Vládní návrh zákona o ekologickém zemědělství - EU

K § 1 a 2

Ustanovení vymezují účel návrhu zákona a jeho pojmy.

K § 3

V ustanovení je stanoven zákaz „souběžné“ produkce pro jeden právní subjekt. Toto omezení je stanoveno z důvodů kontrolních. Ustanovení dále stanoví, jaká hospodářská zvířata lze v ekologickém zemědělství chovat.

Aby byla umožněna kontrola související s osvědčováním a označováním produktů (jsou z přechodného období) či bioproduktů, nesmí ekologický podnikatel na pozemcích nově zařazených do přechodného období (§ 6 odst. 4) pěstovat stejné plodiny jako na pozemcích ekofarmy.

K § 4 a 5

Registruje se ekologický podnikatel pro ekologické zemědělství na ekofarmě. Ekologický podnikatel může podat žádost o registraci pro pěstování rostlin nebo pro pěstování rostlin i chov vyjmenovaných zvířat. Bez registrace pro pěstování rostlin nelze podat žádost o registraci pro chov vyjmenovaných zvířat. Pokud chce ekologický podnikatel začít hospodařit jen v rostlinné výrobě, může si pak podat žádost pro chov vyjmenovaných zvířat zvlášť. Ale jen pokud rozhodnutí o pěstování rostlin nabylo právní moci.

Tato konstrukce byla zvolena z několika důvodů. Jednak by jinak nebylo možné zajistit, aby nedošlo k situaci, že bude mít ekologický podnikatel registraci pro chov zvířat, ale nesplní podmínky pro pěstování rostlin. Měl by pak „ekologický“chov zvířat bez příslušných pozemků, což by se neslučovalo s koncepcí ekologického zemědělství. Nemohl by totiž zajistit zvířatům potřebná krmiva apod. Dalším důvodem je i skutečnost, že již při podání žádosti si má ekologický podnikatel své hospodaření naplánovat na minimálně tři roky a od tohoto plánu se nesmí zásadním způsobem odchýlit, jinak nedostane registraci. Již tedy musí vědět, zda bude provozovat i živočišnou výrobu. Ideální stav pro ekologické zemědělství je situace, kdy ekologický podnikatel podá žádost i pro pěstování rostlin i pro chov zvířat. Pak může být ekologická výroba na ekofarmě vyvážená. Navíc také úprava přechodného období a nejkratší doby chovu navazuje na systém označování. (Pokud by přesto došlo k případu, že by si žadatel brzy po podání žádosti pouze pro pěstování rostlin s plánem hospodaření na tři roky svůj záměr nechovat zvířata rozmyslel, je možné tyto případy individuálně řešit v rámci správního řízení – změnou žádosti.)

Ustanovení upravuje náležitosti žádosti o registraci. Ekologický podnikatel mimo jiné také navrhuje způsob, jak bude ekologicky hospodařit minimálně po dobu 3 let po podání žádosti. Tento způsob je pak povinen dodržovat a nesmí se od něj podstatným způsobem odchýlit.

Splňuje-li žádost o registraci pro pěstování rostlin nebo pro pěstování rostlin i chov vyjmenovaných zvířat stanovené náležitosti, počíná žadateli běžet přechodné období ode dne doručení žádosti o registraci ministerstvu.

K § 6

Ustanovení upravuje přechodné období.Vzhledem k jeho smyslu se přechodného období vztahuje k pěstování rostlin na příslušných pozemcích a případná změna v osobě hospodařící na nich lhůtu pro jeho délku nepřerušuje ani nezastavuje. Osoba hodlající dále hospodařit na těchto pozemcích je povinna tuto skutečnost Ministerstvu zemědělství bez zbytečného odkladu písemně oznámit s připojením dokladů týkajících se jeho právních vztahů k těmto pozemkům.

Návrh zákona také řeší změny ve výměře pozemků procházejících přechodným obdobím, přičemž při snížení výměry má žadatel pouze oznamovací povinnost, ale v případě jejího zvýšení musí podat zvláštní žádost, jelikož tyto nové pozemky musí opět projít celým přechodným obdobím.

V přechodném období má žadatel stejné povinnosti jako ekologický podnikatel, ale platí pro něho například odchylná úprava pro označování produktů (viz. dále).

Seznam osob zařazených do přechodného období a seznam ekologických podnikatelů, který vede ministerstvo s příslušnými údaji má význam pro provázání zákonné úpravy s nařízeními vlády, které ekologické zemědělství podporují (nařízení vlády č. 344/1999 Sb.).

K § 7

Po uplynutí přechodného období vydá Ministerstvo zemědělství po splnění zákonných podmínek na dobu neurčitou rozhodnutí o registraci. Registrace se vztahuje zásadně na ekofarmu, kterou žadatel popsal v žádosti a na rostlinnou nebo rostlinnou i živočišnou výrobu.

Řízení o registraci pro ekologické zemědělství na ekofarmě podle zákona (dále jen „registrace“) je zvláštním správním řízením, které začíná podáním žádosti a končí v případě žádosti o registraci pro rostlinnou výrobu nebo pro rostlinnou i živočišnou výrobu nejpozději do 60 dnů od ukončení přechodného období a v případě žádosti o registraci pro živočišnou výrobu do 60 dnů od doručení žádosti Ministerstvu zemědělství.

K § 8

Návrh zákona řeší změny týkající výměry pozemků nebo osob na ekofarmě. Ekologický podnikatel je povinen v případě změny plochy pozemků, za nichž bylo vydáno rozhodnutí o registraci, podat bez zbytečného odkladu žádost o změnu rozhodnutí o registraci.

V případě rozšíření plochy pozemků, na nichž bude ekologický podnikatel hospodařit ekologickým způsobem, změní Ministerstvo zemědělství na jeho žádost do 60 dnů po uplynutí přechodného období u pozemků nově zařazených do přechodného období, rozhodnutí o registraci. V případě, že například ekologický podnikatel koupí pozemek od ekologicky hospodařícího souseda, změní Ministerstvo zemědělství rozhodnutí o jeho registraci do 60 dnů od podání žádosti, jelikož již pozemky (ty dokoupené) prošly přechodným obdobím.

V případě převodu či přechodu ekofarmy na jinou právnickou či fyzickou osobu, která na ní bude hospodařit v ekologickém zemědělství, je tato osoba povinna, podat bez zbytečného odkladu žádost o rozhodnutí o registraci. Ministerstvo zemědělství vydá žadateli rozhodnutí o registraci do 60 dnů ode dne podání žádosti.

K § 9

Ustanovení upravuje způsoby, jak má ekologický podnikatel zajistit omezení negativních vlivů na ekologické zemědělství.

K § 10, 11, 12 a 13

Ustanovení stanoví pravidla a zvláštní požadavky na hospodaření ekologickým způsobem v rostlinné i živočišné výrobě. Ekologický podnikatel nesmí používat jiné prostředky na ochranu rostlin a hnojiva než ta, která jsou uvedena v prováděcím právním předpise za stanovených podmínek. To se týká i krmiv, veterinárních přípravků a léčiv.

K § 14

Obdobně jako je v rostlinné výrobě stanoveno přechodné období mající za cíl vyloučit negativní dopad předchozí zemědělské činnosti, je i v živočišné výrobě stanovena nejkratší doba chovu vyjmenovaných zvířat sloužící ke stejnému účelu.

K § 15, 16 a 17

Ustanovení upravuje požadavky na sběr rostlin a jejich plodů, chov včel a ryb. Vzhledem k jejich specifickému charakteru jsou upraveny zvlášť. Zvláště problematický je sběr. I když produkce sbíraná nepodléhá osvědčování, ani to není možné, považují se pro účely tohoto návrhu zákona za splnění určitých podmínek byliny a plody sbírané či sklízené ve volné přírodě za bioprodukty podle tohoto návrhu zákona. Nejsou ale podle něho označovány. Důležité je, že v případě procentního výpočtu, kolik % složek v biopotravině pochází z ekologického zemědělství nebo z přechodného období, se s těmito surovinami ze sběru počítá. To, zda byly sebrány či sklizeny za stanovených podmínek si musí ověřit výrobce biopotravin ( § 18 odst. 9).

K § 18

Ustanovení stanoví zvláštní požadavky na výrobu biopotravin.

K § 19 a 20

Aby bylo umožněna kontrola při nakládání s bioprodukty a biopotravinami, jsou osoby, které je uvádějí do oběhu, povinni ohlásit tuto skutečnost Ministerstvu zemědělství.

Návrh zákona stanoví požadavky na evidenci o odebíraných bioproduktech či biopotravinách, požadavky na to, aby bylo zajištěno uchování vlastností bioproduktů a biopotravin, zejména při skladování a přepravě.

K § 21

S kontrolním systémem nad dodržováním požadavků stanovených pro ekologické zemědělství a výrobu biopotravin souvisí i systém osvědčování původu bioproduktů a biopotravin. Aby mohl ekologický podnikatel nebo výrobce biopotravin označovat své výrobky podle tohoto návrhu zákona, musí mít osvědčení o původu bioproduktu nebo osvědčení o biopotravině.

Tato osvědčení vydá pověřená osoba (§ 28) nebo ministerstvo, pokud není pověřená osoba (dále jen „kontrolní orgán“), jestliže ekologický podnikatel nebo výrobce biopotravin splnil povinnosti stanovené tímto zákonem a jeho prováděcím právním předpisem. Návrh zákona stanoví, kdy se osvědčení nevydá. Jde o případy nesplnění požadavků podle návrhu tohoto zákona a jeho prováděcího právního předpisu, ale také o případy ze strany ekologického podnikatele nebo výrobce biopotravin přímo „nezaviněné“, jako když aplikace léčiv nebo veterinárních přípravkůpodstatným způsobem nebo opakovaně zasáhla chov, nebo aplikace přípravků na ochranu rostlin podstatným způsobem nebo opakovaně zasáhla rostlinnou produkci, nebo byly způsob ekologického zemědělství či výroba biopotravin jinak vážně narušeny třeba v důsledku povodně nebo jiné havarijní události.

Osvědčení vydá kontrolní orgán do 60 dnů od provedené kontroly, a to na jeden rok. Odepření vydání osvědčení musí být písemné a odůvodněné, a je proti němu přípustné podat námitky nebo stížnost (viz dále).

K § 22 a 23

Tato ustanovení upravující označování bioproduktů a biopotravin jsou v návrhu zákona klíčová. Označení bioproduktu či biopotraviny informuje spotřebitele o původu příslušného výrobku z ekologického zemědělství, případně z přechodného období.

Identifikační kód kontrolní organizace bude uveden ve Věstníku Ministerstva zemědělství, bude teprve kontrolní organizaci v České republice přidělen ze strany EU.

V přechodném období se produkt označí také slovy „produkt z přechodného období na ekologické zemědělství“.

U živočišných produktů je možné označovat je podle návrhu zákona pouze, pokud uplynula stanovená nejkratší doba chovu a pokud již je příslušná ekofarma registrována pro pěstování rostlin.

Dokud běží přechodné období pro rostlinnou výrobu, mohou být živočišné produktyoznačovány po uplynutí nejkratší doby chovu pro hospodářské zvíře,ze kterého pocházejí, jen jako „produkt z přechodného období na ekologické zemědělství“.

Při označení biopotravin se zohledňuje procentní obsah jednotlivých složek pocházejících z ekologického zemědělství. Pokud při výrobě biopotraviny bylo použito méně než 95%, avšak alespoň 70% hmotnosti v sušině bioproduktů, přídatných látek a pomocných látek, označí se biopotravina také údaji o procentním obsahu jednotlivých složek pocházejících z ekologického zemědělství. Dále se uvede: „X % hmotnosti sušiny bylo vyrobeno v ekologickém zemědělství nebo v přechodném období.“

Prováděcí vyhláška k zákonu č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, č. 324/1997 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, se již označování biopotravin dotýká. Ustanovení § 7 písm. f) výše citované vyhlášky stanoví, že na obalu potraviny se nesmí uvádět údaje, že:„charakter nebo původ potraviny je ekologický nebo biologický přidáním předpony „eko“ nebo „bio“ před název potraviny, nejde-li o potravinu pocházející z těchto systémů produkce nebo výroby“.

S touto skutečností se musí navrhovaná úprava označování biopotravin vyrovnat. Vyhlášku č. 324/1997 Sb., nelze měnit v tomto směru (tzn. vypustit § 7 písm. f) již teď, jelikož by vznikla mezi dobou než bude účinná prováděcí vyhláška k návrhu zákona o ekologickém zemědělství prodleva, kdy by označování biopotravin nebylo upraveno vůbec. Proto tuto otázku vyřeší až navrhovaná prováděcí vyhláška k návrhu zákona o ekologickém zemědělství (viz. § 50).

K § 24

Podoba grafického znaku, kterým se označí bioprodukty a biopotraviny, bude uvedena v příloze prováděcího právního předpisu a bude shodná s logem, které se připravuje pro označování bioproduktů a biopotravin v EU. Tento grafický znak bude užíván pouze pro účely tohoto návrhu zákona a v souladu s ním, proto návrh výslovně stanoví, že se na něj nevztahuje zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění zákona č. 191/1999 Sb.

Zákaz, že při značení bioproduktů či biopotravin nebo při jejich propagaci nesmí být uváděno, že představují záruku vyšší organoleptické, nutriční nebo zdraví prospěšné jakosti, vyplývá z nařízení 391R2092.

K § 25

Ustanovení upravuje dovoz bioproduktů a biopotravin. Dovoz je v zásadě koncipován jako volný. Kontrolní orgán zachytí případné porušení zákona až při prodeji bioproduktů a biopotravin. Ministerstvo pak může uložit dovozci mimo pokuty i zvláštní opatření (§ 33)- odstranění označení v rozporu se zákonem.

Dodávka bioproduktů nebo biopotravin musí být doložena osvědčením o ekologickém původu bioproduktu nebo biopotraviny.

Prováděcí právní předpis stanoví seznam zemí a jejich inspekčních orgánů, jejichž osvědčení se uznává za rovnocenné osvědčením podle tohoto zákona. Pokud dovozce nepředloží uvedené osvědčení, nelze označit produkt jako bioprodukt a potravinu jako biopotravinu, popřípadě je dovozce povinen takové označení odstranit.

K § 26

Návrh zákona zakládá ekologickému podnikateli, výrobci biopotravin a osobě, která uvádí do oběhu bioprodukty povinnosti vést předepsané evidence a uchovávat je 5 let od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byly pořízeny. Tyto evidence mají umožnit výkon kontroly dodržování podmínek pro ekologické zemědělství a výrobu biopotravin, jakož i podmínek pro nakládání s nimi.

Proto se také ukládá ekologickému podnikateli, výrobci biopotravin a osobě, která uvádí do oběhu bioprodukty či biopotraviny na žádost kontrolního orgánu předložit záznamy vedené podle tohoto zákona a evidence, které jsou povinni vést podle zvláštních právních předpisů.

K § 27, 28 a 29

Model kontrolního systému pro ekologické zemědělství v České republice bude obdobný jako v EU, t.j. Ministerstvo zemědělství jako úřad státní správy bude kompetentním orgánem pro dozor nad pověřenou organizací, jejímž úkolem je kontrola všech stupňů produkce, zpracování a odbytu bioproduktů a biopotravin v České republice.

Ostatní orgány státní správy (Státní veterinární správa České republiky, Státní rostlinolékařská správa České republiky, Česká zemědělská a potravinářská inspekce a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) provádějí příslušné kontroly a zkoušky v rámci své působnosti. Tímto návrhem zákona nejsou dotčeny zvláštní právní předpisy (zákon č. 166/1999 Sb., č. 147/1996 Sb., č. 92/1996 Sb. apod.).

Dozor nad dodržováním tohoto zákona provádí Ministerstvo zemědělství. Ministerstvo zemědělství může na základě výsledků výběrového řízení uzavřít smlouvu s právnickou osobou (dále jen „pověřená osoba“), na základě níž je pověřená osoba oprávněna vydávat osvědčení o původu bioproduktu nebo osvědčení o biopotravině, provádět kontroly a další odborné úkony. Pověřená osoba musí splňovat zákonem předepsané podmínky. Pokud nedojde uzavření smlouvy s žádnou osobou, nebo vznikne mezi tím prodleva, bude osvědčování i kontrolu provádět Ministerstvo zemědělství.

Tato úprava je v souladu s nařízením 391R2092. Většina členských zemí se přiklonila pak k řešení, že jmenovala jeden s úřadů státní správy jako kompetentní orgán pro dohled nad soukromými inspekčními orgány.

Osoba provádějící kontrolu musí splňovat požadavek nezávislosti a je povinna zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděla při kontrole. Pro informovanost veřejnosti není ale dotčena možnost zveřejňovat výsledky kontrol. Pověřená osoba je povinna zajistit, aby nedošlo k úniku informací o kontrolovaných osobách.

Smlouva s pověřenou osobou se uzavírá na dobu neurčitou. Tato smlouva musí obsahovat důvody, za kterých může ministerstvo smlouvu vypovědět, k nimž zejména patří neplnění povinností stanovených zákonem nebo neplnění podmínek, za nichž byla smlouva s pověřenou osobou uzavřena, a výpovědní lhůtu. Náležitostí smlouvy je rovněž dohoda o úhradě nákladů.

Návrh zákona ukládá pověřené osobě povinnosti související s jejím pověřením. Je určeno jak často musí minimálně provádět kontroly, jak musí postupovat v případě zjištěných nedostatků. Má návrhem zákona předepsanou povinnost vést evidenci o všech kontrolách a uchovávat je po dobu 5 let; kopii záznamu o kontrole je povinna předat kontrolované osobě.

Pověřená osoba vydává osvědčení o původu bioproduktu a osvědčení o biopotravině za podmínek stanovených návrhem zákona a musí pak kontrolovat, zda jsoubioprodukty a biopotraviny, na které bylo vydáno osvědčení řádně označovány ve smyslu návrhu zákona,

Pověřená osoba vždy k 31. lednu předloží Ministerstvu zemědělství souhrnnou zprávu o provedených kontrolách a Ministerstvo zemědělství tuto zprávu zveřejní ve Věstníku Ministerstva zemědělství. Je povinna umožnit příslušným pracovníkům Ministerstva zemědělství výkon dozoru.

Kontrolní orgán má stanovená oprávnění k výkonu své činnosti a kontrolovaným osobám jsou uloženy tomu odpovídající povinnosti k nerušenému a rychlému výkonu kontroly.

K § 30

Náhradu nezbytných nákladů za úkony spojené s kontrolou dodržování návrhem zákona stanovených podmínek poskytuje kontrolnímu orgánu kontrolovaná osoba (žadatel o registraci, ekologický podnikatel, výrobce biopotravin a osoba uvádějící bioprodukty a biopotraviny do oběhu). Pokud ale při neohlášené kontrole nebyly zjištěny nedostatky, kontrolovaná osoba náhradu nákladů neposkytuje.

Náhradu nákladů za úkony spojené s osvědčováním poskytuje kontrolnímu orgánu ekologický podnikatel nebo výrobce biopotravin.

K § 31

Jako opravný prostředek proti odepření vydání osvědčení jsou upraveny námitky proti nevydání osvědčení kontrolním orgánem. Může ji do 14 dnů od uplynutí dvouměsíční lhůty pro vydání osvědčení, nebo od doručení oznámení o odepření vydání osvědčení může podat ekologický podnikatel, nebo výrobce biopotravin.

Pokud námitkám nevyhoví sama pověřená osoba, může stěžovatel podat stížnost k Ministerstvu zemědělství. O stížnost Ministerstvo zemědělství rozhodne do 30 dnů s konečnou platností. Na rozhodování Ministerstva zemědělství v tomto řízení se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

V případě stížnosti proti nevydání osvědčení Ministerstvem zemědělství se postupuje obdobně.

K § 32

Návrh zákona stanoví sankce za porušení povinností uložených návrhem zákona. Nejvyšší pokuty se zavádějí pro označování produktů či potravin v rozporu s tímto návrhem zákona.

Ustanovení odstavce 11 je zde v souvislosti s tím, že pro ekologické zemědělství a pro výrobu biopotravin jsou v návrhu zákona stanoveny některé ještě „přísnější“ požadavky na použití některých látek a postupů z hlediska ochrany přírody než v ostatních zákonech. Tak například Státní veterinární správa České republiky může pro zabránění šíření nákazy uložit mimořádné opatření spočívající v povinném očkování na určitém území. Pro ekologické zemědělství může být takový postup a očkovací látka z hlediska návrhu zákona nepřijatelný, ale není cílem návrhu dostat se do kolize s veterinárním zákonem, a ekologický podnikatel je samozřejmě povinen tuto výzvu uposlechnout.

Ale aby nebyl sankcionován, že porušil ustanovení návrhu zákona, je stanoveno, že za porušení povinnosti podle tohoto zákona a jeho prováděcího právního předpisu se z hlediska odpovědnosti za správní delikty nepovažuje, pokud žadatel o registraci, ekologický podnikatel, výrobce biopotravin či osoba, která uvádí bioprodukty či biopotraviny do oběhu, splní povinnost, která mu byla uložena příslušným orgánem na základě zvláštního právního předpisu.

Obdobně je to řešeno i v nařízení 399R1804, kde čl. 5, bod 5.5., písm. b) zní : „Veterinární ošetření zvířat nebo ošetření budov, vybavení a zařízení, která jsou povinná v rámci národní legislativy nebo legislativy Společenství, budou povolena včetně použití imunologických veterinárních léčebných výrobků, pokud je rozpoznána přítomnost choroby ve specifické oblasti, ve které je umístěna výrobní jednotka.“

K § 33

Ustanovení upravuje zvláštní opatření sloužící k zabránění klamání spotřebitele o ekologickém původu bioproduktu či biopotraviny.

K § 34

Přes rozsáhlost zmocňovacího ustanovení bude k návrhu zákona vydána pouze jedna prováděcí vyhláška.

K § 35

Smyslem tohoto přechodného opatření je vyřešení specifické situace související s tímto návrhem zákona. Ekologickým způsobem již totiž několik let hospodařilo dost zemědělců, a to na základě Metodického pokynu pro ekologické zemědělství čj. 655/93-340 ze dne 22. června 1993 (ve znění pozdějších doplňků), který vydalo Ministerstvo zemědělství. Bylo by diskriminující, aby tito zemědělci museli znovu procházet přechodným obdobím, ale na druhé straně právo musí platit pro všechny subjekty stejně a oni se chovali sice obdobně jak ukládá navrhovaný zákon, ale právní úprava ještě nebyla, není na co navázat.

Proto jsme se pokusili se s touto situací, v  právním řádu zcela ojedinělou, vyrovnat tak, že pokud tito ekologičtí zemědělci byli do účinnosti tohoto zákona bezprostředně a bez přerušení zapsáni na seznamu osob hospodařících v ekologickém zemědělství, který vede ministerstvo a zveřejňuje jej ve Věstníku ministerstva zemědělství, mají ze zákona nárok na prominutí odpovídající části či dokonce celého přechodného období.

Vzhledem k výjimečnosti tohoto ustanovení, lze toto ustanovení uplatnit jen po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do té doby musí stávající „ekozemědělci“ stihnout přejít do nového režimu upraveného tímto návrhem zákona. Po uplynutí této lhůty bude přechodné období pro všechny subjekty, resp. ekofarmy s rostlinnou výrobou, bez výjimek stejné.

Obdobný problém řeší ostatně také nařízení 391R2092 ve svém článku 16 : „Pokud se týče dodržení lhůty přechodného období uvedeného v odstavci 1 přílohy I, může být do ní započteno období, které uplynulo před nabytím účinnosti tohoto nařízení, je-li provozovatel schopen ke spokojenosti inspekční instituce prokázat, že během zmíněného období vyráběl v souladu s platnými národními ustanoveními anebo – pokud taková neexistují – v souladu s uznávanými mezinárodními normami pro organickou výrobu.“.

K § 36

Ustanovení upravuje použití zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Zvláštní úprava je stanovena zejména v řízení o registraci vzhledem ke složitosti řízení, v němž se počítá s přechodným obdobím.

K § 37

Ustanovení novelizuje zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zavádí nové správní poplatky za podání žádosti o registraci ekologického podnikatele pro ekologické zemědělství na ekofarmě a za podání žádosti o registracipozemků nově zařazených do přechodného období.

K § 38

Ustanovení upravuje účinnost.

V Praze dne 2.února 2000

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman, v.r.

ministr zemědělství

Ing. Jan Fencl, v.r.

ministr životního prostředí

RNDr. Miloš Kužvart, v.r.

Platné znění části Sazebníku správních poplatků, uvedeného v příloze k zákonu č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn :

ČÁST XI

Ekologické zemědělství

Položka 155

2. Podání žádosti o registraci ekologického podnikatele

pro ekologické zemědělství na ekofarměKč 1.000,-

2. Podání žádosti o registraci pozemků nově zařazených

do přechodného období Kč 500.-

Poznámka :

Podání žádosti o registraci zpoplatňované podle této položky je upraveno v § 5 odst. 8 a § 8 odst. 1 zákona č. ....../2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

P r a c o v n í n á v r h

V Y H L Á Š K A

Ministerstva zemědělství

ze dne ..............2000

kterou se provádí zákon č...........Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a mění vyhláška MZe č. 324/1997 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků

Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 34 zákona č...........Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“):

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

V ekologickém zemědělství a při výrobě biopotravin je zakázáno používat materiály z polyvinylchloridu (PVC) na obaly přicházejíci do styku s bioprodukty nebo biopotravinami. Upotřebené materiály z plastických hmot jako například fólie, silážní plachty musí být odklizeny a přitom nesmí být spáleny na volném ohni.

ČÁST DRUHÁ

PĚSTOVÁNÍ ROSTLIN

§ 2

(1) Do osevního postupu musí být zařazeny hluboko i mělce kořenící typy rostlin. Osevní postup musí zahrnovat jeteloviny nebo luskoviny. Rostliny s obdobnou citlivostí k určitým škůdcům a chorobám musí být zařazovány v dostatečném časovém odstupu.

(2) Vyvážený osevní postup musí umožnit :

1. střídání plodin s různou konkurenční schopností vůči plevelům,

2. využívání zeleného hnojení, podsevů a meziplodin tak, aby půda byla co nejdéle zakryta včetně zimních měsíců,

3. udržení nebo zvyšování obsahu organických látek v půdě.

(3) Pěstované plodiny a odrůdy kulturních rostlin musí být co nejlépe přizpůsobeny půdním a klimatickým podmínkám stanoviště a vyznačovat se zvýšenou odolností vůči chorobám a škůdcům.

§ 3

(1) Hnojiva⁴³⁾ obsahující živiny pro výživu rostlin je možné použít jen v případě, že agrochemické zkoušení půd prokáže pokles obsahu živin do oblasti vyhovující nebo nízké zásoby⁴⁴⁾. Hnojení stopovými živinami je možné jen v případě jejich nedostatku.

(2) Pro hnojení hnojivy¹⁾ lze užít jen ta uvedená v příloze č. 4.

(3) Hnojiva¹⁾ lze aplikovat pouze v množství, které nevede ke zvyšování obsahu rizikových prvků v půdě. Hnojiva s obsahem fosforu nesmí mít vyšší obsah kadmia než 50 mg/ kg P₂O₅; celková roční dávka kadmia nesmí překročit 2g/ha.

§ 4

Regulace škodlivých organismů

(1) Regulace původců chorob rostlin a škůdců živočišného původu je v ekologickém zemědělství založena zejména na preventivních opatřeních. Za preventivní opatření se považuje optimalizace osevních postupů, zelené hnojení, smíšené kultury, mulčování ap. a mechanické regulace jako je plečkování, vláčení, podrývání. Jsou povoleny fyzikální metody včetně termických.

(2) V ekologickém zemědělství lze použít jen látky, postupy nebo přípravky na ochranu rostlin⁴⁵⁾ stanovené v příloze č. 5.

§ 5

Rozmnožovací materiál⁴⁶⁾ musí pocházet z rostlin, které byly pěstovány v souladu se zákonem a touto vyhláškou nejméně jedno vegetační období, u vytrvalých rostlin nejméně dvě vegetační období.

§ 5

Při pěstování révy vinné, ovocných kultur a chmele musí být v meziřadí vegetační kryt. Vegetační kryt může být přerušen na dobu maximálně tří měsíců v roce; může být kombinován se zakrytím půdy mulčem. V nových výsadbách a v přechodném období postačuje zajištění vegetačního krytu ob řádek.

§ 7

(1) Trvalé travní porosty musí být pravidelně sklízeny nebo spásány, nesmí se provádět pouze mulčování ploch a ponechání travní hmoty na pozemku.

(2) Travní hmota, pokud není využita zvířaty v zeleném stavu, se sklízí jako seno, senáž nebo se zpracovává do kompostu.

(3) Zaplevelení úpornými plevely jako například šťovík, pcháč, nebo bolševník musí být udržováno pod prahem škodlivosti a musí být prováděna preventivní opatření k jejich regulaci.

(4) Zimní pastviny a zimoviště musí být řádně ošetřeny a musí být prováděna opatření k revitalizaci drnu. Zatížení pastvin zvířaty a organizace pastvy nesmí způsobovat devastaci ploch a likvidaci drnu.

Louky musí být pravidelně hnojeny statkovými hnojivy nebo kompostem.

§ 8

Posklizňová úprava

(1) Sklizňové stroje, dopravní prostředky a stroje a zařízení pro posklizňovou úpravu bioproduktů musí být čisté a v takovém technickém stavu, aby neobsahovaly žádné látky, které by bioprodukty mohly kontaminovat.

ČÁST TŘETÍ

CHOV VYJMENOVANÝCH ZVÍŘAT

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 10

Obecné principy ekologického chovu vyjmenovaných zvířat

(1) Stavby pro ustájení vyjmenovaných zvířat musí mít možnost přirozené ventilace a osvětlení a musí mít dostatečný prostor pro jejich pohyb. Musí být zajištěna podestýlka. Prostory pro ležení musívyjmenovanýmzvířatům plně umožňovat přirozený způsob odpočinku včetně způsobu vstávání a uléhání.

(2) Ustájení musí vyjmenovaným zvířatům umožňovat péči o vlastní tělo, včetně vyhýbání se znečištění, čištění vlastního těla, vzájemného čištění a drbání se o vhodné předměty.

(3) Zvířatům, která nemusí být vzhledem k vhodným klimatickým podmínkám umístěna v budovách, musí být zajištěna dostatečná ochrana proti dešti, větru, slunci a extrémním teplotám v závislosti na místních klimatických podmínkách a daném plemeni.

(4) Ohrady a oplocení nesmějí být zhotoveny z předmětů s ostrými hranami a hroty.

(5) Budovy pro ustájení vyjmenovaných zvířat, kotce, zařízení a nářadí musí být řádně čištěny, desinfikovány, hmyz a hlodavci musí být pravidelně tlumeny.

(6) Úprava paznehtů se provádí dvakrát ročně odborně způsobilou osobou.

(7) Je zakázáno používání mechanických pomůcek při porodu s výjimkou  porodních provazů.

(8) Vyjmenovaná zvířata ve výběhu musí mít k dispozici ochranný přístřešek pro nepřízeň počasí s stín.

(9) Při přepravě vyjmenovaných zvířat je zakázáno používat elektrické stimulace k pohánění zvířat a alopatické tišící prostředky.

(10) Při porážce je nutné omezit kontakt přiváděných vyjmenovaných zvířat s poráženými. Vyjmenovaná zvířata musí být před vykrvováním omráčena.

§ 11

Výživa vyjmenovaných zvířat

(1) Ekologický podnikatel nesmí používat krmiva, doplňkové látky, premixy⁴⁷⁾ a látky? uvedené v příloze č. 12 k této vyhlášce.

(2) Vyjmenovaným zvířatům musí být v letním období zajištěna denně pastva nebo přístup k zelené píci.

(3) Pro dospělé přežvýkavce musí objemná krmiva⁶⁾ představovat nejméně 60 % z celkového denního příjmu sušiny. Objemným krmivem se rozumí zejména seno, siláž nebo čerstvá tráva.

(4) Z celkového objemu krmiv⁶⁾ v přepočtu na sušinu musí být nejméně 80 % z ekofarmy. Zbylá procenta krmiv⁶⁾ lze získat z ploch ve stadiu přechodného období i z ostatních zdrojů. Krmivo⁶⁾ nepocházející z ekofarmy může být použito v tomto maximálním poměru k celkové roční krmné dávce v přepočtu na sušinu:

býložravci 10 %

ostatní zvířata 20 %

Maximální povolené procento krmiv nepocházející z ekofarmy v přepočtu na sušinu v denní krmné dávce všech zvířat je 25%.

(5) Podávání minerálních látek, syntetických vitamínů, chemoterapeutik a antikokcidik⁴⁸⁾ je povoleno pouze v případech indikovaných veterinárním lékařem.

(6) Zdroje minerálních a stopových prvků používaných ve výživě zvířat mohou být používány za předpokladu, že jsou přírodního původu nebo syntetické v téže formě jako přírodní látky.

§ 12

Veterinární péče

(1) Po ukončení aplikace léčiv⁴⁹⁾ a veterinárních přípravků se prodlužují ochranné lhůty⁵⁰⁾ uváděné výrobcem léčiva⁸⁾ na dvojnásobek. Při léčbě a v průběhu ochranné lhůty⁹⁾, není–li toto období specifikováno, minimálně po dobu 48 hodin od ukončení léčby,musí být vyjmenovaná zvířata zřetelně označena. Vakcinace může být provedena jen v případě stanoveném orgánem veterinární péče.

(2) Při bolestivých zákrocích je nutné používat lokální znecitlivění.

§ 13

Nejkratší doba chovu³⁾

(1) Nejkratší doba chovu³⁾ vyjmenovaných zvířat v ekologickém zemědělství je nejméně 12 měsíců v případě jatečného skotu, ryb a včel, 6 měsíců v případě malých přežvýkavců a prasat, 6 měsíců v případě zvířat pro produkci mléka, 10 týdnů v případě jatečné drůbeže, králíků, 6 týdnů v případě drůbeže pro produkci vajec,

(2) Nejkratší doba chovu³⁾ drůbeže je :

1. 81 dnů u kuřat,

2. 150 dnů u kapounů,

3. 49 dnů u pekingských kachen,

4. 70 dnů u kachen Muscovy,

5. 84 dnů u samců kachen Muscovy,

6. 92 dnů u mallardských kachen,

7. 94 dnů u perliček,

8. 140 dní u krůt a hus.

§ 14

Získaná vyjmenovaná zvířata

(1) Vyjmenovaná zvířata určená k založení, doplnění stáda nebo hejna a zástavová zvířata, musí pocházet z ekologického zemědělství s výjimkou:

1. mláďat přežvýkavců ihned po odstavu, maximálně však do šesti týdnů stáří,

2. drůbeže pro jatečnou produkci do třech dnů stáří,

3. drůbeže pro produkci vajec do 18 týdnů stáří,

4. selat ihned po odstavu a do maximální živé hmotnosti 25 kg,

5. rybí násady do jednoho roku,

6. rojů a oddělků včel.

(2) Chovná a plemenná vyjmenovaná zvířata (samice) mohou být nakupována z neekologických chovů pro obnovu stáda v rozsahu maximálně do 10 % průměrného ročního stavu základního stáda koní a skotu, do 20% základního stáda prasat, ovcí a koz.

(3) Procenta stanovená v odstavci 2 se nevztahují na ekologické zemědělské podniky s méně než 10 ks základního stáda skotu a koní, méně než 5 ks základního stáda prasat, ovcí a koz. Tyto podniky mohou nakupovat z konvenčních chovů pro obnovu stáda maximálně jedno zvíře (samici) ročně.

(4) Jako vyjmenovaná zvířata chovaná podle podmínek stanovených zákonem a touto vyhláškou smí být tato získaná zvířata prodávána po minimální době 12 měsíců.

(5) Plemeníci mohou pocházet z neekologického zemědělství za předpokladu, že od data nákupu budou dále chováni a krmeni pouze podle zákona a této vyhlášky.

§ 15

Reprodukce vyjmenovaných zvířat

(1) Při reprodukci vyjmenovaných zvířat je třeba přednostně použít přirozenou plemenitbu a zajistit, aby byly zapouštěny jen zdravé a tělesně dobře vyvinuté plemenice. Přednost má trvalá přítomnost plemeníka ve stádě. Při porodu je nutné zajistit jeho spontánní průběh a bezprostřední kontakt matky s novorozeným mládětem.

(2) Je zakázáno používat takové způsoby reprodukce, u nichž lze předpokládat nebo nelze vyloučit   poškození samice nebo plodu, například používání hmotnostně nadměrných samců, nevhodná hybridizace masnými plemeny, přenos embryí apod.

HLAVA II

PRAVIDLA PRO JEDNOTLIVÉ KATEGORIE VYJMENOVANÝCH ZVÍŘAT

§ 16

Dojnice

(1) Minimální plocha pro odpočinek vleže při volném skupinovém stelivovém ustájení je 6 m², při vazném stelivovém ustájení a při boxovém stelivovém ustájení činí 2,6 m². Uvedené údaje se vztahují na dojnice o hmotnosti 500 kg. ( a pro těžší ?) Vyjmenovaným zvířatům je třeba zajistit možnost dalšího pohybu ve výběhu nebo na pastvě.

(2) Počet vyjmenovaných zvířat ve volném ustájení nesmí být větší než počet míst v krmišti při    zachování 0,75 m délky krmné hranyna 1 dojnici.

(3) Volně společně ustájit lze nejvýše 25 krav.

(4) Délka vazného stání a systém vázání musí umožňovat zvířeti, aby mohlo volně stát a ležet na pevné podlaze a aby mohlo vykonávat druhově specifické pohyby při vstávání a lehání.

(5) Řešení a rozměry chodeb a výběhů musí být takové, aby se předešlo neúměrným sociálním tlakům.

§ 17

Telata

(1)Plocha kotce (bez členění na lože a krmiště) pro telata do 3 měsíců činí 1,4 m² pro telata hmotnosti nad 150 kg 1,8 m².

(2) Chovatel musí zajistit, aby novorozené tele přijalo co nejdříve po porodu, nejdéle však do šesti hodin, dostatečné množství mleziva od matky nebo z jiného zdroje. Všechna telata musí být napájena mlékem nejméně dvakrát denně do minimálního stáří čtyř týdnů. Přednost má kojení matkou či napájení z lahve s cucákem před napájením z kbelíku. Je-li potřeba telata chovaná s matkami přikrmovat, musí být zřízeno vlastní příkrmiště s přístupem pouze pro telata.

(3) Není dovoleno :

a) podávat náhražky mléka,

b) chovat telata starší více než 7 dnů v individuálních boxech.

§ 18

Skot pro výkrm

(1) Při volném stlaném skupinovém ustájení musí být zachována podlahová plocha nejméně 5 m² na jedno zvíře do živé hmotnosti 600 kg bez plochy výběhu. Agresivní zvířata musí být izolována.

(2) Nelze používat elektrické zábranyk prevenci vzájemného naskakování zvířat.

(3) Mimo pastevní období se vyjmenovaná zvířata odchovávají ve stájích nejlépe s volným skupinovým stlaným ustájením. Minimální plocha lehárny činí od 1,8 do 4 m²/ks.

§ 19

Ovce

(1) Výběr plemene chovaných ovcí, jejich počet a způsob chovu musí záviset na vhodnosti přírodního prostředí a možnosti zajistit dostatek pastvy a krmiv⁶⁾ pro celý rok. Pro zazimovaná stáda s jehňaty je nutno zajistit pro ležení prostor vystlaný slámou, a to nejméně 1m² pro ovci a 2m² pro ovci s jehnětem. Délka žlabu musí být taková, aby všechny ovce mohly přijímat krmivo⁶⁾ současně, minimálně 0,40 m na jednu bahnici. Plemeníci se ustájují v individuálních kotcích s ustájovací plochou 3 m² .

(2) Při chovu ovcí se vylučuje :

1. ustájení více než 40 ovcí v jedné ohradě nebo kotci,

2. použití písku pro ležení,

3. fixace ovcí položením na záda,

4. označování ovcí tetováním a ušními známkami v době zvýšeného výskytu klíšťat a much,

5. vyhánění ostříhaných ovcí v době nepříznivých klimatických podmínek,

6. používání ohradníků z pletiva u rohatých plemen ovcí.

§ 20

Prasata

(1) Prasata chovaná venku musí mít možnost regulovat tělesnou teplotu například koupelí ve vodě nebo kališti.

(2) Prasnice se odchovávají v kotcích s minimální plochou lože podle stádia březosti 1,2 až 1,6 m² .

(3) Prasata ve výkrmu se ustájují v kotcích s minimální plochou lože podle hmotnostní kategorie O,4 až 1,1 m² .

(4) Prasata ustájená ve stájích nesmí být vystavena vyšším zdraví škodlivým koncentracím plynů než jsou pro

1. čpavek - 18 mg.m^-3,

2. oxid uhličitý - 4500 mg.m^-3 ,

3. sirovodík - 10 mg.m^-3.

(5) Kanec musí být ustájen tak, aby ho ostatní prasata mohla slyšet, cítit a pokud možno i vidět. Minimální plocha kotce pro kance je 6 m² bez plochy výběhu.

(6) Pro každých 10 prasat je nutné zřídit nejméně jedno napájecí místo. V krmné dávce všech kategorií prasat musí být zařazena objemná statková krmiva⁶⁾.

(7) Prasata musí mít vždy k dispozici slámu a musí mít zajištěn prostor pro rytí. Všechna prasata musí mít přístup do výběhu nebo na pastvu.

(8) Je zakázáno:

1. stálé ustájení s řízením stájového prostředí,

2. trvale omezovat pohyb prasnic,

3. používat klece pro selata,

4. individuální ustájení prasat s výjimkou kanců, rodících prasnic a prasnic se selaty,

5. ve výkrmu vytvářet skupiny s více než 30 jedinci.

§ 21

(1) Prasnice musí být před vrhem selat umístěny do prostoru, který je pro tento účel zvlášť připraven a který musí odpovídat specifickým rysům chování prasnic před, během a po porodu a chování selat.

(2) Při chovu prasat nelze:

a) používat laťové bedny pro vrh selat,

b) používat pevnou podlahu bez slámy,

c) odstavovat selata před dosažením 6 týdnů věku.

Drůbež

§ 22

(1) Drůbež musí mít přístup k čerstvé vodě po celou dobu trvání denního světla a musí být zásobována přiměřeným množstvím krmiva⁶⁾, včetně objemových statkových krmiv⁶⁾.

(2) Drůbež musí mít

1. možnost úkrytu před dravci a přístup k přístřeší,

2. dostatek prostoru pro volný pohyb.

(3) Hrabavá drůbež musí mít prostor k hrabání a vodní drůbež podmínky k plavení.

§ 23

(1) Prostory pro ustájení drůbeže musí být podle konstrukce drůbežárny mezi jednotlivými turnusy dezinfikovány jodoformem, fumigací, parou nebo plamenem. Výběhy musí být ponechány prázdné tak aby se obnovila vegetace.

(2) Zařízení a instalace musí být uspořádány tak, aby drůbež nepřicházela do styku s roztroušeným krmivem, rozlitou vodou a s trusem. Krmítka a napáječky musí být uspořádány a udržovány tak, aby byla minimalizována možnost kontaminace krmiva⁶⁾ a napájecí vody. Koncentrace plynných škodlivin ve stájovém prostoru nesmí překročit 4500 mg.m^-3CO₂ , 18 mg.m^-3 NH₃, 10 mg.m^-3H₂S.

(3) Pobyt drůbeže ve výbězích musí být řízen tak, aby nevznikly trvalé blátivé podmínky nebo kontaminace půdy organismy, které vyvolávají nebo přenášejí choroby drůbeže. Minimální plocha výběhu na jednu nosnici je 5 m², na jedno kuře od 6 týdnů 0,2 m², na jednu husu, kachnu a perličku 2 m², na jednu krůtu 10 m². Otvory pro vstup do výběhu musí mít délku 4m na 100m² plochy budovy dostupné drůbeži. Celodenní přístup do výběhu musí být drůbeži umožněn vždy, kdy to klimatické podmínky dovolí minimálně od věku:

a) šest týdnů u kuřat

3. osm týdnů u ostatní drůbeže.

Tyto požadavky neplatí pro malé počty drůbeže, která není chována v drůbežárnách a která se volně pohybuje během dne.

(4) Trvalé drůbežárny mohou mít roštové podlahy ve sběrném místě pro trus. Pojízdné drůbežárny mohou mít roštové podlahy. Minimálně jedna třetina podlahové plochy drůbežárny musí být pokryta stelivem.

(5) Drůbežárny nesmí umožnit ustájení více než:

1. 4.800 ks kuřat,

b) 3.000 ks nosnic,

c) 5.200 ks perliček,

d) 4.000 ks kachen,

e) 2.500 ks kapounů, hus a krůt.

Maximální užitná plocha drůbežáren pro výkrm drůbeže na jedné ekofarmě nesmí převýšit 1.600 m² .

(6) Na bidélku musí být minimálně 30 cm prostoru pro každou nosnici a jedno snáškové hnízdo na 8 kusů nosnic.

(7) Nesmí se prodlužovat délka dne umělým světlem na víc než 16 hodin.

(8) Krmná dávka pro výkrm drůbeže musí obsahovat nejméně 65% obilovin.

§ 24

(1) Je dovolen nákup jednodenních kuřat a nosných kuřic do stáří 18 týdnůze zdravého a kontrolovaného neekologického chovu. Vajíčka od kuřic pocházejících z neekologického chovu ve stáří nad 10 týdnů nemohou být po dobu dalších 10 týdnů snášky prodána jako bioprodukty.

(2) Je zakázáno nakupovat pro výkrm kuřata pocházející z neekologického chovu starší než 1 den.

§ 25

Kozy

(1) Při volném ustájení je třeba zajistit 1,3 m² pro dospělou kozu a 2 m² pro kozu s kůzletem. Navíc je třeba zajistit možnost pastvy včetně extenzivní plochy.

(2) Plemeníci se ustájují v individuálních kotcích s ustájovací plochou 4 m² .

(3) K ohrazení pastvin a kotců v chovu rohatých plemen nelze použít pletiva.

§ 26

Včely

(1) Při chovu včel v ekologickém zemědělství je ekologický podnikatel povinen zajistit, aby byla stanoviště včelstev umístěna na území ekofarmy v oblasti, kde v okruhu 3 km jsou zdroje nektaru a pylu v zásadě z plodin a trvalých kultur pěstovaných podle podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem přirozené vegetace, konvenčních ploch s přikázaným režimem hospodaření ( např. CHKO, Národní parky, PHO) a nevyskytují se velké průmyslové aglomerace, městská centra, dálnice, skládky odpadů, spalovny odpadů.

(2) Medu z plástů se získává odstředivou silou v medometech. Odvíčkovací zařízení a skladovací nádoby musí být z nerezavějící oceli.

(3) Med se čistí cezením, čeřením nebo dekantací. Při odběru plástů k vytáčení se odstraňují včely pouze setřásáním, ometáním, vyfukováním nebo pomocí výkluzů.

(4) Ve včelstvech musí být podporován stavební pud tak, aby se každoročně vyměnila 1/3 - 1/2 plástů. Úly musí být zhotoveny pouze z přírodního materiálu. Výjimkou jsou drobné součásti - mřížky, krmítka, výkluzy. Dezinfekce úlů je povolena pouze vypalováním plamenem.

(5) Včelstva smí být dokrmována pouze medem získaným podle tohoto Pokynu a to včetně doplnění zimních zásob.

(6) Použití alopatických veterinárních léčiv a chemických prostředků v chovu včel, k ošetření úlů, plástů apod. je povoleno jen na základě nařízených opatření Státní veterinární správy. Fytoterapeutická a homeopatická léčiva mají přednost před alopatickými a chemicky vyrobenými léčivy.

(7) V případech nákazy Varroa jacobsoni jsou povoleny k ošetřování včelstev, úlů a plastů kyselina mravenčí, kyselina mléčná, kyselina octová, kyselina šťavelová, mentol, tymol, eukalyptol, kamfor.

(8) Je zakázáno:

a) léčba včelstva v předjaří, na jaře, v létě a podletí,

a) používání plástů starších 3 let,

b) přistříhávání křídel matek,

c) používání jakékoliv repelentní chemické látky,

4. používání pylových náhražek,

5. používání alopatických a chemických prostředků pro preventivní ošetření,

6. používat k dokrmování včelstev cukr konvenčního původu.

§ 27

Ryby

(1) Při přikrmování kapra musí činit podíl přirozené potravy minimálně 50% kaprem přijaté potravy.

(2) Plůdek se přikrmuje šroty obilovin, pro násady a starší ryby se obiloviny předkládají neupravené.

(3) Nářadí před manipulací s rybami se před použitím navlhčí. Ryby se přepravují v nádobách s vodou. Dopravní nádoby musí mít hladké stěny. Živé ryby se vyskladňují k přepravě ve vylačněném stavu.

(4) Před vysazením přepravovaných ryb se provede vyrovnání teplot v přepravních nádobách tak, aby rozdíl teplot nepřekročil 12 °C.

(5) Výlov se provádí tažnými sítěmi. Ryby jsou po výlovu sádkovány a jejich maximální živá hmotnost nesmí přesáhnout 100 kg na 1 m3 vody. Obsah kyslíku při sádkování kapra nesmí poklesnout v odtékající vodě pod 3 mg.l –1.

ČÁST ČTVRTÁ

§ 28

Evidence

Ekologický podnikatel musí vést

1. evidenční kartu vyjmenovaných zvířat, jejíž vzor je uveden v příloze č. ...,

2. záznamy o všech krmivech, doplňkových látkách a premixech⁶⁾ včetně údajů o množství krmiv, doplňkových látek a premixů⁶⁾ z vlastní produkce a o krmivech, doplňkových látkách a premixech ⁶⁾ nakupovaných (množství, zdroj a původ); musí být rovněž zaznamenáváno množství krmiv, doplňkových látek a premixů ⁶⁾ použitých pro jednotlivé kategorie vyjmenovaných zvířat,

3. záznamy o podávání léčiv⁸⁾ a veterinárních přípravků⁵¹⁾, vypovídající o podmínkách a podrobnostech léčení, diagnóze, použitých léčebných postupech, druzích použitých léčiv⁸⁾ a veterinárních přípravků¹⁰⁾, doby trvání léčby případně o dalších významných okolnostech; vzor je uveden v příloze č. 4 přílohy č. 9.

ČÁST PÁTÁ

VÝROBA BIOPOTRAVIN

HLAVA I

OBECNÉ POŽADAVKY

§ 29

(1) Výrobou biopotravin se rozumí čištění, třídění, upravování, opracování nebo zpracování bioproduktů, popřípadě přidávání dalších látek povolených zákonem a prováděcí vyhláškou, včetně balení a dalších úprav biopotraviny za účelem uvádění do oběhu.

(2) Při zpracovávání bioproduktů je nutno používat šetrné postupy, způsobující minimální fyzikální, chemické a biologické změny. Povolené postupy jsou uvedeny v příloze č. 6.

(3) Jsou zakázány operace, které nepatří k přirozeným postupům:

a) výměna kationtů a aniontů,

b) bělení,

c) nakládání s používáním chemikálií,

d) působení hormonů,

e) hydrogenace,

f) uzení s použitím chemikálií,

g) zjemňování s použitím chemikálií,

h) ozařování a mikrovlnný ohřev,

i)přidávání přídatných látek a sladidel syntetického původu a oxidu siřičitého s výjimkou ošetřovaní vína.

(4) Ekologický podnikatel smí zpracovávat bioprodukty pouze takovými postupy, které vedou k zajištění ekologické integrity produktů. To znamená, že:

a) veškeré zpracování bioproduktů musí probíhat v provozech zcela a zřetelně prostorově   nebo časově oddělených od provozů, kde se zpracovávají suroviny vyrobené   konvenčními postupy,

b) během dopravy bioproduktů musí být učiněna nezbytná opatření, zajišťující ochranu bioproduktů před kontaminací a jejich oddělení od surovin vyráběných konvenčními postupy.

(5) Odstavec 4 se použije obdobně při skladování během výroby a uvádění do oběhu biopotravin.

(6) Celý výrobní postup musí být zajištěn účinným a dokumentovaným kontrolním systémem k získání záznamů, které umožní kontrolnímu orgánu ekologického zemědělství sledovat:

a) původ, vlastnosti a množství bioproduktů, surovin, přídatných látek a pomocných látek, které byly dodány do výrobní jednotky,

b) vlastnosti a množství produktů, které opustily výrobní jednotku,

c) všechny informace, které mohou být vyžadovány pro účely důkladné kontroly výrobních operací jako jsou údaje o původu, vlastnostech a množství přísad a přídatných látek, o výrobních zařízeních, o složení výrobků.

(7) Výpočet procentuálního zastoupení jednotlivých složek výrobku, pocházejících z ekologického zemědělství nebo z přechodného období je prováděn ve vztahu ke všem složkám zemědělského původu zahrnutým do přípravy výrobku. Procentuální výpočet použitých složek je proveden na základě celkové hmotnosti těchto složek ještě před jejich zpracováním, nikoliv na základě hmotnosti finálního výrobku.

§ 30

Skladování

(1) Bioprodukty a biopotraviny musí být skladovány odděleně od konvenčních potravin, v prostorách a za podmínek, které umožňují jejich jednoznačnou identifikaci.

(2) Skladovací prostory musí být pravidelně čištěny a udržovány v čistotě; nikde nesmí být viditelné zbytky materiálů, které by mohly kontaminovat nebo narušit obsah skladovaných materiálů. Čistota prostorů musí být pravidelně kontrolována.

(3) Části používaného zařízení, které přicházejí do styku s biopotravinou, musí být konstruovány z takového materiálu a takovým způsobem, aby bylo umožněno důkladné čištění; je nutné zabránit absorbci zpracované hmoty v zařízení a tím i kontaminaci potravin.

(4) Suché metody čištění mohou být použity v případech, kde je to praktické a nedojde k ohrožení nezávadnosti výrobku. Pro veškeré mokré čistící postupy u zařízení, přicházející do styku s bioprodukty, musí být použita pitná voda. Povolené materiály pro strojní technologii a obaly a povolené prostředky k asanaci jsou uvedeny v příloze č. 6.

(5) O dezinfekci, dezinsekci, o fumigačních zásazích a o čistění při změně charakteru výroby jakými je např. přechod z konvenční produkce na ekologickou musí být vedeny přesné záznamy.

§ 31

Přeprava bioproduktů

(1) Všechny bioprodukty musí být přepravovány do jiných organizací včetně velkoobchodů a maloobchodů pouze v obalech či kontejnerech uzavřeným způsobem vyjma ovoce a zeleniny.

(2) Obaly musí být opatřeny štítkem se jménem a bydlištěm, jde-li o fyzickou osobu a obchodním jménem a sídlem, jde- li o právnickou osobu a s označením bioprodukt. (3) Uzavření obalu nebo kontejneru se nepožaduje, jestliže se přeprava uskutečňuje mezi ekologický podnikatelem a jiným ekologický podnikatelem, výrobcem biopotravin a distributorem a biprodukt je provázen kopií osvědčení o původu bioproduktu.

HLAVA II

PRODUKCE BIOPOTRAVIN NA BÁZI ROSTLINNÝCH SUROVIN

§ 32

Čerstvé ovoce a zelenina

(1) V průběhu třídění, praní a balení nesmějí tyto biopotraviny přijít do styku

s neekologickými produkty. K praní musí být použita pitná voda (ČSN 75 7111 jakost vod – pitná voda).

(2) Nelze používat následující prostředky:

a) etylén,

b) led obsahující syntetické ochranné látky a při přímém styku s  potravinami nepřipravený z pitné vody,

c) protiplísňové roztoky, obsahující syntetické ochranné látky,

d) chlornanový roztok pro praní plodů.

§ 33

Sušené ovoce a zelenina

Nelze používat následující prostředky:

a) stearát vápenatý,

b) všechna zahušťovací činidla a činidla zabraňující spékání,

c) syntetické antioxidanty.

§ 34

Ovocné a zeleninové šťávy

Nelze používat následující prostředky:

a) umělá sladidla,

b) syntetické antioxidanty.

§ 35

Džemy, čatní ( chutney) a pomazánky

Nelze používat následující prostředky:

a) syntetické emulgátory,

b) syntetická zahušťovadla,

c) syntetické antioxidanty,

d) synteticky připravená aromata,

e) chemické a syntetické přídatné látky a barviva vyjma povolených v příloze č.6.

§ 36

Kompoty a zeleninové saláty

Nelze používat následující prostředky:

a) umělá sladidla,

b) barviva,

c) chemická a syntetická konzervační činidla.

§ 37

Jedlé rostlinné oleje

Nelze používat extrakce rozpouštědly.

§ 38

Víno révové a ovocné

(1) Zpracovanou surovinou mohou být pouze bioprodukty, pro víno révové ekologicky pěstované hrozny odrůd rodu Vitis. Musí být zajištěno využití matolin a vinných kalů jako hnojiva.

(2) Výrobní zařízení a lahve musí být před použitím vyčištěny parou nebo vymyty horkou vodou, případě sterilizovány oxidem siřičitým.

(3) Nelze používat následující postupy:

1. elektrostatická filtrace,

2. ozařování UV paprsky,

3. používat následující prostředky:

4. tanin,

5. sorbáty, kyselina vinná a citrónová,

6. nepotravinářská želatina, aktivní uhlí, azbest, sušená krev,

7. minerální oleje,

8. pyrosiřičitan sodný a draselný,

9. ferrokyanid draselný,

10. ozářený korek,

11. kyselina askorbová,

12. síran měďnatý,

13. kyselina metavinná,

14. cukření sladké rezervy.

§ 39

Cereálie, chléb, mouka a pekařské výrobky

(1) Nelze používat následující prostředky a postupy:

1. přidávat do mouky práškový gluten, bělící prostředky, syntetická kypřidla

2. a chemické přídatné látky,

3. minerální oleje, ať již do výroby nebo na vymazání forem,

4. chemická úprava z důvodu skladování,

5. skladování v kontaktu s produkty, které byly ošetřeny zakázanými  přípravky na ochranu rostlin.

§ 40

Naklíčené obilí

Nelze používat aditiva do vody ke kropení.

§ 41

Pivo

(1) Ječmen a chmel na výrobu piva musí být vypěstovány ekologickým způsobem.

(2) Nelze:

1. recirkulovat chmelové mláto ve varném procesu,

2. filtrovat přes aktivní uhlí nebo desky s přídavkem azbestu,

3. plnit do plechovek nebo nevratných lahví,

4. dezinfikovat korkové korunky formaldehydem.

§ 42

Med

(1) Med z chovů včel v ekologickém zemědělství musí odpovídat těmto zpřísněným parametrům:

1. Obsah vody nejvýše 19 %

2. Obsah HMF (hydroxymetylfuralu) nejvýše 10 mg/kg

3. Obsah sacharózy u květových medů nejvýše 5 %

4. Obsah sachazózy u medovicových medů nejvýše 10 %

5. Obsah ve vodě nerozpustných látek nejvýše 0,1 %

§ 43

Mateří kašička

Za bioprodukt bez omezení je možné považovat nativní mateří kašičku konzervovanou chladem. Jde o bílkovinný koncentrát produkovaný v hltanových žlázách mladých včel - kojiček.

§ 44

Vosk

Za bioprodukt lze považovat vosk získaný fyzikální metodou (teplem), bez styku s kovy, z plástů vystavěných bez přidané mezistěny (divoká stavba), ve kterých vyběhla nejvíce jedna generace včel.

§ 45

Houby

Nelze :

1. pěstovat houby na substrátu vyrobeném z konvenčně vyprodukovaného materiálu,

2. pěstovat houby s použitím konvenčně produkované slámy,

3. regulovat nemoci hub pomocí chlórované vody,

4. dezinfikovat formaldehydem,

5. dezinfikovat zaplynováním metylbromidem.

HLAVA III

PRODUKCE BIOPOTRAVIN NA BÁZI ŽIVOČIŠNÝCH SUROVIN

§ 46

Zpracování masa, ryb a drůbeže

(1) Na jatkách a závodech u podnikatelů, ve kterých jsou zpracovávány bioprodukty, musí být dodržován zákon a prováděcí předpis. Maso musí pocházet výhradně ze zvířat, která byla chována a přepravována podle podmínek stanovených zákonem a touto vyhláškou a jednoznačně identifikovatelná.

(2)Tržní ryby po výlovu jsou sádkovány nejlépe v zemních sádkách s kvalitou vody I. a II. třídy. Jejich maximální živá hmotnost nesmí přesahovat 100 kg na 1 m³ vody. Přítok vody do sádek se upravuje podle obsahu kyslíku a živé hmotnosti sádkovaných ryb. Živé ryby je nutné vyskladňovat k přepravě ve vylačněném stavu a přepravovat výhradně v transportních kontejnerech.

(3) S těly jatečných zvířat v jatečné úpravě a jejich orgány musí být manipulováno tak, aby nedošlo k záměně s těly zvířat chovaných konvenčně. Během výroby, zpracování, skladování a přepravy musí být ekologicky vyprodukované maso chráněno před rekontaminací. Od konvenčně vyprodukovaného masa musí být skladováno odděleně.

(4) Je zakázáno:

1. použití anestetických, hormonálních a jiných chemických přípravků,

2. použití látek zvyšujících křehkost masa.

§ 47

Mléko a mléčné výrobky

(1) Všechny operace při zpracování ekologicky vyprodukovaného mléka je nutno časově nebo prostorově oddělit. Technologická zařízení je možno čistit prostředky uvedenými v příloze č. 6.

(2) Je zakázáno:

1. přidávat do konzumního mléka vitamíny, minerální látky, příchutě a jiné přídatné látky,

2. ohřívat mléko pomocí mikrovlnného zařízení,

3. formovat sýry pomocí minerálních olejů,

4. omývat sýry nebo promývat sraženiny vodou, obsahující zbytky chĺóru nebo jiných chemických přídatných látek,

5. používat hliníkové obaly v přímém styku s potravinami,

6. přidávat syntetické konzervační dochucovací prostředky a barviva,

7. požívat syntetická aromata,

h) ozařovat.

HLAVA IV.

§ 48

Označování

Pokud při výrobě biopotraviny bylo použito méně než 95 % avšak alespoň 70% v přepočtu na sušinu bioproduktů, přídatných látek a pomocných látek, se označí mimo údajů stanovených v zákoně také údaji o procentu hmotnosti sušiny vyrobené v ekologickém zemědělství nebo v přechodném období a jde-li o tekutiny procento objemu vyrobené v ekologickém zemědělství nebo v přechodném období.

HLAVA V.

§ 49

Kontrola

(1) Pověřená osoba musí zajistit, aby její přístup ke kontrolovaným osobám byl nediskriminační. Musí mít stálé pracovníky podléhající zodpovědnému vedoucímu, který odpovídá správní radě za provádění každodenní práce tak, aby pracovníci nebyli řízeni osobami, které mají přímý komerční zájem na prováděných úkonech.

(2) Pověřená osoba je povinna na požádání ministerstva poskytnout :

1. organizační schéma znázorňující jasně odpovědnost a strukturu podřízenosti v organizaci, zejména vztah mezi kontrolními a osvědčovacími funkcemi,

2. popis způsobů, jimiž organizace získává finanční prostředky,

3. dokumenty jasně identifikující její právní postavení.

(3) Zaměstnanci pověřené osoby musí mít k dispozici dokumentované jasné pokyny týkající se jejich povinností a odpovědnosti. Tyto pokyny musí být udržovány v aktuálním stavu.

(4) Pověřená osoba musí přijmout přiměřená opatření, která zajistí důvěrnost informací získaných během výkonu jejích činností.

(5) O nesprávných odkazech na osvědčování, nesprávném použití označení podle zákona, je pověřená osoba povinna informovat neprodleně ministerstvo, případně proti těmto skutečnostem zasáhnout.

(4) Osoba provádějící kontrolu nesmí být společníkem nebo členem právnické osoby, která podniká v oblasti zemědělských služeb nebo ve zpracovatelském průmyslu, anebo být členem jejího řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu, nebo

ČÁST PÁTÁ

§ 50

Vyhláška MZe č. 324/1997 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků se mění takto :

V § 7 se písmeno f) vypouští. Dosavadní písmena g) a h) se označují jako písmena f) a g).

ČÁST ŠESTÁ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 51

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem ...... 2000.