služeb může být v lázeňském místě zřízena lázeňská poliklinika.

(4) Ozdravovny poskytují ústavní péči osobám v rekonvalescenci nebo osobám ohroženým na zdraví.

(5) Noční sanatoria poskytují práce schopným osobám s ohroženým nebo narušeným zdravím potřebnou péči mimo jejich pracovní dobu.

§ 37

Lékárny

Lékárny a další zdravotnická zařízení k tomu určená vydávají také prostředky zdravotnické techniky; některá z nich též zhotovují a opravují určité druhy prostředků zdravotnické techniky.

§ 38

Zvláštní dětská zařízení

K zařízením léčebně preventivní péče se přiřazují kojenecké ústavy, dětské domovy a jesle, pečující o všestranný rozvoj dětí ve věku do tří let.

Oddíl 3

Zřizování a provoz zdravotnických zařízení

§ 39

(1) Zdravotnická zařízení zřizují ministerstvo zdravotnictví, okresní úřady, obce, fyzické a právnické osoby. Podmínky pro vznik, změnu, zánik a kontrolní činnost zdravotnického zařízení stanoví zákon.

(2) Zdravotnická zařízení zřizovaná ministerstvem zdravotnictví, okresními úřady a obcemi jsou povinna poskytovat zdravotní péči ve spádových územích stanovených vyhláškou ministerstva zdravotnictví.9)

_____________________________

9)  Vyhláška č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi.

Vyhláška č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky.

§ 40

Organizace jsou povinny zajistit pro své zaměstnance závodní preventivní péči.4) Bližší podmínky poskytování závodní preventivní péče stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

__________________________

4) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách (č. 161).

§ 41

Zařízení pro první pomoc, lůžkové ošetřovny a jiná pomocná zařízení, která doplňují péči poskytovanou ve zdravotnických zařízeních, zřizují a provozují zpravidla ze svých prostředků podniky a jiné organizace. Jsou povinny přitom postupovat podle směrnic, které vydávají příslušné ústřední orgány v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

§ 42

(1) Zdravotnická zařízení se zřizují, spravují, provozují a ruší podle jednotných celostátních zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví pro uspořádání a rozvoj sítě zdravotnických zařízení, pro organizaci a provoz těchto zařízení, pro jejich typy a označení, funkční náplň, členění, normativy a standardy jejich vybavení (§ 70).

(2) Ministerstvo zdravotnictví je oprávněno zakázat zřízení, stavbu nebo provoz zdravotnického zařízení, jež by bylo v rozporu s těmito zásadami.

Hlava třetí

Přírodní léčebné lázně a přírodní léčivé zdroje

§ 43

Přírodní léčebné lázně

(1) Přírodní léčebné lázně využívají pro účely lázeňské péče především přírodních léčivých zdrojů, popřípadě klimatických podmínek.

(2) Přírodním léčebným lázním se poskytuje zvláštní ochrana a vytvářejí se příznivé podmínky pro jejich rozvoj.

§ 44

Lázeňské místo

(1) Území, kde jsou nebo mají být zřízeny přírodní léčebné lázně, prohlásí vláda na návrh ministra zdravotnictví za lázeňské místo.

(2) Obce v lázeňských místech jsou povinny dodržovat opatření na ochranu přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů v souladu se statuty lázeňských míst a v souladu s ochrannými pásmy jejich léčivých zdrojů.

Lázeňské statuty a opatření k ochraně lázní

§ 45

(1) Pro lázeňská místa se vydávají lázeňské statuty. V lázeňském statutu se blíže vymezí rozsah lázeňského území a stanoví se v něm i potřebná ochranná opatření v lázeňském místě a podmínky zajišťující řádné provádění lázeňské péče; zejména se v něm určí opatření související s výstavbou a rozvojem lázeňského místa a stanoví, která činnost a jakým způsobem se v lázeňském místě omezuje, popřípadě zakazuje, a jaká zařízení se v něm nesmějí zřizovat.

(2) Je-li toho k ochraně přírodních léčebných lázní třeba, stanoví se i mimo lázeňské místo další ochranná opatření k zamezení činnosti škodlivé přírodním léčebným lázním; ochranným opatřením je také stanovení ochranných pásem kolem lázeňského místa, v nichž se omezí nebo zakáže taková škodlivá činnost.

§ 46

(1) Pro významná lázeňská místa a pro lázeňská místa, při jejichž ochraně by byly dotčeny důležité hospodářské zájmy, vydá lázeňské statuty a stanoví ochranná pásma a jiná ochranná opatření vláda na návrh ministra zdravotnictví. Pro ostatní lázeňská místa vydává lázeňské statuty, stanoví ochranná pásma a jiná ochranná opatření ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

(2) Aby se zabránilo škodám, které by mohly přírodním léčebným lázním vzniknout před vydáním lázeňského statutu a stanovením ochranných pásem nebo jiných ochranných opatření, může Český inspektorát lázní a zřídel stanovit nezbytná opatření prozatímní.

Přírodní léčivé zdroje a opatření k jejich ochraně

§ 47

Za přírodní léčivé zdroje lze prohlásit zdroje přirozeně se vyskytujících vod, plynů a emanací, jakož i ložiska přirozeně se vyskytujících rašelin, slatin, bahen a jiných zemin, pokud příznivě působí na lidské zdraví, takže jich je možno používat k léčebným účelům. Přírodní zdroj prohlašuje za léčivý ministerstvo zdravotnictví, které též rozhoduje o jeho využití. Přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodních minerálních vod stolních jsou ve vlastnictví státu.

§ 48

(1) K ochraně přírodních léčivých zdrojů se stanoví ochranná pásma, v nichž se zakáže nebo omezí hospodářská nebo jiná činnost, která může nepříznivě ovlivnit přírodní léčivý zdroj.

(2) Je-li toho třeba, stanoví se k ochraně přírodních léčivých zdrojů jednotlivá ochranná opatření i mimo ochranná pásma.

(3) Pro stanovení ochranných pásem, jiných ochranných opatření a nezbytných prozatímních opatření na ochranu přírodních léčivých zdrojů platí obdobně ustanovení § 45 a 46. Český inspektorát lázní a zřídel může stanovit nezbytná prozatímní ochranná opatření také v mezidobí, než bude přírodní zdroj prohlášen za léčivý.

§ 49

Minerální vody stolní

Ustanovení § 47 a 48 o přírodních léčivých zdrojích platí přiměřeně i o zdrojích přirozeně se vyskytujících minerálních vod stolních.

§ 50

Povinnosti orgánů a organizací

(1) Před schválením územních plánů, vydáním územních rozhodnutí a stavebních povolení staveb dotýkajících se lázeňského místa nebo ochranného pásma (§ 45 a 48) musí si příslušné orgány a organizace vyžádat závazný posudek Českého inspektorátu lázní a zřídel; nebyl-li tento posudek vyžádán nebo nebyly-li splněny podmínky v posudku stanovené, nesmí příslušné orgány uvedené plány a stavby schválit.

(2) V zájmu ochrany přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů jsou orgány a organizace povinny

a) umožnit pověřeným pracovníkům Českého inspektorátu lázní a zřídel vstup na nemovitosti a do objektů a zařízení k provádění potřebného průzkumu nebo dozoru a odběr potřebného množství vzorků pro konaná šetření,

b) předkládat těmto pracovníkům doklady a sdělovat jim údaje potřebné pro výkon dozoru,

c) odstraňovat zjištěné závady.

(3) Provádění hydrogeologických a geofyzikálních prací na ochranu, získávání a využívání přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod stolních povoluje Český inspektorát lázní a zřídel.

§ 51

Lázeňská území a ochranná pásma se na návrh Českého inspektorátu lázní a zřídel vyznačují v evidenci vedené orgány Českého úřadu geodetického a kartografického.

Hlava čtvrtá

Pracovníci ve zdravotnictví

Oddíl 1

Způsobilost a poslání

§ 52

Úkoly pracovníků ve zdravotnictví

Úkoly zdravotnictví plní podle zásad účelné dělby práce zdravotničtí pracovníci a ostatní pracovníci ve zdravotnictví.

Podmínky pro výkon zdravotnických povolání

§ 53

(1) Zdravotnickými pracovníky jsou osoby, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Tuto způsobilost získávají

a) lékaři na lékařské fakultě, kliničtí psychologové a kliničtí logopedové a farmaceuti na farmaceutické fakultě,

b) ostatní zdravotničtí pracovníci na zdravotnické škole nebo odborným školením.

Zdravotnickými pracovníky jsou též dentisté, kteří získali způsobilost k výkonu svého povolání před účinností tohoto zákona.

(2) Způsobilost zdravotnických pracovníků k výkonu povolání, kterou získali podle dosavadních předpisů, zůstává nedotčena.

(3) Ministerstvo zdravotnictví na základě vyjádření profesních organizací3) může povolit výkon zdravotnického povolání cizinci nebo tomu, kdo nabyl odborné způsobilosti v cizině, je-li podle svého vzdělání a praktických zkušeností způsobilý k tomuto povolání; povolení může být vázáno na úspěšný výkon zkoušky.

(4) Lékaři a stomatologové pro výkon povolání v preventivní a léčebné péči a absolventi vysokoškolského studia v oboru farmacie pro výkon povolání v lékárenském zařízení na území České republiky musí splňovat také požadavky stanovené zvláštním předpisem.10)

________________________

3) Např. zákon České národní rady č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře.

10) Zákon ČNR č. 220/1991 Sb.

§ 54

(1) Obory zdravotnických pracovníků v jednotlivých kategoriích, jejich pracovní náplň a bližší podmínky pro výkon zdravotnického povolání určuje ministerstvo zdravotnictví po projednání s profesními organizacemi3) a s příslušnými profesními sdruženími. Ministerstvo zdravotnictví také stanoví kvalifikační předpoklady pro výkon funkcí ve zdravotnictví.

(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou vedoucí funkce, které se ve zdravotnických organizacích a zařízeních v působnosti ministerstva zdravotnictví, okresních úřadů a obcí obsazují na základě výběrového řízení, podmínky jeho vyhlášení a průběh.

_________________________

3) Např. zákon České národní rady č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře.

§ 55

Povinnosti pracovníků ve zdravotnictví

(1) Zdravotničtí pracovníci jsou povinni vykonávat zdravotnické povolání svědomitě, poctivě, s hluboce lidským vztahem k občanům a s vědomím odpovědnosti ke společnosti.

(2) Každý zdravotnický pracovník je povinen zejména

a) vykonávat své povolání v rozsahu a způsobem, pro něž zásady určuje ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s profesními organizacemi,3)

b) převzít a řádně plnit i mimořádné zdravotnické úkoly uložené mu dočasně v důležitém obecném zájmu,

c) poskytovat neprodleně první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby další odbornou péči,

d) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby nebo kdy byl této povinnosti zproštěn nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu; povinnost oznamovat určité skutečnosti, uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštními předpisy, není tím dotčena.

(3) Povinnosti uvedené v odstavci 2 písm. c) a d) se vztahují i na zdravotnické pracovníky, kteří nevykonávají zdravotnické povolání.

(4) Ostatní pracovníci ve zdravotnictví jsou povinni kromě dalšího vzdělávání ve svém oboru osvojit si i zdravotnické znalosti v rozsahu potřebném pro výkon své práce.

__________________________

3) Např. zákon České národní rady č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře.

§ 56

Péče okresních úřadů a obcí o zdravotnické pracovníky

Okresní úřady a obce mají usnadňovat zdravotnickým pracovníkům plnění jejich odpovědného poslání tím, že pro ně vytvářejí příznivé životní podmínky v místech výkonu jejich povolání; zejména jsou povinny pečovat o zajištění jejich vhodného ubytování.

Oddíl 2

Výchova, výuka a další vzdělávání

§ 57

(1) Odborné a pedagogické řízení, kontrola výchovy a vzdělávání na lékařských a farmaceutických fakultách přísluší ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, které přitom v otázkách výchovy a výuky těsně spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví.

(2) Ministerstvo zdravotnictví provádí odborné a pedagogické řízení zdravotnických škol a domovů mládeže zdravotnických škol a určuje jejich síť; u soukromých a církevních škol tak činí v dohodě s jejich zřizovateli. Inspekci na zdravotnických školách a v domovech mládeže zdravotnických škol provádí ministerstvo zdravotnictví svými školními inspektory.

§ 58

(1) Péče o další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví je důležitým úkolem všech vedoucích pracovníků ve zdravotnických zařízeních a orgánech.

(2) Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví řídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a ve spolupráci s profesními organizacemi3) a dalšími profesními sdruženími. Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví upraví zvláštní zákon.

__________________________

3) Např. zákon České národní rady č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře.

§ 59

Pro zabezpečení dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků může ministerstvo zdravotnictví zřizovat instituty, jejichž posláním je pedagogická, metodická a vědeckovýzkumná činnost a které podléhají akreditaci. Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví dále zajišťují zdravotnická zařízení akreditovaná k této činnosti.

§ 60

Výukovými základnami lékařských a farmaceutických fakult a ústavů pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků jsou vysoce kvalifikovaná pracoviště zdravotnických zařízení. Ministerstvo zdravotnictví určuje tato pracoviště, napomáhá jejich rozvoji a ustanovuje a odvolává jejich vedoucí pracovníky; taková pracoviště se označují jako kliniky. Jde-li o pracoviště sloužící výuce na lékařských a farmaceutických fakultách, postupuje ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Hlava pátá

Materiální zabezpečení zdravotnických služeb

§ 61

zrušen

§ 62

(1) Vyrábět, dovážet, distribuovat a používat při poskytování zdravotní péče lze jen ty druhy prostředků zdravotnické techniky, které byly schváleny ministerstvem zdravotnictví, popřípadě orgánem jím pověřeným. Podmínky schvalování stanoví zvláštní zákon.

(2) Léčiva a prostředky zdravotnické techniky smějí být vyráběny, uchovávány a dopravovány za podmínek stanovených v lékopisu, technických normách a zvláštních předpisech.11)

(3) Ministerstvo zdravotnictví, popřípadě orgán jím pověřený uděluje povolení

a) u prostředků zdravotnické techniky s výjimkou přístrojové zdravotnické techniky k jejich výrobě, dovozu, distribuci nebo k použití při poskytování zdravotní péče,

b) u přístrojové zdravotnické techniky pouze k jejímu použití při poskytování zdravotní péče. Uživatel přístrojové zdravotnické techniky je povinen pravidelně kontrolovat, zda jím používaná přístrojová zdravotnická technika splňuje podmínky, za nichž bylo povolení uděleno.

(4) Nejsou-li dodržovány podmínky, za nichž bylo povolení k činnostem uvedeným v odstavci 3 uděleno, je ministerstvo zdravotnictví, popřípadě orgán jím pověřený oprávněno povolení odejmout a činnost dočasně zastavit.

_________________________

11) Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky č. 284/1990 Sb., o správné výrobní praxi, řízení jakosti humánních léčiv a prostředků zdravotnické a obalové techniky.

Vyhláška č. 43/1987 Sb., o registraci hromadně vyráběných léčivých přípravků a úhradě nákladů s tím spojených.

§ 63

(1) Výrobci, odběratelé výrobků z dovozu, zásobovací organizace a lékárny jsou povinni zajistit soustavnou kontrolu jakosti, označení, složení, dávkování a úpravy prostředků zdravotnické techniky podle předpisů vydaných k provedení tohoto zákona, popřípadě podle zvláštních předpisů.

(2) Vrcholnou odbornou kontrolu některých prostředků zdravotnické techniky provádějí státní ústavy pro kontrolu léčiv, popřípadě jiné orgány pověřené k tomu ministerstvem zdravotnictví.

Čtvrtá část

Úkoly vědy a výzkumu v péči o zdraví lidu

§ 64

Orgány ustavené k podpoře a koordinaci rozvoje vědy a technologií i pracovníci všech oborů vědeckovýzkumné činnosti jsou povinni plnit své úkoly v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a přispívat ke zvyšování úrovně péče o zdraví. Tyto orgány jsou rovněž povinny dbát, aby se jejich činnost soustřeďovala především na řešení naléhavých problémů vyplývajících z rozboru zdravotního stavu obyvatelstva se zaměřením na prevenci a léčení společensky nejzávažnějších nemocí, na získávání poznatků o vlivu prostředí na organismus člověka, na rozvíjení tělesných a duševních schopností člověka a na prodlužování aktivního věku.

§ 65

Orgány ustavené k podpoře a koordinaci rozvoje vědy a technologií zajišťují účelné přidělování finančních prostředků z hlediska jejich přínosu pro zdravotnictví a sledují využívání vynaložených finančních prostředků.

§ 66

zrušen

§ 67

zrušen

Pátá část

Řízení péče o zdraví lidu

a rozhodování při výkonu zdravotní péče

Hlava první

Řízení péče o zdraví lidu

§ 68

Ústřední orgány

(1) Ministerstva a ostatní ústřední orgány jsou povinny uskutečňovat v oboru své působnosti opatření k upevnění a rozvíjení zdraví lidu podle první části tohoto zákona jako nedílnou součást řízení hospodářství a kultury.

(2) Ústřední orgány zejména

a) stanoví jmenovité úkoly v péči o zdraví lidu, rozhodují o opatřeních v péči o zdraví lidu, která vyžadují úpravu rozpočtu přesahující možnosti organizací jimi řízených, pravidelně projednávají zabezpečování této péče a vedou podřízené organizace k tomu, aby iniciativně činily opatření k vytváření a ochraně zdravých životních podmínek,

b) kontrolují, jak organizace plní své povinnosti při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, a volají je k odpovědnosti pro neplnění úkolů v péči o zdraví lidu.

Ministerstvo zdravotnictví

§ 69

Ministerstvo zdravotnictví řeší v souladu s výsledky vědeckého poznání a s potřebami společnosti zásadní otázky zdravotnické politiky, stanoví koncepci a vytyčuje hlavní směry rozvoje zdravotnictví a dbá o jejich zabezpečování. Pečuje o rozvoj lékařské vědy a o výzkumnou činnost v oboru zdravotnictví; zabezpečuje pohotové převádění výsledků vědy do praxe tak, aby zdravotní péče byla poskytována na nejvyšší dosažitelné úrovni.

§ 70

(1) K zabezpečení jednotného odborného vedení péče o zdraví lidu i zdravotnictví a k řešení otázek vyžadujících jednotné celostátní úpravy ministerstvo zdravotnictví zejména

a) odborně řídí zdravotní výchovu obyvatelstva,

b) odborně usměrňuje péči o zdraví lidu, zejména o vytváření zdravých životních podmínek ve všech odvětvích, a za tím účelem stanoví závazné zdravotnické požadavky, které mají ostatní ústřední orgány zabezpečovat při své řídící činnosti,

c) jednotně řídí zdravotnictví a za tím účelem vydává obecně závazné právní předpisy pro organizaci a výkon zdravotní péče a vykonává dozor nad úrovní této péče; přitom zajišťuje, aby vedoucí pracovníci se opírali o soustavné sledování a rozbor vývoje zdravotního stavu obyvatelstva i údajů a ukazatelů o zdravotnické péči,

d) řídí výchovu a výuku středních a nižších zdravotnických pracovníků, spolupracuje v otázkách výchovy a výuky lékařů a farmaceutů a řízení dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, s profesními organizacemi3) a dalšími profesními sdruženími,

e) vydává stanoviska k rozvoji územních celků, zadáním a projektům staveb rozhodujících investičních celků financovaných státním rozpočtem a staveb, u nichž si vydání stanoviska vyhradí, vydává stavebně technické směrnice pro posuzování zdravotnických zařízení,

f) zabezpečuje jednotné řízení přípravy zdravotnictví k obraně státu,

g) pečuje o zdravotnickou spolupráci s jinými státy.

(2) Ministerstvu zdravotnictví přísluší vrcholný odborný dozor nad zdravotní péčí v jiných odvětvích a jejich odborné vedení.

(3) Ministerstvu zdravotnictví pomáhají při plnění jeho úkolů vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště, ústavy pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků a odborné poradní sbory.

§ 71

((1) K odbornému usměrňování péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek je ustanoven v ministerstvu zdravotnictví jako orgán hygienické služby hlavní hygienik České republiky, kterého na návrh ministra zdravotnictví jmenuje a odvolává vláda. Ministr zdravotnictví může jmenovat zástupce hlavního hygienika České republiky.

(2) Hlavnímu hygienikovi České republiky náleží

a)spolupracovat s ústředními orgány i s občanskými sdruženími12) na zajišťování jejich úkolů při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, vyžadovat na nichž, aby v rámci své působnosti prováděly účinná opatření ke zvyšování hygienické úrovně odvětví, a dozírat, jak plní tyto své úkoly,

b)podávat závazné posudky podle § 4,

c)vykonávat nebo zajišťovat dozor v závodech a zařízeních, u nichž je to třeba s ohledem na jejich význam nebo způsob provozu, a dávat závazné pokyny k odstranění zjištěných závad v takových závodech,

e)řídit, popřípadě provádět opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání, která mají být prováděna celostátně nebo na území několika krajů, a stanovit mimořádná opatření při epidemii,

f)řídit a pokud je to třeba i provádět opatření ke zdravotnické ochraně státních hranic.

(3)Hlavní hygienik České republiky řídí v zásadních otázkách činnost nižších orgánů hygienické služby, kontroluje je, pomáhá jim při zajišťování odborné úrovně práce a dává jim příkazy a pokyny ve věcech celostátního dosahu.)

_________________________

12) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1990 Sb.

§ 72

(1) K zajištění celostátního dozoru na opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů a na jejich využití je zřízen v ministerstvu zdravotnictví Český inspektorát lázní a zřídel. Českému inspektorátu lázní a zřídel náleží zejména

a) sledovat hydrologické, klimatické, geologické a vegetační poměry z hlediska potřeb rozvoje lázeňství a připravovat opatření potřebná k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů,

b) vykonávat dozor na dodržování lázeňských statutů a opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů,

c) provádět šetření a podávat návrhy nebo závazné posudky při prohlašování míst za lázeňská, při prohlašování přírodních zdrojů za léčivé, při vypracování lázeňských statutů, při určování ochranných pásem a jiných ochranných opatření, před schválením územních plánů, vydáním územních rozhodnutí a schválením projektů týkajících se lázeňského místa nebo ochranného pásma,

d) připravovat vymezení ochranných pásem a stanovit nezbytná prozatímní opatření.

(2) Pracovníci Českého inspektorátu lázní a zřídel postupují při plnění svých úkolů v organizacích podléhajících vrchnímu dozoru státní báňské správy v úzké součinnosti s jejími orgány.

§ 73

zrušen

Orgány státní zdravotní správy

Pravomoc orgánů státní zdravotní správy

a jejich pracovníků

§ 74

(1) Pracovníci orgánů státní zdravotní správy jsou oprávněni za účelem zjišťování podkladů potřebných k zabezpečení výkonu státní správy na úseku zdravotnictví a při tvorbě státní zdravotní politiky v nezbytném rozsahu

a) vstupovat do zdravotnických zařízení s vědomím vedoucího zdravotnického zařízení,

b) vyžadovat od odborných pracovníků ve zdravotnictví potřebná sdělení, vyjádření a vysvětlení.

(2) Nahlížet do dokumentace o zdravotním stavu nemocného včetně pořizování výpisů nebo stejnopisů smějí vybraní pracovníci orgánů státní zdravotní správy. Jejich výčet a další podmínky pro nakládání se získanými informacemi stanoví zvláštní předpis.

§ 75

((1) K odbornému usměrňování péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek působí jako orgány hygienické služby

a)v okresech okresní hygienici, které jako svůj orgán ustanovuje do funkce a z funkce odvolává okresní úřad,

b)v krajích krajští hygienici (na území hlavního města Prahy hygienik hlavního města Prahy), které jako orgán státní správy zřizuje a ruší ministerstvo zdravotnictví České republiky.

(2) Krajského hygienikajmenuje a odvolává na návrh hlavního hygienika České republiky ministr zdravotnictví České republiky.

(3)Krajského hygienika přímo řídí hlavní hygienik České republiky.

(4) Okresnímu hygienikovi náleží

a)spolupracovat s ostatními orgány a složkami národního výboru a se složkami hospodářských a kulturních organizací na jejich úkolech při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a dozírat, jak jednotlivá odvětví a organizace plní v rámci své působnosti tyto úkoly,

b)podávat závazné posudky podle § 4,

c)řídit, provádět a zajišťovat hygienický dozor a dávat závazné pokyny k odstranění zjištěných závad, včetně zákazu určité činnosti a příkazu ke zničení zdravotně závadných výrobků nebo k jejich použití pro jiné účely,

d)řídit a pokud je to třeba i provádět a zajišťovat opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání a stanovit mimořádná opatření při epidemii, včetně opatření při oběhu potravin,

e)řídit a pokud je to třeba i provádět a zajišťovat opatření ke zdravotnické ochraně státních hranic.

(5) Krajský hygienik plní úkoly uvedené v odstavci 4 ve věcech přesahujících okresní význam nebo v případech, jejichž posouzení není možno zajistit v okresu. Úkoly uvedené v odstavci 4 může krajský hygienik (na území hlavního města Prahy hygienik hlavního města Prahy) plnit i pro spádová území dalších hygienických stanic sídlících ve městě, kde má krajská hygienická stanice (Hygienická stanice hlavního města Prahy) sídlo, dohodnou-li se na tom zřizovatelé hygienických stanic působících na území tohoto města; v takovém případě se tyto hygienické stanice sloučí.

(6) Krajský hygienik řídí a kontroluje činnost okresních hygieniků, pomáhá jim při zajišťování odborné úrovně práce a dává jim příkazy a pokyny ve věcech krajského dosahu.

(7)Krajský hygienik je nadřízeným orgánem okresního úřadu ve věcech, ve kterých vykonává státní správu okresní hygienik.

(8) Krajský hygienik je odvolacím orgánem ve vztahu k rozhodnutím okresních úřadů o uložení pokuty za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek9) vydaným na základě podnětů okresních hygieniků.)

§ 76

(Zvláštní oprávnění orgánů a pracovníků

(1) Orgány hygienické služby a pracovníci Českého inspektorátu lázní a zřídel jsou oprávněni při plnění svých úkolů vstupovat do všech závodů, zařízení a objektů, odebírat v potřebném množství a rozsahu vzorky pro vyšetřování a požadovat potřebné doklady a údaje.

(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na odborné pracovníky pověřené hlavním hygienikem České republiky výkonem oprávnění uvedených v § 71 odst. 2 písm. d) až f), na odborné pracovníky okresních hygienických stanic pověřené na návrh okresního hygienika okresními úřady a na odborné pracovníky krajských hygienických stanic, pověřené krajskými hygieniky výkonem oprávnění uvedených v § 75 odst. 4 písm.c) až e) a na obvodní lékaře, popřípadě i další lékaře, pokud plní úkoly uvedené v § 16 odst. 2.)

Zvláštní oprávnění zaměstnanců Českého inspektorátu lázní a zřídel

ZaměstnanciČeského inspektorátu lázní a zřídel jsou oprávněni při plnění svých úkolů vstupovat do všech závodů, zařízení a objektů, odebírat v potřebném množství a rozsahu vzorky pro vyšetřování a požadovat potřebné doklady a údaje.

Hlava druhá

Rozhodování při výkonu zdravotní péče

§ 77

(1) Lékaři nebo odborné komise zdravotnických zařízení

ustavené podle zvláštních předpisů rozhodují v mezích zákona při výkonu zdravotní péče na základě posouzení zdravotního stavu o právech a povinnostech občanů týkajících se jejich zdraví.

(2) Má-li občan za to, že rozhodnutí nebo opatření podle odstavce 1 učiněné při výkonu zdravotní péče je nesprávné, může podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení, který o něm rozhodne. Návrh na přezkoumání může podat též okresní správa sociálního zabezpečení. Nevyhoví-li vedoucí zdravotnického zařízení návrhu, předloží jej jako odvolání odvolacímu orgánu.

(3) O odvolání proti rozhodnutí nebo opatření vedoucího zdravotnického zařízení řízeného ministerstvem zdravotnictví rozhoduje toto ministerstvo, v ostatních případech okresní úřad (obvodní úřad, úřad města), v jehož obvodu se zdravotnické zařízení nachází.

(4) Návrh na přezkoumání podle odstavce 2 nebo 3 lze podat do 15 dnů, ve věcech dočasné pracovní neschopnosti do 3 dnů, ode dne, kdy rozhodnutí bylo občanu doručeno nebo opatření sděleno.

(5) Jinak se na rozhodování při výkonu zdravotní péče vztahuje správní řád.

(6) Pro posouzení případů, u nichž vznikly pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě, zda bylo ublíženo na zdraví, ustanovuje ministr zdravotnictví České republiky a ředitelé (vedoucí) fakultních a dalších vybraných nemocnic jako své poradní orgány znalecké komise. Vybrané nemocnice, postavení a činnost znaleckých komisí stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nevztahují na rozhodování o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštního zákona.15)

__________________________

28) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

15) § 8a odst. 4 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 590/1992 Sb.

Šestá Část

Společná a závěrečná ustanovení

§ 78

(l) Náhradu nákladů a škod vzniklých plněním povinností v péči o zdraví lidu, zejména prováděním (nařízených hygienických a protiepidemických opatření a) opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů nebo odběrem vzorků k těmto účelům, popřípadě příspěvek ke krytí takových nákladů nebo škod poskytuje stát, jen pokud to stanoví předpisy vydané podle tohoto zákona nebo jiné předpisy.

(2) O náhradě škody vzniklé při poskytování zdravotnických služeb platí ustanovení občanského zákoníku; i když povinnost k náhradě škody nevznikla, může stát v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele poskytnout poškozenému příspěvek.

(3) Předpisy vydané k provedení tohoto zákona stanoví, kdy škoda na zdraví způsobená očkováním nařízeným pro určité skupiny pracovníků vzhledem k povaze jejich pracovních úkolů se pokládá za pracovní úraz.

_________________________

*) Zákoníky: č. 40, 109/1964 Sb., č. 65/1965 Sb. Zákony: č. 27/1950 Sb., č. 54/1956 Sb., č. 103/1964 Sb. Vládní vyhláška č. 40/1963 Sb.

§ 79

(1) Úkoly stanovené k ochraně zdraví lidu jinými předpisy v souvislosti s ochranou jiných společenských zájmů jsou povinny orgány a organizace určené takovými předpisy plnit podle zásad tohoto zákona a v těsné vzájemné spolupráci s orgány a zařízeními v něm uvedenými. To se týká zejména ochrany zdraví podle předpisů pracovněprávních (především k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), předpisů o využití nerostného bohatství, o vodním hospodářství, o veterinární péči a o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci. Orgány stanovené v těchto předpisech a zdravotnické orgány spolu úzce spolupracují. Způsob této spolupráce se podrobně vymezuje dohodou zúčastněných ústředních orgánů.

(2) Předpisy upravující podrobněji úkoly uvedené v odstavci 1 a technické normy, pokud se dotýkají péče o zdraví lidu podle tohoto zákona, se vydávají v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

(3) Pokud při rozhodování o zájmech chráněných jinými předpisy řeší orgány podle nich zřízené také související otázky péče o zdraví lidu podle tohoto zákona, (zejména zabezpečení zdravých životních podmínek,) vydávají svá rozhodnutí v dohodě s orgány příslušnými podle tohoto zákona (popřípadě v souladu s jejich závazným posudkem). Tato zásada platí též, jestliže orgány podle tohoto zákona při opatřeních v péči o zdraví lidu rozhodují zároveň o ochraně souvisících zájmů podle jiných předpisů. K rozhodnutí je příslušný vždy orgán, do jehož působnosti spadá ochrana převažujícího zájmu.

(4) Působnost ministerstva zemědělství České republiky podle zákona o veterinární péči,14) zejména ve věcech tlumení nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat a při výrobě, dovozu a distribuci veterinárních biopreparátů, a působnost odborně způsobilých veterinárních pracovníků při zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu včetně prohlídky jatečných zvířat a masa je nedotčena.

_________________________

14) Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/1991 Sb.

§ 80

(1) Organizaci a výkon zdravotnických služeb v oboru ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky upravují příslušní ministři obdobně podle zásad tohoto zákona.

((2) Hygienickou a protiepidemickou službu v ozbrojených silách, bezpečnostních sborech a Sboru nápravné výchovy České republiky provádějí jejich příslušné orgány.)

(2) Je-li třeba k zabezpečení péče o zdraví lidu opatření obecné povahy nebo jejich jednotného provádění, postupují orgány ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky v úzké součinnosti s orgány státní zdravotní správy. (Jde-li o zamezení vzniku a šíření přenosných nemocí, učiní orgány ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy v oboru své působnosti nutná opatření v souladu s obecnými opatřeními nařízenými orgány hygienické služby.)

(3) Součinnost orgánů ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky a orgánů státní zdravotní správy při provádění tohoto zákona upraví ministerstva zdravotnictví, obrany, vnitra a spravedlnosti České republiky.

(4) Organizaci a výkon zdravotnických služeb na železnicích upraví federální ministerstvo dopravy v dohodě s ministrem zdravotnictví.

(5) Zdravotní péče osobám ve výkonu trestu odnětí svobody a vazby je poskytována Zdravotnickou službou Sboru nápravné výchovy České republiky, v případě potřeby na základě uzavřených dohod i v jiných zdravotnických zařízeních.

§ 81

zrušen

Organizací se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů a právnická osoba.

§ 82

zrušen

§ 83

(1) Zrušují se

1. zákon č. 271/1949 Sb., o výrobě a distribuci léčiv;

2. zákon č. 170/1950 Sb., o zdravotnických povoláních;

3. zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, ve znění zákonného opatření č. 64/1955 Sb., zákona č. 17/1957 Sb. a zákona č. 78/1959 Sb.;

4. zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, ve znění zákona č. 18/1957 Sb.;

5. zákon č. 43/1955 Sb., o československých lázních a zřídlech;

6. vládní nařízení č. 24/1951 Sb., o lékařích;

7. vládní nařízení č. 25/1951 Sb., o dentistech;

8. vládní nařízení č. 77/1951 Sb., o středních zdravotnických pracovnících;

9. vládní nařízení č. 14/1952 Sb., o nižších zdravotnických pracovnících;

10. vládní nařízení č. 44/1952 Sb., o lékárnících;

11. vládní nařízení č. 51/1952 Sb., o poskytování preventivní a léčebné péče vojenským a válečným poškozencům a obětem války a fašistické persekuce;

12. nařízení ministra zdravotnictví č. 37/1950 Sb., o zabezpečení výroby a dovozu hodnotných léčiv;

13. nařízení ministra zdravotnictví č. 5/1952 Sb., o dobrovolných dárcích krve;

14. nařízení ministra zdravotnictví č. 11/1953 Sb., o zdravotních obvodech;

15. nařízení ministra zdravotnictví č. 87/1953 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vody;

16. nařízení ministra zdravotnictví č. 24/1954 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vzduchu;

17. nařízení ministra zdravotnictví č. 25/1954 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně půdy;

18. nařízení ministra zdravotnictví č. 8/1955 Sb., o pohřebnictví;

19. nařízení ministra zdravotnictví č. 40/1955 Sb., o boji proti přenosným nemocem;

20. nařízení ministra zdravotnictví č. 42/1956 Sb., o hygienické ochraně práce.

(2) Zákonné opatření č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých zdraví, se zrušuje dnem, který stanoví vláda nařízením podle § 82.

§ 84

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1966.

Změna zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů

§ 20

Další povinnosti a oprávnění distributora

(1) Distributor musí vedle povinností stanovených v § 18

a) mít ustanovenu nejméně jednu kvalifikovanou osobu [§ 4 odst. 4 písm. b)] pro každou provozovnu,

b) odebírat léčiva pouze od výrobce nebo jiného distributora; tímto ustanovením není dotčeno vrácení léčiv distributorovi lékárnou,

c) dodržovat správnou distribuční praxi, včetně požadavků na zaměstnance, prostory, technická zařízení, dokumentaci a na systém pro stažení léčiv z oběhu, a distribuovat pouze léčiva balená a označená způsobem stanoveným prováděcím předpisem,

d) dodávat léčiva

1. distributorům,

2. lékárnám,

3. zařízením (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví, jde-li o imunobiologické přípravky),

4. zařízením transfúzní služby, jde-li o krevní deriváty, a to za podmínek stanovených vyhláškou,

5. veterinárním lékařům, jde-li o léčivé přípravky pro léčbu zvířat,

6. pracovištím nukleární medicíny zdravotnických zařízení, jde-li o radiofarmaka,

7. výrobcům, jde-li o surovinu nebo meziprodukt pro výrobu léčivých přípravků,

8. prodejcům vyhrazených léčiv, jde-li o vyhrazená léčiva,

9. zdravotnickým zařízením, jestliže jde o plyny používané při poskytování zdravotní péče.

(2) Distributor je oprávněn smluvně sjednat část distribuce léčiv u jiné osoby; jeho odpovědnost za jakost, účinnost a bezpečnost léčiv zůstává nedotčena. Distributor si ve smlouvě sjedná právo kontrolovat u této osoby dodržování správné distribuční praxe.

§ 48

(1) Léčivé přípravky se vydávají na lékařský předpis, pokud není rozhodnutím o registraci nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak. Je-li léčivý přípravek vydáván fyzické osobě, musí být tato osoba starší 15 let.

(2) V lékárně a u prodejců vyhrazených léčiv se nesmí narušit celistvost balení hromadně vyráběného léčivého přípravku, s výjimkou výdeje pro zdravotnické zařízení.

(3) Léčivé přípravky jsou oprávněni vydávat

a) lékárníci v lékárnách,

b) farmaceutičtí laboranti v lékárnách, a to jen ty léčivé přípravky, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis,

c) veterinární lékaři;23) veterinární lékař odebírá léčivé přípravky pro léčbu zvířat z lékárny, od výrobce nebo distributora,

d)lékaři v zařízeních (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví, a to pouze imunobiologické přípravky, které odebírají od výrobce, distributora nebo lékárny,

e) lékaři, lékárníci nebo střední zdravotničtí pracovníci v zařízení transfúzní služby, a to pouze transfúzní přípravky a krevní deriváty; tyto mohou být vydány pouze zdravotnickým zařízením za podmínek stanovených vyhláškou,

f) lékaři nebo lékárníci na pracovišti nukleární medicíny zdravotnického zařízení, a to pouze radiofarmaka, která odebírají od výrobce, distributora nebo lékárny, popřípadě je sami připravují [§ 41 písm. b)],

g) prodejci vyhrazených léčiv podnikající podle zvláštního zákona,5) a to pouze léčivé přípravky, které stanoví Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Tyto osoby mohou léčivé přípravky odebírat výhradně od výrobce, jde-li o jím vyrobené léčivé přípravky, nebo distributora a skladovat pro potřebu výdeje za podmínek stanovených výrobcem. Tímto ustanovením není dotčeno používání léčivých přípravků při poskytování zdravotní péče a veterinární péče (§ 3 odst. 7 a 8).

(4) Léčivé přípravky připravené v lékárně lze vydávat fyzickým osobám nebo těm zdravotnickým zařízením, která byla jako odebírající uvedena v rozhodnutí vydaném lékárně podle zvláštního předpisu.16)

(5) Léčivé přípravky připravené v zařízení transfúzní služby nebo na pracovišti nukleární medicíny zdravotnického zařízení se vydávají pouze pro zdravotnická zařízení.

(6) Osoby vydávající léčivé přípravky podle odstavce 3 jsou povinny poskytovat informace o správném používání a uchovávání léčivých přípravků; osoby uvedené v odstavci 3 písm. g) splní tuto povinnost vydáním pokynů k zacházení s léčivým přípravkem.

Změna zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

§ 37

Převedení na jinou práci

(1) Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci,

a)pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci nebo ji nesmí konat pro onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném (závazným posudkem příslušného orgánu hygienické služby) rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,5)

b)koná-li těhotná žena nebo matka dítěte mladšího než devět měsíců práci, kterou nesmějí být tyto ženy zaměstnávány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřské poslání,

c)je-li to nutné podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy v zájmu ochrany zdraví jiných osob před (přenosnými) infekčníminemocemi,

d)je-li to třeba podle pravomocného rozhodnutí soudu,

e)je-li zaměstnanec pracující v noci na základě lékařského posudku uznán nezpůsobilým pro noční práci,

f)požádá-li o to těhotná žena nebo matka dítěte mladšího než devět měsíců, která pracuje v noci.

(2) Zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci

a) dal-li zaměstnanci výpověď z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. e) a f),

b)bylo-li proti zaměstnanci zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení,

c)pozbyl-li zaměstnanec dočasně předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, avšak v tomto případě nejdéle celkem na 30 pracovních dnů v kalendářním roce.

(3) Nelze-li dosáhnout účelu převedení podle předchozích odstavců převedením zaměstnance v rámci pracovní smlouvy, může ho zaměstnavatel převést v těchto případech i na práci jiného druhu než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil.

(4) Zaměstnavatel může převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána,

a)nemůže-li zaměstnanec konat práci pro prostoj (§ 129) nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy,

b)je-li to třeba k odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků.

(5) Při převedení zaměstnance na jinou práci je zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci.

(6) Zaměstnavatel je povinen předem projednat se zaměstnancem důvod převedení na jinou práci a dobu, po kterou má převedení trvat; byla-li pracovní smlouva uzavřena písemně a dochází-li převedením zaměstnance k její změně, je zaměstnavatel povinen vydat mu písemné potvrzení o důvodu převedení na jinou práci a době jeho trvání, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2 písm. c) a odstavci 4.

Výpověď daná zaměstnavatelem

§ 46

(1) Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z těchto důvodů:

a)ruší-li se nebo přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

b)zaniká-li zaměstnavatel nebo převádí-li se část zaměstnavatele k jinému zaměstnavateli a přejímající zaměstnavatel nemá možnost zaměstnance zaměstnávat podle pracovní smlouvy,

c)stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,

d)pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci nebo ji nesmí konat pro onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném (závazným posudkem příslušného orgánu hygienické služby) rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdravínejvyšší přípustné expozice,

e)nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, lze zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,

f)jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které bys ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení pracovní kázně; pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně lze dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní kázně písemně upozorněn na možnost výpovědi.

§ 47

(1) Byla-li dána zaměstnanci výpověď z některého z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. a) až d), je zaměstnavatel povinen ve spolupráci s příslušným orgánem státní správy účinně mu pomáhat při získání nového vhodného zaměstnání.

(2) Při výpovědi dané osamělé zaměstnankyni nebo osamělému zaměstnanci trvale pečujícím o dítě mladší než 15 let nebo zaměstnanci se změněnou pracovní schopností, který není zabezpečen důchodem, z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. c), při výpovědi dané zaměstnanci proto, že nesmí dále konatdosavadní práci pro ohrožení nemocí z povolání, a při výpovědi dané pro dosažení nejvyšší přípustné expozice na pracovišti určeném (závazným posudkem příslušného orgánu hygienické služby) rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, je zaměstnavatel povinen zajistit těmto zaměstnancům nové vhodné zaměstnání, a to podle potřeby i s pomocí svého nadřízeného orgánu. V těchto případech výpovědní doba skončí teprve tehdy, až zaměstnavatel tuto povinnost splní, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak.

Změna zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

§ 10

(1) Prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny

a)názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití,

b)též údaji o složení materiálu, jde-li o textilní výrobky, s výjimkou těch výrobků, které podle zvláštního předpisu povinnosti označování nepodléhají,

c)též údajem o datu minimální trvanlivosti, jde-li o potravinářské výrobky, popřípadě údajem o datu použitelnosti, jde-li o potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze, ve smyslu zvláštního zákona.9a)

(2) Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá.

(3) Nelze-li prodávané výrobky označit přímo,musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit údaji uvedenými v odstavci 1 jiným vhodným způsobem. Není-li možné nebo účelné prodávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na požádání spotřebitele nebo orgánů, které provádějí dozor nad dodržováním ustanovení tohoto zákona, pravdivě sdělit, popřípadě doložit.

(4) Zvláštní právní předpisy mohou označování výrobků upravit odchylně.

(5) Prodávající nesmí odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem.

(6) Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních výrobků.

(7) Na prodej použitého zboží se ustanovení odstavců 1 až 3 vztahuje pouze přiměřeně.

§ 23

(1) Dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem provádí Česká obchodní inspekce16) s výjimkou dozoru podle odstavce 4, a jde-li o potraviny a tabákové výrobky podle § 3 písm. b), § 7 až 9, § 10 odst. 1 písm. c) a § 17.

(2) Dozor¨nad dodržováním povinností stanovených v § 3 písm. b), § 7 až 9, § 10 odst.1 písm. c) a § 17 tohoto zákona na úseku zemědělských, potravinářských, kosmetických, mydlářských, saponátových a tabákových výrobků provádí též Česká zemědělská a potravinářská inspekce.17)

(3) Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 písm. b), § 7, § 8 odst. 1, § 9, § 10 odst. 1 a 3 a § 17 tohoto zákona na úseku ochrany zdraví lidí, zejména z hlediska zdravotní nezávadnosti výrobků a poskytovaných služeb,provádějí též orgány (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví.18)

(4) Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 písm. b), § 7 až 9, § 10 odst. 1 písm. c) a § 17 tohoto zákona na úseku veterinární péče provádějí orgány veterinární správy,19) a to zejména z hledisek

a)zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty potravinářských výrobků živočišného původu při prodeji na tržištích, v tržnicích a při prodeji podmíněně poživatelných potravin živočišného původu,

b)zdravotní a dietetické nezávadnosti krmiv,

c)zabezpečení uvádění do oběhu pouze veterinárních léčiv a přípravků schválených podle zvláštního předpisu,18)

d)zabezpečení prodeje živých zvířat v souladu s podmínkami stanovenými zvláštními předpisy.19)

___________________________

18) Zákon č. .../2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

Změna zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů

§ 10

(1) Ministerstvo zdravotnictví je ústředním orgánem státní správy pro zdravotní péči, ochranu veřejného zdraví, zdravotnickou vědeckovýzkumnou činnost, zdravotnická zařízení v přímé řídící působnosti, vyhledávání, ochranu a využívání přírodních léčivých zdrojů, přírodních léčebných lázní a zdrojů přírodních minerálních vod, léčiva a prostředky zdravotnické techniky pro prevenci, diagnostiku a léčení lidí, zdravotní pojištění a zdravotnický informační systém.

((2)Jako orgán ochrany veřejného zdraví je v Ministerstvu zdravotnictví ustaven hlavní hygienik České republiky.)

(2) Součástí Ministerstva zdravotnictví je Český inspektorát lázní a zřídel.

Změna zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

§ 30

(1) Hrazená péče zahrnuje vyšetření a prohlídky prováděné v rámci opatření proti (přenosným nemocem) infekčním onemocněním.34) Prohlídky pojištěnců vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné prováděné v souvislosti s vydáváním zdravotního průkazu se do hrazené péče nezahrnují.

(2) Hrazená péče dále zahrnuje:

a)stanovená očkování35) prováděná pracovišti léčebné péče,

b)poskytnutí očkovacích látek proti vzteklině, proti tetanu při poraněních a nehojících se ranách, proti tuberkulóze a testování s použitím tuberkulinového testu,

c) odběry materiálů prováděné v zařízeních léčebné péče na mikrobiologické, imunologické a parazitologické vyšetření pro klinické účely a v souvislosti s výskytem nákaz,

d)vyšetření materiálů uvedených pod písmenem c) laboratořemi smluvních zdravotnických zařízení,

e)diagnostiku HIV, anti HCV a HBsAG u dárců krve, tkání, orgánů a gamet a diagnostiku HIV prováděnou v zařízeních léčebně preventivní péče v případech léčebně preventivních postupů a v případech, kdy si to vyšetřovaný pojištěnec vyžádal, s výjimkou:

1. anonymních vyšetření,

2. vyšetření při soukromých a pracovních cestách do zahraničí.

(3) Hrazená péče nezahrnuje:

a) očkování prováděná zařízeními (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví,

b) poskytnutí očkovacích látek s výjimkou uvedenou v odstavci 2 písm. b),

c) odběry materiálů prováděné zařízeními (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví a jejich vyšetření,

d) diagnostiku HIV včetně vyšetření prováděných v zařízeních hygienické služby na žádost pojištěnce včetně anonymních vyšetření.

______________________

34) Hlava III díl 1 zákona č. …/2000, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

35)Zákon č. …/2000, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

§ 55

Náhrada škody

(1) Příslušná zdravotní pojišťovna má právo na náhradu škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným zdravotního pojištění. Tato náhrada je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

(2) Pro účely náhrady škody jsou zdravotnická zařízení povinna oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým poskytla zdravotní péči, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním právnické nebo fyzické osoby. Oznamovací povinnost mají i orgány Policie České republiky, státní zastupitelství a soudy. Oznamovací povinnost podle tohoto odstavce se plní do jednoho měsíce ode dne, kdy se ten, kdo skutečnost oznamuje, o ní dozvěděl.

(3) Pro účely náhrady škody jsou orgány (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví povinny poskytnout na vyžádání příslušné zdravotní pojišťovně zprávy o výsledcích epidemiologických a jiných šetření, která jsou tyto orgány povinny provádět podle zvláštních předpisů.

(4) Pro účely náhrady škody jsou orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technickými zařízeními a orgány státní báňské správy povinny poskytnout na vyžádání příslušné zdravotní pojišťovně výsledky vyšetřování příčin smrtelných, těžkých a hromadných pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Změna zákona č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, ve znění pozdějších předpisů

§ 4

(1) Nejvyšší přípustnou expozici pro práce na jednotlivých pracovištích v podzemí hlubinných dolů stanoví (závazný posudek příslušného orgánu hygienické služby) rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Zařazování prací do kategorií rizika a sledování expozice jednotlivých pracovníků pracujících v podzemí hlubinných dolů provádějí organizace podle tohoto závazného posudku.

(2) Méně rizikovou prací v podzemí hlubinných dolů se rozumí práce,

a)která je podle (posudku příslušného orgánu hygienické služby) rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví zařazena do kategorie prací nepřesahujících nízkou míru rizika, jde-li o převedení pro dosažení nejvyšší přípustné expozice, nebo

b)při které pracující není vystaven riziku, které vedlo k ohrožení nemocí z povolání, jde-li o převedení pro ohrožení nemocí z povolání na základě lékařského posudku příslušného orgánu státní zdravotní správy.

Změna zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů

§ 5

(1) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (dále jen "vyrovnávací příspěvek") se poskytuje za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení zaměstnankyně na jinou práci, s výjimkou dnů, po které trvaly důvody uvedené v odstavci 4 písm. a) až d). Vyrovnávací příspěvek se poskytuje v těhotenství nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.

(2) Vyrovnávací příspěvek se stanoví jako rozdíl denního vyměřovacího základu zaměstnankyně zjištěného ke dni jejího převedení na jinou práci a průměru jejích započitatelných příjmů připadajícího na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení.

(3) Denní vyměřovací základ se stanoví stejným způsobem jako se stanoví při výpočtu nemocenského s tím, že se zjišťuje ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím.

(4) Průměr započitatelných příjmů zaměstnankyně připadající na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po jejím převedení na jinou práci se zjistí tak, že její započitatelný příjem v kalendářním měsíci se dělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci, s výjimkou dnů, po které

a) trvala její pracovní neschopnost nebo karanténa nařízená podle (předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem) zvláštních právních předpisů,

b) ošetřovala (pečovala) o člena rodiny,

c) měla omluvenou nepřítomnost v práci, za kterou jí nenáleží náhrada příjmu,

d) měla neomluvenou nepřítomnost v práci.

(5) Pokud k převedení zaměstnankyně na jinou práci anebo ke skončení tohoto převedení došlo v průběhu kalendářního měsíce, postupuje se obdobně podle odstavce 4 s tím, že se přihlíží k započitatelnému příjmu za celý takový kalendářní měsíc a tento příjem se dělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci s výjimkou dnů uvedených v odstavci 4 písm. a) až d).

Změna zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů

§ 18

(1) Ohlašovny a určené útvary Sboru národní bezpečnosti (§ 17 odst. 2 a 3) sdělují na žádost státních orgánů, organizací nebo občanů údaje o místě pobytu občanů.9)

(2) Ohlašovny a útvary Policie České republiky pověřené vedením evidence pobytu občanů jsou pro účely kontrol provedení pravidelného očkování povinny jednou za měsíc poskytnout orgánu ochrany veřejného zdraví9a) písemné sdělení o jménu a příjmení a místě pobytu fyzických osob, které se přihlásí k trvalému pobytu.

(3) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti o náležitostech žádostí a o sdělování údajů o místě pobytu občanů.

___________________________

9a) Zákon č. .../2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

Změna zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů

§ 40

Důlní vody

(1) Důlními vodami jsou všechny podzemní, povrchové a srážkové vody, které vnikly do hlubinných nebo povrchových důlních prostorů bez ohledu na to, zda se tak stalo průsakem nebo gravitací z nadloží, podloží nebo boku nebo prostým vtékáním srážkové vody, a to až do jejich spojení s jinými stálými povrchovými nebo podzemními vodami.

(2) Organizace je při hornické činnosti 1) oprávněna

a) bezúplatně užívat důlní vody pro vlastní potřebu,

b) bezúplatně užívat na základě povolení vodohospodářského orgánu důlní vodu jako náhradní zdroj pro potřebu těch, kteří byli poškozeni ztrátou vody vyvolanou činností organizace,

c) vypouštět důlní vodu, kterou nepotřebuje pro vlastní činnost, do povrchových, popřípadě do podzemních vod a odvádět ji, pokud je to třeba, i přes cizí pozemky způsobem a za podmínek stanovených vodohospodářským orgánem a orgánem (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví.

(3) Při použití důlních vod podle odstavce 2 písm. a) a b) je organizace povinna pečovat o důlní vody a hospodárně je využívat. Použití důlních vod k jiným účelům upravují zvláštní předpisy. 21)

(4) K vypouštění jiných vod do důlních vod je třeba povolení vodohospodářského orgánu vydaného po dohodě s obvodním báňským úřadem.

Změna zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

§ 145d

(1) Nemocenské náleží osobě samostatně výdělečně činné, která je podle zvláštního předpisu53) uznána dočasně neschopnou k výkonu své dosavadní samostatné výdělečné činnosti (dále jen "pracovní neschopnost"). Nemocenské náleží též, byla-li osobě samostatně výdělečně činné nařízena karanténa podle (předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem) zvláštního právního předpisu 53a(dále jen "karanténa").

(2) Nemocenské podle odstavce 1 náleží, pokud

a) osoba samostatně výdělečně činná nevykonává osobně po dobu pracovní neschopnosti nebo karantény samostatnou výdělečnou činnost,

b) bylo zaplaceno pojistné za dobu účasti na nemocenském pojištění, z něhož je nárok na nemocenské uplatněn, a to včetně kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost (byla nařízena karanténa); při vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény) v kalendářním měsíci, ve kterém vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné, však musí být vždy zaplaceno pojistné za tento kalendářní měsíc. Podmínka zaplacení pojistného je splněna, pokud osoba samostatně výdělečně činná zaplatí pojistné nejpozději do tří měsíců ode dne vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény),

c) účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných trvala aspoň po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény); to však neplatí, vznikla-li účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných podle § 145b odst. 2 věty druhé.

_______________________________

53) § 2 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení.

53a) Zákon č. ..../2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

Změna zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů

§ 13b

(1) Žádost o zařazení předškolních zařízení, škol a školských zařízení do sítě obsahuje:

a) název školy, předškolního zařízení nebo školského zařízení,

b) jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo zřizovatele, popřípadě datum narození, je-li zřizovatelem školy, předškolního zařízení nebo školského zařízení fyzická osoba,

c) název, sídlo, právní formu organizace a její identifikační číslo, jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem, je-li zřizovatelem školy, předškolního zařízení nebo školského zařízení právnická osoba,

d) doklad osvědčující užívací právo zřizovatele k objektu, nemovitosti nebo prostorám, v nichž bude probíhat výuka nebo činnost,

e) zřizovací nebo zakládací listinu školy, předškolního a školského zařízení podle zvláštního zákona, kromě případu, kdy návrh na zřízení školy, předškolního nebo školského zařízení spolu s návrhem zřizovací listiny podává příslušný územní orgán státní správy nebo samosprávy ve školství,

f) (kladný závazný posudek příslušného orgánu hygienické služby) stanovisko příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví a příslušného orgánu státní správy k užívání příslušného objektu, popřípadě nemovitosti pro navrhovaný účel odpovídající ustanovení stavebního zákona,5)

g) v případě základních škol, předškolních zařízení a školských zařízení, jejichž zřizovatelem je fyzická nebo právnická osoba, rovněž vyjádření obce, v jejímž územním obvodu bude škola, předškolní nebo školské zařízení působit; pokud zřizovatel požaduje prostředky z rozpočtu obce, popřípadě jiná materiální zvýhodnění, musí jít o kladné vyjádření obce,

h) v případě středních a vyšších škol, speciálních škol a školských zařízení jim sloužících, s výjimkou středních a vyšších zdravotnických škol, vyjádření školského úřadu podle příslušné územní působnosti,

i) v případě škol jejich vzdělávací koncepci včetně učebních plánů, učebních osnov, popřípadě jiných schválených učebních dokumentů, které zahrnují alespoň nejvýznačnější cíle vzdělávání, celkovou strukturu učiva, výčet a stručný popis jednotlivých předmětů nebo jiných strukturních obsahových celků a podmínky omezující přijetí uchazečů ke studiu, a které byly schváleny ministerstvem, rámcově stanoveného obsahu vzdělání jednotlivých vyučovacích předmětů a profilů absolventa pro jednotlivé studijní nebo učební obory,

j) způsob hospodaření a financování školy, předškolního nebo školského zařízení,

k) personální zabezpečení provozu školy, předškolního nebo školského zařízení nebo jeho závazný popis,

l) materiální zabezpečení výuky nebo provozu anebo jeho závazný popis,

m) výpis z trestního rejstříku zřizovatele, pokud je zřizovatel fyzická osoba, a ředitele školy nebo vedoucího školského zařízení,

n) osobní data ředitele školy nebo vedoucího školského zařízení a doklady o vzdělání osvědčující jeho pedagogickou a odbornou způsobilost, doklady o předchozích zaměstnáních a životopis ředitele školy nebo vedoucího školského zařízení,

o) datum zahájení činnosti,

p) předpokládaný počet žáků a počet tříd v nadcházejícím školním roce a předpokládaný celkový počet žáků a tříd nebo údaje o předpokládané kapacitě školského zařízení, přičemž všechny třídy školy musí být umístěny v rámci územní působnosti jednoho školského úřadu.

(2) Zřizovatel může po dohodě s orgánem státní správy, který zařazuje do sítě podle § 13a odst. 2, předložit dodatečné údaje uvedené v odstavci 1 písm. d), f) a n), vždy však před zahájením činnosti školy, školského zařízení nebo předškolního zařízení.

(3) Orgán státní správy, který zařazuje do sítě podle § 13a odst. 2, posoudí, zda žádost splňuje požadavky tohoto zákona a dalších předpisů, popřípadě nechá žádost žadatelem doplnit, a do 60 dnů od podání o žádosti rozhodne. Součástí rozhodnutí o žádosti o zařazení do sítě musí být jeho odůvodnění, datum jeho vydání a poučení o odvolání.

(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí ministerstvo

a) účastníkům řízení,

b) školskému úřadu příslušnému podle sídla školy,

c) České školní inspekci,

d) příslušnému orgánu státní správy podle § 13a odst. 5.

(5) Jestliže rozhodnutí podle odstavce 3 vydal školský úřad nebo Ministerstvo hospodářství, doručí je

a) účastníkům řízení,

b) ministerstvu,

c) České školní inspekci.

(6) V případě kladného rozhodnutí podle odstavce 3 musí rozhodnutí o zařazení do sítě dále obsahovat:

a) název a sídlo školy, předškolního zařízení nebo školského zařízení,

b) jméno a příjmení, místo trvalého pobytu, datum narození a rodné číslo zřizovatele, je-li zřizovatelem školy, předškolního zařízení nebo školského zařízení fyzická osoba,

c) název, sídlo, právní formu, identifikační číslo zřizovatele a jméno, příjmení, místo trvalého pobytu a rodné číslo osoby nebo osob, které jsou statutárním orgánem, je-li zřizovatelem právnická osoba.

(7) Odvolání proti rozhodnutí o žádosti o zařazení do sítě lze podat u orgánu státní správy, který napadené rozhodnutí vydal, do osmi dnů od doručení rozhodnutí účastníku řízení. Nevyhoví-li orgán státní správy, který napadené rozhodnutí vydal, odvolání v plném rozsahu, postoupí věc nadřízenému orgánu státní správy, který jako odvolací orgán po přezkoumání napadené rozhodnutí svým rozhodnutím potvrdí nebo zruší. V případě zrušení napadeného rozhodnutí vrátí věc k novému projednání. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu se nelze odvolat. Tím není dotčena možnost soudního přezkoumání.

(8) Proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy o žádosti o zařazení do sítě vydanému v prvním stupni lze podat u tohoto orgánu do osmi dnů od doručení rozhodnutí účastníku řízení rozklad, o němž rozhodne vedoucí ústředního orgánu státní správy na základě návrhu jím ustavené komise. Proti rozhodnutí o rozkladu se nelze odvolat. Tím není dotčena možnost soudního přezkoumání.

(9) Dojde-li ke změnám v údajích, které zřizovatel uvedl v žádosti podle odstavce 1, oznámí to zřizovatel orgánu státní správy, který zařazuje do sítě podle § 13a odst. 2, nejpozději do 14 dnů ode dne, kdy ke změně došlo, a doloží příslušné doklady. Tento orgán o změně rozhodne podle odstavce 3.

Změna zákona č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů

§ 3

(1) Česká inspekce životního prostředí (dále jen "inspekce") dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se ochrany ovzduší jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami. Přitom kontroluje zejména

a) dodržování emisních limitů u velkých a středních zdrojů znečišťování, a to včetně kontroly tmavosti kouře, 4)

b) dodržování povinností provozovateli velkých a středních zdrojů znečišťování, 5)

c) vedení provozní evidence u zdrojů znečišťování a její údaje, 6)

d) dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro vybrané zdroje znečišťování za smogové situace.7)

(2) Inspekce dále

a) vydává souhlasy obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 11 odst. 1 písm. a), e) až g), písm. h), pokud jde o přepravu materiálů a výrobků, a podle písmena i) zákona o ovzduší,

b) rozhoduje o výši poplatků za znečišťování ovzduší u velkých zdrojů znečišťování podle části druhé tohoto zákona,

c) schvaluje návrhy a změny opatření pro případy havárií pro velké zdroje znečišťování, 9)

d) schvaluje užívání nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně ovzduší včetně technických podmínek provozu a návrhů provozních předpisů výrobce,

e) ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování, kteří neplní povinnosti při ochraně ovzduší, opatření ke zjednání nápravy, včetně zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování,10)

f) ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování, výrobcům a dovozcům mobilních zdrojů pokuty za porušení stanovených povinností,11) pokud je neukládá orgán obce podle § 5 odst. 2 písm. f) tohoto zákona; pokutu uloží na základě vlastního zjištění nebo na základě oznámení okresního úřadu podle § 4 odst. 1 písm. d) tohoto zákona,

g) zrušeno

h) stanoví rozhodnutím emisní limity pro stávající velké a střední zdroje znečišťování a dobu, během které musí být dosažena hodnota emisního limitu stanoveného pro nové zdroje

znečišťování, 12)

i) uděluje oprávnění právnickým a fyzickým osobám k provádění autorizovaného měření emisí a imisí a kontroluje správnost jejich výsledků.

(3) Inspekce při výkonu své činnosti

a) spolupracuje s místně příslušnými orgány státní správy a samosprávy a s Českým hydrometeorologickým ústavem,

b) je oprávněna vyžadovat informace od dalších orgánů státní správy ochrany ovzduší, orgánů (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví a Českého hydrometeorologického ústavu a informace jim též poskytovat,

c) zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13 zákona o ovzduší.

Změna zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

§ 62

Uplatnění nároku na nemocenské

(1) Nárok na nemocenské při pracovní neschopnosti se uplatňuje předložením předepsaného tiskopisu, který vystavuje příslušný lékař. (Při karanténě se předloží potvrzení o nařízení karantény vydané na předepsaném tiskopisu příslušným lékařem nebo příslušným orgánem hygienické služby.) Při karanténě se předloží prozatímní opatření zdravotnického zařízení státu nebo osoby provozující nestátní zdravotnické zařízení nebo rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

(2) Pro výplatu nemocenského za určité období je třeba osvědčit trvání pracovní neschopnosti v tomto období, a to předložením předepsaného tiskopisu, který vystavuje příslušný lékař.

Změna zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby

§ 7

(1) Odděleně se umísťují:

a) muži od žen,

b) obvinění, u nichž je důvodem vazby obava, že budou mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,3) od ostatních obviněných,

c) obvinění, proti nimž je vedeno společné řízení a zároveň je, byť jen u jednoho z nich, důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,3)

d) obvinění, kteří jsou stíháni pro některý z trestných činů uvedených v § 62 trestního zákona, od ostatních obviněných,

e) obvinění, kteří jsou stíháni pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, a obvinění, kteří nebyli dříve odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, od ostatních obviněných,

f) obvinění od pravomocně odsouzených,

g) mladiství od dospělých,

h) obvinění, u nichž je podezření na (přenosné) infekční nebo duševní onemocnění.

(2) Při rozhodování o umísťování obviněných do cel je třeba respektovat pokyn soudu a v přípravném řízení i státního zástupce k oddělenému umístění obviněných a podle možnosti přihlížet též k dalším hlediskům a skutečnostem, zejména k věku obviněných, stupni jejich narušení, životním návykům a osobním vlastnostem.

(3) Obviněný, který se ve vazbě chová agresivně nebo soustavně porušuje řád výkonu vazby nebo vnitřní řád věznice, se umístí ve zvláštní cele, odděleně od ostatních obviněných.

Změna zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů

§ 5

Léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky

(1) Předmětem reklamy nesmějí být, není-li dále stanoveno jinak:

a) léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky, které nejsou v České republice registrovány nebo schváleny,

b) léčivé přípravky a vybrané prostředky zdravotnické techniky, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis,

c) léčivé přípravky obsahující omamné, psychotropní a ostatní návykové látky,6)

d) léčivé přípravky, z jejichž nabídky lze odvodit hromadný výskyt závažných (přenosných) infekčních onemocnění,

e) ceny léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky.

(2) Reklama nesmí obsahovat údaje vedoucí k mylnému hodnocení vlastního zdravotního stavu nebo dojmu, že pouhým užíváním léčivého přípravku nebo prostředku zdravotnické techniky lze ovlivnit svůj zdravotní stav, nebo údaje o neškodnosti léčivého přípravku, protože je přírodního původu.

(3) Reklama musí obsahovat:

a) název léčiva nebo prostředku zdravotnické techniky,

b) informaci nezbytnou pro jeho správné užívání,

c) výzvu k přečtení příbalové informace a instrukce na obalech léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky,

d) upozornění, že používání léčivého přípravku nebo prostředku zdravotnické techniky může být spojeno s nežádoucími účinky, které je možné konzultovat s lékařem nebo lékárníkem.

(4) Reklama se provádí pouze prostřednictvím:

a) hromadných informačních prostředků,1)

b) reklamních materiálů vydaných výrobci.

(5) V reklamě nesmějí vystupovat osoby, které vzhledem ke svým funkcím mohou ovlivnit spotřebu léčivých přípravků nebo prostředků zdravotnické techniky.

(6) Zákaz reklamy uvedený v odstavci 1 písm. b), c) a d) se nevztahuje na reklamu uvedenou v odborných audiovizuálních pořadech, odborném periodickém tisku a v odborných neperiodických publikacích, určených pro zdravotnické pracovníky a veterinární lékaře. Tuto reklamu mohou výhradně rozšiřovat výrobci a distributoři léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky a jejich zástupci.

Změna zákona č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele

§ 11

Zvláštní opatření

(1) Inspekce uloží podnikateli s chmelem při prokázání zdravotní závadnosti chmele zákaz jeho uvádění do oběhu a uvědomí o tom místně příslušný orgán (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví.

(2) Zvláštní opatření lze uložit i vedle pokut uložených podle § 12.

Změna zákona č. 353/1999 Sb., zákona o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií)

§ 16

Orgány státní správy

Státní správu na úseku prevence závažných havárií v objektech nebo zařízeních, v nichž je umístěna nebezpečná látka, vykonávají

a) ministerstvo,

b) Ministerstvo vnitra,

c) Česká inspekce životního prostředí,

d) okresní úřady,

e) Český báňský úřad,

f) orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení,

g) orgány vykonávající státní správu na úseku požární ochrany,

h) orgány (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví.

§ 17

Ministerstvo

Ministerstvo

a) je ústředním orgánem státní správy na úseku prevence závažných havárií podle tohoto zákona,

b) vykonává vrchní státní dozor na úseku státní správy podle tohoto zákona,

c) přezkoumává správní rozhodnutí vydaná podle tohoto zákona

Českou inspekcí životního prostředí a okresním úřadem,

d)zpracovává a vede souhrnnou evidenci programů, bezpečnostních zpráv a k nim vydaných souhlasů za Českou republiku,

e) posuzuje hodnocení rizik závažných havárií a preventivní

bezpečnostní opatření uvedená v programech a bezpečnostních

zprávách,

f) vydává pro okresní úřad vyjádření k hodnocení rizik závažné

havárie a k preventivním bezpečnostním opatřením uvedeným

v programech a bezpečnostních zprávách,

g) eviduje a vyhodnocuje konečné zprávy o vzniku a následcích

závažných havárií za Českou republiku a plní funkci odpovědného místa pro výměnu informací o závažných haváriích přesahujících hranice státu,

h) schvaluje plán kontrol u provozovatelů pro každý kalendářní rok (dále jen "plán kontrol"),

i) eviduje a vyhodnocuje výsledky kontrol provedených u provozovatelů podle plánu kontrol,

j) zpracovává roční souhrnnou zprávu o provedených kontrolách a na podkladě této zprávy informuje mezinárodní organizace a sousední státy podle vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.

§ 18

Ministerstvo vnitra

Ministerstvo vnitra

a)plní funkci kontaktního místa pro oznamování závažné havárie podle vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána,

b)určuje, který okresní úřad stanoví zónu havarijního plánování a vypracuje vnější havarijní plán, jestliže objekt nebo zařízení, v němž je umístěna nebezpečná látka, se nachází a zóna havarijního plánování zasahuje na území dvou nebo více okresů v případě, kdy se příslušné okresní úřady o tom nedohodly,

c)eviduje písemné hlášení o vzniku závažné havárie,

d)eviduje konečnou zprávu o vzniku a následcích závažné havárie.

§ 19

Česká inspekce životního prostředí

Česká inspekce životního prostředí

a)zpracovává a projednává návrh plánu kontrol nad dodržováním

tohoto zákona s orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení, orgány státní správy na úseku požární ochrany, Českým báňským úřadem, okresními úřady a orgány (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví a projednaný návrh předkládá ke schválení ministerstvu,

b)kontroluje, jak provozovatel dodržuje ustanovení tohoto zákona,

c)ukládá provozovatelům pokuty za porušení povinností stanovených tímto zákonem,

d)organizuje a koordinuje provádění kontrol na základě zvláštních právních předpisů,16)

e)zpracovává výslednou zprávu o kontrole podle informací o dílčích kontrolách provedených jinými správními úřady podle § 23 a na podkladě vlastního zjištění; výslednou zprávu o kontrole projedná s provozovatelem nejpozději do 30 dnů ode dne dokončení kontroly a nejpozději do 15 dnů ode dne jejího

projednání s provozovatelem ji doručí okresnímu úřadu a ministerstvu.

--------------------------

16) Například zákoník práce, zákon č. 133/1985 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 425/1990 Sb., o okresních

úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších

opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.

§ 20

Okresní úřady

(1) Okresní úřad

a)vede evidenci smluv o pojištění odpovědnosti za škody

předložených provozovateli podle § 4 odst. 5,

b)vede evidenci oznámení doručených provozovateli podle § 6 odst. 2 a 3, schvaluje a eviduje program, bezpečnostní zprávu a jejich aktualizace podle § 7 až 9,

c)zasílá ministerstvu k vyjádření program a bezpečnostní zprávu

podle § 7 odst. 7 a § 8 odst. 5,

d)eviduje a archivuje vnitřní havarijní plán a jeho aktualizace

podle § 11 odst. 4 a 5,

e)stanoví zónu havarijního plánování na základě podkladů předaných provozovatelem podle § 12 odst. 4,

f)určuje objekty nebo zařízení, jejichž vzájemná poloha zvyšuje možnost vzniku závažné havárie v důsledku kumulativních a synergických účinků nebo zvyšuje závažnost jejích následků, a sděluje tuto skutečnost právnické osobě nebo fyzické osobě, která vlastní nebo užívá určený objekt nebo zařízení podle § 3 odst. 5,

g)zpracovává vnější havarijní plán podle § 12 odst. 4 až 7,

h)zajišťuje veřejné projednání programu, bezpečnostní zprávy, vnějšího havarijního plánu a jejich aktualizace podle § 13,

i)zpracovává informaci pro veřejnost v zóně havarijního plánování o riziku závažné havárie podle § 14,

j)podává ministerstvu a Ministerstvu vnitra neprodleně písemné hlášení o vzniku závažné havárie a konečnou zprávu o vzniku a následcích závažné havárie podle § 15 odst. 3,

k)zasílá ministerstvu kopie rozhodnutí týkajících se programů, bezpečnostních zpráv a jejich aktualizací podle § 7 dst. 8 a § 8 odst. 6,

l)kontroluje podle plánu kontrol schváleného ministerstvem, jak

jsou provozovateli dodržována ustanovení tohoto zákona a rozhodnutí o uložených opatřeních vydaných okresním úřadem, a zpracovává informaci o výsledku kontroly a doručuje ji České inspekci životního prostředí podle § 22 odst. 4,

m)ukládá provozovatelům pokuty za porušení povinností stanovených tímto zákonem podle § 24 odst. 1,

n)vydává rozhodnutí provozovatelům o uložení opatření k nápravě zjištěných nedostatků při plnění povinností stanovených tímto zákonem, včetně stanovení podmínek a lhůt pro zjednání nápravy podle § 22 odst. 5,

o)rozhoduje o zákazu činnosti provozovatele, pokud nesplní povinnosti uložené tímto zákonem, v jejichž důsledku může dojít k ohrožení života a zdraví občanů, hospodářských zvířat, životního prostředí nebo majetku, nebo k závažné havárii v objektu nebo zařízení tohoto provozovatele již došlo podle § 25 odst. 4.

(2) Okresní úřad je dotčeným orgánem státní správy na úseku prevence závažných havárií při projednávání územně plánovací dokumentace, v územním řízení, popřípadě ve stavebním řízení a v řízení o odstranění stavby,11) pokud je jeho předmětem objekt nebo zařízení podléhající tomuto zákonu. Na základě oznámení zahájení územního řízení zašle okresní úřad stavebnímu úřadu, který vede územní řízení, hodnocení rizik závažné havárie podle § 5, které mu předložil provozovatel ve svém oznámení nebo programu anebo bezpečnostní zprávě. V případě, kdy územní rozhodnutí nebylo vydáno, zašle okresní úřad stavebnímu úřadu hodnocení rizik závažné havárie podle § 5 na základě oznámení o zahájení stavebního řízení, popř. řízení podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.11) Bez hodnocení rizik závažné havárie podle § 5 nelze za podmínek v tomto ustanovení uvedených schválit územně plánovací dokumentaci, vydat územní rozhodnutí, popřípadě stavební povolení nebo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby v případě, kdy územní rozhodnutí nebylo vydáno.

(3) Na území hl. m. Prahy vykonává působnost okresního úřadu Magistrát hl. m. Prahy, na území měst Brna, Ostravy a Plzně magistráty těchto měst.

(4) K vydávání správních rozhodnutí a k provádění kontroly

podle tohoto ustanovení je třeba zvláštní odborné způsobilosti.17)

-------------------

11) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

17) § 16 odst. 1 zákona č. 425/1990 Sb.

§ 21

Ostatní orgány státní správy

(1) Orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce

a technických zařízení, orgány vykonávající státní správu na úseku požární ochrany, Český báňský úřad a orgány (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví

a)provádějí kontrolu podle tohoto zákona u provozovatelů v rámci své působnosti a v termínu projednaném s Českou inspekcí životního prostředí,

b)o výsledku kontroly provedené podle písmene a) zpracují písemnou informaci, kterou neprodleně doručí České inspekci životního prostředí; Česká inspekce životního prostředí si může

vyžádat předložení informace o výsledku kontroly též v digitalizované podobě (například na digitálním nosiči dat, elektronickou poštou).

(2) Ustanovením odstavce 1 nejsou dotčeny zvláštní předpisy.18)

------------------

18) Například zákon č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

§ 22

Provádění kontroly

(1) Předmětem kontroly jsou

a)opatření přijatá k prevenci závažné havárie v objektu nebo

zařízení podle tohoto zákona,

b)vhodnost a dostatečnost prostředků minimalizujících možné

následky závažné havárie,

c)dodržování preventivních bezpečnostních opatření uvedených

v programu, bezpečnostní zprávě a vnitřním havarijním plánu,

d)podklady poskytnuté okresnímu úřadu pro zpracování vnějšího

havarijního plánu a pro stanovení zóny havarijního plánování.

(2) Kontroly u provozovatele, jehož objekt nebo zařízení je zařazeno do skupiny A, se provádějí nejméně jednou za 3 roky. Kontroly u provozovatele, jehož objekt nebo zařízení je zařazeno do skupiny B, se provádějí jednou ročně.

(3) Česká inspekce životního prostředí na základě ročního plánu kontrol a ve spolupráci s orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení, orgány vykonávajícími státní správu na úseku požární ochrany, Českým báňským úřadem, okresními úřady a orgány (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví určí postup, zaměření a termín kontrol.

(4) Kontrolu u provozovatelů provádí společně Česká inspekce životního prostředí, orgán státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technických zařízení, orgán vykonávající státní správu na úseku požární ochrany, Český báňský úřad, okresní úřad a orgán (hygienické služby) ochrany veřejného zdraví. O provedené kontrole zpracuje příslušný správní úřad informaci, kterou doručí České inspekci životního prostředí.

(5) Okresní úřad vydá provozovateli rozhodnutí o uložení opatření k nápravě zjištěných nedostatků při plnění povinností

uložených tímto zákonem, včetně stanovení podmínek a lhůt pro zjednání nápravy, pokud k uložení těchto opatření není příslušný jiný správní úřad podle zvláštních právních předpisů.18)

(6) Správní úřady, které provádějí kontrolu podle tohoto zákona, se řídí ustanoveními tohoto zákona.

(7) Vláda stanoví nařízením způsob hodnocení programu a bezpečnostní zprávy, obsah ročního plánu kontrol, postup při provádění kontroly, obsah informace podle § 20 a 21 a obsah výsledné zprávy o kontrole.

Změna zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

§ 7

Odvod pojistného za osoby samostatně výdělečně činné

(1) Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumí se tím též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná platí zálohy na pojistné na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla osoba samostatně výdělečně činná uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle (předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem) zvláštních právních předpisů.

____________________

21) § 7 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 550/1991 Sb.

Změna zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

§ 10

Obecné podmínky nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky

(1) Při nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky je každý povinen chránit zdraví člověka a životní prostředí a řídit se výstražnými symboly nebezpečnosti, větami označujícími specifickou rizikovost a pokyny pro bezpečné nakládání.

(2) Právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání smějí nakládat s nebezpečnou látkou nebo přípravkem klasifikovanými podle § 2 odst. 8 písm. a), b), c), d), f), g), i), l) m), n) a o) jen tehdy, pokud nakládání s těmito nebezpečnými látkami nebo přípravky mají zabezpečeno autorizovanou osobou. Jednotlivé činnosti v rámci nakládání s nebezpečnou látkou nebo přípravkem může vykonávat buď autorizovaná osoba nebo fyzická osoba, kterou autorizovaná osoba prokazatelně zaškolila. Následné proškolování musí být prováděno nejméně jednou za rok. O zaškolení a následném proškolování musí být pořízen písemný záznam, který jsou právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání povinny uchovávat 3 roky. Toto ustanovení neplatí, jde-li o provozování speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace, upravené zvláštním zákonem.19a)

(3) Právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání mohou nakládat s nebezpečnými látkami a přípravky, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností podle § 2 odst. 8 písm. a), b), c), d), f), g), i), l), m), n) a o) v množství větším než 1 000 kg látek a přípravků stejné nebezpečné vlastnosti za kalendářní rok, pouze po splnění povinnosti písemného ohlášení této skutečnosti okresnímu úřadu příslušnému podle místa nakládání s nebezpečnými látkami nebo přípravky. Tato povinnost se považuje za splněnou dnem doručení písemného ohlášení okresnímu úřadu.

(4) Pokud právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání nakládají s nebezpečnou látkou nebo přípravkem na území dvou nebo více okresů, ohlašují nakládání vždy tomu okresnímu úřadu, v jehož správním území právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání nakládají s nebezpečnou látkou nebo přípravkem podle odstavce 2.

(5) Právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání v písemném ohlášení podle odstavce 3, opatřeném datem vyhotovení a vlastnoručním podpisem, uvedou jméno a příjmení, státní občanství, bydliště a identifikační číslo, jde-li o fyzickou osobu oprávněnou k podnikání, obchodní jméno (název), sídlo a identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu. K písemnému ohlášení připojí

  1. seznam nebezpečných látek nebo přípravků, včetně jejich klasifikace, s nimiž budou nakládat podle odstavce 2,

  2. ke každé nebezpečné látce nebo přípravku, uvedeným v seznamu podle písmene a), bezpečnostní list,

  3. doklad o zajištění nakládání s těmito látkami nebo přípravky autorizovanou osobou podle § 18 až 20.

(6) Právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání jsou povinny písemně oznámit okresnímu úřadu každou změnu údajů, které uvedly ve svém písemném ohlášení, jakož i dokladů, které k tomuto ohlášení připojily, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy ke změně došlo.

(7) Fyzická osoba smí nakládat s nebezpečnými látkami a přípravky klasifikovanými podle § 2 odst. 8 písm. a), f), g), i), l), m) a n) až po dovršení 18 let svého věku, a to za podmínky, že není zcela nebo zčásti zbavena způsobilosti k právním úkonům.

(8) Fyzická osoba starší 15 a mladší 18 let smí nakládat s nebezpečnými látkami a přípravky klasifikovanými podle § 2 odst. 8 písm. f), g), i), l), m) a n) jen v rámci přípravy na povolání pod přímým dohledem autorizované osoby nebo jiné osoby, kterou autorizovaná osoba prokazatelně zaškolila. Následná školení musí být prováděna nejméně jednou za rok a písemný záznam o zaškolení a následných školeních je povinna právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání uchovávat 3 roky.

(9) Fyzická osoba starší 10 a mladší 18 let smí nakládat s nebezpečnými látkami a přípravky klasifikovanými podle § 2 odst. 8 písm. b) a i), jestliže tyto látky a přípravky jsou součástí výrobků, které splňují technické požadavky na hračky.19(a)b)

(10) Povinnosti uvedené v odstavcích 2, 3, 7 a 8 se nevztahují na nakládání s látkou nebo přípravkem karcinogenním, mutagenním a toxickým pro reprodukci s nižší nebezpečností pro člověka, vymezenými jako kategorie 3 v nařízení vlády vydaném podle § 3 odst. 2, a na používání vybraných paliv a maziv uvedených v § 1 odst. 4.

(11) Právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání jsou povinny umožnit zaměstnancům kontrolních a dozorových úřadů podle § 26 až 29 vstup na pozemky a do staveb užívaných k nakládání s látkami a přípravky a poskytnout jim informace o druhu a množství látky nebo přípravku, s nimiž je na pozemku nebo ve stavbě nakládáno.

____________________

19a) Zákon č. ..../2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

19b)Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.".

§ 18

(1) Autorizací podle tohoto zákona se rozumí vydání rozhodnutí o udělení autorizace fyzické osobě, které tuto osobu opravňuje k provádění školení o nakládání s nebezpečnou látkou nebo přípravkem podle tohoto zákona s výjimkou provozování kursů k získání znalostí pro výkon speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace. Za podmínky uvedené v § 20 odst. 2 se oprávnění vztahuje též k odbornému dohledu nad nakládáním s nebezpečnou látkou nebo přípravkem a k navrhování opatření k nápravě zjištěných nedostatků při tomto nakládání. Tato oprávnění mohou být vykonávána pouze pro nakládání s nebezpečnými látkami a přípravky těch vlastností, které jsou uvedeny v rozhodnutí o udělení autorizace.

(2) Žádost o vydání rozhodnutí o udělení autorizace podávají fyzické osoby písemně ministerstvu.

(3) Žádost podle odstavce 2 obsahuje

  1. jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt žadatele,

  2. vlastnosti látek podle § 2 odst. 8, které mají být předmětem rozhodnutí o udělení autorizace,

  3. datum a podpis žadatele.

(4) K žádosti podle odstavce 2 žadatel připojí

a) doklady o odborné způsobilosti žadatele,

b) doklad o zdravotní způsobilosti žadatele,

c) doklad o bezúhonnosti.

1) § 2 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.

2)  § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 104/1995 Sb.

3) § 11 a § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 210/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 548/1991 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 206/1996 Sb., zákona č. 14/1997 Sb. a zákona č. 79/1997 Sb.

4) Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.

5) § 1 vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, ve znění vyhlášky č. 185/1988 Sb.

6)  Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 114/1995 Sb., zákona č. 14/1998 Sb. a zákona č. 58/1998 Sb.

7)  Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 S., zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 49/1994 Sb., zákona č. 256/1994 Sb. a zákona č. 138/1995 Sb.

8)  Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství ve znění zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 256/1994 Sb. a zákona č. 139/1995 Sb.

   Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění zákona č. 31/1984 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 390/1991 Sb., zákona č. 190/1993 Sb. a zákona č. 138/1995 Sb.

9)  § 18 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

10§ 36, 37 a 78 zákona o rodině.

11§ 51 školského zákona.

12§ 53 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona zákona č. 548/1991 Sb.

13Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 231/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 246/1991 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona č. 582/1991 Sb., zákona č. 116/1992 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., zákona č. 589/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 84/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 255/1993 Sb., zákona č. 266/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 41/1994 Sb., zákona č. 182/1994 Sb., zákona č. 183/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 76/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 155/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 133/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb. a zákona č. 155/1998 Sb.             § 45 a 46 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.

14§ 2 písm. m) a n) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

15§ 18a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 548/1991 Sb. a zákona č. 14/1997 Sb.

16Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb.,zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 95/1996 Sb., zákona č. 147/1996 Sb., zákona č. 19/1997 Sb.., zákona č. 49/1997 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 217/1997 Sb., zákona č. 280/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb. a zákona č. 356/1999 Sb.

17Zákon č. 76/1978 Sb.

18§ 2 písm. d) vyhlášky č. 295/1997 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny.

19Například zákon č. 110/1997 Sb., zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon).

20§ 2 odst. 1 až 9 vyhlášky č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení kritických bodů v technologii výroby.

21Vyhláška č. 293/1997 Sb., o způsobu výpočtu a uvádění výživové (nutriční) hodnoty potravin a značení údaje o možném nepříznivém ovlivnění zdraví.

22§ 3 vyhlášky č. 293/1997 Sb.

23§ 4 odst. 1 písm. f) bod 6. zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 299/1997 Sb. a zákona č. 190/1999 Sb.

24Nařízení vlády č. 171/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na hračky.

25) Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.

26Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 352/1999 Sb. Vyhláška č. 305/1998 Sb., kterou se stanoví zásady správné laboratorní praxe, postup při ověřování jejich dodržení, postup při vydávání osvědčení a postup kontroly dodržování zásad správné laboratorní praxe (zásady správné laboratorní praxe).

27) § 31 zákona č. 49/1997 Sb., o civilní letecké dopravě a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

28§ 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

29§ 120 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.

30) § 133 odst. 1 písm. a) zákoníku práce.

31) Zákoník práce.

32) Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 352/1999 Sb.

33§ 2 odst. 3 písm. d) zákona č. 79/1997 Sb.

34Například zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb. a zákona č. 127/1998 Sb.

35) § 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 210/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 548/1991 Sb. a zákona č. 590/1992 Sb.

36

č. 5 část A vyhlášky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví.

37

č. 2 vyhlášky č. 77/1981 Sb.

38) Zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky).

39) Například zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 137/1982 Sb., zákona č. 103/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 262/1992 Sb., zákona č. 43/1994 Sb., zákona č. 19/1997 Sb. a zákona č. 83/1998 Sb.

40) § 26 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech.

41) Zákon 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.

42) § 138 zákoníku práce.

43Vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají.

44) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 528/1990 Sb., zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 13/1993 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb. a zákona č. 112/1998 Sb.

45) § 40 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona č. 210/1990 Sb., zákona č. 548/1991 Sb. a zákona č. 14/1997 Sb.

46§ 16 písm. a) bod 3. zákona č. 110/1997 Sb.

47Čl.79 odst. 3 Ústavy České republiky.

48) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb. a zákona č. 148/1998 Sb.

49§ 116 občanského zákoníku.

50Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění zákona č. 575/1990 Sb., zákona č. 159/1992 Sb., zákona č. 396/1992 Sb. a zákona č. 47/1994 Sb.

51Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 325/1993 Sb. a zákona č. 85/1994 Sb.

52Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 66/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb. a zákona č. 168/1998 Sb.

53Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

54) § 26 správního řádu.

55§ 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 237/1995 Sb. a zákona č. 301/1995 Sb.

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací