Novela trestního zákona - RJ - RJ

1. Důvody podání zákona

Obdobný návrh novelizace trestního zákona byl předložen Poslanecké sněmovně Poslanecké sněmovně jako tisk 401. Návrh prošel prvním čtením a obecnou rozpravou druhého čtení. Byl projednán v ústavně právním výboru (na jeho 45. schůzi dne 16. března 2000) a ten přijal některé pozměňovací návrhy, které text návrhu zákona vylepšují. Předložený návrh z těchto změn vychází.

Předkladatelé doporučují využít platného znění §90 odst. 2-7 jednacího řádu poslanecké sněmovny a navrhují Sněmovně, aby vyslovila souhlas s návrhem zákona v prvém čtení s odůvodněním, že se jedná o novelizaci svým rozsahem nevelkou, jejíž obsah již byl projednán v prvém čtení v Poslanecké sněmovně a v obecné rozpravě druhého čtení. Obsah návrhu byl projednán v garančním výboru Sněmovny. Připomínky obsažené v usnesení výboru byly do textu návrhu zapracovány. Z výše uvedených důvodů by bylo nadbytečné opakovat obecnou rozpravu prvého a druhého čtení.

2. Věcné důvody pro úpravu v trestním zákoně

Zákaz propagace a šíření takovýchto hnutí je ustanovení, které v jistém smyslu omezuje svobodu slova. Ve smyslu dnešního odst. 4 čl. 17 Listiny základních práv a svobod jde o opatření "v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých". Znakovým jevem pro skutkovou kvalifikaci je tedy programové zaměření na potlačování práv a svobod druhých nebo různým způsobem motivovaná zášť či nenávist.

3. Legislativně formální důvody nové úpravy

Dosavadní § 198a v kategorii 'podněcování' k trestnému činu uvádí jako důvod pouze národnostní a rasové důvody nenávisti, zatímco § 260 v kategorii 'propagace' a 'podpora' hnutí hlásajícího zášť uvádí shodně důvody národnostní a rasové, ale navíc ještě třídní i náboženské důvody.

Po věcné stránce není důvod, aby výčet motivů nenávisti či zášti byl na obou místech téhož zákona odlišný. Proto se jeví jako účelné uvést znění zákona na obou místech do souladu.

Za druhé, znění § 260 podle novelizace provedené zákonem 557/1991 Sb. rovněž nevzalo v úvahu, že původní znění kladlo na prvé místo fašismus, jako všeobecně srozumitelný příklad a od něj odvozovalo 'jiná podobná hnutí'. Je pochopitelné, že pět desetiletí po skončení války není pojem fašismus stejně srozumitelný, aby jej bylo možno považovat za srozumitelný a instruktivní příklad. Po vypuštění slova 'fašismus ' v § 260 Ústavním soudem je však nelogické, že § 261 opakuje doslovně původní znění obsahující slovo 'fašismus ' jako typové označení hnutí určitého charakteru, když už slovo 'fašismus ' není v § 260 uvedeno. Předložený návrh výše popsané legislativně formulační nesrovnalosti a nelogičnosti odstraňuje.

4. Mezinárodněprávní rámec

Podrobný rozbor mezinárodněprávního rámce byl proveden v tisku 401 a není nutné jej opakovat k tomu, aby bylo možno konstatovat, že předložený návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a zohledňuje již vydaný nález Ústavního soudu ČSFR k téže věci. Návrh neodporuje předpisům Evropské unie, v této kategorii trestního práva není legislativa unifikována a podléhá národní úpravě.

5. Zařazení a soulad s ústavním pořádkem ČR

Zatímco § 198a je zařazen do hlavy páté - mezi trestné činy hrubě narušující občanské soužití, jsou § 260-261 zařazeny do hlavy desáté - mezi zločiny proti lidskosti, které jsou v souladu s mezinárodními ustanoveními nepromlčitelné jak vyplývá také z § 67a písm. a) s výjimkou

§ 261, na který se vztahuje normální režim promlčení.

Jak § 198a, tak i § 260-261 jsou využívány při stíhání rasově motivovaných trestných činů a návrh odstraňuje některé nejasnosti v dosavadní úpravě.

Ústavní soud ČSFR ve svém nálezu ze dne 4. září 1992, publikovaného v částce 93/1992 Sb., v této věci dospěl k názoru, že není porušením ústavního pořádku, jestliže § 67a stanoví nepromlčitelnost nad rámec mezinárodních dohod. Návrh zohledňuje i další části nálezu Ústavního soudu. Proto je zřejmé, že návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

6. Vysvětlení některých prvků předloženého návrhu

1. Ochrana práv a svobod znamená pro občana nebo cizince nejen garanci právní ochrany proti státní moci a případnému zneužití státní moci, ale součástí ochrany práv a svobod musí být i ochrana proti takovým aktivitám a hnutím, které by ve svém důsledku vedly k politickému zpochybnění, k omezení či omezení práv a svobod. Za principiální ohrožení práv a svobod je nutné považovat i jakoukoli diskriminaci určité skupiny, tedy porušení principu rovnosti, jak je garantován v Listině základních práv a svobod v čl.3 v odst. 1: "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení." Má-li být tento ústavní princip skutečně garantován, je nutné, aby byl také trestněprávně vymahatelný.

2. Jaké jsou důvody pro existenci tří ustanovení v trestním zákoně? Zatímco § 260 a 261 se vztahují na případy, kdy existuje hnutí, které si klade za cíl omezování práv a svobod nebo diskriminaci z různých důvodů. Oproti tomu § 198a se dotýká pouze individuálních aktivit, třeba i podobně motivovaných. Rozdíl je také v tom, že § 198a postihuje podněcování, tedy individuální aktivitu vyzývající další osoby k nenávisti, zášti nebo k porušování práv a svobod, zatímco § 260 a 261 postihují podporu či propagaci hnutí výše popsaného a to různými způsoby. Z hlediska zachování možnosti účinným způsobem postihovat takto orientované aktivity tento návrh zachovává stávající strukturu. Dalším rozdílem je termín 'nenávist' v § 198a, zatímco § 260 a 261 používají termín 'zášť', který vyjadřuje podle stanoviska Ústavního soudu zesílenou nenávist.

3. Dosavadní nadpis a následně text § 260 užívá vazbu 'potlačování práv a svobod člověka'. K této věci zaujal stanovisko Ústavní soud ČSFR ve svém nálezu ze dne 4. září 1992 v tom smyslu, že slovem 'občan' se rozumí s ohledem na to, že byl použit před přijetím Listiny základních práv a svobod, také cizinci. Návrh uvádí terminologii do souladu s terminologií zavedenou Listinou a dalšími zákony české republiky a upřednostňuje obecnější termín 'člověk' oproti ostatním variantám.

4. Odkaz pod čarou uvádí některé konkrétní, v našem právním řádu explicitně uvedené, příklady aktivit, na které se může § 260 vztahovat. To, že je z textu zákona v § 261 vypuštěno slovo 'fašismus' v souladu s modernější obecnější formulací neznamená, že by se na projevy podpory a propagace fašismu ustanovení nemělo vztahovat (§ 260 v platném znění ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČSFR také slovo 'fašismus' neobsahuje).

5. Je výčet důvodů pro zášť uvedený v § 260 postačující? Listina práv a svobod v čl.3 v odst. 1 uvádí rozsáhlejší seznam: "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.". Na základě rozpravy a hlasování při projednávání tisku 401 v garančním výboru je do návrhu zapracováno zobecnění na zášť vůči jakékoli jiné skupině osob.

6. Zpochybňování nacistických a komunistických zločinů podrobně rozebírá informační podklad Parlamentního institutu č. 5.137 (Zpochybňování zločinů holocaustu (osvětimská lež)). Podle něj přibližně deset let po skončení války se objevily pokusy reinterpretovat, přehodnotit či bagatelizovat zločiny proti lidskosti, ke kterým došlo v průběhu druhé světové války.

Řada států západní Evropy přistoupila k právnímu řešení otázky revisionismu především v průběhu 90. let. Represivní řešení problému nalezlo většinou podobu skutkových podstat nových trestných činů, tedy novelizace trestních zákonů. Tak je tomu v Belgii, Francii, Lucembursku, Rakousku, SRN, Španělsku a Švýcarsku.

Návrh zákona vychází ze zkušeností výše uvedených zemí a zahrnuje do této kategorie i popírání, zpochybňování či bagatelizaci analogických zločinů z období komunistické totality.

Navrhovaný zákon samozřejmě nemůže působit retroaktivně, ale do budoucna podobně, jako je stíháno šíření a veřejná propagace fašismu a to i formou grafických symbolů či šíření textů propagujících fašismus. Bude záležet na orgánech činných v trestním řízení, aby dokázaly přiměřeným způsobem odlišit různé projevy a odstíny komunistické ideologie, neboť pravděpodobně neplatí automaticky, že každé hnutí, které se vztahuje ke komunismu, musí směřovat k potlačování lidských práv a svobod. Obráceně však, pokud jakékoli hnutí takové příznaky vykazuje, nezávisle na tom, zda například grafické znaky a symboly byly pozměněny, je v zájmu demokratické společnosti, aby každý takový projev byl postihován. Úkolem státního zastupitelství bude na základě navržené obecnější formulace stejným způsobem stíhat jednotlivce, na které se vztahuje § 198a a stoupence hnutí, na které se vztahují § 260-261. Navržená formulace na rozdíl od dosavadní úpravy nesleduje pouze naplnění vnějších formálních znaků nějakého hnutí, ale klade důraz na naplnění podmínek, jimiž je buď směřování k omezování práv a svobod nějaké skupiny osob, nebo podněcování k nenávisti či zášti vůči skupině osob.

7. Nároky na státní rozpočet

Předložený návrh nemá žádné nároky na státní rozpočet.