Vl. zák. odborné způsob. k řízení motorových vozidel - EU

1

Technické podmínky pro autocvičiště, cvičné plochy

a učební pomůcky pro výuku praktické údržby

1. Technické podmínky pro autocvičiště a cvičné plochy

Autocvičiště nebo jiná cvičná plocha musí mít zpevněný povrch (beton, asfalt nebo dlažba).

Zpevněný povrch musí mít takové rozměry, aby na něm bylo možno provádět nácvik

1. rozjíždění a zastavování vozidla na vyznačených místech,

2. přímou jízdu vpřed a vzad s prokluzem spojky,

3. jízda s vozidlem v omezeném prostoru,

4. jízdu slalomovou tratí vpřed a vzad,

5. jízdu ve tvaru osmičky vpřed a vzad,

6. couvání do omezeného prostoru,

7. parkování vodorovné v řadě, šikmé, kolmé a opuštění parkovacího prostoru jízdou vpřed a vzad,

8. řízení vozidla v jednotlivých rizikových situacích (intenzivní brždění z rychlosti nejméně 40 km.h^-1, objíždění překážky, náhlá změna směru jízdy spojená s ovládáním ostatních ovládacích prvků vozidla).

2. Učební pomůcky pro výuku praktické údržby

Výuka praktické údržby se provádí na výcvikovém vozidle.

Výuka praktické údržby může být prováděna také:

1. na modelu palivové, elektrické, brzdové, chladící a mazací soustavy nákladního automobilu,

2. na modelu zážehového a vznětového motoru,

3. na modelu převodovky a spojky nebo

4. na modelu jednotlivých částí nákladního automobilu se zachovanými funkčními vlastnostmi.

2

Druhy výcvikových vozidel pro výuku a výcvik k získání jednotlivých skupin řidičského oprávnění a jejich technické podmínky

Praktický výcvik v řízení vozidla a zkouška z praktické jízdy se provádí

1. pro skupinu AM na motocyklu s objemem válců spalovacího motoru nepřevyšující 125 cm³, přičemž rychlost jízdy při výcviku v řízení a praktické jízdy při zkoušce nesmí převyšovat 45 km.h^-1.

2. pro skupinu A1 na motocyklu bez postranního vozíku s objemem válců spalovacího motoru převyšující 75 cm³ a nepřevyšující 125 cm³ a o výkonu nepřevyšující 11 kW,

3. pro skupinu A (s omezením na lehké motocykly) na motocyklu bez postranního vozíku s objemem válců spalovacího motoru převyšující 125 cm³, o výkonu převyšující 11 kW a nepřevyšující 25 kW a s poměrem výkon/váha nepřevyšujícím 0,16 kW/kg,

4. pro skupinu A (bez omezení) na motocyklu bez postranního vozíku o výkonu převyšujícím 25 kW nebo s poměrem výkon/váha převyšujícím 0,16 kW/kg, nebo motocyklu s postranním vozíkem s poměrem výkon/hmotnost převyšujícím 0,16 kW/kg,

1. pro skupinu B1 s motorovou tříkolkou nebo čtyřkolkou, jejíž konstrukční rychlost je nejméně 60 km h^-1, přičemž provozní hmotnost nesmí převyšovat 550 kg; pokud je toto vozidlo poháněno elektricky, hmotnost akumulátorů se do této hmotnosti nezapočítává,

5. pro skupinu B s osobním automobilem, jehož celková hmotnost nepřevyšuje 3500 kg a jehožkonstrukční rychlost je nejméně 100 km.h^{- 1},

g) pro skupinu B+E s jízdní soupravou tvořenou osobním automobilem uvedeným v písmenu f) a přívěsem o celkové hmotnosti převyšující 750 kg a jehož konstrukční rychlost je nejméně 80 km.h ^-1,

8. pro skupinu C1 s nákladním automobilem o celkové hmotnosti převyšující 4 000 kg, avšak nepřevyšující 7 500 kg a jehož konstrukční rychlost je nejméně 80 km h^-1,

9. pro skupinu C1+E s jízdní soupravou tvořenou vozidlem uvedeným v písmenu h) a přívěsem o celkové hmotnosti převyšující 2 000 kg, délce nejméně 8 metrů a jehož konstrukční rychlost je nejméně 80 km h^-1,

8. pro skupinu C s nákladním automobilem o celkové hmotnosti převyšující 10 000 kg, délce nejméně 7 metrů a jehož konstrukční rychlost je nejméně 80 km h^-1,

8. pro skupinu C+E s jízdní soupravou tvořenou nákladním automobilem a přípojným vozidlem, přičemž celková hmotnost soupravy je nejméně 18 000 kg, délka je nejméně 12 metrů a konstrukční rychlost je nejméně 80 km h^-1 nebo s nákladním automobilem uvedeném pod písmenem j) a přívěsem, jehož délka je nejméně 4 metry, přičemž celková hmotnost soupravy je nejméně 18 000 kg, délka je nejméně 12 metrů a konstrukční rychlost je nejméně 80 km h^-1,

9. pro skupinu D1 s motorovým vozidlem určeným pro přepravu osob s více než 8 místy k sezení, kromě místa řidiče, ne však více než 16 místy k sezení, kromě místa řidiče, jehož konstrukční rychlost je nejméně 80 km h^-1,

10. pro skupinu D1+E s jízdní soupravou tvořenou vozidlem uvedeném pod písmenem l) a přívěsem o celkové hmotnosti, která je nejméně 1 250 kg, jehož konstrukční rychlost je nejméně 80 km h^-1,

11. pro skupinu D s motorovým vozidlem určeným pro přepravu osob s více než 16 místy k sezení kromě místa řidiče, jehož délka nepřevyšuje 9 metrů a konstrukční rychlost je nejméně 80 km h^-1,

12. pro skupinu D+E s jízdní soupravou tvořenou vozidlem uvedeném pod písmenem n) a přívěsem o celkové hmotnosti nejméně 1 250 kg, jehož konstrukční rychlost je nejméně 80 km h^-1,

13. pro skupinu T se zemědělským nebo lesnickým traktorem s vlastním pohonem kol, který má nejméně dvě osy, k němuž je připojen přívěs ocelkové hmotnosti nejméně 3 500 kg a je naložen nejméně na 50% užitečného zatížení.

Při praktickém výcviku v řízení vozidel skupiny T je možno polovinu výcviku prováděného na autocvičišti nebo jiné cvičné ploše s vyloučením provozu ostatních vozidel provést bez přípojného vozidla.

3

Minimální počet hodin základní výuky a výcviku a rozšiřující výuky a výcviku

ZÁKLADNÍ VÝUKA A VÝCVIK
Počet hodin v předmětech výuky
					Tabulka 1
Skupina	Předměty výuky
řidičského
oprávnění	PPV	OÚV	TZBJ	ZP	OP	Celkem
AM	17	2	6	3	4	32
A1	17	4	6	3	4	34
A	17	4	6	3	4	34
B1	19	4	10	3	4	40
B	21	4	10	3	4	42
T	25	32	13	3	6	79
Vysvětlivky
PPV	Výuka předpisů o provozu vozidel
OÚV	Výuka o ovládání a údržbě vozidla
TZBJ	Výuka teorie a zásad bezpečné jízdy
ZP	Výuka zdravotnické přípravy
OP	Opakování a přezkoušení

ZÁKLADNÍ VÝUKA A VÝCVIK
Počet hodin v předmětech výcviku
														Tabulka 2
Skupina					PV- ŘV
řidičského oprávnění			I. etapa					II. etapa		III. etapa		PV- ÚV		PV-ZP		Celkem
			AC		MP			SP		SP(AC)
AM			2		0			2		3		2		4		13
A1			3		0			4		5		2		4		18
A			3		0			5		5		2		4		19
B1			6		1			10		6		4		4		31
B			6		1			12		9 (*)		6		4		29
T			2		4			8		7		10		4		35
Vysvětlivky
PV-ŘV	praktický výcvik v řízení vozidla
	AC		autocvičiště
	MP		minimální provoz
	SP		střední provoz
	SP(AC)		(AC) viz. § 27 - 1 vyučovací hodina nácvik v rizikových situacích
PV-ÚV	praktický výcvik údržby vozidla
PV-ZP	praktický výcvik zdravotnické přípravy
(*) V uvedeném počtu hodin musí být uskutečněny 2 hodiny výcviku s přívěsem o celkové hmotnosti nejvýše 750 kg.
ROZŠIŘUJÍCÍ VÝCVIK
Počet hodin v předmětech výuky
											Tabulka 3
Skupina		Předměty výuky
řidičského
oprávnění		PPV		OÚV		TZBJ			ZP		OP		Celkem
R A1 / A		8		2		3			2		3		18
R A1 / B1		10		3		5			2		3		23
R A1 / B		15		3		5			2		3		28
R A1 / T		15		25		8			2		4		54
R A / B1		10		3		5			2		3		23
R A / B		15		3		5			2		3		28
R A / T		15		25		8			2		4		54
R B1 / AM
R B1 / A1		8		2		3			2		3		18
R B1 / A
R B1 / B		12		2		5			3		2		24
R B1 / T		12		25		8			3		4		52
R B / AM
R B / A1		8		2		3			2		3		18
R B / A
R B / T		12		25		8			3		4		52
R B / C1
R B / C		12		25		10			3		4		54
R B / D 1
R B / D
R C1 / AM
R C1 / A1		8		2		3			2		3		18
R C1 / A
R C1 / T
R C1 / C		12		16		6			3		3		40
R C1 / D1
R C1 / D
R C / AM
R C / A1		8		2		3			2		3		18
R C / A
R C / T
R C / D1		12		16		6			3		3		40
R C / D
R B / E
R D1 / E
R D / E		4		2		6			2		2		16
R C1 / E
R C / E
Vysvětlivky
R B / C Rozšíření řidičského oprávnění skupiny B o další skupinu řidičského oprávnění skupiny C.
Ostatní vysvětlivky zkratek jsou uvedeny u tabulky č. 1

ROZŠIŘUJÍCÍ VÝCVIK
Počet hodin v předmětech výcviku
							Tabulka 4
Skupina			PV- ŘV
řidičského		I. etapa		II. etapa	III. etapa	PV- ÚV	PV-ZP	Celkem
oprávnění		AC	MP	SP	SP(AC)
R A1 / A		1	0	2	3	1	2	9
R A1 / B1		4	1	6	6	2	2	21
R A1 / B		4	1	8	8 (*)	2	2	25
R A1 / T		2	4	8	7	5	2	28
R A / B1		4	1	6	6	2	2	21
R A / B		4	1	8	8 (*)	2	2	25
R A / T		2	4	8	7	5	2	28
R B1 / AM		2	2	2	3	1	2	12
R B1 / A1		3	2	4	5	1	2	17
R B1 / A		3	2	5	5	1	2	18
R B1 / B		2	2	6	6 (*)	2	2	20
R B1 / T		2	4	6	7	5	2	26
R B / AM		2	2	2	3	1	2	12
R B / A1		3	2	4	5	1	2	17
R B / A		3	2	5	5	1	2	18
R B / T		2	4	6	7	5	2	26
R B / C1		3	6	15	9	8	4	45
R B / C		3	6	15	9	8	4	45
R B / D 1		3	6	15	9	6	4	43
R B / D		3	6	15	12	8	4	48
R C1 / AM		2	2	2	3	1	2	12
R C1 / A1		3	2	4	5	1	2	17
R C1 / A		3	2	5	5	1	2	18
R C1 / T		1	3	6	6	2	2	20
R C1 / C		1	3	6	6	2	2	20
R C1 / D1		0	6	6	6	2	4	24
R C1 / D		1	6	15	12	4	4	42
R C / AM		2	2	2	3	1	2	12
R C / A1		3	2	4	5	1	2	17
R C / A		3	2	5	5	1	2	18
R C / T		1	3	6	6	2	2	20
R C / D1		0	6	6	6	2	4	24
R C / D		0	5	10	10	4	4	33
R B / E
R D1 / E
R D / E		0	2	2	4	2	2	12
R C1 / E
R C / E

4

Rozdělení řidičských trenažérů a rozsah povoleného výcviku

V závislosti na technickém provedení a stupni vývoje pro účely tohoto zákona tvoří

1. první skupinu řidičské trenažéry s aktivním výhledem vpřed, simulací základních jízdních vlastností, zvuků vozidla, které umožňují nácvik základních řidičských úkonů;

řidičským trenažérem lze nahradit 40% 1. etapy výcviku,

2. druhou skupinu řidičské trenažéry řízené výpočetní technikou splňující podmínky 1.skupiny, které dále simulují jízdu po komunikacích s jedním jízdním pruhem, vodorovným a svislým dopravním značením a jízdu za ztížených světelných podmínek;

řidičským trenažérem lze nahradit 50% 1. etapy výcviku, 20% 2. etapy výcviku a 10% 3. etapy výcviku,

3. třetí skupinu řidičské trenažéry splňující podmínky druhé skupiny, které dále umožňují nácvik jízdy vpřed i vzad po komunikacích s více jízdními pruhy v otevřené krajině a ve městě v mírném provozu s jednoduchými dopravními interakcemi v různém světelném režimu a umožňující nácvik rizikových situací;

řidičským trenažérem lze nahradit 60% 1. etapy výcviku, 30% 2. etapy výcviku a 20% 3. etapy výcviku, včetně nácviku správného jednání v jednotlivých rizikových situacích,

4. čtvrtou skupinu řidičské trenažéry splňující podmínky třetí skupiny, které jsou dále vybaveny panoramatickým výhledem vpřed, zpětnými výhledy, pohyblivou základnou a umožňují nácvik jízdy v plném provozu za různých klimatických podmínek;

řidičským trenažérem lze nahradit 70% 1.etapy výcviku, 50% 2.etapy výcviku a 30% 3. etapy výcviku, včetně nácviku správného jednání v jednotlivých rizikových situacích.

5

Rozsah zkoušek z odborné způsobilosti pro jednotlivé skupiny a

podskupiny řidičských oprávnění a způsob jejich provádění

Zkoušky z odborné způsobilosti pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičského oprávnění se provádějí v rozsahu a způsobem

1. řidičské oprávnění skupiny AM

1. předpisů o provozu na pozemních komunikacích 1 test,

2. praktické jízdy s výcvikovým vozidlem,

b) řidičské oprávnění skupiny A a podskupiny A1 nebo B1

1. předpisů o provozu na pozemních komunikacích 1 test,

2. ovládání a údržby vozidla 1 otázka,

3. praktické jízdy s výcvikovým vozidlem,

c) řidičské oprávnění skupiny T, B nebo B+E

1. předpisů o provozu na pozemních komunikacích 1 test,

2. ovládání a údržby vozidla 2 otázky,

3. praktické jízdy s výcvikovým vozidlem,

d) řidičské oprávnění skupiny C nebo C+E a podskupiny C1nebo C1+E

1. předpisů o provozu na pozemních komunikacích 1 test,

2. ovládání a údržby vozidla 3 otázky,

3. praktické jízdy s výcvikovým vozidlem,

e) řidičské oprávnění skupiny D nebo D+E a podskupiny D1 nebo D1+E

1. předpisů o provozu na pozemních komunikacích 1 test,

2. ovládání a údržby vozidla 4 otázky,

3. praktické jízdy s výcvikovým vozidlem.

6

Obsah zdokonalování odborné způsobilosti řidičů

1. Zdokonalovací školení všech řidičů je zaměřeno na

1. znalost pravidel provozu na pozemních komunikacích, teorie a zásad bezpečné jízdy,

2. znalost preventivní údržby vozidel,

3. znalost ekonomického používání vozidel,

4. znalost postupu při dopravní nehodě nebo obdobné události v souvislosti s bezpečností vozidla,

5. znalost předpisů souvisejících s provozem na pozemních komunikacích.

2. Zdokonalovací školení řidičů nákladních vozidel o celkové hmotnosti vyšší než 7 500 kg je zaměřeno kromě školení určeného pro všechny řidiče na

1. znalost v souvislosti s převzetím, přepravou a dodávkou zboží v souladu s dohodnutými podmínkami,

2. znalost dokladů o vozidle a dopravě (přepravě) požadovaných při vnitrostátní přepravě nákladu,

3. znalost metod nakládky a vykládky zboží a použití zařízení pro nakládku a vykládku,

4. základní znalost opatření při manipulaci a přepravě nebezpečného zboží,

5. znalost dokladů o vozidle a dopravě nebo přepravě požadovaných při mezinárodní přepravě nákladu,

6. znalost právních předpisů jiných států týkajících se přepravy nákladu.

3. Zdokonalovací školení řidičů autobusů a řidičů vozidel taxislužby je zaměřeno kromě školení určeného pro všechny řidiče na

1. znalost související s odpovědností řidiče při přepravě cestujících,

2. znalost dokladů o vozidle a cestujících požadovaných při vnitrostátní přepravě cestujících,

3. znalost dokladů o vozidle a cestujících požadovaných při zahraniční přepravě cestujících,

4. znalost právních předpisů jiných států týkajících se přepravy cestujících.

D Ů V O D O V Á Z P R Á V A

O b e c n á č á s t:

Současná právní úprava upravující oblast výuky a výcviku pro získání řidičských oprávnění k řízení motorových vozidel v autoškolách, autoškol a problematika dalšího zdokonalování řidičů je věcně zakotvena obecně v zákoně č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a podrobně pouze v podzákonných normách (vyhláškách). Nemalou komplikaci při uplatňování vyhlášky č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel a vyhlášky č. 174/1980 Sb., o provádění zkoušek z odborné způsobilosti žadatelů o řidičská oprávnění vytvořilo přijetí nového zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Tímto zákonem, který upravuje danou problematiku nedostatečně (jde pouze o tzv. “překlenovací zákon”) došlo ke zrušení vládního nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění ze dne 12. dubna 1956, kterým se mění vládní nařízení o provozu na silnicích a současně neprohlásil výše uvedené vyhlášky za prováděcí právní úpravu k tomuto zákonu.

Tímto nedostatkem došlo do jisté míry k paradoxní situaci, kdy byl zrušen právní předpis k jehož provedení byly výše uvedené vyhlášky přijaty a k samotnému zákonu č. 12/1997 Sb., nebyly přijaty žádné. Dalším nemalým problémem je skutečnost, že zejména vyhláška č. 55/1991 Sb., není v souladu s vyhláškou č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech, zejména v oblasti podmínek udělování jednotlivých řidičských oprávnění a předepsaných druhů výuky a výcviku pro jejich udělení. Problematika upravující vlastní udělování řidičských oprávnění jednotlivých skupin je současně zařazena do připravovaného zákona o provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Účinnost obou návrhů zákonů se předpokládá ke stejnému datu.

Hlavním cílem předkládané právní úpravy je jednak vytvoření ucelené právní úpravy v předmětné oblasti, doplněné i o nový systém dalšího vzdělávání řidičů formou zákona. Dále zapracovat do nové právní úpravy všechny dosud platné Směrnice ES a v neposlední řadě zajistit, aby došlo k výraznému zkvalitnění výuky a výcviku v autoškolách. Aby bylo možné tyto cíle beze zbytku naplnit, je zejména nutné určit přesná pravidla pro vznik, provoz a zánik autoškoly, oddělit vlastní výuku a výcvik od provádění nezávislých zkoušek k získání řidičských oprávnění a stanovit přesná kritéria pro státní dozor a vrchní státní odborný dozor nad celým systémem a současně udělit pravomoci k postihu autoškol, pokud nebudou jednotlivé povinnosti dané tímto zákonem plněny.

Nově postavený systém celkového vzdělávání uchazečů o řidičská oprávnění a řidičů, kteří jsou již držiteli těchto oprávnění je koncipován tak, aby výsledkem byl řidič, který nejen zná předpisy provozu na pozemních komunikacích, ale získá jisté znalosti, dovednosti a návyky potřebné pro účast v provozu na pozemních komunikacích a ohleduplné chování v něm. V posledních letech dochází k výraznému nárůstu dopravních nehod, zejména těch, kdy řidič hrubým způsobem porušil pravidla chování daná pro provoz na pozemních komunikacích. Podle vedených statistik dopravních nehod, jejich příčin a následků se Česká republika řadí mezi státy s největším počtem těchto nehod na počet obyvatel i počet registrovaných vozidel.

Předkládaná právní úprava současně převádí kompetence v oblasti upravené zákonem z Ministerstva vnitra a Policie České republiky na  Ministerstvo dopravy a spojů, pro než byla zavedena legislativní zkratka “ministerstvo”, a okresní úřady. Problematika autoškol, jejich registrace, kontrolní činnost, problematika zkoušek uchazečů o řidičská oprávnění a zajišťování systému dalšího zdokonalování řidičů motorových vozidel je u složek Ministerstva vnitra a Policie České republiky zabezpečována ve čtyřech stupních řízení. Prvním stupněm jsou okresní dopravní inspektoráty Policie České republiky. Druhým stupněm jsou Správy Policie České republiky jednotlivých krajů, kde je zřízen krajský dopravní inspektorát. Třetím stupněm je Policejní prezídium České republiky, kde je zřízeno ředitelství služby dopravní policie a nejvyšším, čtvrtým stupněm, je Ministerstvo vnitra, kde je činnost zabezpečována zejména odborem správních činností a dále dalšími pracovišti, zejména v oblasti legislativní, výpočetní techniky a systému informatiky, vývojem a výrobou potřebných dokladů, tiskopisů a dalším logistickým zabezpečením. Tímto zákonem se navrhuje pouze dvoustupňové řízení s tím, že činnosti, které v současné době provádí krajský dopravní inspektorát Policie ČR a částečně i Policejní prezídium ČR budou do doby vzniku krajských správních úřadů ponechány na ministerstvu a poté předány na tento stupeň státní správy.

Převodem kompetencí od Ministerstva vnitra a Policie ČR na ministerstvo a okresní úřady budou současně delimitovány jak funkční místa zabezpečující tuto činnost u Ministerstva vnitra a Policie ČR, tak i rozpočtové prostředky vyčleněné na tuto činnost zákonem o státním rozpočtu České republiky. Před vlastním převodem policistů budou (podle sdělení Ministerstva vnitra) tito převedeni do civilních funkčních míst a tím může být uskutečněn převod podle zákoníku práce bez obtíží.

Vlastní převod jednotlivých pracovišť na okresní úrovni bude řešen přímo Ministerstvem vnitra z rozpočtu tohoto ministerstva a dále jednotlivými okresními úřady z jejich rozpočtu v souvislosti s převodem všech správních agend od Policie ČR na okresní úřady. Podmínky pro převod dopravně správní agendy na okresní úřady budou realizovány tak, že bude po přechodnou dobu využito stávajících prostor používaných Policií ČR tam, kde okresní úřad nemá vlastní prostory nebo nemá přiděleny finanční prostředky pro jejich novou výstavbu.

Uvedený návrh zákona je nezbytný pro vstup ČR do EU. Pokud jde o kompatibilitu navrhované nové právní úpravy s právem Evropského společenství, lze konstatovat, že je plně slučitelná. Lze předpokládat, že povede ke  zkvalitnění výuky a výcviku v autoškolách. Stanovené personální i technické podmínky výcviku by měly zabezpečit, aby uchazeči o řidičská oprávnění i absolventi dalšího vzdělávání řidičů získali dostatečné znalosti pro řízení silničních motorových vozidel a měly by vést ke snížení počtu dopravních nehod. Podle vyjádření odboru kompatibility s právem ES Úřadu vlády nebyly nalezeny žádné nedostatky, týkající se slučitelnosti navrhovaného zákona s právem ES.

Realizace tohoto zákona nebude mít přímý dopad do státního rozpočtu. Dojde pouze k přesunutí finančních prostředků z kapitoly Ministerstva vnitra do kapitoly ministerstva a okresních úřadů, popřípadě přesun finančních prostředků v rámci ministerstva.

Z v l á š t n í č á s t:

K § 1

Vymezuje se předmět právní úpravy. Tato navrhovaná úprava je nezbytná z hlediska ústavního pořádku České republiky i z hlediska dodržování mezinárodních závazků, které pro Českou republiku vyplývají zejména z Úmluvy o silničním provozu (Vídeň 1968) a ze Směrnic ES, zejména Směrnice rady č. 91/439/EHS, o řidičských průkazech společenství a jejích následných doplňků(Směrnice rady č.94/72/EHS, č.96/72/EHS a č.97/26/EHS), a to v rámci kompatibility s právem Evropského společenství. Předmětem právní úpravy je zajištění kvalitní výuky a výcviku uchazečů o získání řidičských oprávnění, jejich zkoušky a systém dalšího vzdělávání řidičů motorových vozidel. Dále vytváří základní předpoklady pro výkon kontrolní činnosti státního dozoru a vrchního státního odborného dozoru nad výukou, výcvikem a dalším vzděláváním odborné způsobilosti řidičů. Cílem je zajištění základních znalostí, dovedností a návyků v oblasti provozu na pozemních komunikacích a tím snížení počtu dopravních nehod a jejich následků, které jsou ze statistik vedených Policií ČR a ve vztahu k západoevropským a zejména skandinávským zemím neúměrné.

K § 2

Vymezuje se pojem provozování autoškoly jako poskytování výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění a stanovují se podmínky, které musí být splněny k tomu, aby okresní úřad mohl vydat povolení k provozování autoškoly. V tomto ustanovení je kladen důraz i na to, aby provozovatel autoškoly byl odborně způsobilý k této činnosti. Zavedením této podmínky se pak předpokládá odstranění nežádoucích vlivů provozovatele na ovlivňování kvality vlastní výuky a výcviku žadatelů, zapříčiněné např. ekonomickými nebo jinými vlivy pramenícími z jeho neodbornosti v dané oblasti činnosti.

K § 3

Předepisují se náležitosti, které musí obsahovat žádost o vydání povolení k provozování autoškoly a náležitosti, které musí být s podáním žádosti doloženy.

Upravuje se povinnost pro žadatele, který žádá o vydání povolení k provozování autoškoly, prokázat jeho právní vztah k autocvičišti nebo jiné cvičné ploše a k výukovým a učebním prostorám, aby bylo možné zajistit nerušený a kvalitní průběh výuky a výcviku v rozsahu předepsaném zákonem. V minulosti docházelo často k tomu, že autoškola neměla vytvořeny ani základní podmínky pro výkon své činnosti a výuka a výcvik nebyly prováděny na požadované úrovni.

K § 4

Stanovují se náležitosti, které musí obsahovat rozhodnutí o vydání povolení k provozování autoškoly vydané okresním úřadem. V případě, ža bude žádost o povolení k provozování autoškoly zamítnuta, nařizuje se okresnímu úřadu uvést v rozhodnutí důvody, pro které byla žádost zamítnuta.

K § 5

Provozovateli autoškoly se stanovuje povinnost oznámit okresnímu úřadu všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny jako náležitosti žádosti o vydání povolení k provozování autoškoly, a to nejdéle do 15 dnů od vzniku změny. Okresnímu úřadu se pak stanoví povinnost na základě oznámených změn provést opravu údajů uvedených v rozhodnutí o vydání povolení k provozování autoškoly nebo rozhodnout o změně povolení k provozování autoškoly. V minulosti docházelo často k situacím, že autoškola uzavřela smlouvu o pronájmu učeben, autocvičišť nebo jiných cvičných ploch a smlouvy z různých důvodů přestaly záhy platit. Autoškola pak prováděla výcvik a výuku v rozporu s právní úpravou a podmínkami danými v registrační listině autoškoly.

K § 6

Upravuje se, za jakých podmínek rozhodne okresní úřad o odejmutí povolení k provozování autoškoly a současně se stanovuje doba, kdy může žadatel, jemuž bylo okresním úřadem odejmuto povolení k provozování autoškoly, o toto povolení opětovně požádat. Okresní úřad rozhodne o odnětí povolení, jestliže provozovatel autoškoly opakovaně nebo hrubým způsobem porušil povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě nebo neplní podmínky stanovené v povolení k provozování autoškoly nebo požádal o odnětí povolení k provozování autoškoly. O vrácení povolení může provozovatel znovu požádat okresní úřad nejdříve po uplynutí pěti let od rozhodnutí o odnětípovolení k provozování autoškoly.

K § 7

Upravuje se, za jakých podmínek pozbývá platnosti vydané povolení k provozování autoškoly. Povolení k provozování autoškoly pozbývá platnosti dnem zániku právnické osoby, která je držitelem povolení k provozování autoškoly nebo uplynutím 30 dnů od smrti fyzické osoby, která je držitelem povolení k provozování autoškoly popřípadě i rozhodnutím okresního úřadu o odnětí povolení k provozování autoškoly.

K § 8

V tomto ustanovení se vymezuje pojem “technické podmínky”. Stanovuje se, které technické podmínky musí prokázat a splňovat žadatel, aby mu mohlo být okresním úřadem vydáno povolení k provozování autoškoly. Stanovení a specifikace druhů a požadovaných technických podmínek pro autocvičiště, cvičné plochy a učební pomůcky pro výuku praktické údržby je obsahem přílohy č.1.

K § 9 až § 12

Předmětná ustanovení definují, která vozidla mohou být provozována při výcviku a zkouškách uchazečů o řidičská oprávnění. Zohledňuje se potřeba zajištění základní bezpečnosti jak žadatele o řidičské oprávnění, tak i učitele výcviku v době praktické jízdy a při provádění zkoušky v souladu s požadavky práva zemí Evropského společenství, zejména Směrnicí rady č. 91/439/EHS.

Ustanovení dále ukládá povinnost autoškole užít pro výcvik jen vozidlo, které odpovídá schválenému provedení, na něž je určeno příslušné řidičské oprávnění. Konkrétní provedení vozidla je pak uvedeno v prováděcí vyhlášce, která definuje jednotlivé druhy vozidel v souladu s právem Evropského společenství. Tímto bude do budoucna zajištěno, že získané řidičské oprávnění bude jeho držiteli platit ve všech členských státech Evropského společenství bez jakéhokoliv omezení a nebudou vyslovovány obavy jiných států, že výcvik v České republice je jednodušší.

V souladu s právem Evropského společenství se připouští použít pro výcvik a zkoušku vozidla, které je vybaveno automatickou převodovkou. Ve zvláštním zákoně, kterým je návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, je pak upravena skutečnost, že takto získané řidičské oprávnění musí být omezeno jen na provedení vozidla s tímto druhem ovládání řazení rychlostních stupňů a tato skutečnost musí být následovně zaznamenána v řidičském průkazu.

Dále je zde řešen případ žadatele o řidičské oprávnění, který z důvodů tělesného postižení potřebuje k ovládání vozidla jeho zvláštní úpravu. Zákon připouští použití výcvikového vozidla pro výcvik takové osoby. Vozidlo nemusí plnit všechny podmínky dané pro ostatní výcviková vozidla, nemusí být ve vlastnictví autoškoly.

Stanovují se minimální technické požadavky na výcvikové vozidla autoškol; vozidlo musí splňovat minimálně limity úrovně Euro 1 stanovené předpisy EHK OSN, čímž se zabezpečuje požadavek technické úrovně vozidla, které je vybaveno moderními prvky aktivní a pasivní bezpečnosti, a které je v současné době běžně používáno v běžném provozu na pozemních komunikacích. Současně se stanovuje, že výcvikové vozidlo musí být v době výcviku označeno předepsaným způsobem. Vlastní provedení označení výcvikového vozidla je zmocněno k úpravě prováděcím právním předpisem.

Ustanovení připouští používání vozidla schváleného k výcviku a zkouškám uchazečů o získání řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel i mimo vlastní výcvik. Stanovuje však podmínky, za jakých je možné toto vozidlo pro jiné jízdy užít tak, aby nedošlo k záměně s vozidly, které výcvik v řízení provádí.

Aby byla zajištěna řádná a dostačující bezpečnost osádky výcvikového vozidla a jistota, že výcvikové vozidlo má v pořádku doplňkové příslušenství pro ně předepsané, zakotvuje toto ustanovení povinnost schválení vozidla okresním úřadem jako vozidla výcvikového. Dále určuje věcnou působnost orgánu státní správy k předmětnému schválení a provedení příslušných zápisů do dokladů k vozidlu.

K § 13

Stanovením podmínek přijetí uchazeče k výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění je zajištěna právní jistota, že do výuky a výcviku nebude zařazen ten žadatel, který nemůže být řidičem motorového vozidla podle zvláštního zákona (návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů).

Toto ustanovení povoluje zařadit do výuky a výcviku žadatele v době, kdy ještě nedovršil předepsaný věk k získání řidičského oprávnění podle zvláštního zákona, ale současně stanovuje podmínky, za kterých může být takto učiněno.

Je zde též řešen případ, kdy je výuka a výcvik k získání řidičského oprávnění součástí výuky ve škole z důvodu přípravy žáka na výkon povolání, u kterého je získání řidičského oprávnění kvalifikačním předpokladem pro výkon funkce, na kterou se připravuje.

K § 14 až § 18

V těchto ustanoveních jsou definovány jednotlivé druhy výuky a výcviku, které lze v autoškolách provádět za účelem  získání požadovaného řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel. Současně se stanovují podmínky, za kterých mohou být jednotlivé druhy výcviku prováděny.

Návrh zákona zavádí oproti stávající právní úpravě nový pojem “sdružená výuka a výcvik”. Jedná se o provádění výuky a výcviku k získání řidičského oprávnění pro více než jednu skupinu nebo podskupinu současně. Podle stávající právní úpravy je tato výuka a výcvik prováděna jako součást základního výcviku.

Návrh zákona nepředpokládá dále provádět individuální výcvik tak, jak to umožňuje stávající právní úprava, při kterém nemá autoškola možnost ovlivňovat přípravu žadatele k získání řidičského oprávnění, ale nahrazuje ho výukou a výcvikem podle individuálního studijního plánu. Je zde navrhováno, aby znalosti z  výuky si žadatel osvojil samostatně a provozovatel autoškoly se o nich přesvědčil během konzultací a výcvik se prováděl v autoškole.

K § 19

Stanovuje se předmět a obsah výuky a výcviku. K určení konkrétního obsahu a rozsahu osnov jednotlivých předmětů výuky a výcviku pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičských oprávnění je zmocnění pro prováděcí právní předpis.

K § 20

V ustanovení se předepisují podmínky, za kterých může být žadateli vydáno profesní osvědčení, které ho opravňuje provádět výuku a výcvik v autoškole, mimo předmětu zdravotnické přípravy.

Platnost profesního osvědčení pro učitele výuky a výcviku se stanovuje na dobu pěti let s možností jeho dalšího prodloužení o další 3 roky, trvají-li podmínky, za kterých bylo profesní osvědčení vydáno.

Je zde zakotvena povinnost uchazeče podrobit se před získáním osvědčení předepsané přípravě a složit zkoušku.

Vydávání profesních osvědčení a jejich evidence se deleguje pouze na ministerstvo.

K § 21

V tomto ustanovení se vymezuje okruh osob a stanovují se podmínky, za kterých jsou tyto osoby oprávněny provádět v autoškole teoretickou výuku a praktický výcvik v předmětu zdravotnické přípravy.

K § 22 a § 23

Povinnost provádět školení, zkoušky a doškolování učitelů výuky a výcviku je delegována na ministerstvo, které může pověřit organizováním školení a doškolování organizaci zřízenou ministerstvem.

Dále je zde zakotveno oprávnění ministerstva odejmout profesní osvědčení, jestliže jeho držitel opakovaně nebo hrubým způsobem porušuje osnovy výuky a výcviku. V případě, že je učiteli osvědčení odňato, stanovuje se doba, ve které může žadatel požádat o opětovné vydání osvědčení. Žádost o vrácení profesního osvědčení může žadatel podat nejdříve po uplynutí jednoho roku od právní moci rozhodnutí o jeho odnětí. Před vydáním rozhodnutí o vrácení profesního osvědčení se žadatel musí podrobit přezkoušení. Připouští se možnost ponechání profesního osvědčení v případě, že jeho držitel ztratil zdravotní způsobilosti spočívající v tělesné schopnosti řídit vozidlo. V tomto případě však může vyučovat pouze předměty předpisů o provozu vozidel na pozemních komunikacích a teorii řízení a zásad bezpečné jízdy.

Pro držitele profesního osvědčení se ukládá povinnost absolvování zácviku nejméně 10 vyučovacích hodin v každém vyučovacím předmětu před započetím samostatné učitelské činnosti pod vedením osoby, která je nejméně pět let učitelem se stejným nebo širším rozsahem oprávnění k provádění výuky a výcviku.

K § 24

Stanovuje se povinnost provozovateli autoškoly nejméně 5 dnů před zahájením výuky a výcviku oznámit tuto skutečnost okresnímu úřadu. V této době se předpokládá provedení prověrky, zda je žadatel spolehlivý k řízení vozidel. Prověrka se provádí lustrací v evidenci řidičů u okresního úřadu podle místa trvalého pobytu žadatele, popřípadě v centrální evidenci.

Dále jsou zde řešeny případy, kdy je výuka a výcvik součástí výuky ve školách, ve vztahu k předmětům, které jsou vyučovány v rámci učebních osnov těchto škol.

K § 25 až § 27

Ukládá se povinnost autoškole dodržovat logickou posloupnost jednotlivých učebních předmětů tak, aby byla zaručena základní bezpečnost uchazečů o řidičská oprávnění, zejména ve vztahu k praktickým v předmětům s důrazem na  výcvik v řízení vozidla. Výcvik musí navazovat na teoretickou přípravu.

Vytváří se možnost pro provozovatele autoškoly nahradit část výcviku v řízení vozidla výcvikem na trenažéru. Ke stanovení rozsahu výcviku v závislosti na technickém provedení trenažéru se zmocňuje prováděcí právní předpis.

Stanovuje se doba vyučovací hodiny, po kterou je výuka a výcvik prováděn. U výcviku v řízení vozidla se omezuje maximální rozsah denní doby výcviku u jednoho žadatele o řidičské oprávnění. Dále jsou vyjmenovány osoby, které smí být ve vozidle při výcviku v řízení.

Stanovuje se povinnost provozovateli autoškoly vydat žadateli o řidičské oprávnění průkaz žadatele a průběžně v něm provádět záznamy o jeho účasti na výcviku a dále povinnost vést o průběhu výuky a výcviku průkaznou evidenci. Vytváří se možnost vést tuto evidenci i v elektronické podobě.

K § 28

V tomto ustanovení je zakotvena povinnost uchazeči o řidičské oprávnění používat bezpečnostních pásů na sedadlech výcvikového vozidla, které je těmito pásy povinně vybaveno, i mimo provoz na pozemní komunikaci (na autocvičišti nebo jiné cvičné ploše). Tato povinnost sleduje jednak bezpečí žadatele o řidičské oprávnění v době prvního ovládání vozidla v provozu. Na druhé straně si klade za cíl vypěstovat v budoucím řidiči návyk na tento ochranný prvek ve vozidle tak, aby se jeho používání v provozu na pozemních komunikacích stalo naprostou samozřejmostí. Zákon také omezuje používání radiopovelového zařízení sloužícího při samostatném výcviku řízení vozidla žadatelem (bez účasti učitele výcviku) výhradně a jen na autocvičišti určeném pouze pro výcvik. Nesmí být použito na jiné volné ploše, byť by zde byl vyloučen jiný provoz vozidel nebo chodců.

K § 29 a § 30

Výuku a výcvik žadatele o řidičské oprávnění ukončí provozovatel autoškoly, jakmile byly vyčerpány osnovy předepsané pro jednotlivé druhy výuky a výcviku. Ne však dříve, než žadatelé o řidičské oprávnění prokážou dostatečné znalosti a dovednosti potřebné pro získání řidičského oprávnění a učitelé výcviku jsou přesvědčení, že předepsanou látku dobře zvládli. Žadatelé, kteří mají ukončené vzdělání definované tímto zákonem, se nemusí účastnit odpovídajícího druhu výuky nebo výcviku.

K § 31

Stanovuje se 15 -ti denní lhůta, ve které musí provozovatel autoškoly po ukončení výuky a výcviku písemně přihlásit žadatele o řidičské oprávnění ke zkoušce u okresního úřadu. Současně se stanovuje, že je okresní úřad povinen neprodleně písemně sdělit žadateli o řidičské oprávnění základní údaje o konání zkoušky, tzn. místo, datum a čas konání.

Stanovuje se okresnímu úřadu povinnost zařadit žadatele o řidičské oprávnění ke zkoušce ve stanoveném termínu - nejpozději do 15 dnů po obdržení žádosti provozovatele autoškoly o přihlášení ke zkoušce.

K § 32 až § 36

Zákon stanoví, že zkoušky k získání řidičského oprávnění provádí příslušný okresní úřad, který pro provádění zkoušek určí zkušebního komisaře. Dále se vymezují požadavky, které musí zkušební komisař splňovat. Zkušebním komisařem může být osoba, která je pracovníkem okresního úřadu a je držitelem platného průkazu zkušebního komisaře. Dále zákon připouští, že tímto komisařem může být pro provádění zkoušek osob, které jsou vojáky v činné službě i vojenský zkušební komisař, který bude určen okresním úřadem. S vojenským zkušebním komisařem se počítá u zkoušek tam, kde jsou zřízeny autoškoly i pro vojáky a osoby k nim náležící. V těchto případech by nebylo vhodné zkoušet uchazeče o řidičská oprávnění pro získání vojenského řidičského průkazu a současně i civilního zvlášť a vždy jiným zkušebním komisařem.

Povinnost provádět školení, zkoušky a zdokonalovací školení pro zkušební komisaře je delegována na ministerstvo, které může pověřit organizováním školení, zkoušek a zdokonalovacím školením pro zkušební komisaře organizaci zřízenou ministerstvem.

Platnost průkazu zkušebního komisaře se stanovuje na dobu pěti let s možností jeho dalšího prodloužení po absolvování zdokonalovacího školení pro zkušební komisaře, ukončeného zkouškou.

Dále je zde zakotveno oprávnění ministerstva odejmout průkaz zkušebního komisaře, jestliže jeho držitel hrubým způsobem porušil povinnosti zkušebního komisaře stanovené tímto zákonem. V případě, že je zkušebnímu komisaři průkaz odňat, stanovuje se doba, ve které žadatel může požádat o opětovné vydání průkazu. Žádost o opětovné vydání průkazu zkušebního komisaře může žadatel podat nejdříve za tři roky po odnětí průkazu zkušebního komisaře. V případě, že byl průkaz odňat vojenskému zkušebnímu komisaři, ukládá se ministerstvu povinnost informovat o této skutečnosti Vojenskou policii.

K § 37

Ukládají se povinnosti provozovateli autoškoly vůči žadateli o řidičské oprávnění po ukončení jeho výuky a výcviku. Je to zejména povinnost přihlásit žadatele o řidičské oprávnění ke zkouškám, které budou probíhat, mimo zkoušky praktické jízdy, na okresním úřadě. Pro zabezpečení vlastního průběhu zkoušek je provozovatel povinen na svoje náklady poskytnout výcvikové vozidlo a vyčlenit ke zkouškám učitele, který se žadatelem o řidičské oprávnění zpravidla prováděl praktický výcvik v řízení vozidla.

Zkoušky z odborné způsobilosti žadatele o řidičské oprávnění, mimo zkoušky z praktické jízdy, se provádí v prostorách, které příslušný okresní úřad určí. Pro naplnění podmínek zkoušky, zejména její náročnosti předepsané Směrnicemi Evropského společenství, není možné provádět zkoušky ve všech autoškolách tak, jak navrhují některé autoškoly organizované v Asociaci autoškol ČR. Provádění zkoušek v autoškolách, které jsou zřízeny mimo větší města a nesplňují podmínky pro zkoušku z praktické jízdy a její náročnost by přineslo neúměrnou finanční zátěž žadatelům o řidičské oprávnění (vzhledem k větším dojezdovým vzdálenostem do místa vlastní zkoušky) a přineslo by potřebu většího počtu zkušebních komisařů k provádění jednotlivých zkoušek, zejména tam, kde budou výuka a výcvik prováděny formou individuální přípravy. V současné době je tento druh výuky a výcviku používán nejčastěji.

K § 38

Stanovuje se rozsah zkoušek z odborné způsobilosti a jejich hodnocení. Zkoušky musí být vždy zahájeny testem z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a v případě, že žadatel neprospěje, nesmí být připuštěn k další části zkoušky.

Zkušebnímu komisaři se stanovuje povinnost zápisu výsledků zkoušek z jednotlivých předmětů a upravuje se postup při provádění tohoto zápisu.

Nově se oproti stávající právní úpravě zavádí možnost neomezeného počtu opakovaných zkoušek. Je však stanovena lhůta maximálně 6 měsíců od konání první zkoušky, ve které musí žadatel zkoušky složit. V případě, že v této lhůtě zkoušky nesloží, musí absolvovat nový výcvik v plném rozsahu.

K § 39

Stanovuje průběh zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Stávající doba na vykonání této zkoušky se prodlužuje z 20 na 30 minut, a to z důvodu rozšíření počtu otázek v testu o problematiku související s provozem na pozemních komunikacích. Test se provádí písemně nebo pomocí výpočetní techniky a počet otázek, jejich bodové hodnocení a minimální počet bodů nutných k získání jednotlivých skupin a podskupin řidičského oprávnění stanoví prováděcí právní předpis

K § 40

V tomto ustanovení se upravuje provádění zkoušky z ovládání a údržby vozidla. Zákon umožňuje žadateli o řidičské oprávnění, který je osobou sluchově postiženou, provést zkoušku za přítomnosti tlumočníka znakové řeči. Tlumočníka si žadatel přizve na svoje náklady.

K § 41 a § 42

Stanovuje se rozsah a průběh zkoušky z praktické jízdy. Při této zkoušce se nejmarkantněji promítá požadavek na náročnost a prostředí výkonu této zkoušky. Rozsah zkoušky je kompatibilní se zkouškami v zemích Evropského společenství a její obsah vychází zejména z ustanovení Směrnice rady č. 91/439/EHS. Zkouška je prováděna ve dvou částech a žadatel je povinen v obou částech prokázat požadované znalosti, dovednosti a chování včetně specifických požadavků pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičského oprávnění.

Minimální doba na vykonání jednotlivých částí této zkoušky je shodná s dobou, která je předepsána ve státech Evropského společenství.

Zákon dále specifikuje, které osoby se mimo žadatele o řidičské oprávnění zkoušky účastní a ukládá povinnosti zkušebnímu komisaři v případě, že je tato zkouška prováděna s vozidlem vybaveným automatickou převodovkou nebo s vozidlem konstrukčně přizpůsobeným tělesně postižené osobě.

K § 43

V tomto ustanovení se upravuje rozsah zkoušek z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel při sdružené výuce a výcviku. Zkouška z předpisů o provozu na pozemních komunikacích se provádí pouze jedním testem. U zkoušky z ovládání a údržby vozidla se sčítají otázky pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičských oprávnění. Zkouška z praktické jízdy musí být provedena na všech druzích vozidel, pro které byl tento druh výcviku prováděn.

K § 44

Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje pouze na osoby, které již vlastní příslušné řidičské oprávnění, ale podle návrhu zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, je jim dána možnost nebo uložena povinnost podrobit se zkoušce z odborné způsobilosti podle tohoto zákona.

Zákon umožňuje v tomto případě pouze jednu opravnou zkoušku při neúspěchu u první zkoušky.

K § 45 a § 46

Stanovuje se předmět zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a určuje se obsah tohoto školení. Systémem zdokonalovacího školení řidičů podle tohoto zákona není dotčena povinnost řidiče absolvovat povinná školení podle jiných právních předpisů. Školení musí být vždy ukončeno zkouškou.

Určuje se státní orgán, v jehož působnosti se zdokonalování odborné způsobilosti provádí. Zákon ukládá pověřit prováděním zdokonalování odborné způsobilosti provozovatele autoškoly, který bude splňovat podmínky dané tímto zákonem. Vydané pověření však nesmí překročit rozsah vydaného povolení k provozování autoškoly.

K § 47

Vymezují se kategorie řidičů, pro které vyplývá povinnost účasti na zdokonalování odborné způsobilosti. Zákon vychází při stanovení kategorií řidičů z Nařízení rady č. 3820/85/EHS a jde ve svém rozsahu nad rámec tohoto nařízení z důvodů pozitivních poznatků a výsledků vyplývajících ze stávající právní úpravy. Snahou zemí Evropského společenství je rozšířit účast povinného doškolování na další kategorie řidičů.

Je zajištěno, že systém zdokonalování odborné způsobilosti řidičů bude zabezpečen rovnoměrně po celém území republiky a nařizuje se provádět toto školení na náklady žadatele.

Zákon ukládá povinnost zaměstnavateli umožnit účast na tomto školení svému zaměstnanci, pokud podle tohoto zákona se na něj tato povinnost vztahuje.

Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje nově též na řidiče, kterým absolvování školení umožňuje nebo ukládá návrh zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.

Ke stanovení povinného rozsahu a obsahu školení pro jednotlivé kategorie řidičů se zmocňuje prováděcí právní předpis.

K § 48

Je definována forma provádění zdokonalování odborné způsobilosti a způsob oznamování konání jednotlivých druhů školení.

K § 49

Zákon určuje, kdo je oprávněn provádět zkoušky v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Předpokládá se, že zkoušky bude provádět zkušební komisař. Současně je stanoveno, že ministerstvo může těmito zkouškami pověřit na základě písemné žádosti držitele platných profesních osvědčení (učitelů výuky teorie a praktického výcviku), kteří budou splňovat zákonem dané podmínky.

Zákon umožňuje provedení opakovaných zkoušek u řidičů, kteří při přezkoušení neuspěli, ale současně stanovuje lhůtu pro provedení opakovacích zkoušek.

K § 50

V souladu se Směrnicí rady č. 543/69/EHS se stanovuje povinnost okresnímu úřadu vystavit řidiči doklad o úspěšném absolvování školení, který osvědčuje odbornou způsobilost řidiče. Tímto dokladem je “Osvědčení profesní způsobilosti řidiče”.

Ustanovení řeší případy, kdy řidič doklad ztratí nebo dojde k jeho zničení či poškození a kdo je oprávněn k vydání náhradního dokladu.

K § 51

Provozovateli autoškoly, který byl pověřen k provádění zdokonalování odborné způsobilosti řidičů, se ukládá vůči okresnímu úřadu ohlašovací povinnost po ukončení každého školicího kurzu. Bezpečnostní informační služba je ze zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích oprávněna k výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů služebních vozidel. Vzhledem k postavení BIS se navrhuje, aby BIS neměla všeobecnou povinnost zasílat veškeré seznamy účastníků zdokonalovacích školení a přezkušování příslušnému okresnímu úřadu. Její povinnost je v návrhu zákona proto omezena pouze na údaje týkající se počtu účastníků.

K § 52 až § 54

Ustanovení těchto paragrafů definují, které orgány státní správy vykonávají státní dozor a vrchní státní odborný dozor a současně stanoví náplň státního a vrchního státního dozoru. Státní dozor ve věcech získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel vykonávají okresní úřady. Vrchní státní dozor nad výkonem státního dozoru ve věcech získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a dále ve věch výkonu státní správy podle § 52 odst. 3 vykonává ministerstvo. Postup při výkonu státního dozoru se řídí podle zákona o státní kontrole.

Pro zajištění právní jistoty kontrolovaných subjektů jsou stanovena oprávnění kontrolních orgánů při vykonávání jejich pravomocí. Zjistí-li pověřená osoba při výkonu státního dozoru a vrchního státního dozoru porušení povinností, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků uloží způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin.

K § 55 až § 57

Nově oproti stávající právní úpravě, v souladu s obecným právem, je zaveden statut pokut. Pokuty je oprávněn ukládat a vybírat orgán příslušný pro rozhodnutí za porušení povinností stanovených zákonem. Pokuty uložené a vybrané podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu.

Zákon specifikuje maximální výši pokut v závislosti na závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Současně se stanovují časové lhůty, ve kterých lze pokutu uložit.

K § 58

Je stanoveno, že v řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle správního řádu - zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

K § 59

Přechodným ustanovením je stanovena účinnost některých ustanovení zákona odlišně od obecné účinnosti dané v § 65 tohoto návrhu.

K § 60

Ustanovení upravuje převod práv a povinností z pracovně právních vztahů zaměstnanců Ministerstva vnitra a Policie České republiky na ministerstvo a okresní úřady. Schválením návrhu zákona dojde k převodu působností, které jsou jeho předmětem, z Ministerstva vnitra a Policie České republiky na Ministerstvo dopravy a spojů a okresní úřady.

K § 61

Tímto ustanovením se ukládá vydání prováděcího právního předpisu k provedení § 11 odst. 2, § 13 odst. 5, § 19 odst. 5, § 20 odst. 1, § 22 odst. 3, § 26 odst. 5, § 33 odst. 3, § 34 odst. 4, § 35 odst. 4, § 39 odst. 3, § 40 odst. 3, § 41 odst. 4, § 47 odst. 4, § 49 odst. 3 a § 50 odst. 4.

K § 62

Tímto ustanovením zákona je novelizován zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Předložená koncepce zákona předpokládá, že provozování autoškoly bude vyčleněno ze živnostenského zákona (podle dosud platné úpravy je obor vyučování řízení motorových vozidel vázanou živností). Provozování autoškoly je vyčleněno ze živnostenského zákona a bude upraveno pouze tímto zákonem. Toto řešení odstraní dvojí správní řízení a na tuto činnost se tedy bude vztahovat pouze režim tohoto zákona.

K § 63

Tímto ustanovením zákona je nutné provést přímou novelizaci zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, a to ve vazbě na převod věcné příslušnosti z Ministerstva vnitra a Policie České republiky na ministerstvo a okresní úřady, přičemž není možné zrušit celý zákon č. 12/1997 Sb. Tento bude však zrušen postupně přímou novelizací dalšími zákony, které se připravují (zákon o provozu na pozemních komunikacích a zákon o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích).

K § 64

Navrhuje se účinnost zákona dnem 1. ledna 2001, a to v součinnosti se zákonem o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů a zákonem o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. (Zákon věcně i terminologicky souvisí se zákonem o provozu vozidel na pozemních komunikacích, u něhož se předpokládá účinnost ke stejnému datu.)

V Praze dne 9. února 2000

předseda vlády

ministr dopravy a spojů

1

Úplné znění § 3 a přílohy č. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

§ 3

(1) Živností není:

a) provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě, 1)

b) využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory, 2)

c) výkon hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných podle zvláštního předpisu. 2a)

(2) Živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob:

a) lékařů, lékárníků, stomatologů, psychoterapeutů, klinických logopedů, klinických psychologů a středních zdravotnických pracovníků, s výjimkou očních optiků a protetiků,2b)

b) veterinárních lékařů, dalších veterinárních pracovníků včetně pracovníků veterinární sanace a osob vykonávajících odborné práce při šlechtitelské a plemenářské činnosti v chovu hospodářských zvířat, 3)

c) advokátů, 4) komerčních právníků, 5) notářů 5a) a patentových zástupců, 6)

d) znalců a tlumočníků, 7)

e) auditorů8) a daňových poradců, 8a)

f) burzovních dohodců a makléřů, 8b)

g) zprostředkovatelů a rozhodců kolektivních sporů, 9)

h) úředně oprávněných zeměměřických inženýrů. 10)

(3) Živností dále není:

a) činnost bank,11) pojišťoven,12) penzijních fondů,12a) spořitelních a úvěrních družstev,12b) burz, organizátorů mimoburzovních trhů, obchodníků s cennými papíry 8b) a zařizování a správa kolektivních majetkových účastí, 13) a činnosti osob provádějících vypořádání obchodů s cennými papíry, 13a)

b) pořádání loterií a jiných podobných her, 14)

c) hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem, 15)

d) výroba elektřiny, plynu nebo tepla a rozvod elektřiny, plynu nebo tepla fyzickým či právnickým osobám, zajišťované ve veřejném zájmu, 16)

e) zemědělství, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje, nejde-li o provozování odborných činností na úseku rostlinolékařské péče,

f) prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti a lesních plodin přímým spotřebitelům fyzickými osobami,

g) námořní doprava a mořský rybolov, 17)

h) provozování dráhy a drážní dopravy, 18)

i) zřizování a provozování jednotné telekomunikační sítě, 19)

j) výroba humánních a veterinárních léčiv a prostředků zdravotnické techniky, 20)

k) zacházení s návykovými látkami, přípravky je obsahujícími a s některými látkami používanými k výrobě nebo zpracování návykových látek podle zvláštního zákona, 21)

l) státní zkušebnictví, 22)

m) zahraniční obchod s vojenským materiálem, 22a)

n) státní odborný dozor nad bezpečností práce a technických zařízení, 22b)

o) provozování rozhlasového a televizního vysílání,23)

p) nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb,

r) zprostředkování zaměstnání, 23a)

s) činnost, při níž se navrhují, projektují, expertně posuzují, vyrábějí, staví, uvádějí do provozu, provozují, opravují, udržují, rekonstruují a vyřazují z provozu jaderná zařízení,

t) příprava vybraných pracovníků jaderných zařízení, 23b)

u) provozování stanic technické kontroly,23c)

v) výchova a vzdělávání na základních školách, středních školách, speciálních školách a vysokých školách, 23d)

x) nakládání s vysoce nebezpečnými látkami, 23e)

y) provozování letišť, provozování obchodní letecké dopravy a leteckých prací a poskytování leteckých služeb, 23f)

26. projektování pozemkových úprav, 23g)

27. provozování veřejně přístupné expozice v muzeích a galeriích podléhajících zvláštnímu právnímu předpisu.23h)

ab) výkon sociálně-právní ochrany dětí právnickými a fyzickými osobami, jsou-li výkonem

sociálně-právní ochrany dětí pověřeny podle zvláštního právního předpisu.23i)

ac) provozování autoškol.23j)

------------------------------------------------------------------

1) § 1 a 2 zákona č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon), ve znění zákona č. 86/1950 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb. § 3 a 6 zákona č. 63/1950 Sb., o úpravě hospodaření s tabákem, solí a lihem a o zrušení státních finančních monopolů.

2) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991 Sb.

Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových prvků.

Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech.

2a)Zákon č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů.

2b) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění zákona ČNR č. 160/1992 Sb.

3) § 25 odst. 1 zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii.

5) Zákon ČNR č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované.

5a)Zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti.

6) Zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění zákona ČNR č. 14/1993 Sb.

8) Zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky.

7) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

8a)Zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky.

8b)Zákon ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, ve znění zákona č. 216/1994 Sb.

9) § 11 a § 13 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění zákona č. 519/1991 Sb.

10) Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.

11) Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 60/1993 Sb.

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

12) Zákon ČNR č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.

12a)Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.

12b)Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

13) Např. § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

13a) § 70b zákona ČNR č. 591/1992 Sb.

14) Zákon ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 70/1994 Sb.

15) § 2 a 3 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

16) Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci.

17) Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č.42/1980 Sb.

Nařízení ministra dopravy č. 75/1953 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení zákona o námořní plavbě.

18) § 60 odst. 3 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách.

19) Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

20) § 62 odst. 3 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 284/1990 Sb., o správné výrobní praxi, řízení jakosti humánních léčiv a prostředků zdravotnické a obalové techniky.

Zákon č. 87/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška Ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 86/1989 Sb., o povolování ověřování, výroby, dovozu a uvádění do oběhu, používání a kontrole veterinárních léčiv a přípravků.

21) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů.

22) Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů.

22a)Zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb.,o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

22b)Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.

23) Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

23a)Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

23b)Zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení.

23c)Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.

23d)Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

23e) Zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

23f) Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

23g) § 8a zákona ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů,

23h) Zákon č. 54/1959 Sb., o muzeích a galeriích.

23i) § 4 odst. 2 písm. b) a § 48 až 50 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

23j) Zákon č. ...../2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů.

V příloze č. 2 ve skupině 214: OSTATNÍ se obor Vyučování řízení motorových vozidel vypouští.

2

Úplné znění zákona č. 12/1997 Sb.

ZÁKON

ze dne 24. ledna 1997

o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

§ 1

(1) Státní správu ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích (dále jen "silniční provoz") vykonává podle tohoto zákonaMinisterstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") a Policie České republiky (dále jen "policie"). V rámci policie vykonávají tuto správu okresní a krajské dopravní inspektoráty a Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky (dále jen "Ředitelství služby dopravní policie").

(2) V hlavním městě Praze vykonává působnost okresního dopravního inspektorátu obvodní dopravní inspektorát a působnost krajského dopravního inspektorátu Dopravní inspektorát hlavního města Prahy; Dopravní inspektorát hlavního města Prahy může se souhlasem Ředitelství služby dopravní policie převzít část působnosti obvodních dopravních inspektorátů.

(3) Jmenování ředitele služby dopravní policie a vedoucích dopravních inspektorátů upravují zvláštní zákony.1)

------------------------------------------------------------------

1) Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

§ 2

(1) Ministerstvo

a) stanoví užití dopravních značek a dopravních zařízení na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla (rychlostních silnicích),

b) stanoví vyhláškou pravidla silničního provozu,

c) stanoví vyhláškou podrobnosti evidence silničních vozidel,

d) stanoví vyhláškou podrobnosti o oprávněních k řízení motorových vozidel (dále jen "řidičská oprávnění") a o řidičských průkazech,

e) stanoví vyhláškou podrobnosti o provádění zkoušek z odborné způsobilosti žadatelů o řidičská oprávnění a žadatelů o oprávnění k výuce a výcviku v řízení motorových vozidel (dále jen "učitelské oprávnění"),

f) e) rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí Ředitelství služby dopravní policie a plní úkoly nadřízeného správního orgánu ve správním řízení prováděném Ředitelstvím služby dopravní policie.

(2) Vyhlášku podle ustanovení odstavce 1 písm. e) vydá ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví.

§ 3

Ředitelství služby dopravní policie

a) řídí a kontroluje činnost dopravních inspektorátů při výkonu působnosti podle tohoto zákona,

b) rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí krajských dopravních inspektorátů a plní úkoly nadřízeného správního orgánu ve správním řízení prováděném krajskými dopravními inspektoráty,

c) vede celostátní evidence a statistiky ve věcech bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle zvláštního zákona,2)

d) vykonává působnost okresního dopravního inspektorátu ve vztahu k zastupitelským úřadům cizích států ve věcech zkoušení žadatelů o řidičská oprávnění, vydávání řidičských průkazů, evidencí silničních vozidel a řidičů a schvalování technické způsobilosti silničních vozidel.

------------------------------------------------------------------

2) Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 4

Krajský dopravní inspektorát

a) řídí a kontroluje okresní dopravní inspektoráty při výkonu působnosti podle tohoto zákona,

b) rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutí okresních dopravních inspektorátů a plní úkoly nadřízeného správního orgánu ve správním řízení prováděném okresními dopravními inspektoráty,

c) rozhoduje ve věcech učitelských oprávnění, vydává osvědčení pro učitele a vede v těchto věcech příslušné evidence.

§ 5

(1) Okresní dopravní inspektorát

a) dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolupůsobí při jeho řízení,

b) stanoví užití dopravních značek a dopravních zařízení, pokud tento zákon nestanoví jinak,

c) odhaluje trestné činy a přestupky spáchané v souvislosti se silničním provozem; přestupky projednává podle zvláštního zákona,3)

d) objasňuje dopravní nehody,

e) rozhoduje ve věcech řidičských oprávnění a ve věcech řidičských průkazů,

f) provádí zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, popřípadě pověřuje prováděním těchto zkoušek jiné osoby stanovené prováděcím předpisem,

g) rozhoduje ve věcech registrace autoškol,

h) dohlíží na provádění výuky a výcviku žadatelů o řidičská oprávnění a zdokonalování odborné způsobilosti držitelů řidičských oprávnění, popřípadě na provádění zkoušek z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel jinými osobami,

i) f) rozhoduje ve věcech technické způsobilosti silničních vozidel k silničnímu provozu, s výjimkou schvalování technické způsobilosti typu silničního vozidla,

j) g) dohlíží na technický stav silničních vozidel v silničním provozu, včetně dodržování povinností stanovených držitelům silničních vozidel zvláštním zákonem,4)

k) h) provádí zápisy do technického průkazu motorového nebo přípojného vozidla (dále jen "technický průkaz"), popřípadě vydává technický průkaz a vydává osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla nebo přípojného vozidla (dále jen "osvědčení o technickém průkazu"),

l) i) vydává státní poznávací značky k silničním vozidlům, která podle prováděcího předpisu podléhají evidenci,

m) j) vede evidence řidičů, silničních vozidel stanovených prováděcím předpisem, dopravních nehod a autoškol,

n)k) spolupůsobí při výchově k dopravní kázni.

(2) Úkoly uvedené v odstavci 1 písm. a), c), d), j) a n) může plnit i jiný útvar policie než okresní dopravní inspektorát, popřípadě i příslušník policie (dále jen "policista"), který není zařazen na okresním dopravním inspektorátu.

(3) Řidiči a držitelé motorových vozidel jsou povinni se na výzvu dopravního inspektorátu nebo jiného útvaru policie příslušného podle předchozího odstavce dostavit ve stanovené lhůtě osobně, popřípadě i s vozidlem k projednání záležitosti ve věcech spadajících do jejich působnosti podle tohoto zákona.

------------------------------------------------------------------

3) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.

§ 6

(1) Při dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu a při jeho řízení je policista ve služebním stejnokroji oprávněn:

a) dávat pokyny k řízení silničního provozu,

b) zastavovat vozidla,

c) kontrolovat řidičské průkazy, osvědčení pro učitele, osvědčení o technickém průkazu, označení vozidel stanovené zvláštním zákonem5) a vybavení vozidel doklady stanovenými zvláštním zákonem,5) které se týkají vozidla nebo jeho nákladu,

d) kontrolovat technický stav silničních vozidel, jejich doplňkovou výstroj a vybavení,6)

e) kontrolovat umístění a upevnění nákladu z hlediska bezpečnosti silničního provozu,

f) vyzvat řidiče, aby se na místě podrobil dechové zkoušce, popřípadě lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou,7)

g) zabránit v jízdě řidiči, pokud by pokračování v jízdě znamenalo ohrožení bezpečnosti silničního provozu nebo pokud lze mít důvodně za to, že vozidlo bylo odcizeno nebo není zaevidováno předepsaným způsobem nebo je v silničním provozu užíváno pod jinou než přidělenou státní poznávací značkou,

h) zadržet řidičský průkaz řidiči, lze-li důvodně očekávat

1. uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel podle zvláštního zákona8) nebo

2. odnětí řidičského oprávnění okresním dopravním inspektorátem pro ztrátu zdravotní nebo odborné způsobilosti nebo spolehlivosti k řízení motorových vozidel, nebo jde-li o případ uvedený pod písmenem g),

i) zadržet osvědčení o technickém průkazu, lze-li mít důvodně za to, že vozidlo nesplňuje požadavky stanovené právními předpisy, nebo jde-li o případ uvedený pod písmenem g).

(2) Při účasti na silničním provozu je každý povinen uposlechnout výzev a pokynů policisty při výkonu dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu. Ustanovení zvláštního zákona7) nejsou tímto zákonem dotčena.

------------------------------------------------------------------

5) Např. zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 38/1995 Sb., a zákon č. 38/1995 Sb.

6) § 100 až 105 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.

7) § 6 zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

8) Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 7

(1) Při účasti na silničním provozu je každý povinen

a) chovat se tak, aby žádným způsobem neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní; své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace,9) situaci v silničním provozu a svým schopnostem,

b) dbát plynulosti silničního provozu,

c) řídit se pravidly silničního provozu stanovenými podle § 2 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, dopravními značkami a dopravními zařízeními a pokyny policistů ve služebním stejnokroji, popřípadě pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní zákon nebo prováděcí předpis.10)

(2) Osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, se může účastnit silničního provozu pouze tehdy, je-li vhodným způsobem postaráno o to, aby k tomuto ohrožení nedošlo. Prováděcí předpis může u některých skupin účastníků silničního provozu stanovit podmínku dosažení určitého věku nebo konkretizovat požadavky na zajištění této bezpečnosti.

------------------------------------------------------------------

9) § 13 vyhlášky Federálního ministerstva dopravy č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon).

10) Např. § 17b zákona ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 153/1995 Sb., § 18 zákona č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění zákona č. 39/1995 Sb., a § 37 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon.

§ 8

(1) V silničním provozu se smí užívat jen vozidlo, které splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem.4) Nesplňuje-li vozidlo tyto podmínky, nesmí jeho držitel dovolit, aby ho bylo použito v silničním provozu.

(2) Vozidlo vstupující do tuzemska nebo vystupující z tuzemska musí být označeno rozeznávací značkou státu, ve kterém je evidováno.

(3) Řidič nákladního vozidla vstupujícího do tuzemska nebo vystupujícího z tuzemska je povinen podrobit vozidlo kontrole dodržování stanovených nápravových tlaků u pohraničního celního úřadu.

(4) Pohraniční celní úřad je oprávněn nepropustit vozidlo uvedené v odstavci 3, jestliže řidič vozidlo kontrole dodržování stanovených nápravových tlaků nepodrobí.

------------------------------------------------------------------

4) Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích.

§ 9

(1) Vozidlo je oprávněna řídit jen osoba, která je k řízení dostatečně tělesně a duševně způsobilá a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla a předpisy o silničním provozu.

(2) Motorové vozidlo je oprávněna řídit pouze osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění. Bez řidičského oprávnění smí řídit motorové vozidlo pouze osoba, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení motorového vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku.

(3) Držitelem řidičského oprávnění může být pouze ten, kdo dosáhl stanoveného věku, je zdravotně způsobilý a spolehlivý k řízení motorových vozidel, podrobil se předepsané výuce a výcviku, prokázal zkouškou odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel, popřípadě splnil další podmínky stanovené pro řízení některých skupin nebo druhů motorových vozidel.

(4) Podmínky věku, zdravotní způsobilosti a spolehlivosti k řízení motorových vozidel, způsob provádění výuky a výcviku, rozsah potřebných odborných znalostí, způsob provádění zkoušek z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, popřípadě další podmínky pro řízení některých skupin nebo druhů motorových vozidel stanoví prováděcí předpis.

(5) Oprávnění k řízení drážních vozidel, která jsou používána v silničním provozu, upravuje zvláštní zákon.11)

------------------------------------------------------------------

11) Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách.

§ 10

(1) Užití dopravních značek a dopravních zařízení v hlavním městě Praze, Brně, Ostravě a Plzni stanoví silniční správní orgán se souhlasem příslušného dopravního inspektorátu.

(2) Užití dopravních značek a dopravních zařízení na účelových komunikacích stanoví jejich vlastník se souhlasem příslušného dopravního inspektorátu.

(3) Užití dopravních značek stanovených prováděcím předpisem stanoví drážní správní úřad11) po projednání s příslušným dopravním inspektorátem.

------------------------------------------------------------------

11) zákon č. 266/1994 sb., o dráhách.

§ 11

(1) Z důvodů zvláštního zřetele hodných lze povolit výjimky z pravidel silničního provozu týkající se základních povinností některých řidičů a spolujezdců, rychlosti jízdy, omezení jízdy některých druhů vozidel, přepravy osob, zvláštních ustanovení o provozu na dálnici a silnici pro motorová vozidla a místní úpravy silničního provozu. Výjimky povoluje v rámci své působnosti příslušný dopravní inspektorát a výjimky přesahující působnost dopravních inspektorátů povoluje ministerstvo. Výjimky z místní úpravy silničního provozu povoluje orgán, který tuto úpravu stanovil (§ 5 a 10).

(2) Jiné výjimky z pravidel silničního provozu může povolit pouze ministerstvo, a to jen v mimořádných a zcela nezbytných případech a za předpokladu, že tím nebude ohrožena bezpečnost silničního provozu.

(3) Výjimku z pravidel silničního provozu, které je v silničním provozu okamžitě třeba, může povolit také policista na místě samém za předpokladu, že tím nebude ohrožena bezpečnost silničního provozu.

(4) Z důvodů zvláštního zřetele hodných může ministerstvo povolit výjimky z věku a délky požadované praxe stanovených pro udělení řidičského oprávnění a z přihlašování a označování vozidel státní poznávací značkou.

(5) Povolených výjimek se smí užívat jen v míře nezbytně nutné, zejména s ohledem na bezpečnost a plynulost silničního provozu.

§ 12

Ministerstvo dopravy a spojů stanoví vyhláškou podrobnosti o výuce a výcviku a o zdokonalování odborné způsobilosti k řízení silničních motorových vozidel.

§ 13

(1) Dohled nad výcvikem a zdokonalováním odborné způsobilosti řidičů vojenských vozidel, vedení evidence vojenských vozidel a schvalování jejich technické způsobilosti upravuje zvláštní zákon.12) Úpravu výuky a výcviku vojáků v činné službě k řízení motorových vozidel, zdokonalování jejich odborné způsobilosti a evidence řidičů, kteří jsou vojáky v činné službě, stanoví Ministerstvo obrany v dohodě s ministerstvem a Ministerstvem dopravy a spojů.

(2) Výcvik a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů služebních vozidel Bezpečnostní informační služby, vedení jejich evidencí a schvalování technické způsobilosti služebních vozidel Bezpečnostní informační služby upravuje zvláštní zákon.13)

(3) Úpravu týkající se evidence vozidel policie a ministerstva a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů služebních vozidel policie a ministerstva stanoví ministerstvo.

------------------------------------------------------------------

12) Zákon č. 124/1992 Sb., ve znění zákona č. 39/1995 Sb.

13) Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

§ 14

zrušen

§ 15

Zrušují se

1. vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, ve znění zákonného opatření Předsednictva Národního shromáždění č. 13/1956 Sb. a zákona č. 60/1961 Sb.,

2. § 2 až 6 a § 113 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích, ve znění vyhlášky Ministerstva vnitra č. 87/1964 Sb.,

3. § 1 a 19 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech,

4. § 3, 4 a § 68 odst. 1 až 4 vyhlášky Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu).

§ 16

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Zeman v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.